Obrázek týdne 31. 3. 2023

S Obrázky týdne jsem za tento měsíc velmi spokojený. Začali jsme trpasličími mamuty z kalifornských Channel Islands, podívali jsme se pod vodu za krokodýlem proplouvajícím mezi nohama sauropodů, pozorovali jsme chápany interagující s glyptodonem, a užili jsme si pohled na skokana zeleného v blízkosti leknínu. Tímto Obrázkem týdne se vrátíme do druhohor. Jeho autorem je Gabriel N. Ugueto, jehož díla jsem již několikrát v rámci této rubriky propagoval. Toto velmi podařené dílo zhotovil před více než dvěma roky, ale protože se o druhu dinosaura, jenž je na něm zobrazen, v poslední době dosti hovořilo, znovu ho umístil na svůj twitterový účet. Krása, že?

Popisek k obrázku: Samčí pár neotheropodů druhu Sinosaurus triassicus prožívá velmi intimní chvilku. Po několikaminutových námluvách se k sobě oba dinosauři přiblížili, a začali se vzájemně dotýkat. Jeden projíždí špičkou čenichu načechrané peří na spodku krku svého partnera, nasává jeho pach, a zavírá u toho oči, zatímco druhý důvěrně vkládá hlavu mezi druhovy vysoké hřebeny. Při vzájemném lísání samci vydávají hrdelní zvuk podobný kočičímu předení, kterým se vzájemně informují o tom, že jsou spokojeni. Jejich vztah může trvat dlouho, přinejmenším několik týdnů, měsíců, anebo možná i let, vybírají-li si sinosauři své partnery a partnerky na dlouhou dobu. Stejnopohlavní páry nebyly mezi neptačími dinosaury ničím neobvyklým, zrovna tak jako nejsou ničím neovyklým mezi v současnosti žijícími ptačími druhy, rovněž jako mezi zástupci jiných skupin obratlovců. Je možné, že podobně jako samčí páry tučňáků, i tito dva sinosauří samci adoptují osiřelé mládě svého druhu, případně přijmou zavržené vejce, a vychovají mládě. Typům vztahů, partnerství, způsobům výchovy potomstva a vzájemné pomoci mezi zástupci rozličných druhů, a tedy i těch dinosauřích, se meze nekladou. Sinosaurus byl až 5,5 metru dlouhý masožravý dinosaurus, žijící ve spodní juře na území Číny; jeho pozůstatky jsou známy z provincie Jün-nan. Tato scéna se odehrává před 198 miliony let.

Když se nad tím zamýšlím, nikdy jsem mezi Obrázky týdne nezařadil paleoart, který by zobrazoval dinosauří námluvy, případně námluvy jiných druhů živočichů - vzájemné boje mezi zástupci stejného druhu, třeba o potravu nebo o partnery, nepočítám. Doufám tedy, že všem romanticky smýšlejícím jsem dal to, po čem toužili!

Co dalšího vás v brzké době na Blogorgonopsidu čeká? Zbývá vyhodnotit jednatřicátý týden kvízu "Který pravěký tvor to je?", a vy máte čas ještě do zítřejšího poledne zkusit v něm štěstí! Jinak mohu slíbit i osmou kapitolu Ekofašouna. Náš pochybný Landon, totální tragik s těmi nejvíce zpátečnickými názory, totiž nehodlá přestat ve svém řádění, a já vás mohu ujistit, že zelený anarchista Colin se s ním střetne již velmi, velmi brzy.

Také plánuji ještě jeden týden kvízu "Který pravěký tvor to je?" v dohledné době, někdy v dubnu. Mohu však také slíbit další popisek hada!

Který pravěký tvor to je? Týden 31. #4

Ještě jedna nápověda pro ty, kterým to možná zatím nedošlo... Tak jsem hodnej.

#4: Tento malý teropod se objevil v několika filmech ze série Jurský park; v chronologicky prvním filmu, v němž vystupuje, je však identifikován pod jiným jménem.

Jo, tak jsem hodnej! Takhle moc! Teď už prostě nemáte, na co se vymlouvat (ledaže jste uražení z toho, že je Landon Kaelber z Ekofašouna vytvořený podle vaší osobnosti... což je použití kapesníčků k zahnání slz hodné). Rychle s názvem toho zvířete do komentáře!

Který pravěký tvor to je? Týden 31. #3

Je čas na třetí nápovědu! Vsadím se, že teď už uhodnete, o které zvíře se jedná.

#3: Do 90. let byl tento tvor považován za nejmenšího neptačího dinosaura. Jeho menší druh dosahoval maximální délky 75 centimetrů, větší druh pak až 1,4 metru.

Přátelé, teď už je to jasné! Honem s tím do komentáře, ať máte v neděli diplom!

Který pravěký tvor to je? Týden 31. #2

Úterý, 12:00. Jste zde správně!

#2: Paleontologové vědí, že se tento dinosaurus živil malými bezobratlými, ještěrkami (včetně jistého zástupce čeledi Bavarisauridae) a zástupci řádu hatérií. 

Hmm... Začínáte mít představu o tom, co by to tak mohlo být? Pokud ano, klidně už rodové jméno našeho zvířete napište do komentáře!

Který pravěký tvor to je? Týden 31. #1

Tak je tu konečně zase kvíz "Který pravěký tvor to je?", o kterém jsem si jist, že vám dosti chyběl! Nevím, jak dlouho nyní poběží, ale určitě se ho budete moci zúčastnit alespoň v tomto týdnu. Zopakuji, jak to s ním vlastně je: od pondělí do čtvrtka vyjde vždy ve 12:00 jedna nápověda, popisující nějaké pravěké zvíře. Vaším úkolem bude na základě těchto nápověd do sobotního poledne uhodnout, které zvíře popisují. Do komentáře tedy můžete uvést rodové jméno tohoto tvora. Uhodnete-li správně, dostanete v neděli diplom. Hádat můžete kdykoliv během týdne (tedy až do té soboty) na základě jakéhokoliv počtu nápověd. Nápovědy se budou v průběhu týdne stávat konkrétnějšími. Toť vše, je to lehké. Pojďme na to!

#1: Tento tvor byl karnivorním dinosaurem, jenž žil ve svrchní juře.

Ano, velmi obecná nápověda pro začátek, ale i tak vám toho říká dost! Vraťte se sem zítra ve dvanáct pro druhou nápovědu...

Přírodovědné filmy a seriály uvedené v březnu a dubnu 2023

Nadešel čas prezentovat vám další část mých dokumentárních novinek, která jistě všechny milovníky přírodovědných filmů potěší. Předchozí článek z této série jsem napsal 26. února, a zmiňoval jsem v něm dokumenty jako Serengeti III či Secrets of the Jurassic Dinosaurs. Od té doby toho však opět vyšlo skutečně nemálo. Opět podotýkám, že nestíhám sledovat každou novinku z "přírodovědného dokumentárního průmyslu", takže mi něco mohlo uniknout. Najde-li se mezi vámi dokumentární geek, jenž vypozoruje, že jsem pominul některý významný titul, nebojte se uvést jej v komentáři! To je pro úvod vše, nyní se blíže seznamme s přírodopisnými dokumenty z března a ze začátku dubna 2023!

Wild El Salvador: In the Shadow of the Volcanoes with Nigel Marven

Ve čtvrtek 2. března, den před Světovým dnem divoké přírody (World Wildlife Day), uvedla streamovací služba MagellanTV (mnohdy považovaná za "dokumentární Netflix") nejnovější film Nigela Marvena, Wild El Salvador: In the Shadow of the Volcanoes (Divoký El Salvador: Ve stínu sopek). Ačkoliv jsem mu již v den, kdy byl divákům zpřístupněn, napsal samostatný příspěvek, uvedu zde o něm více informací. Tento nádherně zpracovaný film - podle mě jeden z Nigelových nejlepších - by se dal označit za pátou část cyklu Wild Central America (Divoká Střední Amerika), sestávající z dokumentů Wild Honduras (2019), Wild Costa Rica (2020), Wild Guatemala (2020) a Wild Panama (2020). Na rozdíl od nich je Wild El Salvador jakožto snímek vyrobený pro streamovací službu (stopáž filmů na nich není tolik rigidní, jako v televizi) o dvě minuty delší. Celková délka filmu je tedy 50 minut. Jako zajímavost mohu uvést - Nigelovy dokumenty sleduji prakticky celý život - že v posledních letech stopáž jeho filmů mírně narůstá; od Untamed China či Ten Deadliest Snakes, jejichž každá epizoda byla 44 minut dlouhá, se postupně přešlo ke 47 minutám délky každé jednotlivé epizody Wild Philippines, ke 48 minutám v případě každého z výše uvedených filmů ze série Wild Central America, a v případě Wild El Salvador se délka filmu opět o něco zvýšila. Wild El Salvador je zcela prvním dokumentárním filmem pojednávajícím o přírodě Salvadoru, malé středoamerické země, která se může pyšnit třiadvaceti aktivními sopkami. Náš průvodce začíná film na vulkánu Izalco, který naposledy vybuchl v roce 1966; z jeho vrcholu pak Nigel sklouzává do hlavního města Salvadoru, načež se setkává s chápany, v suché savanovité oblasti El Jocotal nám ukáže dytíky dvoupruhé a chřestýše brazilského, v mangrovech Barra de Santiago na pobřeží země nás seznámí s krokodýlem americkým, a následují cecílie mexická, "horský křovinář" z rodu Cerrophidion, a v závěru snímku keporkaci. Dalšími zvířaty vystupujícími v dokumentu jsou motmot skořicovobřichý, kareta obrovská, kareta pravá či kriticky ohrožený horský mločík Bolitoglossa synoria, který se v žádném přírodovědném filmu v minulosti neobjevil. Wild El Salvador byl natočen minulý rok; Nigel a jeho štáb navštívili Salvador dvakrát, jednou v období sucha, a podruhé v období dešťů. V závěru snímku končí Nigel své dobrodružství ve vodou zatopeném vulkanickém kráteru Ilopango. Známý televizní přírodovědec filmem nejen provází, ale také ho produkoval a režíroval. Kameramanem a zvukařem filmu je Mike Hutchinson (Wild Colombia with Nigel Marven, Wild Philippines with Nigel Marven), doplňující záběry jsou dílem Melvina Alexandera Rivery. Za leteckými snímky, natočenými s pomocí dronu, stojí Roger Harris (Wild Costa Rica with Nigel Marven). Snímek sestříhal Ethan Williamson (Running Naked). Hudba pro dokument je od Lucky G Productions Music, a slyšeli jsme ji již v předchozích filmech ze série Wild Central America. Wild El Salvador: In the Shadow of the Volcanoes with Nigel Marven vyrobila společnost Nigel Marven Productions. Je možné, že v budoucnu bude snímek uveden i na televizních obrazovkách v České republice; je již jasné, že jej pro televizní vysílání odkoupila salvadorská společnost Telecorporación Salvadoreña. V angličtině (i s titulky) jej můžete zhlédnout právě na MagellanTV; služba je přístupná i v ČR za poměrně nízkou měsíční cenu. Trailer ke snímku můžete zhlédnout zde. 

Wild Isles

Když bylo loni v létě oznámeno, že nový dokumentární seriál Davida Attenborougha se nebude věnovat živočichům a rostlinám z exotických končin světa, ale z domovské Británie, mnoho obyvatel Spojeného království zajásalo. Cyklus Wild Isles (Divoké [britské] ostrovy) je velkou oslavou britské přírody ve stylu Planet Earth II (2016) či A Perfect Planet (2021), a natáčel se po dobu tří let na 145 lokalitách od jižního pobřeží Anglie přes rozmanitou krajinu Walesu až po Skotskou vysočinu. David Attenborough tentokrát seriálem i provází, byť to vypadá, že je to už naposledy, co jej uvidíme při interakci se zvířaty mimo studio (v posledních letech David vystupuje před kamerou již poměrně málo; vzpomeňme si na to, že v Prehistoric Planet se před objektivem objevil pouze v úvodní sekvenci). První díl nového cyklu, nazvaný Our Precious Isles, byl uveden na BBC One 12. března v 19:00 (GMT). Viděli jsme v něm dramatický lov kosatek, David nás seznámil s bohatou britskou geologií, a na Bass Rock jsme s ním stanuli uprostřed největší kolonie terejů bílých na světě (nezapomeňme, že tato kolonie je decimována novou ptačí chřipkou, což si jistě pamatujete z bohužel již zrušeného Autumnwatch!). Minulou neděli, 19. března, odvysílala stanice díl druhý, Woodland, zabývající se lesními ekosystémy Británie. Nahlédli jsme do životů prasat divokých, jež byla reintrodukována do Forest of Dean, konečně jsme opět uslyšeli Davidův hlas v sekvenci o tetřevech na Skotské vysočině (jeho setkání s tetřevem v Life of Birds je totiž scénou téměř tak legendární, jako ta s rwandskými gorilami z Life on Earth), a viděli jsme, jak se britské lesy mění v podzimním období. Třetí díl, kterého se dočkáme dnes, nese název Grasslands; čtvrtá epizoda byla pojmenována Freshwater; a pátý díl Ocean. Šestou epizodu Wild Isles vede BBC jako samostatný speciál Saving Our Wild Isles; jde o devětapadesátiminutový film, ve kterém se David zabývá úbytkem druhů na britských ostrovech. Rozhodnutí BBC neodvysílat tento snímek na televizních obrazovkách považují mnozí komentátoři za kontroverzní; BBC oficiálně uvedla, že se chce zdržet kritiky ze strany politické pravice, kterou by tento film mohl namíchnout (neboť konzervativní vláda ve všech podobách od příchodu Camerona Británii opravdu zplundrovala, a teď je kvůli tomu vystrašená ze zbytku populace; tím však nechci hájit New Labour a jeho nekompetentní centristy, kteří zemi vládli předtím, a jež pro environment také nic moc neudělali). Pravicový web The Telegraph také na nový Attenboroughův dokument zaútočil z důvodu toho, že na jeho výrobu šly peníze od WWF a RSPB (společností, které pravičáci nemají rádi). O Saving Our Wild Isles se na svém blogu jistě ještě několikrát zmíním. Režisérkou první epizody Wild Isles je Hilary Jeffkins (Life in Cold Blood, David Attenborough's Natural Curiosities), jež je spolu s Alastairem Fothergillem zároveň producentkou seriálu. Druhý díl režíroval (Springwatch, World's Weirdest Events). Hudbu složil George Fenton (Planet Earth, Frozen Planet). K seriálu vyšla 2. března i doplňková kniha od Patricka Barkhama a Alastaira Fothergilla. Wild Isles je dílem společnosti Silverback Films. Trailer k seriálu můžete zhlédnout zde. 

Arctic From Above

Čtyřdílný dokumentární seriál Arctic From Above (Arktida z výšky) se vysílá každou neděli od 5. března na televizní stanici Sky Nature. Provází jim Liz Bonnin, která se v tomto dokumentu vydává na cestu arktickou divočinou s cílem ukázat divákům, jak se tato část světa mění, a jak na změny v Arktidě reagují rozliční živočichové, s nimiž jsme již dobře seznámeni - od pižmoňů přes mrože, lední medvědy a polární lišky až po různorodé ptačí druhy. Liz se přidává k vědcům, kteří Arktidu studují z výšky pomocí dronů, satelitů či helikoptér, a jež monitorují změny v zalednění Severního ledového oceánu. Přitom ani nechybí spousta jejích setkání s oněmi již zmíněnými ikonickými arktickými zvířaty. Arctic From Above byl původně schválen jako trilogie, nicméně rozrostl se ve čtyřepizodový cyklus. Jeho režisérem je Olly Bootle (Climate Change: Ade on the Frontline, Horizon: Little Cat Diaries, How to Build a Dinosaur). Výkonným producentem dokumentu je Tom Watt-Smith, jenž režíroval dobře známý devadesátiminutový snímek Drowning in Plastic z roku 2018, kterým Liz též provázela. Jako asistent producenta při výrobě působil Matias Gaggioti, a hudbu pro seriál složila Stephanie Taylor (Grand Designs). Arctic From Above vyrobila společnost Lion TV.

Iolo's Borderlands

Dalším velkým dokumentárním sympaťákem, jehož nový dokument je letos na jaře uveden na televizních obrazovkách našich britských přátel, je velšský přírodovědec, průvodce Watches a milovník dortů Iolo Williams. Nejnovějším přírůstkem na jeho filmografickém seznamu je Iolo's Borderlands (Iolovy velšské hranice), čtyřdílný dokumentární seriál zabývající se přírodou velšských hrabství, jež sousedí s Anglií a Skotskem. Jak je u Iolových dokumentů zvykem, každý díl bude mít 29 minut. První epizoda bude premiérově uvedena na BBC One v pondělí 3. dubna ve 20:30 (GMT), byť pouze ve Walesu; ve zbytku Spojeného království ji premiérově odvysílá BBC Two v pátek 7. dubna v 19:00 (GMT). V této epizodě navštíví náš průvodce slavné Y Mers neboli Welsh Marshes, bažiny na hranicích Walesu a Anglie, které mají přímo mýtickou pověst. Ve údolí řeky Wye (lokalita Wye Valley) se s pomocí nočních kamer pokusí natočit divoká prasata, za večerního šera si dá za cíl setkat se s lelkem, a také se vydá hledat dlaska tlustozobého. Dočkáme se i návštěvy zříceniny Llanthony Priory, na které hnízdí jiřičky. V dalších dílech, postupně premiérovaných v průběhu dubna, nás čekají mihule v Llyswenu, srnky v Radnorském lese, kolihy velké poblíž Newtown, velšské orchideje aneb vstavačovité rostliny severovýchodně od Welshpoolu, a ještěrky poblíž Gronantu. V posledním dílu s Iolem navštívíme i jedinou velšskou lokalitu, kde hnízdí rybák malý. V případě, že jste se zamilovali do předchozích Iolových dokumentů jako Iolo's Brecon Beacons (2018), Iolo: The Last Wilderness of Wales (2020), Iolo's Pembrokeshire (2021) či Iolo's Wild Anglesey (2022), pak je tento nový seriál přímo pro vás! Opět jej vyrobila společnost Aden Productions, jeho výkoným producentem je John Gwyn, a režisérem a producentem seriálu je Osian Griffiths. Oba muži již s Iolem pracovali na řadě dokumentů, včetně těch výše zmíněných.

The Weight of a Feather

Ve středu 1. března byl na televizní stanici Arizona PBS premiérově uveden nový hodinový dokumentární film The Weight of a Feather (Váha pírka) věnujícího se tomu, jak divoká příroda spojuje lidi a celé kultury. Zaměřuje se však předně na vztah původních obyvatel Arizony k přírodě této části Severní Ameriky; už samotná upoutávka na film začíná slovy jednoho z hostů pořadu, jenž říká, že každá součást naší planety - od kamenů po zvířata - má spirituální hodnotu. Dokument se zabývá například tím, proč původní obyvatelé amerického kontinentu dodnes používají ptačí pera jako ozdoby při rituálech, a jak se Arizoňané starají o zraněná divoká zvířata. Jde o příběh Liberty Wildlife, záchranné stanice divoké zvěře ve Phoenixu. Na výrobě filmu se podílely Rob & Melani Walton Foundation a Virginia G. Piper Charitable Trust. Výkonnými producenty The Weight of a Feather jsou právě Rob a Melani Waltonovi. Snímek režírovala a scénář k němu napsala Kristin Atwell Ford, a vypráví ho herec Peter Coyote (E.T. the Extra-Terrestrial). Pro Arizona PBS film vyrobila společnost Quantum Leap Productions (Riders of the Purple Sage). 

Také je mi již známo, že v dubnu vyjdou minimálně dva nové dokumenty v rámci dlouho vysílané série PBS Nature. V době okolo Dne Země 2023 můžeme očekávat premiéry dalších přírodopisných pořadů, například The Secrets of the Elephants od National Geographic, vyprávěný herečkou Natalie Portman, ovšem bude jich jistě více. Později na jaře můžeme očekávat i Springwatch 2023 (nejspíše opět v době od konce května do poloviny června) a 2. sérii Prehistoric Planet, vyprávěnou Davidem Attenboroughem. Výše zmíněný dokument Saving Our Wild Isles nebude uveden na televizních obrazovkách BBC, nicméně přístupný ke zhlédnutí bude na streamovací služb BBC iPlayer. Kdy konkrétně vyjde, to zatím není známo; jasné však je to, že na ní bude uveden až poté, co se odvysílá prvních pět dílů Wild Isles. Na závěr ještě uvedu, že nezávislý paleodokument Forgotten Bloodlines: Agate s Nigelem Marvenem, který jsem v posledních týdnech dosti propagoval, získal potřebné finance na Kickstarteru, a zřejmě tedy bude dokončen do roku 2025.

Další článek o nových přírodovědných dokumentech očekávejte na Blogorgonopsidovi na konci dubna!

Ekofašoun - Kapitola 7.: Láska je ve vzduchu

S Landonem Kaelberem to není dobré. Již nějakou dobu fantazíruje o genocidě. Věří, že planetě pomůže tím, že povraždí skupiny lidí, které kvůli vyrůstání ve velmi konzervativním prostředí nemá rád. Zatím ale ve svém fašistickém tažení moc nepokročil. Znásilnil několik žen, v Singapuru zabil jednoho gay muže a po příletu do Miami napadl v letadle pána tmavé barvy pleti, načež skončil ve vazbě. Trýznivá samota ve vazební místnosti však brzy skončila, neboť Luis Starson - muž s mnoha kontakty - zavolal svému příteli, miamskému policistovi Mattu Debradovi, a poprosil ho, aby Landona vysvobodil. Matt a Landon spolu znásilnili seržantku Watts, a přemístili se s Luisem a Mulukem do bytu Mattova známého, Geroma. Jak Matt, tak Gerome patří do neonacistické a klerofašistické skupiny, která se hlásí k odkazu Adolfa Hitlera. Po divoké noci s prostitutkami mají nakonec Landon a jeho přátelé odletět na západ Spojených států, kde chce náš tragický environmentální zpátečník započít svou vysněnou "očistu". Zatímco Landon řádil na Floridě, na opačné straně Ameriky, v Los Angeles, probíhala velká demonstrace hnutí Extinction Rebellion, a to proti znečištění ovzduší, proti fosilnímu kapitalismu, a částečně tedy i proti Nolanu Derricksonovi, jenž vede společnost West Energy. Velké přímé akce se účastnil i Colin Yarborough, zelený anarchista ze Sacramenta a spoluautor webu Greenfutureonly.com. Při své první návštěvě L. A. se seznámil s teenagerkou a sympatizantkou rebelie Ruth Armstrong, s feministou a environmentálním aktivistou Jacquesem Patenaudem a studentem environmentálních věd Kirtim Desaiem. Jacquesovi a Kirtimu pomohl při boji s brutálními policisty, jež zcela náhle přijeli na koních a zřezali několik demonstrantů. Colin se při demonstraci setkal také s Kehlani, adminkou webu Greenfutureonly.com, jež mu prozradila, že se chystá něco na Aljašce - snad nějaká další přímá akce... Rozdíly mezi dvěma hlavními postavami našeho příběhu jsou jasné. Sebepotěšující pravičák asociovaný nyní s neonacistickou skupinou na jedné straně, sebeobětující zelený anarchista stavějící se proti jakékoliv formě útlaku - policii, kapitalismu - na straně druhé. Nebude však na škodu, když pochopíme, odkud nenávistné názory prvního jmenovaného pramení. Co je vlastně s Landonem špatně? To, že preferuje jiné formy sexuálního styku přece není něco, za co by se měl stydět... Ale co když to tak během svého života vnímal? Co když všechny ty jeho antipokrokářské myšlenky vycházejí z utrpení, které mu způsobilo právě vyrůstání v konzervativním prostředí? Protože jak jsme se již přesvědčili, orgánem, který Landona vede, a kterým Landon myslí, je jeho penis, a ten roztouženě opustil bavlněné vězení teprve nedávno...

KAPITOLA 7.

LÁSKA JE VE VZDUCHU

Nad rozsáhlou coloradskou pouští zapadalo slunko. Vzduch byl chladný. Vítr nefoukal. Malá skupinka lidí byla usazena na písečné půdě. Všichni se řechtali.

"Jmenovala se Layla," řekl ve smíchu Muluk, "měli byste vidět její hýždě... ne předtím, ale potom. Mačkal jsem jí je tak moc, že je měla úplně modré."

Další hlasité zařechtání všech zúčastněných diskuse.

"Konečně už nejste panic, Muluku," řekl Starson, "teď patříte mezi skutečné muže."

"To jsem snad patřil i dřív, ne? Jako nemůžu říct, že to bylo něco speciálního... s Ajiadem jsme v dětství hodně koukali na porno, a i když replikovat ho v posteli s Laylou bylo fakt potěšující, necítil jsem, že by to byla úplně nějaká novota."

"Vy jste se koukal na porno už jako dítě? Závidím," řekl Starson, "já si na první musel počkat do svých patnácti. To bylo ještě v dobách videokazet, to si nepamatujete... Vyrůstal jsem v Minneapolis, na předměstí... Byla tam půjčovna videokazet, se sekcí nepřístupnou pro mladší 18 let. Uplatil jsem vlastníka, s jehož synem jsem se tehdy kamarádil... než se z něj stal zasraný liberál... aby nás do té sekce pustil už v patnácti."

"A co jste si vybrali?" zeptal se zvědavě Muluk.

"Něco, co navždy ovlivnilo mé smýšlení o ženách," pousmál se Starson, "zavrhl jsem tehdy ve své hlavě, že něco, jako ženské pohlavní orgány, vůbec existuje. A od té doby jsem vždy díval jinam... v sedmnácti jsem třeba se svou přítelkyní začal u podpaží. Chudina... hned se se mnou rozešla."

"Byla asi blbá, ne?" zasmál se Muluk.

"Byla. V hlavě neměla nic. Tedy, než jsem si jí znovu našel, o rok později... to už toho ode mně v hlavě měla podstatně víc."

Všichni muži ve skupině se začali hystericky smát. Kromě Luise a Muluka tu byl i Gerome a tři další členové neonacistické skupiny z Miami.

"Georgi, řekni, co dělala tvoje přítelkyně, když jsi jí při psím zpíval Horst-Wessel-Lied!"

"Jdi do prdele, židáku. Vyprávěl jsem to už stokrát... ty to furt chceš poslouchat dokola, co, Chrisi?"

"Držte huby, teď je řada na mě! Když jsem do skupiny vstoupil, dali mi takovou čistou Áryjku, a já jí to prakticky rozsekal... krev, co jí odtamtud vytekla, mám furt schovanou ve sklenici od zelí! To bylo něco..."

"To jsme už taky slyšeli mockrát, Delberte. Řekni něco, co ještě v našich kruzích nezaznělo!"

"Hele, já ten příběh chci slyšet," řekl Muluk, "pro inspiraci!"

Landon seděl opodál. Byl zadumán. Rozhovor svých kolegů poslouchal, ale myšlenky mu ubíhaly jiným směrem. Každé slovo, které vyřkli, mu vracelo stovky vzpomínek. A byť si připadal osvobozený, nemohl zahnat bolest spojenou s intenzivní represí, jež jeho život navždy změnila.

Usazen na velkém balvanu, s kloboukem na hlavě, hleděl němě před sebe, na tmavnoucí písek, a tmavnoucí oblohu nad ním. Zajížděl levou rukou do svého rozkroku, a ohmatával svůj nově obvázaný penis. Nic mu to nepřinášelo. V hlavě se vracel zpět v čase.

"Měli bychom se podívat na nějaké péčko, Landone."

"Co to je?"

"Ty nevíš, co je péčko?"

"Nevím, Jacku!"

"Ty seš debil! Lžeš!"

"Nelžu! Opravdu nevím, co to je!"

"Copak jsi to nikdy nehledal na internetu?"

"Moji rodiče mě k němu moc nepouští. Říkají, že jsou na něm špatné věci."

"Tvoji rodiče jsou kreténi."

"Nejsou! Říkají, že mě chrání před zlýma věcma, které na internet dávají zlí lidi... lidi, kteří nevěří v Boha."

"Péčko je porno, Landone."

"Co je to porno, Jacku?"

"Ukážu ti..."

Bylo to před osmnácti lety, když Landonovi bylo jedenáct. S kamarádem Jackem Tanzerem seděl před počítačem ve svém pokojíčku, v druhém patře rodinného domu Kaelberových v Kingsportu. Byla neděle ráno, sedm hodin, a kluci byli už nějakou dobu vzhůru, ačkoliv byli stále oblečeni v pyžamech. Jack za Landonem přišel přespat na jednu noc. Večer předešlého dne se spolu dívali na film Indiana Jones a poslední křížová výprava, a Landon měl nyní na hlavě klobouk doktora Jonese. Jack v prohlížeči na počítači zavřel okno s tisíci obrázků z natáčení slavného Spielbergova filmu, a vyhledal stránku Best Porn Videos For Free s litevskou doménou.

"Hehe, mají tu nové video... na hlavní stránce!" zasmál se Jack.

Landon si však hleděl figurky Indiany Jonese, se kterou manipuloval na stole. Upravil ji do hrdinské pózy, z ruky jí vyjmul bič, a umístil jí do něj karabinu.

"Čum na to, Landone!" řekl Jack, a spustil video.

Landon pohlédl na monitor počítače. Sevřelo se mu srdce. Přestal vnímat, že držel v ruce figurku svého filmového hrdiny. Upřeně, zmrzle pohlížel na bizarní scénu, která se mu odehrávala před očima. Něco mu říkalo, že má zraky od monitoru odtrhnout. Něco mu říkalo, že to nechce vidět. Ale něco se mu na tom také líbilo.

Jack se u toho jen smál. "Kurva... počkej, teď začne prskat."

U snídaně Landon nic neřekl. Šťoural vidličkou do kusu včerejšího dortu, který mu maminka uřízla. Landonovy sestry se u stolu škádlily.

"Jsi stará babočka!" řekla desetiletá Katheryn své dvanáctileté sestře, Mary, a pinkla jí do ramena prstem.

"Ty jsi babočka! Z toho tvoje hrbu se ti brzo vytvoří křídla, bude z tebe motýl..."

"Ale no tak, Mary! Takové věci jí neříkej, vždyť žádný hrb nemá," napomenula svou dceru maminka, vařící si pro sebe kávu na lince.

"... a žádný kluk tě nikdy nebude chtít za manželku!" smála se Mary.

"Mary, nech toho. Obě jste krásné holky. Určitě si vás jednou někdo vezme."

Landon se na své sestry plazivě podíval.

"Proč vůbec nic neříkáš, Landone? Co se ti stalo? Ani při modlitbě před snídaní jsi nic neřekl," řekla mu Mary.

"Zase se pohádal s Jackem! Určitě!" řekla na to Katheryn, poupravila si brýle, a zasmála se. "Viděla jsem je ve škole, jak se hádali kvůli Star Wars."

"Nehádali jsme se," řekl tiše Landon, "vymýšlíš si."

"Tak co se stalo, Landone? Jsi takový zaražený," řekla mu maminka, a sedla si na židli vedle něj. "Takhle jsem tě ještě neviděla."

Landon mlčel.

"Pohádali se! Já to vím!" řekla ve smíchu Katheryn.

"Ne, nepohádali jsme se! Přestaň lhát!" zakřičel na ni Landon. Mary se na něj vyčítavě podívala. Zvýšil hlas tak moc, že se jejich mladší sestře objevily v očích slzy.

"Kde je Jack?" zeptala se maminka.

"Šel domů. Aby se připravil na mši."

"No, my bychom taky měli pohnout. Jestli ten dort nebudeš jíst, seber se a běž se učesat, Landone. Přichystala jsem ti na dnešní mši oblek... nezapomněl jsi, že máš dnes čtení, že ne?"

Když Landon stál v kazatelně velkého, chladného, podivně zapáchajícího kingsportského kostela, jeho tvář rudla. Zatímco pohyboval svými červenými rtíky před mikrofonem, a četl všem přítomným slova z bible, nemohl myslet na nic jiného, než na scénu, kterou ráno zhlédl s Jackem. Pamatoval si každý detail, každou vteřinu. Vybavovaly se mu nadouvající se tváře ženy, jejíž ve videu klečela, a jejíž hlavu mačkaly ruce jinak neviděného muže. Nemohl se zbavit vzpomínek na zvuky, kterými bylo video doplněno.

Při čtení se zasekl. V hlavě uslyšel hekot. Mužský hekot. S ostudou rychle přejel očima po svém publiku. Pokračoval, přečetl jednu větu, pak dvě, a zase se zasekl. Zavřel oči, a ve své hlavě uviděl v každém detailu zvednutý penis. Byl perfektní.

Landon se chtěl zatřepat. Chtěl setřást to zrůdné potěšení, které mu vzpomínka na jeho první porno přinášela. Vzpomínal si na slova svého tatínka: "A to má být jako vtípek, když je to celé o pindíkovi? Tvoji spolužáci jsou hloupí, Landone. Vtipy o píndících nejsou dobré. Je hřích o nich vtipkovat. Je hřích na pindíky myslet."

Dvě staré paní v přední řadě si něco pošeptaly. Vědí, na co myslím, uvědomil si Landon. Vědí, na co myslíš, ozval se mu v hlavě silný, mužský hlas. Zažeň to, Landone. Je to zlé. Tady jsi v kostele. Tady nemáš na pindíky myslet.

Jak to zahnat? Jak zahnat vzpomínku na tu dokonalost jménem penis? Landonovi to brzy došlo. Jediný způsob, jak čtení před stovkami návštěvníků kostela dokončit, bylo přeorientovat své myšlenky na toho méně zajímavého aktéra z videa. Konec myšlení na penis, zase se vrať k té ženské, Landone! 

"I do not permit a woman to teach or to exercise authority over a man; rather, she is to remain quiet," přečetl z bible Landon. Vše se mu spojilo dohromady.

Žena ve videu byla tichá. Vykonávala to, co musela. Mysli na ní, na tu sliznatou zrůdu, pokrytou mužovou špínou, ozval se Landonovi v hlavě opět ten autoritativní, božský hlas.

Po skončení čtení si Landon oddechl, usadil se do lavice, a když se na něj rodiče přestali hrdě usmívat, a věnovali pozornost páteru Lieberovi, který se kolébal ke kazatelně, zajel si Landon prsty mezi nohy, a také se začal usmívat.

"Kdo byla ta ženská v tom videu?" zeptal se Landon Jacka po skončení mše, když celá křesťanská komunita Kingsportu opustila kostel.

"Myslím, že se jmenuje Tessa Prattel," odpověděl Jack, "ona hodně hraje tady v těch orálních klipech. Někde jsem ale četl, že se narodila jako chlap."

Landon vykulil oči. "Co to znamená?" zeptal se překvapeně.

"Že má taky čuráka," odpověděl Jack.

"Co to tu slyším za slova?" zeptal se páter Lieber, který mezi křesťany vstoupil.

"I páter Lieber má čuráka," zašeptal Jack do ucha svému kamarádovi, "slyšel jsem, že ho používá. Znáš tu starou paní, co mu obden nosí oběd? Tu, co nikdy neměla děti? Kluci je spolu jednou viděli."

Páter Lieber se bavil s několika dospělými lidmi, a tak Jack ve vysvětlování pokračoval: "Když šli domů z hřiště a procházeli kolem té barabizny, kde páter Lieber bydlí, viděli, jak za tou paní stojí, objímá ji zezadu, a kouše ji do krku. Jo, a byli samozřejmě oba nazí."

Landon vykulil oči ještě víc. "Proč... proč jí kousal do krku?"

"Nevím. Ale nechala si to."

"A proč jí objímal... zezadu?"

"Landone, ty seš kretén. Mysli trochu."

"Já to nechápu," řekl nevinně Landon.

"Páter Lieber slíbil církvi, že nebude mít děti. Takže to nemůže ženským strkat mezi nohy... jakože vepředu."

"To nechápu."

"Já ti zas ukážu nějaký video, abys to pochopil."

Lieber konečně ke dvěma hochům přistoupil. "Žehnám vám, kluci. To bylo krásné čtení, Landone. Timotej napsal o vztahu muže a ženy krásné pojednání. Až budete jednou manželé, nezapomeňte na jeho slova, hoši. A buďte rádi, že Bůh chtěl, abyste se narodili jako kluci. Mezi námi, nechtěl bych být holka... ty jsou stvořené jen z jednoho důvodu."

Jack i Landon se zadívali páteru Lieberovi mezi nohy. Jeho sukýnka se pohnula. Slova, jež vyřkl, ho asi vzrušila.

"Popiš mi její prdel, Luisi!"

"Ty mi zas popiš její pysky, Chrisi!"

"Napsal jsem jí něco fixem na prso, děvce jedný. Dost jsem tlačil, aby se to tam vmáčklo, aby jí to tam zůstalo..."

Landon vytáhl ruku z kalhot, a podíval se na své prsty. Byly zakrvácené. "Zasraná fraktura," zašeptal si pro sebe, "a kdo za ní může? Zas ženská."

Přemístil se v myšlenkách do předešlé noci. Vzpomínal, že před ním stála nahá prostitutka, jedna z těch, které Gerome zavolal do svého bytu. Působila na něj docela mrtvě. Přejížděl očima po jejím těle, a něco mu nesedělo. Necítil absolutelně nic. Čím déle na ni hleděl, tím více o čemsi pochyboval.

"Ne, Bože... tuhle ženskou jsi stvořil, aby mě udělala šťastným! Strašně mě přitahuje... vidíš? Úplně šíleně!" zašeptal si pro sebe. Prostitutka se po těch slovech usmála. Jeho slova byla směšná.

Tak na co čekáš, Landone? Skoč na ní! Mocný hlas Landonovi poroučel, aby své pudy nezadržoval. Landon si však nebyl jist, zda v tu chvíli nějaké měl.

Teprve, když se prostitutka otočila, a Landon pohlédl na její pozadí, bolestně zakvílel. "Bože, Bože! Zas mi prask! Do hajzlu s tebou, ty zkurvená děvko! Je to tvoje chyba!"

"Nemáte na kalhotech žádnou krev," řekla mu s výsměšným úsměvem.

"No fakt, do prdele," reagoval na to Landon, "ty vole, tak že by mi neprask? No tak to je dobrý, baby! Já jenom vodstranim ten obvaz, a hned splníš svůj úkol na týhle krásný planetě!"

Pozdější hlasité lupnutí, znějící jako zlomení kosti, doplněné Landonovým řevem, probudilo všechny v bytě, a možná i ve zbytku bytového domu. 

"Kurva jedna! Udělala to naschvál! Úplně mi ho zlomila!" řval Landon, když se jeho krvácejícímu přirození s obvazem v rukou věnoval Luis.

"Ne, Landone... tohle jste měl zlomené už několikrát předtím. A vůbec to není zahojené... je... je mi z toho... bože, to je... bože... neházejte sebou! Bože... krucinál, tohle... kruci... to je boží." 

"Říkal jste, že byste se mu na to chtěl podívat," řekl Muluk.

"Netušil jsem, že to má v takhle špatném stavu... Landone, vždyť on vám může upadnout!" řekl Luis, a pak si zakryl ústa. Chtělo se mu zvracet.

"Tohle je chyba všech těch degenerovanejch, velkoprsejch potvor! Kdyby se víc nastavovaly, a nezakrejvaly přede mnou, do prdele, celej můj život ty svoje prdele, tak bych si to nikdy neporanil, když jsem na to poprvý kouk Zaylee! Do prdele, stejně za to všechno může Helga! Neměla vypadat tak přitažlivě, děvka jedna! A ta muslimská svině na Borneu! Do prdele, tohle je taky její chyba! A ani mi krev z pinďuse nepochválila!" rozčiloval se Landon.

"Hele, vy mluvíte, jak dokonalý incel!" řekl mu Gerome, přihlížeje Luisově operaci Landonova přirození.

"Držte hubu, svině! To, co říkam, je svatá pravda!"

"Jak dlouho jste byl v životě incelem?"

"Nikdy jsem, do prdele, nebyl incel! Ženský mě vždycky přitahovaly, to jo, a já jsem po nich toužil, ale držel jsem se na uzdě, protože jsem věřil, že Bůh pro mě chtěl manželství... Měl jsem to s nějakou ženskou dělat až potom, co jsem si jí vzal... ale když jsem konečně našel submisivní děvku, co vo mě měla zájem, na tý zasraný Catholic University v zasranym Washingtonu, prostě jsem se nemoh udržet, no... Museli jí to vodoperovat, nadělal jsem jí v tom velký škody. Zasloužila si to, měla na to bejt připravená... blbost křesťanskejch holek je ta, že si strašně idealizujou, jak na ně ten pinďus bude milej... měly poslouchat pátera Liebera, do prdele! Ten mi vo něm řek všechno..."

Poslední soukromá hodina náboženství, kterou Landon se svým oblíbeným klerikálem prožil, na něj měla v životě velký vliv. Landonovi bylo devatenáct let. Byl již vzrostlým, svalnatým mužem, a pěstoval si bradku. Byl znám pro svou autoritativnost a nekompromisní povahu, a byl přesvědčen, že ho všichni v komunitě měli rádi.

"Pátere Liebere?" zeptal se hlubokým hlasem Landon, a pohlédl Lieberovi do očí.

"Nějaká otázka, Landone? Nepochopil jsi to, co jsi přečetl?"

"V jednom kuse myslím na to, jak Ježíš křesťany vykoupil... jako za co? Co byly ty hříchy?"

"Homosexualita, Landone. Transsexualita. Satanismus. Komunismus. Marxismus. Socialismus. Touha po anarchii. Takzvané liberální myšlenky. Vykoupil mě i tebe za každý hřích, kterým je myšlenka na 'rovnou společnost', na ohavné sexuální pudy a tak podobně. To vše je zlé, jak víš. Ale Ježíš tě miluje, Landone. Přišel a řekl, stop pokušení! Stop homosexualitě! Stop levici! Ale neřekl, přestaň myslet na to, že chceš ochutnat ženský orgán. Řekl, umřu, a ty to můžeš udělat, a stejně půjdeš do nebe, když budeš vědět, že je to hřích. Jen to, Landone, nedělej s muži. To by opravdu bylo strašné, to by se Ďáblovi opravdu líbilo... Penis a penis rovná se peklo, rozumíš?"

"Jasně, pátere Liebere. Nikdy nesáhnu na mužské genitálie."

"Věř mi, kdybys to někdy udělal, kdyby tě Ďábel moc pokoušel... riskuješ zavržení. I od své církve, Landone. A ne, aby tě napadlo nechat se změnit v ženu!"

"Chci se ještě na něco zeptat... Jsem přijatý na Catholic University, poslali mi zpátky dopis..."

"Na tu univerzitu ve Washingtonu? No, to je parádní, Landone! Znám tam několik vyučujících, je to jediná kvalitní vysoká škola v celých Spojených státech!"

Na chvíli se Lieber zamyslel. "Možná tam najdeš i svou budoucí manželku, Landone! To je dost možné. Znal jsem kdysi mladíka, který tam šel, a rozmnožil naši církev o mnoho malých křesťánků díky tomu, že našel další nevinnou, Bohu oddanou duši!"

"To by se mi líbilo," řekl tajemně Landon. Sáhl si mezi nohy. Ucítil pohyb.

"Tam budeš v bezpečí. Žádní homosexuálové a transsexuálové, a komunisté! Och, komunisté... demokrati jsou teď komunisté. Barrack Obama, uh... To je komunismus, jaký si Ďáblem posedlý Marx představoval... ale neboj, to tě tam nepotká, tam budeš před těmi levicovými rozvraceči v bezpečí."

"Abych se ale vrátil k té mé otázce," řekl Landon, "půjdu studovat přírodní vědy, otče. A bojím se, že zapomenu na všechno, co jste mě naučil o Bohu. Co když přestanu věřit, otče? Co když mi nějaký biolog poblázní hlavu?"

"Nepoblázní, neboj. Všichni ti biologové na Catholic University jsou slušní věřící," řekl Lieber, a podivně se usmál, "tolik vědců je teď tažených doleva. To globální oteplování, které neexistuje... hoax vytvořený Alem Gorem a podobnými neomarxisty! Neboj, tam takové věci neuslyšíš. Zůstaneš slušným křesťanem, takovým, jakým jsi vždycky býval."

"Bojím se, otče..."

"Čeho? Vždyť jsem ti řekl, že v takovém slušném prostředí se nemusíš ničeho bát! Bůh tě povede..."

"Víte, jak dopadl Jack Tanzer? Můj kamarád z dětství?"

"Ano, vím... ale to se ti nestane. Vždyť jsi mi teď řekl, že se mužských genitálií nikdy nedotkneš," řekl mu Lieber, "Jack udělal velkou chybu. Zkusil něco, co od něj Bůh nikdy nechtěl. A zalíbilo se mu to... Jackova mysl zčernala, nejspíš pod vlivem přítelova spermatu... Och, jak ohavné. Bůh chtěl, aby tvé sémě, Landone, nacházelo cestu do žen, ne do mužů. Ale to ty víš. Ne, nedopadneš jako Jack! Žádný satanista si tě nepřitáhne. Budu se za tebe vžycky modlit."

"Jack se teď oblíká jako ženská," řekl Landon.

"Ano, ano... je z něj transvestita! Viděl jsem ho, ojíždět rozkrokem kříž před naším kostelem, zatímco mu přítel čichal k zadnici! Modlil jsem se k Bohu, aby ty dvě zrůdy umřely, a doufám, že se to brzo stane! Ať takové omyly neexistují, Ďáble, vezmi si je do pekel!"

Lieber se opět zadíval na Landona, a usmál se na něj. "Tak kdy do toho Washingtonu pojedeš?"

"Příští týden, otče. Znáte nějaký dobrý kostel, kde bych...?"

Na dveře náhle někdo zabouchal. "Ano? Vstupte!" řekl svým vysokým hlasem Lieber.

Místnost rázem zaplavili policisté, a jeden z nich nasadil páteru Lieberovi pouta.

"Co se děje? Co se děje?!" ptal se překvapeně Lieber.

S policisty vstoupila do místnosti patnáctiletá dívka, zalitá krví.

"Zavolala nám, že jste jí to..."

Nic dalšího Landon nevnímal. Byl v šoku. Díval se na dívku, třesoucí se v dekách, podporovanou jednou policistkou. Z očí jí tekly slzy. Landonovy oči se střetly s těmi Lieberovými. Naposledy si vyměnili pohledy plné vzájemného respektu.

Co to ta malá děvka udělala, myslel si Landon, když šel domů. Vždyť byla stvořená z jednoho jediného důvodu, opakoval si v hlavě. Když chodila k páteru Lieberovi na náboženství, měla čekat, že bude chtít, aby mu dala své tělo, přesvědčoval se Landon. Představa, jak kněz dominoval nad jejím tělem, Landona rozesmála. 

Musel si to nakreslit. Detailní kresbu, ve které dívka seděla na klíně zubícímu se knězi, si s sebou vzal na univerzitu. Nikdy ji nezahodil.

"Páter Lieber mi říkal, že jsi ojížděl penisem kříž před naším kostelem!" zařval Landon do obličeje svému dětskému kamarádovi. 

Bylo to o dva roky později, když jim oběma bylo jednadvacet. Landon se vrátil z D.C. do Kingsportu na letní prázdniny, a náhodou na Jacka narazil v hospodě. 

"Co to blábolíš? Lieber? Ten patologický lhář, a úchylák, co znásilňoval ženy? Ty s ním snad mluvíš?" zeptal se Jack.

"Mluvil jsem s ním před dvěma roky, když ho vodtáhli, chudáka," odpověděl Landon, "říkal, že tě viděl, s tvým... s tvým... sodopartnerem."

Jack se zasmál. Landon zrudl v obličeji. "Co je na tom tak vtipné?"

"Lieber byl mentálně nemocný, homofobní, transfobní, antikomunistický ultrapravičák. Typický produkt křesťanského systému, klerofašista."

"Klerofašista? Co to je klerofašista?"

"Klerofašisti jsou lidi, mezi které chodíš na tu svou křesťanskou univerzitu, Landone," řekl mu s úsměvem Jack, a napil se piva.

"Nelíbí se mi v tom to slovo 'fašista'. Co tím jako chceš říct?!"

"Prosím tě, vy jste autoritářští pravičáci. Vymydlené mozky, nenávidíte určité skupinky lidí... vidím, jak se mnou mluvíš. To mi o tobě říká dost. Nechci tě vidět, Landone. Nemáš tady v Kingsportu, co dělat."

"Možná tady spíš nemá co dělat hloupý ateista, který se odtrhl od svojí víry, a který se nechal zmanipulovat marxistickými kecy!"

"Tím jako narážíš na co? Že se identifikuju jako genderqueer? Co je ti po tom? Do kostela jsem chodil jenom proto, že to chtěli mí rodiče. Když jsem vyrostl, osamostatnil jsem se, a náboženství jsem zavrhl... což by podle mě měl udělat každý člověk, který umí myslet."

"Běž do prdele, Jacku! Seš zrádce," rozčilil se Landon ještě více.

"Jak jsem říkal," usmál se Jack, "nechci tě vidět, Landone. Jsi jeden z nich... člen stáda, nic víc."

"Víš, že bych tě měl vypráskat biblí, abych z tebe tu tvou zasranou homosexualitu dostal? Co se s tebou stalo, Jacku?! Když jsme byli malí, čuměli jsme na ženský, a..."

"To jsme byli ještě děcka. Na porno s chlapem a ženskou bych se dneska nedíval. Je to urážlivé vůči ženám," řekl Jack, "ale tehdy jsem to nevěděl, protože mě rodiče nevedli k nějaké ohleduplnosti."

"No ještě buď feminista!"

"Jo, jsem feminista. V podstatě jo."

"Kde mám, do prdele, tu bibli?"

"Co, chceš mě s ní fakt mlátit? Táhni, Landone. Potkám svého kamaráda z dětství, a on mě jenom uráží pro mou genderovou identitu, a proto, že jsem vyrostl v ateistu. Běž si dominovat nad někým jiným, v té vaší církvi je kokotů a cour, co se nechají manipulovat, pro psychopaty jako seš ty dost."

Landon mu dal pěstí do obličeje. A Jack se bránil. Za chvíli došlo i na rány židlí do zad. Ale neobdržel je Jack. Bránil se tak urputně - a navíc se k němu v boji proti náboženskému fanatikovi přidalo několik dalších lidí z hospody - že Landon co nevidět ležel na zemi, a utíral si zakrvácený nos.

"Já ti ještě ukážu, ty teplej grázle! Za tohle zaplatíš!" zařval Landon, když za posměchu všech přítomných z hospody odcházel.

"Znáte někdo Crass? Tu anarchopunk kapelu z Británie?" ozval se někdo v hospodě.

"Pusťte tu jejich písničku... So what!"

"So what, so what.

So what if I see through the lies.

So what if the people I despise

Twist my arm and make me work,

I'm no deaf, no fucking jerk.

I'm no spastic lying in the street.

I'm no superstar elite.

I'm just a person, a human being.

NO YOU'RE NOT, YOU'RE A PART OF THE MACHINE.

You're a part our machine because we want you to be.

We've got you now and you'll never be free.

We can even have your body after you're dead.

We can take the eyes out of your fucking head.

Yes we'll take them out, use them again.

We can do it you know 'cause we've got your brain.

We'll crucify you like we crucified him.

We'll make you obey our every whim."

Na osm let staré zážitky z hospody v Kingsportu Landon pomýšlel, kdy spolu s Mulukem, Luisem a třemi miamskými neonacisty stál před gay klubem v coloradském Pueblu. Pomýšlel na Jacka, na to, jak si jím připadal zrazen. Vracelo se mu, jak ho jeho starý kamarád sexuálně probudil porno videem, i to, že byl nakonec někým, koho Landon pro jeho odlišnost nenáviděl.

Možná, že kdyby mi to porno v jedenácti neukázal, necítil bych teď nutkání skákat na ženské zezadu, myslel si Landon. Možná, že kdyby mi nevysvětlil, jak to s ženami dělal páter Lieber, nikdy bych to nechtěl zkusit stejně a nezlámal bych si penis. Takové myšlenky, ze všeho obviňující jen Jacka, se Landonovi odvíjely v hlavě.

"Kolik je uvnitř lidí?" zeptal se Luise.

"Minimálně třicet homoušů. Mají tam velký sraz... možná i orgii."

Landon se zatřepal. "Tak se přidáme, jako správní křesťané, jako správní pravicově orientovaní, normální svět chránící muži!"

Odjistil granát.

"Láska je ve vzduchu, buzny!" zařval, a granát hodil do budovy. Ostatní členové jeho zpátečnického týmu udělali to samé.

Ozvala se strašná rána. Budova spadla. Zevnitř se ozýval řev neskutečně trpících lidí.

"Vaše láska planetu nezachrání, svině! Ale teď... teď jí bude líp! Míň uhlíku! Míň uhlíku!" řval Landon na celé kolo.

"Musím říct, že tenhle víkend v L. A. byl prostě suprový," řekl Colin svým přátelům na autobusové zastávce kdesi v hlubinách Los Angeles.

"Jestli naplánuješ nějakou akci v Sacramentu, dej mi vědět. Strašně rád bych něčím přispěl," řekl mu Jacques.

"Já taky," dodal Kirti, "dost jsem se od tebe za tenhle víkend naučil. I když studuju environmentální vědy, nemám takové znalosti sociální ekologie... ty tomu očividně opravdu věříš."

"No, i já teď nabyl přesvědčení," řekl s úsměvem Jacques, "že sociální ekologie je nejlepší, nejhumánnější ekofilozofie. Ne, že by Bookchin neměl mouchy, ale... je to sakra lepší, než všechen ten zelený kapitalismus, který hlásají v médiích a v politice... která je v této zemi z velké části pravicová, prokapitalistická, a dovádí nejen USA, ale vůbec celý svět ke kolapsu."

"Byl bych strašně rád, kdybych se tu mohl zdržet ještě pár dnů... Měli bychom si co říct," smál se Colin, "ale jak víte, jsem pracující s minimální mzdou, a potřebuju vydělávat na rentu... Jinak skončím trvale u Zacka, a ten žije ve dvoupokojáči, ale jeden má plný věcí... podle mě zbytečných... Každopádně nechci takový ten monogamní vztah, kdy dva lidi žijou v jednom bytě... chci vztahovou anarchii. Žádná závislost na partnerovi. Takže, jak jsem říkal, musím vydělávat!"

"Oh my fucking god," řekla Ruth, stojící opodál. Vytřeštěnýma očima se dívala do svého mobilního telefonu.

"Co se stalo?" zeptal se starostlivě Colin.

Ruth odtrhla oči od displeje mobilu. "V Coloradu někdo odpálil gay klub."

"Sakra," řekl Kirti.

"Nějaký fašoun..." řekl na to Jacques.

"Asi jich bylo víc," reagovala na jeho slova Ruth, "a jeden z nich napsal červenou barvou na silnici před strhlou budovou... no, pojďte se na tu fotku podívat. Je to čerstvá zpráva, dvacet minut od vydání..."

Na silnici před barem bylo napsáno: "PRVNÍ KROK K ZAJIŠTĚNÍ BUDOUCNOSTI TÝHLE KRÁSNÝ PLANETY - ODSTRANIT NEŽÁDOUCÍ, KTERÝ STEJNĚ NEJSOU SCHOPNÝ PŘISPĚT POPULACI".

"Fašoun," řekl opět Jacques, "tohle je... ohavné."

"Jak... jak může někdo něco takového udělat?!" vyřkla nevěřícně Ruth.

"Ukaž mi, prosím, znova ten obrázek," řekl jí Colin. Ještě jednou po něm přejel očima. 

"To vyfotili policisti... hned je tam někdo zavolal. Jako, stalo se to v obydlené části města, jo, kolem jsou bytové domy..."

"Je tam napsané... 'k zajištění budoucnosti týhle krásný planety'. 'První krok'? Co to má znamenat?" zeptal se Colin.

"Fašoun, co to myslí vážně," odpověděl Jacques.

Colin zakýval hlavou. Také mu to docházelo. "Možná... možná bych se tam měl podívat. Mám takový... takový pocit... že něco takového by napsal... a provedl... nějaký ekofašoun."

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ.

Obrázek týdne 24. 3. 2023

Žabí týden 2023 pokračuje, a vlastně již také končí. Sliboval jsem, že příspěvků v rámci letošní oslavy žab na mém blogu bude trochu méně, a tímto Obrázkem týdne je v podstatě zakončím. Také jsem sliboval, že tento příspěvek do obrázkové rubriky se bude nést v duchu jara, které nám v uplynulém týdnu oficiálně začalo. Po dlouhém hledání fotografie, se kterou bych byl spokojený, jsem narazil na toto velmi pěkné dílo z webu Mapio.net, a velmi se mi zalíbilo. Jaký je váš názor?

Popisek k obrázku: Skokan zelený (Pelophylax kl. esculentus) odpočívá na vodní hladině v blízkosti leknínu hvězdovitého červeného (Nymphaea nouchali var. caerulea). Vůbec se nepohybuje, a jeho tělo zahřívají intenzivní sluneční paprsky. Může v této pozici vydržet klidně několik desítek minut, nevyruší-li jej třeba užovka obojková (Natrix natrix), která tento rybník také obývá. Vodní plocha, v jejímž středu se obojživelník nachází, není příliš velká, a je udržována člověkem. Tento klepton skokana zeleného, anglicky nazývaný "edible frog" ("jedlá žába"), je hybridem skokana krátkonohého (Pelophylax lessonae) a skokana skřehotavého (Pelophylax ridibundus). Je schopen se rozmnožovat, a to hybridogenezí, což je v podstatě hemiklonální forma reprodukce, fungující ještě u několika dalších skupin hybridů skokanů z rodu Pelophylax. V dospělosti dorůstají samci těchto skokanů délky - od nozder po kloaku - 5 až 9 centimetrů, samice mohou mít až 11 centimetrů. Červený leknín, který záběru dodává kouzlo, je varietou jinak běžně modrého N. nouchali, a přirozeně se nevyskytuje; je výsledkem kultivace, a pravděpodobně se jako okrasná rostlina pěstoval už ve starém Egyptě, byť má podle jedné studie z roku 2012 blíže k mexickému druhu N. gracilis, než k pravému leknínu hvězdovitému, jenž pochází z jižní Asie. Tato fotografie byla pořízena ve vesnici Arnakke, v Dánsku.

Krásný doplněk k včerejšímu obrázkovému článku, co myslíte? Kéž by takový rybníček existoval někde v té městské džungli, kterou obývám. Prahu zpátky žábám! Give Prague back to frogs!

Zítra vás čeká sedmý Ekofašoun. A mohu vám slíbit, že se pomalu začneme dozvídat, odkud Landonovy nenávistné názory pramení. Vrátíme se tak trochu zpět v čase, a nahlédneme do dětství našeho zpackance. Připravte si kapesníčky.

V neděli se dočkáte dalších dokumentárních novinek, a že budou skvělé! A příští týden se na blog vrátí kvíz "Který pravěký tvor to je?". Že jste to teď, v březnu, nečekali? Neříkejte, že jste měli za to, že Blogorgonopsid má nějaká pravidla, přátelé! Každopádně doufám, že se vám letošní Žabí týden, sestávající z pěti příspěvků, líbil, a že si nenecháte ujít ani ten další - zase za rok!

Pět vybraných žabích ilustrací jako ukázka diverzity tohoto řádu obojživelníků

Čtvrtý příspěvek napsaný a vydaný na mém blogu v rámci Žabího týdne 2023 bude trochu stručnější. Tuto větu píši přesně ve 22:00, a umírám vysílením. Spíše než abych se pouštěl do rozsáhlé rešerše některého z bezocasých obojživelníků naší planety, rozhodl jsem se přispět dnes na svůj blog malou kolekcí pěti pěkných, všem milovníkům žab možná docela dobře známých ilustrací. Všichni jsme s nimi už seznámeni, ale přesto nebude na škodu se k nim vrátit!

1. Létavka černoblanná v The Malay Archipelago

Alfred Russell Wallace byl jedním z největších přírodovědců všech dob. Nezávisle na Charlesi Darwinovi pochopil, že existuje přírodní výběr. Při svých cestách po ostrovech jihovýchodní Asie se setkal s mnoha rozličnými a do poloviny 19. století vědeckému světu málo známými či neznámými zvířaty, a jednou z nich byly dnes již slavné "létající" žáby na Borneu. Na této kresbě, která byla vydána v knize The Malay Archipelago (Malajské souostroví), jež Wallaceovi vyšla v roce 1869, se nachází létavka černoblanná (Rhacophorus nigropalmatus), jedna z nejznámějších žab jihovýchodní Ase. Kromě Bornea žije i na Sumatře, na Malajském poloostrově, v Laosu, Thajsku, Vietnamu a na jihu Číny. Autorem díla je John Gerrard Keulemans, dánský ilustrátor přírody, zvláště pak ptáků, známý také pro svou obrazovou rekonstrukci vyhubené alky velké. Ilustrace je to velmi pěkná, mnoha čtenářům v 19. století i později vlastně "létající" žáby jihovýchodní Asie představila poprvé.

Zdroj: Wikipedia

2. Ropucha a motýl

Olejové ilustrace ropuch a motýlů se staly před několika lety jakousi klasikou, dobře známou těm, kteří mají o obrazy obojživelníků zájem. Zde je například vyobrazen blíže nespecifikovaný druh ropuchy, zřejmě z rodu Bufo, s babočkou, která si sedla na jeho oko. Byť není úplně pravděpodobné, že by v realitě motýl vydržel sedět na ropuší hlavě příliš dlouho - neboť se by asi brzy stal její potravou - rozhodně jde o malby velice hezké. Toto dílo vytvořila umělkyně Artsykate z amerického státu Washington.

Zdroj: Reddit

3. Rodinka leiopelmy Archeyovy z Nového Zélandu

Buďme ale zase trochu specifičtější. Toto výjimečné dílo ilustrátorky Jessie Robertson nás přesouvá na Nový Zéland, konkrétně na jeho Severní ostrov, poněvadž vyobrazuje malou rodinku leiopelmy Archeyovy (Leiopelma archeyi), kriticky ohrožené žáby z prastaré skupiny neodmyslitelně spojené s novozélandskými ostrovy. Tento vzácný pozůstatek kdysi mnohem početnější žabí rodiny, jež se ve fosilním záznamu objevuje již v juře, je znám díky rodičovské oddanosti jeho samců. Poté, co se potomci vylíhnou z vajíček, vyšplhají svému otci na záda - stále vybaveni ocáskem, byť fázi pulce v podstatě přeskočili - a nechávají se na něm vozit, dokud si neprojdou kompletní metamorfózou. Žáby se o své potomky starají různě; některé australské druhy je nosí v bočních vacích, dva druhy se staly známé tím, že je odnosili v žaludku, a novozélandské žabky zase vozí mláďata na zádech. Meze se tu zkrátka nekladou.

Zdroj: SAVE THE FROGS!

4. Impresionistická pralesnička strašná

Přeskočme do Jižní Ameriky za jednou z nejjedovatějších žab naší planety, proslulou pralesničkou strašnou (Phyllobates terribilis), vybavenou tak silnými batrachotoxiny, že je nezpečné se jí pouze dotknout. Požití 2 aý 7,5 mikrogramů jejího jedu může být pro člověka fatální. I přes svou vskutku toxickou kůži však tento endemit tichomořského pobřeží Kolumbie není v bezpečí; na Červeném seznamu IUCN je klasifikován jako ohrožený. Jistě je vám známo, že jed těchto pralesniček je již tisíciletí původními obyvateli této části Jižní Ameriky používán k pokrytí špiček šípů, jež pak pomocí foukaček střílejí na různorodou zvěř. Jed žába vylučuje, když je vystavena ohni. Na této malbě se možná nejeví tak živě, jako ve skutečnosti, ale kdo ví, třeba byste ji tak viděli právě poté, co by se vám na jazyk dostala trocha jejího jedu... A pak by se obraz rozmazal, a vy byste se navždy ztratili.

Zdroj: FineArtAmerica

5. Roztomilá otylka velkooká

V závěru Žabího měsíce 2021 jsem napsal článek Žáby z pouštních oblastí, který se mimo jiné věnoval i jednomu roztomilému druhu z Namibie a Jihoafrické republiky - otylce velkooké (Breviceps macrops). Tato 4,5 centimetru dlouhá pouštní žába patří k těm nejroztomilejším zvířatům naší planety, se svýma velkýma očima, drobnou hlavičkou, velkým, kulatým tělem a krátkýma nožkama. Své podemní úkryty opouští v rozmnožovací sezóně od června do října, kdy samičky aktivně hledají partnery na základě poslechu sameččí vokalizace, a pak se s nimi páří opět pod zemí. Potomstvo otylek velkookých přeskakuje pulčí fázi; z vajíček se líhnou drobné verze dospělých. Jde o téměř ohrožený druh, vyskytující se na území jen asi 2000 čtverečních kilometrů. Tato ilustrace je dílem ilustrátora/ky Dawnfire.

Zdroj: Pinterest

Jaký máte na můj výběr pěti žabích ilustrací, jež poukazují na žabí diverzitu, názor? Přidali byste nějaké dílo, nebo byste některé z této přehlídky odebrali? Svůj názor můžete vyjádřit v komentářích!

Skokan hnědý - zdánlivě obyčejná, avšak nádherná žába je obojživelníkem roku 2023

Kdo nezná skokana hnědého (Rana temporaria)? Šest až devět centimetrů dlouhá žába z čeledi skokanovitých (Ranidae), lehce rozeznatelná pro svou krátkou, zaoblenou hlavu, nepravidelné tmavé skvrny na zádech a výraznou tmavou skvrnu za okem, jakož i hnědavé zbarvení, jež jí vysloužilo jméno, je naším nejznámějším obojživelníkem. A také jedním z nejrozšířenějších. Ne každá lokalita s alespoň troškou vody v České republice se může pyšnit čolky, mloky skvrnitými (Salamanda salamandra) nebo skokany ostronosými (Rana arvalis). Když však vyrazíte do lesa nebo k potoku, do lomu nebo zkrátka vyjdete k potůčku v městském parku či do své zahrady (pokud tedy zahradu máte), je dost možné, že potkáte skokana hnědého. Kdybych nebyl do herpetofauny takový blázen - byť jsem nucen tuto svou vážnou odchylku od normy aktivně před ostatními zástupci svého druhu po většinu času skrývat - asi by mě už skokan hnědý nudil. To by si však samozřejmě nezasloužil, a já jsem rád, že nejsem jediný, kdo se ho v jakékoliv konverzaci o obojživelnících zastane. O tom, že zdánlivě obyčejný skokan hnědý si plně zasluhuje pozornost, rozhodla před několika týdny i Česká asociace pro ochranu a výzkum obojživelníků a plazů (HERPETA), jež ve spolupráci s Muzeem přírody Český ráj každoročně vyhlašuje Obojživelníka roku (a rovněž tak Plaza roku, ale tomu se v tomto příspěvku věnovat nebudu). Obojživelníkem roku 2023 je tedy právě skokan hnědý - žába často přehlížená, považovaná nezasvěcenými za příliš obyčejnou, a u těch, kteří k amfibiánům nechovají velký respekt, možná i neoblíbená. Přitom je však nutné, abychom si uvědomovali, že i tento široce rozšířený druh není v bezpečí.

Skokan hnědý (Rana temporaria) ve Spojeném království. Obrázek z webu iNaturalist

U nás mají skokani hnědí problémy při rozmnožování; jejich pulci jsou málo životaschopní. Další potíží, se kterou se tento druh potýká, je nadměrné užívání herbicidů a pesticidů na polích - tyto látky se bohužel akumulují ve vodotečích mezi poli, kde dospělí skokani přezimují, a mají pak na ně neblahý vliv. K životu potřebuje vhodnou krajinnou mozaiku, a preferuje větší vodní plochy - úspěšně se může rozmnožovat v tůních zabírajících plochu alespoň 10 čtverečních metrů, ale čím větší vodní plocha je, tím jsou pro jeho množení podmínky příhodnější. Ačkoliv u nás není skokan hnědý zařazen mezi druhy chráněné, je na Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky od roku 2018 veden jako ohrožený. Je třeba chránit jeho domovinu, kterou jsou rybníky a další větší tůně, louky, lesy, lomy, pískovny, říční tišiny, ale i uměle vybudované kanály a stružky, ve kterých je vodní tok regulován. Věnujme letos skokanu hnědému, obojživelníkovu roku 2023, náležitou pozornost! Nedívejme se na něj jako na jakousi obyčejnou žábu. Nemávejme nad ním rukou. Titul obojživelníka roku si zaslouží, neboť je nedílnou součástí ekosystémů, které obývá!

Zdroje informací pro tento příspěvek:

Obojživelníci České republiky

Jičínský deník

Třetím příspěvkem v rámci Žabího týdne 2023 na Blogorgonopsidu jsme se tedy z tropických krajů přesunuli do našich středoevropských končin. Nemohu nicméně slíbit, že v nich zůstaneme do zítřka!

Rákosnička žlutozelená - jeden z nejbarevnějších žabích druhů

Druhým článkem vydaným na mém blogu v rámci Žabího týdne 2023 se ještě zdržíme v dalekých krajích u exotických bezocasých obojživelníků. Tentokrát se podíváme na pestře zbarvený druh z tropické Afriky, který dost možná - byť je to pro každého z nás subjektivní - patří mezi nejkrásnější obojživelníky na naší planetě. Seznamte se s rákosničkou žlutozelenou!

V subtropických a tropických lesích Afriky, v jejích suchých savanách i sezónně vlhkých travnatých oblastech, v oblastech zemědělské půdy i ve městech, v bažinách i sladkovodních jezerech žije rákosnička žlutozelená (Hyperolius viridiflavus), malý obojživelník ze subsaharské čeledi rákosničkovitých (Hyperoliidae). Od špičky hlavy po kloku dosahuje maximální délky 3,3 centimetru, a to v případě samiček, které jsou o něco málo větší, než samečci. Jedná se o poměrně dosti známý žabí druh, proslavený i zmínkou ve filmu Jurský park (Jurassic Park) z roku 1993, byť v něm není přímo jmenován. Postava Alana Granta, ztvárněná hercem Samem Neillem, ve druhé polovině filmu hovoří o schopnosti "některých druhů západoafrických žab" měnit pohlaví ze samičího na samčí a naopak "v místech, kde se druhé pohlaví nevyskytuje". Jako vždy ve sci-fi příbězích, je na tom něco pravdy, a také je to tak trochu výmysl. Rákosnička žlutozelená je skutečně oním africkým druhem, na který Grant v rozhovoru s dětmi Murphyovými ve filmu vzpomíná, nicméně taková změna pohlaví byla u tohoto druhu zaznamenána jen jednou, a to v kolonii chované v zajetí. Tyto rákosničky jsou v dospělosti sekvenčními hermafrodity (u rostlin je ekvivalentem dichogamie), takže v různých částech života mají odlišné pohlavní orgány. V jednu část života tedy rákosnička žlutozelená může být identifikována jako samec, v jinou část života pak zase jako samice. Jakákoliv domněnka, že sekvenčními hermafrodity jsou však všechny žáby, nebo alespoň "některé" západoafrické druhy žab (jak to bylo vyřčeno právě v Jurském parku), je však mylná. Tento jev byl skutečně pozorován za umělých podmínek pouze u tohoto konkrétního druhu, a u žádného jiného. Dalo by se tedy - samozřejmě s trošičkou humoru - říci, že Jurský park po vzoru jednoho z předchozích Spielbergových blockbusterů, Čelistí (Jaws) z roku 1975, rozšířil o další skupině zvířat mylné představy.

Typický zástupce druhu Hyperolius viridiflavus. Zdroj: Pinterest

Zeměmi, v nichž se lze s rákosničkou žlutozelenou setkat, jsou Etiopie (konkrétně její severozápad), Jižní Súdán, Keňa (na západě), Rwanda, Uganda, Burundi, dále je pak k nalezení v severozápadní Tanzanii, na severovýchodě Demokratické republiky Kongo a také na východě Středoafrické republiky. Některé subspecie, jindy klasifikované jako samostatné specie, lze najít i v Zambii, Zimbabwe nebo v Angole. Vyskytuje se od nížinných oblastí až po nadmořskou výšku 2400 metrů, a to v biotopech zmíněných výše; je to druh, kterému se daří opravdu v celé řadě habitatů, od měst po "odlehlou divočinu". Rozeznáváno je celá řada poddruhů, jež se od sebe barevně odlišují, pouhé vypsání jejich celých vědeckých jmen by zde však zabralo příliš mnoho místa. Vraťme se nyní zpět k rozmnožování těchto žab, a pomiňme již její schopnost výjimečně měnit pohlaví. Rákosničky žlutozelené se rozmnožují v období dešťů; samička je v této době schopna naklást snůšku průměrně o 330 vajíčkách každých 10 až 20 dnů. Není neobvyklé, že za rozmnožovací sezónu - která trvá několik měsíců - naklade samice celkově až nějakých 800 vajíček. Z těch se líhnou malí pulci už dva až pět dní po oplození samcem, a v malé žabáčky se metamorfují už v osmi týdnech života. Pohlavní dospělosti pak zástupci tohoto druhu dosahují ve věku 4 až 12 měsíců. Smutné je, že zhruba po roce života rákosničky žlutozelené umírají, také proto se tedy během rozmnožovací sezóny snaží, co mohou, aby měly velké množství potomků. Zhruba po roce umírají tyto žáby i v laboratorních podmínkách. Výzkum K. Lisenmaiera a jeho kolegů, jehož výsledky byly publikovány v roce 1992 ve vědeckém časopise Physiological Zoology, dokázal, že dospělé rákosničky nepřežívají období sucha až do jeho konce. Skutečně mají tedy jedinou šanci se rozmnožit, dožijí-li se svého prvního a jediného období dešťů. A boj o život nekončí ani při něm; zvláště samci tohoto druhu jsou poměrně zranitelní, neboť vydávají hlasité zvuky, kterými na sebe nechtěně upozorňují predátory. Mezi ty patří různé druhy ptáků, ale třeba také nejedovatý had Lycodonomorphus refutus, jenž však samozřejmě tyto žáby nevyhledává s pomocí sluchu (hadi vzduchem nesené zvuky neslyší). Pulci rákosniček žlutozelených jsou potravou plejády larev vodního hmyzu, včetně larev vážek. Další zajímavá věc na tomto druhu je jeho schopnost dorůst utržené či poškozené končetiny.

Angolský poddruh Hyperolius vidiriflavus angolensis. Zdroj: CalPhotos

Vzhledem k množství poddruhů, které tato specie má, ji lze opravdu označit za jednu z nejbarevnějších žab. Zbarvení je u ni skutečně velmi proměnlivé; některé druhy mají černě skvrnitá záda, končetiny a hlavu, jiné jsou "dorzálně zdobeny" výraznými, až křiklavě zbarvenými pásky. Setkáme se s rákosničkami žlutozelenými, jež nejsou jen žlutozelené, ale také červené, hnědé, modré, černé, šedé, s bledými pásky, s černými skvrnami či se skvrnami bílými. Koloraci těchto žab se zkrátka meze nekladou. Nutné je však uvést i to, že taxonomie tohoto druhu je skutečně velmi složitá. Podle výzkumu A. Wieczoreka a jeho kolegů, jehož výsledky byly publikovány v Amphibia-Reptilia v roce 2001, je poddruhů této žáby deset. Ne všechny zdroje se ale s touto informací shodují. Podle zbarvení nicméně nelze určit, zda je žába rákosničkou žlutozelenou či zástupcem jiného druhu rodu Hyperolius (do kterého mimochodem, přinejmenším na začátku roku 2022, patřilo okolo 145 druhů!). Druhovou příslušnost žáby zkrátka prozradí výsledky analýzy mitochondriální DNA. 

Zdroje informací pro tento příspěvek:

Animal Diversity Web

AmphibiaWeb

Wikipedia

To byl tedy stručný popisek tohoto poměrně dobře známého žabího druhu. Máte rákosničku žlutozelenou rádi?

Tolkienova žába z ekvádorských And

Je 20. března, tedy Světový den žab (World Frog Day), a tak ho na svém blogu stejně jako v letech 2021 a 2022 hodlám věnovat bezocasým obojživelníkům. Mohu vás také ujistit, že v rámci Žabího týdne 2023 o nich v příštích dnech napíši více článků, i když jich tentokrát nebude tolik, jako v rámci Žabího týdne 2022 (a už vůbec ne tolik, jako v rámci Žabího měsíce 2021!). Nyní se spolu podívejme na velmi zajímavý druh žáby, která byla popsána teprve nedávno...

Hyloscirtus tolkieni - tak zní jméno ekvádorské žáby z čeledi rosničkovitých (Hylidae), jež byla popsána Juanem Carlosem Sánchez-Nivicelou a jeho kolegy v článku vydaném 19. ledna tohoto roku ve vědeckém časopise ZooKeys. Rod, do kterého patří, byl původně, poněkud kuriózně popsán roku 1882 jako Hylonomus; toto rodové jméno však o dvaavacet let dříve bylo dáno primitivnímu plazovi ze svrchního karbonu Nového Skotska, a tak byl žabí rod nedlouho poté přejmenován. V současné době je platných 40 druhů, a všechny žijí v neotropické oblasti, převážně však v Andách (ve Střední Americe, konkrétně v Kostarice a Panamě, se už setkáme jen se dvěma druhy těchto rosniček). Čtyřicátá specie tohoto rodu je tolik speciální, že autoři jejího popisu začali článek adaptací úvodních slov knihy Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky britského spisovatele J. R. R. Tolkiena. A protože jim žába svým neobvyklým vzhledem připomínala mnohdy bizarní, severoevropskými mýty inspirované postavy Tolkienových knih - zvláště pak těch odehrávajících se v jeho fiktivní Středozemi - poctili ho tím, že obojživelníkovi dali druhové přízvisko tolkieni. Rosnička Tolkienova, jak bychom jí tedy mohli česky říkat, je zatím známa z jediného exempláře, nalezeného v roce 2020 v Národním parku Río-Negro v jihovýchodní části ekvádorských And. Žába, měřící od čenichu po kloaku 6,49 centimetru, a nalezená při průzkumu oblasti v únoru a březnu onoho roku, byla zabita v 5% lidokainu a později umístěna do 70% etanolu. Autoři studie pak provedli morfologickou analýzu, na základě níž zjistili, že jejím nejbližším příbuzným je rosnička středokordillerská (H. larinopygion), jež je řazena mezi téměř ohrožené druhy, a se kterou se také setkáme pouze v Cordillera Oriental v jihovýchodoekvádorských Andách.

Rosnička Tolkienova (Hyloscirtus tolkieni) na fotografii Juana Carlose Sánchez-Nivicely z roku 2018. Zdroj: Mongabay

Autory studie v terénu zaujala jak velikost, tak výrazné zbarvení této rosničky, kterým se lišila od všech ostatních "hyloscirtů" v oblasti. Odlišit ji od nich lze také pomocí dalších znaků: užší hlava, více vomerinových zubů (a to devět až třináct) a "hubenější" přední končetiny; druhy z druhové skupiny "okolo" H. larinopygion mají hlavy širší, vomerinových zubů mají jen dva až šest, a jejich přední končetiny jsou masivnější. Větší tělesnou velikostí se zase Tolkienova rosnička odlišuje od druhů H. jahni a H. bogotensis; ty dorůstají maximální délky (od čenichu po kloaku) kolem 3,6 centimetru. Jak uvedl web Mongabay, se svými 6,5 centimetry by se H. tolkieni mohla vecpat do plechovky na sodu. Co se samotného zbarvení týče, má tato rosnička nazelenalá záda, silně zrnitý povrch kůže na končetinách, naoranžovělé špičky dlouhých prstů, a nepravidelné černé skvrny na břiše i na prstech. Nozdry má poněkud vystouplé. Lepkavý jazyk vyplňuje 80 % její ústní dutiny. Domovinou této žáby je hustý horský les v nadmořské výšce 3190 metrů. Exemplář byl odchycen ve 20:30, na větvi stromu asi pět metrů nad zemí a osm metrů od nejbližšího potoka. Můžeme tedy říci, že tyto žáby jsou aktivní v noci. Protože je zatím znám jen jeden exemplář, neví se, jak jsou na tom rosničky Tolkienovy početně - jejich domovina je však od roku 2018 přísně chráněna, a tak by jim nemělo hrozit žádné bezprostřední nebezpečí.

Snímek z Národního parku Río Negro-Sopladora, vyhlášeného ekvádorskou vládou coby chráněné území před pěti lety. Zdroj: HappyGringo.com

Informace pro tento příspěvek byly převzaty z následujícího článku:

A new stream treefrog of the genus Hyloscirtus (Amphibia, Hylidae) from the Río Negro-Sopladora National Park, Ecuador (ZooKeys)

Na začátek Žabího týdne 2023 to vůbec není špatné, že?