Nový druh broučka pojmenovaný po Gretě Thunberg

Nově popsaný druh broučka z čeledi pírníkovitých (Ptiliidae) je již druhým zvířetem v řadě pojmenovaným po slavné osobnosti, která proslula svým pohledem na změnu klimatu. Tím prvním druhem, jenž byl popsán minulý rok, byl obojživelník druhu Dermophis donaldtrumpi; v ohrožení tento panamský červor zabořuje hlavu do písku, jako pštros, nebo snad i obdobně jako Donald Trump, jehož postoj ke klimatické změně i k environmentálním problémům celkově je až překvapivě podobný. Naopak nový druh pírníka, Nelloptodes gretae, nese druhové jméno na počest Grety Thunberg, odvážné švédské aktivistky, jejíž jméno v současné době v souvislosti s klimatickými změnami padá neustále. Michael Darby, který nový druh hmyzu popsal, řekl, že na něj Gretina práce udělala velký dojem. Rozhodl se vzdát poctu jejímu výjimečnému příspěvku v otázce ochrany životního prostředí... Tento druh byl poprvé objeven Williamem Blockem v Keni ve východní Africe už v 60. letech minulého století, své rozsáhlé sbírky hmyzu, včetně toho východoafrického, pak daroval Přírodovědeckému muzeu v Londýně v roce 1978. Nelloptodes gretae čekal na znovuobjevení v depozitáři celá desetiletí. To u hmyzu vůbec není překvapivé; kolik druhů, jež dosud nebylo popsány, baží po svém znovunalezení v podobných místech? Pírníkovití obecně nejsou příliš dobře prozkoumanou skupinou hmyzu. Důvod proto je také ten, že jsou velice malí a nevýrazní. Třeba toto drobné uznání přivede další generace entomologů k většímu zájmu o pirníkovité. Fakt, že tento drobný brouček s copánkovitými tykadly byl pojmenován podle Grety, tomu může dosti pomoci... Podle mě je naprosto skvělé, že byl po Gretě pojmenován jeden živočich, a jen doufám, že jich bude víc. Přece jen tolik lidí, kteří by se tak významně zasloužili o aktivismus na poli ochrany životního prostředí, není, a Greta si takovou poctu rozhodně zaslouží!

Želva sloní: Galapážská legenda

Právě čtu knížku Galapágy od Irenäuse Eibla-Eibesfeldta - nádhernou publikaci z roku 1962, v češtině vydanou v roce 1970 v překladu Vladimíra Hanáka - a velice se mi zalíbila její třetí kapitola, která pojednává o slavných galapážských želvách. A tak mne napadlo, že o těchto proslulých obrech napíši článek... Jsou to vskutku velmi fascinující tvorové...

Želva sloní je druhový název, se kterým se obyčejně setkáme v souvislosti s galapážskými želvami. Pravdou však je, že souostroví, rozléhající se přibližně 1000 kilometrů od pobřeží Ekvádoru, obývá či obývalo hned několik odlišných druhů velkých želv, jež však spolu byly příbuzensky spřízněny. Želva sloní, latinsky Chelonoidis nigra, je největším žijícím druhem želvy na světě. Největší změřený jedinec měřil 1,87 metru na délku a vážil 417 kilogramů. Velikost těchto želv se však liší v závislosti na ostrovech, které obývají; například želvy sloní z ostrovu Pinzón jsou mnohem menší než želvy z ostrova Santa Cruz. Záleží totiž na podnebí, a jak je známo, každý ostrov tvořící souostroví Galapágy je takovým svým vlastním světem, a to nejen z pohledu fauny a flóry, ale také z pohledu teplot a podnebí celkově. Čím větší želva je, tím lépe se zřejmě vypořádává s extrémními teplotami, přičemž jsou míněny extrémně vysoké teploty. Říká se tomu gigantotermie. Důkazem tohoto předpokladu by ostatně mohl být fakt, že obrovské želvy se v prehistorii vyskytovaly i mimo Galapágy či Aldabru a další ostrovy na východ od Afriky (tato dvě od sebe velice vzdálená místa jsou v současnosti posledními místy výskytu gigantických želv), a to například v Austrálii, na Vanuatu nebo na pevnině Jižní Ameriky. Mohlo za to teplejší podnebí na oněch lokacích...

Tropické ostrovy jako Galapágy (anebo tedy také Aldabra) se staly v pleistocénu a holocénu skutečně posledním útočištěm velkých želv. Bohužel však některé galapážské druhy již vyhynuly. Tím se tedy vracíme k začátku; želva sloní je pouze název jednoho galapážského druhu, ale jak se zdá, souostroví bylo domovem celkem 14 nebo 15 druhů. Tři nebo čtyři z nich bohužel kvůli člověku vyhynuly; těmito druhy byly Chelonoidis phantasticus z ostrova Fernandina (je to druh pravděpodobně vyhynulý, i když v roce 2009 se objevily zprávy o jeho údajném pozorování, což nahrávalo předchozím záznamům o nalezení želvího trusu, avšak nic nebylo vědecky potvrzeno), pak floreánský druh (bohužel nemá vědecké jméno) a pak samozřejmě také želva abindgongská (Chelonoidis abingdonii), jejímž posledním zástupcem byl osamělý George, chovaný v zajetí až do roku 2012, kdy kvůli vysokému věku zemřel. Mluví se ještě o dalším jednom či dvou druzích, pravděpodobně vyhynulých (nekolují-li jejich geny v krvi jiných, stále přežívajících druhů; křížení bylo a je možné, neboť jsou si tyto druhy vskutku velice blízce příbuzné). Další druhy galapážských želv jsou buď klasifikovány jako zranitelné, ohrožené nebo, například v případě překrásné želvy santacruzské (Chelonoidis porteri) z ostrova Indefatigable, kriticky ohrožené.

Důvodem, proč se galapážské želvy dostaly na pokraj vyhynutí, jsou lidé a živočichové jimi na Galapágy dovezení, tedy nepůvodní predátoři z řad savců, plenící želví hnízda nebo lovící jejich mláďata. Želvy se na Galapágách staly vzácností už krátce poté, co bylo souostroví objeveno evropskými dobrodruhy. Ti údajně zprvu hledali podle želvích stezek, vychozených po stovky a tisíce let, vodní zdroje. Želvy se totiž nikdy nezdržovaly příliš daleko od vody, a najít pěknou pěšinku vedoucí k jezírku ve spalujícím horku se námořníkům opravdu velmi hodilo. Nedlouho poté jistě přišli na to, že želví maso chutná skvěle. Zjistili, že nemá příliliš mnoho tuku, a že má po jeho pozření málokdo bolesti břicha nebo zažívací problémy. Tak nějak to ostatně ve svém deníku vylíčil kapitán Porter, podle něhož dostal druh z ostrova Indefatigable svůj druhový název. Se svou posádkou dorazil právě na tento ostrov v roce 1813, a odnesl si z něj velké množství nejen naporcovaného želvího masa, ale také několik živých jedinců. Porterovi lidé údajně sebrali během čtyřdenní návštěvy ostrova 14 tun želv, živých i mrtvých. Některé z nich uzavřeli do podpalubí, kde prý taková želva vydržela žít i rok a půl. To také přišlo námořníkům při cestě přes Tichý oceán velmi vhod. Pak se o želví maso začali zajímat i lovci velryb, a když pak v roce 1903 navštívila Galapágy expedice vědců z Kalifornské akademie věd, s hrůzou zjistila, že želvy byly na Chathamově a Barringtonově ostrově úplně vybity, a na některých dalších ostrovech zůstaly jen velice malé populace. Námořní lupiči nechali žít želvy poněkud pokojně a ve větším množství jen na Indefatigable, na Duncanově ostrově a na Albemarle. Floreánský druh, již zmíněný výše, byl zřejmě vybit okolo roku 1850, tedy jen patnáct let po Darwinově návštěvě Galapág, jež ho přivedla k oné úžasné teorii, která nakonec změnila náš pohled na svět.

Darwin samotný byl gigantickými galapážskými želvami značně okouzlen, a doslechl se, že se prý želvy na jednotlivých ostrovech od sebe liší. Zprvu tomu prý nevěnoval velkou pozornost, jakožto cestovatel si toho povšiml až po návštěvě několika ostrovů, a právě toto povšimnutí - týkající se nakonec nejen odlišnosti želvích druhů na Galapágách, ale i dalších živočichů obývajících souostroví - jej nakonec vedlo k velkému přemýšlení, a nakonec vyústilo v semínku evoluční teorie, které se mu v té době, při cestě na lodi Beagle, zrodilo v hlavě.

Mezi galapážskými želvami, se kterými se Darwin setkal, byl samozřejmě i druh Chelonoidis nigra. Je však možné, že viděl i ty druhy, které nikdo z nás již nespatří, jednoduše proto, že byly nedlouho poté vybity.

Ty želvy, které dlouhé cesty po moři v podpalubí neustále se houpajících lodí přežily, měly opravdu velké štěstí. Ale několik takových jedinců skutečně bylo. A někteří z nich, vysazeni na místech dalece vzdálených své původní galapážské domovině, se pak stali dokladem pověstné dlouhověkosti želv. Kupříkladu na jedné ze svých návštěv Tongy daroval proslulý kapitán James Cook jednu velkou galapážskou želvu tehdejšímu vládci země. Víme, že Cook navštívil Tongu dvakrát, a to v letech 1774 a 1777, a neví se, na které z těchto výprav dovezl z Galapág obrovskou želvu, ale to ani není tak důležité (ostatně jeho dvě návštěvy ostrova od sebe dělilo jen několik roků). Tento jedinec žil na Tonze až do roku 1927, a předpokládá se, že byl nejméně 200 let starý. Dalším dobrým dokladem dlouhověkosti galapážských želv transportovaných proti jejich vůli z Galapág byla Harriet. Tento
nádherný plaz byl jedním z nejlepších zvířecích přátel Steva Irwina; Steve i Harriet zesnuli v roce 2006. Jejím domovem byla Australia Zoo, kterou vybudovali Stevovi rodiče. Původně se předpokládalo, že Harriet patřila k druhu Chelonoidis guentheri, pak se však přišlo na to, že byla ve skutečnosti zástupcem druhu Chelonoidis porteri. Jak později společně zjistili Scott Thompson z Queenslandského muzea, Steve a jeho manželka Terri Irwin, Harriet byla jednou ze tří želv přivezených do Austrálie samotným Charlesem Darwinem na jeho cestě kolem světa. Harriet se tedy v roce 1835 dostala do rukou Charlese Darwina, a nakonec zesnula v zoo Steva Irwina... Pátrání po původu Harriet a zjištění o jejím šokujícím příběhu, o němž Irwinovi neměli dlouho ani ponětí, tedy až do té doby, než se do bádání pustil Scott Thompson, popsala Terri v knížce The Crocodile Hunter: The Incredible Life and Adventures of Steve and Terri Irwin. Fotografii Harriet, pořízenou v roce 2002, vidíte nad tímto odstavcem.

Galapážské želvy jsou také proslulé svým růstem. Může se to zdát až neuvěřitelné, ale aby dorostla konečné hmotnosti, musí malá želvička znásobit svou počáteční váhu 370 krát. Rodí se s váhou pouhých 80 gramů. Ale během prvních dvou nebo tří let života může tento tvor přejít z kategorie hmotnosti 80 až 270 gramů do kategorie hmotnosti 7 kilogramů. A tak to jde dál, po desítky let, až se z ní nakonec stane prehistorický kolos, srovnatelný díky svému majestátu s dávnými plazími obyvateli naší planety.

U želvy sloní jsou známy mutualistické vztahy s Darwinovými pěnkavami. Ty se přiživují na parazitech želvy podobně, jako klubáci zbavují obtížného hmyzu a parazitů velké kopytníky afrických savan. Většinou pak sbírají parazitický hmyz z krku, z okolí kloaky, ze zadních končetin či z kůže nacházející se mezi plastronem a karapaxem. Některé želvy dokonce natahují krk nebo končetiny, aby takříkajíc rozprostřely jídelní stůl.

Vzhledem k tomu, že fauna Galapág je přísně chráněna, nehrozí zřejmě želvám sloním a dalším galapážským druhům brzké vyhynutí. Želva sloní byla jako druh zachráněna díky rozmnožování v zajetí (a následného vypouštění zvířat do přírody), které započalo již v polovině 20. století. Bohužel jsou na tom některé druhy podstatně hůř. Například želvy z Duncanova ostrova tvoří populaci, kterou tvoří jen asi 500 exemplářů, a Darwinovy želvy z Jamesova ostrova přežívají jako sotva větší populace, čítající okolo 1110 až 1200 jedinců. Ochránci přírody se nicméně starají o to, aby tyto druhy nevyhynuly. Byla by škoda je ztratit, a přijít tak o kus prehistorie ve formě gigantických galapážských želv...

Velké kočky z pravěku: Ngandongský tygr

Uběhl již téměř měsíc od napsání zatím poslední části Velkých koček z pravěku, avšak já nehodlám tento projekt jen tak ukončit, a tak konečně přináším další díl, tentokrát zaměřený na jeden velice pozoruhodný vyhynulý druh tygra...

Vědecký název: Panthera tigris soloensis,

obecný název: Ngandongský tygr (anglicky Ngandong tiger),

vyhynutí: pleistocén, před 195 000 lety.

V roce 1933 popsal německo-nizozemský paleontolog Gustav Heinrich Ralph von Koenigswald pozoruhodný poddruh tygra na základě kostí nalezených v blízkosti vesničky Ngandong ve středu indonéského ostrova Jáva. Jelikož tato lokace byla také nalezištěm kosterních ostatků pravěkého člověka druhu Homo erectus soloensis, kterému se ostatně obyčejně říkalo Ngandong, a hledání jeho pozůstatků se v letech 1931 až 1933 věnoval právě samotný Koenigswald, rozhodl se nový druh šelmy pojmenovat Panthera tigris soloensis. Již od začátku mu bylo jasné, že tato kočka byla blízce příbuzná současným tygrům. Ti z poddruhu Panthera tigris sondaica, označovaní jako tygři jávští (uvedený druh ale zahrnuje také vyhynulou populaci tygrů z Bali, a stále přežívající sumaterskou populaci), žili na Jávě až do poloviny 70. let minulého století. Koenigswald nalezl nikoliv jejich předchůdce, ale zkrátka jiný tygří poddruh, který ostrov obýval předtím, než jej z ostatních Sundských ostrovů kolonizovali tygři jávští. Z místa nálezu pochází pouze sedm kosterních ostatků, což není moc. I tak si ale paleontologové mohou udělat dobrý obrázek o tom, jak tento tygří poddruh vypadal. Z velikostí kostí je jasné, že dorůstal zhruba stejné velikosti, jako bengálský tygr, ne-li ještě větší. V roce 2007 vypočítali Volmer a Heltler, že samec ngandongského tygra mohl dosahovat hmotnosti až 470 kilogramů. V takovém případě by byl dokonce ještě těžší, než tygr indický, a dosahoval by zhruba stejné hmotnosti, jako šavlozubá kočkovitá šelma Smilodon populator. Rezervovanější odhady o jeho hmotnosti naopak uvádějí hodnoty pohybující se od 250 do 350 kilogramů. V kohoutku měřila tato šelma 120 centimetrů a na délku měřila okolo 230 centimetrů. To jsou jen pro srovnání údaje, které sedí i k současným tygrům indickým (průměrná délka, započítáme-li samce i samice, je 240 až 310 centimetrů). I když odhady o velikosti ngandongského tygra se různí, jeden fakt zůstává: tohle byl největší tygří poddruh, který kdy existoval.

Zároveň je to také jeden z nejstarších tygřích poddruhů, které byly ve fosilním záznamu dosud objeveny. Zatím to vypadá, že obýval pouze ostrov Jáva, neboť jeho pozůstatky nebyly nalezeny nikde jinde v jihovýchodní Asii (to se samozřejmě může v budoucnu změnit, proto tuto domněnku předběžně nepovažujme za fakt). Tato mohutná šelma žila po většinu života nejspíše samotářsky (pokud samozřejmě samice nevychovávala mláďata). Lovila jeleny, divoká prasata, možná i mladé stegodony a slony druhu Elephas hysudrindicus (současný tygr indický je koneckonců schopen ulovit slona, ačkoliv k tomu dochází opravdu jen vzácně, tudíž lze tvrdit, že ještě větší ngandongský tygr byl toho schopen též). Otázkou je, zda se tento velký karnivor čas od času přiživil i na lidském mase nebo zda lidi lovil skutečně jako regulérní kořist. Bohužel se nám na ni však dosud nenaskytla odpověď...

Obrázky z:

https://prehistoric-fauna.com/Ngandong-tiger

Tento projekt bude pokračovat...

Lovci kryptidů 4: Ptej se, ptej se Indrida Colda! (4/4)

Téměř po roce se konečně odhalilo, co způsobilo Roderickovu smrt, a co jej vedlo k tak strašným činům, jakými byla například vražda muže jménem Levine. To, že s tímto incidentem měl něco společného Mothman, nebyla náhoda. Jak řekl Dean Owen, Jackův a Paulinin dosud nenarozený syn, který přicestoval z roku 2039 s cílem zabránit strašlivému osudu této planety, Mothmeni jsou ovládáni Indridem Coldem, a ten se dokonce Lovcům kryptidů přiznal k Roderickově vraždě. Pak nicméně ponechal Lovce kryptidů v oné místnosti, v níž Rodericka vlastnoručně zabil, načež se z nižších pater opuštěné psychiatrické léčebny začaly ozývat strašidelné zvuky... Navíc je tu ještě jeden problém: Archibald Quartermaine s pomocí Briddimského drahokamu Mothmeny ovládá, a má s nimi nějaké velice tajemné plány...

LOVCI KRYPTIDŮ 4: PTEJ SE, PTEJ SE INDRIDA COLDA! ČÁST ČTVRTÁ:

Něco začalo zvenčí bušit na dveře. Byly to pořádné rány. Tvorové, kteří se právě dali do pronásledování Lovců kryptidů, měli ohromnou sílu. A když jejich mohutné končetiny dveře neprorazily, použily jinou zbraň. Místo brutální síly začali na dveře ze zobáků plivat onen ohavný toxin, jenž dveře pomalu rozpouštěl. "Co budeme dělat?!" zeptala se Curupira a připravila si své laso. "Bojovat," odpověděl Akihiko. "Nemyslíte, že by bylo lepší vyskákat ven oknem? Tak jako to udělal Cold?" navrhl Roger. "Nesmysl," řekl na to Fahad, "dřív než polovina z nás vyskáče z pátého patra, jen tak pro tvou informaci, dostanou nás. Nedá se dělat nic jiného." Ve dveřích se objevila malá dírka. "Jsou to oni. Slyšíte ty zvuky, které vydávají? Proto se jim říká M'cqx," poznamenal Dean, "právě vám hodlají ukázat svou nejbrutálnější stránku. Tohle, vážení, je Mothman." Tři předci skupiny proletěli poničenými dveřmi, vydávaje uši rvoucí skřek, a nejprve napadli Pierra, který stál v popředí. Ten okamžitě zasáhl prvního Mothmana laserem nejvyššího stupně a spálil mu hlavu. Dva další ho ale popadli spáry za ruce a začali odnášet k oknu. Laserová pistole mu přitom vypadla z ruky. Curupira neváhala a hodila laso po jednom z útočníků. Obtočilo se kolem jeho křídla, a když Curupira laso utáhla, Mothman byl nucen Pierra pustit. Dopadl těžce na zem a schytal ránu do hlavy Akihikovou kovovou tyčí. Kate střílela po dalším Mothmanovi, co to jen šlo, ale bylo už pozdě. Prorazil okno a odnášel Pierra, posetého stovkami střepů, z nichž některé se zaryly do jeho obličeje, ven. Na Kate se zezadu vrhl další Mothman, a škrábl ji drápy do zad. Ale Kate rozhodně nebyla bezbranná. Střelila útočníka několikrát do břicha, a ten v několika vteřinách zhynul. Pomalu na ni padal, a takřka by ji zavalil, kdyby nebylo Kentové, jež Kate odtáhla. Lyonsová a Roger stříleli po můřích mužích doslova jako střelení. Bránili dalším a dalším příšerám, aby vtrhly do místnosti. I když jich už zastřelili možná přes tucet, objevovali se další a další, a skřeky vycházející z nižších pater neustávaly. "Jsou jich tu milióny! Milióny!" vykřikl frustrovaným hlasem Roger. "Tahle budova se musela stát jejich hnízdem," řekl Dean. "Zajímavé, že Quartermaine v té nahrávce použil slovo 'hnízdo' k označení té stodoly," poznamenala Pauline. "To je pravda, mami," zamyslel se Dean, a pak schytal pořádnou řachu do hlavy od Mothmanova křídla. Pauline ohyzdného netvora hned nato odstřelila. Dean se zvedl, a dále dumal, jako by se nic nestalo. Opravdu se choval jako Jack, měl to v genech. "Co když hnízdem myslel něco jiného? Co když tím myslel to místo, kam skupinka později odletěla? Tohle nejsou mothmeni, kteří nás napadli v té stodole. Tihle jsou ovládáni Coldem. Ale Quartermaine si někam odvedl tu skupinku kdo ví kolika... a..." mluvil pomalu. Zatímco Dean nahlas přemýšlel, Akihiko se snažil z okna hodit hák na uchycení Pierrovi. Ten svého únosce kopal, a že to tedy byly kopance, když Pierre musel pokaždé udělat jakýsi kotouč ve vzduchu, aby Mothmana zasáhl! Mothman se pomalu snesl k zemi, a plivl po Pierrovi trochu svého toxinu. Pierre plivanci naštěstí nastavil ruku, a jedovatá látka skončila na rukávu uniformy. Pak se Pierre nějak zázračně vyprostil z Mothmanových spárů a dal se na útěk. V zahradě za psychiatrickou léčebnou popadl pořádný klacek, třikrát se s ním zatočil jako vrhač koule, a pak jím mrštil Mothmana do hlavy takovou silou, že mu nejspíše způsobil menší otřes mozku. Mothman se komicky zatočil a žuchl sebou do neposečené trávy, jež jeho pád nedokázala nijak výrazně zmírnit. "Mám tě na háku, Akihiko! Prostě si ho nech!" zařval Pierre, pokoušeje se o vtip, a když spatřil Akihikův naštvaný, nevrlý výraz ve tváři i ze vzdálenosti dvaceti metrů, lehl si na záda a ve smíchu se popadal za břicho.

Zatímco se Pierre smíchem vypořádával s traumatem, které právě prožil, začínalo být v psychiatrické léčebně tak trochu horko. Dean se opět pokusil vyslat vlny určité frekvence, jež by mothmeny zparalyzovaly, jenže to nešlo. Byli vůči nim imunní. "No nazdar," řekl Dean, "lidi, myslím, že tohle projedeme. Pokud tedy nemáte nějaké eso v rukávu." "Jedno by tu bylo," řekla Pauline, a pak zastřelila dalšího můřího muže, "jen musíš chvíli počkat." Ale to eso na sebe příliš dlouho čekat nenechalo, neboť se brzy objevilo za okny léčebny. Cryptid Swift řízený autopilotem. Z jeho křídel se vysunulo několik laserových pušek, počítač zaměřil všechny živé bytosti nepatřící k lidskému a curupiřímu druhu, a pak už následovala palba. Trvala možná i několik minut. Jakmile ustala, objevil se za oknem houf mothmanů mířících daleko k lesu. Byli to ti, kteří přežili. A nezdálo se, že by jich bylo zrovna málo. Pauline se pomalu zvedla ze země. Dean si utřel prach ze zpoceného čela. "To je teda něco. Během jediné noci nás do pasti nalákal jak Quartermaine, tak Cold. A to jsme tomu druhému ještě zachránili život," řekl nevěřícně Akihiko. "Nevím, jestli Colda ještě najdeme, zvlášť, pokud se Point Pleasantem stále prohání ve své komáří podobě," řekla Kentová, "ale Quartermainea, toho vychytralého blbečka, bychom měli dostat co nejdřív! Takže odsud vypadněme, a zkusme ho dostat, dřív než se svými nově získanými poskoky něco provede." Když opouštěli místnost, podíval se Dean naposledy na ten znak, který Roderick nakreslil na zeď. Ta byla samozřejmě prošpikována drobnými dírkami, způsobenými lasery. Velké černé skvrny na kruzích, jež měly značit planety 16,003 a 16,004, jako by byly svědectvím o jejich explozi. A neporušený soví zobák představoval vesmírnou loď s bezpočtem Shai'ri, kteří si hodlají zotročit lidstvo. Deanovi se sevřel krk. Podaří se mu změnit běh dějin? Nebo si mladý dobrodruh, syn muže, jenž ho má vše na svědomí, dal za cíl něco nesplnitelného?

Po spraveném mostě* na kraji Point Pleasantu se okolo čtvrté hodiny ranní procházel Quartermaine, a hvízdal si. Sledoval hustý provoz, a různě se šklebil na řidiče aut. Někteří na to reagovali sprostými gesty. V jednu chvíli se už Quartermaine naštval, a když na něj řidička elektromobilu ukázala prostředníček, vytáhl z kapsy Briddimský drahokam, a pomocí něho změnil její vozidlo - v nic. Vypařilo se, a žena prostě jen tak spadl
a na silnici. Řidič dalšího auta již nestačil nic udělat. Svým vozidlem ji přejel, a v šoku pak narazil do dalšího vozu. A zezadu do něj narazil další vůz. Quartermaine se otočil na svůj stín, rýsující se na asfaltu ve záři osvětlení mostu, a zachechtal se: "Jakeu, Jakeu, to je skvělý! Ty jo, to bylo úžasný! Woo, woo, woo! Yeah! Ty vado, to se mi povedlo, co, Jakeu?!" Poblíž okamžitě zastavilo policejní auto. "Hej, to jste udělal vy?!" zařval na něj policista. "Co to sakra máte v ruce?!" "Eww, tohle?!" vypískl Quartermaine a přiložil si drahokam k očím. Ty hned nato zčernaly. Pak přišel k policistovi a zašklebil se na něj. "Jdi mi z cesty, skřete," řekl Quartermaine a zase se prudce otočil na svůj stín, "že vypadá hrozně, Jakeu? Je mi z něho zle! Podívej se na ty jeho uši! Nemyté, dlouhé, špičaté... Ble!" Policista si sáhl na obličej a zpanikařil. "Co jste mi to provedl?! Kde mám nos?! A proč mám takové divné uši?!" zařval. "Změnil jsem tě tímhle," odpověděl Quartermaine a ukázal mu Briddimský drahokam, "a že to bylo zábavný! Ale abys neřek, aby tvoje děcka neřvaly strachem, až jim ten svůj pitomý ksicht večer doma ukážeš, změním tě zpátky."

"Spousta mothmenů se teď nachází poblíž mostu," informovala ostatní Pauline poté, co odtrhla oči od monitoru s tepelným obrazem v Cryptid Swiftu. "Fajn, tak letíme tam," odpověděl Pierre a zažehl trysky. Kentová přitiskla nos k okýnku. "Ta modrá záře na mostu, vidíte jí? To je ta Quartermaineova hračka. Je tam. Zdá se mi, že huláká na nějakého policistu," konstatovala agentka. "U všech hromad listí na světě," vyhrkl Pierre a zamířil Cryptid Swift přímo k nim. "Co se děje, ty pomatenče?! Nejsme připoutaní!" vykřikl naň Fahad. Pierre měl však pro zrychlení důvod. Rychle letoun nasměroval k Mothmanovi, ovládanému Quartermainem, jenž měl zezadu policistu napadnout. Rána do zad špičkou letounu Mothmana okamžitě zabila. Policista uskočil úlekem. "Ne, můj mazlíček! Jakeu, Jakeu, ti zlí Lovci kryptidů mi zabili mého nového mazlíčka! Pitomové, darebáci, gauneři a zločinci! Gumákama od bláta bych jim nejradši hlavy podupal!!!" vykřikoval teatricky Quartermaine.

Cryptid Swift přistál na kraji mostu. Pauline, Pierre, agentka Kentová a Amanda Lyonsová vyšli ven. Šli pro něj. A Quartemaine to moc dobře věděl. Popadl policistu za ruku, stáhl ho k sobě a přiložil mu Briddimský drahokam k obličeji. "Ještě krok, a navždy mu zmizí oči!" zasmál se Quartermaine. "Proč tohle děláš?" zeptala se ho obyčejně Kentová, jako by se nic nedělo. "Máme pro to svoje důvody, že, Jakeu?" odpověděl Quartermaine. "Nech toho. Nevím, co se snažíš dokázat, ale tohle už je vážně moc. Začínáš se chovat až moc jako blázen," řekla Kentová. "Přesně to chci světu dokázat. Že se dokážu chovat jako blázen. Samozřejmě, ne že bych jím opravdu byl, prostě si na blázna jenom hraju, že jo, ve skutečnosti jsem úžasný člověk, naprostý vrchol evoluce, špička evoluční křivky, Jack Johnsonů naprosto vylepšený, prostě jednička, ferari, génius, a vy na mě nikdy nebudete mít, a je to tak, a jo, a jo, a jo, že jo, Jakeu? Prostě si běžte vyměnit spodní prádlo, vy jedny cetky zaprášený! Svět patří nám!" vykřikoval Quartermaine. Kentová se zatvářila zmateně: "Řekl si právě 'svět patří nám?'" "Jo," odpověděl Quartermaine, "je to snad něco, co se vymyká mé osobnosti?" Kentová zakývala hlavou na znamení nesouhlasu: "Ne, mě to prostě jenom překvapilo. Jako že myslíš na někoho víc, než jsi jenom ty." "No jasně, ty vado," vykřikl Quartermaine, "na mě a na Jakea. A na mé nové můří kamarády. Že je to tak, Jakeu?" "Takže ty vážně věříš, že tvůj stín je něčím živým? Já myslela, že to děláš jen tak naschvál před lidma," řekla Kentová. "Ne, ne, ne! Proboha! Můj stín je skutečný! Je to živý, dýchající, naprosto úžasný, super, mega, ultra, prostě všechno, bytost, jo, prostě živá, dýchající, naprosto úžasná, bla bla bla, člověk, výtvor evoluce atakdále, co sakra chceš, abych tady vyprávěl?!" "Jsi blázen," řekla Kentová. "Nejsem blázen!" "Jsi." "Ne!!!" "Vždycky jsi byl." "Darebové! Nejsem, a nejsem, a nejsem, a vůbec, pfft!" zařval hystericky Quartermaine a odkopl policistu. V tu chvíli vystřelil Pierre z laserové pistole a zasáhl Quartermaineovu ruku. Briddimský drahokam mu z ní vyletěl, a s cinkáním dopadl na zem. Pauline po něm okamžitě skočila, a dostala ho dřív, než jeho předchozí majitel. Jakmile jej přiložila ke Quartermaineovi, zparalyzovala ho. Nemohl se teď ani pohnout. "Do Prčic, Jakeu, nemůžu se na tebe ani podívat! Tyrani!!!!" řval Quartermaine. Pak se nahlas rozchechtal. "Tak jo, konec komedie. Dejte mi to zpátky. Honem, šupky dupky, ať to lítá, ať se to vaří!" chechtal se.

Quartermaine byl v Cryptid Swiftu připoután ke stejnému lůžku, jako Indrid Cold před ním. "Měl bys nám něco vysvětlit," řekla mu Kentová a ďábelsky se na něj usmála. "Slíbils, že Briddimský drahokam nepoužiješ k žádným špinavostem," zašeptala mu do ucha Amanda, "a svůj slib jsi porušil." "Blé, a blé, a blé! Haha! No a co? Jsem jako zajíc skrývající se ve své skulině!" hihňal se Quartermaine. "Uklidni se," řekla mu vážně Kentová. "Žuch a buch, muchomůrky a hřiby! Kameny a kostičky, buráky a sovičky! A můj mobilní telefon! Váš hlas má nějaký zvláštní tón!" veršoval Quartermaine. Prostě si dělal ze svých oponentů legraci, hrál si na šíleného, na dítě, ale tentokrát mu to nemělo jen tak projít. Kentová stiskla jeho krk, až se zajíkal. "K čemu jsi potřeboval ty mothmeny? Co jsi s nima chtěl udělat?! Proč jsi nás informoval o Coldovi a pak nás chtěl zradit?!" zařvala mu Kentová do obličeje. Quartermaine neměl šanci odpovědět, tedy do té chvíle, než uvolnila své sevření. "Jen tak z legrace," řekl, jako by se nic nestalo, "nemáte tu někdo tiktak? Vyschlo mi v krku!" A pak se začal řehtat. "Tady něco nehraje," řekla Kentová. "Taky se mi nezdá," řekla Lyonsová, "chová se až moc... přesvědčivě." Kentová ho mírně praštila do obličeje. "Vado! To přece nemůžeš! Vylámeš mi všechny zuby, a z mých očí se stanou vaječné lívance! Takový rány, no tohle, no Jakeu, co na to řekneš, co?! Bum a bum, prásk a fjům!" vykřikoval a chechtal se, až jeho sliny létaly ke kniplu. "Je zdrogovaný," řekla Kentová, "tohle není fake. On blábolí." Akihiko zatleskal: "Gratulace, agentko, že jste si toho všimla." Pauline vytáhla z lékárničky injekci s látkou na uklidnění. Quartermaine po jedné dávce okamžitě usnul. "Tohle mu udělal Cold," řekla Kentová, "takže ten útok ve stodole měl na svědomí taky on. Cold ovládl Quartermainea." "Whoa, to je odhalení," řekl Fahad, "a na to jste přišla jenom díky tomu, že s vámi mluvil." "Quartermainea znám už řadu let," řekla Kentová, "znala ho i má předchozí přítelkyně Natalie. A tady s Amandou mu vděčíme za záchranu našich životů. Ten chlap je všechno, ale rozhodně ne neustále se chechtající psychopat blábolící nesmysly. Něco ovlivnilo jeho chování." "Já si říkal, že i s pomocí nějaké modré svítivé hračičky nelse M'qcxe jen tak lehce ovládat," řekl na to Dean, "měli jsme St'eema zabít. Za všechno může on."

Lovci kryptidů se vrátili na svou základnu do Londýna... Dalšího dne večer, poté, co se všichni po nebezpečném nočním dobrodružství v ulicích Point Pleasantu dobře prospali, svolala Pauline poradu do hlavní místnosti. "Všechno teď dává smysl," začala, "když Indrid Cold řekl Pierrovi přes vysílačku, že o nás, Lovcích kryptidů ví, nelhal. Chtěl nás v Point Pleasantu zabít. A využil k tomu nejen své mothmeny, ale také Archibalda Quartermainea." Pohlédla na něj. Stál v rohu místnosti, a pohrával si s tím starým odznakem Lovců kryptidů, který mu před několika měsíci dal v New Orleans Jack**. Malý Tatzelwurm pil vodu z misky hned vedle něho, a nevypadal z něj u vytržení. Ba naopak, byl klidný. A jak vždycky říkal Roger, Tatzelwurm pozná, kdo má špatné úmysly. Vše nasvědčovalo tomu, že Quartermaine neměl žádné špinavé plány. "St'eem o Lovcích kryptidů určitě ví. Jste jedinými lidmi, kteří mohou invazi Shai'ri oponovat," řekl Dean, "a navíc má telepatické schopnosti. Zjistit si nějaké informace pro něj vůbec není složité." "Teď se stále prohání po Point Pleasantu. Myslíš, že třeba pronikl do tvé hlavy? Že ví, co chystáš?" zeptala se Pauline. "To těžko," odpověděl Dean, a vytáhl z kapsy jakési zařízení. Byla to krabička z vylepšeného telepatického přístroje Jacka Owena***. "Všechny ty pokusy s telepatií stály za to," usmál se Dean na Pauline, "v budoucnu bude vynalezena technologie, která umožní obyčejným lidem, aby se před telepaty kryli." Pauline byla na Jacka tak hrdá. Tak přece ty dávné, mnohými členy týmu kritizované pokusy s Chupacabrou a jejími telepatickými schopnostmi přece jen nebyly k ničemu! "Tak co teď, přátelé? Tam venku jsou pořád tisíce mothmenů. Kdo ví, kolik St'eemů. A Shai'ri se blíží. Někteří jsou už na této planetě, jak ostatně víme. Co budeme dělat?" zeptala se Pauline. "Bojovat," odpověděl opět Akihiko. "Co jiného nám zbývá, že?" pousmál se Dean. "Víme, čemu máme zabránit. Tak se do toho pusťme," dodala Kate.

"Jestli vám to nevadí, dámy a pánové," řekl Quartermaine, "chtěl bych se vám jako omluvit za ty mé připitomělé činy. Pravda je, že jsem se před pár dny s Indridem Coldem setkal poté, co jsem před pár zločinci zachránil rodinu Calvinových. Indrid Cold tam byl. Změnil se v krysu, a já ho sledoval, a informoval jsem o tom CIA, že jo, Jakeu? No, a pak jsem prostě šel za Coldem, a on mě napadl, a bodl mi něco do krve, že jo, Jakeu, a potom... jsem dělal ty věci, které jsem dělal. A bum a prásk, šišky a listy, žiletky a nožíky, externí disky a cédéčka, prostě jsem v tom byl. Z posledních dnů si nic nepamatuju." Všichni na něj hleděli, jako by čekali víc. "Takže sorry, lidi," zasmál se Quartermaine, "můžete už mi vrátit ten Briddimský drahokam? Abych se odsud dostal? Připadám si tu jako vězeň, a víte, není mi z toho úplně nejlíp, tak kdybych jako prostě mohl..." "Zamítá se," řekla Kentová, "ty jsi zrovna ten typ člověka, u kterého je taková moc v největším nebezpečí. Necháme drahokam Lovcům kryptidů." "Už jsem pro něj našla dobré místo," pousmála se Pauline.

Dean pak se svou matkou promluvil poté, co ostatní opustili hlavní místnost. "Mami, něco ti řeknu. Tohle byl první krok. Nechci ti říct, co se stane v budoucnosti. Jak všichni skončíte. Ale řeknu ti, že Briddimský drahokam jsi u sebe nikdy neměla. A teď jsi dostala šanci. Taková síla... to nám jistě v boji proti Shai'ri pomůže," řekl hrdě. "Šanci nám dáváš ty, Deane," řekla Pauline, "škoda, že jsi se nemohl setkat s tátou. Jack by byl na tebe hrdý. Kdybyste dali svoje mozky dohromady, změnili byste budoucnost během jediné hodiny." "Nebude mi vadit, když to zabere celé měsíce. Hlavně, ať to vyjde," řekl vážně Dean a podíval se z okna. "Vidíš... tohle je svět, který si pamatuju jen ze svého dětství. Od určité chvíle přišly jen zkáza, smrt... Nechci, aby svět spadl do té díry, ze které není návratu."

Do vesmírného modulu na neznámém místě vkročila tajemná, usmívající se bytost. Bytost, se kterou již Lovci kryptidů měli dostatek nepříjemných setkání. St'eem, původními obyvateli Země nazývaný Indrid Cold nebo též The Grinning Man. Vstoupil do velké, temné haly, a osaměl s ní s ohyzdným, asi 210 centimetrů vysokým, hubeným mimozemšťanem. "Vládce," řekl stále ještě lidským hlasem, a uklonil se asi deset metrů před ním. Vysoký mimozemšťan, vůdce Shai'ri, se zvedl ze svého prozatímního trůnu a přistoupil ke St'eemovi. Ten změnil svou podobu na zástupce zelené, podřadné rasy - teď před vládcem klečel skutečný St'eem. "Vstaň, špíno," řekl Vládce St'eemovi jazykem Shai'ri. "Přináším vše, co jsem mohl zjistit, o lidech, jež nám budou oponovat," zašeptal St'eem. "Tak si hleď toho, ať tyto informace zužitkuješ," odpověděl Vládce.

* - most v Point Pleasantu, který se zřítil v listopadu 2018 ve 4. kapitole 3. série, "Nestvůra z Point Pleasant"

** - Quartermaine se zatím alespoň v červnu 2019, ve 13. kapitole 3. série, "Invaze", stal oficiálním členem Lovců kryptidů. Odznak týmu s sebou stále nosí

*** - Jack Owen vynalezl telepatické zařízení v 10. kapitole 3. série, "Zachtělo se mi telepatie"

Snad se Lovcům kryptidů podaří s Deanovou pomocí zabránit strašlivému osudu, jenž hodlají Shai'ri pro naši planetu a její obyvatele připravit! Nebude to ale tak jednoduché, jak se může zdát... Ještě pořád platí, že brzy se přihodí něco strašného... Pokračování příště!

Obrázek týdne 25. 10. 2019

Ace Week pokračuje, a nese se mimojiné i ve fialové barvě. A tak jsem se rozhodl, že tento Obrázek týdne bude patřit ace dinosaurům v barvách alespoň trochu se nesoucích v atmosféře tohoto skvělého týdne!

Popisek k obrázku: Dva majestátní, výrazně zbarvení Sauroposeidoni procházejí lesem na území dnešní Oklahomy před 112 miliony let. Jejich fialové hřbety a výrazné modré hrdelní laloky se možná mohou zdát být jakousi nevýhodou, neboť zvířatům neposkytují dostatečné maskování, ale v případě Sauroposeidonů to vůbec nevadí. Na tyto dva samce, vysoké 18 metrů, si žádný zdejší predátor nedovolí. Z větší výšky se na svět dívají už jen ptakoještěři, ladně prolétající nad jejich hlavami...

Zítra se dočkáte poslední části třetí kapitoly čtvrté série Lovců kryptidů! Další články rozhodně očekávejte i v neděli a pondělí, a to sice díky státnímu svátku a tedy i mému volnu... Nejspíše se budu věnovat některým ze svých projektů, zatím jsem se však nerozhodl, o které půjde... Zatím Vám přeji nádherný víkend...

Akihiko Yukimura a Roger Neill - Ace postavy v Lovcích kryptidů

Ace Week je v plném proudu, a já se v jeho rámci rozhodl napsat něco více o dvou ace postavách z Lovců kryptidů - o Akihiku Yukimurovi a Rogeru Neillovi. Proč se zmiňovat o tom, kým vlastně jsou, a jaká je jejich orientace? Reprezentace je velmi důležitá, a přestože tolerance vůči LGBTQ+ komunitě, alespoň doufám, roste, většina lidí ani neví o tajemném písmenu A, které se mezi hlavními iniciálami mnohdy objevuje (LGBTQIA). To totiž kromě "allies" značí asexuály, tedy ace. Většina lidí se s tímto termínem nikdy nesetkala, a proto mu ani nerozumí. Ale i tak nějak se podvědomě ví, že existují lidé, kteří, když to napíši takto obecně, se o rozmnožování nezajímají a nic je k tomu neláká. Určitě jste se setkali s takovými postavami ve fikci, a to nejen na tomto blogu. Čas od času se prostě objeví někdo, kdo se víc zajímá třeba o klonování dinosaurů nebo o počítačové hry, než aby jej zajímalo, jak přispět k lidské populaci. Navíc to neznamená, že by takový člověk neměl zájem o vztahy. Máme koneckonců šest odlišných typů přitažlivosti, není to tak? U ace lidí se nevyskytuje pouze fyzická přitažlivost, zatímco ostatní, jako romantická či estetická, třeba ano, anebo také ne. To už záleží na určitém jedinci... Když se tak nad tím zamyslíte, kolik postav v příbězích na tomto blogu bylo ace? George McCann z Džungle času, Dan Jameson - Správce dinosauřího parku, jeho spolupracovník, velký dobrodruh Oliver Marsh, a teď třeba i Akihiko Yukimura a Roger Neill v Lovcích kryptidů... Nikdy se ani nezmínili o možnosti mít vlastní potomky, prostě se vždy věnovali svým zájmům, a to maximálně...

Letos, jako už několik let za sebou, slavíme mezi 20. a 26. říjnem Ace Week. Je to velká událost, a příležitost oslavit pokrok v toleranci ace komunity, kterou tvoří 1 až 3 % populace této planety (jde tedy o docela velkou menšinu lidí). Nakonec ale přece jen nese to nejdůležitější poselství: každý z nás by měl být tolerován, ať už jsme kýmkoliv. Je úplně normální být ace, gay, hetero, bi... Vždyť i samotná evoluční biologie nám to potvrzuje, tak není důvod, aby se lidé navzájem nesnášeli jen kvůli své identitě.

Přesně to si myslí i Fahad Ghazalli z Lovců kryptidů, vůbec první otevřeně gay postava v mých příbězích, ale rozhodně ne poslední. Lovci kryptidů jsou příběhem s různými LGBTQ+ postavami (na konci 3. série jsme se dokonce v rámci tohoto příběhu "podívali" i na Philadephia Pride, zkráceně Philly Pride). Ovšem tento článek se snad trochu více zaměří na Akihika a Rogera, o kterých bylo v příběhu už mnohokrát naznačeno, že jsou ace (jen to takto nikdy nebylo uvedeno, tedy kromě článku Lovci kryptidů 3: Postavy (1) z 1. července 2019).

Akihiko Yukimura je demiheteroromantický ace. Je to drsňák, kterého v podstatě zajímá jen boj a hledání kryptidů. Kdysi dávno se zamiloval do jisté Japonky, ale ta byla zavražděna, a to nikým jiným, než poskokem nenáviděného Zhou Lena (hlavního nepřítele Lovců kryptidů v 1. sérii; objevil se i v paralelní dimenzi ve 3. sérii). Akihiko už se nikdy jindy o nikoho jiného podobně nezajímal. Kdyby ovšem s někým navázal kontakt, možná by si ho oblíbil... Jinak je Akihiko skvělý spolupracovník a kamarád, koneckonců proto ho Roger s Fahadem, další dva členové "bojové trojky" Lovců kryptidů mají tolik rádi. Jak se ukazuje ve 4. sérii, již právě píši, je to ten typ chlápka, který prostě ve volné chvilce vytáhne plechovku s pivem, napije se, řekne něco rádoby sarkastického, případně, je-li naštvaný, někoho chytne pod krkem... Někdy se dokáže rozzuřit, ale to už je věc jeho osobnosti. Akihiko je rozhodně dobrým člověkem, a když zrovna nepracuje s Lovci kryptidů, prohání se po ulicích Tokia jako maskovaný bojovník se zločinem...

Roger Neill se identifikuje jako aromantický ace. Je to bezproblémový, starší chlapík, vlastně nejstarší člen Lovců kryptidů. V příběhu "Co se takhle jednou přihodilo Rogeru Neillovi při cestě do Guatemaly" z července 2019 jakožto vypravěč uvedl, že strávil značnou část svého života se svým psem, jenž byl jeho nejlepším kamarádem. Nedlouho po jeho smrti se vydal na misi do Číny, byl uvězněn ve sklepě Zhou Lenovy vily, pak přišel Jack Owen, a osvobodil ho... A Roger tak získal nové přátele, zvláště tedy Akihika a Fahada, ale taky Pierra, malého Tatzelwurma, Pauline... Je to rozhodný, odvážný člověk, a pro své přátele by se klidně rozkrájel... Ale nikdy nepocítil touhu s někým chodit či tak něco. Není to samotář, je rád mezi lidmi, ale je prostě single - it's his nature.

Ale s ace postavami se setkáte nejen v příbězích na blozích jednoho nadšence do pravěku a přírody. Co třeba takový Sherlock? Jughead Jones v populárním americkém komiksu pro mládež s názvem Archie? Indická superhrdinka Tremor z DC Comics? Člověk taky nemůže jen tak zapomenout na ten marvelácký komiks, ve kterém se kamarádi Steva Rogerse (Captain America) snažili přesvědčit svého přítele supervojáka, aby si s někým vyšel, a on prostě neměl zájem... Celý tento článek, který nakonec ani tolik nepojednával o Akihikovi a Rogerovi z Lovců kryptidů, jako spíše o aceness, bych zakončil parafrází, až složeninou, závěru coming outu jedné šestnáctileté ace studentky a slov Profesora X v komiksovém filmu X-Men 2: "We're asexual, and we're here to stay."

Připravovaný seriál Prehistoric Planet od BBC a Apple

Popularita online poskytovatelů filmů a seriálů jen roste. Od listopadu budou Netflixu konkurovat dva noví velikáni; Disney+ a Apple TV+. A zatímco nám Netflix příští rok přinese animovaný seriál Jurassic World: Camp Cretaceous, Disney+ nás obohatí o nové seriály z MCU (počínaje Falcon and Winter Soldier příští rok), Apple TV+ zřejmě v příštích letech přinese zcela nový dokumentární seriál o pravěku! Zprávy o připravovaném projektu Prehistoric Planet se objevily v médiích už v květnu 2019. Půjde o seriál, který bude s využitím počítačové animace vyprávět příběhy dinosaurů - zdá se, že zhruba podobně, jako populární pseudodokumenty Putování s dinosaury z roku 1999 nebo Planeta dinosaurů z roku 2003! Seriál Prehistoric Planet bude vyroben BBC Natural History Unit, tedy základnou tvorby přírodovědných dokumentů, pro televizi BBC a Apple TV+. Výkonnými producenty nové série budou Mike Gunton, jehož jméno můžete znát z titulků mnoha epických dokumentárních filmů BBC NHU posledních let, jmenovitě například z Planety Země II či Modré planety II, a Jon Favreau, režisér mimořádně úspěšných filmů Iron Man, Iron Man 2, Kniha džunglí nebo Lví král... Je možné, že během produkce se ještě název dokumentu změní (název Prehistoric Planet koneckonců nesla již speciální dětská verze cyků Putování s dinosaury a Putování s pravěkými zvířaty, vysílaná na počátku tohoto století na Discovery), každopádně máme, na co se těšit. Zatím nebylo potvrzeno, kdy se na Prehistoric Planet začne pracovat, jakmile se však stane, rozhodně o tom napíši!

Ace Week 2019

Někteří dinosauři byli ace...

Lovci kryptidů 4: Ptej se, ptej se Indrida Colda! (3/4)

Lovci kryptidů už vědí, čemu budou muset čelit. Z roku 2039 totiž přicestoval Jackův a Paulinin dosud nenarozený syn, Dean Owen. Informoval tým o strašlivých událostech, ke kterým brzy dojde, a jež nakonec způsobí katastrofu, již přežije jen několik milionů lidí. Deanovým úkolem je zabránit invazi vysoce inteligentního mimozemského druhu Shai'ri, který si za svůj cíl poté, co byla jeho domovská planeta 16,003 zničena explozivním zánikem entity zvané The Father (na konci 3. série Lovců kryptidů), vybral Zemi... Ukázalo se, že tajemné bytosti nazývané Mothman a Indrid Cold, obývající zejména americké město Point Pleasant, jsou ve skutečnosti podřazené mimozemské rasy, jež Shai'ri vysadili na mnoha planetách po celém kosmu, aby jim podávali informace o obyvatelnosti těchto světů... Dean je nyní právoplatným členem Lovců kryptidů, a je odhodlán náš svět zachránit... Předtím však bude muset tým odhalit několik dalších tajemství...

LOVCI KRYPTIDŮ 4: PTEJ SE, PTEJ SE INDRIDA COLDA! ČÁST TŘETÍ:

Pierre pomalu přistoupil ke dveřím stodoly. Dean se postavil opatrně vedle něj. V ruce měl krátkou pistoli, ozdobenou podivnými rytinami. Pierre na něj kývl. Dean byl ozbrojen, a to bylo dobře. "Vtrhneme dovnitř, a všechny je postřílíme," zašeptal, a Pierre opět pokýval hlavou. Přiložil ruku na kliku. Pauline se postavila za okno a namířila na něj laserovou pistoli. "Všichni naráz," zašeptala. Napětí se stupňovalo. Co asi v té stodole bude? Bude tam opravdu shromážděno deset Mothmanů s Indridem Coldem? Pierre zatnul zuby. Zatáhl za kliku. Dveře byly zamčeny. Zámek zachrastil. "Kruci!!!" zařval Pierre. Akihiko pohotově zámek přesekl svou kovovou tyčí, a Pierre vypálil z laserové pistole střelu nejvyššího stupně. Ve stejnou chvíli tak učinila Pauline, a spolu s Curupirou a Rogerem proskočila oknem dovnitř. Dean osvítil temný vnitřek budovy silným, světle modrým světlem. Byla to scéna jako z hororu. Deset Mothmanů se na ně naráz otočilo. Jejich velké, červené oči byly takřka hypnotizující, a ze zobáků mimozemšťanů, připomínajících obrovské sovy, avšak se savčí srstí, se začaly ozývat uši rvoucí skřeky. Jeden Mothman okamžitě přiletěl ke Curupiře. Ze zobáku mu tekla nechutně páchnoucí zelená tekutina. Roger jej okamžitě odstřelil laserem, a ten Mothmanovi propálil hlavu. "Nenechte se jimi pozvracet! To, co vyvrhují, jsou nestrávené zbytky potravy! Ale kdo ví, kdyby se vám to dostalo třeba do očí, mohli byste třeba i oslepnout!" zakřičel, vzpomínaje na svůj nepříjemný zážitek s Mothmanovými zvratky z minulého roku. "Nejsou to jen nestrávené zbytky potravy," zahulákal Dean, "vyvrhují také toxin, který poleptá kůži! Šijte do to těch potvor!!!" Hned nato odstřelil dalšího Mothmana. Z té krátké pistole vyšla hlučná střela, jež ostatní Mothmany ještě více znepokojila. Pár dalších nebeských zabijáků se snesl na Fahada. Ten padl pod náporem jejich těl na zem. Jednomu stačil prostřelit laserem křídlo, pak mu ale pistole z ruky vypadla, a spáry druhého Mothmana se již blížily k jeho obličeji. Ze zobáku toho prvního navíc začal pomalu téci onen toxin s nestrávenými zbytky potravy. Jeho kapky se na tenkých vlákénkách rychle snášely k Fahadově obličeji. "Nehýbej se, kámo! Dostanu z tebe ty bastardy!" zařval Akihiko a skočil na oba Mothmany. Tomu zraněnému doslova narval kovovou tyč do hlavy, po dalším vyhodil tři šurikeny, jež se zabodly do jeho břicha. Oba třesoucí se mimozemšťané odkráčeli, pokusili se i vzlétnout, ale jejich zranění byla příliš vážná. Smrt je potkala během příštích vteřin. Jen co Akihiko pomohl Fahadovi na nohy, vznesl se ze země další Mothman. Ve spárech nesl Kate, visící hlavou dolů. Pištěla a řvala o pomoc, a Pierre byl z toho celý rozčilený. Navíc se na něj zezadu vrhla další příšera, ale tu zastřelila pro změnu Pauline. Pierre namířil na Mothmana, mířícího k otvoru ve střeše, laserovou pistoli, ale Dean ho chytil za ruku a řekl mu, ať nestřílí. Vytrhl z kapsy v Pierrově obleku vysílací zařízení, a okamžitě s pomocí něj vytvořil takřka neslyšitelnou vlnu. Mothmani ji však zaregistrovali. Všichni, kteří byli ve vzduchu, se okamžitě snesli. Kate se tak konečně dostala zpět na zem. Curupira jí pomohla vstát a rychle s ní odběhla k ostatním členům týmu. "Ty s nimi umíš komunikovat?" zeptal se Pierre překvapeně Deana. "Abych řekl pravdu, tak ne. Ale vím, že vnímají zvuk na určité frekvenci. Podařilo se mi je zhypnotizovat," řekl stejně překvapeným hlasem Deanem, a zachechtal se, "propána, tohle jsem ještě v životě neudělal. Opravdu se dají ovládat! A jak lehce!" Nebylo již nutné ostatní Mothmany postřílet. Nepředstavovali žádné nebezpečí. Dokud z vysílacího přístroje proudily tyto vlny, neodvážili se Mothmani jediného skřeku. "Něco tady ale nehraje," řekl Dean a opět osvítil celou místnost světlicí, "není tu St'eem." "Indrid Cold? Že by utekl? Nebo se proměnil v něco malého a nenápadného, a utekl?" promluvila Pauline. "Ne," řekl Dean vážně a rozhodně, tak jak to dělával Jack, když byl dobrým vůdcem týmu. Dean vyrazil ze stodoly druhými dveřmi, které vedly k malému umělému rybníčku. A přímo před ním se po zemi plazil skučící chlapík v černém obleku. Dean zalapal po dechu. Spatřil dýku v jeho zádech. Když k němu přišel, otočil na něj chlapík svůj obličej, zdobený nezaměnitelným, neemocionálním, nepřirozeným úsměvem. Zmrzačený Indrid Cold.

Dean se vší opatrností vytáhl dýku z jeho zad. Z Coldova hrdla při tom vyšel bolestný řev. Dean se otočil na Pierra a Pauline. "Ty Mothmany sem nepřivolal St'eem," řekl tajemně. "Samozřejmě, že ne," řekl nepřirozeně veselým hlasem Indrid Cold a posadil se, "přes hodinu se tady plazím s dýkou v zádech, a proklínám toho darebáka, který mi tohle udělal." "A to byl kdo?" zeptala se Kentová. Náhle se dýka vytratila z Deanovy ruky. Prostě se vypařila! A hned nato začali Mothmani ve stodole opět krákat, skřekat a řvát. "Byla to past," řekl Dean, "někdo sem ty Mothmany přilákal s vědomím toho, že je budeme následovat. A oni nás pak měli zlikvidovat v té budově!" "Byl to on," pokývala hlavou Kentová, "určitě to byl on." Z budovy vyletěli všichni přeživší Mothmani, a opět na tým zaútočili. Dříve, než si to uvědomila, měla Amanda Lyonsová na ruce pořádnou stopu po drápnutí. Kentová schytala nepříjemnou ránu křídlem do hlavy. Kate jen tak tak uskočila toxickému plivanci, který mířil přímo na její hlavu. Pak ovšem Mothmany Indrid Cold telepaticky zastavil. Všichni naráz odletěli, míříce k hustým lesům na okraji Point Pleasantu. Prohlédl si udýchané Lovce kryptidů, a kulhajíce se dal pomalu na odchod. Akihiko k němu však přiskočil, popadl ho za límec a natlačil ke stěně stodoly. "Nikam neutíkej, smíšku," zasyčel mu do obličeje. "Co se tady stalo? Mluv," řekl nepříliš agresivně, ale i tak hrozivě Dean. "Sledoval mě celé dny. Zjistil, jak napodobit můj hlas! Zjistil, jak s jeho pomocí ovládat mé... mé..." vyjekl Indrid Cold, aniž by ztratil svůj děsivý úsměšek. "Quartermaine," řekla Kentová, "dalo se to čekat. Neměli jsme mu ten Briddimský drahokam nechávat!*" "Co myslíš, že je schopný teď udělat?" zeptala se jí Amanda. "Může udělat cokoliv. Quartermaine něco chystá. Podal nám informace o Mothmanech a Indridu Coldovi nejspíš jenom proto, aby nás sem nalákal... A viděli jste tohle. Myslel si, že se neubráníme, a že nás dostane... Jestli má
kontrolu nad těmi bestiemi..." odpověděla Kentová. "Co s tímhle vtipálkem?" zeptal se Akihiko a zatřásl s Coldem, jako by byl hadrovou panenkou. "Normálně bych St'eema zabil, vím, co jsou zač. Ale možná by mohl hodit," odpověděl Dean, "takže bych mu teď ošetřil tu ošklivou ránu v zádech." "Jak vůbec takové zranění přežil? Proč se vůbec nechal napadnout Quartermainem?" zeptal se Pierre. "St'eemové mají tuhý kořínek," odvětil Dean, "a proč se nechal napadnout? Protože tomu člověku, který si na něj počíhal, zřejmě nerozuměl." Pak se na s vážností ostatní zadíval: "Koneckonců, kdo z vás kdy rozuměl šílenci, který disponuje nejsilnějším artefaktem na celé planetě?"

Zatímco Lovci kryptidů sledovali letoun Cryptid Swift, řízený autopilotem, jak přistával na okraji rybníčku, pochodoval Quartermaine nočními ulicemi Point Pleasantu a sám se pro sebe usmíval. Když náhodou narazil na nějakého člověka, vynášejícího ještě po setmění z bytu odpadky, otočil se na svůj stín a začal si s ním povídat. Moc si užíval ty podivné pohledy, které mu pak lidé dávali. "To je ale legrace, co, Jakeu? To je ale sranda! Ty jo, je to prostě skvělý!" řval přes ulici před starou babičkou, která zrovna vykoukla z okna. "Mladíku, co to tam děláte? Buďte zticha!" zařvala babička. Quartermaine se užitím Briddimského drahokamu zneviditelnil. Stařenka vyhlížela ven z okna, a nevěřila vlastním očím. Snad se jí to zdálo? Snad ten podivný muž nebyl skutečný? Najednou se před oknem objevila hlava Mothmana; obrovské, červené oči se střetly s jejími poděšenými, unavenými očky. Následoval výkřik, a stará paní dopadla hlučně na zem. Byla v bezvědomí. Mothmanova hlava se změnila v Quartermaineovu, ozářenou modrým drahokamem. "Infarktík, Jakeu? Bumky bum, paní asi popraskaly cévy ve spáncích! Uch! Ty jo, to bych nechtěl. To bych nechtě-e-e-e-e-él!" Nato se zase zneviditelnil, a ztratil se v temných uličkách...

Indrid Cold byl po ošetření upoután k lůžku v Cryptid Swiftu. Stále byl však plně při vědomí, a pozoroval Lovce kryptidů. "Archibald Quartermaine dokáže být dosti nevypočitatelný. V budoucnu mi o něm budeš hodně vyprávět," řekl Dean Pierrovi, a vlastně i ostatním, "ale pokud vím, vytratí se úplně bez varování, bez jediné stopy. Nevím, jak velkou roli má v tom, co se jednoho dne stane, ovšem pokud si zahrává s mimozemskými bytostmi, spjatými s Shai'ri, pak dostává do nebezpečí nejen sám sebe, ale celou naši planetu. Měli bychom ho zastavit." "Je to psychouš. Já to vždycky věděl," řekl Akihiko a napil se z plechovky piva. "To je docela trefné označení," reagovala na to Kentová. "Pokud je Point Pleasant takovou miniaturní, nevinnou verzí Gothamu, pak Quartermaine je Joker," řekla Amanda. Kentová zakývala hlavou. "Na mě spíše jako Joker působí on," poznamenal Fahad a ukázal na Colda. Když tak Lovce kryptidů sledoval, pořád se usmíval, ještě bláznivěji, než předtím. "Jak dlouho se tu mohl zdržovat? Kdy Shai'ri vysadili na Zemi M'qxe a St'eemy?" zeptala se Pauline svého syna. "To nikdo neví," odpověděl Dean. "Ale možná tu byl už dlouho," řekl náhle Roger. Něco důležitého si uvědomil, a plně to vycházelo z jeho hlasu. "Pauline, vzpomínáš si na Rodericka?** Toho psychopatického vraha, který se nakonec uškrtil v psychiatrické léčebně?" vyhrkl. "No jistě," odpověděla stejně vzrušeně Pauline, "Mothmanovy oči na stěně jeho pokoje... To byla záhada, kterou jsme nemohli vyřešit..." Pak se všichni podívali na Colda. "Tys ho znal! Ty jsi znal Rodericka, že je to tak? Věděl o Mothmanovi!" řekla Pauline, když si skrčila k lůžku a zahleděla se Coldovi do očí. Otočila se na Kate, sedící za kniplem: "Kate, najdi v počítači informace vložené na disk Jackem v listopadu 2018. Potřebujeme znát přesnou lokaci jedné psychiatrické léčebny."

Psychiatrická léčebna v Point Pleasantu byla uzavřena v červenci 2019. Ještě před jejím uzavření a následném přemístění pacientů do jiného města se objevila spousta zpráv o pozorování Mothmana. Do opuštěné, ale stále spravené a docela čisté budovy, vešli Lovci kryptidů spolu se spoutaným Indridem Coldem. Nalezli Roderickův pokoj, a vstoupili do něj. "Co je tohle?" zeptala se Pauline Colda, když ho dovedla k jasnému znaku, který před téměř rokem Roderick nakreslil. Dvě kolečka a soví zobák mezi nimi; Mothman. Nebo to snad bylo něco víc? "Řekl jsem tomu mladíkovi mnohé," odpověděl sladkým hlasem Indrid Cold, "potkal jsem ho kdysi na ulici. Bodal si do ruky injekci. Slíbil jsem mu, že mu dám za nějaké peníze více takových injekcí. A pak jsem si začal hrát s jeho myslí. Byl nějak slabý, slabší než většina lidí." "No jistě, protože byl mentálně nemocný! Zavraždil Levina***, aniž by věděl, proč!" reagoval na to Roger. "Přiměl jsem ho k tomu já," řekl opět sladce Cold, "potřeboval jsem zjistit, jak moc jsou lidé silní. Jakou mají vůli. Zda se dají ovládat. Ale přišel jsem na to, že ovládat se dají jen nestabilní jedinci." "Proboha," vydechl Dean, a přistoupil ke zdi, prohlížeje si znak. "Tohle není Mothman," pousmál se nevěřícně, "tohle mají být planety 16,003 a 16,004, a ten soví zobák - to je vesmírná loď. Roderick tu zakreslil dvě ve vaší době neznámé planety, a jaksi naznačil, co se stalo později v červnu 2019, když můj otec, Jack Owen, zničil The Fathera." "Ano. Dvě planety, později zničené, a vesmírná loď mých vládců, Shai'ri. Již se blíží k Zemi," řekl pomalu Indrid Cold. A v tu chvíli se pousmál ještě více. Zvedla se mu obočí; v obličeji se mu vyrýsoval klasický jokerovský úsměv. "Roderick věděl, co se stane?!" zeptala se Pauline. "Všechno jsem mu řekl. Příchod Shai'ri je nevyhnutelný," zasmál se Cold. Přesně to přece řekl i Dean! "Roderick se zbláznil z toho, co jsi mu udělal ty! Neštěstí mu do života přinesl Indrid Cold! Zabil se kvůli tobě!!!" zařval Roger a chytil Colda pod krkem. "Navštívili jsme ho s mými kolegy tady v léčebně," řekl Cold, kolegy samozřejmě myslel Mothmany, "v případě, že by mu někdo věřil - třeba obávaní Lovci kryptidů nebo jejich následovníci, kteří by se chtěli dozvědět víc o příchodu Shai'ri - bylo lepší ho donutit k sebevraždě." Pak natáhl k Rogerovi ruce. "Nevím, co vám o smrti té nemocné trosky řekli jiní lidé," usmíval se Cold, "ale on se neuškrtil sám. To tyto ruce ho zabily." Akihiko přiložil Coldovi k obličeji šuriken, a škrábl ho jím do čela. "Sice jsem se s tím borcem Roderickem nesetkal****, ale takové zacházení s lidmi se nelíbí," zasyčel. "Nebuďte naštvaní," řekl sladce Cold, "asi teď budete mít jiné problémy. I když mě zabijete, nad M'qxy má bohužel kontrolu někdo jiný... Ten váš prohnilec... A pak... Hehehehe, pak přijde ON. Vládce. Už je na cestě. Vše mu promítám do jeho mysli." Dean uhodil Colda do obličeje, a ten padl na zem.

"Shai'ri nejde zastavit," zasmál se Cold.

Nato se změnil ve vysokého, zeleného netvora se špičatými zuby, dlouhými, hubenými předními končetinami pouze s třemi prsty, a nadměrně velkou mozkovnou, a pak se ztratil. Oknem proletěl bzučící komár - další podoba Indrida Colda, metamorfa, jak se potvrdilo - a zmizel v temné noci.

Hned poté se všem Lovcům kryptidů samy od sebe zapnuly vysílačky. Byly jimi promítány všelijaké hrůzostrašné zvuky, pištění, skřeky, řev, jakési kašlání... A z dolních pater bývalé psychiatrické léčebny se začalo ozývat bušení. Doprovázelo ho podobné skučení a pištění, jako to, jež se ozývalo z vysílaček. "A do Prčic," řekl Pierre. Zamknul dveře místnosti. "Něco se sem blíží," řekla nervózně Pauline.

* - Kentová a Lyonsová se rozhodly Quartermaineovi Briddimský drahokam ponechat na konci 13. kapitoly 3. série, "Invaze"

** - Roderick, psychicky nemocný mladík z Point Pleasantu, se kterým se část týmu Lovců kryptidů setkala ve 4. kapitole 3. série, "Nestvůra z Point Pleasant"

*** - Levine byl Roderickovou obětí, viz "Nestvůra z Point Pleasant"

**** - Akihiko se s Roderickem nemohl setkat, neboť byli v té době Lovci kryptidů rozděleni, a zatímco jeden tým přebýval v originální dimenzi, nyní jediné existující, ten druhý žil po několik měsíců v dimenzi paralelní, vytvořené již zmíněnou entitou později známé jako The Father

Co má Quartermaine v plánu? Je schopen s pomocí Mothmanů, které se naučil ovládat, provést nějakou špinavost? Co ještě provede St'eem, Indrid Cold? A co se na Lovce kryptidů žene v bývalé psychiatrické léčebně? Naplní se osud Coldových předpovědí, které před téměř rokem sdělil Roderickovi? Pokračování příště...

Obrázek týdne 18. 10. 2019

Je to neuvěřitelné, ale jsme již v druhé polovině října... Dnes jsem myslel zvláště na psovité šelmy, a také proto jsem se rozhodl prohledat internet s cílem nalézt pěkný obrázek nějakého toho pravěkého psovitého, a logicky mne jako první napadl proslulý pravlk... Našel jsem tento obrázek, který se mi moc líbí...

Popisek k obrázku: Dva pravlci druhu Canis dirus vystopovali starého a nemocného zástupce pozoruhodného druhu pravěkého pekari Platygonus compressus. I když je kořist vybavena masivními ostrými zuby, kterými se může bránit, je její osud zpečetěn. Pravlci ji budou štvát tak dlouho, než vysílením padne. Scéna se odehrává v americkém státě Indiana v období pleistocénu.

V sobotu se dočkáte další části Lovců kryptidů (k nimž se nově připojil Dean Owen), nedělní program zatím nemám promyšlený... Také jste si možná již všimli, že tento týden jsem nepsal články každý den. Mám zkrátka moc práce, a nevím, kolik času budu mít v průběhu pracovního týdne do budoucna. I tak mohu slíbit, že se psaní na blog budu věnovat přinejmenším v pátek, sobotu a v neděli, tzn. Obrázky týdne a Lovci kryptidů sem rozhodně budou přibývat, stejně jako další části projektu Extrémně jedovatí a popisky prehistorických tvorů. Budu-li však mít čas napsat krátký článek i během týdne, nebudu zahálet a pustím se do něj...

Seven Worlds, One Planet - Nejnovější seriál Davida Attenborough

David Attenborough se i v 93 letech nezastavuje. Jako by nestačilo, že na jaře tohoto roku se na Netflixu objevil nový osmidílný seriál Our Planet, ke kterému Sir David četl komentář, konečně již víme, kdy se bude konat premiéra jeho dalšího dokumentárního cyklu, fanoušky dokumentárních filmů o zvířatech dlouho očekávaného projektu Seven Worlds, One Planet (česky Sedm světů, jedna planeta). První epizoda tohoto vizuálně ohromujícího seriálu, jenž se ponese v duchu předchozích dokumentárních megaprojektů televize BBC, jmenovitě Planety Země II (Planet Earth II) a Modré planety II (Blue Planet II), bude v premiéře odvysílána v kině de Lux v Cabot Circus v Bristolu dne 23. října 2019. Na televizních obrazovkách se pak tento díl objeví o 27. října, a to tedy na stanici BBC One. Od té doby bude vysílána jedna epizoda týdně. Je jisté, že se s tímto dokumentem oči českých zájemců o přírodu setkají na stanici Prima Zoom již příští rok. Jen tak pro informaci, do soutěže o lístky na premiéru se přihlásilo 80 000 lidí, avšak jen 300 z nich dostane úžasnou šanci setkat se s Davidem Attenboroughem, který se akce zúčastní spolu s producentem Scottem Alexanderem. Natáčení Seven Worlds, One Planet trvalo 4 roky. V současnosti je už nadcházející dokument populární nejen díky přispění komentáře od Sira Davida, ale také díky písničce Out There, která je takovým doplňkem k seriálu, a za kterou nestojí nikdo jiný, než hudební velikáni Hans Zimmer a Sia...

Seven Worlds, One Planet bude zcela jistě naprosto nezapomenutelným dokumentárním zážitkem!

Nový druh mořského hmyzu

Na naší planetě je stále co objevovat. Zvláště třída hmyzu je kapitolou sama o sobě. Odborníci různě spekulují, kolik druhů hmyzu ještě čeká na objevení. Nové druhy bezobratlých obyvatel naší planety jsou objevovány v podstatě neustále, a patří mezi ně i poněkud nevýrazný, avšak rozhodně pozoruhodný nový druh polokřídlého hmyzu, který popsali čínští vědci ze Sunjatsenovy univerzity v Kantonu. Exempláře, na základě kterých nový druh identifikovali, pochází z korálového útesu Antelope na pobřeží Paracelských ostrovů v Jihočínském moři. Jedná se o zástupce čeledi Hermatobatidae, jež ani nemá český ekvivalent. Dostal jméno Hermatobates lingyangjiaoensis. Tento drobný tvor je již třináctým druhem z rodu Hermatobates, který byl poprvé popsán americkým entomologem Frankem M. Carpenterem v roce 1892... H. lingyangjiaoensis je obecně řečeno maličkým mořským "broučkem"; dosahuje délky pouze 3 až 4 milimetrů. K nalezení je pouze na mořské hladině, a dosud jediné známé exempláře pocházejí již ze zmíněného korálového útesu Antelope. Byli nalezeni jak samci, tak samice druhu... Člověk si často spojuje hmyz s loukami, lesy, tropickými pralesy, pouštěmi, arktickou tundrou (roje komárů v létě) nebo s okny v bytě, kam se čas od času nějaký také zatoulá - a tak bychom mohli pokračovat dál a dál. Ovšem jen málo lidí pomyslí na hmyz v souvislosti s moři a oceány, přestože ty jsou domovem i dalších bezobratlých, od měkkýšů po korýše a všechno mezi tím. A je pro to důvod; hmyz totiž oceánské prostředí zpravidla neobývá. Nicméně tento nový druh rozhodně není prvním, jenž byl zastižen na mořské hladině. I tak je to ale vzácnost, zvláště v porovnání s množstvím hmyzích druhů, které se k pobřeží kontinentů za celou svou existenci ani nepřiblíží... Článek o objevu tohoto tvora byl publikován na začátku října 2019 v žurnále Zootaxa.

Extrémně jedovatí: Křovinář němý

Jméno: křovinář němý

Vědecký název: Lachesis muta

Zařazení: třída plazi (Reptilia), řád šupinatí (Squamata), podřád hadi (Serpentes), čeleď zmijovití (Viperidae), podčeleď chřestýšovití (Crotalinae)

Výskyt: Střední a Jižní Amerika; neotropy

Jed: hemotoxin.

Stručný popis:

Křovinář němý je legendární had. V angličtině se mu říká "bushmaster", a tímto názvem se proslavil v podstatě po celém světě. Jeho vědecký název odkazuje rodovým jménem na Lachesis, jednu ze tří sudiček z řecké mytologie, jež měřila délku vlákna představujícího lidský život. Druhové jméno "muta" znamená němý, neboť tento had nevydává ani v ohrožení žádné syčení. To jej činí potenciálně nebezpečným; díky skvělému maskování dokonale splývá s lesní hrabankou, tudíž je zde risk, že na něj může člověk šlápnout - pokud se tak stane, had, který člověka syčením o své přítomnosti předem ani nevaruje, uštkne v sebeobraně, a následky mohou být katastrofální. V přední části horní čelisti tohoto hada se nachází 3,4 až 3,7 centimetru dlouhé jedové zuby, jež jsou duté a pohyblivé, ostatně jako u všech zmijovitých, a jimi křovinář vypustí do rány hemotoxický jed. Ten rozkládá tkáně; je-li člověk uštknut, musí být okamžitě převezen do nemocnice, a v mnoha případech pak musí být postižená končetina amputována, neboť jed napáchal tolik škody na tkáni, že již zkrátka nelze spravit. Uštknutý má i po přijetí protijedu stále vysokou šanci na úmrtí. I tak je ale jed křovináře němého slabý v porovnání s jedem některých dalších zmijovitých. Zdá se, že slavý terciopelo, známý též jako fer-de-lance nebo křovinář aksamitový (Bothrops asper), žijící ve stejné oblasti, má jed ještě silnější. Zároveň také způsobuje mnohem více uštknutí (v podstatě více hadích uštknutí ve Střední Americe, než kterýkoliv jiný had), než křovinář němý. Je vlastně pravdou, že křovináři němí jsou tak vzácní a žijí tak daleko od lidí, že k uštknutím dochází jen málokdy. O to jsou však takové nehody nebezpečnější; z místa výskytu tohoto hada a tedy i místa uštknutí to nemusí být do nemocnice zrovna blízko, a čas hraje v takovém případě velkou roli. Jak už bylo zmíněno výše, i protijed nemusí působit dokonale a rychle, a bez něj je uštknutá osoba odsouzena ke smrti... O křovináři němém se nicméně v neotropech říká více, než je pravda. Mýty převládají nad fakty. Podle některých Brazilců z oblasti Amazonie tito hadi vystřelují svým rozeklaným jazykem ohnivé střely (samozřejmě by to mohla být jen metafora pro jed, kdo ví?) a v noci sají mléko kravám. V Kostarice se zase vyprávějí příběhy o křovinářích němých, jež jsou schopni zabít i dospělého býka. Ačkoliv jed bushmastera je dostatečně silný na to, aby býka skolil, nebo mu přinejmenším způsobil značné zdravotní potíže a připravil jej o končetinu, neživí se tito hadi velkými savci. Naopak, jejich kořistí jsou menší savci a také větší ptáci. Bushmaster je lovcem ze zálohy, na jednom místě může na kolem procházející kořist číhat i celé týdny. Není však divu, že tento pozoruhodný had dráždí už celá staletí představivost obyvatel Střední a Jižní Ameriky. Je to skutečný hadí obr, gigant měřící až 3,6 metru, a řadí se tak mezi největší jedovaté hady na naší planetě. V případě, že se s takovým plazem, jakýmsi drakem mezi hady, setká neznalec, může se v jeho hlavě objevit bezpočet různorodých interpretací bushmastera; některé z nich mohou tohoto překrásného tvora i zdémonizovat, ač si to křovinář němý nezaslouží...

Lovci kryptidů 4: Ptej se, ptej se Indrida Colda! (2/4)

Lovci kryptidů přišli o svého vůdce, Jacka Owena, ale to neznamená, že by se měli zastavit. K další akci je přimělo velké množství hlášených pozorování Mothmana, tajemné bytosti, se kterou se část týmu již dříve setkala. Podle Quartermaineova svědectví se v americkém městě Point Pleasant objevuje také Indrid Cold, záhadný "usmívající se muž", který se často vyskytuje v místech pozorování Mothmana či UFO. Pierrovi se podařilo navázat s Indridem Coldem kontakt, přestože to byl rozhovor nadmíru podivný. A pak se náhle z děsivého, zářivého objektu vynořil mladík, který oslovil Pauline, čekající syna s již zemřelým Jackem, slovem "mami"... Lovci kryptidů budou muset vyřešit několik strašlivých záhad, a vůbec to nebude jednoduché...

LOVCI KRYPTIDŮ 4: PTEJ SE, PTEJ SE INDRIDA COLDA! ČÁST DRUHÁ:

"Kdo jsi?!" zeptala se Pauline chvějícím se hlasem. Nedokázala uvěřit tomu, co právě slyšela. Ale bylo to až příliš reálné, aby tomu nemohla uvěřit. "Jmenuji se Dean Owen," řekl poněkud nervózně ten pohledný dlouhán, "jsem tvůj syn." Na chvíli zavládlo ticho. Přerušil ho až Pierre: "Takže... ty nejsi Indrid Cold?" "Ne, Pierre," odpověděl Dean, přišel k němu a položil mu ruku na rameno, "ani nevíš, jak rád tě vidím." "My se známe?" zeptal se trochu trapně Pierre a pokrčil čelo. "Ano. Ano, známe. I když má ještě nějakou dobu trvat, než se s tebou poprvé setkám," usmál se Dean, "možná ne moc dlouho poté, co poprvé spatřím světlo tohohle světa." Pak se zase zasmál. Měl takový radostný výraz ve tváři, skoro jako Jack. Ale v očích nesl vážnost i smutek. "Je mi ctí setkat se s Lovci kryptidů," řekl pomalu. "Přicházím z budoucnosti, z roku 2039," pokračoval, "a potřebuju najít-" a pak se podíval na Pauline "-tátu. Musím s ním mluvit." Pauline ztuhla. Ostatní nevěděli, co říci. "Je tady s vámi? Nechce se mi věřit, že byste ho nechali v Londýně," pousmál se Dean, a pak zase zvážněl, "Černý motýl nesmí odletět." "Černý motýl už odletěl," sdělila mu Pauline, "opustil nás. Jack je už mrtvý." Z očí jí vyteklo několik velkých slz. "Asi ses netrefil, kámo," řekl Akihiko, "naše vesmírná mise skončila před pár dny. Je to jenom několik dní, co nás Jack opustil, ale..." "To snad ne," řekl třesoucím se hlasem Dean a pomalu položil ruku na čelo, a setřel z něho krůpěje čerstvého potu. Pauline, stále trochu neklidná, k němu přistoupila a jemně ho chytla za ruku. "Možná bys nám mohl vysvětlit, co se vlastně děje, Deane... Jsi z budoucnosti? Jak jsi se sem dostal? Proč jsi chtěl mluvit s tátou?" řekla mu soucitným, ale zároveň i bolestným tónem. "Poslal mě sem Pierre Leroy," odpověděl Dean a kývl hlavou na též trochu poděšeného Francouze, "jediný z Vás, který přežije katastrofu, k níž brzy dojde. Na tuhle planetu míří tisíce a tisíce vesmírných modulů rasy mimořádně inteligentních mimozemšťanů zvaných Shai'ri." "Shai'ri, no ano," řekla Kentová, "to už jsme přece slyšeli*. Takže ty bytosti se skutečně svolávali, a používali k tomu jméno svého druhu." Dean pokračoval: "Shai'ri přišli o svou domovskou planetu. Způsobila to gigantická exploze kdesi v hlubinách kosmu - vyvolaná zánikem kosmické entity, kterou několik privilegovaných lidí znalo pod názvem The Father. Nezničil ji nikdo jiný, než Jack Owen.** Shai'ri žili na své planetě po miliony let. Jsou to dost možná jedni z nejinteligentnějších živých tvorů ve vesmíru. Statisíce let se připravovali na kolonizaci jiných světů v případě, že by byl jejich svět zničen. Co vím, tak nasadili na tisíce a tisíce planet po celém vesmíru zástupce podřadných mimozemských ras, které je měly telepaticky informovat o stavu těchto planet, a zda je možné na nich přežít a prosperovat. Na tuhle planetu vysadili Shai'ri dvě rasy... A tihle poskoci jim už velmi krátce před zničením jejich světa sdělili, že Země je obyvatelná..." Dean se musel posadit na zem. Nebylo mu zrovna nejlépe, když o tom všem vyprávěl, ale když uviděl vyděšené obličeje Lovců kryptidů, musel se zase zasmát. Aspoň se mu tak trochu ulevilo. "Za dvacet let nebude z téhle planety nic víc než pustina. Lidstvo se bude bránit, bude s Shai'ri bojovat. Ale neuspěje. Politici, hrdinové lidu, zhynou dříve, než se stačí katapultovat do kosmu, aby té hrůze unikli. Bude to nukleární holokaust. Vyhyne bezpočet druhů. Já přicházím z doby, kdy lidský druh čítá možná jen pár milionů lidí, skrývajících se ve troskách toho, co kdysi nazývali Zemí. Jsem tu proto, abych tomu zabránil," mluvil dále. "S Pierrem Leroyem jsem se snažil chránit ty, kteří to potřebovali. Zabil jsem bezpočet Shai'ri, a viděl umřít stovky lidí. Nakonec se nám podařilo vyhrabat někde v troskách Londýna - možná někdy kolem roku 2035 - staré plány geniálního vědce Larryho Brickella***, který pracoval na stroji, jenž by umožnil cestování v čase. Čtyři roky nám trvalo, než jsme zjistili, jak přístroj sestrojit a dokončit. Pierre mě pak poslal sem. Věřil, že jen když najdu Jacka, zabráníme katastrofě. Od setkání s The Fatherem měl Jack v hlavě údajně spoustu vzpomínek na různé verze budoucnosti****, jež mu ta entita promítla. Ty by snad mohl využít k tomu, aby něco udělal... Snad aby zabránil invazi Shai'ri... Vydal jsem se sem, abych změnil budoucnost," řekl hořce. "Nemůžeš se tedy vrátit zpátky do budoucnosti, a pak se přenést do doby, která předcházela Jackově smrti? A pak ho přesvědčit, aby nás nikdy nevzal na tu osudnou výpravu do vesmíru? Nebo se snad vrátit do června 2019, kdy zničil The Fathera, a sdělit mu, aby tak neučinil?" zeptal se Pierre. "Kdyby to bylo tak jednoduché," pousmál se hořce Dean, "měl jsem jen jeden pokus. Můžu se vrátit zpátky do budoucnosti, ale pak už nemůžu cestovat do minulosti - nemůžu uvěřit tomu, že jsme se sekli ve výpočtech... Co se týká The Fathera, nejspíše měl být zničen. Spolu, Pierre, zanalyzujeme v budoucnosti veškeré události, ke kterým v této době dojde, a zjistíme, že zničení The Fathera byl dobrý krok. Příchod Shai'ri byl nevyhnutelný. Ale Jack mohl vědět něco, co nikdo jiný nevěděl, a to jak se jim postavit, jak s nimi bojovat a zastrašit je, nebo tak něco. Kdo ví, třeba měl The Father důvod proto, aby mu to všechno ukázal."

"Jak jsi nás tedy našel? Proč jsi cestoval zpět v čase do Point Pleasantu v čase, kdy už byl Jack mrtvý?" zeptala se Pauline. "Předtím, než všichni zemřete," řekl opět poněkud smutně Dean, "zanecháte po sobě energetickou stopu. Otec po sobě energetickou stopu nezachoval, s tím nápadem totiž jednoho dne přijdeš ty, mami. Pomocí toho přístroje na cestování časem jsem mohl v minulosti nalézt vaši energetickou stopu, a vydat se za ní. To, že jsem tu teď, po Jackově smrti, je prostě jen chyba výpočtu..." "Pořád se v tom dokonale neorientuju," řekl Akihiko. "Já taky ne," reagoval na to Fahad, "musela to být pořádná chyba!" "To zemřu i já? A Lil?" vyhrkla vyděšeně Curupira. "Asi máme všichni halucinace," řekla Amanda Lyonsová. "Všechno vám ještě vysvětlím," vydechl Dean a postavil se, "pokud mi tedy dovolíte zůstat po vašem boku. Nemohu se teď vrátit zpět. Patrně jsem tímto krokem minulost nezměnil, a budu se o to muset pokusit sám... Řeknu vám všechno, co potřebujete vědět - úplně všechno. Všechno o Shai'ri, o ostatních mimozemšťanech... všechno vím." "Tak vítej mezi Lovci kryptidů," usmál se na něj Pierre, "a řeknu Ti jedno, kamaráde: jestli máš něčemu zabránit, jestli máš
změnit minulost, tak ti pomůžeme na každým kroku. Nechci o dvacet let později zůstat sám někde ve sklepě!"

Skupinka pomalu přešla do ulic Point Pleasantu. "Ty dvě rasy mimozemšťanů, které si Shai'ri zotročili, a vyslali na Zemi, aby jim telepaticky podávali zprávy o jejím stavu - stejně jako o stavu dalších planet - znají lidé v současném světě pod názvy Mothman a Indrid Cold. Ve skutečnosti se jmenují M'qx a St'eem. Jsou to bláznivé názvy, ale jak možná brzy zjistíte, tyhle bytosti je skutečně mají," vysvětlil Dean. "Měla jsem podezření, že Mothman není z této planety*****," reagovala na to Pauline. "Mothmani v podstatě sledují dění na této planetě, často se objevují při katastrofách nebo zkrátka sledují obyvatele Země... Zástupci rasy St'eem, 'usmívající se mužíci', nad nimi mají plnou kontrolu. Svolávají je vysíláním rádiových vln, přičemž tak často ruší rádiové pořady nebo telefonní hovory... Jsou to metamorfové, kteří se vydávají za nepřirozeně se usmívající bělochy. Za ten nepřirozený úsměv mohou jejich emocionální inkapacity; nejsou schopni rozumět lidským emocím, a jen z teorie vědí, že úsměv je u lidského druhu čímsi slušným, příjemným... nemusím vám tu snad dávat přednášku o tom, proč se na sebe usmíváme," pokračoval bez přestání Dean. "Jak tohle všechno víš? Copak to v budoucnosti někdo vyzkoumal?" zeptal se Pierre. "Měl jsem dobrého učitele," odpověděl Dean a mrkl na Pierra. "Existuje ještě jedna mimozemská rasa," skončil to celé Dean, "C'rielové. Malé modré potvůrky z planety 16,004, která se nacházela nedaleko planety 16,003, domovského světa Shai'ri. The Fatherova smrt zničila oba jejich světy, a obě tyto rasy se společně vydaly hledat nový svět k obydlení. C'rielové pak byli zotročeni na planetě 15,431, dle údajů, které jsi mi v dětství stačila sdělit ty, mami. Tam C'rielové zabili tátu." "Ano, byli na té planetě zotročeni... Jack to místo, kde byli vězněni, přirovnal ke koncentračnímu táboru," odpověděla Pauline. "C'rielové se na tuto planetu nikdy nedostanou, a od té vaší vesmírné mise se s nimi už žádná lidská bytost nesetká. Tak to jen tak na okraj," dodal Dean. "Mám pocit, že z množství těch údajů budu zvracet," poznamenal Fahad. "Nejseš sám. Nejradši bych se teď napil něčeho tvrdýho," řekl Roger. Jak tak procházeli ulicemi Point Pleasantu, narazili na proslulou 3,6 metru vysokou kovovou sochu Mothmana, kterou se město pyšní již od roku 2003. "Kdyby tak lidi věděli, jaké monstrum tady oslavují," zakroutil hlavou Dean, "jestli se nic nezmění, tak to v budoucnosti poznají."

"Co byste tomu řekli, lidi, kdybychom se teď věnovali tomu, proč tu jsme?" řekla nakonec agentka Kentová, když se ostatní posadili na lavičky v blízkosti Mothmanovy sochy. "Fajn, navážu další spojení s Indridem Coldem. Uvidíme, co se stane," řekl Pierre a vytáhl z kapsy své červenočerné uniformy vysílací zařízení. Curupira se mezitím postavila před sochu a hleděla na ni jako na zjevení. Ve svitu měsíce se její hlava až strašidelně blýskala. A pak náhle Curupira spatřila dvě červená světýlka, vysoko na zamračené noční obloze. Blížila se. "Podívejte se!" vykřikla. Když Pierre, Pauline, Dean a ostatní zvedli oči, nespatřili jen jeden pár mothmanovských očí, ale hned deset párů, mířících na druhou stranu města. "Co to může znamenat? Má tam dojít k nějaké nehodě?" zeptal se Roger. "Ne, volá je St'eem. Indrid Cold. A má k tomu nejspíš dobrý důvod," odpověděl Dean. Pierrovi se podařilo zachytit pomocí vysílacího zařízení Coldův vzkaz. "Hnízdo," řekl příjemným, veselým hlasem. "Možná Coldovi chybí emoce, ale na mě jeho hlas působí až příliš šťastně," poznamenal Pierre. "O metamorfech napodobujících lidský hlas, a jak přesvědčiví dokáží být, si můžeš promluvit s Ngoyem, až se vrátíme domů," zasmála se Kate. Když vyslovila Ngoyovo jméno, pokýval Dean pomalu hlavou s přivřenýma očima. To jméno mu jistě neříkalo nic dobrého. Lovci kryptidů se nyní rozhodli Mothmany sledovat. Jejich zářivé, rudé oči se sice brzy ztratily mezi temnými mračny, avšak Pierrovi se podařilo lokalizovat zdroj Coldova vysílání. Přesněji řečeno, určil, odkud Indrid Cold vysílá své tajemné vzkazy.

Po hodinové chůzi došel tým ke staré dřevěné stodole, v níž nebo v jejímž okolí se mohl Indrid Cold skrývat. "Připravte si laserovky, lidi," řekl Roger, "s Mothmanem jsem se už setkal, a říkám vám, když vás napadne, můžete to pořádně odnést." Zatímco se blížili k malému, tichému stavení, zasvítilo na střeše nedalekého domu cosi modrého a zářivého. Curupira to zahlédla koutkem oka, ale když otočila hlavu, viděla jen potemnělou noční oblohu, a nic víc. Netušila, že ten, kdo Lovce kryptidů sledoval, na střeše pořád stál. Jen se zneviditelnil s využitím Briddimského drahokamu. Quartermaine se sám pro sebe usmíval a jen doufal, že tým vstoupí do stodoly co nejdříve...

* - slovo "Shai'ri" se poprvé objevilo ve 2. kapitole 4. série, "Odlet černého motýla"

** - Jack využil Briddimský drahokam ke zničení The Fathera ve 13. kapitole 3. série nazvané "Invaze" (název této kapitoly neměl označovat pouze invazi Chupacaber v New Orleans, ale také nadcházející invazi Shai'ri, na kterou konec kapitoly odkazoval)

*** - Larry Brickell, bývalý spolupracovník Deylina Nieta (ve 2. sérii), v průběhu 3. série se několikrát objevil jako spojenec Lovců kryptidů.

**** - viz poslední, osmá část kapitoly "Invaze"

***** - tuto teorii vyslovila Pauline ve 4. kapitole 3. série, "Nestvůra z Point Pleasant"

Podaří se Deanu Owenovi změnit minulost? Jak znemožnit Shai'ri, aby se pokusili o ovládnutí naší planety? Proč Indrid Cold svolal Mothmany, a co má v plánu lišácký Quartermaine? Pokračování příště...

Obrázek týdne 11. 10. 2019

Podzim je už v plném proudu, a listí na stromech žloutne, hnědne a červená. A právě poslední jmenovaná barva se spolu se slovem dinosaurus stala něčím, co jsem prostřednictvím Google obrázků začal dnes ráno hledat. Může za to i fakt, že se nedávno na internetu objevily fotografie Williama Hurta pořízené při natáčení filmu Black Widow, na který se můžeme těšit příští rok, a na nichž postava Thaddeuse Rosse chodí s červenou hůlkou (Easter egg; v komiksech se přece Ross mění na červeného zuřivce Red Hulka!). Tyto asociace mne nakonec dovedly až k nalezení tohoto skutečně povedeného obrázku se skutečným rudým dinosaurem... No řekněte, není nádherný?

Popisek k obrázku: Indický abelisaurid Rajasaurus narmadensis se za klidného pozdního odpoledne rozhlíží po svém teritoriu z vysoké skály, která se jednoho dne stane součástí hornin tvořících pohoří Západní Ghát. Éra dinosaurů se blíží svému konci, ale Rajasaurus je zde stále vládcem; s délkou 6,5 metru je to největší dravec v okolí, a jakémukoliv dalšímu zvířeti nahání strach... Bohužel je tento překrásný tvor odsouzen k zániku - meteorit, jehož dopad vyvolá sérii kataklyzmatických událostí, jež nakonec smetou dinosaury z naší planety, dopadne už za méně než milion let...

Jak vidíte, tento obrázek je takovou směsicí počítačové animace a kresby, ale přesto se mi dosti líbí... O víkendu se na tomto blogu objeví druhá část třetí kapitoly čtvrté série Lovců kryptidů (to je číselná řada, co?) a možná i další část projektu Extrémně jedovatí...

Martharaptor

Martharaptor ("Marthin lupič") byl theropod ze skupiny Therizinosauroidea, který byl popsán na základě fragmentánních pozůstatků v roce 2012. Jednalo se o jednoho z primitivnějších therizinosauroidů; žil před 125 až 121 miliony let (jen pro srovnání, nejstarší therizinosauroidi žili asi před 130 miliony let). Kosti Martharaptora byly nalezeny ve formaci Cedar Mountain, jež je stáří 130 až 96 milionů let, v americkém státě Utah. Jasně dokazují, že tento dinosaurus nebyl vybaven masivními předními končetinami či obrovskými drápy jako někteří pozdější zástupci této skupiny. I tak byly drápy jeho předních končetin značně velké a ostré, a mohly sloužit jak k přitahování větví (šlo s největší pravděpodobností o býložravce, nebo případně všežravce), tak k obraně. Palcový dráp byl ze všech tří největší, ostatní dva byly stejné velikosti. Jeho blízkým příbuzným byl zřejmě americký Falcarius, který je o něco lépe znám... Právě proto, že byl jedním z nejstarších therizinosauroidů, mohl by Martharaptor být označen i za jednoho z prvních theropodů, kteří se začali zajímat o rostlinnou potravu. Theropodní dinosauři byli primárně masožraví, therizinosauři se však přizpůsobili k požírání rostlin. Ačkoliv zuby Martharaptora nebyly nalezeny, a proto můžeme jen spekulovat ohledně toho, čím se živil, je dosti pravděpodobné, že vegetace již tvořila část jeho jídelníčku. Údaje o velikosti tohoto dinosaura nejsou známé, avšak je bezpečné tvrdit, že patřil mezi menší až středně velké theropody... Martharaptor svým jménem ctí paleontoložku Marthu Hayden ze společnosti Utah Friends of Paleontology, jež se utažskými dinosaury zabývá po více než patnáct let a zároveň má zásluhu za jejich popularizaci. Dosud byl popsán jediný druh, M. greenriverensis; druhové jméno odkazuje na řeku Green River, jež je jedním z hlavních přítoků řeky Colorado. Pozůstatky zvířete byly odkryty nepříliš daleko od jmenovaného toku...

Popisek Martharaptora najdete například na anglickém webu Prehistoric Widlife.

Příště Jianchangosaurus!

Arandaspis

Arandaspis ("ryba kmene Aranda") byl pozoruhodný primitivní strunatec z řádu štítoploutvých (Heterostraci), který žil v raném ordoviku před 480 až 470 miliony let. Jeho fosilní pozůstatky byly nalezeny v roce 1959 jižně od středoaustralského města Alice Springs spolu s několika dalšími, příbuznými druhy. Na konci 60. let 20. století byl pak označen za nejstaršího kdy nalezeného obratlovce, a tento titul si držel až do 90. let, kdy jej o něj připravil kambrijský Haikouichthys; dnes samozřejmě víme, že si tento titul už od roku 1911, kdy byla popsána, zasloužila Pikaia, zástupce slavné Burgesské fauny (nyní jej však rozhodně nedrží). Důvod, proč se Arandaspis své slávy dočkal až zhruba deset let po svém objevení byl ten, že si paleontologové původně nebyli jednoznačně jisti, zda šlo skutečně o obratlovce. Byl to velice raný strunatec s neustále otevřeným ústním otvorem, ještě neměl čelisti, a byl dlouhý jen 15 centimetrů. Přední část těla měl pokrytou hlavovým štítem, který vznikl z miskovitě prohnutého břišního a poněkud ploššího hřbetního štítku. Jediné, co štít nechránil, byly oči a nozdry. Dokonce v něm byly pro tyto orgány speciálně uzpůsobené otvory. Dále ze štítu vybíhal i jeden pár žaberních štěrbin. Fosilie Arandaspise také nesou ostatky postranní čáry, tedy smyslového orgánu sloužícího k vnímání kupříkladu proudění vody, a to v podobě hlubokých rýh na "bocích" zvířete. V ústech se nacházely výstupky ze zuboviny, přes které Arandaspis nejspíše cedil drobné živočichy. Fungovaly jako miniaturní verze velrybích kostic, jen v mnohem, mnohem primitivnější verzi. Arandaspis potravu buď nasával i s vodou, zatímco volně plaval moři a oceány, nebo se zdržoval při mořském dně a aktivně ji vysával z bahna. Pokud bychom dostali šanci si Arandaspise chytit, s velkou pravděpodobností by byl dosti hrubý na dotyk. Mohly by za to špičaté výrůstky na spodní straně těla. Je možné, že zvířeti sloužily jako ochrana před většími predátory. Arandaspis nebyl zřejmě příliš dobrý plavec. Chyběly mu ploutve, a tak jej ve vodě poháněl pouze jeho krátký ocas, díky čemuž plaval zřejmě trhavě jako dnešní žabí pulci.

Popisek Arandaspise najdete například v knize Ilustrovaná encyklopedie dinosaurů a pravěkých zvířat.

Příště Jamoytius!

Crikey! Irwinovi zasahují - Premiéra 2. série

Crikey! Skoro jako by to bylo včera, když Robert Irwin ohlásil 24. ledna 2019 v americké talk show The Tonight Show Starring Jimmy Fallon, že nová dobrodružství Irwinových v Australia Zoo se po loňském úspěchu dočkají druhé série. A nyní je tu - 1. epizoda druhé řady seriálu Crikey! Irwinovi zasahují se premiérově vysílala v mnoha státech světa tuto neděli, a bylo tomu tak i ve střední Evropě, konkrétně tedy na středoevropské verzi kanálu Animal Planet, a to tedy včera, 6. října 2019 ve 20:05! Zatím není známo, kolik epizod bude druhá série mít; první řada seriálu sestávala celkem ze čtrnácti dílů, je tedy možné, že se nyní dočkáme podobného počtu. Ještě před premiérou 1. epizody 2. série Animal Planet vysílala také velký devadesátiminutový speciál Příběh Steva Irwina (The Steve Irwin Story), který byl premiérově uveden už minulý rok. Reprízu včerejšího dílu budete moci sledovat během tohoto týdne; první repríza proběhne zítra ve 13:40, další pak třeba v sobotu v 19:10. Druhá epizoda se samozřejmě bude premiérově vysílat příští neděli, 13. 10., opět v hlavním vysílacím čase. V úvodním dílu nové řady se nám představil krokodýl Bosco, kterého musel tým ze zoo přestěhovat do nového výběhu. V příští epizodě nám Robert ukáže své krajty, ve třetí části se pak Irwinovi zřejmě vydají na nějakou záchrannou misi (lze tak vyvozovat ze slibného názvu Road Trip Rescue). Irwinovi se i po Stevově tragické smrti, ke které došlo 4. září 2006, již před třinácti lety, těší velké oblibě. Stevovo poselství o ochraně divoké přírody pokračuje, a kdyby nic jiného, pak je toho tento seriál dokladem... Do toho všeho se samozřejmě na internetu neustále mluví o Bindině nedávném zasnoubení, ale to už je jiný příběh... Tak si příští neděli večer nezapomeňte pustit Animal Planet!!!

Putování s dinosaury slaví 20 let!

V pátek 4. října 2019 oslavila snad nejslavnější dokumentární série všech dob krásných 20 let! Je to neuvěřitelné, ale před dvaceti lety a dvěma dny, v pondělí 4. října 1999, se na britské televizní stanici BBC One v hlavním vysílacím čase představila divákům první epizoda cyklu Putování s dinosaury (Walking with Dinosaurs) s názvem Nová krev (New Blood). Další díly se pak vysílaly vždy o týden později, až do pondělí 8. listopadu 1999, kdy cyklus skončil šestou epizodou, nazvanou Zánik dynastie (Death of a Dynasty). Ve skutečnosti to byl však pouze začátek dlouhé série Putování s... (Walking with...), která dále pokračovala speciálem Balada o Alosaurovi (The Ballad of Big Al), vysílaným o Vánocích 2000, a následně sérií Putování s pravěkými zvířaty (Walking with Beasts), jakož i speciály s Nigelem Marvenem z Vánoc 2002 a dalšími pokračováními. Putování s dinosaury navždy změnilo náš pohled na dinosaury. Tento revoluční pseudo-dokumentární seriál nám odvážně představil vybrané druhy dinosaurů tak, že jsme o ně získali zájem. Báli jsme se o ně, záleželo nám na nich. Mohlo za to výtečné vypravování, úžasný komentář, v originále čtený Kennethem Branaghem, a v češtině skvělým dabérem Alfredem Strejčkem, a také překrásná hudba Benjamina Bartletta s motivy typickými pro každou, jednotlivou epizodu. Putování s dinosaury bylo mistrovské dílo, které ovlivnilo život milionů, ba i desítek milionů lidí na této planetě. Já sám jsem jedním z nich. Kdybych Putování s dinosaury ve svých pěti letech nezhlédl, možná bych se nikdy nezačal zajímat o pravěk, a můj život by byl úplně jiný. Za svůj zájem tedy vděčím tomuto seriálu... Oslavme tedy 20 let Putování s dinosaury, třeba maratonem všech epizod nebo posloucháním Benova soundtracku. Celé toto období od 4. října do 8. listopadu je na připomenutí si nádherných chvil s jedním z nejúžasnějších televizních seriálů všech dob přímo skvělé...