Popisek bičovky nosaté jsem Vám slíbil asi před půlkou měsíce, takže je už na čase Vám ho přinést! S článkem o tomto překrásném stromovém hadu tedy na mém blogu vstoupíme do října 2019...
Latinský název: Ahaetulla nasuta,
Rozšíření: jižní a jihovýchodní Asie,
Velikost: 1 až 1,2 metru.
Bičovka nosatá je hadem mnoha jmen. Zatímco v češtině má jen jeden, docela slavný ekvivalent, v angličtině a dalších jazycích jí náleží celá řada dalších názvů; od "green vine snake" po "shelati snake". V jazyce Tamilů se jí říká "pachai paambu", v sinhálštině zase "ahaetulla" - odtud pak rodový název zvířete. Toto slovo znamená v překladu "klovač očí"; je obecně známo, že když je vyrušena nebo chycena, útočí na obličej. Je jedním z deseti druhů tohoto rodu stromových užovek, které se od sebe liší jen docela nepatrně... Vyskytuje se v jižní a jihovýchodní Asii, od jižní Indie a Srí Lanky přes Bangladéš až po Vietnam a Kambodžu, a Thajsko. Její zbarvení je většinou zelené, případně hnědé nebo šedé. Díky němu dokonale splývá s okolním prostředím; žije na stromech, a někdy je k nerozeznání od okolních listů nebo větviček. To také proto, že při sledování kořisti trhavými pohyby napodobuje pohyb okolní vegetace ve větru; podobně se ostatně chovají třeba i afričtí liánovci. S těmi má bičovka ještě jednu společnou věc, a to sice možná nejlepší zrak mezi všemi hady. Říká se, že hadi vidí jen to, co se pozoruje, a je to pravda. Ale ne u liánovců a bičovek. Tito hadi musí při lezení po stromech odhadnout vzdálenost jednotlivých větví, aniž by je viděli. Mají dokonalý zrak. Bičovka nosatá, stejně jako její příbuzné, je navíc vybavena vodorovnou zorničkou. Mezi hady je to celkem vzácný znak. Jinak jde o denní druh, lovící ptáky, plazy a žáby. Na svou kořist číhá v záloze, a útočí na ni ve chvíli, kdy proleze nebo proletí kolem ní. Bičovka nosatá je jen mírně jedovatá - mohli bychom snad říci, středně jedovatá - je vybavena zadními jedovými zuby. Aby do své kořisti vypustila dostatek jedu, musí ji "žvýkat" - čím déle ji drží, tím více jedu je to krve kořisti vtlačeno (jed není do krevního systému vstříknut jako u zmijovitých nebo korálovcovitých; je do něj skutečně jen pomalu vtlačován). Přirozeným prostředím tohoto druhu jsou deštné lesy, ale setkáme se s nimi i v kulturní krajině... Samozřejmě nejvýraznějším znakem bičovky nosaté je krátký výrůstek na jejím čenichu (odtud český druhový název)... Bičovka nosatá je živorodá; samice přivádí na svět 3 až 23 mláďat, která jsou samozřejmě okamžitě nezávislá a jdou si hned po narození svou vlastní životní cestou bez matčiny ochrany. Zajímavé je, že tento druh patří na stále se rozšiřující seznam hadů, o nichž je známo, že jsou schopni partenogeneze. Mohl být dokonce prvním hadem, u kterého byla partenogeneze zaznamenána. Stalo se tak v případě samice, která byla po léta chována sama v teráriu v Londýnské zoo; jednoho dne v srpnu roku 1888 náhle přivedla na svět malý vrh mláďat. Tehdy byl vědecký svět docela udiven; jak partenogeneze funguje nebylo úplně známo (přece jen neměl takřka nikdo, možná kromě jednoho Čecha, pojem o genetice) a pracovníci zoo i vědci jen stěží chápali, jak bylo možné, že samice bičovky přivedla na svět mláďata bez samce... Dnes samozřejmě víme, že partenogeneze jsou schopni třeba i megaplazi varan komodský a anakonda velká...
Příště anakonda temnoskvrnná!
Žádné komentáře:
Okomentovat