Prehistoričtí tvorové vykazovali v rámci morfologie a chování podobnou diverzitu jako ti dnešní. Není tedy příliš překvapivé, že kupříkladu velcí teropodní dinosauři zastávali na otevřených pláních stejnou roli, jako dnes lvi v afrických savanách, či že obrovská prehistorická ryba Leedsichthys z jurského období, živící se zooplanktonem, vyplňovala v oceánském ekosystému stejnou niku jako v současné době velcí planktivorní kytovci. Ptakoještěři neboli pterosauři ovládali vzdušný svět dlouho předtím, než se vyvinuli první ptáci a letouni, kteří je v jejich úlohách po skončení křídového období nahradili. Mezi těmito působivými létajícími plazy, vzdáleně příbuznými dinosaurům, bychom našli celou plejádu druhů, které žily, stěhovaly se a lovily obdobně jako ptáci, jež dnes žijí kolem nás. A takovým ekvivalentem dnešních slukovitých, bahňáků lovících pomocí prodlouženého zobáku, pícháku, drobné živočichy na mořském pobřeží, v okolí rybníků a v mokřadech, byl nedávno popsaný pterosaurus rodu Leptostomia.
Tento ptakoještěr zřejmě patřil do kladu Azhdarchoidea v rámci skupiny Ornithocheiroidea, a žil na území dnešní severní Afriky před přibližně 112 až 94 miliony let, tedy ve spodní křídě. Jeho popis, zhotovený Royem E. Smithem, Davidem M. Martillem, Alexanderem Kaoem, Samirem Zouhrim a Nicholasem R. Longrichem, byl před několika měsíci uveřejněn ve vědeckém časopise Cretaceous Research. Zvíře bylo popsáno na základě nálezu úlomku zobáku v raně křídových horninách stupně alb ve formaci Ifezouane v geologickém souvrství Kem Kem v Maroku. Paleontologové nejprve nevěděli, co byl ten zvláštní objekt zač; měli dokonce za to, že šlo o ploutvový trn jakési větší prehistorické ryby. Pravou identitu fosilie prozradily pozůstatky nasoantorbitálních fenester. Po nějaké době výzkumu vyšlo najevo, že se jednalo o fragmenty dlouhého zobáku s tuhými, tlustými stěnami. Nenesl žádné zuby, byl jen trošičku zatočený nahoru, a byl zploštělý. Takový zobák neměl žádný do té doby popsaný druh ptakoještěra, a vědeckému týmu bylo brzy jasné, že učinili vskutku velmi fascinující objev.
Pomocí výpočetní tomografie zjistili, že uvnitř zobáku se za života zvířete nacházela série nervů, jež mu pomáhaly lokalizovat kořist skrytou pod měkkým, mokrým pískem a bahnem. Leptostomia lovila podobně či dokonce stejně jako dnešní sluky. Svým "píchákem" bodala do půdy a vytahovala z něj malé korýše, plže, hmyz a jeho larvy. Byla specializovaná na lov drobných živočichů. Zobák leptostomie byl tolik adaptován na sondování v sedimentu, že jej nedokázala užít při lovu jakýchkoliv jiných živočichů. Nerybařila nad vodami ba ani nesbírala ovoce. Jednalo se o malého pterosaura, dorůstajícího údajně velikosti krocana, s lebkou o délce od 6 po 20 centimetrů. Přesné rozměry dosud nejsou známy, nález je příliš fragmentární, a zařazení mezi azhdarchoidy též nemusí být stoprocentně správné. Jediné, co o leptostomii spolehlivě víme, je jaký lovecký způsob života vedla. Byla to skutečná sluka druhohorního světa. Zároveň dokazuje, že schopností lovu pomocí pícháku, jež se u ptáků vyvinula konvergentně (tedy v závislosti na prostředí, v němž žijí, ačkoliv pterosaurům blízce příbuzní nejsou), disponovali už miliony let před nimi pterosauři.
Mezi současnými ptáky se takový "zobák-sonda" samozřejmě nevyskytuje pouze u sluk, ale také třeba u ibisů z řádu veslonohých, dudků z řádu zoborožců či u novozélandských kiwi. Nemusí sloužit nutně jen k sondování v sedimentu, ale také třeba v otvorech ve dřevě kmenů stromů.
Leptostomia hledá potravu na pobřeží
Žádné komentáře:
Okomentovat