Cryolophosauří život 2/30

Minulá část:

V pravěké Antarktidě před 188 miliony lety se ze snůšky vajec vylíhli čtyři malí Cryolophosauři, jeden z nich byl sameček. Sotva začal poznávat svět, zaútočili na něj Eudimorphodoni. Kdyby nebylo jeho matky, která o něj pečuje, mohl by už dávno zahynout. V křoví se však něco pohnulo...

Cryolophosauří život 2/30:

Z křovin vykoukla malá hlava. Za chvilku zmizela, náhle se však objevili tři roztodivná stvoření. Byli to Coelurosauři. Cryolophosauří matka začala řvát, ale marně. Coelurosauři pochytali pár zbytků z vyvržené potravy a brzy zmizeli opodál. Cryolophosauři se nijak neobtěžovali, aby si potravu vybojovali zpět. Mláďatům, sotva pár hodin starým, tak málo jídla bohatě stačilo. Překvapení se pšak událo ještě mnohem více... Za ranního svítání hnízdo zbořila noha obrovského ještěra. Cryolophosauří matka se úlekem vzbudila, ale řvát nezačala - naopak, zvíře vítala. Byl to samec, otec mláďat. Přišel jen zkontrolovat, co se děje, zatímco malí Cryolophosauři spali. Poté vyvrhnul z jícnu ohromný kus masa a zaběhl pod kopec do lesa. Mělo to být něco jako rozloučení. Malí Cryolophosauři začínali růst. V asi třetím dni stáří se matka, pochopitelně i s mláďaty, vypravila k blízkému napajedlu. Celou dobu, od starání o vejce až po vychovávání mláďat, pila jen zkalenou vodu, která vznikla díky rose, každé ráno. Napajedlo bylo toto odpoledne tiché. V nedaleké mělčině se cachtal pár Eudimorphodonů, ale ti neprojevovali žádné známky obav. Velký Cryolophosaurus začal hltat čistou vodu. Mláďata si mezitím zašla opodál hrát. Jen malý sameček zůstal u matčiných nohou. Samičky ale za chvíli měl čekat nepříjemný zážitek...

Slunce zahalil temný stín. Jen co se mláďata vzpamatovala, dva Coelurosauři pochytaly dvě samičky. Poslední mládě skočilo včas do vody, ale tak malé, neschopné plavat, jen kuckalo vodu a brzy byly jeho šance velice malé. Matka jednoho Coelurosaura chytla a silně mu přetrhla páteř a téměř oddělila hlavu od zbytku těla. Druhý predátor se dal velice rychle na ústup, s jedním mládětem v žaludku. Matka poté ponořila do vody hlavu a v tlamě opatrně vynesla svíjející se mládě, těsně před záhubou, na břeh. Ze čtyř mláďat tak během poloviny prvního týdne přežila jen dvě. A to se mělo brzy osudově změnit. V dalším týdnu se malý Cryolophosauří sameček vydal na průzkum kolonie, ale...

Pokračování napíši určitě příští týden... Doufám, že se Vám druhá část mého příběhu líbila, pokud ano, komentujte...

Život v divočině: Aligátoři

Život v divočině

Aligátoři

Bažiny Floridy a Číny jsou domovem pro jednoho z nejznámějších plazů na světě. Přesto však tito aligátoři skrývají víc tajemství, než se na první pohled zdá. Budeme sledovat příběh dvou vzdálených příbuzných a přesouvat se z konce světa na jeho začátek... Nacházíme se na jihu severoamerického státu Florida. Jezero Okeechobee je z části národním parkem známým jako Everglades a tato hustá část neprobádaného pralesa je domovem naprosto fascinujících živočichů. Ne jen, že tuto oblast obývají pumy, jeleni nebo velcí hadi, ale také symbol celé Floridy - aligátor americký. Tento samec je již dospělý, měří 4,5 metru, je tedy o celý jeden metr delší, než samice. Narozdíl od jiných amerických aligátorů, toto je vlk samotář. Jelikož se tihle giganti dožívají až 60 let, můžeme jen hrubě odhadovat, před jakou dobou se narodil, víme však zcela s určitostí, že snůška, ve které byl vychován, mohla čítat až 40 mláďat. Aby tento aligátor přežil následující dny, bude muset hledat nejen vysoké zdroje potravy, ale také bezpečné útočiště, a to se nachází jedině ve skupině... Americký aligátor ale není jediným, který na této planetě žije. Na druhé části světa vládne jeho vzdálený příbuzný. Vítáme Vás v provincii An-chuj, v Číně. Této skupince dominuje také velký samec. Není sice zdaleka tak velký, jako náš hrdina z Ameriky, ale měří 2 metry, což je maximální velikost čínských aligátorů. Náhle se nabízí potrava...

Člověk. Čínští aligátoři ale neloví lidi, živí se však tím, co drží v rukou. Kusy kachního masa jim zde někdo hází takřka každý den. Nacházíme se totiž v rezervaci, které jsou posledními útočištěmi čínských aligátorů. Tato nádherná zvířata by bez ochránů přírody nepřežila, protože z jejich kůže se vyrábějí spolehlivé tašky, boty a všemožné výrobky. Aligátoři čínští jsou jediným druhem aligátora, který se nevyskytuje v Americe. Aktivní jsou hlavně po setmění, ale k jídlu si něco rádi dají i teď. V rezervacích mají klidný život, je to takřka divočina... Náš samec aligátora amerického se mezitím vydal hledat nové útočiště. Přes noc uplaval téměř dva kilometry, ale nenašel nic k snědku. S východem slunce se na padlý kmen stromu, pár centimetrů nad vodní hladinou, přilezla vyhřívat užovka indigová. Je to největší původní had na Floridě. Jelikož je aligátor studenokrevný živočich, pro svůj krevní oběh nemusí věnovat tolik energie v podobě potravy, ale vyhladovělý samotář by se rád něčeho nažral. Užovka si ani neuvědomila, co se stalo, a už skončila z části v útrobách monstra z bažin. Protože však aligátor neumí kousat, spolkne pouze veliký kus masa. Nyní nezbývá nic jiného, než trávit. Zbytek užovky si ale zahrabe pod dno, kde maso nahnije, a poté ho bude moci zkonzumovat. Na to však nyní moc času není. Na půli cesty ke zvláštní chovatelské farmě jej zachytil tento muž. Samec tak nalézá konečně nové útočiště. Chovatelská farma znamená nejen skupinu, kde bude lépe chráněn, a navíc i lidmi, ale také dostatek potravy. I přes svůj vzhled, vypadá to, že je patrně nejmaldším přírůstkem na farmě. Aligátoři, kteří se už v zajetí narodí, se totiž mohou dožít i 70 a více let, takže patrně ještě zažili Canadyho...

I čínské rezervaci, v provincii An-chuj se našemu samci aligátora čínského daří. Je starý asi 50 let, takže ho už brzy může čekat smrt. I on, podobně, jako jeho kolega z Floridy, byl totiž chycen v divočině, před 48 lety. Je však možné, že ve svém asi dvouletém věku by se ještě přechovatelská možnost vydařila. Ke smrti by tak nemusel mít stále tak blízko, jako jeho americký příbuzný, jednoduše řečeno. Teď se však nabízí potrava jako z divočiny. Malá rybka, karas, by byla vítanou potravou. Kachní maso má sice moc rád, ale při pohybu předmětu se u něj začínají projevovat dravčí instinkty. Aligátoři totiž nepřemýšlejí. Ihned vyrazí za předmětem, který se hýbe, i kdyby to měl být pouhý kámen. Řeknou si tak trochu, že když tam něco spadlo, tak to sežerou... Karas se snaží uniknout, ale je pozdě. Končí v aligátořím žaludku. Před 20ti lety by tito úchvatní, fascinující živočichové neměli žádnou šanci na přežití, ale díky tomu, že se našli odvážlivci, jako tihle, kteří pro ně vybudovali ochranné území, je jejich šance na spásu čím dál tím vyšší. Bylo by pak možné, že jednoho dne budou navráceni zpátky do přírody. Stejně tak i náš americký hrdina jednou dostane svou šanci přežívat. Aligátoři jsou nejoblíbenější krokodyliani. A pokud je tedy budeme chránit, zůstanou zde s námi, i tito fascinující tvorové...

Snad se Vám devátá část mého dokumentu líbila... Další díl bude už na konci října, o kterém tvorovi, Vám však neprozradím... Nezapomeňte také komentovat...

Jurský park na plátnech kin i ve skutečnosti

Jurský park od Michaela Crichtona - velkolepý příběh, podle mnoha vědců geniálně vymyšlený. Na motivy knihy tak vznikly už tři filmy, dva pod režií Stevena Spielberga, třetí pak režírovaný Joem Johnstonem. "Závěr" celé trilogie byl natočen v roce 2001, tedy před 11 lety. A ačkoliv je celá Jurskoparkovská filmová trilogie tak oblíbená, pokračování již natočeno nebylo. Avšak, zprávy o Jurském parku 4 se hemží už několik let. Před asi rokem vyšla velice důležitá zpráva, Universal tedy Jurský park 4 natočí. Z trilogie se tedy stane tetralogie... Mluví se však o katastrofickém scénáři... Je prý možné, že naklonovaní dinosauři by se mohli stát terčem trénování k vojenským účelům. Podle jiných by zase ve filmu mohlo dojít k rozšáření smrtelné epidemie, která by zahubila všechny dinosaury. Nicméně se mluví o tom, že na závěr tak budou všichni dinosauři vyhubeni... Můj názor k tématu je takový: Pokud se o kvalitním scénáři mluví kdekoliv, je už jisté, že Jurský park 4 bude přinejmenším nesmírně zajímavý. Potíž mi ale dělá myšlenka definitivního vyhynutí všech pravěkých organizmů na ostrově. Nicméně, stačí nám nějakou dobu počkat, a Jurský park 4 bude na světě...

Plátna kin jsou však plátna kin. Přeci jen, nejde o skutečnost, ale vymyšlený příběh. Až doteď. Australský miliardář Clive Parker začal mluvit o tom, že by rád vytvořil zábavní park jurskoparkovského typu. Ne něco podobného dinoparkům s dinosauřími modely, ale s živými dinosaury. Dlouhou dobu se ve světě mluví o projektu DinoChicken, který má v plánu klonovat dinosaury a jedním ze zásadních úkolů je získat "křížence" pštrosa Emu a pravěkého veleještěra, vytvořit tedy Emusaura. Parker je prý s americkými vědci v kontaktu... A kdo ví, je možné, že jednoho dne se scéna, které si můžete všimnout na obrázku z filmu, stane skutečností. Minulý rok se totiž DinoChickenu z vejce vylíhlo prazvláštní kuře s některými jinými znaky. Stačí věřit vědě a genetice, a zrodu pravěkých titánů se nakonec dočkáme...

Usmyslel jsem si, že by možná bylo dobré psát i více článků ve dny, kdy nemám takřka co dělat, například o víkendu. Takže, i když je má aktivita vysoká, čekejte možná ještě její zvýšení...

Cryptoclidus

Jméno: Cryptoclidus

potrava: Ryby a olihně

období: Jura, 165-150 MYA

typ: středně velký plesiosaur.

Popis:

Cryptoclidus byl středně velký plesiosaurid žijící v období Jury. Největší exemplář měřil na délku skoro 8 metrů, lebka z toho zaujímala celých 60 centimetrů. Tak obří jedinec mohl vážit aspoň 8 tun. Klasicky ale spíše tito plazi dorůstali asi 4-6 metrů. K nálezům došlo v Anglii, severní Francii, v Jižní Americe a podle mnoha záznamů tvor obýval i pravěké Rusko. Oči byly namířeny vzhůru. Cryptoclidus byl vybaven dlouhými, ale tenkými zuby, které mohly sloužit jako velmi účinná pomůcka při lapání olihní nebo kluzkých rybek. Podle vědeckých odhadů se Cryptoclidus živil také maoými živočichy žijícími na dně oceánu, písek prosíval právě také, díky zubům. Aby nebyl příliš lehký, polykal dokonce kameny...

Popis další mořské "nestvůry" napíši již v blízké době... Pokud se Vám líbil, můžete komentovat.

Obrázek týdne 28. 9. 2012

Jak jsem sliboval, na delší dobu znovu končím s přidávání obrázků od firmy DinoRauL a budu se znovu věnovat rukou kresleným prehistorickým příšerám. Rozhodně, jedním z nejlepších pravěkých malířů je i Raúl Martín, a tento jeho obrázek je opravdu povedený:

Popisek k dnešnímu obrázku: Dvojice Brontotherií hledá potravu v menším prehistorickém lesíku, v Severní Americe před 37 miliony lety. Jsou to obrovská zvířata, a tak se nemusí bát, že je něco někdy napadne...

Jelikož je dnes státní svátek, rozhodl jsem se napsat dnes ještě několik dalších článků, díky tomuto mimořádnému volnu. Rozhodně se tak dozvíte o další pra-potvoře z vody...

Cryolophosauří život 1/30

Před nedávnou dobou jsem začal přemýšlet o zcela novém příběhu, podobném mému dřívějšímu Životu dinosaurů, avšak, probraného více do hloubky. Jde o velké slibované překvapení...

Cryolophosauří život 1/30:

Před 188 miliony lety vypadala Antarktida úplně jinak, než dnes. Na jižním ani severním pólu neexistovalo nic, čemu by se dalo říkat led. Antarktida se skládala především z obrovského množství deštných pralesů, překypujících svou rozmanitostí rostlinných i živočišných druhů. Dokázal zde přežít takřka každý organizmus, přízpůsoben pro život v tropech. Mimo hmyz však také největší zvířata naší planety - dinosauři. Náš příběh se odehrává na začátku Jurského období, zlatého věku dinosaurů, kdy se narodil, a také zahynul, jeden velikán... Obvyklé ráno, dnešní Antarktický poloostrov. V malém, podzemním hnízdě, se něco děje. Tuto snůšku nakladla před asi jedním měsícem Cryolophosauří matka, jedinec prazvláštního dravce. Ze čtyř vajec se postupně vylíhla čtyři maličká mláďata. Prvním je malý sameček. Jeho sourozenci jsou samičky. Zatímco on se stane jednou vlkem samotářem, jeho sestry budou žít ve smečce. Možná do smrti. Matka si musí svá mláďata hlídat. Antarktický poloostrov je totiž plný nechvalně proslulých predátorů. Cryolophosauři sice patří k těm největším, i tady se ale z lovce může stát kořist. Mláďata jsou jednoduše řečeno velice zranitelná. Malý Cryolophosauří sameček ihned prozkoumává svět. I už u tak malého mláděte se začínají rychle projevovat lovecké schopnosti. Zatímco jednou se jeho obětí stane obrovský prosauropod, teď radostně vydává jen za vážkami. Vážky ale nejsou jedinou potravou jen pro mláďata dinosaurů. Slunce na setinu vteřiny zahalil stín. Nikoliv jeden, rovnou tři. Jsou to Eudimorphodonové, jedni z prvních létajících plazů, ptakoještěrů, a hledají potravu. Nejsou sice moc velicí, ale mláďaty dinosaurů se živí klasicky. Malý Cryolophosaurus tak stojí jednomu z největších nebezpečí, které kdy, alespoň, ve svém mládí, zažil...

První Eudimorphodon se hrdě vrhá vpřed a všichni ostatní s ním. Ostrými čelistmi malého dinosaura bodají, ale nejsou schopny uštědřit mu smrtící ránu. Nic netušící mládě se ve chvíli lekání vydává zpátky k hnízdu. Ačkoliv ptakoještěři tento cíl měli vytypován již dříve, omylem je tak zavádí na stopu svých sester... Hnízdiště však nikdy nejsou zdaleka tak opuštěná, jak se zdá. Matka se vrací. Po dlouhé době už se musela nasytit a v jícnu má kus masa, který přináší mláďatům. Stačilo jí jen jednou trhnout hlavou a zabít jednoho Eudimorphodona, ostatní se však ihned vydali na rychlý úlet. Matka vyvrhává kus masa gigantického Massospondyla, jehož mršinu našla na pláži. Náhlý šelest je však z jídla vyrušil. Něco se děje v křoví... Ale co?

Pokračování se dočkáte ještě tento týden... Řekl jsem si, že každou část napíši vždy, kdykoliv v týdnu... Doufám, že se Vám první část líbila, pokud ano, komentujte...

Dokumenty, které stojí za to vidět - 26. 9. 2012

Po nějaké době jsem přináším další Dokumenty, které stojí za to vidět. Původně jsem měl sice v plánu nechat tento článek až na začátek měsíce října, ale díky tomu, že kanál Spektrum vysílá čím dál více o prehistorii, přinesu seznam hned teď...

Každý pátek na ČT2 můžete od 20:00 sledovat cyklus BBC Jižní Pacifik. Pátá ze šesti epizod, Svérázné ostrovy, běží právě tento týden, reprízu poté můžete shlédnout v sobotu po 16 hodině.

Každou neděli pro nás v 17:20 ČT2 jako obvykle přichystala další díl skutečně velmi zajímavého cyklu Tajemství divočiny.

Pokud rádi cestujete, Dvojka Vás nezklame ani při vysílání francouzského dokumentárního seriálu Ushuaia.

Televizní kanál Spektrum rozhodně nikdy nezklame. Přináší opravdu velké množství zajímavých dokumentů o prehistorii - ještě dnes ráno jste měli šanci sledovat dokument Dinosauří gangy.

Toto odpoledne běží na Spektru druhý díl První apokalypsy. Repríza se koná hned zítra v 15:05.

Zítra, v 15:00, nám Spektrum přinese Rekonstrukci Tyrannosaura.

Další dokument, tentokráte s opravdu zajímavým tématem, Titanoboa: Had - Netvor, poběží na Spektru 6. října v 10:35. Druhý díl pak přesně o týden později, v naprosto stejném čase.

A nakonec, Spektrum přináší i další díl Velkých přírodních událostí Davida Attenborougha, 29. září v 11:45.

V sobotu od 20:05 můžete na Animal Planet sledovat dokument z cyklu Přirozený svět - Kladivoun.

Nádherný dokument Poslední lvi poběží na NG Wild toho samého dne v 19:00.

Celý tento týden běží vždy v 19:05 na Viasat Nature cyklus Žraločí ostrov Nigela Marvena.

Každou neděli Viasat Nature vysílá cyklus, kterého si BBC společně s Životem savců, cení nejvíce, Planetu Zemi!

Až 27. října Eden Channel bude vysílat, podobně, jako nyní Spektrum, dokument Rekonstrukce Tyrannosaura.

Doufám, že jsem tento seznam nenapsal jen tak, a že alespoň nějaký z těchto dokumentů shlédnete. Zítra pro Vás chystám veliké překvapení, každá nová část bude přibývat alespoň jednou za týden...

Nový objev Nodosaura

Na konci srpna tohoto roku, tedy opravdu nedávno, nalezl amatérský paleontolog Ray Stanford na svém dvorku stopu Nodosaura, tedy jednoho z nodosaurovitých ankylosauridů... Podle všech indicií se nález odhaduje na stáří asi 110ti milionů let, tedy do období střední Křídy. K objevu Stanford došel ve státě Maryland, nedaleko NASA - Goddardova kosmického střediska. Proto si tato fosilie za nedávnou dobu vysloužila název "dinosaurus z NASA". Maryland je však ohromné dinosauří naleziště a takových fosilií se zde ročně najde opravdu hodně. Nálezy probíhají už od 18. století, kdy zde došlo k otevření centra na důlní těžbu. Společnost NASA prozatím přesnou lokaci nálezu utajuje, aby nedošlo k případnému vandalizmu, nejen ze strany téměř ještě neodkrytých zkamenělin, ale i kvůli vlastní potřebě...

Doufám, že se Vám tento poněkud stručně popsaný, v Marylandu běžný, nález líbil, pokud ano, nezapomeňte komentovat a hodnotit. Na tento týden však pro Vás chystám veliké překvapení, ale do čtvrtka Vám neprozradím, o co půjde...

Discovery Channel

Discovery Channel je dokumentárně vzdělávacím kanálem, jenž sídlí v americkém Marylandu. Vysílá dokumenty o různých odvětvích vědy (Utajená historie, Údolí Tyrannosaura Rexe), technologie (Pátá rychlost) nebo teoretické vyšetřování (Bořiči mýtů, Na stopě Yettimu). Hlavním cílem kanálu je tedy diváky vzdělávat.

Česká verze Discovery Channel je úplně stejná, jako verze maďarská, vysílající přes Discovery Hungaria. Většina programů je určena pro všechny věkové kategorie, ať už pro děti, nebo starší publikum, dokumenty o medicíně jsou však určeny spíše divákům starším 12ti let...

Seznam doporučených pořadů:

Nutné k přežití - každý všední den, 18:05

Muž, žena a divočina - dnes, 20:00

Nejsmrtelnější úlovek - každý den, 9:05

Nebezpečné rybaření - sobota, 9:55.

Odkazy:

http://dsc.discovery.com/ (z této adresy též obrázek).

Příště se podíváme na slavný kanál Animal Planet. Na tento týden však chystám ještě Život v divočině, článek o novém dinosauřím objevu anebo popis mořského monstra...

Oceán plný dobrodružství

Jeden z nejslavnějších mořských výzkumníků a jeho neuvěřitelné cesty...

01: Medvědí rodinka na lovu

02: Kosatka na lovu

03: Želvy v symbióze s motýly

04: Odpočívající kajman

05: Po obědě následuje spánek - klasická scéna tundry

Oceán plný dobrodružství, nabo též Cousteauova dobrodružství v oceánech (Jean Michel Cousteau: Ocean Adventures) je britský dokumentární cyklus televize National Geographic Channel, vyrobený v roce 2009. Má celkem dvě sezóny, každá obsahuje pět dílů, dohromady jde tedy o desetidílný dokument. Každý díl je dlouhý asi 55 minut. V jednotlivých epizodách se oceánolog Jean Michel Cousteau vydává se svým vědeckým týmem do nejrůznějších vodních prostředí, ať už na širý oceán, nebo do neprosekaných pralesů. Popisuje ekologické riziko, proč jsou tyto oblasti důležité nejen pro divoká zvířata, ale i pro naše vlastní přežití... Osobně dokument mohu vřele doporučit, ačkoliv se mi prozatím podařilo spatřit pouze dvě poslední epizody první sezóny. Záběry i informace jsou skutečně nádherné. Bohužel zatím nevím nic o tom, zda-li u nás vyšel i na DVD, přes internet jej však lze sehnat za cenu do dvou stovek korun. Pokud shlédnu i více epizod, rozhodně se pokusím informace o Oceánu plném dobrodružství doplnit...

Kontinenty v pohybu, minulost a budoucnost

Před tím, než se vrhneme do geologického času, bych Vás rád upozornil, že tento článek se mi podařilo napsat hlavně díky knize "Velká obrazová encyklopedie - Dinosauři" od Davida Burnieho...

Asi tak před 100 lety byla poprvé vyslovena myšlenka o kontinentálním driftu, pohybu kontinentů, a v té době jí většina geologů nechtěla ani věřit. Po jednom století tuto teorii všeobecně uznává téměř každý člověk. Máme pro to jisté důkazy; za několik milionů let by se například taková Austrálie mohla srazit se Severní Amerikou a Afrika putuje k Jižní Americe, přičemž by se mohla vrátit starodávná Gondwana. Před 280-200 miliony lety svět tvořil pouze jediný, obří subkontinent, Pangaea. V dnešní době si zkuste vyjít po svých z Afriky do Austrálie, tisíce kilometrů i přes oceán, a podaří se to jen několika výjimkám. Na konci geologického období Permu až konce Triasu by něco takového však bylo možné. Savcovitý plaz, Lystrosaurus, byl nalezen hned na několika místech, včetně jižní Afriky, východní Evropy, jižní Číny, střední Indie a dokonce i na Antarktidě. To je jen jeden z mnoha důkazů o jediném kontinentu... Dnes známe kontinentů sedm, kromě Antarktidy na všech žijí lidé. Kontinenty se ale nejen pohybují a srážejí, ale také se mohou spojit, aniž by to znamenalo nějakou katastrofu. Z poslední doby ledové máme znímky o zemi jménem Beringie, která se vytvořila tam, kde se dnes nachází Beringův průliv. Nebyla tvořena srážkou Severní Ameriky a Eurasie, ale šlo o ledovcový útvar, mimo jiné živočichy se tak do Ameriky dostali i první lidé, kteří hledali nová útočiště... Kontinenty se tak neustále pohybují. Jednoho dne, pravděpodobně tedy až po zániku lidstva, budou z vesmíru patrné jisté změny. Nová Gondwana, nová Laurasie... Kdo ví. Geologové celou historii našich kontinentů, i jejich budoucnost, stále zkoumají...

Prehistorická Severní Amerika také prošla podobným vývojem...

Doufám, že se Vám tento, poněkud stručný, článek líbil, jestli-že ano, komentujte. Ještě se však vrátím ke slibované povídkové soutěži, doufám tedy, že všichni, kteří by měli zájem se do ní přihlásit, budou znát seriál, na jehož motivy by povídku napsali...

Obrázek týdne 21. 9. 2012

Týden zase uběhl, opět musím říci, jako voda, a je tu další Obrázek týdne. Od DinoRauLu si asi na dlouhou dobu, možná i dva roky dám pauzu již velice brzy a budu sem vkládat obrázky kreslené rukou. Není tento však opravdu nádherný?

Popisek k obrázku: Nanotyrannus se vrhá vpřed proti kořisti v pravěké Severní Americe, Utahu, před 70 miliony lety. Hadrosaurid, kterého již takřka skolil, jej svrhl k zemi, ale dravec urputně bojuje, ve stádě vyhlédnuté kořisti je však rozhodně větší síla...

Určitě se zde dočkáte obrázků od Juliuse Csostonyeho nebo Raúla Martína, první uveřejním již příští týden. Před daným pátkem se však ještě dočkáte popisku kanálu Discovery Channel nebo jedné z pravěkých novinek...

Divoké země - Bolívie

Divoké země

Bolívie

Bolívie je celkově 27. největší stát na světě, se svými dvěma hlavními městy, La Paz a Sucre, má asi 9 119 000 obyvatel. Státním zřízením jde o prezidentskou republiku a platí se zde bolivianem. Ročně zemi navštíví asi pět milionů turistů, hodně z nich také hlavně jednomu tajnůstkářskému živočichovi, jedinému medvědu Jižní Ameriky...

Divočina - na souši:

Bolívii z částí tvoří deštné pralesy, pampy, což je lidové označení pro stepi, a také hory. Ve směsici všech těchto tří krajin přežívá jediný medvěd v Jižní Americe, býložravý (i když podle dnešních průzkumů už ne) medvěd brýlatý. Pampy obývají nanduové a studené podnebí přeje pilanům černolícím. Není zde nouze ani o mravenečníky. Ze světa flóry zde najdeme převážně obří bromélie...

Divočina - ve vodě:

Vnitrozemím Bolívie protéká hned několik řek - například legendární Mamoré. Vyskytuje se v nich velká spousta druhů ryb, obojživelníků anebo vodního hmyzu. Nejslavnějšími obyvately této oblasti jsou ale převážně plazi, jako například kajman černý...

Hospodářství:

Na turismu Bolívie ročně příliš nevydělá. Nacházejí se zde však poklady v podobě zlata a převládá zde i dřevařský průmysl. Na mnoha místech, hlavně pak v Andách, lze najít i farmáře s jejich statky, kteří chovají ovce a jatečný skot. Pěstují hlavně kukuřici...

Doufám, že se Vám devátá část mého projektu líbila... Pokud ano, komentujte a ohodnoťte za pomocí hvězdiček. Tímto jsme se však dostali k poslední části projektu Divoké země. Velice rád bych však založil i nějaký více cestovatelský projekt, to ale necháme v mých myšlenkách. V brzké době se budete moci těšit i na Život v divočině a jelikož došlo i k několika novým dinosauřím objevům, příští týden se o jednom z nich rozhodně dozvíte...

Dinosauří poznávačka-Vyhodnocení soutěže

Po dlouhé době jsem se konečně rozhodl vyhodnotit soutěž Dinosauří poznávačka ze dne 24. května tohoto roku... Celkem se zúčastnili 4 lidé, což je dobré, mnohem lepší, kdyby nebyl ani jeden. Delší dobu jsem se rozhodoval, který obrázek dinosaura, kterého jste si vybrali, Vám dám na diplom... Nicméně, podívejte se sami, jak poznávačka celkově dopadla...

Na první místo dosáhl Dinosaurss se všemi správnými odpověďmi, tedy získal 7 bodů...

Deinonych také dosáhl opravdu skvělého výkonu. Jediné, co jsi nevěděl, byl obrázek číslo dvě, nešlo o Velociraptora, ale o Linheraptora...

Kurahk také dosáhl velmi dobrého výkonu. Nesprávně jsi odpověděl pouze na dva obrázky; a to sice druhý a třetí, šlo o Linheraptora a Liliensterna...

Megaraptor však také dosáhl velice dobrého výkonu, a tak se o místo dělí s Kurahkem...

Všem Vám tedy gratuluji k Vašim úctyhodným výkonům! V brzké době tedy nechystám žádnou novou soutěž, ale takových poznávaček bych mohl udělat ještě několik (vzhledem k tomu, jak velkou mám galerii). Tento týden Vás ještě čekají Divoké země...

Nigelovy dokumenty (nejen) na Viasat Nature

Tento týden jsem se rozhodl, že nenapíši Dokumenty, které stojí za to vidět, ale rovnou Vás upozorním pouze na ty od Nigela Marvena, tedy britského přírodovědce, autora a producenta. Na mnoha kanálech se s nimi totiž přímo roztrhl pytel. Viasat Nature tady u nás v Česku asi jako jeden z mála kanálů nabízí takové množství Nigelových dokumentů. Není tomu tak ale jen na něm, cyklus Pandí dobrodružství s Nigelem Marvenem je totiž znovu opakován na Animal Planet. A k přírodovědné dvojce se připojil ještě Eden Channel, který jeho dokumenty uvádí od pondělí do neděle tento týden. Hlavní zprávou ovšem je, že se nám konečně dostane jeden z Nigelových nejnovějších dokumentů, Yunnan Adventure, k dostání i v českém znění, a to dokonce hned dvakrát. Už 22. října 2012 na Viasat Nature poběží tento dokument v překladu jako S Nigelem Marvenem za dobrodružstvím do Jün-Nan v 19:05, pokud by jste se však na něho rádi podívali dříve, máte šanci tuto sobotu, 22. září, tedy přesně měsíc před vysíláním na Viasat Nature, shlédnout jej v 8:00 na Edenu...

Seznam Nigelových dokumentl v brzkém vysílání na Viasat Nature:

Arktické putování s Nigelem Marvenem - od 17. září, 19:05

Žraločí ostrov Nigela Marvena - od 24. září, 19:05

Dobrodružství s jaguáry - od 2. října, 19:05

Invaze obřích krajt: Florida s Nigelem Marvenem - 17. října, 19:05

S Nigelem Marvenem za dobrodružstvím do Jün-Nan - 22. října, 19:05.

Doufám, že jsem tento článek s krátkým seznamem a videem nepřidal jen tak, a že se, pokud nějaký z těchto tří kanálů máte, pokusíte podívat se na nějaký z Nigelových dokumentů. Tento týden ještě vyhlásím soutěž a navštívíme další Divoké země...

Nat Geo Wild

Nat Geo Wild je dokumentárně vzdělávacím kanálem, jenž sídlí v čínském Guan Dongu. Vysílá dokumenty, které se soustředí hlavně na divokou přírodu (Tajemství indické divočiny, Výprava do divočiny, Americká puma), občasně i na domácí mazlíčky (Dáma se 700 kočkami, Skvělý Dr. Pol). Hlavním cílem kanálu je také vzdělávat.

Česká verze Nat Geo Wild je stejná, jako verze maďarská a vysílá 24 hodin denně po celém světě, v Asii navíc také s kanálem Adventure One. Všechny pořady jsou zde určeny všem možným věkovým kategoriím, ať už jde o předškolní dítě, či důchodce...

Seznam doporučených pořadů:

Království krokodýlů - zítra, 16:00

Ostrovy - každou středu, 19:00

Zoo je můj život - každý víkend, 8:00

Výprava do divočiny - pátek, 18:00.

Odkazy:

www.google.cz (z této adresy je obrázek).

Příště se podíváme na kanál Discovery Channel. Na tento týden však ještě chystám Obrázek týdne, poslední část Divokých zemí nebo konečně i vyhlášení soutěže...

DirePark Brutus: The Next Damagers (4/4)

DIREPARK BRUTUS, část desátá

Padal jsem a otevřené čelisti Andrewsarcha mně nikoliv rozporcovaly nebo obyčejně spolkly, ale odhodily na druhou stranu. Musím přiznat, že takovou bolest v zádech jsem v životě necítil. Nicméně, začal jsem hájem utíkat jak jen nejdále jsem mohl. Andrewsarchus se hnal za mnou. Otočil jsem se, abych odhadl vzdálenost, jak daleko ode mně je, a náhle mně něco zatáhlo za nohu a já spadl do hluboké rokle. Byl to onen jediný dinosauroid, kterého vzal Peter s sebou.

"Ty jsi mně zachránil?" ptal jsem se ho nechápavě.

Dinosauroid začal mávat rukama se strany na stranu. Tvora, kterého uviděl, se příšerně vylekal. Bylo to neškodné, býložravé Brontotherium, podle starých Indiánů "hromový kůň". Andrewsarchus se dal raději na ústup.

"Nazdárek, hoši! Tak dělat, dělat, máme málo času, za pár minut sem v minulosti přijdeme, musíme se zahnat a zachránit tak celý náš svět..." řekl Peter, jenž mi ani nepomohl svým výstřelem z raketové pistole.

Byl jsem poněkud zmatený. Jednou jsme měli udělat to, a podruhé zase něco jiného. Brzy jsme našli lagunu, kam jsme se vypravili i na minulé výpravě, která se stala tak neúspěšnou.

"Za pár minut se tady objeví plátno a z něj vyleze pár lidí - to budeme my v minulosti... Zaženeme je a..." nedořekl celou větu Peter.

Za asi třicet sekund se tak vážně stalo. Plátnem se sem dostala nějaká noha, která hmatala v půdě kolem. Ano, přesně to samé jsem udělal před pár dny takhle já. Ten, kdo vyšel, byl ale někdo úplně jiný. Byl to ten ranger, co mi zachránil život v místnosti a poté jsem se s ním bil.

"Co to... Jak to... To... Ne... nechápu tohle!" vyhrkl Peter. Vrhl se na rangera. Ten si ho ani nevšiml a Peter jej svalil do hluboké vody.

"Peter?!" vylekal se onen muž.

"Thomas? Thomas Lensher?!" zvolal mu před obličej Peter. "Jak je to možný?"

"Thomas Lensher? Ten veterinář z ostrovního parku?" podivil jsem se.

"Nazdárek, chlapi..." řekl ranger, aby jaksi svou situaci zachránil.

"Tohle nám vysvětli. Co se tady vlastně děje?" začal znovu Peter.

"Jde o jedinou věc," hovořil ranger, "dozvěděl jsem se o Vašem plánu. Nikdy nepotkáte sami sebe v minulosti. Zařídil jsem to. Nikdy jste se totiž neviděli ani v té době! A víte proč? Díky mně! Ah ha ha ha ha ha há!"

Peter rangera asi desetkrát skolil svalnatou pěstí na zem a já jsem se musel přidat. Shodil jsem svou brašnu a zipem udělal krvavou ránu na obličej. Nemohli jsme se ani ovládnout. Peter začal beznadějně běhat po laguně.

"Máme ještě šanci. Kdysi jsme přeci rozbili tábor! Najdeme ten tábor!" začal vítězoslavně křičet Peter. Měl jsem pocit, že se zbláznil. Zmizel v lesíku. Omráčil jsem dlouhým klackem rangera Thomase a hnal se za ním, ale bylo to beznadějné. Bloudil jsem asi dvě hodiny. Ztratil jsem i Petera. Udělali jsme něco, co bylo tím nejhorším, nejhorším, co kdy svět mohl poznat. Náhle jsem si vzpomněl na otevřené plátno rangera.

"Můj bože!" řekl jsem, když jsem jím prostoupil. Tak takové bylo současné město. Prostoupil jsem úplně. Občas tudy proběhla nějaká myška, krysa, nebo maličký šváb, za zříceninami zdemolovaných mrakodrapů se občas mihl nějaký Dromaeosaurus, všudypřítomný řev nějakého gigantického Tyrannosaura člověka až děsil. A dováděl k šílenství.

"Tak takhle skončil svět! Kvůli nám! Kvůli mně," řekl jsem si hlasitě pro sebe. Nemohl jsem ani poznat, kde stála naše základna, kudy vedla silnice, všude jen trosky a trosky.

Vrátil jsem se plátnem do doby před 36 miliony lety. Ten, koho jsem uviděl, mi přivolal záchranu. Byl jsem to vlastně já. James Lond na procházce toho večera, den před incidentem v základně. Když mně uviděl, strašlivě se lekl. Začal utíkat do základního tábora. Celý tým včetně Petera tam byli ze mně tak zděšení, že ihned otevřeli plátno a stanuli v jejich současnosti. Vběhl jsem tam za nimi těsně před uzavřením plátna. Dům byl v chaosu. Jakmile jsem je uklidnil, snažil jsem se jim to všechno vysvětlit. Nakonec došlo až na demolici domu, pouhé dvě hodiny od té chvíle. Já se pak vrátil plátnem zpátky do pozdního eocénu.

Potkal jsem našeho dinosauroida. Pohyboval se velice kulhavě. Když jsem se k němu přiblížil, všiml jsem si něčeho strašného. Chyběla mu jedna ruka, z otvoru mu stále tekla krev a podivně pískal.

"Chudák, ale proč?" řekl jsem si.

Než jsem o tom stačil zapřemýšlet, vrhl se na mně znovu ten samý Andrewsarchus, kopl jsem ho do břicha, ale nepomohlo to. Chránil jsem si rukou obličej. Dravec mi čelistmi stiskl všech pět prstů na levé ruce. Silně trhl a já zařval bolestí. Nato se vrhl na mou nohu, ale já začal utíkat.

"Tu máš," zvolal Peter od pobřeží, "ty hnusná potvoro!!!" - a následně vystřelil z pořádné pušky.

Dravec klesl k zemi, se zakrváceným tělem už neměl šanci na výhru.

"Musíš se mnou. I když jsi raněn. Musíme do současnosti, něco jsi v naší pravé minulosti udělal, a celé jsi to zachránil!" řekl nadšeně Peter.

"Páni!" řekl jsem, když jsme se dostali zpět do současnosti. Město vzkvétalo. Byl opět slunný den, staré babičky zalévaly své květiny, uřvaný chlapec si při brigádě vydělával prodáváním novin na ulici.

"Měj se. Nikdy se už nepotkáme, nikdy. Rád jsem tě poznal," řekl nevysvětlitelně Peter.

Všude kolem mně se objevila podivná záře. Než jsem se naděl, stanul jsem, naprosto zdráv, dokonce i se svými prsty, zpátky ve svém pokoji, četl jsem si noviny, byl naprosto normální den, tak, jak tomu bylo před celým incidentem. Celé dny jsem se pak vyptával lidí, co se tu dělo mezitím, co jsem byl pryč, ale ti jen kývali hlavou, jakoby si o mně mysleli, že jsem blázen. Oni na to zapomněli. A jedinému mně to zůstalo v hlavě. Nevím, proč se tohle všechno děje vždy mně...

Ohlédl jsem se dozadu, protože mně znepokojil podivný zvuk. Stále se přibližoval. Něco mi skočilo na hlavu odrazilo se to ode mně a přehouplo přes zeď. Sáhl jsem si na čelo - ten tvor mi na něm udělal škrábanec. Přelezl jsem zeď. To, co jsem spatřil, bylo dosti podivné. Byli to Dromaeosauři, hodující na mrtvole člověka. Vylekal jsem se, co se vlastně stalo, že tu zase jsou, když jsem svět již zachránili. Odehnal jsem je ostrými kameny, které jsem po nich začal házet z blízkosti.

Raptoři nejdříve řvali. Chtěl jsem už zavolat policii, aby mi pomohli. Dromaeosauři ale najednou zmizeli za nejbližší skupinou popelnic. Šel jsem za nimi a něco se mi zablesklo do očí. Byla to tak intenzivní záře, že jsem to ani nevnímal, náhle objekt rychle zmizel. Hledal jsem všude okolo, ale po malých a dotěrných dravcích ani stopy. Vrátil jsem se k mrtvole člověka. Zjištění, o koho šlo, bylo šokující. Byl to Peter! V hlavě se mi začaly honit myšlenky o tom, že
musel i před tím na nějakém projektu pracovat. Bylo to dost divné. A proto jsem začal pátrat. Pak mně však opět něco vyděsilo.

Objevil se jiskřivý předmět, z něj vylezla lidská ruka, a stáhla mně do objektu... Žádné pokračování příště.

Jestli-že se Vám poslední část nové řady DireParku líbila, komentujte. Děj se zdá být na pokračování a já ještě jedno, o jednom jediném díle přinesu, ovšem, nebude to pokračování, které by jste zrovna k tomuto ději čekali... Příští týden Vám vyhlásím soutěž Dinosauří poznávačka...

DirePark Brutus: The Next Damagers (3/4)

DIREPARK BRUTUS, část devátá

V mžiku jsem se strašlivě vylekal. Vrtulník sebou začal házet sem a tam, jednou nalevo, podruhé napravo a za chvíli spadl. Zahynul bych, kdyby jsem neskočil na nejbližší strom a o jeho větve se pořádně poškrabal. Ve vzduchu se objevilo gigantické stvoření - Quetzalkoatlus. Jakmile vrtulník vybuchl, šel jsem se k němu podívat, ale ptakoještěr za to nemohl.

"No jejda. Střelné rakety. Kdo by to po nás... Aha, už chápu," zamumlal jsem si sám pro sebe.

Zbylé kusy ohromné rakety samozřejmě byly vyztuženy názvem KW, Killing Work, čili odchytávání nebezpečných zvířat, pokud mají vzteklinu, rovnou i zabití nebo léčení.

"Tohle teda museli udělat v pořádném spěchu," řekl jsem si navíc. Najednou mně k zemi shodila něčí ruka. Byl to agent FBI z vrtulníku, jenž se mnou inspiroval a za včas též vyskočil z "pece".

"Co safra je?!" vylekal jsem se.

"Ticho! Tamhle! Je to odporné!" vyhrkl náhle. Kolem vrtulníku u trosek se procházela skupinka šavlozubých tygrů, Smilodontů, z druhé strany se však nečekaně objevilo něco podivného. Zvířata, ačkoliv byla tak dravá a schopná obrany, začala utíkat a vydávat hrdelní zvuky, které měli znamenat asi něco, jako "pomoc, utíkejte!".

"BOŽE!" - toto bylo jediné slovo, které jsem na to mohl říci.

Byla to jakási podivná stvoření.

"Dino... saur... o... i... Dinosauroid!" vykřikl policista, od něhož jsem mimochodem později zjistil, že má rád vědecké publikace o nejasných stvořeních a příšerách.

Nešlo však pouze o to. Skupinka dinosauroidů totiž provázela člověka, konkrétně samotného Petera! Neustále mu lízali tržné rány na rukou.

"Nazdar, starý brachu, Jamesi, ty teda vypadáš zděšeně! Toto jsou ta podivná stvoření, které vymysleli ten malíř a paleontolog. Jakési vývojové stádium mezi Troodonem a vzpřímeným stvořením. Dinosauroidy mám prozatím ve výzkumu, ale jsou to moc mírumilovná stvoření. Paleontologové se nemýlili... Kdyby dinosauři nevyhynuli, u inteligentních dinosaurů, takových maniraptorů jako Troodon by se vyvinuli v naprosto nový druh! Úžasné, nepříjemné, neuvěřitelné, nepředstavitelné..." začal se svými obvyklými vědeckými slovy Peter.

"To je ale naprosto nemožné! Dinosauři vyhynuli! Žádní dinosauroidi, žádná umělá vzpřímená stvoření, nic takového, ty šílenče!" zařval jsem.

"No právě - oni nevyhynuli. Plátno narušilo náš čas a narušilo taky jejich čas. Copak jsem Ti to neříkal? Mohlo nás dovézt až do doby před 65 miliony lety, nevyhynuli dinosauři, co? Normálně ano, ale my jsme zapříčinili jejich přesunutí sem. Dobrá, jde o druhy z Ameriky. Podle mých výpočtů se za pár tisíciletí nějakou další chybou dostanou zpátky do své éry a tam započne jejich vývoj. Což samozřejmě předznamená, že my lidé, nikdy nebudeme žít!"

"Ale to je přeci... naprosto šílené!!!" řekl jsem, a nestačil jsem Peterovi větu doříct. Ze vzdálenosti asi jednoho sta metrů zařvala samice Tyrannosaura. Než jsme se naděli, vyběhla po nás.

Při běhu jsem se teprve vzpamatovával a byl jsem zpomalen svými myšlenkami o konci lidstva. Tyrannosauří samice chytla člena FBI a několikrát s ním hodila do vzduchu. Polámal si lebku, žebra i nohy. Sotva mu utrhla hlavu a kus nohou, pustila se znovu za námi. Chytla zuby mé tričko a silou mně vyhodila do výšky asi devíti metrů. Spadl jsem a byl jsem oslepen tekutou slinou. Peter mezitím vysunul z krabičky výbušninu. Tyrannosaurus se ani nevzpamatoval, a už mu ležel kus hlavy asi pět metrů od těla, jenž se s šokem ještě pohybovalo.

Byla to doslova odporná podívaná. Byl jsem stále oslepen, dinosauroidi, kterých jsem se tak bál, mně začali vést kamsi do neznáma. Až jsem si dostatečně očistil a vydezinfikoval oči, otevřel Peter kanály.

"Pojďte a nebojte se! Jde o naše přežití," - nemohl jsem udělat nic jiného, než jeho slova poslechnout.

Někde tam dole Peter utevřel náhradní plátno. Dinosauroidy nechal kromě jednoho v kanálech a prostoupili jsme společně jako tři odvážlivci do éry před 36 miliony lety.

"Proč? Neříkej mi, že chceš Arsinoitherium znova!" řekl jsem.

"Ne, tak to není. Jsme asi tak dvě hodiny před tím, než se tu objevíme znovu, tentokrát z jiného času. Musíme nás zahnat zpátky do současnosti před celým incidentem," odpověděl zdvořile Peter, který si byl jistý, co právě dělá.

Šlápl jsem však na malou větvičku a nadálý dupot mně vyděsil.

Asi kilometr za zády se v laguně objevil Andrewsarchus. Vyrazil jako ztržený.

"Petere, pryč!!!" zvolal jsem s ohromným strachem.

Kolem se to stromy jen hemžilo, ihned jsme na jeden vylezli. Andewsarchus byl podstatně chytrý dravec a číhal pod větvemi, až budeme nuceni slést. Takto jsme na stromě strávili asi hodinu. Mnoho příštího času již nezbylo. Vymysleli jsme vše, až pak objevil Peter v lékárničce raketovou pistoli, kterou tam omylem hodil. Už, už chtěl vystřelit a predátora navždy zahnat, abychom konečně mohli změnit současnost k lepšímu, když pode mnou začala celá větev rychle praskat. Padal jsem a rozevřené čelisti Andrewsarcha mně... Pokračování příště.

Jestli-že se Vám třetí část nové řady DireParku líbila, komentujte. Pokračování pro Vás chystám hned na zítřek, aby jste nemuseli býti dlouho napjatí, jak to s chudákem Jamesem nakonec dopadne...

Obrázek týdne 14. 9. 2012

Týden zase utekl jako voda a máme tu další pátek, s ním obrázek týdne a opět DinoRauL... V obrázcích od této firmy budu ještě nějakou dobu pokračovat, pak ale již chystám nějaké rukou nakreslené dino-obrazy...

Popisek k dnešnímu obrázku tady: Mapusaurus uviděl vhodnou kořist v pravěké Argentině před 100 milióny lety. Je zrovna ráno a na černých, písčitých pláních, nedaleko jehličnatého lesa, se objevila velká skupinka asi deseti sauropodů. Na obrázku si též můžete prohlédnout všechny části Mapusaurovy hlavy...

Tento týden pro Vás ještě chystám DirePark a příští týden popis kanálu Nat Geo Wild. Mám ovšem prosbu, nebo spíše otázku; chtěli by jste se zde na blogu zúčastnit další soutěže? Před dlouhou dobou jsem se rozhodl napsat povídkovou soutěž a tak se ptám, zda-li má cenu jí dělat, aby se přihlásili alespoň dva lidé... Mimochodem, příští týden zjevně vyhodnotím Dinosauří poznávačku, diplomy plně hotovy...

Divoké země - Irsko

Divoké země

Irsko

Irsko se svými 70 273 kilometry čtverečními zaujímá celkem 117. místo v pořadí největších států světa. Mluví se zde irsky a anglicky, hlavním městem je Dublin. Ročně Irsko navštíví asi dva miliony turistů, podmínky pro turismus zde však moc vysoké nejsou. Je to však jeden ze států, který se může chlubit svou divočinou...

Divočina - na souši:

Na Irském ostrově žije mnoho druhů savců, včetně veverek, jelenů lesních nebo ježků. Lesy jsou také domovem tetřevů a ledňáčků. Jelikož se v Irsku nekácí tak pravidelně, jako v jiných státech Evropy, stále si zachovalo některé členy své divoké rodiny...

Divočina - pod vodou:

Vnitrozemí, tedy řeky a jezírka, obývají vydry, nebo lososi, kteří do řeky Shannon vplouvají v určité sezóně z moře. Nad průlivem Sv. Jiřího také podle ročních období najdeme návštěvníky ze severu - legendární papuchalky. Mořská voda je domovem makrel a tresek...

Hospodářství:

Irsko, i přes poněkud výkonnou snahu turistů, na turismu nevydělává. Stále zde najdeme i staré farmy nebo hospodářství, jež jsou stále obydlena. Obyvatelé chovají osly, huňatý dobytek nebo ovce, pokud jde o hospodářství v horách. Pěstují brambory a využívají i rašelinu...

Doufám, že se Vám osmá část mého nového projektu líbila... Pokud ano, komentujte a ohodnoťte za pomoci hvězdiček. Tento týden Vás ještě čeká Obrázek týdne nebo DirePark. Příště se posuneme do Ameriky a navštívíme jeden ze státu jižní části. Zároveň však na delší dobu půjde o poslední část...

Zajímavosti ze světa dinosaurů 14.

1. Slovo "ichtyosaurus" vzniklo asi 20 let před pojmem "dinosaurus". Mořské plazy, jakožto mořské draky, tedy lidé (hlavně pak britové) znali mnohem více, než dinosaury...

2. Odborníci jen hádají, jak se zrodili pterosauři. Podle některých existují jisté důkazy v podobě pradávných létajících dráčků (Coelurosauravus), někteří je přisuzují k jedné velké skuponě, která začala vládnout až v Triasu. Jedněmi z prvních ptakoještěrů byli pravděpodobně například Eudimorphodon nebo Peteinosaurus...

3. Před 155 milióny lety existovalo v Severní Americe ohromné pohoří - Kordillerské. Dnes je vystřídaly slavné Skalnaté hory, i ony se táhnou od středu USA až po střed Kanady...

Doufám, že se Vám tyto Zajímavosti líbily, pokud ano, komentujte. Tento týden pro Vás chystám ještě Obrázek týdne nebo Divoké země, ale také pokračování DireParku...

Dokumenty, které stojí za to vidět - 11. 9. 2012

Jak jsem sliboval, po týdnu opět přináším Dokumenty, které stojí za to vidět... A s nimi i informace o dokumentárních DVD, což zde nebylo zhruba rok...

Každý pátek můžete v cyklu Zázračná planeta na Dvojce sledovat opravdu povedený dokumentární seriál BBC s názvem Jižní Pacifik. Tento týden poběží již třetí díl, a to Nekonečná modř.

Každou neděli nám Dvojka nabízí cyklus Tajemství divočiny v 17:20.

Každé pondělí nám Dvojka přináší i cestovatelský, přírodovědný cyklus Ushuaia.

Každý všední den, od 17:00, nyní běží na National Geographic velice zajímavý cyklus Velké migrace. Pokud nevíte, tento asi dva roky starý dokument již získal spoustu ocenění (zanedlouho také vyjde na DVD).

Dnes, v 18:00 běží na NG Wild velice poutavý cyklus s názvem Skandinávská divočina.

Hned nato, v 19:00 nám NG Wild přináší také Ruskou divočinu.

Od 20:05 dnes na Animal Planet běží poutavý dokument Invaze žraloků bílých.

Od nynějska můžete každý den v 19:35 na Animal Planet sledovat cyklus Shamwari - Život v divoké přírodě. Prozatím jsem viděl pouze jednu epizodu, dokument pojednává o týmu veterinářů pracujících v africké rezervaci.

Jak již spousta lidí ví, na Spektru vysílají každý pátek ve 21:20 (a kdo neví, tak tři dny na to reprízu ve 12:30) opravdu velice povedený seriál BBC z minulého roku - Planetu dinosaurů!

Každou neděli od 20:00 můžete na Viasat Nature sledovat cyklus, kterého si společně se Životem savců BBC cení asi nejvíce - Planeta Země.

Zítra v 19:05 můžete na Viasat Nature sledovat Ošklivá zvířata Nigela Marvena!

Opět Nigel, 13. září, též v 19:05, a to v dokumentu Nigel Marven a dobrodružství s nosorožci.

Sobota, 7:00 na Viasat Nature - dokument Na křídlech modlitby, který pojednává o papoušcích žijících v zajetí.

Každý den, od pondělí do neděle, běží již druhý týden na kanálu Eden, vždy v 8:00, dokument Katastrofa zvířecí říše (nebo též Armagedon zvířecí říše).

______

Také na DVD se objevuje spousta dokumentů. Společnosti, jako H.C.E. nebo InterSonic reedikují disky dokumentů BBC, Discovery Channel, Discovery World, Animal Planet nebo The History Channel. Od H.C.E. například po dvou letech znovu Svět přírody, od InterSonicu třeba zajímavá Zuřící planeta...

Doufám, že se alespoň na nějaké z těchto dokumentů (respektive DVD) podíváte a něco si z nich i odnesete... Tento týden Vás ještě čeká třeba DirePark nebo Zajímavosti ze světa dinosaurů...

National Geographic Channel

National Geographic Channel je dokumentárně vzdělávacím kanálem, jenž sídlí v Londýně ve Spojeném království. Vysílá dokumenty o všech možných okruzích vědy; příroda (Ruská divočina), historie (Poslední tajemství třetí říše), dinosauři (Jurské vyšetřování) nebo také realita (Vězněm v cizině). Hlavním cílem kanálu je tedy diváky vzdělávat.

Česká verze National Geographic Channel je stejná, jako verze maďarská a vysílá 24 hodin denně. Některé pořady (Drogy) jsou určeny víceméně divákům starším 12 let, zábavné dokumenty, jako Znalec psí duše, jsou rozhodně určeny všem věkovým kategoriím...

Seznam doporučených pořadů:

Zkoumání Země - zítra, 10:00

Planeta masožravců - zítra, 10:00

Dopad asteroidu - středa, 10:00

Velké migrace - každý všední den, 17:00.

Odkazy:

http://natgeotv.com/cz (zdroj obrázku na oné stránce).

Příště se podíváme na kanál Nat Geo Wild. Na tento týden však chystám ještě další Dokumenty, které stojí za to vidět, Zajímavosti ze světa dinosaurů a samozřejmě slibovaný DirePark...

Skrytá pravda-Mořští draci

Dnes, přesně po dvou měsících konečně přináším další díl Skryté pravdy, se slibovaným paleobiologickým tématem. Vrátíme se o pár stovek let zpátky a odhalíme pravdu o tzv. "mořských dracích"...

Ichtyosaurus - není mnoho lidí, kteří vědí, že toto označení vzniklo již 20 let před slovem "dinosaurus". Označuje "rybího ještěra" a vzniklo v Británii - za jakým však účelem? Co se v té době vlastně stalo?

Vítejte v roce 1719:

Rok 1719 označuje poněkud větší skok v dějinách objevování prehistorických mořských plazů - došlo totiž k objevu prvního úplného ichtyosaura. Lidé jej označili jako za utopeného delfína či krokodýla po slavné Potopě světa. Až začátkem 19. století byli tito tvorové uznáni za ichtyosauridy... Plesiosauři, ichtyosauři a jiní mořští plazi jsou středem zájmu vědců v Británii již více, než 300 let...

Příšery, které zahubila Potopa:

V oné době existovalo mnohem více křesťanů, nežli dnes, takže nedokázali věřit ničemu jinému. Jen zkamenělé kostry ukazovaly vědcům, nevybaveným moderními technologiemi, že něco takového jednoduše muselo žít, pokud to zahynulo. Na malbách a kresbách z 18. století tak většinou uvidíte jen dlouhokrké příšery s očima jako kostnatka, kteří mezi sebou urputně zápasí a umírrají při tom v Potopě světa. Za smrtí těchto neobyčejných tvorů však stálo něco zcela jiného...

Objevitelka:

Tvorba sbírek zkamenělin mořských plazů byla v Británii postupem času tak moc oblíbená, že starší dáma Mary Anningová začala tvořit svou vlastní sbírku a vydělávala na prodeji fosilí (svou první však nalezla už v jedenácti letech). Vycvičila svého psa k "lovu" zkamenělin a tak našla víc fosilií plesiosaurů a ichtyosaurů, než kdokoliv jiný. Navíc byly tyto kostry parádně zachovalé...

"Mořští draci" v současnosti:

Vžitá představa lidí o mořských dracích je již nadobro pryč. navíc koncem 19. století otevřely doly v Peterboroughu jurskou hlínu a tak docházelo k novým a novým objevům. Do vědců se vžila evoluce a začali je pečlivě určovat. Dnes známe mnoho druhů mořských plazů - důležité je však vědět, že mořští plazi (a ptakoještěři také) nejsou dinosaury, jak se ještě dnes mnoho lidí domnívá, ale jde o samostatnou třídu plazů, kteří ovládli moře...

Popisky k obrázkům: Na prvním i na druhém vidíte ichtyosauridy, na druhém konkrétně Ophtalmosaury ve seriálu Putování s dinosaury...

Pokud se Vám tento článek líbil, komentujte. Nemohu popravdě říci, kdy můžete očekávat další Skrytou pravdu, nicméně příští týden to asi nebude. Dočkáte se však dalších Zajímavostí ze světa dinosaurů...

Lovec a kořist - Kdo komu unikne

Tento článek mně napadl hlavně díky knize Svět pravěku od předního českého paleontologa, Bořivoje Záruby. Jde o jednoduchý příběh, jenž je postupně protkán všemi různými vědeckými fakty... Doufám, že se Vám bude líbit...

Kanada, provincie Alberta, před 75 milióny lety. Pomalu svítá a většina nočních zvířat, včetně savců, se jde uložit k spánku. Dravý Troodon se přes noc také nasytil a nyní potravu vyvrhne svým mláďatům. Na planinách se pohybuje skupinka Sthrutiomimů. Nikdo z ní prozatím neví nic o tom, že zanedlouho budou čelit smrtelnému nebezpečí...

Vědci zjistili podle poměru délky holenních a stehenních kostí zadních končetin, k čemuž přidali celkovou studii stavby těla, že Sthrutiomimus mohl dosáhnout rychlosti i vyšší nad 80 km/h. Mohl běhat i pomaleji, ale jistou rezevu v záloze měl. Musel být velice lehký, měřil pouhé 2 metry...

Z nedaleké jeskyně po rušné noci vylezl unavený Albertosaurus. Tato matka musela celou noc hlídat pískající a o potravu žadonící mláďata, nyní konečně přichází doba, kdy je nasytí a nebude muset býti rušena. Albertosauří matka má výborný čich, závan většu přinesl důležitou informaci - stádo Sthrutiomimů, lehkých ornitomimimosaurů, je necelý kilometr odsud...

Albertosaurus byl jedním z předchůdců, nebo spíše příbuzných, proslulého T-Rexe. Byl však mnohem lehčí a vědecká studie prozradila toto; jeho kosti byly duté. Pokud by na ně tedy byl vynaložen jakýsi nápor, například skok ze skály na holou planinu, lehce by si je zlomil, nebo by dokonce zahynul...

Matka vyčenichala stádo a vystopovala jej. Sthrutiomimové se v současnosti pomaličku pasou, ale tři z patnácti jsou na stráži. Jedna z nich zachytila pohyb a všichni se dávají stejným směrem do křoví. Není to ale Albertosaurus - je to noční Troodon. Albertosauří matka jej nepostřehne a noční zvíře mizí v temnotě...

Tyrannosaurus Rex lovil povětšinou velké dinosaury, na malé si nemohl troufnout. Měl hlavně velice těžkou lebku a vysoké těžiště. Jeho obvyklá kořist, Triceratops, měl težiště nízko. Pokud se chtěl T-Rex otočit, musel to udělat rychle, ale při běhu rychlosti člověka neměl v takovém náporu možnost. Naopak, čtyřnohé zvíře se jednoduše mohlo otočit, stabilita totiž byla výborná...

Albertosauří matka se vrhá na Sthrutiomimy. Teď už nemyslí na mláďata, ale na sebe - umírá hlady. Vystartuje, ale stádo se dává do běhu. Jsou mnohem rychlejší než ona, překonávají jí. O kilometr dále se o to Albertosaurus pokusí znovu, tentokrát se ale nevyhne pádu dolů do kaňonu, jelikož se ve své rychlosti nedokáže dostatečně otočit...

Poslední vědecký fakt: Mnoho dinosaurů mohlo při běhu nebo útěku měnit rychle směr, hlavně, pokud šlo o ty malé. Například takový Velociraptor byl opeřený, a těžiště měl velice jemné. Měnil směr díky pohybu ocasu, podobně jako dnešní šelmy, příkladem je takový gepard. Něco podobného mohl využít i Sthrutiomimus, Ornithomimus, Dromiceiomimus nebo jiní ornitomimosauři - tedy dinosauři, kteří se ve značné míře podobali ptákům, a to i chováním...

Pokud se Vám tento článek líbil, komentujte. Je možné, že v budoucnu napíši i jemu podobné. Psal jsem sice, že se o tomto víkendu dočkáte pokračování DireParku, nakonec jsem se rozhodl věnovat jej vědě, co jiného je zábavnější, že? Nicméně DirePark napíši o dalším víkendu, možná že i dva díly...

Obrázek týdne 7. 9. 2012

První týden ve škole uběhl tak, jako rychle tekoucí voda z nádrže a pátek samozřejmě znamená další Obrázek týdne. Opět je od DinoRauLu. Tento rok se ale opět chýlí ke konci, jelikož od ledna je vystřídá další z mých nápadů na každý pátek... Tento je opravdu nádherný, posuďte sami:

Popisek k obrázku tady: Skupinka Therizinosaurů hledá potravu na pláních pravěkého Mongolska s hranicemi Číny před 80 miliony lety. Jsou to sice klidní býložravci, ale pokud se objeví nebezpečí v podobě mocného Tarbosaura nebo jejich nevinné potomstvo napadnou hroziví Velociraptoři, použijí své kosy k obraně... Je konec léta, a teplota stoupá nahoru, zároveň to vypadá i na déšť...

Pokud se Vám tento obrázek stejně jako mně líbil, nezapomeňte okomentovat. O víkendu zdá se napíši další Skrytou pravdu s paleo-biologickým tématem...

Godinotia

Jméno: Godinotia

Výskyt: střední Evropa

Potrava: Různé druhy hmyzu nebo listů

Popis:

Podobně, jako někteří dnešní zástupci čeledi lemurovitých, i Godinotia byla nočním živočichem. Šlo o velice primitivního primáta, jenž však nebyl vybaven drápy, ale nehty. Nevíme nic o barvě Godinotie, nemusela býti nijak chráněna, protože přes den jen spala a v noci aktivně hledala potravu a přežívala. Godinotie žily samotářsky. Byla přes 30 centimetrů douhá, pokud nepočítáme ocas. Jméno zvíře dostalo podle svého objevitele, Marca Godinota. Fosílie toho obzvláště zajímavého předchůdce lidí paleontologové našli například v dolině Messel, ve středu Neměcka. Chápavé končetiny a ocas zaručují mnoha dnešním primátům bezstarostně skákat z větve na větev, Godinotie nebyly výjimkou...

Příště se dozvíte o dalším živočichovi z první epizody dokumentu Putování s pravěkými zvířaty...

Divoké země - Skotsko

Divoké země

Skotsko

Skotsko, se svým hlavním městem Edinburghem, má počet obyvatel asi 5 milionů. Rozloha činí 78 772 kilometrů čtverečních, z toho 1, 9 procent jsou vodní plochy. I když je zde převážně mokro, ročně stát navštíví více než pět milionů turistů. Většina z nich také kvůli, zde ještě zachovalé přírodě. Stát Skotsko vznikl ve středověku...

Divočina - na souši:

V lesích na samém severu Skotska najdeme mnoho druhů vysoké zvěře, například jeleny lesní. Dále tu nalezneme veverky, tetřevy, ledňáčky a spoustu dalších živočichů. Ve středu Grampian žijí také velké populace ježků...

Divočina - pod vodou:

V řekách Skotska nelzneme lososy, poblíž vody žijí například vydry. Jelikož je Skotsko státem na britských ostrovech, vlastní také část moře. V něm žijí převážně tresky, humři, makrely. Nad mořem se zde v určité době shromaďují také skupiny papuchalků. V jezeře Loch Ness u hradu Urquat se traduje legenda o podivném zvířeti, které přežilo svou dobu...

Hospodářství:

I když do Skotska ročně přijede až pět milionů turistů, země tímto způsobem nevydělává. V některých částech dodnes najdete takřka neporušené farmy, na kterých místní chovají především ovce a dobytek. Nacházejí se zde také větší naleziště uhlí...

Doufám, že se Vám sedmá část mého nového projektu líbila... Pokud ano, komentujte a ohodnoťte za pomocí hvězdiček. Tento týden Vás ještě čeká další popis pravěkého savce a také Obrázek týdne. Příště ještě zůstaneme na britských ostrovech, ale země, kterou navštívíme, součástí Spojeného království není...

Dokumenty, které stojí za to vidět - 4. 9. 2012

Opět přináším článek o dokumentech, které v blízké době běží v televizi a já je doporučuji. Je možné, že seznam budu vytvářet každý týden, ale je to velice nepravděpodobné... V následujícím seznamu se dozvíte o dokumentech vysílaných do příštího úterý...

Každý pátek, ve 20:00 na ČT2 můžete v Zázračné planetě sledovat šestidílný dokument BBC s názvem Jižní Pacifik.

Též každý pátek nám ČT2 odpoledne přináší seriál Ushuaia. Velice jej doporučuji, pokud rádi cestujete po cizích zemích a objevujete místní divočinu.

Do třetice, každý pátek na ČT2, hned po Ushuaie běží japonský dokumentární cyklus Tajemství divočiny.

Na kanálu Nat Geo Wild od 5. do 8. září, buďto ve 4:00 nebo v 16:00, běží Pravěcí predátoři. Zítra ve 4:00 například Hrůzní opeření dravci a v 16:00 bude vysílán díl Pekelné prase Entelodont. Podle mého bude seriál vysílán pouze s titulkami.

Už tento pátek, 7. září začíná ve 21:20 první díl nového dokumentárního cyklus BBC, Planety dinosaurů, která měla premiéru přesně minulý rok! Takto bude vysíláno všech šest dílů a je to opravdu příjemné spestření programu po Zázračné planetě na Dvojce.

V sobotu, 20:00, běží na Nat Geo Wild Divoká Missisipi.

V neděli 9. 9. nám Spektrum nabídne Po proudu Yukonu v 16:35.

Velká námořní dobrodružství poběží ten samý den, v 19:00 na Animal Planet.

V pondělí, v 15:25, můžete na Viasat Nature sledovat Poslední naděje na spásu: Tapíři s Vicem Reevesem.

Ten samý den běží v 19:05 na Viasat Nature Nigel Marven a dobrodružství s nosorožci.

Dokumentární cyklus Země lvů běží celý tento týden na Edenu v 19:00.

Doufám, že jsem tento seznam nenapsal jen tak a že se alespoň pokusíte odchytit nějaký z těchto pořadů (počítám, že alespoň Planetu dinosaurů). Tento týden se ještě dočkáte dalších Divokých zemí, problémem je však, že mám teď spoustu práce ve škole a tak čekejte mírně sníženou aktivitu...