pondělí 6. března 2023

Nově popsaný druh hynerie z pozdního devonu Jihoafrické republiky

Hyneria - rod dravých ryb patřící do čeledi Trichopteridae, známé pouze ze středního a pozdního devonu, a pojmenovaný podle komunity Hyner v americké Pensylvánii. Byl zaveden v roce 1968, kdy Keith Stewart Thomson popsal druh H. lindae, jehož největší zachovaná čelist měří 38 centimetrů, a jenž dosahoval celkové délky (v dospělosti) 2,5 až 3 metrů. Tato velká ryba si zahrála v dokumentu Putování s pravěkými monstry (Walking with Monsters) z roku 2005, v němž podstatně ztížila životy mlokovitým (alespoň co se jejich zbarvení týkalo) hynerpetonům. Dosud byl znám jen jeden druh hynerie, a to právě H. lindae, ovšem 22. února 2023 se to oficiálně změnilo, neboť právě v ten den byl ve vědeckém časopise PLOS One publikován článek Roberta W. Gesse a Pera E. Ahlberga, jež v něm popsali druhou specii hynerie - H. udlezinye. Zatímco H. lindae je znám ze souvrství Catskill v Pensylvánii, H. udlezinye je pro změnu gondwanským druhem, a byl popsán na základě fosilií z Witpoorského souvrství, nalezených ve Waterloo Farm poblíž Makhandy v Jihoafrické republice. I jeho fosilie se datují do pozdního famenu (tj. stupeň svrchního devonu před zhruba 372 až 359 miliony roky). Nebyl to žádný drobeček - tato ryba byla až 2,7 metru dlouhá (tak velký byl alespoň největší studovaný exemplář).

Hyneria v dokumentu Putování s pravěkými monstry (Walking with Monsters). Obrázek z webu Pinterest

Autorům studie se dostalo do rukou 23 bloků s různými částmi těl H. undlezinye; typový exemplář, tedy ten, podle něhož byl formálně popsán, sestává z bloků AM6540b a AM6528a, přičemž v prvním se nacházejí také kosti pancířnatce Groenlandaspis riniensis, a ve druhém ostatky tetrapoda Umzantsia amazana. Většina materiálu sestává z dermálních kostí, včetně osifikovaných kostí ploutevních paprsků. Zachovaly se v metamorfovaných břidlicích obsahujících uhlík. Mnohem lépe než kosti jsou však zachované zuby této hynerie, a mají černé zbarvení. Také se zachovaly části čelistí; horní čelist je na tom lépe, z dolní čelisti se toho zachovalo opravdu jen málo (např. slabě porušená větev spodní čelisti/ramus mandibulae). Kromě toho se zachovaly ještě například některé šupiny, celkově podobné šupinám H. lindae. Vzhledem byl H. undlezinye velmi podobný americkému druhu, ostatně jak již bylo zmíněno výše, dosahoval podobné velikosti. Typový exemplář dosahoval v době úmrtí délky 180 až 190 centimetrů, jeden z paratypů zmíněný již výše měl však nějakých 270 centimetrů na délku. Původní odhad vědců studujících materiál byl, že tato ryba mohla dorůst až čtyřmetrové délky, ale hypotézu nakonec zavrhli.

Rekonstrukce lebky druhu Hyneria undlezinye. Obrázek z původní studie (pro odkaz viz níže)

Nález tohoto druhu hynerie je důležitý z několika důvodů. Zaprvé, jde o nejjižněji nalezeného zástupce čeledi Trichopteridae. Mnoho dalších dosud známých rodů a jejich druhů bylo nalezeno na severní polokouli; Eusthenopteron v kanadském Québecu, Langlieria v Belgii a Pensylvánii, Hedleichthys ve Skotsku. Edenopteron je znám ze severovýchodní Austrálie, a stejný kontinent vydal také pozůstatky některých druhů rodu Trichopterus. Ještě důležitější je však to, že oblast, ve které Hyneria undlezinye žila, byla v pozdním devonu v blízkosti jižního pólu; skutečně jižněji, než kde žil kterýkoli jiný dosud známý trichopterid. Ostatní trichopteridé, včetně těch výše uvedených, jsou známi z paleo-rovníkových či "paleo-midlatitudálních" oblastí (tedy žili v oblasti rovníku nebo v oblastech obratníků). Navíc všichni ostatní gondwanští trichopteridé pocházejí z Austrálie. Je možné, že tato čeleď (nebo spíše klad) vznikla na jižní polokouli, a nález H. undlezinye k této hypotéze svádí ještě více. Zadruhé, objev této ryby je důležitý z hlediska znalostí devonské fauny z Witpoorského souvrství; jedná se o největší dravou rybu z této oblasti, a mohla v ní být vrcholovým predátorem. Současníky H. undlezinye z mořského ekosystému v blízkosti jižního pólu byly třeba nozdratá ryba Serenichthys z čeledi Diplocercidae, trnoploutvá ryba Diplacanthus z čeledi Diplacanthidae, nebo třeba Priscomyzon, nejstarší známá mihule. Fosilie těchto a mnoha dalších mořských tvorů byly také nalezeny v horninách Waterloo Farm.

Informace pro tento příspěvek byly čerpány z tohoto článku:

Žádné komentáře:

Okomentovat

Nejčtenější