Čtvrtý příspěvek napsaný a vydaný na mém blogu v rámci Žabího týdne 2023 bude trochu stručnější. Tuto větu píši přesně ve 22:00, a umírám vysílením. Spíše než abych se pouštěl do rozsáhlé rešerše některého z bezocasých obojživelníků naší planety, rozhodl jsem se přispět dnes na svůj blog malou kolekcí pěti pěkných, všem milovníkům žab možná docela dobře známých ilustrací. Všichni jsme s nimi už seznámeni, ale přesto nebude na škodu se k nim vrátit!
1. Létavka černoblanná v The Malay Archipelago
Alfred Russell Wallace byl jedním z největších přírodovědců všech dob. Nezávisle na Charlesi Darwinovi pochopil, že existuje přírodní výběr. Při svých cestách po ostrovech jihovýchodní Asie se setkal s mnoha rozličnými a do poloviny 19. století vědeckému světu málo známými či neznámými zvířaty, a jednou z nich byly dnes již slavné "létající" žáby na Borneu. Na této kresbě, která byla vydána v knize The Malay Archipelago (Malajské souostroví), jež Wallaceovi vyšla v roce 1869, se nachází létavka černoblanná (Rhacophorus nigropalmatus), jedna z nejznámějších žab jihovýchodní Ase. Kromě Bornea žije i na Sumatře, na Malajském poloostrově, v Laosu, Thajsku, Vietnamu a na jihu Číny. Autorem díla je John Gerrard Keulemans, dánský ilustrátor přírody, zvláště pak ptáků, známý také pro svou obrazovou rekonstrukci vyhubené alky velké. Ilustrace je to velmi pěkná, mnoha čtenářům v 19. století i později vlastně "létající" žáby jihovýchodní Asie představila poprvé.
Zdroj: Wikipedia
2. Ropucha a motýl
Olejové ilustrace ropuch a motýlů se staly před několika lety jakousi klasikou, dobře známou těm, kteří mají o obrazy obojživelníků zájem. Zde je například vyobrazen blíže nespecifikovaný druh ropuchy, zřejmě z rodu Bufo, s babočkou, která si sedla na jeho oko. Byť není úplně pravděpodobné, že by v realitě motýl vydržel sedět na ropuší hlavě příliš dlouho - neboť se by asi brzy stal její potravou - rozhodně jde o malby velice hezké. Toto dílo vytvořila umělkyně Artsykate z amerického státu Washington.
Zdroj: Reddit
3. Rodinka leiopelmy Archeyovy z Nového Zélandu
Buďme ale zase trochu specifičtější. Toto výjimečné dílo ilustrátorky Jessie Robertson nás přesouvá na Nový Zéland, konkrétně na jeho Severní ostrov, poněvadž vyobrazuje malou rodinku leiopelmy Archeyovy (Leiopelma archeyi), kriticky ohrožené žáby z prastaré skupiny neodmyslitelně spojené s novozélandskými ostrovy. Tento vzácný pozůstatek kdysi mnohem početnější žabí rodiny, jež se ve fosilním záznamu objevuje již v juře, je znám díky rodičovské oddanosti jeho samců. Poté, co se potomci vylíhnou z vajíček, vyšplhají svému otci na záda - stále vybaveni ocáskem, byť fázi pulce v podstatě přeskočili - a nechávají se na něm vozit, dokud si neprojdou kompletní metamorfózou. Žáby se o své potomky starají různě; některé australské druhy je nosí v bočních vacích, dva druhy se staly známé tím, že je odnosili v žaludku, a novozélandské žabky zase vozí mláďata na zádech. Meze se tu zkrátka nekladou.
Zdroj: SAVE THE FROGS!
4. Impresionistická pralesnička strašná
Přeskočme do Jižní Ameriky za jednou z nejjedovatějších žab naší planety, proslulou pralesničkou strašnou (Phyllobates terribilis), vybavenou tak silnými batrachotoxiny, že je nezpečné se jí pouze dotknout. Požití 2 aý 7,5 mikrogramů jejího jedu může být pro člověka fatální. I přes svou vskutku toxickou kůži však tento endemit tichomořského pobřeží Kolumbie není v bezpečí; na Červeném seznamu IUCN je klasifikován jako ohrožený. Jistě je vám známo, že jed těchto pralesniček je již tisíciletí původními obyvateli této části Jižní Ameriky používán k pokrytí špiček šípů, jež pak pomocí foukaček střílejí na různorodou zvěř. Jed žába vylučuje, když je vystavena ohni. Na této malbě se možná nejeví tak živě, jako ve skutečnosti, ale kdo ví, třeba byste ji tak viděli právě poté, co by se vám na jazyk dostala trocha jejího jedu... A pak by se obraz rozmazal, a vy byste se navždy ztratili.
Zdroj: FineArtAmerica
5. Roztomilá otylka velkooká
V závěru Žabího měsíce 2021 jsem napsal článek Žáby z pouštních oblastí, který se mimo jiné věnoval i jednomu roztomilému druhu z Namibie a Jihoafrické republiky - otylce velkooké (Breviceps macrops). Tato 4,5 centimetru dlouhá pouštní žába patří k těm nejroztomilejším zvířatům naší planety, se svýma velkýma očima, drobnou hlavičkou, velkým, kulatým tělem a krátkýma nožkama. Své podemní úkryty opouští v rozmnožovací sezóně od června do října, kdy samičky aktivně hledají partnery na základě poslechu sameččí vokalizace, a pak se s nimi páří opět pod zemí. Potomstvo otylek velkookých přeskakuje pulčí fázi; z vajíček se líhnou drobné verze dospělých. Jde o téměř ohrožený druh, vyskytující se na území jen asi 2000 čtverečních kilometrů. Tato ilustrace je dílem ilustrátora/ky Dawnfire.
Zdroj: Pinterest
Jaký máte na můj výběr pěti žabích ilustrací, jež poukazují na žabí diverzitu, názor? Přidali byste nějaké dílo, nebo byste některé z této přehlídky odebrali? Svůj názor můžete vyjádřit v komentářích!
Žádné komentáře:
Okomentovat