Ekofašoun - Co bude dál

Od 11. února vychází každý víkend na mém blogu nová kapitola příběhu Ekofašoun, pojednávajícího o zatvrzelém ultrapravičákovi, se kterým je snad všechno špatně. Jeho nehumánní názory, jeho nenávist vůči každému, kdo se od něj liší, a ubohé, environmentálně zpátečnické omluvy jeho násilných činů proměnily letos na jaře tento přátelský blog v undergroundový koutek s více než sto padesáti odstíny šedi. Hard-R příběh o psychicky nemocném jedinci, kterému dělá dobře jen ubližování ostatním, je něčím, co by obyčejný milovník prehistorického života na těchto stránkách ještě před pár lety asi nečekal. Blogorgonopsidovy příběhy bývaly totiž většinou escapistické, ať už byly o životě pravěkých zvířat, o cestovatelích časem jimi pronásledovanými či o skupině liberálních elit lovících kryptidy a bojujících s mužem z mimozemsky působící podvodní budovy. Počínaje Vřískotem v džungli, kterým sága o psychopatickém Landonu Kaelberovi začala, jsem se rozhodl publikovat na svém blogu tvrdší, drsnější, nepříjemnější příběhy - a co může být více nepříjemné, než právě příběh o nenávistném sadomasochistovi, který fantazíruje o genocidě? Máme za sebou již jedenáct kapitol Ekofašouna - jedenáct kapitol plných násilí... a právě v tom je ten problém. Alespoň pro mě jakožto autora, neboť jsem v tuto chvíli Landonem tolik znechucen, že se nemohu dokopat k napsání další kapitoly.

Ekofašoun bude pokračovat, to ano. Neuvedu, kolik kapitol mám ještě naplánovaných, ale věřte mi, že jich pár bude. Původně jsem měl v plánu napsat jednu či dvě ještě tento a příští víkend, jednoduše proto, že vím, co se v nich odehraje. Ale nakonec jsem usoudil, že bude lepší, když jejich vydání odsunu na neurčito. Mám už totiž Landona dost. Tenhle idiot, který reprezentuje to nejhorší z politické pravice (na kterou jsem osobně alergický), mě po spisovatelské stránce vyčerpal už dost. Být v hlavě debila, pro něhož je všechno strašně "woke", a který s vášní nenávidí ženy, queers, muslimy, imigranty, lidi tmavé barvy pleti a všechny levičáky, je prostě fakt vysilující. Po napsání jedenácti kapitol plných jeho zpátečnických, simpl názorů se opravdu musím ptát, jak můžou pravičáci uvažovat tak, jak uvažují? Od průměrného voliče koalice Spolu po zastánce Okamurovy fašistické bandy nebo nacionalistické Trikolory, od nostalgického zastánce Margaret Thatcher po fanatické milovníky Donalda Trumpa a Vladimira Putina, od zblblých náboženských konzervativců (ke kterým má Landon taky blízko, neboť byl "seslán bohem", aby vraždil) po hajzly milující Ayn Rand a její objektivistické kecy... Smýšlení těch a mnoha dalších se promítá do Landonova uvažování, poněvadž každá z jeho předpojatých, předsudečných vět byla převzata od někoho, jehož názory jsem si buď přečetl na internetu, anebo je slyšel v realitě. Proto také v komentářových doplňcích neustále uvádím, že Landonové existují, byť třeba v umírněnější formě - ale jejich politika vždycky vede ke genocidě.

Ačkoliv se při replikaci stupidních pravicových názorů skutečných inspirací Landonova charakteru dosti bavím - oni všichni ti lidé hrající na konstrukty jako národ, heterosexualita, bělošství nebo tradice jsou komici - nebaví mě dál psát popisy jeho násilných činů. Scény, ve kterých Landon znásilňuje ženy, jsou opravdu příšerné. Landon je trochu jako Alex DeLarge z Mechanického pomeranče - typ postavy, který mě jak zaujal, tak vyděsil už před několika lety. Kubrickův misogynistický film s fašistickým podtextem o "zkaženosti lidí" (nesmírně pravicová message) je sice považován za klasiku, a já se jím pro několik temných příběhů na svém blogu nechal v posledních letech inspirovat, ale s odstupem mi připadá nesmírně trapný. A to právě z důvodů, které jsem už uvedl. V 70. letech se možná Mechanický pomeranč líbil levičákům, protože prezentoval odstup od jakési filmové konzervativnosti, ale po více než padesáti letech působí jen jako násilná porno fraška, která vlastně nic dospělého neříká, a pro svou zpátečnickost a nihilistickou glorifikaci násilí zřejmě unudí i kteréhokoli teenagera, jenž zrovna s nadšením započal exploraci světa filmu. Možná je na čase, abych i já tu Kubrickovu příšernost - a vůbec všechny jeho filmy, včetně 2001, které zase v závěru trapně hraje na koncept übermensche - zcela vytěsnil ze své hlavy. Musím přiznat, že k Mechanickému pomeranči mě před lety dovedl Christopher Nolan, když postavu Alexe DeLarge v rozhovorech z roku 2008 několikrát zmínil jako inspiraci pro Ledgerova Jokera, oblíbené postavičky každého edgelorda, který se rozhodl, že psychopatický týpeček s válečným makeupem naplácaným na tvář reprezentuje "anarchii" (ehm... četl tady někdo Kropotkina?). Od Nolana jsem se od té doby vzdálil - jeho filmová díla jsou z levicových pozic právem kritizována jako imperialistická a zpátečnická, a moc se nedivím tomu, že Kubrick - který to v hlavě prostě neměl v pořádku - patří k jeho oblíbeným režisérům. Ale pryč od filmů...

Landonovy názory na svět jsou směšné, to víme všichni. Kdybychom v realitě potkali - a může se to stát, anebo se vám to už třeba stalo - někoho, kdo se ohání takovými názory, jaké má Landon, vysmáli bychom se mu. Zvláště naše generace je velmi liberální - akceptance lidí LGBTQIA+ či imigrantů je pro nás automatická, vždyť mnoho našich přátel k těmto a mnoha dalším skupinám patří. Ale sem tam se přece jen najde nějaká zahořklá konzerva, a tu si pak rádi podáme. Nicméně Landonovy činy jsou tak příšerné, že už o nich prostě na nějakou dobu nechci psát. Nelíbí se mi vymýšlet scény, ve kterých se obnažený vrhá na ženy, ve kterých si láme přirození, a ve kterých vraždí a zpívá si u toho patriotické písně. Ano, takoví lidé jsou, a nesmíme bagatelizovat to, že jsou pro naši společnost opravdu nebezpeční. Nemám však v tuto chvíli na to, abych další takové scény psal. Už jich v příběhu bylo moc.

Kamarádi, kterým posílám anglické překlady Ekofašouna na discordový server, vesměs přijali tento příběh pozitivně, a jsou nejsilnějším hlasem přesvědčujícím mě k dopsání příběhu - a opět podotýkám, že jsem ho vždycky chtěl dopsat, jen si teď od něj potřebuji dát delší přestávku. Časem jak vy, čtenáři Blogorgonopsida, tak přátelé z anglojazyčných koutů světa, zjistíte, o co v příběhu vlastně jde, a co se jím snažím říci. Zatím to prozrazovat nebudu. Ale věřte mi, čeká vás pár zajímavých kapitol.

Jak jsem tedy uvedl, Ekofašoun bude pokračovat někdy v blízké či daleké budoucnosti. Nemůžu uvést, kdy, protože sám nevím, kdy si na něj zase udělám čas. Doufám však, že vás dosud přesvědčil o jednom - že pro krajní pravici v našem světě není místo. Nesnášenlivé bastardy, kteří nechtějí přijmout to, že je svět rozmanitý, respektovat nebudeme. Landon je možná fiktivní postavou, ale má názory skutečných osob - tragických, zpackaných jedinců, kteří chtějí "chránit normální svět" (aneb svět, ve kterém se daří jen bílým, heterosexuálním, ekonomicky dobře situovaným mužům) a "bojují proti woke" (tedy proti čemukoliv, co onen svět, ve kterém prosperují jen bílí, heterosexuální a ekonomicky dobře situovaní muži údajně "ohrožuje"). 

Jedno poučení jste si, doufám, ze čtení Ekofašouna odnesli: krajní pravici je třeba potírat, a to jakýmikoliv možnými způsoby. Neboj se stát militantním antifašistou, a identifikuj prvky fašismu i tam, kde to slovo nezaznívá. Jdi proti každému, kdo chce bez tvého souhlasu rozhodovat o tvém životě - proti klerikálům pochodujícícím každoročně Prahou za zrušení potratů, proti queerfobním zaměstnavatelům, proti misantropům tvrdícím, že vyhubením některých skupin lidí zachrání svět před zkázou... Autoritář chtějící omezit tvá práva rovná se debil, a debily se prostě ovládát nenecháme! Ať už si své názory či činy omlouvají chráněním "normálního světa", chráněním tradic, náboženstvím, ochranou "tradiční rodiny", hájením kapitalismu před "zlými alternativami" apod., vždycky buď bdělý*á, a buď připravený*á se jim postavit! Buď jako Colin Yarborough - buď svým vůdcem, nenech se vést nikým jiným, rozhoduj si sám za sebe! A aktivně potírej ty, kteří ti chtějí tvou svobodu vzít!

Ekofašoun se vrátí... ale čeká ho pořádná nakládačka!