Novinky na blogu v příštím roce

Rok se s rokem sešel a tento rok, 2013, dnešním dnem již zcela končí. Co Vás ale může čekat na tomto blogu v následujícím roce 2014? Rozhodl jsem se, že po několika měsících Vám zase předložím informace o nějakých novinkách...

Velkou změnou je, že konečně zase píši na blog každý den. Od února do listopadu jsem každý měsíc napsal méně článků, než je počet dnů v daném měsíci. Sám to ale považuji za moc velkou škodu a nyní, když se zase prosmýšlím nad tím, co napíši na blog, zjišťuji, že jsou zde stále nejvyčerpaná témata. Navíc paleontologové nalézají neustále nové pozůstatky prehistorických živočichů. Příští rok se tedy budu snažit psát zase na blog každý den...

_______

Také se brzy dočkáte nových projektů. Ještě tento týden napíši první část projektu Pravěk v Čechách! Z dinosaurů toho sice u nás moc nenajdeme, zato je tu však spousta pozůstatků prvohorních a třetihorních zvířat! Také bych rád začal psát o vývoji rekonstrukce určitých prehistorických zvířat. Například při objevu Iguanodonta měli vědci zcela jiné představy o jeho vzhledu, než dnes. Podobně to bylo se spoustou dalších prazvířat. Mohl bych také psát o příkladech evoluce, jež je velmi dobře zdokumentována (například evoluce koně). Před několika lety jsem také sliboval, že budu psát o současných afrických vrcholných predátorech. Možná se to nestalo tehdy, je však možné, že tento projekt také příští rok přijde...

_______

A v roce 2014 budu i nadále pokračovat v popisech v rubrikách Popisy pravěkých zvířat, Popisky prvohorních živočichů, Z dob savců, Galerie mořských živočichů a napíši také další popisy epizod seriálů o prehistorii do rubriky Díly seriálů o pravěku!

Na konec Vám ještě přeji šťastný nový rok! Snad se Vám tu bude v příštím roce líbit...

Historie létání-Ptakoještěři na počátku Jury

S pátou částí mého projektu nazvaného Historie létání se vracíme zpět v čase na počátek období Jury. Jak se ptakoještěři vyvíjeli v těch časech?

V geologické periodě zvané Trias se objevili na Zemi zcela první ptakoještěři (pterosauři), jako byl Eudimorphodon, Preondactylus, Peteinosaurus a mnozí další. Vykazovali ještě zcela primitivní ptakoještěří znaky, z nichž většina se měla na jejich budoucích potomcích výrazně změnit nebo měla rovnou zmizet. Disponovali dlouhým ocasem a byli vybaveni prodlouženou, avšak krátkou lebkou plnou ostrých zubů. Ty se jim hodily pro rychlý lov hmyzu nebo ryb. Křídla tvořila kožní blána, uchycená mezi končetinami. Ptakoještěr ji roztáhl, pokud chtěl vzlétnout. Byli též prvními obratlovci, kteří se naučili aktivně létat a nepotřebovali žádnou vyvýšenou plochu, narozdíl od předešlých plazů, jež dokázali pouze plachtit a kvůli tomu museli šplhat na stromy, odkud vyskočili a uplachtili několik desítek metrů. Období spodní Jury přineslo další rody. Jedním z nich byl i Dimorphodon. Rozpětí křídel dosahovalo asi 160 centimetrů. Všeobecně se myslí, že nepatřil zrovna mezi úplně nejlepší letce. Hlava byla v porovnání k velikosti těla dosti velká. Měřila totiž 22 centimetrů a pro zvíře mohla být zátěží. Fosilie tohoto primitivního pterosaura se našly v anglickém Dorsetu. Před 180 miliony let žil v Evropě také další primitivní ptakoještěr. Byl nazván Dorygnathus, což v překladu do češtiny znamená "harpunová čelist". Jeho rozpětí křídel dosahovalo asi 1,5 metru. Jak ale vývoj postupoval směrem kupředu, primitivní znaky se počaly ztrácet. Nadešel čas střední Jury a objevili se noví ptakoještěři. V něčem se od těch předchozích lišili. Jejich vývoj si přiblížíme v příští části. Brzy se však dostaneme také k velmi zvláštní skupině živočichů, která v té době neměla obdoby, ačkoliv dnes je vidíme na větvích stromů všude kolem sebe...

Doufám, že se Vám tato část líbila! Tu následující můžete očekávat již ve velmi blízké době, alespoň doufám...

Soutěž Dinosauři 2013

Jak někteří z Vás určitě vědí, i tento rok tu na jeho samém konci nesmí chybět Soutěž Dinosauři 2013. Stejně jako u předchozích takových soutěží, tedy u Novoroční soutěže, Soutěže Dinosauři 2011 a Soutěže Dinosauři 2012, i tady bude 20 otázek. Každá správně zodpovězená otázka znamená jeden bod. Maximálně jich tedy můžete nasbírat 20. Minulý rok zde byla ještě bonusová otázka, ale dnes jsem se rozhodl ji vynechat. Nejraději bych byl, kdyby jste mi odpovědi zaslali na e-mail haasvojt@volny.cz, protože ale asi nemohu něco takového požadovat úplně ode všech, je povoleno psát odpovědi i do komentářů (pokud se Vám komentář vyhodnotí jako spam, nezoufejte, i tak se dostane ke mě do administrace a já si ho přečtu). Pokud však napíšete e-mail, nezapomeňte napsat do komentářů, že se hlásíte a z jakého e-mailu odpovědi dostanu. Můžete také napsat, jaké prehistorické zvíře byste chtěli na diplom. To by mělo být vše, zda-li se přihlásíte, budu moc rád. Teď jen již hodně štěstí...

1. Kde se nachází proslulé Messelské souvrství a čím je tak významné?

2. Do které čeledě řadíme savce rodu Diadiaphorus?

3. Napište jméno geologické periody, ve které žil Didolodus.

4. Kdy se na Zemi poprvé objevili ankylosauridi a které nalezené rody patří prozatím mezi nejstarší?

5. V Německu žil v době pozdního Triasu živočich, jenž dorůstal délky přibližně 1 metru. Tělo měl pokryt krunýřem jako želva, ale mezi tyto tvory nepatřil. Řadíme jej do čeledi, která je pojmenována podle tohoto rodu. Měl bezzubé čelisti. Hlava tohoto tvora byla doslova hranatá. Napište jméno plaza...

6. Co byl zač "berezovský mamut"?

7. Napište pět libovolných druhů tyranosauridů.

8. Jak velké rozpětí křídel měl ptakoještěr rodu Pteranodon?

9. Podle čeho byla pojmenována Laellynasaura?

10. Byl Acrocanthosaurus větší než T-Rex?

11. V jakém roce došlo k objevu zachovalé kostry Allosaura, který byl nazván Big Al?

12. Druhohory byly věkem nejen plazů, ale i amonitů. Je to pravda?

13. V jakém státě byl nalezen Heterodontosaurus?

14. Co znamená jméno "Einiosaurus"?

15. Napište, co se nachází na obrázku:

16. V tomto roce došlo k objevu tyranosaurida, který žil před asi 80 miliony lety v Utahu. Jeho jméno v překladu z latiny do češtiny znamená "král násilí". Autorem popisu je paleontolog Mark Loew. Znáte jméno živočicha?

17. Tento rok byla také nalezena fantastická zkamenělina, která dokazovala, že temnospondyl rodu Broomistega a terapsid rodu Thrinaxodon skončili před smrtí ve stejné jámě. Proč se tak ale stalo?

18. Je Kretzoiarctos beatrix pradávný druh pandy?

19. Napište, jaké délky dosahoval Montanoceratops.

20. Napište jména alespoň dvou televizních filmů nebo seriálů, ve kterých se objevil Gorgonopsid.

Doufám, že se Vás zúčastní co nejvíce. Za každého budu rád... Ještě jednou mnoho štěstí!

Krokodýli z dob dinosaurů-Anatosuchus

Seriál Krokodýli z dob dinosaurů nám již přiblížil Deinosucha, Sarcosucha, Mahajangasucha a Kaprosucha. Nyní došel čas na dalšího v pořadí, dravého Anatosucha...

Druh: Anatosuchus minor

Délka: 70 centimetrů

Doba, ve které žil: Raná Křída, před 120 miliony let.

Anatosuchus, což v překladu z latiny do češtiny znamená "kachní krokodýl" (název je odvozen podle zvláštně tvarovaného čenichu), byl popsán v roce 2003 proslulým americkým paleontologem Paulem Serenem. Tento krokodýl nedosahoval příliš úctyhodné velikosti-byl dlouhý pouhých 70 centimetrů. Patřil do řádu Notosuchia, kam řadíme většinu prehistorických suchozemských krokodýlů, mezi něž i náš Anatosuchus patřil. Nalezené fosílie pocházejí z formací Elrhaz a Echkar v Nigeru. Nález činila také velmi dobře zachovalá lebka tohoto krokodýla. Anatosuchus byl tedy malý. Živil se zřejmě spíše větším hmyzem, malými obojživelníky a ranými savci. Mohl také požírat vejce a mláďata dinosaurů. Podobně jako ostatní pozemští krokodýlové, kterých v druhohorách za časů dinosaurů rozhodně nebylo málo, i tento Anatosuchus nepotřeboval příliš k životu vodu. Zřejmě dokonce brázdil vnitrozemí, kde se nacházelo množství potravy. Popis tohoto krokodýla byl poprvé uveřejněn v Journal of Vertebrate Paleontology...

V příští části se dozvíte něco o Notosuchovi!

Správce dinosauřího parku - Teplá fronta ze západu

I po Vánočních svátcích nesmí v pátek na mém blogu chybět Správce dinosauřího parku, tedy týdeník ošetřovatele Dana Jamesona, který se snaží, aby byla pravěká zvířata v Dinosauřím parku co nejvíce spokojena. Daří se mu to?

Teplá fronta ze západu

Zdravím Vás z Dinosauřího parku! Přišlo hned několik Vánočních překvapení. O víkendu před Vánoci chtěl Charles posypat alespoň obytnou část ostrova, kterou obýváme, umělým sněhem. Moc by se mu prý líbilo vytvořit Vánoční atmosféru v Dinosauřím parku. A víte co stalo? Ze západu přišel tak teplý vzduch, že i déšť, který má teď v období dešťů padat, ustal. Navíc nás sužují neskutečně teplé a především silné vichry. Není to zrovna moc dobrá zpráva, i když nad Isle Of Die prší mohutně. Jen si vezměte rogalo nebo letadlo a podívejte se na mlžné hory Isle Of Die. Všimnete si nízkých mraků, které se nevyprší ani za deset týdnů. Možná právě proto tam roste tolik těch krásných rostlin, které mi jaksi nechtějí v Dinosauřím parku růst. Rozhodl jsem se objednat si "wollemi pine", na kterou se dá narazit snad v každém nepravém parku s dinosaury v Evropě (no řekněte, kam se na naše živá zvířata hrabou ty jejich drahé modely). Moc rád bych zasadil ty pravěké borovice v blízkosti přístavu. Oliver mě ale kritizoval za to, že "wollemi pine" mi v klidu přinese z ostrova, protože tam rostou. Divím se, že po tom incidentu s raptory na Isle Of Die ještě chce. S našimi zvířaty už tak máme dost potíží, Tsintaosauři jsou pořád v kotci a čekají, až jim postavíme novou ohradu, Leptoceratops Dino mi včera svým zobákem stiskl palec (nikdy si nezahrávejte s ceratopsidy) a je tu i spousta dalších problémů...

Kromě tepla ze západu se ale v Dinosauřím parku objevilo ještě něco-noví zvířecí obyvatelé! Když jsem minule dopisoval náš zpravodaj z parku, řekl mi Fred, že se mláďata Cryptoclida v inkubátoru pohybují. A skutečně! Pohyb znamenal, že se z vajec líhla mláďata. Jsou teprve týden stará. Jsou to dva samečci. Oliver si z toho udělal legraci a řekl, že bychom je měli pojmenovat Dan a Fred, podle nás dvou. Ale zatím se jen rozhoduje o jejich jménech. Prozatím si vystačí v napuštěné vaně, ale brzy budou potřebovat vlastní akvárium, velké akvárium! Budeme ho muset postavit... Prozatím se s Vámi loučím...

Jak práce v Dinosauřím parku pokračuje se dozvíte zase za týden!

Putování s dinosaury Speciál-Balada o Alosaurovi

Balada o Alosaurovi (anglicky The Ballad Of Big Al) je prvním speciálním dílem k seriálu BBC Putování s dinosaury. Vysílal se poprvé na začátku roku 2001, jen o něco málo více než rok od vysílání prvních šesti dílů. Tento příběh se však od ostatních epizod v něčem liší-je totiž zpracován podle pravdy. Hlavní hrdina zkameněl tak dobře, že se na něm zachovala i všechna jeho zranění a tak tvůrčí tým Putování s dinosaury mohl sestavit příběh Velkého Ala...

Vracíme se proti proudu času o 145 milionů let. Z této doby pochází fosilie jednoho z nejznámějších dinosaurů-byl nazván Big Al nebo-li Velký Al. Náležel k druhu Allosaurus fragillis, který byl lvem Jury a navíc dosahoval délky jako mnohem pozdější Tyrannosaurus. Balada o Alosaurovi je rozdělena na dvě části. První opravdu sleduje život Big Ala v průběhu šesti let. Příběh začíná ve hnízdě, kde se Al vylíhne a postupně roste do čímdál větší velikosti. Al je ostražitý a dává si pozor, aby neskončil špatně, ale zároveň je také nedočkavý a je to takový dinosauří nešika. Jeho život v období sucha ukončí strašný pád při pronásledování Dryosaurů. Rána na noze mu zahnisá a chudák Al v době nedostatku potravy a vody na zranění zahyne. Druhá část, Big Al v rukou vědy, nám ukáže, jak paleontologové rekonstruovali Alův život. Hovoří se zde o chování dinosaurů, jejich mozcích, o jejich příchodu na svět z vajec i o příčině Alových zranění. Jde vlastně o takovou pravěkou detektivku. Balada o Alosaurovi je krásný speciál, ve kterém budete zase putovat s dinosaury... Objevuje se zde mnoho prehistorických zvířat, jsou jimi: Allosaurus, Stegosaurus, Othnielia, Dryosaurus, Diplodocus, Apatosaurus, Ornitholestes a Anurognathus.

Příště popis dalšího speciálu-Putování s dinosaury: Obří dráp!

Beipiaosaurus

Beipiaosaurus byl terizinosauridní dinosaurus, který se vyskytoval počátkem rané Křídy na východě velkého severního kontinentu, Laurasie. Stejně, jako ostatní terizinosauridi, patřil i tento nezvykle vypadající dinosaur mezi teropody. Nejpravděpodobněji požíral vejce dalších druhů dinosaurů, možná pojídal i mršiny a také rostlinnou stravu. Veliké drápy mohl mít k uchycení větví, ale sloužily také pro obranu. Byl to zkrátka všežravec. Beipiaosauři žili patrně ve stádech. Dospělí jedinci byli 2 až 4 metry dlouzí a vážili okolo 1 tuny. Zobák a čenich měl tento dinosaurus tenký a prodloužený. Fosilní pozůstatky Beipiaosaura byly nalezeny v Číně. Na začátku období Křídy byla právě Čína domovem těch nejpodivnějších dinosaurů, mezi něž patřil právě i Beipiaosaurus. Někteří současní malíři pravěku, jako je Luis V. Rey, rekonstruují tento rod nejčastěji s peřím. Předtím, než došlo k objevu jiného čínského teropoda, Yutyranna, byl Beipiaosaurus považován za zatím největšího známého opeřeného dinosaura. Existuje jediný druh, který známe; E. inexpectus...

Popis tohoto dinosaura můžeme najít v knížce "Svět dinosaurů-základní příručka cestovatelů druhohorami" od Henryho Geeho s ilustracemi Luise V. Reye.

Příště Garudimimus!!!

Šťastné a veselé Vánoce 2013!

Zase jsme se po roce dočkali a je tu Štědrý den! Začaly Vánoce, což by měly být svátky klidu a radosti. Všem Vám ze srdce přeji mnoho radosti, spoustu jídla, cukroví a dobrou štědrovečerní večeři! Upřímně věřím, že pod stromečkem každý z Vás najde nějaký ten dárek, ať už velký, nebo malý, ale na tom nezáleží-hlavně ať se ve zdraví sejde celá Vaše rodina! Šťastné a veselé Vánoce 2013!

A nemějte strach, Ježíšek nedopadne jako Santa Claus na obrázku. Narozdíl od něj nepoužívá divoké Pteranodonty na pohon a tak narozdíl od američanů určitě nějaký dárek dostanete!

Plazi (3/3) Giganti v třetihorách

V první části našeho cyklu jsme nalezli první savce, kteří se vyvinuli v Karbonu z obojživelníků. Druhá část nás zavedla do období druhohor, kdy plazi včetně legendárních dinosaurů dominovali souši 165 milionů let. Ale co následovalo, když dinosauři a další velcí plazi s koncem mezoika zmizeli z povrchu Země?

Vyhynutí dinosaurů přežila jen zvířata vážící pod 10 kilogramů, byli mezi nimi savci, ptáci, hmyz, obojživelníci a také plazi. I když právě tato skupina živočichů hodně ztratila. Teď paleocénským pralesům, ovládanými hlavně dravými ptáky a teprve se rozvíjejícími savci, žádní plazi rozhodně nedominovali. Existovaly však už skupiny plazů, které jsou mezi námi dodnes: Od dob dinosaurů to byli krokodýlové a želvy, žily ještěrky a jim podobní ještěři a navíc tu byli i hadi, kteří také žili už nějaký ten čas a dinosaury také zažili. Zašlá sláva druhohorních gigantů však úplně nezmizela. Před několika lety došlo k kolumbijském dole Cerehon k objevu gigantických plazů, kteří žili v raném Amazonském pralese před 60 miliony let. Nálezy tvořily pozůstatky obrovské želvy rodu Peuntemys a obratle největšího hada, který kdy žil - byl nazván Titanoboa! Tento had měřil 12 metrů, stejně, jako populární Tyrannosaurus Rex! Byl to skutečný vládce pralesa. Plazi na své velikosti rozhodně neztratili a někteří savci se před nimi museli a dokonce i dnes musí mít na pozoru. Miocénní Pristichampsus dokázal vylézt na pevninu a sežrat dospělce malého koníka Hyracotherium. Ve stejné době žil v Jižní Americe gigantický Globidentosuchus, dalří krokodýli obr. Želvy na pevnině dorostly i v nedaleké minulosti nestvůrných rozměrů. Testudo atlas je latinské jméno pro 240 centimetrů dlouhou pleistocénní želvu, která obývala Indii zatímco u nás panovala doba ledová. Největší sladkovodní želvou se stala Stupendemys s délkou dvou metrů. A v Austrálii žili ještě v nedávné době Megalanie (druh Megalania prisca), které byly dlouhé přes 8 metrů- tento varan dosahoval velikosti kosatky dravé! Vymizeli teprve před 10 000 lety a první austrálci se s nimi ještě stačili potkat. Obrovští plazi vládnou na některých místech světa dodnes. Na ostrov Komodo se za celé období třetihor a čtvrtohor nedostal veliký dravý savec a tak je tu vládcem varan komodský. Je to takový posel dávnověku. Od gigantických anakond si v Amazonii udržuje ústup i jaguár. Dnes na Zemi žije 8 163 druhů plazů. Možná je to jen nepatrná část v porovnání s jejich slavnými dny během druhohor, ale i tak jsou ukázkou neuvěřitelné rozmanitosti a vynalézavosti přežití...

Je to sice již poslední část seriálu "Plazi", ale do rubriky o současné přírodě se chystám napsat článek na téma "Co to vlastně plazi jsou". Snad se Vám tento článek líbil a něco Vám kdyžtak přinesl nového do hlavy...

Nalézání pravěkých savců

Jako to dělávám skoro vždy, i dnes jsem se díval do svých knížek, zda-li bych v nich nenašel nějaké téma, o kterém bych mohl napsat dnešní článek. A v encyklopedii "Od velkého třesku k člověku" jsem právě takové zajímavé téma našel...

O pravěkých savcích si toho lidé v historii zřejmě častěji uvědomovali více, než o dinosaurech nebo dokonce živočiších, kteří žili ještě před nimi. Představa, že obrovští savci z doby ledové typu mamutů, jeskynních medvědů, šavlozubých šelem, obrovských jelenů i dalších zvířat vyhynuli teprve před 10 000 lety, si vzala vždy za své a lidé byli takovými představami fascinováni a stejně je tomu dodnes. Pravda je ale taková, že tehdy nikdo nedokázal vysvětlit, z čeho jsou dinosauří kosti, těla jakých zvířat to vlastně tvořila a tak si je lidé mohli představovat jen jako bájné draky a později jako pomalu se pohybující varany, kteří neuměli podle starých malířů nic jiného, než se rvát během bouří a potop. Ovšem pravěcí savci byli přece jen savci, stejně jako my a dnešní příroda, kterou už v 18. a 19. století lidé znali dobře. Bylo mnohem lehčí zrekonstruovat život mamuta než život dinosaura. Navíc lidé vždy nálezům pozůstatků vyhynulých savců rozuměli více, než objevům ostatků "druhohorních draků". Už Indiáni, původní obyvatelé Ameriky, nalézali kostry Brontotherií, kterým říkali "hromoví koně". Obyvatelé Aljašky, kteří se v těch dobách živili rybolovem daleko na severu, znali kosti savců z doby ledové, které se konzervovaly díky slané půdě jen velmi málo změněné. V roce 1805 přišel velmi poutavý objev. Známý vědec Georges Cuvier totiž v sádrovcích Montmartru našel fosílii prasavce. Dokázal ji identifikovat pomocí zachovalých zubů-šlo o proslulou "vačici z Montmartru", savce starého 35 milionů let. Cuvier pokračoval ve výzkumech vyjmutím vakových kostí a skutečně prokázal, že na místě v období Eocénu skutečně zahynula pravačice. O něco později došlo v Austrálii k objevu zkamenělého chrupu předka současných ptakořitných (ptakopyska a ježury), který žil už před 85 miliony lety, v pozdní Křídě. Kdyby nebyl nalezen zkamenělý chrup, vědci by dávali dohromady klasifikaci nového druhu mnohem obtížněji. Čelisti a zuby totiž představují opravdový základ pro práci paleontologů, pokud jde o nalézání prehistorických savců. Proto se stalo, že většina jmen těchto savců končí na "odon" ("zub") a také proto zde máme zvířata jako Toxodon ("křivý zub"), Smilodon ("trhavý zub"), Mastodon ("kopcovitý zub"), Megazostrodon, Diprotodon a mnoho dalších...

Doufám, že se Vám tento článek líbil, pokud ano, komentujte-budu moc rád...

Anhaguera

Anhaguera byl rod krátkoocasého ptakoještěra, který žil v čase rané Křídy, tedy před 120 miliony lety. Zkamenělé pozůstatky tohoto létajícího plaza byly nalezeny v severovýchodní Brazílii. Anhaguera byla příbuzná některým mnohem větším druhům létajících plazů, jako byli Tropeognathus či Ornithocheirus, se kterými ve stejné době sdílela stejné prostředí. Anhaguera se živila rybami, které s pomocí zobáku plného ostrých pilovitých zoubků zapadajících do sebe vytáhla z rychle tekoucí vody řeky a spolkla. Rozpětí křídel dosahovalo délky 4 metrů. Lebka byla dlouhá 50 centimetrů. Podobně, jako tomu bylo u jejích příbuzních, měla i Anhaguera velice zvláštní tvar páteře: Krční obratle byly největší, podél páteře se ale obratle stále zmenšovaly, až nakonec dosáhly krátkého ocasu. U suchozemských plazů jsou totiž obratle největší v prostřední části těla, kde je těžiště. Ke skončení raného období Křídy Anhaguera zcela vymizela z fosilního záznamu...

Popis Anhaguery můžete najít v knížce "Dinosauři - Velká obrazová encyklopedie" od Davida Burnieho.

Přiblížíme si i další ptakoještěry z období Křídy!

Správce dinosauřího parku - Vánoční překvapení

Tento díl Správce dinosauřího parku obsahuje další úspěch, který Dan Jameson a další pracovníci Dinosauřího parku zaznamenali...

Vánoční překvapení

Dobrý den! V Dinosauřím parku se od návštěvy vědce Scotta Sampsona staly jen dobré věci. Náš Leptoceratops Dino neustále roste. Už není tak malý, jak jsme na něj byli zvyklí. I když pořád je to i přes svou velikost mládě. Hraji si s ním každý den. Připadá mi trochu, jako malý pejsek. Krmím ho ořechy, které rozlouskne svým tvrdým zobákem. Nezbedné Tsintaosaury jsme museli minulý týden přemístit do kotce, protože zbořili svou ohradu. Chlapi teď chtěli předělat původní plot, jenže já to zamítl. Charles navíc říkal, že by to chtělo postavit lepší ohradu jako pozorovací kotec, odkud nemůžou utéci. S Rhamphorynchem v aviariu máme menší problémy, včera večer kloval do drátů, které tvoří jeho klec. S klecí se sice nic nestane, ale on by si mohl zničit zuby a zvíře jako on je rozhodně potřebuje. Oliver říkal, že po Vánocích zajede na Isle of Die a možná přiveze celou skupinku Rhamphorynchů. Já se jen modlím, aby to neudělal. Vzpomeňte, jak ten jeden zadělal svou klec a už tehdy jsme měli problémy s uklízením. Jak si myslí, že uklidíme nepořádek po celé skupině? Myslím, že tentokrát to Oliver trochu přecenil. Bohužel, on to nepřizná...

Minule jsem se Vám zmiňoval o Andrew Collinsovi, našem novém paleontologickém odborníkovi. Nikdo neví, jestli příští rok opravdu přijede, nepohodl se s Oliverem na nějakých věcech. Kdo ví, který z nich měl pravdu. Andrew je paleontolog, Oliver se zase zabývá současnými zvířaty. Já se ale musím zastat spíše Olivera, protože i tak je to můj přítel a je zkušenější, než nový pracovník. Ten naše zvířata ještě neviděl. Charles má před sebou těžké rozhodování. Ale počkat! Teď ke mě přišel Fred, ošetřovatel původem z Jihoafrické republiky. Řekl mi, že vejce Cryptoclida, která našel Oliver na pláži, se zřejmě začínají v inkubátoru líhnout! To je úžasné Vánoční překvapení! Brzy nashledanou!

Příští pátek další Správce dinosauřího parku! Dozvíte se, zda-li se z vajec opravdu vylíhli malí Cryptoclidové...

Objev Maiasaury

Dnes se podíváme zase do nedávné minulosti, vrátíme se zpět v čase do minulého století a budeme sledovat, jak došlo k objevu Maiasaury-dobré dinosauří matky...

Píše se rok 1978 a ze Severní Ameriky, konkrétněji ze Spojených států, je hlášen další objev dinosaura. Tento objev byl velice významný. Ale od začátku; Jess Williams byl nálezcem. V oblasti, která se nazývá Choteau uprostřed amerického státu Montana, nalezl pozoruhodné fosílie. Pak se téhož roku stalo, že si proslulý paleontolog Jack Horner zajel do obchodu s fosiliemi, kde pouhou náhodou učinil skvělý nález. Majitel toho obchodu mu totiž ukázal pár drobných kostí a Horner si okamžitě uvědomil, že nepatří ničemu jinému, než mláďatům kachnozobých dinosaurů! V Choteau, odkud pocházely, našel Horner už nějakou dobu předtím dinosauří vejce a senzačnější nález by si snad paleontolog ani nemohl představit, ale teď se ukázalo, že stejná lokalita musela být jistě hnízdištěm kachnozobých dinosaurů v období pozdní Křídy. Horner se svým spolupracovníkem, Bobem Makelou zahájili vykopávky. To, co na ně číhalo mezi geologickými vrstvami, bylo úžasné. Objevili totiž zbytky zachovalého dinosauřího hnízda miskovitého tvaru a co víc, byly tam fosilie 15ti mláďat! Od té doby se stalo něco výjimečného: Do těch časů si totiž paleontologové mysleli, že dinosauří matky po nakladení vajec snůšku zahrabali a nechali ji na pospas osudu-stejně to dělají i dnešní želvy. Ale teď se mezi zkamenělinami dinosaurů objevilo znenadání toto, hnízdo a mláďata. Proč by tedy dinosauří matka stavěla hnízdo, když by měla mláďata "brloh" opustit hned po vylíhnutí? Ukázalo se tedy, že dinosauři o svá mláďata pečovali, jako krokodýlové a ptáci. To způsobilo velkou revoluci v chápání dinosaurů-nebyli to hloupí a pomalí tvorové, kteří se museli starat jen o jídlo, aby vyrostli do gigantických rozměrů. Horner a Makela pojmenovali v roce 1979 nový druh Maiasaura peeblesorum, což zmamená "dobrá ještěří matka rodiny Peeblesových" (na pozemku Peeblesovy rodiny totiž docházelo k vykopávkám hnízda). Navíc Jack o tři roky později, v roce 1982 prokázal, že na místě bylo hnízd hned několik. To ale znamená, že se matky vracely neustále do stejných hnízdišť, což dinosaury ukázalo ve zcela novém světle... Objev Maiasaury byl velice důležitý a dnes je tento dinosaur všeobecně znám-objevil se v seriálu Planeta dinosaurů...

Maiasaura s mláďaty

Pokud se Vám tento článek líbil, můžete komentovat...

Krokodýli z dob dinosaurů-Kaprosuchus

V této části nového seriálu Vám představím již slibovaného Kaprosucha, který byl příbuzný předešlému Mahajangasuchovi, o němž jsem napsal přesně před 10 dny...

Druh: Kaprosuchus saharicus

Délka: 6 metrů

Doba, ve které žil: Křída, před 95 miliony let.

Kaprosuchus byl objeven v souvrství Echkar, uprostřed státu Niger. Popis byl zhotoven v roce 2009 paleontology Paulem Serenem a Hansem Larssonem pro zpravodaj ZooKeys. Tento 6ti metrový krokodýl tedy obýval řeky a jezera pravěké severní Afriky prakticky ve stejné době, jako obrovský Sarcosuchus, se kterým možná musel sdílet své prostředí. To znamená, že Kaprosuchus měl velikou konkurenci. Znaky na nalezených zkamenělých kostech prozrazují, že krokodýl byl příbuzný Mahajangasuchovi z ostrova Madagaskar, a tak byl zařazen do čeledi Mahajangasuchidae. Není příliš jisté, jak Kaprosuchus lovil. Někteří vyslovili spíše domněnky, že lovil na souši. Kaprosuchovy znaky se totiž lišily od znaků současných krokodýlů, kteří jsou perfektně vybaveni pro lov ve vodě. Tento krokodýl byl řejmě uzpůsoben k lovu dinosaurů na suché zemi. Nosní dírky měl tento tvor chráněny kostí, pravděpodobně kvůli obraně. Na špičce čenichu se také nacházel keratinový štít. Měl zřejmě poskytovat další ochranu, je pravděpodobné, že spolu zástupci tohoto druhu nespoutaně zápasili o potravu nebo teritoria...

Příště další krokodýl Anatosuchus!

Budou Vánoce v roce 2013 na sněhu nebo na blátě?

Bude na tyto Vánoce sníh, nebo ne? Takovou otázku si možná klade spousta lidí, a když zrovna ne tuto, tak trochu jinou, ale se stejným významem. Pravda je taková, že v České republice sníh na Vánoce příliš často není. Ovšem často se stává, že sníh napadne pár dnů před Vánoci a podle toho to taky vypadá. Nastoupí teplo, sníh roztaje a tak jsou ulice plné bláta a tajícího sněhu. Zdá se, že tyto Vánoce, které jsou už za týden, na sněhu asi nebudou. Proč? Meteorologové totiž hlásili, že mají přijít vyšší teploty, dokonce i nad nulou. Například už dnes má být podle včerejší předpovědi na západě Čech asi 5 stupňů a i kdyby začal padat sníh, v teplotě nad nulou prostě nemá šanci se udržet. Těžko říct, jestli bude i na horách. Já tento rok zažil sníh jen na konci listopadu a k začátku prosince, ale tolik ho nebylo a brzy roztál. Ale kdoví, co se ještě stane, možná také přijdou nějaké nečekané mrazy a střechy, zahrady i ulice bude zdobit Vánoční sníh...

Doufejme, že na tyto Vánoce sníh napadne a pokud ne zrovna tehdy, tak po nich. Věřím, že mnoho lidí by si to určitě moc přálo...

Mršina Zuiyo-maru: Nová Nessie

V roce 1977 vylovila japonská loď Zuiyo-maru při pobřeží Nového Zélandu něco velice podivného. Nález tvořila hnijící mršina živočicha, který se nepodobal ničemu žijícímu. Svým vzhledem tato zvláštní mršina připomínala mrtvolu prehistorického Plesiosaura. Jiní zase zastávají názor, že se jednalo o mršinu bájného mořského hada, který se objevuje v mnoha starodávných legendách a mýtech. Anebo je možné, že šlo pouze o mršinu žraloka? Vědci se na toto téma dlouho dohadovali. Mršina vážila 1,8 tuny a byla prý téměř 10 metrů dlouhá. Krk dosahoval délky 1,5 metru, čtyři ploutve byly dlouhé takřka 2 metry. Mršina neobsahovala žádné vnitřní orgány. Podle studie anatomie by nemělo jít o mršinu žádného savce. Profesor Tokio Shikama z Yokohamské univerzity zastával názor, že jde opravdu o zbytky prehistorického Plesiosaura. Ovšem jiní japonští vědci, Shigeru Kimura a Tadayoshi Sasaki, měli zato, že v průběhu evoluce by se přece museli plesiosauři velmi výrazně změnit a v současnosti by již nevypadali tak, jako v dobách druhohor. Podle nich se jednalo o hnijícího žraloka. Protože žraloci nemají kostru jako my, ale jejich kosti tvoří chrupavka, která má tendenci shnít, nezbývá po nich takřka nic, většinou se dají nalézt jen jejich zuby a čelisti. Žralok během rozkladu může ztratit většinu kostry. Svaly pomalu povolí a uvolní i části čelisti, které se ztratí v hlubinách moře a rázem je mršina k nerozeznání od žraloka. Ovšem další badatelé zastávají názor, že podobně jako se latimérie za 400 milionů let nevyvinula do žádné jiné podoby, mohlo by se to samé stát i se skupinou mořských plazů zvaných plesiosauři. Mohlo by se tedy opravdu jednat o hnijícího plesiosaura, například obrovského Elasmosaura? Anebo šlo o pozůstatky "mořského hada" či jen žraloka? To se již zřejmě nikdy nedozvíme, pokud někdo neobjasní, na jakou záhadu tehdy posádka lodi Zuiyo-maru narazila...

Ztratily se podivné mořské nestvůry opravdu v propastech času, nebo opravdu žijí? Je také možné, že by šlo o falsifikát, po tak dlouhé době se však nedozvíme o takovém zvířeti zřejmě již nic nového. Pokud se Vám tento článek na neobvyklé téma líbil, komentujte...

Indricotherium

Jméno: Indricotherium (Paracatherium transouralicum)

Potrava: Listí stromů

Výskyt: Eurasie.

Popis:

Indricotherium, pojmenované podle bájného mytologického ruského stvoření, bylo velice zvláštním savcem. Druh Paracatherium transiuralicum je pravděpodobně největším savcem všech dob! Měřilo totiž 7 metrů a vážilo až 15 tun! Indricotheria se tak svou velikostí mohla rovnat dinosaurům. Patřila mezi nosorožce, ale velikostí i vzhledem patřila do úplně jiné kategorie. Nic takového nikdy předtím ani nikdy potom po Zemi nekráčelo. Vzhledem ke své velikosti byl tento obrovský savec zranitelný jen v mládí, jakmile ale dorostl do plné velikosti, nemohla ho přemoct ani smečka dravců, kteří však byli v té době velmi nebezpeční. Indricotheria se na naší planetě vyskytovala před 30 až 25 miliony lety, v geologické periodě zvané Oligocén, která patří do Paleogénu (starších třetihor). Největší exemplář byl nalezen ve formaci Hsanda Gol, v Mongolsku. Ostatní druhy obývaly celou Eurasii. Na konci Oligocénu ovšem tito tvorové vyhynuli a nahradili je menší, možná přizpůsobivější býložraví savci...

Brzy přibydou i popisy dalších zvířat z třetího dílu Putování s pravěkými zvířaty!!!

Premiéra dalšího nového dokumentu Nigela Marvena

Tento rok to už vypadalo, že jediným novým pořadem Nigela Marvena bude seriál Velrybí dobrodružství s Nigelem Marvenem (Whale Adventure with Nigel Marven), který měl premiéru v lednu až únoru na britské stanici Channel 5. Pak se znenadání vynořil hodinový film Nejnebezpečnější hadi Číny (China's 10 Deadliest Snakes with Nigel Marven), který byl poprvé odvysílán na další britské stanici Eden Channel 28. listopadu 2013. V Česku jej už tento týden hned třikrát vysílala Animal Planet. A teď se navíc ukázalo, že těsně před Vánoci bude mít premiéru už třetí Nigelův dokument tento rok! Název zní My Family & Other Turkeys with Nigel Marven, což by se dalo přeložit jednoduše jako Má rodina a ostatní krocani. Tento film byl produkován ve společnosti s hollywoodským animovaným filmem Free Birds, který je momentálně v kinech. Bude to jistě velmi odlišný pořad, protože se má zabývat domácími zvířaty a ne těmi divokými, jako v Nigelových ostatních filmech. My Family & Other Turkeys bude vysílán na Channel 5 22. prosince v 11:15, tedy na čtvrtou adventní neděli těsně před Vánoci, u kterých krocani ve Velké Británii nesmějí chybět!

Informace jsem získal díky webu www.nigelmarven.com. Snad se Vám tento článek líbil...

Správce dinosauřího parku - První vědci na ostrově

Stejně jako po několik minulách pátků, i dnes se podíváme za Danem Jamesonem, který je správcem Dinosauřího parku...

První vědci na ostrově

Za uplynulý týden se nám zase stala malá nehoda. Naši Tsintaosauři se totiž vybourali ze své ohrady. Naštěstí jsme je však chytili. Plánuji celý plot předělat znovu a zakopat sloupky tak dva nebo dva a půl metru pod zem, ale do Vánoc se k tomu asi nedostanu. Oba nezbední bratři teď tráví čas v pozorovacím kotci na písku. Tento menší incident se stal o víkendu, ale to nevadí, protože v pondělí k nám přijela velice vzácná návštěva. Byli jsme poctěni návštěvou proslulého paleontologa Scotta Sampsona ze Spojených států amerických. Přijel se podívat na naše dinosaury a byl velice překvapen, jak dobře se o ně staráme. Denverské muzeum přírody a vědy, kde Scott pracuje od 28. února 2013 jako hlavní kurátor, nám přispělo částkou 3000 dolarů. Možná si říkáte, že to není zas tak velký dar, pro nás je to však velmi dobré. Podmínkou ovšem je, že alespoň polovinu z daru dáme na chov a spokojenost našich zvířat. Ze zbytku nakoupíme materiál na výstavbu nové silnice...

Najmeme si ale také svého vlastního paleontologa a odborníka na chování vyhynulých zvířat. Jmenuje se Andrew Collins a vysokou školu v oboru paleontologie a geologie dostudoval teprve tento rok. Charles plánuje vystavit na ostrově také malé muzeum, ale Oliver momentálně nesouhlasí. Muzeum by samozřejmě mělo upoutat pozornost turistů, jenže Oliver zastává názor, že Dinosauří park má být pouze rezervací na odchov zvířat a jejich studium v bezpečném prostředí, ne turistickou destinací. Vejce, která Oliver na minulé výpravě našel, se ještě nevylíhla. Pokud se tak do Vánoc stane, bude to pro nás velký dárek...

Příští týden se dozvíte, co následuje!

Historie létání-Nástup budoucích vládců oblohy

Minule jsme načali novou kapitolu Historie létání. V Triasu totiž začala obloze vládnout nová skupina obratlovců...

Po celé období Karbonu vládl obloze obrovský hmyz. Byly tu vážky s metrovým rozpětím křídel i ohromné jepice. V následující geologické periodě, Permu, se ovládnout vzduch vydali první obratlovci, mezi něž patřil Coelurosauravus s roztažitelnými žebry. V Triasu, prvním období druhohor, ho následovaly některé další "ještěrky". Narozdíl od hmyzu, tito obratlovci však dokázali pouze plachtit, aktivně nelétali. Potřebovali vylézt na strom nebo na skálu a podobně jako poletucha se odrazit a uplachtit několik metrů. Pokud však stanuli na pevné zemi, ze které vzlétnout nedokázali, hrozilo jim nebezpečí. Obratlovci tedy chtěli začít dobývat oblohu ještě lepším způsobem, takovým, jaký používal hmyz. Začali aktivně létat. A tak se zhruba ve stejné době jako první dinosauři objevili na planetě Zemi i ranní pterosauři. Tito živočichové byli vybaveni blánou, která se rozpínala od předních končetin až k těm zadním. Pokud přední končetiny roztáhli, stalo se tak i s kožní blánou. Máváním těchto křídel dokázali vzlétnout i z roviny, což představovalo velkou výhodu. Mezi první ptakoještěry vůbec patřili například Eudimorphodon, Peteinosaurus nebo Preondactylus. Všichni se od spousty budoucích ptakoještěrů ještě velmi odlišovali. Měli dlouhý ocas, nedorůstali příliš velkých rozměrů a primitivní znaky vykazovaly i jejich lebky. Byl to však dobrý začátek. Ptakoještěři mohli začít zdolávat velké vzdálenosti, které by "létající ještěrky" nikdy neuplachtily. Začali obývat pobřeží lagun plných ryb, kterými se živili. Další ptakoještěři se zase více specializovali na hmyz a je možné, že žili v korunách vysokých stromů. Kožní blána jim tedy dala výhodu aktivního letu. To však znamená, že museli být zřejmě teplokrevní, jelikož aktivního letu jsou schopni pouze teplokrevní obratlovci. Blána však měla i velikou nevýhodu-nesměla se namočit. Pokud by se něco takového stalo pterosaurovi lovícímu ryby nad rozbouřeným mořem, okamžitě by to znamenalo jeho konec...

V příští části nás čekají již pokročilejší ptakoještěři, nevím ovšem, kdy tuto část napíši...

Hyaenodon

Jméno: Hyaenodon

Potrava: Jiní pravěcí savci

Výskyt: Mongolsko a Severní Amerika.

Popis:

Navzdory svému jménu nebyl Hyaenodon s hyenami nijak příbuzný. Šlo o zástupce jiné čeledi, která se skládala z jemu podobných masožravých monster. Hyaenodon patřil bezpochyby mezi největší masožravé savce všech dob. Největším druhem rodu Hyaenodon je H. gigas. Jméno "Hyaenodon" znamená "hyení zub". Patřil do skupiny Creodonta, kam se řadí většina prehistorických šelem. V kohoutku tento gigant měřil 140 centimetrů, takže by člověku sahal asi k hrudi. Zkamenělé lebky ukazují, že měl velmi dobře vyvinutý čich. Skus čelistí musel být také velký, Hyaenodoni snad dokonce drtili i kosti. Menší druhy tohoto rodu možná lovily ve smečkách. Na konci oligocénního období tato šelma vyhynula, možná kvůli dramatickým změnám klimatu...

Příště gigantické Indricotherium!

Potravní specializace pterosaurů

Ptakoještěři panovali obloze po stejnou dobu, jako gigantičtí dinosauři pod nimi. Některí pterosauři byli malí a lovili hmyz či požírali ovoce, jiní byli zase největšími obratlovci, jací se kdy vznesli a vylétali daleko na širý oceán lovit mořské ryby. Přitom nám však spousta ptakoještěrů připadá neskutečně zvláštní. Představa o ptakoještěrovi, který má dolní čelist posetou zuby podobnými kosticím velryb a v horní čelisti nic takového nenajdete, každého člověka donutí zamyslet se: "K čemu něco takového to zvíře muselo mít?" Řeč je o Pterodaustrovi z Jižní Ameriky. Tento létající plaz se specializoval zřejmě na jediný druh potravy: Drobné sladkovodní živočichy. Pterodaustrové si sedali na břeh a svými skvěle uzpůsobenými čelistmi rozvířili vodu. Tyto štětiny byly 4 centimetry dlouhé. Tvořil je keratin, stejná látka, která tvoří naše nechty nebo vlasy. Jiní ptakoještěři, jako byl proslulý Pterodactylus měli delší zobák a kromě lovu ryb tedy mohli možná číhat na červy ve vnitrozemí. Jakmile se červ dostal do dosahu Pterodactylova zobáku, plaz sklapl a mohl kořist pozřít. Rhamphorynchus zase možná lovil těsně nad hladinou, jak jsme mohli vidět v epizodě seriálu Putování s dinosaury. Tímto způsobem se živí i dnešní zobouni, kteří si přes přelet vůbec nenamočí křídla. Zubaté čelisti dalších létajících plazů, jako byl Ornithocheirus nebo Anhaugera, byly určitě přizpůsobeny spíše k lovu ryb. Je však také možné, že někteří ptakoještěři byli mrchožrouty jako dnešní supi. Jací to ale přesně byli, to se můžeme jen domnívat...

Pokud se Vám tento článek líbil, budu moc rád. Podle mě se jedná o velmi zajímavé téma, bohužel se i tak o životě pterosaurů moc víc již nedozvíme...

Nový děsivý lovec z Utahu

Siats meekerorum je zvláštní jméno pro nově objeveného teropoda, který patřil mezi vůbec největší, kteří kdy kráčeli Severní Amerikou. Ve skutečnosti ale jméno není tak podivné, jak se na první pohled může zdát. Tento ohromný masožravec se jmenuje podle jedné indiánské mytologické příšery. Siats žil cca před 100 miliony let, takže ve střední Křídě. Měřil 9 metrů, takže byl o něco menší než jurský Allosaurus nebo Tyrannosaurus Rex z konce období Křídy stejné velikosti. Siats se řadí mezi karcharodontosauridy, kde najdeme také jeho jiného severoamerického příbuzného-Acrocanthosaura. Nález však může být užitečný ještě v jednom: Před 100 miliony lety se mohli na severoamerickém kontinentu pohybovat menší tyranosauroidi, vzdálení příbuzní T-Rexe. Větší tyranosauroidi, patřící do čeledi Tyrannosauridae, se objevují až potom, co karachorodntosauridi vymizeli z místního fosilního záznamu. Je snad možné, že by se dinosauři jako je legendární Tyrannosaurus nevyvinuli bez vymření potomků obrů, jako byl právě Siats. Začíná se před námi rýsovat další paleontologické tajemství...

Děkuji webu www.dinosaurss.blog.cz, díky kterému jsem se o tomto nepřehlédnutelném objevu dozvěděl. Obrázek pochází z www.news.com.au .

Krokodýli z dob dinosaurů-Mahajangasuchus

V tomto dílu se podíváme na trochu menšího krokodýla, který se ale možná přece jenom dinosaury také živil...

Druh: Mahajangasuchus insignis

Délka: 3 metry

Doba, ve které žil: pozdní Křída, před 80 miliony let.

Mahajangasuchus se řadil k menším druhům krokodýlů, kteří žili v dobách dinosaurů společně s těmito suchozemskými obry. Délka těla u Mahajangasucha dosahovala 3 metrů. Možná si myslíte, že i tato délka je dost, ale pravda je taková, že zhruba ve stejné době obývali planetu i krokodýlové delší než 10 metrů-jako například texaský Deinosuchus. Mahajangasuchus byl charakteristický svou silnou, krátkou lebkou, která byla plná "tupých" kuželovitých zubů. Soudě podle těchto zubů je možné, že Mahajangasuchus se zaměřoval spíše na menší živočichy. Je pravděpodobné, že požíral korýše a měkkýše. Pokud měl však instinkty dnes žijících krokodýlů, mohl lovit i dinosaury, což se však nikdy nepotvrdilo. Vzhledem k jeho potravní specializaci se dá tato domněnka pouze vyslovit, aktivně však dinosaury spíše nelovil. Tento krokodýl "vytvořil" novou čeleď Mahajangasuchidae...

Příště o něco větší Kaprosuchus z čeledi Mahajangasuchidae!

Prehistorický park 6-Superkrokodýl

Prehistorický park, 6.díl: Supekrokodýl

Nigel Marven se na své poslední záchranné misi chystá přivést obřího krokodýla Deinosucha z pravěkého Texasu. Poslání ho zavede 75 milionů let zpátky v čase. Jakmile projede časovým portálem do minulosti, ocitne se uprostřed velké pouště. Nedaleko odsud by mělo být vnitrozemské moře, které v té době zabíralo většinu souše Ameriky. Nigel stráví v pravěku jen pár minut a už uvidí prvního dinosaura. Zahlédne dva Parasaurolophy. Domnívá se, že je honil predátor. U džípu si dokonce jednoho z nich téměř pohladí. Druhý Parasaurolophus ale zatroubí na poplach a oba utečou. Na kppci se objeví jejich pronásledovatelé, Albertosauři. Od té chvíle jdou po Nigelovi. Ten jim ale naštěstí ujede. V té době se veterinářka Suzanne stará o dvě malá šavlozubá tygřata. V pravěkém Texasu Nigel dorazí na pobřeží vnitrozemního moře. Objeví se tu vyděšené stádo Parasaurolophů. Nigel použije obrovskou lasturu, aby si s nimi trochu popovídal. Později se mu naskytne pohled na hejno pterosaurů rodu Nyctosaurus. Rozhodne se je následovat do vzduchu rogalem. Na vlastní oči uvidí, jak mladého Nyctosaura spolknou ohromné čelisti Deinosucha. Ze své vzdušné základny Nigel brzy zpozoruje jiného krokodýla, plavajícího podél řeky nahoru do kopců. Proto se za ním vydá člunem. Řeka, kterou ale míří do neznáma se zdá nebezpečná a je plná zvláštních skřeků. Nigel si pak všimne Deinosucha, mířícího ke člunu. Čelisti obra se zakousnou do člunu a poté se krokodýl potopí, což je pro Nigela veliká úleva. Pár kilometrů proti proudu narazí Nigel na sladkovodní jezero se skupinou Deinosuchů a stádem Parasaurolophů. Přiblíží se k pravěkým krokodýlům hodně blízko a nakonec uvidí, jak malého Parasaurolopha jeden z nich stáhne do hlubin jezera. Následuje strašný pravěký masakr. V Prehistorickém parku má zase veterinářka Suzanne problémy s mamuticí Marthou, která zdá se bude vyloučena ze sloního stáda. Matriarcha totiž nechce, aby si hrála s jejím slůnětem. O 75 milionů let zpátky v čase Nigel vymýšlí se svým týmem plán, jak nalákat Deinosuchy z jezera ven na pobřeží. Postaví dlouhou past, za kterou chtějí dát velký kus masa, který krokodýla donutí opustit vodu. Pro maso se ale musí vrátit zpátky na pláž, kde nechal džíp se zbytkem vybavení. Problém ale je, že pravěké lesy jsou nebezpečným místem. Nigel zjistí, že ho něco pozoruje. Nakonec se v keři objeví hlava něčeho neznámého a Nigel začne utíkat. Zvíře ho začne pronásledovat. Po tom všem Nigel zjistí, že tím tvorem je Troodon. Celá smečka obklopila džíp a požírá maso, pro které Nigel přijel. Ten je už jen odláká klaksonem. Když večer Nigel donese jídlo k jezeru, postaví štáb tábor. Maso ale sežerou Troodoni a Nigel neví, co bude dělat. Druhý den ho vzbudí řev a všimne si Deinosuchů, blížích se k mrtvole Parasaurolopha, kterého skolili Albertosauři. Později se Nigel rozhodne k hrozivému kroku. Chce nalákat Deinosucha na sebe, jako to udělal ten mladý Parasaurolophus. Když se tak stane, Deinosuchus se unaví uprostřed pasti. Nigel nastaví časový portál a krokodýl pronikne do 21. století. Ocitne se v novém jezírku, které pro něj uzpůsobil Bob. Boba v džípu vyděsí jeden černý pasažér-Troodon. Vyděšený Bob zděsí Titanosaury a jedna samice zamíří rovnou do centra parku. Zboří téměř všechny ohrady v parku, včetně ohrady Tyrannosaura. Nigel si všimne, že Matilda je za Bobem, který se snaží odchytit Ornithomimy. Hned potom pronikne do nebezpečí. Od Boba se dozví, že T-Rex jde po slonech. Matilda zaútočí na slůně, ale zachrání ho mamutice Martha. Nigel Matildu odláká na sebe a drží se před ní jen tak tak. Po útoku Deinosucha však získá trochu náskok a zavře Matildu do pozorovacího kotce. Zbytek týmu odchytí ostatní zvířata a za pár týdnů už všechno vypadá v Prehistorickém parku jako dříve. Mamutice Martha se navíc stala plnohodnotnou členkou stáda za záchranu života slůněte. Nyní je Prehistorický park zase jako ze škatulky, tedy až do Nigelova dalšího dobrodružství...

Doufám, že se Vám popis poslední epizody líbil...

Správce dinosauřího parku - Nováčci v inkubátoru

A je tu další týdeník Správce dinosauřího parku Dana Jamesona, který má plné ruce práce, aby se svým týmem nechal pravěká zvířata v parku spokojená...

Nováčci v inkubátoru

Minule jsme se s Charlesem a Oliverem shodli, že Oliver přiveze z ostrova většího dravce. Jeho tým vyjel na ostrov v pondělí. Oliver píše: "Přistáli jsme u malého azurového ostrůvku, odkud byl výhled na prázdnou pláž a zelený prales za ní. Když jsme se na pláž dostali, jeden člen týmu objevil opodál spoustu samic Cryptoclidů, které zahrabávaly do písku na pláži vajíčka jako dnešní mořské želvy. Jedna samice nakladla 12 vajec. Vzali jsme si ze snůšky dvě, protože budoucí generaci to rozhodně neohrozí. Hned jsme je dali do připraveného inkubátoru. Podle teploty, kterou jsme nastavili, by se mohli vylíhnout samečci. Postupovali jsme lesem a doufali, že uvidíme nějakého dravce. Viděli jsme ale jenom několik Archaeopteryxů, kteří se nás zalekli a uletěli daleko do džungle. K večeru jsme si postavili tábor na úpatí malé skalky. Druhý den dopoledne jsme našli hnijící mrtvolu Oviraptora, kolem které se shromáždila smečka Velociraptorů. To byli dravci, které jsme tak chtěli a řekli jsme si, že jednoho uspíme. Ale šipka by se zaklesla mezi všemi těmi keři. Člen týmu Tim byl náhle napaden jedním raptorem. Na vlastní nebezpečí jsme ho odlákali na sebe, ale vzbudili jsme pozornost celé smečky a museli jsme vylézt na stromy. Nikdo z nás nevěděl, jestli pod ním pravěké větve náhodou neprasknou. Na stromech jsme strávili skoro tři hodiny, než nás raptoři nechali, sežrali mršinu Oviraptora a odešli. To nám stačilo, abychom zbořili tábor a vrátili se do Dinosauřího parku."

Jak jste se dočetli, výprava ale neskončila úplně tragicky. V inkubátorech stále máme dvě vajíčka Cryptoclida. Nikdo ale neví, jak u nich trvá inkubační doba a tak můžeme čekat i celé týdny, než se vylíhnou. Ale moc se na ně těšíme. Včera jsme začali na východní stranu ostrova vozit písek, štěrk a asfalt. Chceme postavit silnici, která by vedla od východního pobřeží (kde je letiště a přístav) až do centra parku a nahradila strašnou prašnou cestu, která zarůstá plevelí. Co nového u našich stávajících zvířat? Dino, malý Leptoceratops, už pořádně roste. Miluje ovoce 21. století. Tsintaosauři jsou stále ve svém výběhu a vypadají spokojeni. Othnielie nemají rády cykasy, které jsem jim dával, ale rády si smlsnou na kapradinách. A Rhamphorynchovi se v aviariu daří, každý den ho chlapi krmí rybami...

Další Správce dinosauřího parku v pátek za týden!!!

Krajta tygrovitá-Dokonale maskovaný had

Poslední článek popisující nějakého hada jsem uveřejnil 23. srpna minulého roku. Jednalo se o nádhernou korálovku pruhovanou. Teď je tu slibovaná krajta tygrovitá!

Latinské jméno: Python molurus

Rozšíření: jižní a jihovýchodní Asie

Velikost: 5 až 7 metrů.

Krajta tygrovitá je díky své nádherné tmavě hnědé skvrnité kresbě na kůži dokonale maskována mezi větvemi stromů, kde se ukrývá. Dospělí hadi, kteří můžou dosáhnout délky i 7 metrů, nemůžou být ohroženi žádným jiným predátorem. Pokud je krajta tygrovitá ohrožena, začne především syčet a až po několika nezdarech při odlákání útočníka může kousnout. Není ale jedovatá, takže kousnutí nemusí dělat člověku problémy. Krajta jako tato se živí hlavně většími savci a ptáky. Byly dokonce zaznamenány případy, kdy zaškrtila jelena, kterého potom celého pozřela...

Příště hroznýšovec duhový!

Laguny

Jen tak jsem se díval do knížky Mladý pozorovatel u moře, kde jsem našel krásnou část o lagunách a tak jsem se rozhodl, že dnes o těchto přírodních útvarech napíši...

Kde se laguny nacházejí?

Laguny můžeme najít často blízko pobřeží. Nejčastěji se nacházejí mezi dunami a pobřežními lesy...

Co laguny obývá?

Laguny obývají pestrá společenství živočichů, kteří si moc rádi libují ve vodě. V menších pobřežních lagunách žijí ptáci (mnohé druhy v tomto prostředí i hnízdí) a obojživelníci. Samozřejmě tu mohou být i plazi. Na břežích lagun roste mnoho vrb, ze kterých se dá vytvořit nádherná píšťalka k odpovídání ptákům na jejich nesčetná volání.

Vznik laguny

Laguny jsou zprvu malá jezírka s mořskou slanou vodou, které vytvořily mořské vlny narážející o pláže. Postupem času tato slaná jezírka obývaná zprvu mořskými živočichy ztratí dosah moře a ovlivňuje je padající déšť, který už obsahuje sladkou vodu. Nakonec se jezera stanou domovem suchozemských zvířat, která nahradí ta mořská. Poté, co začnou v jezerech růst sladkovodní rostliny, dá se už plnohodnotně mluvit o laguně...

Ještě bych chtěl napsat, že možná začnu brzy psát zase o různých čeledích dinosaurů, protože tyto články byly oblíbené...

Putování s dinosaury, 6. Konec dynastie

Konec dynastie, to je jméno poslední části seriálu BBC Putování s dinosaury. Od předešlého dílu Duchové polárního lesa uběhlo nepředstavitelných 41 milionů let. Poslední díl se odehrává před 65 miliony lety. Dinosauři a další velcí plazi už pomalu vymírali a pak svět těch posledních zdevastoval posel z vesmíru...

Jak už bylo napsáno, část nás vrátí o 65 milionů let zpátky v čase. V této době se na Zemi objevil legendární Tyrannosaurus Rex, o kterém náš příběh vypráví. Neobjevují se zde však pouze dinosauři a létající plazi. Malou hvězdou dílu je také pravěký vačnatec rodu Didelphodon, který podle něj v této době vykrádal hnízda mocným Tyrannosaurům. Montana tehdy vypadala úplně jinak než dnes. V tomto světě neexistovala žádná tráva, sopečné prostředí krajinu poznamenalo nekonečnými plochami černého prachu a jen čas od času se mezi nimi objevil bujný pás lesa. Samice Tyrannosaura střeží svá vejce a jakmile se mláďata vylíhnou, konečně může na svůj první lov. Také je zde ukázáno, že silnější mláďata vytlačují od potravy ostatní, která bohužel musí zemřít. Ovšem, matka skončí zraněna Ankylosaurem jenž jí roztrhne jednou ranou ocasu žebra. V tomto světě umírají spolu s matkou i poslední dinosauři, protože se k Zemi přiblíží planetka o průměru 10 kilometrů a dinosauři se dalších věků nedožijí. Ale jak se na konci dozvíte, jedna malá skupinka dinosaurů přece jen přežila-ptáci...

Pravěká zvířata:

Tyrannosaurus Rex (jeden z největších predátorů všech dob),

Ankylosaurus (obrněné stvoření),

Anatotitan,

Torosaurus,

Quetzalkoatlus (největší tvor, který se kdy vznesl k oblakům).

Uvidíte tu i Didelphodona a obřího krokodýla Deinosucha.

Příště tu bude "Putování s dinosaury speciál - Balada o Alosaurovi", což je skvělá část!

Plazi (2/3) Druhohorní vládci

V minulé části jsme si přiblížili, jak se plazi vyvinuli a jak se pak vyvíjeli dál v následujících časových obdobích. V dnešní části budeme cestovat jen do druhohor, kdy plazi ovládli Zemi na 165 milionů let...

Uprostřed období Triasu se z raných archosaurů, jako byla Euparkeria, oddělily dvě významné skupiny plazů. Prvními byly nejranější formy krokodýlů, jaké si vůbec dokážeme představit. Vzhledem se svým dnešním příbuzným příliš nepodobaly, například Terrestrisuchus byl malý druh s dlouhými končetinami. Druhou skupinou byli dinosauři. Vědci se stále dohadují, kdy se na Zemi objevili první dinosauři. Asi nejstarším známým dinosaurem je Eoraptor z doby před 230 miliony let. Nálezy pocházejí z Argentiny, kde došlo k objevu i dalších nejstarších dinosaurů: Asi čtyři metry dlouhého Herrerasaura a býložravého Pisanosaura. Zda-li je ale kolébkou dinosaurů Jižní Amerika není jisté, ale dost pravděpodobné to je. První dinosauři žili ve stínu mnohem větších plazů, starodávných dravců a ještě stále převládajících savcovitých plazů. Ale první opravdu velcí dinosauři se už objevili relativně brzy. Patřili mezi ně prosauropodi, kupříkladu Plateosaurus. Tento dinosaurus byl 9 metrů dliuhý a vážil 4,5 tuny. Ve své době před 215 miliony let si na něj žádný dravec troufnout nemohl. Spolu s dinosaury se však objevovali i další plazi, kteří v druhohorách měli ovládnout celý svět. Byli tu primitivní ptakoještěři (pterosauři) a mořští plazi. Objevovaly se také první pravé želvy. Plazi zkrátka ovládli pevninu, oceány i vzduch. Po následujících 165 milionů let se jim dařilo neuvěřitelně skvěle. Mnozí dinosauři dorostli do gigantických rozměrů. Byli to hlavně sauropodi, dlouhokrcí dinosauři jako Argentinosaurus, Antarctosaurus, Brachiosaurus, Diplodocus a mnozí další. Ke konci posledního geologického období druhohor zvaného Křída ale začalo docházet k významným klimatickým změnám. Krajině začaly vládnout sopky a atmosféra byla stále bohatější na smrtící, toxické plyny. V tomto světě se na Zemi objevil legendární Tyrannosaurus Rex. Před 65 miliony let se stala katastrofální událost, která změnila běh dějin života. Poté, co naši planetu zasáhl meteorit o průměru 10 kilometrů, byl svět dinosaurů, ptakoještěrů a mořských plazů uvrhnut ve zkoušku, které nedokázali odolat a tak nakonec pod vlivem tolika armagedonů vyhynuli. Stalo se tak, že planetu zdělili savci a ptáci. Plazi ale nevymřeli a někteří z nich v pozdějších třetihorách přece jen vyrostli tak moc, že strhali veškeré rekordy...

V poslední části se dozvíte, jak pokračoval vývoj plazů od konce druhohor až do dnešních dnů...