Je 20. března, tedy Světový den žab (World Frog Day), a tak ho na svém blogu stejně jako v letech 2021 a 2022 hodlám věnovat bezocasým obojživelníkům. Mohu vás také ujistit, že v rámci Žabího týdne 2023 o nich v příštích dnech napíši více článků, i když jich tentokrát nebude tolik, jako v rámci Žabího týdne 2022 (a už vůbec ne tolik, jako v rámci Žabího měsíce 2021!). Nyní se spolu podívejme na velmi zajímavý druh žáby, která byla popsána teprve nedávno...
Hyloscirtus tolkieni - tak zní jméno ekvádorské žáby z čeledi rosničkovitých (Hylidae), jež byla popsána Juanem Carlosem Sánchez-Nivicelou a jeho kolegy v článku vydaném 19. ledna tohoto roku ve vědeckém časopise ZooKeys. Rod, do kterého patří, byl původně, poněkud kuriózně popsán roku 1882 jako Hylonomus; toto rodové jméno však o dvaavacet let dříve bylo dáno primitivnímu plazovi ze svrchního karbonu Nového Skotska, a tak byl žabí rod nedlouho poté přejmenován. V současné době je platných 40 druhů, a všechny žijí v neotropické oblasti, převážně však v Andách (ve Střední Americe, konkrétně v Kostarice a Panamě, se už setkáme jen se dvěma druhy těchto rosniček). Čtyřicátá specie tohoto rodu je tolik speciální, že autoři jejího popisu začali článek adaptací úvodních slov knihy Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky britského spisovatele J. R. R. Tolkiena. A protože jim žába svým neobvyklým vzhledem připomínala mnohdy bizarní, severoevropskými mýty inspirované postavy Tolkienových knih - zvláště pak těch odehrávajících se v jeho fiktivní Středozemi - poctili ho tím, že obojživelníkovi dali druhové přízvisko tolkieni. Rosnička Tolkienova, jak bychom jí tedy mohli česky říkat, je zatím známa z jediného exempláře, nalezeného v roce 2020 v Národním parku Río-Negro v jihovýchodní části ekvádorských And. Žába, měřící od čenichu po kloaku 6,49 centimetru, a nalezená při průzkumu oblasti v únoru a březnu onoho roku, byla zabita v 5% lidokainu a později umístěna do 70% etanolu. Autoři studie pak provedli morfologickou analýzu, na základě níž zjistili, že jejím nejbližším příbuzným je rosnička středokordillerská (H. larinopygion), jež je řazena mezi téměř ohrožené druhy, a se kterou se také setkáme pouze v Cordillera Oriental v jihovýchodoekvádorských Andách.
Rosnička Tolkienova (Hyloscirtus tolkieni) na fotografii Juana Carlose Sánchez-Nivicely z roku 2018. Zdroj: Mongabay
Autory studie v terénu zaujala jak velikost, tak výrazné zbarvení této rosničky, kterým se lišila od všech ostatních "hyloscirtů" v oblasti. Odlišit ji od nich lze také pomocí dalších znaků: užší hlava, více vomerinových zubů (a to devět až třináct) a "hubenější" přední končetiny; druhy z druhové skupiny "okolo" H. larinopygion mají hlavy širší, vomerinových zubů mají jen dva až šest, a jejich přední končetiny jsou masivnější. Větší tělesnou velikostí se zase Tolkienova rosnička odlišuje od druhů H. jahni a H. bogotensis; ty dorůstají maximální délky (od čenichu po kloaku) kolem 3,6 centimetru. Jak uvedl web Mongabay, se svými 6,5 centimetry by se H. tolkieni mohla vecpat do plechovky na sodu. Co se samotného zbarvení týče, má tato rosnička nazelenalá záda, silně zrnitý povrch kůže na končetinách, naoranžovělé špičky dlouhých prstů, a nepravidelné černé skvrny na břiše i na prstech. Nozdry má poněkud vystouplé. Lepkavý jazyk vyplňuje 80 % její ústní dutiny. Domovinou této žáby je hustý horský les v nadmořské výšce 3190 metrů. Exemplář byl odchycen ve 20:30, na větvi stromu asi pět metrů nad zemí a osm metrů od nejbližšího potoka. Můžeme tedy říci, že tyto žáby jsou aktivní v noci. Protože je zatím znám jen jeden exemplář, neví se, jak jsou na tom rosničky Tolkienovy početně - jejich domovina je však od roku 2018 přísně chráněna, a tak by jim nemělo hrozit žádné bezprostřední nebezpečí.
Snímek z Národního parku Río Negro-Sopladora, vyhlášeného ekvádorskou vládou coby chráněné území před pěti lety. Zdroj: HappyGringo.com
Informace pro tento příspěvek byly převzaty z následujícího článku:
Na začátek Žabího týdne 2023 to vůbec není špatné, že?
Žádné komentáře:
Okomentovat