Tragický ultrapravičák Landon Kaelber to v životě neměl lehké. Není zrůdou, ale zpackaným jedincem, trpícím silnou parafilií, a nutkáním neustále pomocí svého penisu dominovat nad někým jiným. Je ztělesněním toho, co se stane z každého člověka, který se zatvrdil v protipokrokářských, pravicových myšlenkách. A je sám. Po útoku v Pueblu, při němž zabil desítky lidí patřících do skupin, které nenávidí, byl Landon brutálně zřezán Colinem Yarboroughem a jeho přáteli, a přemístěn neznámo kam. Colin o něm napsal článek na web Greenfutureonly.com, zveřejnil na něm Landonovu fotografii, a nepříliš dlouho poté mu od administrátorky stránek, zelené anarchistky Kehlani, přišel odkaz na článek o vraždě Helgy Wolff, kterou Landon spáchal o několik měsíců dříve na Borneu. Mezitím si začal Landon představovat svou první přítelkyni Zaylee nahou na podlaze, a vrhl se na ni, kvůli čemuž si znovu zlomil penis. Colin ho vzal za urologem, setkání s ním však bylo nanejvýš komické. Landon se rozčiloval, když lékař nazval Colina jeho manželem, a zahrál v ordinaci další číslo. Penis mu byl však odoperován, a devětadvacetiletý doktorand po probuzení s hrůzou zjistil, že jeho pohlavní orgán byl zcela zbaven kůže. Landon je nyní zásahu čtveřice antifašistů izolován od světa, který si chce přetvořit podle svých představ. Jeho kolegové - zběhlý environmentální zpátečník Luis Starson, indonéský mladík Muluk a tři neonacisté Chris, Gerome a George - jej však hledají, a nemohou se dočkat, až budou ve vraždění Landonem nenáviděných skupin lidí pokračovat. V Kalifornii se odehrává jiné drama - nová sekretářka Nolana Derricksona, uhelného barona vlastnícího korporaci West Energy, byla svou lékařkou informována, že je nakažena virem HIV. Příznaky nakažení AIDS vykazují i Nolan a jeho přítelkyně Delaney. Před nedávnem také Kehlani informovala Colina, že se chystá velká přímá akce na Aljašce. Zřejmě započne již brzy. A je možné, že se na ní objeví jak náš ekoanarchista a zastánce ekofilozofie sociální ekologie, tak nenávistný ekofašista. Je jen čistě na vás, na které straně jste - chcete Landonovu vysněnou genocidu - ke které vede i "obyčejná", těžce zfašizovaná konzervativní politika - nebo revoluci, které se se svými kamarády bude Colin účastnit?
KAPITOLA 11.
ČISTÁ DEBILITA
"Není to dobré, pane Derricksone," řekl po vyšetření lékař kalifornskému uhlobaronovi, "jste HIV pozitivní, a obávám se, že se váš stav bude jen horšit."
"Do prdele... do prdele!" zařval Nolan.
"Bude nejlepší, když mi popíšete, jak jste k nákaze přišel," pokračoval lékař, "nebo alespoň, jak si myslíte, že jste k ní přišel."
"Co vám mám říkat, Jakeu? Jak jsem zdrogoval svou přítelkyni, aby mi udělala blowjob? Popsat vám to v detailech? Můžete si to jít vylízat, Jakeu... a sám si to popsat!"
"Uklidněte se, pane Derricksone. Tohle je vážná věc. Potřebuji, abyste zahrabal v paměti, a řekl mi, kdy..."
"Jak si to mám pamatovat? Dělám to každý den, Jakeu! Někdy třeba i pětkrát, a různými způsoby!"
"Máte jednu přítelkyni? Nebo přítele?"
"Tak s takovouto otázkou můžete jít opravdu do řitě, Jakeu."
"Pane Derricksone, byl bych rád, kdybyste spolupracoval... je to pro vaše vlastní dobro. Výsledek testu vůbec není dobrý... čím dříve virus dostaneme pod kontrolu, tím lepší to bude pro vás."
"Samozřejmě, že mám jen jednu přítelkyni!" vykřikl dotčeně Nolan.
Lékař pokýval hlavou, obrátil se ke svému počítači. Otevřel internetový prohlížeč, a rozklikl nejnověji přidanou záložku. Zobrazila se stránka nějakého webu News 24 s Nolanovou fotografií, pořízenou na gala večeru, pod titulkem. Článek byl nazván "'Nolan Derrickson je násilník. V kanceláři mě napadl desetkrát,' tvrdí sekretářka fosilního magnáta."
"Tento článek vyšel dnes ráno. Sotva před třemi hodinami," řekl lékař Nolanovi, "uložil jsem si ho do záložek, bylo mi totiž jasné, že vás zaujme."
"Co to...? To je... to jim řekla Julie?" vyhrkl Nolan.
"Ano, Julie Rabenstein. Tvrdí, že jste s ní měl desetkrát nekonsenzuální pohlavní styk, a že jste na ni přenesl virus HIV," odpověděl lékař.
"Ta kurva!" zařval Nolan.
"Začíná se dost mluvit o tom, jak se chováte k ženám, jste-li s nimi v místnosti sám. V článku je i pár slov od vaší předchozí sekretářky, Ruby Johnson. Tvrdí, že... jste si v její přítomnosti opakovaně svlékal kalhoty... a několikrát jste jí to natlačil k hlavě."
"Děvky. Nevděčné děvky. Člověk je platí, a ony..."
"Myslíte, že jste se nakazil právě od slečny Johnson? Slečna Rabenstein nakažená nebyla... na tu jste již virus přenesl vy. Ale slečna Johnson, ta by snad...?"
"Jo, je to její vina! Začíná mi to docházet... cumlala jednou lízátko, a mě to úplně nabudilo... musel jsem jí to tam... však víte. Neudělala to dobře... možná měla virus od svého přítele... Hnus," řekl Nolan.
Lékař chvíli mlčel. "Uvědomujete si, že jste se mi právě přiznal k tomu, co o vás ty dvě slečny sdělily tisku?"
Nolan se zasmál. Vytáhl z obleku šek, a napsal na něj číslo 15 000 000. Pod číslo se podepsal, a šek vtlačil doktorovi do ruky. "Ani muk, Jakeu."
"To se mi nelíbí, pane Derricksone," řekl lékař, "ošetřuji vás už třetím rokem, a jsem na ledaccos zvyklý. Ale abych k vám choval nějaký respekt, když zneužíváte své pracovnice... to ne. Také se o tom budu muset ozvat tisku."
"Tak jim to řekněte. Stejně to o mě tvrdila už ta Hispánka... a nakonec prohrála u soudu... až se tam pozvracela hrůzou, protože se znemožnila před celým světem," smál se Nolan. Nato se nahnul k lékařovi. "Mě se také něco nelíbí, Jakeu. To, že jste mi právě... pohrozil. Myslím, že s vámi raději přestanu být v kontaktu."
"Pak si najděte lékaře, který vás bude chtít léčit, a kterému nebude vadit, že lidem děláte to, co jim děláte."
"Vy jste troufalý," pousmál se Nolan, "opravdu troufalý."
Plivl lékařovi do tváře. Ten se na Nolana podíval znechuceně, a plivanec si utřel. Nolan to udělal ještě jednou, a tentokrát se trefil do lékařových otevřených úst.
"To nemyslíte vážně!" vykřikl Jake.
"Modlete se, ať taky neskončíte u nějakého arogantního, debilního doktora, co z vás bude tahat detaily o tom, jak jste se nakazil HIV," usmál se zlověstně Nolan.
Landon učinil krok. Zaúpěl, neboť jej v rozkroku stále pálilo. Držel v očích slzy, a jednou rukou si mnul tvář, až byla rudá. Přistoupil k pisoáru, a svlékl si trenýrky. Při močení hučel, a hlasitě oddechoval. Byl na toaletách sám. Místnost byla temná, dlouho neumytá kachličková podlaha chytala prach, a dvěma malými okýnky na záchody prosvítala trocha světla.
Po vymočení si Landon odplivl, a jen taktak uhnul proudu vody, který se pak do pisoáru snesl. Bývalý doktorand kulhavě přešel k umyvadlům, a smyl kapičky krve ze svých rukou. Chvíli pak stál před zrcadlem, trenýrky pořád dole, a pozoroval svůj rozkrok.
"Hnusný darebáci! Chtěli mě vo to připravit... proto mi to ještě víc roztrhali! Debilové jedni..." popotahoval Landon, a zdlouhavě si přitom jezdil rukou po břiše.
Pro sebe si povídal i poté, co toalety opustil, a ocitl se na chodbě. Procházel se v jasu umělého osvětlení, a kulhavě se nesl k ocelovým dveřím.
"Kam mě to stejně, do prdele, vzali? Člověk by fakt nečekal, že antifa unáší lidi... jsem snad v nějaký vaší řiti, komouši? Zmenšenej a strčenej do konečníku nějaký bolševičky? Neřikam, že bych se tam rád nedostal... ale radši v původní velikosti, he he he!" mumlal si pro sebe. "To je, do prdele, docela dobrej nápad... S bolševičkama jsem to ještě nedělal! Třeba jsou dobrý, kurvy sovětský... vole, tak zabiješ feminismus."
Natlačil se na ocelové dveře, a otevřel je. Ocitl se v další chodbě, tentokrát však s okny. Landon vykulil oči. Poprvé měl spatřit, kam ho vlastně Colin se svými přáteli vzal. Dokulhal k širokému oknu, sahajícímu od podlahy až ke stropu, a zahleděl se ven.
"Poušť, ty vole! Jsem furt někde na tom zasraným západě! Volové, to jste se moc nečinili! Já myslel, že jste mě, do prdele, vzali někam do Číny nebo do jiný komunistický řitě! Jsem si, do prdele, myslel, jak tam venku potkám jenom samý šikmooký kurvy, co si ani mýho pinďuse nezasloužej... jenom kulku do hlavy, do řitě! Volové, vy jste fakt trapný!"
Dotkl se skla. Přejel po něm rukou, pak ji přiložil k nosu, a chvíli čichal. "Je na tom parfém nějaký děvky, do prdele..." zašeptal si pro sebe.
Pak udeřil do skla pěstí, a zachechtal se. Udeřil do něj ještě jednou, silněji. "Chce to nějakou kládu, do prdele. Nějakou pořádnou kládu, co by to, do prdele, zničila. Musim to nějak rozbejt... něčim, něčim pořádnym... do prdele, je tady něco pořádnýho někde?"
Landon natlačil k oknu svůj obličej. Sjel očima dolů, uvědomuje si, že chodba, ve které se nacházel, musela být přinejmenším ve druhé patře budovy. Opět si něco zamumlal. Zajímalo ho, v jaké budově to vlastně mohl být. Byla-li vůkol jen poušť, pak se muselo jednat o nějakou opuštěnou barabiznu.
"Volové, ani peníze nemáte na pořádnou skrýš, komouši!" smál se pro sebe. Dokulhal ke schodům, a pracně je sešel. Několikrát přitom zapískal bolestí, v jednom případě totiž svůj obnažený penis omylem sevřel nohama. "Vole, kdybych moh bejt aspoň jednou ženská, a nenosit tuhle zasranou kládu... sice bych byla degenerovaná vopice, ale to hustý křoví bych tam měl radši, než votrhanej zbytek mýho krásnýho pinďuse," povídal si dál pro sebe.
Jakmile schody sešel, všiml si starých, zelených dveří, vedoucích ven. Pohledem z dalšího okna, tentokrát menšího a čtvercového, se přesvědčil, že byl opravdu v přízemí.
Přišel ke dveřím, a zmáčkl kliku. Dveře se otevřely.
"Ty vole, to neni možný... já to začinam normálně chápat, do prdele! Unesli mě, aby mě zmlátili, vošmikali mi zlomenýho čuráka, a teď mě zas nechaj jít! To je teda antifa, to je teda sovětskej svaz! Stalin byl šulin, volové! Slyšíte mě, do prdele? Nevychoval vás dost dobře, ten váš děd maroz!"
Pomalu vyšel z budovy ven. Trenýrky, stáhnuté z nohou, nesl v ruce, a mával jimi jako s vlajkou. Cítil se svobodný, byť mu po minutě kráčení bosýma nohama po písku bylo trochu moc horko. Otočil se, a prohlédl si třípatrovou budovu, ve které byl předtím krátce držen.
"Pitomej, zasranej charitní domov pro bezďáky nebo co! To si tady vystavěli indošíci, ne? Podělaný svině ze západu! A je to vopuštěný, a neni tam nic! No já si, do prdele, myslel, jak má antifa nějakou skrýš... že mě tam budou mučit jak sovětský švábi v gulagech mučili dobrý pravičáky z naší krásný Ameriky! A ona je to přitom prdel! I s nečistějma flekama!" vykřikl ve smíchu Landon, a zamával přitom trenýrkami nad hlavou.
Chvíli šel pouští mlčky, a těžce přitom oddechoval. Pak se na budovu otočil ještě jednou, a zplna hrdla zvolal: "Smrt neomarxismu!"
Zmatený, vydal se Landon na dlouhou cestu pouštní krajinou Colorada. Postupoval pomalu. Bylo mu horko, měl žízeň, a po hodině putování i hlad. Kručelo mu v břiše. Sem tam se svinul bolestí, když se nedopatřením dotkl svého obnaženého přirození.
"Vole, vole... vole, mysli na něco pěknýho... ne na tu zasranou bolest... vole, myslim na indoše... na ty takzvaný původní Američany... který Američanam vůbec nejsou, do prdele, ale nějakýma Asiatama, šikmookejma děvkama a čurákama, co sem přišli z východu, z Ruska, do prdele! To by se mělo vyhubit... nemluvě o zasranejch Mexičanech, kterejch je tu furt víc než dost, v týhle krásný zemi, do řitě už... a toho teplýho punkáče, toho bolševika, co mě zřezal, a co mi bez mýho souhlasu nechal narvat kovovej klacek do mýho nejlepšího kámoše, aby nebyl zlomenej... jo, vole, tomu udělam něco suprovýho... moh bych ho třeba... jo, jo, do prdele... je to Ďábel, satanistickej marxista... a miluje Stalina, do prdele... musim mu udělat něco Stalina hodnýho... ale co, do prdele? Jo, jo... jasně, jasně, vole... tohle mu udělej... i jeho pinďa musí trpět."
Landon se bezcílně pohyboval po poušti, a ztrácel zbytky svých sil. Nechtěl si to přiznat, ale byl zlomený. Cítil se zvláštně. Když byl sám, neměl žádnou moc.
"Musim někoho najít... nějakou dobrou děvku, kterou bych si zas zotročil, do prdele... aspoň na pár minut. Dej mi, Bože, nějakou děvku, prosim! Fakt moc tě prosim, jinak... jinak si budu muset votřít koule o tenhle horkej písek, a z toho se mi dělaj šoufky!" mumlal si pro sebe.
Landonova psychóza se horšila. Ačkoliv ho s každým krokem pálelo v rozkroku více, myslel čím dál víc na pohlavní styk. Po chvíli uviděl na písku cosi zvláštního. Rozvalovalo se to tam, a bylo to velké, slizké, zvoucí, svůdné.
"Ty vole, ne! Seš to ty? Seš to ty, vole!" vykřikl Landon. "Je to vona... ta potvora z Bornea, do prdele... tebe musel seslat samotnej Bůh, do prdele!"
S řevem se vrhl na písečnou vyvýšeninu, halucinuje zvláštní, hadovitou, vazkou hmotou pokrytou příšeru. A bez jakéhokoliv diváka se začal oddávat svým roztouženým choutkám.
"Je to hypersexuální maniak," řekl o Landonovi Chris.
"Sám seš hypersexuální maniak," vrátil mu to Muluk, a napil se piva z lahve, načež odříhl, "jak že jsi to dělal s tou děvkou, co nám zavolal Gerome do svého bytu?"
"Přestaňte, hoši," napomenul je Luis, "musíme vymyslet, jak najdeme Landona. Vůbec mě nic nenapadá... Kam ho tam mohli odnést?"
George si říhl ještě hlasitěji, než Muluk, a zahodil plechovku od limonády, ze které právě dopil.
"Proč to zahazuješ? Tohle se jen tak nerozloží," řekl mu naštvaně Luis.
"A co s tím mám dělat? Narvat si to do prdele?" rozchechtal se George.
"Třeba, idiote. Hlavně to jen tak neodhazuj."
"Ty seš ekologicky hodně woke," smál se George.
"Nebudu se s tebou hádat," řekl Luis, a namířil na George pistolí, "buď to vezmeš, nebo tě odstřelím."
"Hele... Takhle se ale choval Landon... třeba k mému bráchovi!" vykřikl Muluk.
"Seber tu plechovku, Georgi. Nebo jsi bez hlavy. A to nerozchodíš..." řekl skrze zuby Luis.
"Starsone, vy jste se zbláznil! To je tím horkem!" pokračoval Muluk.
"Přestaň na něj mířit, debile! Je to jenom pitomá plechovka!" řekl Chris.
"Dělej, Georgi," syčel Luis.
"Dejte si duel. Aspoň bude zábava," zazíval Gerome, a kousl do čerstvě zakoupeného moučníku.
"Žádnej duel nebude," řekl George, a sehnul se pro plechovku, "nevím, proč bych měl střílet jiného Árijce. Ale že ses teď zachoval fakt hnusně, Luisi, to ti nezapomeneme."
"Vede nás Landon, prokrista! Jak si můžeš dovolit nás takhle bossovat?" rozčilil se Muluk.
"Ty mlč," řekl Mulukovi Luis, a zasunul pistoli do kapsy, "nebo skončíš, jako tvůj bratr."
"Starson začíná být drsnej," poznamenal Chris, "což mi přijde docela cool, bráchové."
Pětice mužů se nacházela na okraji Puebla, před supermarketem, ve kterém si za Landonovy peníze nakoupila alkohol, limonády a kondomy.
Chris z krabičky jeden vytáhl, a vložil do něj ukazováček pravé ruky. "Já jsem Landon, skvělej borec," řekl Chris písklavým hlasem, "nacházím si cestu tam, kam se i většina pořádnejch chlapů bojí kvůli infekcím! Jsem inspirace, a každej kluk chce být, jak já! Protože jestli ne, tak skončí v plynu!"
"Hele, tohle je náhodou dobrej nápad," řekl George, "měli bysme začít přemýšlet, co dělat s heterosexuálníma chlapama, co nechtějí být jako my!"
"To už víme," řekl naštvaně Gerome, "takoví chlapi jsou vždycky socialisti. A jak to říkal Chris, půjdou do plynu."
"Hele, co kdybysme posílali do plynu všechny chlapy, co to mají menší než sedmnáct centimetrů?" zasmál se Chris.
"Ne," řekl vážně Luis. Všichni se ostatní se začali řechtat. Chris něco zašeptal Georgovi do ucha, a ten se v záchvatu smíchu musel posadit na zem. Opřel svá záda o nablýskaný automobil, a smál se. Po chvíli se auto pohnulo, a George, zjevně opilý, spadl na obličej.
"Dělej, vole! Do auta! Než přiběhne majitel!" řval na něj Chris.
George otevřel dveře automobilu, a sedl na klín Geromovi. Auto se rozjelo.
"Do prdele, slez ze mě! Nejsem homosexuál!" křičel Gerome.
"Dneska seš, vole. Rozhod jsem o tom," řekl George.
"Tak to je fakt hnusný! Odporný! Jak tě to vůbec může napadnout, Georgi? Chtít to dělat s chlapem? Zvedá se mi žaludek," řekl Chris.
"Kdyby tohle viděl a slyšel Landon, jsi mrtvý, Georgi," řekl Luis, sedící za volantem.
"Běž se bodnout," reagoval na to George.
"Ty se... nech... bodnout!" zasmál se Chris.
"Napijeme se ještě, ne, chlapi? Na genocidu, ale fakt! Teď si nedělám srandu! Ať je na Zemi míň uhlíku!" vykřikl Muluk, a vytáhl z batohu lahev whiskey.
Auto, z něhož se ozýval tvrdý mužský řev a smích, se ztratilo v coloradské poušti.
"Na většině škol... na většině univerzit by vám řekli něco jiného. A to proto, že v současném klimatu politické korektnosti prostě nikdo nemůže říkat pravdu. Všichni pedagogové, vysokoškolští profesoři a ostatní musí poslouchat tyto šikanéry, kteří rozšiřují genderistickou ideologii mezi mladými voliči, což jste potenciálně třeba vy, aby se dostali k moci! Ale já se omezovat nenechám... co já, celá naše univerzita!" rozčiloval se vysoký, bledý muž s vlasy ulízanými dozadu, v nažehleném obleku a s kravatou, na níž se nacházel symbol zlatého křesťanského kříže. "Byl to dobrý dotaz, slečno Hanks. Je homosexualita přirozená? Zkuste si každý na tu otázku odpovědět!"
Na chvíli bylo v přednáškovém sále ticho. Jedna studentka v přední řadě se po uslyšení slova "homosexualita" vyděšeně otřásla, a požehnala se.
"Není, bratři a sestry! Hned bychom jako správní křesťané mohli hovořit o tom, že homosexualita je jeden z nejohavnějších hříchů, a že si ho vybírají degenerovaní, od Boha odvrácení lidé, zvláště muži, kteří odmítli strkat svá přirození tam, kam Bůh chtěl, aby je strkali! Ale já vám řeknu ještě víc!" křičel přednášející. "Vědecký důkaz, že homosexualita je nepřirozená, a že si ji lidé vybírají! Slyšeli jste o výzkumu Gerarda Boutique? Byl to Francouz, sexuolog, a také křesťan. A nevěřil, že propagandistická brigáda militantních anti-konzervativců prohlašující, že se lidé jako homosexuálové rodí, má pravdu. A tak provedl velký experiment se stovkou mužů, a zjistil, že to poprvé dělali až po své dvacítce! Ano, vybrali si nemít sex s ženami do svých alespoň dvaceti let! Nepřirozené! Ne, nechtěli být kněží, nebyli v celibátu! Oni prostě odmítli ženu, ten dar od Boha, ten otvor, jenž má být zaplněný!"
"To zní nějak divně," ozvala se jedna ze studentek v místnosti, "jste si jistý, že právě na tohle ten člověk přišel, doktore Lewisi?"
"Neskončil jsem, slečno Halliday. Jestli dovolíte," řekl naštvaně přednášející, "v dotazníku, který ta stovka mužů vyplnila, byla otázka: 'Měla o vás zájem nějaká žena už ve vaší pubertě?' A 84 % respondentů uvedlo, že ano! Tak prosím, vážení. Kurvičky se jim nabízely, svátost manželství byla tak blízko... a tito degenerovaní buzíci tomu řekli ne! To prostě nemůže být vrozené, takto odmítnout jednu z Eviných dcer!"
"Já to věděl, ježišikriste," řekl tiše Landon, "Jack je taky heterosexuál, jako každý muž. On si prostě vybral osahávání mužských šunek!"
"Cože?" zeptal se ho student, který seděl po Landonově pravici.
"Můj kamarád z dětství... nadobro jsme se rozešli, protože je homosexuální, a oblíká se jako žena. Já jsem to věděl, že se pro to rozhodl... A přitom mohl žít v manželství, jako spořádaný křesťan, zmetek jeden teplej."
Landonovi bylo 22 let, když na Catholic University ve Washingtonu D.C. slyšel demagogický projev pochybného vědátora Richarda Lewise, který se dlouhodobě věnoval výzkumu populací a rozmnožování motýlů. Upřeně na Lewise hleděl, a hltal každé slovo.
"Ale co když se tvůj kamarád jako homosexuál narodil? Co když je degenerovaný od početí?" zeptal se Landona ten student.
"Blbost. To nemůže být pravda. Byl hodně heterosexuální, když jsme byli děti."
"Fakt? Jak to víš?"
"Hele, posloucháš vůbec pana doktora?!" vykřikl Landon. "Právě to říkal, že si mladí muži vybírají, že nebudou spát s ženami, které se jim, jako každá správná žena, nabízejí! Taková ohavnost, odmítnout ženskou..."
"Ticho!" zařval doktor Lewis. "Nenechám se přerušovat! Kde jsem to byl? Á, jistě... u té nepřirozené obsese některých mužů se zadnicemi..."
"Já si myslím, že Ďábel ty homosexuály ovládl už, když byli počati," zašeptal student Landonovi, "potrat je špatný, a proti Bohu. Ale... zabít homosexuální mimino po narození, to mi přijde správné. Církev přece nemůže být tvořená homosexuály, když je nechce, a když jsou špatní a nesou stopy Ďáblova prokletí."
Landon se hluboce zamyslel. Přitom si všiml studentky, která si balila batoh, a odcházela ze sálu dříve. Upřeně se jí díval na pozadí. Usmíval se u toho.
"Chápeš? Až já vystuduju genetiku, zkusím najít způsob, jak ta mimina... no, prostě dostat ze světa, aby s nimi církev neměla problém... ale jako bez bolestně, aby to bylo v souladu s naší křesťanskou etikou. Anebo... nějaká genetická převýchova, výměna genů... to je nápad," pokračoval student.
Landon mu sotva věnoval pozornost. Hrbil se u stolu, a zajížděl si rukou mezi nohy. "Já se tak těšim, až budu s někým v manželství, vole..."
"Tím jsem skončil, vy uličníci!" křičel doktor Lewis. "Poslední přednáška je za týden, tak ať je vás tu co nejvíc! Právě při ní budu mluvit o dost důležitých věcech, které budu chtít slyšet u zkoušky! Chraň vás Bůh, a chraň vás před homosexualitou!"
"Říkám si, Coline," zamyslel se Jacques, "jestli to byl dobrý nápad, odnést toho fašouna sem. Jako... chápu moc dobře, čeho jsi tím chtěl docílit, ale... nevím, no, přijde mi to jako takový americký způsob boje s fašisty. Nejdřív únos, za chvíli třeba mučení... a najednou jsi skoro jako polda."
"Až na to, že poldové fašisty kryjou," pousmál se Colin, umisťuje z tuby na ruku gel. Vjel jím do svých fialových vlasů.
"Teď jsme ho nechali utéct... ale co když tam venku umře? Co když se mu to zanítí?"
"To je jeho věc."
"Co vzájemná pomoc? Kropotkin!" argumentoval Jacques.
"Jasně, kamaráde. Vzájemná pomoc je důležitá, a já si myslím, že jsme mu pomohli už dost. Až na to, že to byla charita, žádná vzájemná výměna zdrojů, dobrých pocitů... V tomhle ohledu jsem militantní, Jacquesi."
"Já si začínám říkat, jestli se mi militantní antifašismus líbí... Přijde mi skoro neanarchistický. Spíš mi přijde, že by se takto chovali třeba komunisti... že fašouna přímo dehumanizuješ."
"Jak jsem ho dehumanizoval? Zavolal jsem mu sem urologa, který mu odoperoval penis! Kaelber mě o to sám prosil. Nemít tu operaci, asi by vykrvácel," odpověděl Colin.
"Hele, v pohodě," řekl na to Jacques, "neříkám, že s tímhle nesouhlasím. Jenom... zpětně mi to přijde takové kruté."
"Moh skončit hůř," řekl Colin, "věř mi, jsou fašouni, co z bitek s antifákama odcházejí v horším stavu, než tenhle debil."
Colin a Jacques spolu byli ve špinavé, zaprášené místnosti. Colin si upravoval účes před starým, pošpiněným zrcadlem, zatímco se Jacques houpal na židli. Přitom chroustal zelí.
"Co teď s ním budeme dělat? Nikdo ho nesleduje, volně si běhá po poušti..." pokračoval Jacques.
"Je vystrašený. A právě o to jde. Jeho názory se možná nezměnily, vlastně tady svou nenávist vůči levičákům projevoval snad víc, než cokoliv jiného... Teď ale ví, jak se věci mají... že je na internetu, že o něm lidi vědí... Vystrašilo ho i to, že urolog řekl jeho jméno, ačkoliv jsem mu ho sdělil v podstatě předtím, než sem přijel. Landon si myslel, že si o něm někdo přečetl na internetu..."
"Ale to tak je, ne? Ten článek je už vydaný."
"Jo, je vydaný. Ale posílal jsem kamarádům do společného chatu na jedné platformě detailní popis Landona. Je tam o něm všechno, co jsem našel. Kehlani vlastně vypátrala, a docela lehce, i adresu jeho starého bydliště v Kingsportu. Jen tak pro případ, že by se tam třeba vrátil."
"Tam jsou taky antifáci? V rasistickém Tennessee? Mě přijde, že tam je každý v podstatě zpátečník."
"To si piš, že tam jsou," usmál se Colin, a zavřel tubu s gelem na vlasy, "jsme všude."
V kuchyni na starém sporáku ohřívala Ruth fazole z plechovky. Kirti přihlížel, a přitom si četl na mobilu.
"Vždycky jsem si přála být ve squatu," usmála se Ruth, "a najednou... ty jo, moji rodiče ani neví, že jsem v Coloradu, natožpak v nějakém starém domě uprostřed pouště, s levicovýma aktivistama. Je to fakt super."
"Tobě je šestnáct, že?" zeptal se Kirti. Ruth pokývala hlavou. "Vidíš, já jsem squatoval poprvé až ve dvaceti. Ale ne s anarchistama. Ona to byla spíš taková směsice levicově orientovaných lidí, nějací sociální demokrati, ale víc jako by z dělnické třídy... a jedna holka, co na mě působila spíš jako komunalistka. Právě ona mi vysvětlila Bookchina, který samozřejmě komunalismus vytvořil..."
"Colin zná Bookchina dobře," řekla Ruth, "a já od něj ještě nikdy nic nečetla."
"Tak běž do Ecology of Freedom. To je asi nejzákladnější z jeho knížek. Na ten zbytek si klidně počkej pár let," odpověděl Kirti.
"Já jsem popravdě původně věřila v hlubinnou ekologii, jako ona samotná mi přišla dostačující... ale když jsem potom Colina slyšela, jak ji o víkendu kritizoval, a vysvětlil nám, proč je hlubinná ekologie poplatná kapitalismu, a s opravdovým socialismem a anarchismem je vlastně nekompatibilní... tak jsem ji fakt nechala jít. A teď mám v hlavě zmatek," zasmála se Ruth.
"Nejvyšší část si Ecology of Feeedom přečíst," usmál se Kirti, "já to četl na univerzitě, v prváku. Normálně jsem si to půjčil z knihovny."
"Ty vlastně děláš environmentální vědy, že jo? A říkal jsi, že budeš odevzdávat bakalářku?"
"Jo. Čistě teoretická, rešeršní... Ale netýká se sociální ekologie. Je o vodních zdrojích, a nedostatku pitné vody v Kalifornii."
"Já bych taky chtěla dělat nějaké environmentální vědy," řekla Ruth, "jako původně jsem přemýšlela o biologii, ale když nejsem schopná na střední vypočítat trošku složitější rovnici... tak si asi o nějaké biologii nechám jen zdát."
"No, tak to by pro tebe environmentální vědy mohly být perfektní," usmál se Kirti, "a je v nich docela dost levičáků. Jako tady, v Kalifornii, určitě. Já mám vlastně v ročníku tři holky, které patří do XRka, jako že i organizují akce... i když zrovna na té přímé akci v L. A. teď nebyla ani jedna. Ale jako jo, jsou tam aktivisti, a dokonce i takoví ti víc vědecky orientovaní, rezervovanější studenti enviro věd jsou vesměs aspoň levicoví liberálové... což je ale pro nás, no, taková bezobratlovská politická pozice."
Ruth se zasmála. "Já ani nevím, kde politicky jsem."
"Já myslím, že bys mohla být anarchistka. Ekoanarchistka. Jako že cítím u tebe takový ten... nevím, tu nechuť k establishmentu?"
"Heh, systém jsem nikdy neměla ráda. Možná je to tím, že mám ADHD, ale..."
"No, na to bych nehrál. Jako tyhle diagnózy slouží jenom k tomu, aby ti víc pomohli třeba ve škole nebo v práci, a zařadili tě tak mezi ostatní lidi, a tys pak byla jednou ze stáda... což je strašně nehumánní."
"Přesně tak," řekl Colin, který s Jacquesem vstoupil do kuchyně, "zrušit školství, zrušit práci, a nahradit je něčím lepším. To potřebujem! Vzdělávání založené na dobrovolnosti, a zábavná, hravá činnost místo práce... Another world is possible."
"Hele, to jsou fazole? Tak ty nemůžu, mám na ně alergii!" zasmál se Jacques, jakmile si prohlédl, co Ruth ohřívala.
"My to sníme za tebe," smál se Kirti.
"Nechcete mě někdo vystřídat? Já už do nich šmatlám vařečkou tři minuty," postěžovala si Ruth.
"Ty jo, to nesmíme dopustit," smál se Colin, a vařečku od ní převzal, "mělas mi říct... Kirti je líný, a vařit nechce."
"To není pravda!" bránil se Kirti. "Navíc jsem uvařil čaj... takže... vařím."
"Coline, nenapadlo tě, že by si sem ten fašoun přivedl svoje kolegy... a způsobil nám problémy?" zeptal se Jacques.
"To je teď nepravděpodobné," odpověděl Colin, "venku se bude pakovat ještě pěkně dlouho, než na někoho narazí."
"Héééj, ty vole!"
"Votoč tím volantem!"
"Do prdele, ne! Do prdele, to né! Nenaraž do tý krávy!"
"Ty vole, to je vůl! Von do ní fakt narazil!
"Buč, kravičko, buč!"
"Vole, kdyby to byl hroch, zasral by nám přední vokno! Víte, jak hroši serou, že?"
"Kámo, teď se mi chce zvracet... pročs to, do prdele, vzpomněl?"
"Couvej, Luisi! Bojím se pomsty velkýho vemena!"
Automobil s pěticí mužů se pomalu vzdaloval od bučící krávy, jejíž pokojnou pastvu přerušil. Kráčela směrem k němu, a Luisovi, který seděl za volantem - byť byl nyní mnohem napitější, než když pětka vyrazila - ukazovala své rohy.
"Běž pryč, ty monstrum!" zařval Luis, a zaškytal.
"Vole, volé! Vytáhni kvér, a tref jí!" napadlo Chrise. Sám vytáhl svou pistoli, vystrčil ruku z okna, a zmáčkl spoušť. Ozvalo se jen cvaknutí. "Já to věděl! Já to věděl, že tam nemám už ani broka!"
"Broka? Kulku, ne, vole?" zasmál se George.
"Tak kulku, vole! 'čkej, nemáš ji někde schovanou... mou kulku? Třeba ve svý prdeli? By se ti tam vešla, né?"
"Hovno tam má schovaný! Prostě jsi vyplejtval náboje! Jak teď budeš vybíjet ty mexický a indiánský a teploušský omyly přírody?" řekl Muluk, také napitý alkoholem. Dal si loka whiskey, a dvakrát si říhl. "To je síla, volové!"
"Sakra... sakra! Ta kráva do nás narazí!" zařval Luis.
"Pomsta! Pomsta krávy, volové! Utíkejte!" smál se Gerome.
"No, já běžim! Já tady nebudu! Já tady nebudu umejrat!" křičel Chris, otevřel dveře auta, a vyskočil ven.
"Ty kreténe, co to děláš? Umřeš tam!" křičel Luis.
"Ať si mě ta kráva třeba zadusí svým ceckem! Aspoň ochutnám skutečný mlíko... ne jak moje žena, který když to vždycky cumlám, neteče nic!"
Opilí chlapi se začali řechtat.
Kráva se zaměřila na Chrise, a rozehnala se po něm.
"Volééé! Utikej!!!" řval George.
"Do prdele, já se snažím!" řval Chris. Kráva mu doslova dýchala na záda.
"Ty vole, to neuběhne! Je moc rychlá!" poznamenal Gerome.
"Vrať se zpátky do auta, kreténe! Neměls vylízat!" zařval Luis.
"Já jdu ven... střelím jí! Mám ještě náboje!" vyhrkl Muluk, a také otevřel dveře pomalu se pohybujícího automobilu. Vypadl ven, a chvíli ležel na místě. Pak se pokusil zvednout, znovu si říhl, a asi dvacet vteřin klečel a vydýchával se.
Chris byl mezitím nabrán na rohy. "Ty vole, ty vole! Přímo do rozkroku, ty vole! Jak je to možný... copak vždycky ti, co hájej normální svět, musí skončit s frakturovaným čurákem?!"
Spadl na břicho, a kroutil se v bolestech. "Ty vole, krev! Mám na tom krev! Ty šulinská krávo, doufám, že brzo zhebneš!"
Kráva dostala ránu z Mulukovy pistole. Bolestně zabučela.
"Jo, hnusný zvíře! Vybít tyhle prasata! Nemá to existovat, stejně to dělá jenom pití pro vegany a podobný...!"
Kráva při běhu k Mulukovi stoupla kopytem na Chrisovu hlavu. Bolestí zařval ještě víc.
"Potvoro!" zařval Muluk, a trefil krávu třikrát za sebou do hlavy. Spadla na bok.
Luis okamžitě zabrzdil, a vyběhl ven z auta. Potácel se ke Chrisovi. "Jsi živý?" zeptal se ho. Chris neodpovídal.
"Vypadá mrtvě!" poznamenal Muluk.
"Drž hubu!" okřikl ho Luis. Přiložil ucho ke Chrisově hrudi. "Omdlel... ksicht má ve vážném stavu. Pořádně ho dupla. A mezi nohama... co mu to trčí?"
"Zkrvavený koule, pokud vidím správně!" řekl George. "Nechal bych ho tu! Ten už populaci nepřispěje!"
"A Landon se svou obsesí ženskými zadky snad někdy populaci přispěje?" zeptal se Muluk.
"Hele, co tu slyším? Nějaká 'vzájemná pomoc'? Chtěl bys Chrisovi pomáhat, hnědej debile? On přece jenom nebude dostatečnej sympatizátor národního socialismu, a skutečnýho darwinismu, tady ten hnědoch z Filipín!" vyřikl George.
"Jsem z Indonésie," opravil ho Muluk.
"No, žádný Japonsko to není," řekl George, a schválně před Mulukem natáhl krk, aby ukázal, že byl vyšší. "Polib mi nohy."
"Dělej, co řek, Indonéšane," řekl Gerome.
Muluk se sklonil, a rty se dotkl Georgových nohou. Následně dostal takový kopanec ho obličeje, že hned vyplivl zub.
"Působilo to moc homosexuálně. Znova!" smál se George.
Luis se zvedl od Chrisova těla, a naštvaně vydechl. "Nechte toho, blbci! Musíme dál! Chris tu zůstane, fakt už k ničemu není... udělal blbost, že se šel té krávě postavit beze zbraně. Otevřu další lahev, honem do auta!"
Setmělo se. Auto se sklánělo ze strany na stranu, když sjíždělo z písečného kopečka. Zevnitř se ozýval falešný zpěv.
"Sun coming' up over New York City,
School bus driver in a traffic jam,
Staring out at the faces in a rear view mirror,
Lookin' at the promise of the Promised Land!"
"And I will fuck you so fucking hard, you will wish the Nazis killed you in the camp right now!" zpíval opilý George.
"And I will tear out your fucking clit!" vykřikl jen tak Gerome, a nalokal se whiskey.
"Hele, to bych netrhal! To by za to nestálo, volééé!" vykřikl George, a obličejem se dotkl Geromovy tváře. "Hele, hele... ty seš docela pěknej, vole! Dokonalej Árijec... já tě chci trošku pomrdat, můžu?"
"One kid dreams of fame and fortune,
One kid helps pay the rent,
One could end up going to prison,
One just might be president!"
Luis dopadl čelem na volant, a auto zatroubilo. Před předním sklem se náhle objevil něčí vyděšený obličej. Luis poskočil na sedadle, a pak se ozvala rána. Někdo skončil na střeše automobilu.
Luis dupl na brzdu, a vyskočil ven. Muluk vylezl z auta též. "Propána, vždyť to je...!"
Vedle auta se po zemi válel Landon. Luis mu pomohl vstát. "Jsi to ty! Jsi v pořádku?!"
"Co... c-co to... co tu děláte?" vyhrkl znaveně Landon.
"Já věděl, že ho najdeme! Já to věděl!" zařval Luis.
"J-Jak jste v-vě-věděli, kd-kde... do prd-prdele jsem?" zeptal se Landon.
"Starsone, podívejte se mu mezi nohy," řekl zděšeně Muluk.
"Co? Ehm," řekl Luis, a přivřel jedno oko, "ó můj zasraný bože."
"Only in America,
Dreamin' in red white and blue,
Only in America,
Where we dream as big as we want to!"
"Potřebuju, abyste mě tam dostali bez nějakého... mediálního rozruchu. Prostě nechci, aby mi byl někdo v patách," řekl Nolan do telefonu. Opouštěl zrovna budovu v centru Los Angeles, kam chodíval do práce.
"Máme to udělat tak, že vás na Aljašku přemístíme, a teprve potom oficiálně celou věc oznámíme tisku?" ozvalo se z telefonu.
"Nejspíš," odpověděl Nolan, "jo, a... pamatujete si na tu holku, kterou jste mi dávali do vrtulníku?"
"Ano?"
"Tak tu už teď radši ne... Mám... ehm... HIV... a neměl bych ho roznášet."
"Bože... počkejte, pane Derricksone..."
"Musím končit, Davide. Mám tu šoféra, něco gestikuluje..."
Nolan přistoupil k černé limuzíně, a pozdravil se s šoférem. O něčem s ním krátce mluvil. Náhle se mezi nimi objevil chudý, shrbený muž v černé bundě s kapucí, a prosil o peníze. "Moc nemám... nemám práci..."
"Tak si nějakou sežeň, debile!" zařval na něj Nolan. "Kde jsem to byl, Marku? Jo, zítra... normálně na letiště, a..." Nato se zadíval na toho cizího muže. "Můžete nás nechat být?!"
Chlapík se odebral pryč. Kolébal se nemotorně za roh budovy, daleko od limuzíny. Teprve tam se napřímil, a z kapsy v bundě vytáhl mobilní telefon.
"Derrickson vyráží na Aljašku zítra. Bude se to muset urychlit," naťukal do textového pole, a zprávu poslal Kehlani. Ta mu okamžitě odpověděla emoji se zdviženým palcem.
Mobilizace environmentálních aktivistů byla započata prakticky hned. Po všech soukromých kanálech se rozneslo, že Nolan Derrickson brzy zamíří do nejsevernějšího amerického státu.
Stew zůstal sedět na ulici, kapuce na hlavě, černé brýle na očích. Limuzína s Nolanem projela kolem něj. Nikdo od West Energy nic netušil.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ.
