Pravěké safari I.-19.

Minule napsalo 8 z 9 hráčů, což je zase o jednoho více. Jediný Král Teluris neodpověděl (je možné, že tvé safari pak bude trvat hodně dlouho). Velice mě však potěšilo, že jsme se opět dostali do normálu. Nyní Vaše cesta za pravěkými živočichy pokračuje...

Deinonych

Trochu to zabralo. Zprvu to vycházelo docela dobře, pak však na tebe zatlačí stěna stanu - silný vítr ho celý schodil... si v kritické situaci...

A: Co nejrychleji stan znovu postavit,

B: Zůstat pod zbořeným stanem - zůstaneš tak přesto v bezpečí před deštěm,

C: Zkusit se stan postavit ze vnějšku.

Betaraptor

Popis je již takřka hotový. Ještě však zbývá několik informací...

A: Dokončíš popis,

B: Necháš toho,

C: Trochu se přiblížíš.

Oceanpraveku

Rozhodl jsi se vydat se do křovin. Je možné, že by tam Velociraptoři mohli být docela hojní. Jdete tedy...

A: Půjdete dál,

B: Raději si nejdříve postavíš stan,

C: Vrátíš se do minulého tábora u obří kostry.

Mojeznamkyavatar

Utíkáš za tím živočichem. Chvíli si myslíš, že jde o Spinosaura, pak však na tebe spadne kus ohlodaného listu. Je to Ouranosaurus...

A: Budeš ho pouze pozorovat,

B: Začneš s popisem Ouranosaura,

C: Vrátíš se do tábora.

Alfaraptor

Hledáš toho neznámého tvora po celém lese. Nikde však nic. Potom ale uslyšíš zvláštní skřek - z noci je Ti nějak povědomý...

A: Co nejrychleji najdeš zdroj toho skřeku,

B: Raději se někde ukryješ,

C: Poběžíš zpátky k Troodonům.

Dinosaurss

Pozoruješ tedy, jak Diplodokové kladou vejce...

A: Zapsat si pár zajímavých informací,

B: Pomocí antény zjistit, jak je na tom Ornitholestes,

C: Odejít odsud.

Vašek

Je to sice správné rozhodnutí, ale stopy nikde. Nemůžeš najít nic po těch lupičích ani po svých zásobách...

A: Přesto pokračovat v cestě,

B: Vrátit se do tábora,

C: Najít nějakou vlastní potravu.

Král Teluris

Musíš tedy najít návnadu... Máš několik možností...

A: Najdeš nějakou rybu a použiješ ji,

B: Najdeš nějakého bezobratlého a použiješ ho na rybu,

C: Zkusíš prutem Crassigirina chytit jen tak.

Siamotyran

To bylo správné rozhodnutí. Déšť ustal. Teď máš možnost vrátit se ke stanu...

A: Vzít všechny funkční věci a jít dál,

B: Ještě zůstat v úkrytu,

C: Celou misi vzdát.

Snad si všichni vyberete pro Vás dobré odpovědi. Mimochodem, chystám zcela nový příběh, takže se těšte... Příští safari za týden!

Olorotitan

Olorotitan ("gigantická labuť") byl ruský hadrosauriodní dinosaurus, lambeosaurin, který se živil spásáním vegetace. Byl vykopán v letech 1999-2000 na břehu řeky Amur v Rusku - jde vlastně o nejlépe zachovalého dinosaura nalezeného na území tohoto státu. Zároveň je to nejúplnější lambeosaurin nalezený mimo Severní Ameriku. Měřil až 12 metrů, takže se řadil k jedněm z největších hadrosaurů vůbec a žil na konci Křídy. Obrovský hřeben, který měl na hlavě, připomínal čepel sekery posazený zezadu. Krk měl mnohem delší, než ostatní lambeosaurini. Ačkoliv to může být zřejmě nějakou nemocí, ocas byl také mnohem delší nez u ostatních hadrosaurů. Zavádějící jméno "gigantická labuť" mu dali Godefroit, Bolotsky a Alifanov roku 2003. Známe jediný druh; Olorotitan arharensis...

Olorotitana najdeme v mnoha knihách... Objevuje se například v knize Douglase Dixona "Dinosauři - Průvodce 270 Rody".

Příště Lusotitan!

Život v divočině: Volavky

Nový slibovaný seriál o první řadě s dvanácti díly je tu... V tomto dokumentárním cyklu se podíváme na různá místa na Zemi a budeme v příběhu sledovat život zvířat v divočině, zároveň se o nich však dozvíme nejméně základní fakta...

Život v divočině

Volavky

Volavky... Patří mezi brodivé a do čeledi volavkovitých... Podíváme se na dva druhy volavek; volavku popelavou a volavku rusohlavou do Řecka v jižní Evropě, na Floridu a do Venezuely. Náš příběh začíná tady: velká hejna volavek popelavých přilétají do jižní Evropy, Řecka. Do těchto míst přiletěli hnízdit a vychovávat svá mláďata, ostatně, jako každý rok. U vod tráví spoustu času. Tato volavka je tak vyčerpaná, že nemohla vydržet a dávno před tím, než si postaví hnízdo, se rozhodla ulovit si kořist. Volavky popelavé se živí rybami, ale také dalšími živočichy, např. korýši anebo drobnými hlodavci. Každá dospělá volavka měří asi 90 cenimetrů. Rozhodli jsme se, že si vybereme tento volavčí pár. Hnízdit začnou už pouze za několik týdnů. Pokud se z nich mláďata vylíhnou, bude to další úspěch...

Za dalším druhem volavky se vydáme do Národního Parku Everglades na Floridě. Dospělí jedinci jsou ale mnohem větší, než dospělci volavek popelavých - mají asi 49 centimetrů. Původem je z Afriky. V Národním Parku Everglades se živí rybami. I když jsou to většinou velice chytří ptáci, právě ato volavka se dostala chtěně do nebezpečí. Pro aligátora není nic těžkého volavku usmrtit; vlastně stačí jedno stisknutí, a přetne ptákovi krk - tím pádem skončí hlava bez těla. Pojmenovali jsme tohoto jedince Hans, jelikož jde o samce. Bohužel, na zimu, jako by se po volavkách na Floridě slehla zem. Na toto roční období odletěli více na jih, takže je možné, že Hanse již vůbec neuvidíme. Další volavky rusohlavé ale žijí v tropickém státu Venezuela. Pár pod jmény Lawrence a Clare právě vytvořil hnízdo, do kterého mohou klást vejce. Samec ale hnízdo v brzké době opustí. Clare tak zůstane na hnízdě sama a bude jen na ní, jestli mláďata vyrostou. Volavky rusohlavé většinou snáší 3 nebo 4 vejce. Jestli-že se však mláďata vylíhnou, bude na ně čekat jedno velké nebezpečí. Zdejší vody jsou totiž plné prdátorů, jako je tato ryba piraně. Ty dokáží ohlodat mládě volavky za méně než jednu minutu zcela na kost. Za delší dobu však k jejich vylíhnutí dojde a tak začne vůbec první boj o přežití v životě...

Nyní se vracíme zpátky do jižní Evropy. Náš pár volavek popelavých se již stará o obvyklou snůšku vajec, je jich celkem 5. Trvá to nějakou dobu, ale nakonec se mláďata vylíhnou. Rodiče je krmí natrávenými rybami, které jim posléze vyvrhnou do zobáčku. Takto se o něj budou starat několik měsíců, než začene volavka dospívat, poté matka naklade další vejce a znovu se o ně bude starat. Naše volavky z jižní Evropy vyseděly 5 vajec. Přesto však přežije jedno. To znamená, že asi 90 % úlovků a práce postarat se o mláďata bylo zbytečných... I naše Clare, volavka rusohlavá vyseděla vejce, přesto také přežilo pouze jedno mládě. To také nakonec matku opustí. Zbytek mláďat zabyli predátoři - malé volavky přepadly přes hnízdo a vše dokonaly například tyto piraně. Přesto však volavky přežívají a také přežívat v divočině budou. Sledovali jsme jejich život v jižní Evropě, na Floridě i ve Venezuele a zjistili jsme, jak žijí jejich mláďata i dospělci. Doufejme tedy, že volavky tu s námi a mnoha jinými živočichy, také přežijí...

Snad se Vám první část nového dokumentárního cyklu líbila... Další část uvedu pravděpodobně na konci února... Pokud se Vám líbila, komentujte...

Podivuhodná divočina Australasie 4/6

Další díl mého šestidílného dokumentárního seriálu z prostředí Australasie, tentokráte s cílem Jižní ostrov Nového Zélandu...

Australasie... Část naší planety, kterou tvoří Austrálie a přiléhající ostrovy v Tichém oceánu. Našim filmařům trvalo přes jeden rok, aby natočili divočinu, která se zde vyskytuje... Australasie nejsou pouze klokani a psi dingo. Jsou to zvláštní druhy ptáků, jde o ráj plazů a moře jsou plná málo známých tvorů. Pojďte se s námi vydat do světa Australasie... Jižní ostrov Nového Zélandu. Teprve na začátku našeho letopočtu se na Novém Zélandě objevila první lidská noha. Do té doby zde byla spousta velice unikátních živočichů, řada z nich však vyhynula - většinou také kvůli člověku. Na Jižním ostrově však dodnes tito podivuhodní živočichové přečkávají... Proč? Dokázali se nám přizpůsobit. Na pobřeží Tasmanova moře rostou tato obřé kapradí. Je to úkryt pro spoustu nových živočichů; krysy se sem dostaly pouhou náhodou. Byli to vlastně první savci na Novém Zéůandě. Podobně, jako na každé místo na světě s člověkem, i sem se krysy dostaly kvůli němu. Dnes jsou tyto bří kapradiny útočištěm pro jejich spletě různých chodbiček, které vedou až k lidským obydlím... Původní fauna se však skládala především z ptáků a plazů. Nestor kea je veliký papoušek a obývá lesnaté oblasti pouze tohoto ostrova. Živí se bobulemi, nektarem i hmyzem, na vejcích sedí asi 21 dnů. Každá snůška tvoří 2 až 4 vejce. Kea je známý především pro svou inteligenci nebo zvídavost, často je tak viděn například na parkovištích. Někdy ale kea napadne i zraněné ovce a kvůli tomu se stal zranitelným živočichem. Od druhé poloviny 80. let se stal chráněným. Je rozšířen především v oblasti Jižních Alp... Jiní ptačí druh ale narozdíl od kei není letu schopen. Takahe novozélandský je nejvetší chřástal světa s délkou 63 centimetrů a váhou přes 1 kilogram. Je to též novozélandský endemit a jde o ohrožený druh zvířete. Na pokraj vyhubení se dostal z počátku kvůli Maorům, kteří ho nepřetržitě lovili, později kvůli dovezeným predátorům - největším z nich byl tento hranostaj. Byl považován za vyhynulý a až ve 40. letech se ho podařilo znovu nalézt. Při sčítáních v roce 2006 vědci napočítali asi 3100 jedinců v divočině. Přesto ale většina těchto takahů žije v zajetí. Živí se sněžnou trávou, která roste v Jižních Alpách... Na jihu Jižního ostrova Nového Zélandu se však vyskytuje další ptačí druh: albatros. Je to sice zranitelný druh, přesto se však vyskytuje na spoustě míst po celém světě. Na jihu Jižního ostrova jich, jako obyčejně, žijí celé kolonie. Rozpětí křídel se rozrůstá až na 1,5 metru a váží 6-12 kilogramů. Požírá menší druhy ryb, ale je znám také jako lovec chobotnic! Staví si kuželovité hnízdo, kam klade svá vejce... Ale i vody kolem Jižního ostrova Nového Zélandu kypí životem. Jsou plné těchto prazvláštních garnátů a i spousty dalších tvorů. Vorvani jsou nejvíce ozubení tvorové, kteří kdy žili. Mají také možná tu nejtlustší kůži mezi všemi zvířaty; podle vědeckých propočtů má tloušťku přes 40 centimetrů (nepočítáme podkožní tuk). Právě Jižní ostrov Nového Zélandu je velice oblíbeným místem pro pozorování vorvaňů... Žije tu ale neště jeden, o mnoho větší tvor a zjevně největší živočich planety. Sice že jej předčili prehistoričtí dinosauři, v součanosti je to nejen největší mořský savec, ale i živočich na Zemi. Bohužel, kvůli jeho lovu pro maso je to ohrožený druh. Živí se zejména krilem. Umí plout rychlostí až 36 kilometrů za hodinu a rekordní jedinec měřil asi 33 metrů! Divočina Jižního ostrova Nového Zélandu je opravdu podivuhodná, v minulosti i v součanosti a my, pokud nebudeme ničit životní prostředí a původní přírodu, můžeme doufat, že tu s námi bude i v budoucnosti...

Snad se Vám i další část Podivuhodné divočiny Australasie líbila, pokud ano, komentujte...

Blog polárních medvědů-27.1.2012

Další, poslední lednový díl mé série o arktické Kanadě...

Churchill, Manitoba: -15°C

Gillam, Manitoba: -15°C

Winnipeg, Manitoba: -3°C!

Arviat, Nunavut: -17°C!

Konec ledna zanechal v kanadské Arktidě opět rekordní teploty... Nejde nyní o jejich výšku mrazu, ale o jejich teplo. V Churchillu se tento týden teploty stále pohybovaly s body podobnými, jako minulý týden. V posledních dnech však přišlo výjimečné oteplení. Nyní ale začíná doba, kdy mají lední medvědi největší hlad a tak mají již málo příležitostí, aby využili zamrzlého Hudsonova zálivu. Pokud by teploty podobné těmto byly stejné, jako nyjí, Wapuská expedice by nemusela skončit. Ve Winnipegu ale došlo k prudkému oteplení. Za pouhých -3°C a teplot, které se okolo tohoto bodu pohybují byly pozorovány například polární lišky, nebo puštíci obrovští...

Příští část opět za týden! A mimochodem, počítejte, že Blog polárních medvědů se již v březnu přemístí na blog Arktida & Antarktida a zde opět zavládnou obrázky týdne...

Archaeornithomimus

Archaeornithomimus ("raný Ornithomimus") byl ornithomimimosaurid z Erehnotu ve vnitřním Mongolsku. Odnikud jinud jej bohužel neznáme. Původně byl v roce 1933 přiřazen jako druh rodu Ornithomimus, poté jej však vědci přejmenovali. Udělal tak Russel v roce 1972. Bohužel, mnozí paleontologové považují jméno "Archaeornithomimus" za nomen dubium, protože kosterních pozůstatků je velice málo, a tak by klidně mohlo jít o nějakého zcela jiného teropoda. Archaeornithomimus se velice podobá Sthruthiomimovi a jiným ornithomimidům, přesto, že žil asi o 30 milionů let dříve. Prsty na předních končetinách však vysvětlují vědeckou překážku; jsou na ornithomimida až moc malé. Přímé drápy na prstech jsou také velice primitivní. Byl až 3,5 metru dlouhý, uměl samozřejmě rychle běhat a byl to všežravec...

Archaeornithomimus je v knihách často k nalezení velice obtížně, ale objevuje se třeba v knize od Dougala Dixona "Dinosauři - průvodce 270 rody".

Příště Olorotitan!

Pravěké safari I.-18.

Minule sice napsalo 7 z 9 hráčů, což je o jednoho více než minule, přesto však mě zklamalo, že i přes již tři upozornění někteří nenapsali. Nezapomeňte, že čím více chybíte, tím delší bude Vaše Pravěké safari, takže je možné, že druzí již budou mít řadu č.2 a vy stále 1. Nyní Vaše cesta za pravěkými živočichy pokračuje...

Deinonych

Pokusil ses rozdělat oheň, štěstí Ti však nepřeje. Prší více a více a malý ohínek je ihned uhašen. Jestli-že chceš zapálit opravdu veliký, budeš si muset dojít pro dříví... Jsi v kritické situaci...

A: Půjdeš do lesa za dřevem,

B: Zůstaneš tu a stále se budeš o oheň pokoušet,

C: Ohřeješ vodu a dáš si na nohu namočený, tedy horký, kus látky.

Betaraptor

Vybral jsi si jednoho Lexovisauřího samce, který Ti připadá na popis skvělý. A popisuješ ho...

A: A budeš popisovat dál,

B: S popisem skončíš,

C: Přiblížíš se k němu.

Oceanpraveku

Rozhodl jsi se vydat se za Velociraptorem. Nyní máš už nějaké zkušenosti; sým si vyber, kam ho půjdeš hledat...

A: Do křovin,

B: Do polopuštní krajiny,

C: Do pralesa (nejdříve musíš najít ten).

Mojeznamkyavatar

Zapálil jsi oheň, a v tu chvíli odběhlo docela veliké zvíře s plachtou na zádech...

A: Poběžíš za tím, je dost možné, že jde o Spinosaura,

B: Zůstaneš tu a schováš se,

C: Zavoláš štáb a potom poběžíte.

Alfaraptor

Pořádně jsi si odpočinul a teď jsi už dosti silný vydat se dál. Je to jen na tobě...

A: Vrátit se k Troodonům,

B: Hledat toho neznámého tvora,

C: Vrátit se ke Sthruthiomimovi a popisovat ho.

Dinosaurss

Ornitholestes je na vysílačce a ty jsi zpátky u stáda Diplodoků. Je tu jedna výhoda; možná budeš moci pozorovat jejich kladení vajec...

A: Pozorovat, jak kladou vejce,

B: Pozorovat je celkově,

C: Sledovat po vysílačce Ornitholesta.

Vašek

Spíš, v tom Ti však něco vleze do stanu a sebere batoh s jídlem. Ráno nemáte nic k jídlu... Jsi v kritické situaci...

A: Zkusit to najít a donést batoh zpátky,

B: Nechat to být a hledat Saltasaury,

C: Vzdát celou misi.

Král Teluris

Musíš tedy najít návnadu... Máš několik možností...

A: Najdeš nějakou rybu a použiješ ji,

B: Najdeš nějakého bezobratlého a použiješ ho na rybu,

C: Zkusíš prutem Crassigirina chytit jen tak.

Siamotyran

Opustil jsi stan, bohužel však bez věcí. Hned na to ho zavalil strom. Určitě ale mnoho věcí nezůstalo...

A: Prohledat zbytky stanu a vzít všechny funkční věci,

B: Nechat to být a schovat se někde,

C: Usnout.

Snad si všichni vyberete pro Vás dobrou odpověď... Příští safari opět příští týden!

Anserimimus

Anserimimus ("napodobitel husy") byl mongolský teropod, ornitomimimosaur, dlouhý až 3 metry. Máme o něm bohužel méně informací, než u mnoha jiných ornitomimimosaurů. Část jeho kostry tvoří neúplná přední končetina. Podle paže, která je silná, vědci usuzují, že mohl velice dobře hrabat, aby nalezl chutné kořeny, hmyz nebo dokonce dinosauří vejce - byl to tedy všežravec. Od jiných ornitomimimosaurů se Anserimimus liší tím, že velikost plochy svalů, která je připojovala, se znásobila. Drápy byly ploché a vzhledem připomínaly kopyta. Jinak se ale Anserimimus od ostatních, jemu příbuzných, nijak neliší. Pojmenoval ho Barsbold v roce 1988, Anserimimus ale uměl určitě rychle běhat, takže "napodobitel husy" je jméno velice zavádějící. Známe jeden druh; A. planinychus...

Příště Archaeornithomimus!

Lednové novinky na blogu

Jak jsem již sliboval, tento týden uvedu nějaké novinky na blogu. Půjde především o jeden v současné době nadějný projekt, ale bude toho ještě více...

Na konci každého měsíce by zřejmě od ledna 2012 byl vždy takový nový "dokument". Prozatím jsem uveřejnil různé díly Podivuhodné divočiny, ten nový zatím nemám nazvaný. Půjde však o zobrazení života jednotlivých druhů zvířat v příběhu (to v dokumentech oblíbených televizních společností jako BBC, Discovery a Partheon vídáme často).

_____________

Dále chystám novou jarní Minisoutěž, tak počítejte, že na začátku března tu bude...

_____________

Chystám také dokončit sérií videí z dokumenturního seriálu Planeta mutantů, v nebližší době by jste mohli shlédnout poslední 4 videa.

_____________

Samozřejmě se budu specializovat dále na různé popisy, především dinosaurů, ale také současných plazů a možná, že v brzké době i ptáků.

___________

A na závěr zpátky k videím: Od YouTube kanálů stejnojmenných televizních stanic, jako je Discovery, National Geographic apod. budu vybírat další krátká videa z různých sérií s tématikou pravěku nebo přírody...

Snad budete s novinkami na tomto blogu spokojeni...

Život dinosaurů II.: Život Microraptora 2/4

První část zde: http://blogorgonopsid.blog.cz/1201/zivot-dinosauru-ii-zivot-microraptora-1-4 .

Život Microraptora 2/4:

Všechna mláďata ty velice nebezpečné roky přežila. Jeffovi i jeho sourozencům bylo už přes rok, takže to byli dospívající jedinci. Bohužel, ve trojici jim šlo o život už mnohokrát. Tak například jednou je zahnala jiná skupina Microraptorů, když se pokoušeli k ní připojit. Jeffovi na pár dní pochroumali křídlo, naštěstí se díky dostatku potravy a vody Jeff vyléčil... Jednoho dne, kdy ale obě Jeffovy sestry spaly, se vydal na lov. Vzhledem k tomu, že nežral už něco přes týden a hrozila mu tím smrt, nemohl už čekat. Skočil ze stromu a plachtil na další. Z toho vylezl trochu výše a znovu začal plachtit, pousnul se asi o 100 metrů. K jídlu ale nikde nic. Hledal už hodiny, ale kromě Titanosaurů, kteří se pohybovali kolem jezera a kde tedy půdu nerozrývali, nic nenašel. Pak se ale kolem něj něco mihlo. Na kmeni stromu lezla malá ještěrka. Jeff byl tak hladový, že se vydal i na větší kořist, než kdy lovil a pomalu usedl na kmen stromu. Plaz si Microraptora ale všiml a rychle odběhl na vysokou větev. Jeff pochopitelně odhupkal za ním. Nakonec ještěrovi nezbývalo nic, než stát se kořistí Microraptora, nebo skočit dolů a sám si tak způsobit smrt. Jeffovi už nezbývalo mnoho, aby ho spolkl. Pak se ale z plaza něco vyklubalo a on zmizel - toto byl totiž létající dráček...

Jeff a létající dráček

Jeff ani nepřemýšlel a vyletěl za ním. Problém se ale přiblížil. Najednou na Jeffovu hlavu spadla kapka krve. Létající dráček se stal kořistí něčeho, co se Microraptorovi velice podobalo. Byl to Sinornithosaurus a Jeffovi teď nezbývalo nic jiného, než odsud zmizet. Sinornithosaurus byl totiž vybaven jedem, který by ho mohl usmrtit! Jeff zoufale plachtil pryč od dravce, ale ten ho zase doháněl. Nakonec se Jeff schoval v dutině stromu. Naštěstí, čich Sinornithosaura není tak dobrý, jako čich mnoha jiných predátorů... Jeff se ale vrátil s prázdnou. Osud tak přivede nakonec obě jeho sestry k smrti hladem a on sám přežije...

Snad se Vám druhá část Života Microraptora líbila... Ještě tu budou ale dvě části, tak máte, na co se těšit!

Podivuhodná divočina Australasie 3/6

Další díl mého šestidílného dokumentárního seriálu o podivuhodné divočině Australasie, tentokráte s cílem Severní ostrov Nového Zélandu.

Australasie... Část naší planety, kterou tvoří Austrálie a přiléhající ostrovy v Tichém oceánu. Našim filmařům trvalo přes jeden rok, aby natočili divočinu, která se zde vyskytuje... Australasie nejsou pouze klokani a psi dingo. Jsou to zvláštní druhy ptáků, jde o ráj plazů a moře jsou plná málo známých tvorů. Pojďte se s námi vydat do světa Australasie... Severní ostrov Nového Zélandu. Na Nový Zíland vkročila první lidská noha až na začátku našeho letopočtu, asi kolem roku 100. Do té doby bylo toto soustroví čistě izolováno a tak se zde vyvinula spousta nových a unikátních živočichů. Řada z nich, jako sůavný pták Moa sice už vyhynuli, stále zde ale žijí další tvorové, kteří jsou jemu podobní. Do doby, než sem přijel člověk, a jako obvykle sem nechtěně přivezl savce - krysy -, se zde nevyskytovali žádní. Vyskytovala se tu divočina složená pouze z plazů a ptáků a mořských živočichů... Džungle Severního ostrova obývá jeden takový tvor, který je označován jako evoluční zvláštnost; kivi hnědý. Je to zranitelný druh ptáka, až 45 cenimetrů vysoký a nelétavý. Kivi má 4 prsty, jeden z nich je obvykle velice zakrnělý. Samice kladou za normálních okolností pouze jedno vejce, zahrabou ho do nory a většinu z doby asi 70 dní, kdy o něj pečuje, hladoví. O vejce se stará samec. Kivi je aktivní zejména v noci, kdy loví jeho oblíbenou kořist: červy a žížaly. Kivi hnědý se většinou stával kořistí maorů, tedy původních obyvatel Nového Zélandu. Dalším obyvatelem Severního ostrova je například tento ganet. Tento nádherný pták je bílý, křídla jemně černají, hlava je žlutá a kolem očí jsou opět černé proužky. Tito ptáci se vyskytují nad mořskými útesy západní části Severního ostrova... Dodnes je Nový Zéland, i když je jeho divočina narušena, domovem mnoha původních ptačích a plazích druhů. Jeden jeho obyvatel, který se vyskytuje převážně na Severním ostrově, je na Zemi přes 100 milionů let a stále zde žije. Tuatara hatérie novozélandská je posledním zástupcem řádu druhohorních plazů, ne však dinosaurů. Je 50-80 cenimetrů dlouhá, samci váží až 1 kilogram (samice zhruba půl kilogramu). Hatérie mají vlastně tři oči, dvě zcela takové, jako máme my a třetí, které vnímá množství světla. V mládí je u haterií vidět, později ale zaroste šupinami. Nepřítelem tuatary hatérie novozélandské je například tento buřňák. Buřňáci sídlí v norách haterií, kde kladou vejce. Je to velice vzácná symbióza, jen ale na velice krátkou dobu, později jsou tuatary schopny vejce buřňáků sežrat. Ve středu a na jihu Nového Zélandu lze najít člověkem dovezená zvířata - třeba tyto ovce... Ale i vody okolo Severního ostrova Nového Zélandu oplývají podivuhodnou divočinou. Cookovým průlivem proplouvají tyto pražmy, malé červené rybky. Okolo Velkého Bariérového ostrova se ale vyskytuje tato ryba: barakuda. Soltýn barakuda má až 40 kilogramů. Má 45 ceimetrů až 2,5 metru. V 18. století naměřené rekordy však odhadují na více než 4,4 metry. Barakudy se živí kanici, štítníky a vůbec všemi různými rybami, které se v jeho okolí vyskytují. Kromě Severního ostrova se však vyskytují i ve všech jiných tropických a subtropických mořích... Nakonec se podíváme sem, na sever Severního ostrova. Tyto stromy se nazývají kauri, jsou to typické tady rostoucí stromy. Jde o úkryt mnoha živočichů... Doufejme, že divočina Severního ostrova Nového Zélandu zůstane zachována a neskončí, podobně jako to bylo s ptákem Moa...

Snad se Vám další část mého dokumentárního seriílu líbila, pokud ano, komentujte...

Blog polárních medvědů-20.1.2012

Další díl mé série o arktické Kanadě...

Churchill, Manitoba: -33°C!

Gillam, Manitoba: -32°C!

Winnipeg, Manitoba: -26°C!

Arviat, Nunavut: -39°C!

Arktická Kanada nikdy nepřestane překvapovat... Pátek 20. ledna 2012 je možná jeden z nejchladnějších dnů tady v roce. Všechny teploty si zaslouží vykřičníky... V okolí Churchillu se stále pohybují lední medvědi, jako vždy, kromě toho začínají být pomalu aktivní i polární lišky. Zanedlouho však začne období pro lední medvědy nejkritičtější; jakmile budou mít hlad, budou se muset vydat z Churchillu na Hudsonův záliv. To je místo, kde žijí tuleni, což je nynější jediná potrava ledních medvědů. Wapuská expedice bohužel upustila a to samozřejmě kvůli vysokému počtu sněhu a nízkým teplotám. Bohužel to znamená, že tuto zimu budeme mít o polárních medvědech méně zpráv - tohle se stalo za posledních deset let poprvé. Arviat v Nunavutu zažívá ale skutečně kritické teploty. Celý týden se pohybují nad -30°C, sobi karibu stále zůstávají v blízkosti lidí. Tady Inuité vyjdou ven pouze dvakrát za den, většinou, aby nabrali vodu nebo vyvenčili psy. V této době je Arktida nesmírně krutá, nejen tady, ale i na jiných místech na světě...

Pokračování opět příští týden, tedy, snad... Tímto vidíte, jak se teploty v Arktidě neustále mění až do extremů... Mimochodem, příští týden bych rád uveřejnil článek o informacích na blogu, možná Vás budou čekat některé novinky...

Pravěké safari I.-17.

Účast v minulém Pravěkém safari byla zatím taková, která mě nejvíce zklamala; napsalo 6 z 9 hráčů (Mojeznamky, u tebe to vypadá na pěkně dlouhé safari, pokud to rychle nedoženeš). Nyní Vaše cesta za pravěkými živočichy pokračuje...

Deinonych

Postavil jsi stan, sundal sis boty a podíval jsi se na to. Zřejmě máš trochu omrzlé nohy. To ale není žádná legrace; jsi v kritické situaci...

A: Pokusíš se i v dešti zapálit oheň,

B: Ohřeješ vodu a mokrým kusem látky si nohy obalíš,

C: Necháš to tak.

Betaraptor

Nyní máš ve svém rozsáhlém batohu i uspávací pušku... Vrátil jsi se tedy ke stádu Lexovisaurům...

A: Pozorovat jedince,

B: Pozorovat celé stádo,

C: Začít popisovat.

Oceanpraveku

Skutečně, přiložili jste do ohně a zvuk zmizel. Hned na to se na tebe vědec podívá a říká Ti, že i s tebou je to v pořádku...

A: Vydat se tedy dál za Velociraptorem,

B: Ještě chívli zůstat tady,

C: Jít odpočívat.

Mojeznamkyavatar

Zapálil jsi oheň, a v tu chvíli odběhlo docela veliké zvíře s plachtou na zádech...

A: Poběžíš za tím, je dost možné, že jde o Spinosaura,

B: Zůstaneš tu a schováš se,

C: Zavoláš štáb a potom poběžíte.

Alfaraptor

Je ráno a ty jsi zbytek noci ztrávil hledáním toho neznámého tvora. Bohužel nic a máš velké kruhy pod očima - svědčí to o tom, že by jsi měl jít raději spát...

A: Jít si tedy odpočinout,

B: Hledat dál,

C: Vrátit se k Troodonům.

Dinosaurss

Dobrá, je to tedy ten Ornitholestes. Sleduješ ho. Každopádně máš ale ještě na seznamu to stádo Diplodoků...

A: Pozorovat ho dále,

B: Pokusit se umístit na něm vysílačku a vrátit se k Diplodokům,

C: Ihned začít s popisem Ornitholesta.

Vašek

Objekt pominul, hned jak jste oheň zapálili...

A: Jít si teď lehnout,

B: Ještě chvilku čekat,

C: Vrátit se do černočerné tmy.

Král Teluris

Musíš tedy najít návnadu... Máš několik možností...

A: Najdeš nějakou rybu a použiješ ji,

B: Najdeš nějakého bezobratlého a použiješ ho na rybu,

C: Zkusíš prutem Crassigirina chytit jen tak.

Siamotyran

Schoval jsi se v táboře. Problém se ale hned blíží; aniž by sis toho všiml, blesk uhodil do stromu nad tvým stanem... Jsi v kritické situaci...

A: Opustit stan (bohužel tu zanecháš všechny předměty),

B: Vyházet věci ven a zmizet,

C: Co když strom spadne na jinou stranu, tak proč se obávat?

Snad si všichni vyberete pro Vás vhodnou odpověď a do příště Vás napíše více... Pokračování opět za týden...

Garudimimus

Garudimimus ("Garudův ještěr") byl až 4 metry dlouhý teropod, ornitomimid. Bohužel, ačkoliv byli ornitomimidi přízpůsopbeni rychlému běhu, Garudimimus v něm nijak dobře nevynikal - šlo o raného člena této skupiny. Rychlý nebyl zejména kvůli jeho nohám, které měly velice silné dolní části. Jako jeden z prvních je označován také proto, že měl náznak prvního prstu. Lebka měla zaoblenější čenich, oči obyčejně větší a před nimi měl hřebínek, který jinak jeho příbuzní nemají. Pojmenoval ho Barsbold v roce 1981 na počest Garuda, tedy indiánského božstva. Šlo zjevně o všežravce. Známe ho z doby před 85 miliony let a zejména z Bayshin Tsav v Mongolsku...

Garudimimus je v knihách k nalezení jen málokdy, ale najdete ho například v "Dinosauři průvodce 270 rody" od Dougala Dixona.

Příště Anserimimus!

Lexovisaurus

Lexovisaurus ("ještěr kmene Lexovi") byl raný stegosaurid, tyreoforan, který žil před asi 150 miliony let v Evropě. Za své jméno, které mu dal Hulke už v roce 1887, vděčí zvláště dávnému kmenu Galů, kteří se nazývali Lexovi. Sice že byl nalezen už před tak dlouhou dobou, podrobně byl prostudovaný až Hoffstetterem v roce 1957. Šlo vlastně o 5 metrů dlouhého stegosaurida, lehce obrněného. Podobně, jako mnoho jiných jeho příbuzných, i tento Lexovisaurus měl menší počet trnů - a právě, jako ostatní, i on měl na ramenni trnů několik. Podle některých představ trny na ramenech mají útočníka poranit. Ve starých představách je měl na bocích. Lexovisauru se živil spásáním nížké vegetace. Známe dva druhy; L. vetustus a L. duobrivensis...

Jeho popis najdeme třba v knize "Dinosauři průvodce 270 rody" od Dougala Dixona.

Příště Garudimimus!

Tianchisaurus

Tianchisaurus ("ještěr Tian Chi") byl jurský ankylosaurid, žijící přibližně před 165 miliony lety na území minimálně celé Číny. Když byl poprvé objeven, dostal jméno Jurassosaurus (v některých ohledech i v televizi stále platí), jméno kvůli tomu, že na ankylosaurida, objeveného v jurských a ne křídových horninách, byl tedy tímto zvláštní. Jeho současné jméno mu dal Dong v roce 1993. Opravdu zajímavé je ale jeho druhové jméno T. nedegoapeferima. Je odvozeno z počátečních písmen účinkujících v Jurském Parku; Neil, Dern, Goldblum, Attenborough, Peck, Ferrero, Richards a Mazello. Tianchisaurus byl třímetrový dinosaurus, spásal nízkou vegetaci a má dobře vyvinutí ramenní pancíř. Hlava byla poměrně těžká a je možné, že na ocase měl kyj, podobně jako mnoho křídových ankylosauridů. Je to jeden z nejranějších ankylosauridů na Zemi...

Jeho popis najdeme třeba v knize "Dinosauři průvdce 270 rody" od Dougala Dixona.

Příště Lexovisaurus!

Podivuhodná divočina Australasie 2/6

Další část mého šestidílného dokumentárního seriálu o Australasii. Minule jsme navštívili západ Austrálie, nyní budeme směřovat na jeho východ...

Australasie... Část naší planety, kterou tvoří Austrálie a přiléhající ostrovy v Tichém oceánu. Našim filmařům trvalo přes jeden rok, aby natočili divočinu, která se zde vyskytuje... Australasie nejsou pouze klokani a psi dingo. Jsou to zvláštní druhy ptáků, jde o ráj plazů a moře jsou plná málo známých tvorů. Pojďte se s námi vydat do světa Australasie... Východní Austrálie. Zatímco samý západ Austrálie je tvořen pouštěmi, východ kontinentu je označován jako lesnatý a travnatý ráj. Je zde opravdu více vody ve vnitrozemí a vyskytují se zde zcela odlišní živočichové... Nullarborská plošina je domovem těchto zdivočelých jednohrbých velbloudů, dromedárů. Ve volné přírodě již vyhynuli a vyskytují se pouze na Blízkém Východě ve zdomácnělé formě. V nynější době jsou hojní ale i zde, v Austrálii, jako původně domácí, nyní však i zdivočelá zvířata... Východ Austrálie je z jedné části něco, jako Amerika z 19. století, zejména kvůli vysokému počtu farem. V jejich blízkosti lze najít například tyto divoké koně, ale i jiné tvory, příkladem je tento kasuár. Kasuár přilbový žije v obkasti Indonésie, Nové Gujneje a také v Austrálii, je to zranitelný druh a žije především v pralesích, kde ho chrání jeho husté peří. Je to v celku mírumilovný pták, pokud je ale v nebezpečí, může použít své drápy, které jsou člověku nebezpečné. Narozdíl od dospělých, mláďata mají peří hnědé. Mezi ptáky se zde vyskytuje i kakadu žlutočečelatý - pták, který obývá pouze východ Austrálie a dožívá se průměrně 30ti let, což je u takových ptáků hodně! Nejnápadnější na něm je jeho žlutá chocholka, který je lehce roztažitelná. Jeho hlas se výrazně odezívá i na kilometry daleko... V deštných lesích Yorského poloostrova žije další unikátní druh, tentokrát ale plaza, který se zde velice hojně vyskytuje. Krajta kobercová je poddruh krajty diamantové, je to typický škrtič. Kdysi se lidé domnívali, že sevření hadova těla může za udušení kořisti, dnes víme, že v těle dojde k prudkému zvýšení tlaku a kořist je zabita popraskáním cév. Tyto krajty jsou na Yorském poloostrově k nalezení takřka všude... Savčím obyvatelem východu Austrálie je například tento klokan šedý, který má až 65 kilogramů. Najdeme ho od jihu Qeenslandu až po střed Nového Jižního Walesu. Tyto oblasti převážně oplývají eukaliptem, a tak zde žijí další vačnatci. Toto je koala medvídkovitý, žádný medvěd, ale další z vačnatců. Koala váží až 12 kilogramů, měří až 90 cenimetrů a jeho ocas z toho zabírá 6 cenimetrů. Srst mají hustou a měkkou, živí se většinou eukalyptovými listy. Jsou to vlastně taková pomalá zvířata. Vombat obecný, málo dotčený, se živí trávou, kořínky nebo listy. Mezi ptakořitné, savčí obyvatele Austrálie patří tento ptakopysk. Je to málo dotčený druh. Nejpodivuhodnější je na něm ale zjištění jeho teploty, ta se v jeho těle pohybuje okolo 32°C místo 38°C, jak na tom jsou placentálové. Tito tvorové kladou vajíčka, ale mláďata krmí mateřským mlékem. Kupodivu, ptakopysk má dokonce také jed, který produkuje jeho jedová žláza. Člověka ale neusmrtí, jen ho vezme za ruku obrovská bolest... Ostrov Tasmánie - převížně zalesněný ostrov. V době ledové šlo o kus Australského kontinentu, v dnešní době už ne. Tento ohrožený ďábel medvědovitý je zdejší uniktání druh zvěře, je to také vačnatec. Jméno "ďábel" dostal kvůli nepříjemnému hluku, který vydává, který zní opravdu "pekelně". Za jednu noc dokáže skupina tasmánských čertů sežrat celou krávu a to i s kostmi. Většina populace tasmánských čertů má buďto vztekliny, nebo i nádory tváře, takže k jejich vyhynutí není daleko. Pokud napadají ovce, farmáři je většinou zastřelí... Ale i vody okolo východní Austrálie jsou plné unikátní formy života; chobotnice modrokroužkované, ryby harlekýni nebo velcí žraloci bílí... I divočina východní Austrálie je zcela unikátní a podivuhodná, proto bychom ji měli chránit, aby jsme vytvořili ochranu, proti které nikdo nic neudělá, a tak tito fascinující tvorové zůstanou na Zemi s námi...

Snad se Vám i dalčí část mého dokumentárního seriálu líbila... Pokud ano, komentujte prosím...

Život dinosaurů II.: Život Microraptora 1/4

Minule to byl příběh Daspletosaura a sérii zřejmě zakončí tento příběh Microraptora. Chtěl jsem se v něm inspirovat také skutečnými fakty a především dnešními ptáky...

Život Microraptora 1/4:

Bylo mlžné ráno v prehistorické Číně před 125 miliony lety, v době geologického období Křídy, kdy se po pralese, jen nedlouho po noci pohyboval jediný tvor. Microraptor. Byla to samice, která plachtila ve vzduchu a hledala vhodné místo pro hnízdo. Proplachtila celý prales a nakonec se vrrátila ke svému již dříve vybranému místu, na kterém hnízdila rok co rok. Nakladla tři malá vajíčka. To, zda-li se z nich Microraptoři vyklubou, teď záleželo čistě jen na ní... Uběhlo pár týdnů a skořápky u vajec začaly praskat. Postupně, v rozmezí několika minut po sobě, se začala klubat maličká Microraptoří mláďátka. Slepá a zmatená. Ten poslední, malý sameček, bude naším hrdinou - dáme mu jméno... třeba Jeff. Matka ihned začala se shnáněním potravy v lese. Mláďata byla jen na velice krátkou dobu ponechána svému osudu. V okolí hnízda se zdržovala prakticky pořád, takže se mláďata nemusela strachovat, že přijde nějaké nebezpečí. V té době tomu tak bylo. Pak ale přišel den, kdy se i matka musela pořádně nažrat a na delší dobu hnízdo opustila. Jeff a jeho dva sourozenci, dvě malé samičky, nevěděli co mají dělat. Pokud jde o plachtění, tak jim šlo po tak krátké době v celku dobře. V dáli se něco zalesklo. Bylo to malé a špičaté a pak to náhle zmizelo. Jeff to musel jít prozkoumat. Insinkt mu říkal, ať se tam co nejrychleji podívá. Poprvé tedy opustil bezpečí hnízda a odplachtil na další větev. Jediný pohyb však přivolal Mei Longy. Tihle malí predátoři byli připraveni na lov Microraptořích mláďat...

Jeff - Microraptoří mládě

Bylo tomu přesně tak, jak predátoři potřebovali. Malý Microraptor po chvíli plachtění spadl. Mei Longové, kteří ho pozorovali, začali jakýsi "závod" o to, kdo bude první a tedy komu malý Microraptor skončí prvnímu v žaludku. Země začala hrozivě dunět. Mei Longové, vyděšení, na chvíli zastavili, začali větřit a poslouchat. Malý Microraptor se postavil a začal utíkat. Vzlétnout z půdy ale nebylo v jeho silách - potřeboval by nějaké odrazné místo. Jeden Mei Long předčil ostatní a zatím co jiní utíkali, on sám použil svůj dráp a nebyl už od Jeffa daleko. Po chvíli se ale sebral, a utekl také. Těsně vedle Jeffa se objevila obrovská končetina největšího obyvatele lesa - Boreosaura alias Titanosaura. Vyděšený Jeff se vrátil do hnízda. Na matku čekali o hladu ještě několik dnů, ta se ale nevrátila. Je možné, že jí někde zabili predátoři. Predátoři, kteří Jeffa také ohrozili. V té době začal jejich boj o přežití...

Snad se Vám první část Života Microraptora líbila... Budou tu ale ještě další tři části, takže máte, na co se tu těšit!

Blog polárních medvědů-13.1.2012

Další díl mé série o arktické Kanadě...

Churchill, Manitoba: -17°C

Gillam, Manitoba: -20°C

Winnipeg, Manitoba: -9°C!

Arviat, Nunavut: -25°C.

Tento týden v okolí Churchillu a Národního Parku Wapusk pořádně mrzlo... V okolí Churchillu jsou samozřejmě, jako kdy jindy, lední medvědi stále aktivní. V nynější době ale zažívají asi jedno z nejkritičtějších období v roce; pokud se neodváží vydat se na Hudson Bay, tak mohou zemřít. Většinou záleží na tukových zásobách. Hudson je zřejmě plný tuleňů, takže potrava by u mnohých z nich mohla být vítaná. Co se však týče nové Wapuské expedice, tak sledovat lední medvědy bylo více než nepříznivé. V této době se v administraci výpravy, zatím ale ukrytě, zdá se uvažuje o zrušení vědecké výpravy. Arviat - žádní pižmoni ani vlci arktičtí. Sobi karibu se už přiblížili k lidským obydlím ostatně jako v každém roce...

Co se týče té nové expedice, nemohu už nic dodat, protože je o ní velice málo informací... Další část zase příští týden!

Pisanosaurus

Pisanosaurus ("Pisanův ještěr") byl jihoamerický ornitopod, u kterého však tato studie potvrzena nebyla. Byl asi 1 metr dlouhý a je většinou považován za dinosauřího podivína. Jako jeden z nejprimitivnějších ornitpodů byl do té doby, kdy byl objeven, považován Lesothosaurus, Pisanosaurus ale tuto skutečnost tak trochu změnil. Od Lesothosaura se lišil asi 25 milionů let staršími znaky. Pánev a hlezenní kost však více připomíná plazopánvé (teropody) dinosaury, než ptakopánvé (ornitopody). Podle mnohých rekonstrukcí šlo zřejmě o čtyřnohého dinosaura - hlava ale narozdíl od teropodního těla je zcela ornitopodní. Pokud jde o čelisti, tak je to vlastně jednorázová záležitost, protože se dosud vyvinula velice málo. Jméno mu dal Casamiquela v roce 1976 na počest Juana A. Pisana...

Jeho popis najdeme třeba v knize "Dinosauři objevy druhy zánik" nebo "Dinosauři průvodce 270 rody".

Příště Tianchisaurus!

Pravěké safari I.-16.

Minule jste po delší době opět napsali všichni, což je dobře nejen pro mě, ale spíše pro Vás (čím déle se budete zdržovat, tím déle také mise trvá). Nyní Vaše cesta za pravěkými živočichy pokračuje...

Deinonych

Jdeš sice v dešti dál, ale široko daleko nic není. Až pak ucítíš na patách opravdu nepříjemný pocit, strašně to studí...

A: Rychle tady postavíš stan,

B: Sundáš si boty a postavíš tábor,

C: Půjdeš přesto dál.

Betaraptor

Nyní máš ve svém rozsáhlém batohu i uspávací pušku... Vrátil jsi se tedy ke stádu Lexovisaurům...

A: Pozorovat jedince,

B: Pozorovat celé stádo,

C: Začít popisovat.

Oceanpraveku

Je dobře, že jste zapálili oheň. Kolem slyšíte spoustu zvuků, pak je ale mezi nimi i ten nepříjemný Tarbosaurův. Je tak hlasitý, jakoby byl blízko...

A: Schováš se,

B: Ještě do ohně přiložíte,

C: Zůstane to bez povšimnutí.

Mojeznamkyvatar

Zapálil jsi oheň, a v tu chvíli odběhlo docela veliké zvíře s plachtou na zádech...

A: Poběžíš za tím, je dost možné, že jde o Spinosaura,

B: Zůstaneš tu a schováš se,

C: Zavoláš štáb a potom poběžíte.

Alfaraptor

Ty jsám si se už probral. Ptáš se svého společníka co se vlastně stalo, a on Ti to vypověděl...

A: Jít hledat toho tvora, co jsi měl na zádech,

B: Vrátit se k Troodonům,

C: Přečkat noc ve stanu.

Dinosaurss

Otevřel jsi ústa... Je to Ornitholestes! Našel jsi ho...

A: Schováš se a budeš ho pozorovat,

B: Necháš ho a půjdeš hledat jiného,

C: Vrátíš se dál a k Archaeopteryxům.

Vašek

Jsi v bezpečí... Ale pozor, světélkující objekt se blíží...

A: Zapálíte oheň,

B: Zapnete všechny svítilny,

C: Schováte se.

Král Teluris

Musíš tedy najít návnadu... Máš několik možností...

A: Najdeš nějakou rybu a použiješ ji,

B: Najdeš nějakého bezobratlého a použiješ ho na rybu,

C: Zkusíš prutem Crassigirina chytit jen tak.

Siamotyran

Vydal jsi se tedy smíšeným lesem za Supersaury. Vše je v pořádku, až na to, že uslyšíš hrom a uvidíš blesk...

A: Postavíš tábor a schováš se,

B: Najdeš si přírodní úkryt,

C: Půjdeš v bouřce dál.

Vybírejte opět rozvážně... A nezapomeňte: za každý dokončený popis můžete dostat speciální věc... Příští Pravěké safari bude doufám zase příští týden!

Ošklivá zvířata Nigela Marvena

Kdopak asi zůstane poslední na žebříčku a bude ten nejošklivější?

01: Tváří v tvář praseti bradavičnatému

02: Natáčení rypošů

03: Bičovec

04: Žába na Floridě

05: Kajmanka supí - zabiják v Mississippi

Ošklivá zvířata Nigela Marvena (Nigel Marven's Ugly Animals, Ugly Animals by Nigel Marven nebo jinak česky Domácí havěť Nigela Marvena) je britský dokument vyrobený společností Image Impact z roku 2006. Podle mého je dokument skutečně povedený; Nigel v něm cestuje po celém světě, aby ukázal možná jedny z nejošklivějších tvorů, jako jsou kajmanky, prasata bradavičnatá, bičovci, rypoši, rypouši sloní nebo kahau nosatí. Sestavuje tak vlastně žebříček těch nejošklivějších. V České republice byl vysílán již na několika kanálech a v září 2011 vyšel na prvním disku ze série Nigel Marven a jeho příroda na DVD. Osobně bych ho mohl sám doporučit, je to vlastně rychlá jízda po celé planetě, kterou stojí za to shlédnout. Nigel se snaží ukázat, proč jsou tato zvířata pro nás jaksi nedokonalá, ale nejlepší je také to, že sám říká, že tito tvorové nejsou oškliví, ale úžasní! Rozhodně tento dokument shlédněte, ať už kvůli prostředí, nebo Nigelovi, stojí to za to...

Antetonitrus

Antetonitrus ("před hromobitím") byl jeden z vůbec prvních sauropodů na světě, který se vyskytoval v Jižní Africe a byl až 10 metrů dlouhý... Název "Antetonitrus", který dostal od Yatese a Kitchinga v roce 2003, znamená "před hromobitím" - což se vztahuje k pozdějším sauropodům, zejména Brontosaurům, u nich v českém překladu hromoví ještěři. Původně byl nalezen pouze malý kousek fosilie prosauropoda, který dostal jméno Euskelosaurus, a byl objeven v roce 1981. Až poté se jmenovatelé podívali pozorněji na zkameněliny a zjistili, že šlo vlastně o primitivního sauropoda. Klam je ale zcela jistý; Antetonitrus má totiž typicky prosauropodí končetiny, i když se pohyboval už asi jen po čtyřech. Až adaptace jeho čtyř končetin jako jakési rozložidlo váhy ukázalo, že je to vlastně sauropod. Živil se spásáním vysokého porostu...

Jeho popis najdeme třeba v knize "Dinosauři průvodce 270 rody" od Douglase Dixona.

Příště Pisanosaurus!!!

Podivuhodná divočina Australasie 1/6

Skandinávie, Hokkaidó, západ Spojených států, jihovýchodní Asie, Madagaskar a jižní část Jižní Ameriky... V celku jde už o dvanáct celých dílů z dokumentární série Podivuhodná divočina. A při slibování, uveřejňuji nyní další šestidílný cyklus, s cílem Australasie...

Australasie... Část naší planety, kterou tvoří Austrálie a přiléhající ostrovy v Tichém oceánu. Našim filmařům trvalo přes jeden rok, aby natočili divočinu, která se zde vyskytuje... Australasie nejsou pouze klokani a psi dingo. Jsou to zvláštní druhy ptáků, jde o ráj plazů a moře jsou plná málo známých tvorů. Pojďte se s námi vydat do světa Australasie... Západní Austrálie. Západní Australii tvoří z velké části poušť, kde se mnoho živočichů muselo přizpůsobit zdejším nepříznivým podmínkám. Existují zde tři velké pouště; Gibsonova, Velká Vikroiina a Písečná poušť. Mnoho tvorů se zde muselo přizpůsobit podmínkám, jako jsou tyto. Sucho a žádná voda. Emu hnědý se těmto podmínkám výtečně přizpůsobil. Je to málo dotčený druh o váze okolo 20 - 55 kilogramy, který se vyskytuje v Austrálii a také na ostrově Tasmánie. Jde vlastně o druhého největšího pštrosovitého ptáka na světě. Úlomky jejich vajec, smíchané s pravěkými ptáky odhalily souvislost, že pštrosi emu jsou na Zemi alespoň již přes jeden milion let... Emu není jediný pták žijící v Australských pouštích. Skvěle zde přežívá například tento kakadu růžový, který ale obývá takřka celou Australskou pevninu. Je to velký papoušek, velký asi 35 cenimetrů na stupni ohrožení stejném, jako pštros emu. I když je rozšířený už téměř všude po Austrálii, právě v Gibsonově poušti zřejmě žije nejvíce jedinců... Kromě emua a kakadu se v Austrálii vyskytuje ještě spousta dalších ptáků. Pinnacles je podivuhodný skalní útvar, který je někdy domovem pro tyto andulky. Způsobem života a svou krásou přivítali tito tvorové dokonce přízeň lidí natolik, že je začali chovat jako domácí mazlíčky po celém světě. Tento osmdesáti gramový, 15 cenimetrů dlouhý plaz je moloch ostnitý. Vyskytuje se v otevřené krajině a společně s ním i mnoho dalších plazů. Moloch je nicméně příbuzný s agamami, které inspirovaly dravého ještěra Dilophosaura pro film Jurský Park... Samozřejmě, že ale největším symbolem Austrálie je klokan, jako tento druh - klokan rudý. Je to vůbec ten největší žijící vačnatec na celém světě, váží i přes 80 kilogramů a dorůstá velikosti až 1,5 metru. Je málo dotčený, protože kromě člověka a několika dalších tvorů nemá žádného nepřítele. Gibsonova poušť jakoby byla těmito tvory "přeplněná". Vyskytují se v buších, jako je tato, ale někdy jsou k nalezení dokonce mezi těmito žlutokapovými lesy. Kažoročně je však mnoho klokanů rudých zajeto, a to kvůli malému množství aut, která se na silnicích vyskytují velice rychle a bezvšimně. Takto ročně zahynou tisíce jedinců klokana rudého... Plšina Kimerley je už jiným bitopem, nejde o poušť, ale o silně lesnatou oblast, kterou porůstají tyto baobaby. Ve Wolfe Creek je zde jáma po pádu velkého meteoritu... Tento dlouhoocasý ještěr je agama límcová, blízká příbuzná moloha. Ta ale není rozšířena jen v Austrálii, ale také například na Nové Gujnei. Má ale až 70 cenimetrů na délku... Dalšími obyvateli západu Austrálie jsou například tito psi dingo. Z tohoto původně divokého tvora se ale stal jeden z nejlepších přátel člověka - australský honácký pes. Loví pouze jednou denně a to za soumraku. Je to zranitelný druh... I vody okolo Severního teritoria a Západní Austrálie obývá spousta tvorů. Krokodýl mořský je největším dnes žijícím krokodylianem na světě. Největší jedinec tohot druhu měřil přes 6 metrů a vážil přes 1,2 tuny. Je to málo dotčený druh... Naproti, na jihu, ale žije velký žralok bílý. Samozřejmě jsou zde k nalezení i tito delfíni... Přírodu západní Austrálie bychom ale měli chránit, aby se zde stále udržely tyto zajímavé druhy... Pokud přestaneme s poškozováním matky planety Země a její divočiny, budou tito tvorové zachráněni...

Snad se Vám první část nového šestidílného dokumentárního cyklu líbila... Pokud ano, prosím, komentujte...

Život dinosaurů I.: Život Daspletosaura 4/4

Třetí část zde: http://blogorgonopsid.blog.cz/1201/zivot-dinosauru-i-zivot-daspletosaura-3-4 .

Život Daspletosaura 4/4:

Uběhl jeden další rok a šestiletý Daspletosaurus, žil dále ve svém dávném teritoriu. Sopečná činnost se bohužel za onen poslední rok zvýšila zhruba o padesát celých procent a každý týden došlo alespoň ke dvěma zemětřesením. Na začátku podzimu ale vždy dochází k velkým migracím, které mohou za to, že se zvířata, která zde nežijí, dostanou na tato místa v Montaně. Náš Daspletosaurus čekal na tyto migrace celé roky, bohužel ji nikdy nezažil. Měl taky stálé problémy od potyčky s obřím samcem Daspletosaura. Chyběl mu jeden dráp a prozrazovala ho také nápadná stopa po kousanci. To jednou se plížil za mladou samicí Maiasaury, aby ji mohl zabít a sežrat, když pak uslyšel prazvláštní zvuk... Za kopcem, který označoval hranici samcova teritoria se objevil tvor, kterého nikdy předtím neviděl. A bylo jich více; byli to Styracosauři, ceratopsidi z rohem na nose, který mohli použít na obranu, podobně, jako to dělají nosorožci. Několik let po velkých klimatických potížích v Severní Americe se tato migrační stáda dostala až sem. Do Montany. Mezi Styracosaury pobíhala ještě další malá zvířátka - zjevně šlo o Orodromey, drobounké ornitopody. Nad stády se ale už pohybovali první nepřátelé; Quetzalkoatlové. Ne, že by ale tentokráte hledali jen nějaké mršiny, šli přímo po Orodromeech, kteří se skrývali pod těly Styracosaurů. Tato migrace přes teritorium našeho Daspletosaura pokračovala ještě dlouhou dobu. Pomalu se tu ale začali sházet jiní Daspletosauři. V této etapě teritoriální základny přestaly existovat. Potíží tu ale bylo ještě něco jiného, a tentokrát pro všechny: klimatické změny... Daspletosauři se sešli ve smečku, do které zapadl i náš Daspletosaurus. Těchto osm jedinců naplánovalo útok na migraci u sopky Elghornského pohoří. Náš, nedočkavý samec, se ale dolů vrhl ještě dříve. Z kouřící se sopky začaly tryskat kameny...

Daspletosaurus kontra Styracosaurus

Zaútočil co nejrychleji. Orodromeové začali "hvízdat" na poplach. Samec proběhl mezi stádem Styracosaurů jakoby nic a ihned, i v nastálé tmě, si vybral jednoho mladého Styracosauřího samce. Ostatní prchající Styracosauři mu nemohli nijak pomoci a stalo se jim jediné; padli do spárů zbytku Daspletosaurů. Náš samec zaútočil na Styracosaura poprvé, což se mu nepodařilo. Podobně jako lev, i on se ale zaměřil jen na určitou část těla. V tomto případě na končetiny. Pokusil se je stisknout a podařilo se mu to. Styracosaurus ale použil svůj roh na hlavě a píchl ho Daspletosaurovi přímo do břicha! V bolesti se kroutící Daspletosaurus změnil taktiku a zabořil své čelisti do břicha býložravce. Trvalo to ještě nějakou dobu, kupodivu jeden druhého ještě nezabili. Zatímco všichni dinosauři z nížiny zmizeli, tito dva spolu bojovali stále. Bohužel, Elghonrské pohoří, jakoby zapříčinilo pomalému umírání obou dvou... Obrovský žhavý kámen je nakonec zavalil a zničil jejich kosti doslova na prach... Takto smutně skončil Daspletosaurův krátký život...

Snad se Vám i poslední část líbila... Pro druhou řadu chystám příběh Microraptora, snad i on se Vám bude líbit...

Blog polárních medvědů-6.1.2011

Další a první díl mé série o arktické Kanadě v tomto roce...

Churchill, Manitoba: -21°C!

Gillam, Manitoba: -18°C

Winnipeg, Manitoba: -2°C! (letošní zimu nejvyšší zimní teplota!)

Arviat, Nunavut: -35°C!

Zima stále na severní polokouli trvá... A s ní i velice nízké teploty, tento, první týden v roce snad rekordní! V Churchillu se ale teploty pohybují něco málo nad -10°C, od tohoto pátku by se ale měly pěkně snížit. Do národního parku Wapusk má v neděli vyrazit nová, dvoutýdenní expedice pro sledování života ledních medvědů. Těm právě začínají krušné měsíce; Hudson Bay je sice zamrzlý, ale z Wapusku na záliv je cesta právě už tak zbytečná - tuleni se zcela vytratili a zdržují se pouze na severu. Už tak je v toto období těžké je zahlédnout. Město Arviat ve státu Nunavut je naopak přeplněné, ale jinými tvory: sobi karibu. V tomto roce pak pvní skvělá zpráva: letošní zimu se, tedy po opravdu dlouhé době, přiblížili zpět k lidským obydlím, která patří Inuitům. Budou ale teploty a události také rekordní příště? Na to si musíme týden počkat...

Ohledně expedice do Wapusku, což je pro mě nejnovější zpráva, bych se tedy chtěl věnovat i v příští části (pokud tedy narazím na nějaké nové informace, kterých, s výjimkou teplot tento týden mnoho nebylo). Další část opět o týden později!

Mé obrázky V.

Tak, už je to tady; prozatím jsem uvedl 9 karet z kolekce Dino Cards Typic Fact, což jsou faktické a informační karty... Dino Cards Battle je kolekce pro boje mezi dinosaury, ze které já nyní uvádím 3 karty:

Bitevní Deinonychus

Bitevní Stegosaurus

Bitevní Iguanodon

Informace ke kartám z této kolekce jsou jisté: HP znamená životy. Podobně, jako u všech dalších kolekcí, i tady znamená Retrat Cost vzácnost karty (čím více hvězdiček, tím vzácnější). Weakness je to, co kartě přidává, Resistance, co jí doslova "škodí". A čísla se znaky, které najdete u útoků znamenají, kolik ztratí útočník v případě, že se útok povede.

Příště tu budou další tři karty z kolekce Dino Cards Battle!

Diplomy za Soutěž Dinosauři 2011

Ano, ano, už je to tady! Předání diplomů pro čtyři účastníky Soutěže Dinosauři 2011... Obvykle jste měli správně všechny odpovědi, když nejméně, tak už 19 z 20 bodů. Půjdeme tedy na to:

Diplom pro Isla Nublar Crew

Ty jsi měl všechny odpovědi správně, takže máš 20 bodů!

Diplom pro Deinonycha

I ty jsi měl všechny odpovědi správně, tudíž Ti náleží 20 bodů!

Diplom pro Dinosaurss

Na jedinou otázku jsi odpověděl špatně, ale to nevadí! Máš 19 bodů, tedy, úspěch!

Diplom pro Irriratora

Ty jsi měl také pouze jednu otázku špatně, takže máš 19 bodů, což je ale přesto skvělý výkon!

Snad se tedy nejen vy, ale i mnoho jiných přihlásíte do Soutěže Dinosauři 2012, bohužel, až na konci příštího roku! Ale, pokud jste se někteří nepřihlásili a chtěli jste, nezoufejte, jaro snad přinese speciální Minisoutěž!

Pravěké safari I.-15.

V minulém Pravěkém safari Vás napsalo 8, jediný Mojeznamky nic. Nyní Vaše cesta za pravěkými živočichy pokračuje...

Deinonych

Takže jsi vyrazil za Dilophosarem... Je tu ale jeden problém, sotva jsi uslyšel zahřmění na obloze, začalo Ti na rameno kapat...

A: Půjdeš se někam schovat,

B: Poběžíš se někam schovat,

C: Půjdeš v dešti dál.

Betaraptor

Gratuluji! Popis dokončen! Nyní si vyber z bonusových předmětů:

Uspávací puška (může dobře posloužit, je dobře ovladatelná),

Příruční pistole (Musíš na ni mít pevnou ruku, ale pak je dobře ovladatelná).

Dále:

A: Půjdeš hledat na moře Liopleurodona,

B: Vrátíš se ke stádu Lexivisaurů,

C: Půjdeš spát.

Oceanpraveku

Vědec šel tedy sehnat dříví na oheň... Za pár minut se vrátil s plným náručím...

A: Zapálíte oheň,

B: Zapálíte oheň a pošleš společníka na průzkum,

C: Dříví necháte být na horší časy, a půjdete spát.

Mojeznamkyavatar

Jsi v táboře. Pomalinku se ale stmívá. A ty máš neustály pocit, jakoby tě něco sledovalo - jenomže ty nevíš co...

A: Zůstaneš tu a zapálíš oheň,

B: Zůstaneš tu, ale bez ohně,

C: Půjdeš se podívat do okolí.

Alfaraptor

Teď tedy pracuješ jako tvůj společník. Zvíře se mu podařilo shodit z tvých zad, to ale náhle zmizelo v šeru. Albertosaurus je také nadobro pryč...

A: Počkáš, až se Alfaraptor probere,

B: Nepočkáš na to a půjdeš za tím,

C: Postavíš tu stan a přesuneš sem Alfaraptora.

Dinosaurss

Sleduješ skupinku Archaeopteryxů, pak ale jeden vyděšeně zavolá znovu a tobě spadne na čelo z ohromné dálky kapička krve...

A: Rychle k tomu půjdeš,

B: Raději zcela dokončíš popis zvířat,

C: Schováš se.

Vašek

Vydal jsi se tedy do tábora okolo toho objektu. Pak ale zase něco zasvítí... Po chvíli nervozity zjistíš, že je to baterka jedno člena štábu...

A: Poběžíš za ním,

B: Půjdeš za ním,

C: Zůstaneš stát a zavoláš na něj, aby k tobě přišel.

Král Teluris

Nic těžkého... Sotva jsi vstoupil do "regionu" severní bažiny a kus půdy se ulomil, asi tři čelisti začaly chňapat...

A: Ponoříš se mezi ně a zkusíš jednoho chytit,

B: Zavoláš si někoho na pomoc,

C: Vyrobíš si precizní rybářský prut (nejdříve však musíš najít návnadu).

Siamotyran

Sice nevím proč, ale je to tvá odpověď. Nechal jsi toho tedy s popisem Archaeopteryxe...

A: Půjdeš hledat Supersaura,

B: Půjdeš si číst do vykotlaného kmenu,

C: Skočíš do vody.

Doufám, že všichni si dobře vyberete... Příští Pravěké safari snad zase příští týden!

Život dinosaurů I.: Život Daspletosaura 3/4

Druhý díl zde: http://blogorgonopsid.blog.cz/1112/zivot-dinosauru-i-zivot-daspletosaura-2-4 .

Život Daspletosaura 3/4:

Tak zase uběhlo pár let a pětiletý Daspletosaurus, nerušeně a klidně žijící ve svém teritoriu, které ve dvou letech našel, hlídkoval po skalách. Naposledy žral před týdnem, kdy se mu podařilo ulovit velkého, starého Maiasauřího samce. Nasytil se tak moc, že týden nic jíst nemusel. V této době ho ale hlad velice překvapil. Chtěl se jít podívat po dalších Maiasaurách, ale zneklid'novalo ho právě to, proč Quetzalkoatlové mizí z vysočiny... Nakonec se ale vydal do nížiny, kde uviděl věc, kterou už za svůj tak dlouhý život ani jednou neviděl... Obrovský samec Daspletosaura, který se vloupal do jeho teritoria. Náš samec rychle vběhl do nížiny mezi úlekem rozprchlé Maiasaury a začal výhružně řvát. Rival ale, jako kfyby ho vůbec neslyšel a v klidu se zakousl do krku jedné Maiasaury. Žádný sedmimetrový Daspletosaurus mu nenaháněl hrůzu. Samec se vzdálil a nechal útočníka, ať si uloví svou kořist. Ten měl ale větší strach z Quetzalkoatlů - chyběla mu jedna přední končetina. Jakmile Maiasauru zabil, vzal si kus masa a odešel co nejrychleji, těsně před tím, než se mrchožrouti jako supi v africké savaně začali rvát o potravu. Nášemu samci ale instinkt jakoby stále říkal, že má samce zastrašit. Chvíli ho sledoval a pak na něj vyskočil, začal výhružně řvát. Obrovský samec si ho nejprve vůbec nevšímal, pak ale do něj tak silně strčil hlavou, že náš samec spadl z kopce, kde si o kámen urazil dráp. Ale vylezl zpátky nahoru, tam ho ale čekal další útok - tentokráte přímo do hrudníku. I když byli oba zhruba tak v souboji vyrovnáni, pak se starý samec odrazil a náš Daspletosaurus v mžiku uviděl, jak se velice prudce blíží...

Náš Daspletosaurus

A jeho čelisti sevřely hlavu našeho Daspletosaura... Na pláních se ale kvůli něčemu splašilo stádo - zřejmě zemětřesení menšího rozsahu. Začali utíkat na kopec s bojujícimi Daspletosaury a tak byl obr nucen toho našeho pustit. Ten v mdlobách spadl z kopce... Ležel tady se zkrvavenou tváří několik hodin, do té doby, než se zemětřesení ozvalo znovu. Samec ale pouze otevřel oči a svalil se na bok. Všechny jeho pohyby za tak dlouhý čas. Uběhl den, až se Daspletosaurus probudil znovu a spatřil před sebou dvě Maiasauří mláďata, která zkoumala, co je zač. Utekla až poté, co se postavil. Vypadal však hrozně. Tvář měl celou zahnisanou. Naštěstí ale viděl, slyšel a cítil stejně dobře, jako předtím a také se mu docela dobře běhalo. Vydal se cestou za těmi mláďaty a pak, co je našel u stáda Maiasaur, jedmo ulovil a sežral. Toto opakoval mnohokrát za den a nakonec se zcela vyléčil... Jen utržený dráp a rána v kůži po zubu soka mu zůstala...

Snad se Vám i třetí část Života Daspletosaura líbila... Bude to ale ještě jedna, poslední část, tak se těšte!