Projekt Velociraptorinae pokračuje v pořadí již pátou částí! Už jsme se seznámili s itemirem, linheraptorem, boreonykem a nuthetem. Nyní je čas potřást drápatou rukou dineobellatorovi...
Rod: Dineobellator,
Druh: D. notohesperus,
Výskyt: Nové Mexiko, Spojené státy americké,
Období: pozdní křída, před 67 miliony let.
V roce 2008 našli paleontologové Steven E. Jasinski, James Nikas a Robert M. Sullivan několik kostí poměrně malého až středně velkého dromaeosauridního dinosaura ve svrchně křídových vrstvách formace Ojo Alamo v pánvi San Juan na území Nového Mexika. Více se o jejich objevu začalo hovořit v roce 2011, kdy byl konečně zmíněn ve vědecké literatuře, nato se v letech 2015 a 2016 Jasinski do souvrství vrátil a našel několik dalších ostatků, jež spolu s holotypem posloužily ke zpřesnění obrázku o vzhledu a životu samotného zvířete. Rok 2020 se stal rokem, kdy se tento živočich stal novým přírůstkem na seznamu rodů srpodrápých dinosaurů podčeledi Velociraptorinae. Jeho popis, letos v březnu publikovaný v žurnále Nature, zhotovili Jasinski a Sullivan s pomocí Petea Dodsona. Společně se rozhodli pojmenovat jej Dineobellator, což v překladu do češtiny znamená "bojovník z kmene Diné". Diné je samozřejmě původní název indiánského kmene Navahů (zároveň si však říkají také Naabehó; právě odsud pochází anglický název Navajo, jenž se rozšířil do ostatních jazyků). Státy amerického jihozápadu, konkrétně Arizona, Colorado, Utah a též Nové Mexiko, jsou dodnes domovinou této etnické skupiny, jejíž historie v této části Severní Ameriky sahá přinejmenším do období okolo roku 1400 našeho letopočtu. Rodový název tohoto dromaeosaurida odkazuje na původní obyvatele amerického západu, jejichž zajímavá minulost i současnost, jejich zvyky a tradice utvořené neustálým životem v přírodě, nesmí být zapomenuty. Druhový název, notohesperus, znamená "jihozápadní", jako další připomínka lokality nálezu a části Severní Ameriky, jíž tento dinosaurus na sklonku křídového období obýval. Dineobellator byl 2,5 až 3 metry dlouhým, hbitým, lehce stavěným masožravcem s výraznými, zvětšenými srpovitými drápy na zadních končetinách, dosahujícím hmotnosti mezi 25 až 40 kilogramy, a zcela určitě porostlým peřím. Jeho končetiny, jak přední, tak zadní, byly flexibilnější než u většiny ostatních dromaeosauridů, čímž je tento rod unikátní. Vypadá to, že měl v prstech obrovskou sílu, alespoň tedy na svou velikost. Byl schopen účinně chytat drobné obratlovce, od ještěrů po malé savce, a svírat jejich těla prsty, než zabijáckou práci dokončily jeho výkonné čelisti s dozadu zahnutými zuby. Samostatně mohli dineobellatoři lovit také mláďata ostatních dinosaurů. Lze předpokládat, že se jednalo o smečkové zvíře, tvořící početné lovecké tlupy, jež dokázaly, pokud v nich tedy jednotlivci efektivně spolupracovali, skolit zvířata mnohem větší, než byli oni sami. Dinosaury, se kterými Dineobellator sdílel svou domovinu před asi 67 miliony let, byli tlustolebý Pachycephalosaurus, kachnozobí dinosauři Edmontosaurus a Kritosaurus, nodosaurid Glyptodontopelta a také jeden z posledních titanosaurů, Alamosaurus. Ze savců, kteří se mohli objevovat na dineobellatorově jídelníčku, může být uveden například Alphadon či Mesodma; ve formaci Ojo Alamo však byly objeveny fosilizované kosterní ostatky celkem osmi druhů pozdně křídových savců. Naopak konkurencí byli tomuto mrštnému dravci různí troodontidi. Králem všech masožravců, stojícím na vrcholu potravního řetězce, byl Tyrannosaurus rex. Velice zajímavé je, že typový exemplář dineobellatora pravděpodobně zahynul na vážné zranění, které mu způsobil jiný malý až středně velký teropod, dost možná zástupce jeho vlastního druhu v boji o teritorium či o samici. Jeden z drápů na přední končetině byl ošklivě poškozen a zřejmě extrémně napuchl. Nacházela se v něm táhlá rýha. Z toho lze usuzovat, že zranění se nezahojilo. Ačkoliv nelze potvrdit, zda exemplář skutečně na toto zranění zahynul, je na místě domnívat se, že taková rána zahnisala a musela mu minimálně působit příšernou bolest. Stejný exemplář zřejmě prožil lehce divoký život, krátce před smrtí mu totiž bylo zlomeno také jedno žebro, a pro změnu několik let předtím zase žebro jiné, jež se však zahojilo. Pozůstatky zvířete, na jejichž základě byl nakonec tento dinosaurus popsán, tak poskytují unikátní pohled do divokého, násilného života dineobellatorů, který neznal slitování.
Přiložené obrázky jsou z webů Inverse a SciTechDaily. Projekt Velociraptorinae bude i nadále pokračovat v plnění svého úkolu seznamovat Vás se všemi zástupci této podčeledi srpodrápých dinosaurů...
Žádné komentáře:
Okomentovat