Autumnwatch, stejně jako Springwatch a Winterwatch, patří mezi mé nejoblíbenější přírodopisné pořady televize BBC a troufám si tvrdit, že se řadím k jeho největším mezinárodním fanouškům. Zatímco Springwatch se s velkým úspěchem začal vysílat na jaře 2005, Autumnwatch byl zahájen na podzim 2006, a původně ho moderovali Kate Humble, Simon King a Bill Oddie. Mezi lety 2006 až 2011 měla každá série celkem 8 epizod; v roce 2012, kdy byl již moderátorský tým tvořen Chrisem Packhamem (ten s počátkem Springwatch 2009 nahradil Billa Oddieho), Michaelou Strachan a Martinem Hughes-Gamesem, však počet odvysílaných epizod klesl na číslo 4. Stejný počet epizod si udržoval i Winterwatch, který započal v roce 2013 (rok po úspěšné premiéře stejnojmenného hodinového speciálu). Nicméně tento rok počet epizod Autumnwatch opět vystoupá na číslo 8, a to částečně i kvůli koronavirové pandemii, která zahltila (nejen) britské publikum neskutečně vyčerpávající dávkou stresu, a jak asi všichni víme, nejlepším lékem na stres je pozorování přírody. To nejsou jen bezcenná slova; stejně jako letošní série Springwatch, i Autumnwatch 2020 se částečně věnuje i vědeckým poznatkům, podle nichž má pozorování přírody, ať už kolem nás nebo třeba v televizi, pozitivní vliv na náš mozek. Nevíte-li o hormonech, jež za to mohou, pak se určitě začněte dívat! Autumnwatch běží tento rok od 27. října do 3. listopadu každý den od úterý do pátku ve 20:00 na BBC Two. V devět hodin středoevropského času klidně můžete usednout za počítač, najít si nějakou webovou stránku s živým přenosem britských televizních kanálů, a do deseti sledovat to nejlepší z podzimní britské přírody! Moderátorský tým se za poslední tři roky (od odchodu Martina Hughes-Gamese; jeho posledním "watchem" byl Winterwatch 2018) nikterak nezměnil, sestává tedy z Chrise Packhama, Gillian Burke, Iola Williamse a samozřejmě také Michaely Strachan, která letos nemoderovala Springwatch z důvodu tvrdého lockdownu v Kapském městě v Jihoafrické republice, kde trvale žije. Úvod první epizody, při němž nadšením ze svého návratu tančila v divočině Tentsmuiru, což Chrise Packhama, jejího dlouholetého kolegu (moderovali spolu The Really Wild Show v 80. letech!), příliš nepotěšilo, už jste mohli zhlédnout na mém blogu. Jinak je ovšem stálicí v Autumnwatch i Megan McCubbin, Chrisova nevlastní dcera, ze které se v posledních letech stává skutečná hvězda dokumentů o přírodě. Jak jsem psal téměř před měsícem, Chris a Megan vysílají, stejně jako na jaře, z New Forest v Hampshire, což je mimochodem území, jež má největší počet starých stromů v celé západní Evropě; Gillian je právě v RSPB Old Moor v South Yorkshire, úžasné krajině s mokřady a lesy; Iolo se nachází v Centre for Alternative Technology ve Walesu, kde dle jeho slov dochází k budování budoucnosti; a Michaela je ve skotském Tentsmuiru, přičemž však její segmenty pokrývají i kolonii tuleňů kuželozobých - 40 % populace těchto ploutvonožců mimochodem žije na území Spojeného království - na Isle of May. Musím říci, že první čtyři epizody, včetně té páteční halloweenské, jsem si moc užil, a velice se těším na všechny ty zvířecí záběry i bláznivé povídání a Chrisovy vtipy tento týden. Velice mne zaujal například segment ve druhé epizodě, v němž Iolo mluvil o reintrodukčních programech všech druhů, jež byly v posledních desetiletích navráceny do přírody Británie, od luňáka červeného přes ještěrku obecnou po čápa bílého, přičemž byla divákům ukázána i časová osa s roky, kdy k nim došlo. Chris a Megan se také pokoušeli najít odpověď na zdánlivě jednoduchou otázku: Jak vysoko je schopna vyskočit liška? Nedaleko Chrisovy zahrady naskládali třiceticentimetrové (kolik centimetrů že je 1 foot, Megan?) "kusy" stromu, každý den jeden přidali a přichystali na něm lišce večeři, a pak už jen čekali, co uvidí. Kromě toho se navzájem škádlili, jako už ostatně celý tento rok (jako někdo, kdo během jarního lockdownu denně sledoval jejich živá vysílání na Self-Isolating Bird Club to mohu jednoznačně potvrdit!), takže jsme díky Megan viděli i otráveného Chrise v čepici, s šálou v obličeji, a to vše a mnohem víc v jediném segmentu o listonozích a jejich rozmnožování, ovlivněném dobami ledovými, ve druhé epizodě! Now this is TV gold! Jinak se každý týden na BBC Two vysílá i dvacetiminutový "speciál" tvořený předtočenými segmenty; první epizoda, vysílaná minulý týden, nesla název Autumnwatch: Fights, Flights and Rescues (a inspirovala mne k napsání článku o pravěkých ježkovitých na můj druhý blog). Tyto segmenty se pak však objevují i v hlavní sérii samotné; třeba část o kašmírských kozách ve Walesu byla uvedena v již zmíněné druhé epizodě. Ke kašmírským kozám se letos v Autumnwatch prostě museli vrátit, zvláště poté, co na jaře tito nezbední kopytníci spokojeně pobíhali po ulicích welšského městečka Llandudno. Od Gillian jsme se minulý týden dozvěděli například to, jak vlastně rezervace RSPB Old Moor vznikla, a v pátek jsme uslyšeli strašidelné zvuky vydávané po setmění tuleni kuželozobými, jež námořníky v minulých stoletích inspirovaly k vytváření vskutku hororových příběhů! Je to zkrátka velmi příjemný pohled do letošního podzimního dění v britské přírodě, a náležitě si ho užívám. Budete-li mít čas, připojte se dnes večer na BBC Two a podívejte se na pátý díl!
Jeden z promocionálních obrázků k letošní sérii Autumnwatch
Megan McCubbin a Chris Packham, jak jsme ho ještě neviděli
V průběhu listopadu hodlám na tento blog přidávat další klipy z Autumnwatch 2020, možná nějaký přibude už tento týden!
Žádné komentáře:
Okomentovat