The Cryptid Queen (10/10)

Má obrovskou moc. Nezná slitování. A celý svět se před ní třese. V této dimenzi sice Sabine Leroy zemřela, zabita kulkou vypálenou z pistole Sama Webera v kanadském Yellowknife, jež proťala její srdce. Ale z hlubin mnohovesmíru, z nekonečna paralelních světů, přišla jiná verze Sabine, která si říká Královna kryptidů. Následována svou armádou vyhladovělých, brutálních monster, přišla si náš svět podmanit, stejně jako si již podmanila desítky a desítky Zemí v jiných vesmírech. Zde se však setkala s problémem - Pierre Leroy jí nehodlá umožnit, aby planetu ovládla. Francouzský Lovec kryptidů je v současnosti jedním z nejmocnějších lidí, stal se z něj velký egoista označující se za ochránce planety, a je paranoidní. Stojí sice proti Sabine, ale o svobodu lidstva mu jakožto člověku monitorujícímu pohyb prakticky každé bytosti na planetě - pomocí satelitů - rozhodně nejde. Když se ukázalo, že nechal Jacku Owenovi zabudovat do oka čip v psychiatrické nemocnici v Ciudad de Panamá, aby se mu anglický přírodovědec nemotal do cesty, a když se Lovci kryptidů dozvěděli, že nelegálně držel ve špicberské základně odchycené kryptidy a tři členy zločinecké organizace Čtyři hlavy, rozhodli se proti Pierrovi bojovat. Pierre si však na svou stranu získal svou dávnou kamarádku Curupiru a její společníky Juana Paredese a Caiporu, přičemž jim slíbil, že nechá Amazonii vyhlásit velkou chráněnou rezervací. Sabine z meetingu politických lídrů v Hamburgu unesla britskou premiérku Ishitu Burmanovou, a pak si přišla do Langley pro Pauline Jetkinsovou a malého Deana Owena. Pomocí přístroje, jehož základem byly Jackovy telepatické korunky z jiných dimenzí, hodlá Sabine prostřednictvím těchto tří zajatců ovládnout mysli všech lidí na planetě, a donutit je stát se poddanými. Královna kryptidů je přesvědčena, že lidé nejsou nic víc, než stádní zvířata, biologicky předurčena k následování vůdců. Lovci kryptidů s ní samozřejmě tento názor vůbec nesdílejí. Podaří se jim však Sabine zastavit? Jaká cena bude muset být zaplacena za záchranu lidstva, existuje-li vůbec šance nebezpečnou diktátorku porazit? Strany jsou určeny: Sabine vs Pierre vs Jack. Kdo z nich zvítězí? Kdo z nich padne? Kdo z nich zahyne strašnou smrtí? A proč je teď, když je svět svázán chaosem, Archibald Quartermaine tak klidný, a kreslí si v ruinách Langley obrázky aktérů tohoto dramatu? Ví snad zase něco víc, než ostatní? Proč vlastně nechal Langley zničit, a umožnil Sabine, aby unesla Pauline a Deana? Měl snad Pierre někdy litovat ztráty Sabine, když by se z ní i v tomto vesmíru mohla vyvinout mocichtivá zrůda? A jaká je vlastně o lidech pravda? Potřebují vůdce? Nebo se dokáží zorganizovat sami, a fungovat na stejné rovině? Tolik otázek... Předposlední část ságy o Lovcích kryptidů se blíží ke svému konci. Možná to nebude takový konec, ve který doufáte. Možná... Možná ten masakr na Svaté Lucii učiní ze světa ještě horší místo k životu. Možná se naši přátelé budou válet v krvi, s usekanými končetinami, se zlomenými srdci... Vždyť naděje již ve světě Lovců kryptidů dávno umřela.

THE CRYPTID QUEEN, ČÁST DESÁTÁ:

"Jen pojďte, vy bastardi," zasyčel skrze zuby Pierre, "roztrhám vás. Všechny vás do jednoho roztrhám!" Zmáčkl tlačítko vedle kniplu, a zpod křídla letounu LWD-309 vyletěla malá červená raketa, zaměřená na Cryptodactyl. Marvin letoun okamžitě otočil, raketa jej však následovala. "Držte se, lidi! Jestli nejste připoutaní, teď je nejlepší chvíle sáhnout po pásu!" varoval své přátele Marvin, a prudce s letounem klesl. Přitom jej obrátil vzhůru nohama. Vilhelmovi se udělalo špatně, a dal to hlasitě najevo. "Hele, pozor na můj ksicht!" zařvala na něj Barbara. Vilhelmovi se znovu sevřelo břicho, a natočil se k Nanami. "Na můj taky!" varovala ho bývalá japonská zločinka. Cryptodactyl se ponořil pod vodní hladinu. "Těsnění - 98 %," informovala posádku přeprogramovaná Gabrielle. "Jenom 98 %? Co to má sakra znamenat?!" zařval Marvin. Nato ho do čela trefil prudký, byť tenký proud mořské vody, jež divoce pronikla nepatrnou škvírou pod předním oknem letounu. "Tohle vůbec není dobrý! Jestli se voda dostane na ovládací panel, jestli vnikne mezi kabely... bouchnem!" vykřikl Marvin. "Dřív nás ale dostane ta raketa, jestli nezrychlíš, kámo!" vykřikl Vilhelm, drže si ústa. "Mère de Dieu! Blíží se k nám! Ça va nous chier! Ça va nous faire de la merde!" zařval hrubě Gerard Baffier. "Ksakru už!" vykřikl Marvin. Podařilo se mu s Cryptodactylem pod vodní hladinou pohnout tak, aby ho raketa v poslední chvíli minula. Téměř vletěla do vyběleného korálového útesu, včas se ovšem obrátila, a zamířila přímo k přednímu oknu. Marvin zapnul trysky, a Cryptodactyl vyletěl z vody. Mířil prudce nahoru, jako vzlétající raketoplán odlétající do kosmu. "Já už to neudržím! Už to fakt neudržím!" vykřikl Vilhelm. Tien ho chytila za ruku. "Nenech se tím ovládnout! Uklidni se, Vilhelme! Buď sám sebou!" snažila se ho uklidnit. "Já nemluvím o mých alterech, Tien! Mluvím o tom, co mi bublá v břiše! Chce se mi blít!" vykřikl Vilhelm. "Jestli to uděláš, vyhodím tě ven," sykla na něj Barbara, "protože to poletí na mě! Do Cryptodactylu náhle vrazila pětice ptakoještěrů, jež se odtrhla od hejna terorizujícího část týmu v Qualibou. Jeden z nich se přilepil na přední sklo, a pokusil se jej svým zobákem probodnout. Pak ale dostal ránu laserovým paprskem, bolestně vypískl a sletěl dolů. "Tos byl ty, Marvine?!" zeptala se Tien. "Ne, to byla ta francouzská svině! Podívejte se na pravobok!" zařval Faldbakken. Z letounu LWD-309 vyletěla další raketa. "Proč toho pterouše sestřelil, když nás chce furt zabít, pošuk jeden?!" vyhrkla Nanami. "Protože nás chce sejmout sám. Tak moc je sebestředný. Nechce, aby nás dostala zvířata jeho sestry," odpověděla Tien. Marvin prudce trhl kniplem, a zmáčkl tlačítko po své levici, načež se z boku Cryptodactylu vysunula elektrická puška, a novou raketu sestřelila. "Kámo, tos moh udělat i s tou první!" vykřikl naštvaně Vilhelm, a pak dal naposledy, a nejhlasitěji najevo svou nevolnost z Marvinovy aeroakrobacie. "Ta puška střílí jenom z boku, nedá se s ní hýbat, a Pierrova raketa je věčně za námi nebo před námi! Ono to není tak lehký, víš, Vilhelme?!" bránil se jamajský technik.

"Letí na nás další ptakoještěři! Bože, to je hejno... Jste si jistí, že tam dole Jacka a ostatní nezabili?!" zakřičela Tien. Přední sklo náhle obalily desítky pterodaktylů, a mocně do něj klovali. Marvin zamířil s Cryptodactylem opět k vodní hladině. Raketa, která letoun dosud následovala, vrazila do několika létajících plazů, a ve vteřině z nich učinila popel. Rozprskl se po obloze. "Salauds! Je t'aurai, Marvin! Je vous aurai tous!" zařval Pierre, a z pušek na křídlech LWD-309 vystřelil čtyři laserové paprsky, směřované ke Cryptodactylu. Ten dostal přímý zásah. "Kruci! Ta svině... Ta svině!" zařval bolestně Faldbakken, a narazil čelem do Nanamina sedadla. Jeden z laserových paprsků pronikl zadkem letounu, a zasáhl Faldbakkena do kříže. V agonii řval, kroutil se na svém sedadle a v šoku se snažil popadnout dech. Jen co si toho zbytek posádky všiml, Cryptodactyl se celý zachvěl. Na jeho levém křídle se po výskoku z LWD-309 ocitl Juan Paredes. Do boku letounu zaryl svou pěst. Cryptodactyl se ve vzduchu celý otočil, a sletěl k písčitému pobřeží. Posádka šílela. Dvacet metrů nad pláží se Marvinovi za strašného řevu povedlo letoun vyrovnat tak, aby alespoň tvrdě přistál. "Gabrielle, vrhnout křídla, úhel 85°! Teď!" vykřikl Marvin. "Děláš si srandu?! Křídla potřebujeme, ne?!" zařvala Tien. "Teď už ne," zašeptal s klidným vědomím Marvin. Špička letounu se zanořila do písku, jenž pád ztlumil. Křídla se od letounu prudce odpojila, a vyletěla směrem k LWD-309. Juan, stále se jednoho z nich držící, vykřikl zděšením. Narazil do Pierrova předního skla, a nadlidsky silného Francouze vrhl ke Curupiře, a oba je vtlačil do šuplíků s lékárničkou v zadní části letounu. Pravé křídlo Cryptodactylu proťalo střechu LWD-309, a ten zamířil do moře. "Merde!" ozval se z poničeného letounu Pierrův křik, než jej zcela obalily neklidné karibské vody.

"Co bude, až Zemi ovládneš?" zeptal se Jack Královny kryptidů. "Co je ti vůbec do toho?" pousmála se Sabine. Učinila několik kroků, a k anglickému přírodovědci se přiblížila. "Uděláš si tu z lidé své otroky, a pak...? Žila šťastně až do smrti? Nebo... Nebo půjdeš po další verzi Země?" tázal se dále Jack. "Možná," řekla s drzým úsměvem Sabine, "ani jsem o tom moc nepřemýšlela. Není dobré mít velké plány. Impérium se nejlépe buduje postupně, krůček po krůčku, bez grandiózních představ... Kdybych si sérii Zemí za sebou, ovládaných mnou, představila na začátku, možná bych se nikdy nedostala sem. Není dobré mít velké plány." "Naprostý souhlas," řekl Jack, "nejlepší je jít krůček po krůčku." Sabine se usmála. "Jsi psychopat, Jacku," řekla mu. "No, nejsme od sebe moc odlišní. Proto jsme k sobě měli tak blízko - já, ty, Pierre. Ta původní trojka, když se nad tím zamyslíš, není nic jiného, než malá skupinka egoistických snílků, kteří si dělají, co chtějí, a neberou přitom v potaz osud ostatních. Tímhle způsobem jsme si krásně na svou stranu získali lidi, není to tak?" reagoval na to Jack. Maya se na něj podívala s velkým překvapením v očích. Její otec věděl, co na Sabininu provokaci říci. "Setkala ses s jinými verzemi Jacka Owena z různých paralelních světů," pokračoval Jack, "pak jistě dobře víš, co jsem zač. A taky víš, co nejsem. Nejsem srab, Sabine. Ale ty, ty jo... Já jako správný psychopat lidi manipuluju, tahám za nitky, ale opatrně, vypočítavě... Kdežto ty, ty jdeš do všeho po hlavě, moc riskuješ. Vidím to v tobě, viděl jsem to i ve staré Sabine, která obývala tento svět... Ta patologická touha... ovládat ostatní. Jenže ti chybí vypočítavost, chybí ti trpělivost. Jsi jenom úchylná blbka, Sabine. Jsi zraněná, vidím ti to na očích. Proto ta sebestřednost, proto ta touha po nadvládě... Že by snad... tvůj tatínek? Nebo strýček? Sabine? Byl to on, kdo... No to snad ne!" Jack se začal smát. "Tebe už někdo ovládal, že? A právě kvůli tomu víš, jak ovládnout ostatní," pokračoval. Sabine byla celá bledá. "Jacku... Co to děláš? Co to kecáš?!" vykřikla Pauline. "Snažíš se mě provokovat, Jacku? Snažíš se naznačit, že mi někdo ubližoval, a proto..." sykla Sabine. "Jo. Protože jako správný psychopat hledám, odkud ta touha pramení, Sabine... Pramení to z bolesti," usmál se Jack. Když ta slova říkal, připadal si, jako někdo úplně jiný. Snad umožnil své mysli, aby ji ovládl osmnáctiletý mladík, který k němu minulý podzim promlouval stejným způsobem. Mluvil k Sabine tak, jak k němu mluvil Dan Leahy - a ty narážky, to tahání nepříjemných vzpomínek, dělaly své.

"Víš, já byl vždycky tak trochu detektiv, Sabine," pousmál se Jack, "vím o tobě všechno. Moc bych se divil, kdybys byla v nitru jiná, než Sabine, se kterou jsem spolupracoval, a se kterou jsem založil Lovce kryptidů. Neseš si z dětství velké trauma... Je to tak, že?" Sabine mlčela, a dívala se na něj s obrovským naštváním. "Myslíš si, že jsi teď silnější... ale ono to tak není. Jsi slabá, Sabine. Vždycky jsi byla! Vždycky jsi byla malá, slabá, neschopná holka, a teď jsi jenom zahořklá, a cynická, a totálně směšná!" řekl se zubatým úsměvem Jack. "Ty idiote jeden, já tě roztrhám na kusy!" zařvala Sabine, vytáhla z opasku dýku z meteokolosia a skočila na Jacka. Náhle se však před ní otevřel portál, a ona jím nechtěně proletěla. Jack pohlédl na Mayu. "Chci si s ní něco vyříkat... Pak se vrátím sem," řekla Jackovi, "ty helmy jsou napojené na zaghula, na ten 'strom'. Musíš ho vykořenit, jedině tak zajatce osvobodíš." Pak sama proskočila portálem, a ten se uzavřel. Jack se podíval na Pauline. "Jacku, cos jí to říkal? O čem jsi to mluvil? Zněl jsi hnusně! Totálně zkaženě! Neříkej mi, žes jí provokoval tím, na co myslím," řekla mu vyčítavě. "Pauline, někdy musíš říct ty nejhnusnější věci, abys zachránila svět," řekl jí Jack. "Doufám, že fakt nejsi psychopat," reagovala na to Pauline. "S mým mozkem je špatně skoro všechno, ale antisociální opravdu nejsem, to mi věř," usmál se na ni Jack. 

Haruko, Vinaya, Bone Shatterer, Harvey a Fahad mezitím bojovali s ptakoještěry o kus dál u Sulphur Springs. "Fahade, pozor! Za tebou!" varoval svého manžela Harvey, ale ne včas. Jeden z pterosaurů se bývalému arabskému agentovi zakousl do zad. Fahad vykřikl bolestí, avšak jako správný profesionál strčil ruku za záda, a zakousnutého pterosaura odstřelil laserovou pistolí. "Doufám, že nebyl jedovatý!" zasmál se Fahad. "To já doufám taky, že nemají jedovaté hryznutí," ozvala se Haruko, "jinak bych už byla toxinem napěchovaná!" "Kolik kousnutí?" zeptala se jí Vinaya, a odstřelila od ní pterosaura, který se japonské bojovnici chystal ukousnout ucho. "Nejmíň šest, ale možná jsem některé ani nevnímala," odpověděla Haruko. "Sakra, jak amatérka," zasmála se Vinaya, "mě kousli jenom třikrát." "Tohle je šílené! Odkud se ta zvířata berou? Z pekla?! Vždyť je jich tu čím dál víc!" zakřičel Bone Shatterer, pterosaury celý obsypaný. Pár z nich se mu podařilo roztrhnout na dvě půlky, ale spousty dalších i se svými nadlidskými schopnostmi nedokázal ani trefit pěstí. "Měli jsme se líp vybavit! Kdybychom měli tu Marvinův zvukový box, už bychom je dávno paralyzovali!" vykřikl Harvey. A jako na zavolanou náhle před Harveyho nohama přistála malá černá krabička s velkým fialovým tlačítkem. "Bože... Lidi, máte vatu do uší?!" zařval na své přátele Harvey. "Co? Chceš nám pustit nějaký hustý song? Jen do toho, třeba se nám bude bojovat líp," odpověděla Vinaya. Tu bolest už všichni znali. Mohli na ni být připraveni. Oni ano, pterosauři ne. Šíleně hlasitý zvuk létající příšerky v pár vteřinách odrovnal. Na scéně se objevil Marvin, následovaný svými přáteli, přeživšími pádu Cryptodactylu. "Lidi, rychle na nohy! Vilhelme, promasíruj jim trošku chodidla! Tien, ty taky! Ať tu neleží moc dlouho!" zvolal na své kolegy. "Marve, Faldbakken se ztrácí... Ta rána je moc hluboká!" informovala ho Barbara. Nanami a Baffier pomalu táhli bělovlasého Nora do kaldery. Měl ovázaná záda, a úpěl strašnou bolestí. Umíral. "Myslím, že to není náš jediný problém, Barbaro," řekl na to Marvin. Když se země třikrát otřásla, bylo jasné, že od moře ke kaldeře přeskočilo několik pořádných siláků. Pierre, Juan a Curupira, nesoucí na svých svalnatých rukou jak Caiporu, tak jejího čuníka pekari, dorazili.

"Podívej, Pierre. Všichni jsou stále naživu," řekla Curupira francouzskému Lovci kryptidů. "Bohužel. Poraďte si s nimi. Ale hlavně je, merde, zastavte, než provedou nějakou blbost! Zničte je!" vykřikl Pierre, a jediným skokem se přemístil k zaghulovi, a tedy i k Jackovi. "Tak se znova potkáváme," usmál se Pierre na svého starého přítele, "dneska, doufám, už naposledy." Jack, který obcházel s laserovou pistolí v ruce zaghula, a snažil se zjistit, kam ho má strefit, aby stromu podobný netvor Pauline, Deana a Ishitu pustil, schválně nevěnoval Pierrovi moc velkou pozornost. "No, co na to řekneš, Jacku? Tys měl vždycky hlavu plnou nápadů, a teď... teď tě nenapadá nic?!" zařval na něj Pierre. "Pierre, kdybys mě chtěl připravit o život, udělal bys to už dávno... Tahle hra, kterou hraješ, by byla účinná na někoho, kdo tě nezná, ale já o tobě vím všechno. Stalo se z tebe monstrum, ale... ne tak velké monstrum na to, abys mě chladnokrevně zavraždil," řekl mu Jack. "Jak to můžeš vědět?" pousmál se Pierre. "Protože sis už vylil zlost na Kate, a nedokážu si úplně představit, že bys podobnou zrůdnost provedl i mě nebo ostatním členům týmu," odpověděl Jack. "Mýlíš se, ty parchante. Roztrhám tě," usmál se Pierre. Přiblížil k Jackovi ruku opatřenou dlouhými keratinovými drápy. "Nejdřív budeš muset roztrhnout tenhle spandex. Víš, co znamená. Víš, jaký je jeho význam! Jsi Lovec kryptidů, Pierre? Nebo jsi fašoun, co chce mít pod kontrolou celý svět, a ve své paranoie zabíjí své přátele? Zatímco o tom budeš přemýšlet, dej mi čas najít kořeny tohohle stromu, a prostřílet je. Jestli chceš tuhle planetu opravdu zachránit, tak mě to nech udělat. Jinak tvoje sestra, pokud se teda vrátí, jako že nejspíš ano, ovládne mozky všech lidí na Zemi... To snad víš, ne?" řekl Jack. "Nejdřív tě zabiju, Jacku, a pak sám planetu zachráním. Nikdo jiný mi nebude stát v cestě," zasyčel Pierre. Zamířil pěstí do Jackova obličeje. Anglický přírodovědec zařval. Jeho nosní kost se zlomila. Páska mu odletěla z prořezaného oka, a okamžitě se mu do něj dostal štiplavý, sírový prach. Pierre se zachechtal. Líbilo se mu takto Jacka trápit.

"Proboha, Pierre, ty jsi opravdu blázen! Víš, co je v sázce?! Nejenom životy mé přítelkyně, syna a jediného slušného politického lídra Británie za posledních čtyřicet let... ale životy všech na světě! Můžou se z nich stát otroci! A ty mě tady hodláš umlátit k smrti jenom proto, že..." vyhrkl Jack. "Nemůžu... nemůžu tě nechat tuhle planetu zachránit. Já jsem ochráncem planety, Jacku," řekl mu Pierre. "Poslouchej, vyřešíme to později!" vykřikl Jack. "Žádné později! Hlavu ti urvu teď, ty zrádče!" vykřikl Pierre. Skočil k Jackovi, zvedl ho ze země, a dal mu další ránu pěstí. A ještě jednu. Jack vyplivl krev, nato zmáčkl spoušť laserové pistole, a propálil Pierrovi břicho. "To je ono... To je ono, Jacku! Trochu života do toho umírání, trochu nadšení do toho boje! Aspoň mi vystřel ten žaludek!" rozchechtal se Pierre, a kopl Jacka do břicha. Ten vyprskl ještě více krve. "Pierre, nevzpomínáš si snad na..." Další rána do břicha. "Nevzpo..." Další vyprsknutí krve. "Na ty časy, kdy..." Obličej v sírovém prachu. "Běhali jsme po světě... Monstra z Aricy..." Zlomené prsty. "Nikaragua... Kongo... Tvá návštěva mého starého domu v Kostarice..." Pierre chtěl Jackovi zařezat drápy do krku, ale zastavil se. "Vždyť jsme byli léta přátelé! A pořád jsme, aspoň v to věřím. Ale... z tebe se stalo něco úplně jiného, Pierre. Jsi někým úplně jiným, než jsi býval! Musela to být ztráta Kate, a to byla moje chyba. Už jsem ti to přece říkal! Jenže s tebou to šlo z kopce, podívej se na sebe... Jsi teď monstrum, Pierre. Stavíš se nad celý svět. Říkáš, že ho chráníš... A přitom řežeš svého nejlepšího přítele. Kdo ti tehdy pomohl postavit se na nohy ve Venezuele? Kdo ti vyrobil sérum po mutaci v Ru'vvu, abys nebyl zeleným monstrem s dlouhými špičáky napořád? Kdo vyrobil lék pro Kate, aby se z kómatu třeba jednou vrátila, než si jí sám zabil? Kdo stál vždycky při tobě, když jsi naříkal po smrti Sabine? Pierre, vždyť já jsem tvůj přítel! Všichni jsme tví přátelé! Nenech tu paranoiu, aby tě ovládla..." promlouval k němu Jack. Pierre s ním šlehl o zem, a opřel svá záda o zaghula. Vnořil prsty do svých očí. "Jacku? Co jsem vlastně zač? Proč tohle dělám?" "Říkal jsem to..." "Ne! Co jsem zač?" V Pierrových očích se objevilo něco zvláštního. Snad to bylo uvědomění si svých chyb? Snad to byla zloba vůči sobě? Jack měl pravdu. Pierre ho zavraždit nedokázal. A teď, když mu drápy prořezané oči slzely, si to sám moc dobře uvědomoval.

"Co jsi to udělala, Mayo?! Zasloužil si zemřít, stejně jako každý neposlušný poddaný! Urážel mě... Dělal si ze mě legraci... Zabránila jsi mi ho zabít jen proto, že je to tvůj otec?!" křičela Sabine na Mayu v podivném světě se zářivě žlutou oblohou. Obě stály proti sobě na rudém písku, Sabine svítilo do očí oranžové slunko, a obklopovala ji smečka třínohých šupinatých potvůrek s bobřími zuby, sedmi fialovýma očima a rejnočími ocasy. Všechny byly namířeny proti Maye. "Královno... Sabine... Já už ti nemůžu sloužit. Nemůžu stát při tobě, zatímco vraždíš nevinné, a podmaňuješ si jednu verzi Země za druhou... Došla jsem k přesvědčení, že to, co děláš, je šílené. Přidala jsem se k tobě, protože jsem byla zraněná, traumatizovaná, a nikdo jiný mi nepomohl... No, ty jsi mi taky nijak nepomohla. Udělala sis ze mě svou pomocnici a nechala jsi mě zabíjet a zabíjet, jako by mě to snad mělo... já nevím, vyléčit? Myslela sis, že lékem na prožití těch nejhorších věcí je mstít se ne jednomu, ale stovkám vesmírů?" řekla Jackova dcera Královně. "Děláš si ze mě legraci, Mayo? Po všem, co jsme spolu prožily, se hodláš postavit proti mě? Jen proto, že tě tvůj otec zmanipuloval a přesvědčil tě, že tě opravdu zachránil... čím? Tím, že tě nechal v mládí dokola trpět v rukou úchylných vojáků? Nebuď slepá, Mayo. Slyšela jsi, co říkal mě. Jak zneužil znalost Sabine z toho jeho vesmíru k tomu, aby mě... aby mě naštval, aby mě vyprovokoval! Je to psychopat, jak jsem říkala!" zařvala Sabine. "Možná jsme všichni psychopati," řekla na to Maya, "ale za nejhorší čin, který kdokoliv může provést, považuji ovládnutí myslí celé lidské populace! To není ani vláda, vedení... Je to čiré bláznovství! Říct, že jedině tebe mají lidé následovat, to zní jako... Proboha, proč jsem na to nepomyslela dřív? Proč jsem se vůbec nechala zmanipulovat tebou?! To ty jsi to zlo, Sabine! Všechno ostatní je irelevantní! Poslouchala jsem někoho, kdo si ovládáním ostatních kompenzuje svoje vlastní potíže!" "Teď mě už vyloženě urážíš, mé dítě," pousmála se Sabine, "a za to si zasloužíš zemřít. Sloužila jsi mi dobře, Mayo. Dobyly jsme toho spolu spousty. Kolik Zemí je jen poddáno Královně kryptidů díky tvé pomoci! Ale stejně jako Sam, i ty jsi mi teď k ničemu. Do pekel s tebou, ty zrůdo jedna!" Vrhla po Maye dýku z meteokolosia, avšak Jackova dcera se včas teleportovala pryč.

Znovu se objevila za Sabine, a z jejího opasku strhla ovladač k vytváření portálů. Nato však zavyla bolestí. Jedna z třínohých příšerek obklopujících Sabine totiž vystřelila rejnočí trn z báze svého ocasu. Kostěný výrůstek projel Mayinou pravou rukou skrz na skrz. Sabine se otočila, a vrazila jí pěst do obličeje. Maya odletěla o pět metrů dál, a její zkrvavený obličej zmizel v rudém písku. "O co se snažíš, ty hloupá? Víš, že mě nedokážeš porazit! I kdybys mě tu nechala, mám tu spojence - v téhle i jiných dimenzích se nachází zvířata, která mne následují!" zasmála se Sabine. "Zvířata, která sis zotročila," opravila ji Maya. "Přestaň kecat o otrocích. Poddaný nerovná se otrok!" zařvala Sabine. "Schválně, jak dlouho ti teda bude trvat, než tě tví 'poddaní' z téhle dimenze dostanou," zasyčela Maya, a zmáčkla tlačítko na svém ovladači. Opět zmizela, a tentokrát se již nevracela. Sabinin ovladač k vytváření portálů si odnesla s sebou. "Zabiju tě, Mayo. Nezasloužíš si nic jiného, než smrt. Za tuhle neposlušnost..." řekla nahlas Sabine, odplivla si, a pak se otočila ke skupině třínohých potvůrek. Hrubě jednu z nich zvedla ze země, a nalomila jí páteř. Mrskající se zvíře pak Sabine vhodila mezi ostatní, vyšpulila rty, a učinila pomocí nich sotva slyšitelné zvuky. Stádečko třínožců ji okamžitě navedlo k nedaleké jeskyni, v níž byl otevřen portál do jedné ze Zemí v mnohovesmíru. Sabine jím proběhla, a stanula v poničeném New Yorku. V ulici potkala nemocného mladíka, oblečeného pouze v zelených trenýrkách a bílém tričku. Kůži měl po celém těle pokrytou obrovskými, rudými puchýři. "Kde je tu sklad přístrojů umožňujících cestování mnohovesmírem?" zeptala se ho. "Běžte někam," řekl jí mladík. Sabine i jemu zlomila páteř. Kroutil se na zaprášené silnici, a něco nesrozumitelného vykřikoval. "Tak kde je?! Buď mi to řekneš, nebo ti utrhnu ruku a nacpu ti jí do té tvé nevymáchané huby!" zařvala mu do obličeje Sabine. Ale mladík byl příliš těžce zraněn, aby jí byl schopen něco říci. 

Nemít na své straně nikoho nebylo tak příjemné, jak si Sabine myslela. Bez Mayi a bez Sama neměla vlastně nikoho - žádnou oporu. A její takzvaní poddaní k ní rozhodně moc úcty neměli, alespoň ti z řad lidí. V poničeném velkoměstě nalezla pár dalších lidí. Pětapadesátiletý bezdomovec se hřál u ohníčku v prostorech starého metra, a bavil se s velmi lehce oblečenou mladou slečnou. Jakmile se před nimi objevila Sabine, slečna se jí postavila do cesty. "Tenhle je můj. Běž si hledat zákazníky jinam," okřikla ji. "Co si to dovoluješ, huso jedna? Víš, kdo já jsem?!" vykřikla na ni Sabine. "Tohle je můj rajón," řekla jí slečna, a vytasila na ni pistoli. "Jsem Královna kryptidů," řekla naštvaně Sabine, a zlomila jí ruku. Ještě jí prokopla hruď, a hodila ji na koleje. "Starouši, kde je tu sklad přístrojů k vytváření portálů?" zeptala se Sabine bezdomovce. "Kolik chcete zaplatit?" zeptal se starý muž. "Co si to dovoluješ, ty zavšivenče?!" zařvala na něj Sabine, a utrhla mu hlavu od těla. V polorozbořené Empire State Building našla tříčlennou rodinu. Starší tatínek právě sypal do hrnce s vodou rýži. Mnohem mladší maminka chovala dvouletou dcerušku, a zpívala jí písničku Itsy Bitsy Spider. Ani jeden z nich nevěděl, kým Sabine byla, přestože tuto verzi Země měla již dobytu! Otci utrhla obě ruce, roztrhla nevinné děťátko na dva kusy, a když jí i šokovaná, brečící matka nebyla schopna říci, kde se ten sklad nacházel, vyhodila ji Sabine z patnáctého patra na ulici, čímž ji zabila. Takto to pokračovalo do té doby, než Sabine sklad s ovladači k vytváření portálů sama našla. Vyhubila přitom většinu populace New Yorku, v této dimenzi ponechaného po invazi Shai'ri v dezolátním stavu. Mimozemšťané se ještě pořád po Zemi proháněli, a Sabine jich také několik připravila o život, když se jich na sklad vyptávala. 

Když Sabine dorazila zpět na Svatou Lucii na Zemi, kterou se snažila dobýt, čekalo jí překvapení. Zaghul byl poražen. Pauline, Dean a Ishita byli volní, a stáli v jedné řadě spolu s Mayou, Pierrem, Curupirou, Caiporou, Juanem, Jackem, Vinayou, Haruko, Tien, Vilhelmem, Marvinem, Barbarou, Fahadem, Harveym, Nanami, Gerardem a Bone Shattererem. Trpící a umírající Faldbakken ležel u kořenů zemřelého zaghula, a zatínal zuby. Po vzoru ostatních i on svíral v rukou laserovou pistoli, připraven uštědřit Sabine ránu. "Takže jednadvacet proti jednomu, jo? Nebo se počítá i to malý čuně? Dvaadvacet? To je trošku moc, ne? Budeme to muset nějak vyrovnat," pousmála se Sabine, otevřela další portál, a z něj vyběhlo deset démonických psů black shucků. Z další brány do jiné dimenze vyletěli tři mothmani. Curupira zapískala, a sovám podobní mimozemšťané rázem přistáli, a zahleděli se na Sabine. Upřeli na ni své rudé zraky, připraveni roztrhat ji. Black shuckové se po Curupiřině zaštěkání také zastavili, a okamžitě začali na Sabine vrčet. "Chcete proti mě obrátit mou armádu?" zasmála se Sabine. "Už se stalo, Sabine. Byla jsi pryč moc dlouho, víš?" řekl Jack. "A my jsme se mezitím stačili pěkně zorganizovat. Podali jsme si ruce. Všichni. I s těmi, kteří mají místo prstů hnáty," dodal. Curupira zapískala, a na její povel se z nebe snesli přeživší z pterosauřího hejna. Královnu kryptidů zcela obalili. Kousali ji do rukou, nohou, do hlavy, trhali jí uši, klovali ji do očí... Ale Sabine se regenerovala. Z hejna ptakoještěrů celá od krve vyskočila, a zamířila nejprve proti Curupiře. Jedinou ranou pěstí ji odrazila ke stěně kaldery. Pak na ni skočil Juan. Tomu dala Sabine pořádnou ránu pěstí do břicha, ale on jí stačil kopnutím zlomit zápěstí. Nato přišla Sabine opět o oči. Vypálily jí je laserové paprsky z pistolí Lovců kryptidů. "Neustávejte v palbě!" vykřikl Jack. "Nepotřebujeme, aby nám to někdo poroučel!" zvolala Nanami. Maya se pomocí svého přístroje na cestování mnohovesmírem teleportovala k Sabine, a vytrhla jí z ruky její druhý ovladač. Sabine se ji pokusila zasáhnout, ale marně. Maya včas zmizela, a Sabine od ní ještě dostala kopanec do hýždě. 

"O co se tu vlastně snažíte?!" vykřikla Sabine. Vletěla mezi Lovce kryptidů, uštědřila nepříliš silnou ránu Tien, tím rozzuřila její přítelkyni, Vinayu, a dostala od ní plnou sprchu laserových střel do temene. Vilhelm se pokusil Sabine zelektrizovat, Baffier se zase pokusil na ni plivnout, ale ani jednomu se to nakonec nepodařilo. Sabine je složila k zemi. Za chvíli se váleli ve vlastní krvi. Vilhelm se pořádně naštval, a nahradil jej jeho alter, Mawufeasi. Zlostně na Sabine skočil, několikrát ji práskl do hlavy, ale pak zase skončil na zemi, opět v louži krve. Faldbakken po Královně kryptidů pálil, co mohl. Harvey a Barbara jí společně do zad zabodli ostrou větev zaghula, a dočasně ji tak ochromili. Nakonec k ní skočil Bone Shatterer. "Mělo tě napadnout, o co se tu snažíme, Sabine," řekl jí tiše, "ale očividně jsi tak ovládnutá svými emocemi, že... sis to prostě včas neuvědomila. Tvůj problém." Zabodl jí do ramene paralyzační sérum, kterým několik dnů, snad i týdnů zpátky připravil o nadlidskou sílu verzi Sama z jiného vesmíru. Ve chvíli, kdy si Sabine, ve všem tom emočním rozpoložení, snad ještě neschopná vzpamatovat se z bláznivého vraždění v New Yorku v jiné verzi této planety, uvědomila, že přijde o svou nadlidskost, o svou übermenschskost, vydralo se jí z hrdla strašlivé zařvání. Pak zaklonila hlavu. Necítila krk. Necítila ruce, nohy, necítila nic. Ani vlastní jazyk, skřípnutý mezi zuby. Spadla na záda, a úpěla. Z očí jí tekly slzy. Skončilo to tak rychle. Tak rychle! Co teď mohla dělat? Plakala, kvůli žalu, kvůli porážce, kvůli tomu, jak moc jí ublížili. Vždyť ta nadlidská síla byla teď již vším, co měla! Vzali jí její výjimečnost. Koutkem oka pohlížela na Mayu, hluboce oddechující. Ten pocit zrady ze strany své následovnice, snad donedávna i nejposlušnější "poddané", byl tak bolestný! Sabinina mysl byla plna smutku, lítosti a zuřivosti. Kdyby jen mohla, vstala by teď, a všechny by je pozabíjela! Ale ležela tu bezmocná, přilby z telepatického přístroje padaly k zemi z Jackových rukou, rozbíjely se o kameny... Královna kryptidů neměla tento svět ovládnout. A v těchto chvílích, když byl svět zpomalený, umazal v Langley excentrický Angličan vlastními prsty, zašpiněnými od opékaného lidského masa, Sabine na své malůvce její korunu. Už Královnou kryptidů nebyla.

"Vy jste se proti mě spojili... Spolupracovali jste, abyste mě porazili. To je ohavné!" řekla Sabine. "Byla to jediná cesta," odpověděl Pierre, "jediná cesta, jak tě porazit." "Zmanipuloval jsi je, Pierre! A ty, Jacku, ty taky!" vykřikla Sabine. "Ne, žádná manipulace. Sabine, nikdo z nás není psychopat. Ani já, ani Pierre, ani ty," řekl Jack, "nejsme víc výjimeční, než kdokoliv jiný. Kdybys tohle přijala, nikdy bys nemusela trpět." "Ale já jsem výjimečná! A vy si to o sobě myslíte taky!" zařvala Sabine. "Ne, já ničím výjimečný nejsem. To jsem se už naučil. Dostal jsem tvrdou životní lekci," řekl Jack. Tien mu podala plastovou lahev s vodou, a on si konečně vymyl sírovým prachem znečištěnou ránu po vyříznutém oku. "Já taky dostal tvrdou životní lekci. Byl jsem úplně jako ty, Sabine," řekl Pierre. "Byl jsem sebestředný, považoval jsem se za něco, co nejsem. Považoval jsem se za elitu. Elity však neexistují. Všichni nakonec máme být... na stejné rovině," pokračoval. Sabine se začala smát: "Takže nakonec rovnost ctíš, ač jsi prve tvrdil opak?! Směšné, Pierre. Francouzští komouši by byli nadšení." "Komouši? Co to blábolíš, Sabine? Rovnost není věc nějakého komunismu. Každý, kdo to tvrdí, je asi zatvrzelý zastánce autority. A jak už jsme se dozvěděli, jak jsem to ukázal já... autority jsou nestabilní. Ten, kdo vládne, kdo stojí nad ostatními, nikdy není v pohodě," odpověděl Pierre. "Touha po moci nad jinými nikdy nebyla pro náš druh přirozená. Každý má být strůjcem svého osudu," dodal Jack, a dotkl se Pierrova ramena, "tak je to správně. Nikdo nemůže přijít, a lidi si jen tak podmanit, protože si myslí, že má na to právo - protože si myslí, že je výjimečnější, než oni. Sabine, ty... ty si z dětství neseš těžká traumata. Chápu, odkud to pramení, ale..." "Co ty vůbec víš?!" zařvala Sabine, a rozbrečela se. Pauline se opět podívala na Jacka. "O čem to pořád mluvíš? Jacku, nepřeháněj to..." varovala ho. "Není to tak drastické, Pauline," oslovil ji Pierre, "vsadím se, že v každém vesmíru jsme já a Sabine vyrostli v těžkých poměrech. Jo, náš táta a jeho bratr na nás nebyli hodní. Nemyslete si o nich zase tak strašné věci, není to tak, že by nám fyzicky ubližovali, to ne. Fyzicky ne! Ale psychicky, to jo... Sabine a já pocházíme z rodiny elitistů. Lidí, kteří vždycky chtěli být na vrcholu. Přáli si něco v životě dokázat, a taky se jim to dařilo. Trápili nás, tlačili nám do hlav, že se nemáme tolik ohlížet na ostatní. A když jsme s tím nesouhlasili, protože jsme jako děti soucítili s ostatními... Trestali nás různými způsoby. Dát pomocnou ruku klukovi na fotbalovém hřišti pro mě znamenalo mýt po celý rok každý večer nádobí, a když jsem kvůli tomu, že jsem se pak nemohl připravovat na testy ve škole, měl třeba horší známku, následoval už trest fyzický - výprask. Sabine zažívala to samé." "Mlč! Drž hubu, ty kreténe jeden!" zařvala Sabine. Pomalu získávala nad svými svaly kontrolu. "Vím, že v jednom případě táta Sabine dokonce zřezal za to, že přiznala, že nechala ve škole spolužačku, aby od ní při testu opisovala. Byla tehdy v páté třídě. Když tě v jedenácti za altruismus někdo zřeže tak, že si nemůžeš další dva týdny sednout, aniž bys neúpěl bolestí... zanechá ti to psychické jizvy," pokračoval Pierre. "Drž už tu hubu!!!" vykřikla Sabine.

"Očividně to tak bylo i ve vesmíru, ze kterého jsi přišla ty, Sabine, že? Tvoje dětství tam bylo úplně stejné, jako v tomhle vesmíru. Oba jsme si prošli tím elitistickým vyrůstáním, a přestože jsme se v pubertě osamostatnili, a pak jsme šli studovat zoologii - oba dva - nikdy se nám ty jizvy nevyléčily. Proto... proto jsem i já tak nestabilní, Jacku! A vy ostatní! Chápete to?! Mám k tomu prostě predispozici z dětství..." brečel Pierre. Sabine se konečně postavila. Neměla již svou nadlidskou sílu, mocně oddechovala, a motala se jako opilá. "Proč o tom mluvíš, ty hnusná zrůdo? Nechci, abys o tom mluvil! Zabiju tě, Pierre! Tak jako jsem tě zabila v jiných vesmírech!" zakřičela. Pak ale znovu upadla. "Nebojte, měla by být za chvíli v pohodě," řekl Bone Shatterer, "to sérum jí nijak neublížilo." "Sabine," oslovil Pierre svou sestru, "byla to blbost... celá tahle válka byla blbost! Neměl jsem proti tobě jít, ale... nemohl jsem si pomoct! Tolik jsem toho ztratil, že jsem se stal emočně otupělým... A ty taky! Byli jsme přece hodné děti, hodní teenageři... Tohle se z nás nikdy nemělo stát! Nikdy jsme neměli být mocichtivými elitisty! Můžeme to změnit! A hlavně... Propána, vždyť ty ani nevíš, jak rád tě vidím! I když nejsi ta Sabine, se kterou jsem vyrůstal, byť vypadáš stejně a chováš se stejně... Strašně rád tě vidím!" "Přišla jsem o všechno... Nejsem královna... Nejsem Královna kryptidů! Jsem zase totální nula!" vykřikla Sabine. "Jsi moje sestra! Prosím, Sabine... Odpusť mi to, že jsem tě chtěl zabít... Měl jsem být rozradostnělý, měl jsem se snažit tě přesvědčit, že tohle nebyla správná cesta, ale sám jsem byl sebestředný a chtěl jsem moc... Myslel jsem si stejně jako ty, že mít kontrolu nad zbytkem populace je dobrá věc, ale teď chápu, že to tak není... Nějak mi to došlo, nějak se mi vrátilo do hlavy, že... propána, vzpomínáš si na ty doby, kdy... říkala jsi, že... lítali jsme za kryptidy! Vzpomeň si na to! Na doby, kdy jsi mě ještě v tom svém vesmíru nechtěla zabít, na ty doby plné dobrodružství!" Usmál se na ni. Vždyť se znovu díval na Sabine! Znovu hovořil se svou sestrou!

Ale v její tváři se úsměv neobjevoval. "Jsem nula. Totální nula! O všechno jsi mě připravil, Pierre... Vy všichni! Jacku, Same, Mayo... Nemám teď nic!" křičela. "Máš mě," zašeptal Pierre, "podívej se na mě, Sabine! Jsme zase spolu... Já... já tomu nedokážu uvěřit! Zase jsme spolu! Leroyovi jsou zase dvojka, brácha a ségra tak jako dřív, tak jako kdysi, za těch dobrých časů!" Najednou ucítil něco teplého na své ruce. Stékalo mu to po prstech. Byla to krev. Sabinina krev. "Ne! Proboha, ne!" zařval. Sabine držela pevně jeho ruku s keratinovými drápy, a zajížděla si jí do hrudi. Nejspíše si jeho drápy probodla srdce. "Co jsi mi to udělal, Pierre?! Proč jsi mě zbavil statutu královny? Proč jsi mi všechno vzal?!" křičela. "Co jsi to udělala ty?! Vždyť ty ses... Sabine! Sabine!!!" řval Pierre. Ponížena svou porážkou, zabila se Sabine Leroy drápy svého bratra. Uchopila jeho ruku, aniž by si to ve znovu nalezené lásce k ní uvědomil, a použila ji jako zbraň. Zbavena nadlidské síly, zbavena schopnosti regenerace, rychle teď umírala. Konečně přátelské, sourozenecké a láskyplné setkání bylo mnohonásobně kratší, než kterákoliv s bitev Lovce kryptidů a Královny kryptidů. Sabine odcházela. A Pierre brečel. Zhroutil se. Před chvílí chtěl zabít svého nejlepšího přítele, pak se ještě pokoušel zabít Sabine, nato si uvědomil, že si smrt vlastně nezasloužila - že byla vadným člověkem, jako on, a že stejně jako on měla ve své minulosti tolik bolesti! A pak najednou... konec. Potřetí Sabine z Pierrova života odešla. Nedal se utěšit. Všichni se o to snažili, ovšem nešlo to. Byl z něj zase malý kluk. Malý kluk, který nedokázal smrt sestry unést. Vrátil se na začátek. Vzhledem k tomu, kam jej však jeho životní cesta zavedla, a co z něj učinila, byl možná návrat na začátek tím nejlepším, co se mu mohlo přihodit.

"Anarchie má dvě tváře, tvář tvůrce a tvář ničitele. Ničitelé bortí říše; vyčistí plátno z pouhé suti, na němž tvůrci pak mohou vystavět lepší svět. Jakmile je se sutí hotovo, další boření je zbytečné. Takže pryč s výbušninami! Pryč s našimi ničiteli! V našem lepším světě pro ně není místa. Pozvedněme ale číši na všechny naše atentátníky, naše mizery, na ty nepěkné, kterým se nedá odpustit. Připijme na jejich zdraví. A pak... už se s nimi nebudeme vídat," přečetl nahlas svým dvěma dcerám Alan, bývalý uklízeč záchodů z Northamptonu. Grafická novela, kterou napsal, a pro jejíž jméno se inspiroval jménem dalšího uklízeče záchodů, Victora, byla právě vydána. Snad existovaly vesmíry, kde ctitele Glycona inspirovaly k napsání příběhu o svobodě mnohem horší věci. Snad v jiných vesmírech jej k tomu dovedly méně hrozivé události. Ale útok Královny kryptidů, jež si nárokovala celý svět, a hodlala v něm sebrat svobodu všem, jej k napsání tohoto význačného díla dovedl v tomto vesmíru. Mělo teď každému připomínat, jak hrozný svět může být, když v něm chce mít někdo kontrolu nad ostatními. A je jedno, jestli je to paranoidní mladý muž sledující kamerami, drony a satelity každého na planetě, nebo výbušná monarchistka nahlížející na všechny ostatní jen jako na poddané.

Maya si povzdechla. Sledovala v přítomnosti svého otce, jeho přítelkyně a svého malého bratříčka západ slunce z pokoje ve druhém patře základny Lovců kryptidů v jižním Londýně. "Nikdy jsem tě nenechal tomu strašnému osudu proto, že bych chtěl, Mayo. Čekaly tě strašné věci. Měla jsi být před mými zraky zabita, a já to nemohl dopustit. Kéž bych věděl, jak tě zachránit lepším způsobem, pak bys vůči mě tolik nezahořkla. Mrzí mě to. Ale stále žiješ, a dá se ti pomoci," řekl Jack své dceři. "Budu hledat pomoc. A nenechám se už nikým zmanipulovat," řekla na to Maya. "Znamená to, že tu s námi nezůstaneš? V tomto vesmíru bys byla v bezpečí," usmála se na ni Pauline. "Chtěla bys opravdu, abych tu zůstala potom, co jsem tě zmlátila? A tady bratříčka?" zatvářila se smutně Maya. "Byla jsi na tom špatně, ale... vždyť my ti to promineme," odpověděla Pauline. "Moje místo v tomhle vesmíru není. Pocházím ze světa úplně jiného, a chci najít odpovědi... odpovědi, které mi nemůžete dát. Ale děkuji ti za nabídku," usmála se Maya. "Mimoto si myslím, že mě čeká docela zajímavá cesta. A se zajímavou společností," dodala. Gestem Jackovi a Pauline naznačila, aby ji následovali do poradní místnosti, stavěné zrovna tak, jako poradní místnost vypadala v londýnské základně před lety. "Po Faldbakkenově pohřbu se chystáme zmizet," oznámila Jackovi nové plány Tien, "mluvím konkrétně o sobě, Maye, Vilhelmovi, Marvinovi, Vinaye a Haruko. Tým B končí." "A kam chcete zmizet?" zeptal se Jack. Nemohl však předstírat, že to netušil. Ten tajemný výraz v jeho obličeji zkrátka hovořil za vše. "Chceme osvobodit všechny ty Země, které Sabine Leroy dobila v mnohovesmíru. Maya má tři zařízení na cestování paralelními světy. To je dost, ne? Proč je nevyužít?" řekl na to Vilhelm. "Ráda pomůžu osvobodit Země, které byly násilně dobyty," řekla Maya. "Navíc tak druhý tým Lovců kryptidů zůstane jaksi... v akci. Budeme aspoň využitelní, budeme mít smysl, jestli to chápete," dodala Vinaya. Jack zakýval hlavou. "Bude to úžasné dobrodružství," řekl s úsměvem Marvin. "Vzhledem k tomu, jak je Tým B spjatý s mnohovesmírem, nepochybně to k nám sedí," řekla Tien. "A vy teď můžete zavolat Rogeru Neillovi a Akihikovi Yukimurovi, aby... víte, co," řekla Haruko Jackovi. Ten zvedl obočí. "Ano," zašeptal, "přesně tak. Úplně mi čtete myšlenky."

Základna Lovců kryptidů v jižním Londýně po více než roce a půl znovu ožila. Jack, Pauline a Dean se v ní znovu zabydleli, stejně jako Fahad a Harvey se svými adoptovanými dcerami Nicholle a Marilyn. Nefunkční špicberské základně, po které stále měla pobíhat divoká, kryptická zvířata, se Jack hodlal věnovat v budoucnu. Pierre se také do londýnské základny vrátil, ale byl zlomený. Vyčítal si, co se z něj stalo, a mnoho dnů probrečel. Smír s Jackem však vnesl do jeho života světlo. A také díky Jackovi alespoň prozatím znovu nesáhl po alkoholu. Poté, co byl Faldbakken, bývalý vůdce severoevropské divize Čtyř hlav po smrtelném zranění pohřben v Oslu, odcestoval Tým B s Mayou do těch nejúžasnějších koutů paralelních světů. Nová šestka dobrodruhů se stala svědky světů, jaké předtím žádný cestovatel z této Země neviděl. Spatřili bídu a strádání Sabininých poddaných na Zemích zpustošených invazí Shai'ri, ale poznali také krásu dimenzí roztodivných a kouzelných, v nichž lidé žili v míru s těmi nejbizarnějšími a nejkouzelnějšími bytostmi. Jack a Pauline společně rozhodli, že konflikt se Sabine, jenž proměnil svět, byl ideálním důvodem k návratu starých Lovců kryptidů. Ano. Měli za to, že jejich čas znovu nadešel. Válka s Královnou kryptidů dokázala, že svět Lovce kryptidů potřebuje. Ne jako elitu, ale jako pomocníky. Jako ty, kteří jsou připraveni být odvážní, být hrdiny. Ne jako výjimečné jedince, ale jako inspiraci. Ishita Burman veřejně prohlásila, že nenávidění teroristé se dali znovu dohromady, že teroristy vůbec nikdy nebyli, a že zachránili planetu před Královnou kryptidů. Nanami se nechala odvézt do věznice v Japonsku, a konečně podstoupila plastiku obličeje, a stejně tak byl z Londýna do vězení ve Francii odvezen hrubián Baffier. Curupira dostala, co jí Pierre slíbil, ač musel tvoření rezervace v Amazonii kvůli jeho nestabilitě vyřizovat hlavně Jack. Co jen ten příchod Sabine způsobil? Proč tolik ten svět proměnil? Proč se z toho Quartermaine v ruinách Langley tolik radoval? Proč jen ležel na zádech a smál se, a povídal Jakeovi, že vše jde tím směrem, kterým to jít má?

Jeden ze tří ovladačů k cestování mnohovesmírem byl Týmem B původním Lovcům kryptidů ponechán. Když se Jack dozvěděl, co Královna způsobila při svém příchodu do této dimenze v hlubinách kosmu, ve vesmírných lodích Shai'ri u planety Om'lenax, odcestoval tam ve skafandru. Pomocí ovladače se tam nejen přemístil, ale udělal i to, co provedl již na podzim, když Pauline, Deana a Mayu zbavil prožití strašných muk. Vrátil čas tak, aby Shy'rk, Reh'shb a ostatní Shai'ri nikdy útok Královny kryptidů nezažili. Nemohl si dovolit přetočit čas v celém vesmíru, jinak by vývoj Země šel jiným směrem, Pierre by si neprošel tou proměnou z elitisty v normálního člověka, a Jack by zůstal v psychiatrické léčebně v Panamě. Proto tedy zkroutil časovou linku tak, aby Shai'ri pokojně žili v kapsovém vesmíru, existujícím na hranici této dimenze. S telepatickou korunkou na hlavě to vše vysvětlil Shy'rkovi. "Královna kryptidů nebyla nikým jiným, než traumatizovaným člověkem toužícím po nadvládě. Porazili jsme ji však. A vy teď můžete žít v míru," řekl Jack bývalému vůdci Shai'ri. "Shai'ri si to zaslouží. Pokud nás opravdu přišel nějaký člověk z jiného vesmíru pozabíjet, pak musel být jistě strašným. Jsem rád, že si teď na ni nepamatuji," reagoval na to Shy'rk, "Shai'ri byli přijati Lio'elly. Stane se to, co se stát mělo. Budeme si vzájemně pomáhat, a vytvoříme společnost, ve které není vůdců, ve které jsou si všichni rovni, a ve které se budeme mít dobře." Otočil se na Li'weeho, sliznatého zástupce Lio'ellů. "Je na čase utvořit společnost, která bude spravedlivá. Přišla-li z jiného vesmíru jakási vládkyně, a mimo tento kapsový vesmír se nás pokusila zničit, pak to znamená, že chyba nebyla na naší straně. Když přijde jedinec toužící po moci a společnost bez hierarchie ohrozí, není to vina té společnosti. Je to vina na straně onoho mocichtivého jedince," řekl Li'wee. "Přesně tak," zašeptal Jack, "máme se na Zemi co učit. Doufám, že jednoho dne nebude lídrů třeba. Kdo ví, Shy'rku, třeba to, co Shai'ri před lety naší planetě způsobili, a co teď ještě víc rozdmýchala Královna kryptidů, nakonec lidstvu napomůže k tomu, že si všichni začnou vzájemně důvěřovat, a budou schopni spolupracovat a vytvořit produktivní společnost, aniž by je k tomu někdo nutil. Stává se ze mě opět optimista."

Šťastný konec? Po tak dlouhé době, po tolika měsících plných strádání pro každého z Lovců kryptidů, pro každého, kdo hrál svou roli v tom, čím si svět za poslední dva roky procházel? Vítězství? Snad. Kdyby jen Jack věděl, jaký názor mít na jednu prazvláštní událost. Kdyby jen věděl, co to mělo znamenat, když ho v jeho nejtemnějším období v psychiatrické léčebně, někdy před pár měsíci, navštívila zvláštní figura, a promluvila k němu zvláštním hlasem. A snad se mu tehdy vysmívala. Kdyby si jen Jack mohl být jist, že to byla halucinace! Kéž by si mohl být jist, že svět bude konečně v pořádku! Ale když sedával s malým Deanem a Pauline v otevřených oknech zrenomované londýnské základny a dýchal příjemný večerní vzduch, a do hlavy se mu ta nejasná vzpomínka vracela, říkal si, že ještě není všemu konec. Tady ještě příběh Lovců kryptidů nekončí.

LEGENDA O LOVCÍCH KRYPTIDŮ SKONČÍ V LÉTĚ 2022.