Další nedělní večer, další Kniha týdne! Přináším vám 39. část projektu, v rámci něhož vás každou neděli seznamuji s publikací, které jsem věnoval pozornost v předchozích dnech. Tentokrát se jedná o knihu o jihoamerické fauně od nejvýznamnějšího televizního přírodovědce všech dob. Ačkoliv o žádné publikaci čistě s touto tématikou jsem ještě v rámci Knihy týdne nepsal, některá zvířata, o nichž se zde dočtete, můžete lépe poznat při čtení knih Steve Backshall's Most Poisonous Creatures od Steva Backshalla, Zvířata celého světa: Hadi od Jiřího Felixe, Hmyz, pavoukovci a jiní suchozemští členovci od George C. McGavina a Zvířata celého světa: Poloopice a opice od Luďka J. Dobroruky. Tolik tedy "doplňující četba", nyní se však seznamme s knihou, kterou v polovině 50. let minulého století napsal o své cestě do Guyany legendární David Attenborough!
Zoo Quest to Guiana (česky Zoo Quest do Guyany) je cestopisná a přírodopisná kniha o natáčení stejnojmenného dokumentárního pořadu televize BBC, napsaná Davidem Attenboroughem v době počátků jeho velkolepé kariéry a vydaná v roce 1956 britským nakladatelstvím The Reprint Society. Jedná se o první knihu ze série Zoo Quest; k první řadě seriálu, natáčené v západní Africe a uvedené na televizních obrazovkách ve Spojeném království v prosinci 1954, žádná doplňková kniha nevyšla, a teprve ke druhé řadě - stejně jako pak ke všem dalším - z Guyany napsal její producent a moderátor zhruba dvousetstránkovou publikaci. Jedná se o zábavný, ale zároveň detailní popis událostí, které se odehrála během tříměsíční společné expedice televize BBC a Londýnské zoologické zahrady v roce 1955 za účelem ukázat britskému publiku faunu a krajinu tehdejší Britské Guyany a odchytit pro druhou zmíněnou instituci některé zástupce této fauny. David Attenborough, v době natáčení 2. řady Zoo Quest teprve devětadvacetiletý mladík se sotva pětiletou praxí v televizním a hlasatelském prostředí, tuto obdivuhodnou část Jižní Ameriky navštívil pouze ve společnosti svého kameramana Charlese Laguse a zoologů Jacka Lestera (krátce po návratu z této výpravy bohužel Jack podlehl těžké nemoci) a Tima Vinalla z Londýnské zoo. Kniha seznamuje čtenáře s jejich strastmi i úspěchy při cestování po guyanských džunglích a mokřadech; s místním obyvatelstvem, na jehož znalostech jihoamerické fauny malá skupinka britských cestovatelů závisela; a s širokou paletou zvířat, na které expedice narazila, od mravenečníka obrovského přes lenochoda tříprstého, užovku napodobující svým zbarvením křovináře aksamitového a hoaciny až po kajmany a kapustňáka. Čtenáři se dozví o zvycích guyanských obyvatel, o jejich způsobech přípravy jídla či o jejich spirituálních rituálech, o dopadech dánské a později britské kolonizace na jejich živobytí a zvyky, a těžko dostupných místech v hloubi tehdejší nedotčené divočiny, jež byla domovem těch nejúchvatnějších jihoamerických živočichů. Letošního oslavence 100. narozenin Davida Attenborougha známe všichni coby brilantního vypravěče a tvůrce encyklopedických dokumentů ze série Life; Zoo Quest to Guiana však poskytuje vhled do jeho mysli v době dobrodružného mládí. V češtině se o některých částech Davidovy výpravy do Guyany dočtete v knize Výpravy do divočiny: Dobrodružství mladého přírodovědce, jež vyšla v roce 2017. Naprosto však doporučuji věnovat pozornost původní knize z roku 1956 (či jejímu rozšířenému vydání z roku 1957) právě kvůli její detailnosti.
Přední obálka knihy Zoo Quest to Guiana, vydané v roce 1956 nakladatelstvím The Reprint Society. Zdroj: PicClick UK
Když 8. května letošního roku oslavil David Attenborough své 100. narozeniny, gratuloval mu k nim celý svět, a reflektoval jeho úžasnou, jedinečnou hlasatelskou kariéru, která započala v polovině 50. let minulého století. Zeptáte-li se někoho, jak by popsal typický attenboroughovský dokumentární film či seriál o zvířatech, nejspíše začne vzpomínat na spektakulární scény z Planety Země (Planet Earth) a jejích dvou pokračování, z Modré planety (Blue Planet) a jejího sequelu (připomínám, že letos na podzim se dočkáme Blue Planet III!) a z dalších dokumentů, které však popravdě David jen vyprávěl - nenapsal k nim scénáře a nebyl jejich producentem. Větší znalci přírodovědných dokumentů vzpomenou spíše na kolekci Život (Life), která započala třináctidílným blockbusterem Život na Zemi (Life on Earth) uvedeným poprvé na BBC v roce 1979, a která zahrnuje například také Život savců (The Life of Mammals) z roku 2002 či Život se studenou krví, jinak také Svět plazů a obojživelníků (Life in Cold Blood) z roku 2008. To jsou již pořady, které David produkoval a ke kterým také napsal scénáře, jakož i doplňkové knihy (v češtině před dvěma roky vyšla kniha Život ptáků, doplňující stejnojmenný seriál z roku 1998). Znalci přírodovědných dokumentů budou typický attenboroughovský dokument vnímat spíše jako encyklopedický pořad s nepříliš citově zabarveným komentářem a okázalým, formálním vystupováním oblíbeného moderátora sem tam jednou za pět až sedm minut mezi segmenty poskytující vhled do životů a chování různorodých zvířat. Ovšem prapůvodní attenboroughovský dokument měl úplně jinou podobu. Laik by snad ani nevěřil, že mladý David Attenborough, nováček před televizní kamerou, byl v 50. letech minulého století více Steve Irwin než... než právě David Attenborough. Šplhal na stromy, chytal krajty, vrhal se na krokodýly a mravenečníky, pročesával neprostupné džungle a zkrátka a dobře si užíval dobrodružné cesty, jaké už dnes ani nemohou mít obdoby - právě proto, že při nich chytal zvířata pro zoo, a to je dnes (naštěstí) již nemyslitelné. Pokud máte zájem o to, na čem David v televizi pracoval ve svých začátcích - byť ne úplných začátcích, protože ještě předtím byl producentem pořadů o šití nebo televizních politických debat - pak stojí za to sáhnout po některé z knih, které napsal jako doplňky k mimořádně úspěšnému pořadu Zoo Quest.
V pondělí 7. září 2026 jsem si zcela poprvé pustil šestaosmdesátiminutový dokumentární film David Attenborough's Zoo Quest in Colour z roku 2016, poprvé odvysílaný na BBC nepříliš dlouho po tehdejších 90. narozeninách našeho oblíbeného veteránského dokumentaristy. Samozřejmě jsem o tomto filmu věděl celé desetiletí; nemohu zapomenout na to, jak jsem žil barevným úryvkem ze Zoo Quest for a Dragon, v němž David v Indonésii odchytil krajtu tmavou. Černobílé úryvky ze všech sérií Zoo Quest, od původní řady ze Sierra Leone po Quest Under Capricorn z roku 1963 jsem viděl nesčetněkrát za posledních deset až patnáct let. Věděl jsem, na co se při sledování filmu těšit - že uvidím barevné záběry z prvních tří expedic, tedy ze Sierra Leone, Guyany a Indonésie, jakož i rozhovory s Davidem Attenboroughem a Charlesem Lagusem o těchto cestách - a přesto jsem byl uchvácen a až dojat tím, jak vypadal. Čišelo z něj mladistvé nadšení, dobrodružství a kamarádství, o kterém snad v dětství snil každý z nás. David měl v letech rané BBC neuvěřitelné příležitosti, v podstatě psal esenciální základy historie televizního přírodopisného filmu, a to, co zažil, je vskutku záviděníhodné v tom nejlepším smyslu. Do roku 2015 se mělo za to, že Zoo Quest byl natáčen černobíle, pak ovšem archivářka v "depozitáři" starých celuloidů nalezla barevné záběry z prvních tří výprav - dokonce i sám David v průběhu řádky desetiletí zapomněl na to, že byly natáčeny na barevný film! Výsledkem byl tedy snímek, který jsem po neustálém odkládání ke zhlédnutí "v tu pravou dobu" viděl v pondělí, a řekl jsem si, že si tento týden přečtu některou z těch knih, jež David napsal jako doplňky k Zoo Quest. Musela to být ta první kniha, ve které bych se dočetl více o tom, co tvořilo zhruba střední třetinu Zoo Quest in Colour. Nečekal jsem ovšem, že v ní budu číst o mnohem více záležitostech, než které ukázal i původní černobílý Zoo Quest to Guiana. David totiž čtenářům poskytuje informace o tom, co se plánovalo natáčet nebo jaká zvířata při cestě potkal, ale natočena z rozličných důvodů nebyla. Opravdu to stojí za to, a pokud máte, stejně jako já, rádi staré knížky o přírodě, vůbec neprohloupíte, když si tuto publikaci přečtete.
Text knihy pokrývá celkem 207 stran, po něm pak následují dvě strany seznamu nejdůležitějších popisovaných zvířat (Index of Principal Animals). Musím také uvést, že text knihy čtyřikrát protínají obrazové přílohy, vždy o čtyřech stranách; vesměs jde o černobílé fotografie pořízené Charlesem Lagusem a Davidem Attenboroughem, a na jedné straně se povětšinou nacházejí jedna až dvě. Zoo Quest to Guiana má celkem 13 kapitol. První kapitola, The Savannahs (Savany), je věnována živočichům z guyanských stepí. Druhá kapitola, Anacondas and Ant-Bears (Anakondy a mravenečníci), je zaměřena na největšího hada světa (který se ovšem v televizním seriálu ani nemihnul) a největšího chudozubého savce. Třetí kapitola, Karanambo, přibližuje život v první vesnici původních jihoamerických obyvatel, kterou David při této cestě navštívil. Čtvrtá kapitola, Egrets and Arapaima (Volavky a arapaima), je věnována mj. lovu proslulé obří sladkovodní ryby z Amazonské pánve. V kapitole páté, The Mazaruni, poskytuje vhled do životů lidí a zvířat (od želv po ledňáčky) na řece Mazaruni, a popisuje Davidovu cestu k vodopádu, který měl se svými společníky tu čest zcela poprvé v historii pojmenovat - Maipuri (tak se v Guyaně říká tapírům). Šestá kapitola, Ants and Sloths (Mravenci a lenochodi), je zaměřena na mravence střihače z rodu Atta a na březí samici lenochoda tříprstého, kterou sice David chytil, ale do Londýnské zoo ji nevzal. Sedmá kapitola, The Kako and Clarence (Kako a Clarence), pojednává o Davidově dobrodružstvích na řece Kako, přítoku Mazaruni, a o životech původních obyvatel, včetně veselého mladíka Clarence, který našemu průvodci říkal "Dayveed". Osmá kapitola, Spirits in the Night (Duchové noci), vypráví o pozoruhodném nočním rituálu vedeném náčelníkem King Georgem, který David coby zvukař štábu nahrával na pásku. Devátá kapitola, The Kukui, je Davidovým vyprávěním dobrodružství na řece Kukui s pekarim pojmenovaným Houdini, o jeho krmení mláděte papouška a pozorování předváděcího tance působivého skalňáka. Desátá kapitola, Shanties and Snakes (Pracovní písně a hadi), naučí čtenáře něco o pracovních písních místních pracujících na pile v hlubinách lesa a o guyanských hadech; David v ní popisuje, jak se s Jackem Lesterem pokoušel zachránit život jednomu muži uštknutému křovinářem. Jedenáctá kapitola, The Barima, pojednává mj. o přátelských kapybarách, které si můžete pamatovat ze Zoo Quest in Colour; dvanáctá kapitola, Hoatzins and Mermaids (Hoacini a mořské panny), je částečně o odchytu kapustňáka pro Londýnskou zoo. Třináctá, poslední kapitola nese název Return (Návrat), a pojednává o starostech, které David a Charles měli s péčí o mládě nosála.
Zoo Quest to Guiana je pohledem do dobrodružné mysli mladého Davida Attenborougha, pro začátek bych však knize vytkl jedno - přišlo mi, že některá svá setkání s původními obyvateli Guyany popisoval tak, že se lidé této části planety nezdáli nejbystřejší, a vytknout jí musím také dvojití užití označení pro lidi tmavé barvy pleti, které by dnes naštěstí tiskem neprošlo. Neviním tím veteránského přírodovědce a sebeoznačeného levicového liberála z rasové nesnášenlivosti; nehezké slovíčko začínající na písmeno n totiž lidé v Británii v 50. letech dosti používali, ale nejste-li necitlivci, jistě vás na jedné straně v knize jeho užití zaskočí. Dovolil bych si také uvést, že v úvodním Poděkování (Acknowledgement) uvádí David pouze jména přistěhovalců do Britské Guyany, kteří štábu pomáhali, včetně manželů Melvillových, McTurkových a Seggarových, ale ne konkrétním původním obyvatelům, o nichž se však v knize dočtete mnohem více - a kteří ho také mnohem častěji provázeli na jeho cestách. Zmiňuje se jen o těch, jejichž jména nemohl zaznamenat: "To, že naše plány byly z velké části naplněny v tomto krátkém čase [tří měsíců], se stalo díky pomoci, pohostinství a radám, které nám byly tak štědře dány každým, se kteržým jsme se setkali, zatímco jsme v zemi byli, od vládních vedoucích po amerindiánské lovce, jejichž jména jsme nikdy nezjistili." Závěr Poděkování velice hezky věnuje Jacku Lesterovi, který měl být původně spoluautorem této knihy: "To se nestalo, neboť během příprav stále trpěl nemocí, jež ho zachvátila během pozdějších fází naší výpravy. Zemřel krátce po jejím skončení. Jemu vděčím nejvíce, poněvadž to byl on, kdo mě jako první vzal na cesty za odchytem zvířat v tropických lesích." Jak je známo, Jack Lester trpěl tropickou nemocí již v roce 1954; po návratu ze Sierra Leone měl Zoo Quest moderovat on, kvůli zdravotní neschopnosti však tuto roli v živém vysílání přejal David, a tak v podstatě začala jeho moderátorská kariéra. V úvodu do edice z roku 1957 (Revised Introduction to This World Books Edition) David píše, že jediný způsob, jak zařídit výpravu televize BBC do jihoamerických tropů, bylo dát se dohromady s Londýnskou zoo. Zmiňuje také, že po mnoho let o jihoamerické fauně četl v knihách Henryho Waltera Batese, Alfreda Russela Wallace a Williama Beeba. Expedice do Britské Guyany započala v březnu 1955, a tvořili ji čtyři lidé - David, Charles Lagus, Tim Vinall a Jack Lester. Zmiňuje se také o pozdější expedici do Indonésie, provedené v roce 1956; cíl této výpravy, varan komodský, byl blízko Jackova srdce, a je obrovská škoda, že se mu nepoštěstilo jej ve volné přírodě vidět.
První odstavce kapitoly číslo jedna, The Savannahs (Savany), pojednávají o leteckých schopnostech poručíka Williamse, bývalého vojenského pilota, který Davida a jeho tým přemisťoval po Guyaně ve svém dvoumotorovém letounu Douglas C-47 Skytrain (či Dakota, jak uvádí David; tak tomuto letadlu přezdívali Britové). O jeho neuvěřitelných leteckých schopnostech se David a Charles Lagus zmiňují i ve filmu Zoo Quest in Colour. Dále David zmiňuje podivuhodné rodinné vztahy Teddyho Melvilla, který tým hostoval při návštěvě severoguyanských stepí - Melville měl děti se dvěma paními z kmene Wapisiana, a ty ovládly pozice vládních strážců, velkých rančerů a lovců. David se zmiňuje o svém překvapení tím, jak původní obyvatelé v Lethemu se zájmem sledovali hollywoodský western, v němž byli původní obyvatelé Severní Ameriky vyobrazeni dosti hanlivě - přesto mu však tleskali. Prvním zvířetem, se kterým se David a jeho tým v této části Guyany setkali, byl kajman, kterého chytili pomocí lasa: "Když jsem opatrně pohlížel skrze kolíky v palisádě do ponurého tunelu, jen taktak jsem rozlišil zpoloviny do bahnité vody ponořenž velký žlutý špičák. Obklíčili jsme kajmana, a soudě podle velikosti toho zubu, dost velkého."
David Attenborough pronásleduje mravenečníka obrovského (Myrmecophaga tridactyla) na území ranče Edwarda "Tiny" McTurka v Guyaně. Zdroj: BBC Four
