Mravencojedka černohlavá - Malý had živící se hlavně larvami a vajíčky mravenců

Pravidelným návštěvníkům mého blogu se to jistě může zdát neuvěřitelné, ale poslední popisek hada (mimo článek o kobře zebrované z minulého měsíce, který vyšel v rámci série Šupinatí Jihoafrické republiky) sem přibyl 17. října! Byl to přitom popis užovky purpurové. Na to, že hadí popisky jsou obvykle na Blogorgonopsidovi každoměsíční záležitostí, má tedy slíbený článek o mravencojedce opravdu šílené zpoždění. Doufám však, že mi to prominete, že se vám bude líbit, a že se o tomto hadovi dozvíte něco, co jste o něm dosud nevěděli!

Vědecký název: Rhynchocalamus melanocephalus,

Rozšíření: východní část Středomořské oblasti a Blízký východ,

Velikost: délka až 30 až 40 centimetrů.

Do rodu mravencojedek (Rhynchocalamus) patří pět druhů užovkovitých hadů z podčeledi Colubrinae, z nichž dva byli popsáni v minulém desetiletí (v letech 2016 a 2017), jeden ve 20. století (roku 1933), a dva ve století devatenáctém. Typovým, tedy prvním popsaným druhem tohoto rodu je mravencojedka černohlavá, jejíž formální popis zhotovil v roce 1862 italský taxonom a zoolog Giorgio Jan, jehož jméno je neodmyslitelně spjato s milánským přírodovědným muzeem - nejstarším muzeem tohoto typu na území Itálie. Jan ji popsal na základě exempláře z Bejrútu, a původně ji zařadil do dnes již neplatného rodu Homalosoma. Rodový název Rhynchocalamus vymyslel pak v roce 1965 německo-britský zoolog Albert Günther. Ze všech pěti druhů mravencojedek je tento druh asi nejlépe známým, přestože se toho o jeho životě mnoho neví. Zahrnuje dva poddruhy; R. m. melanocephalus a R. m. satunini. Domovinou tohoto nejedovatého hada je východní část Středomořské oblasti spolu s Blízkým východem; nalezneme ho ve východním a jižním Turecku, v Arménii, Ázerbájdžánu, Jordánsku, Izraeli, Libanonu, Saúdské Arábii, Sýrii, na severu Iránu a v Iráku. V červenci 2020 byl jeho výskyt zaznamenán i na Kypru (přičemž se stal dvanáctým hadím druhem přirozeně se vyskytujícím na ostrově), a přinejmenším historicky se vyskytoval i v pohoří Kavkaz (ve starší literatuře je mezi zeměmi jeho výskytu uváděn Sovětský svaz). Přirozeným prostředím mravencojedky černohlavé jsou suché křovinaté oblasti středomořského typu, skalnaté oblasti v pahorkatinách, nepříliš zarostlé stepi, polopouštní oblasti s jílem, ale také světlé lesy s listnatými stromy. Po většinu času je mravencojedka zahrabaná v zemi; jde o fosoriální neboli hrabavý druh, vylézající na povrch jen příležitostně. Po silných deštích na jaře a v létě se přesouvá z půdy pod kameny, a jejich obracením ji tak lze nalézt. Celkově mají mravencojedky rády vlhká místa. Nejčastěji nežijí daleko od mravenišť, kolonií hmyzu, který s oblibou konzumují, díky čemuž také získaly své české jméno. Požírají mravence, jejich larvy, kukly a vajíčka, i když si sem tam smlsne i na nějakém tom dalším bezobratlém, třeba na kobylce nebo cvrčkovi. Ačkoliv jsou primárně aktivní v noci, občas loví tento hmyz mravencojedky i za bílého dne. Zorničky má tento had velké, kulaté a černě zbarvené, oči samotné jsou malé, přizpůsobené k životu pod zemí. Jeho tělo je nabéžovělé, oranžové nebo červenohnědé. Hlavu a krk má známější poddruh R. m. melanocephalus černé; u druhé subspecie není černé zabarvení hlavy a krku souvisle spojeno. Labiální (retní) štítky jsou bílého zbarvení. Rostrální štítek je u tohoto hada poněkud zvětšený, což mu pomáhá při rytí v půdě. I on je, ještě spolu s nasálními (nosními) šupinami, zbarven bíle. Co se rozmnožování týče, ví se spolehlivě to, že mravencojedka černohlavá je druhem vejcorodým. Tento maximálně 40 centimetrů dlouhý, štíhlý užovkovitý je na Červeném seznamu IUCN klasifikován jako málo dotčený. Přestože bývá zřídkakdy viděn, nemělo by mu hrozit žádné velké antropogenní nebezpečí.

Příště užovka Kirtlandova!