"160 milionů let vládli naší planetě dinosauři. V jejich stínu žila skupina zvířat, která nemohla vypadat odlišněji. Byli to naši předkové. Malá chlupatá stvoření zvaná savci, která v té době trávila většinu času schovaná v úkrytu. Jejich čas měl teprve přijít."
Těmito slovy byl přesně před 25 lety, dne 15. listopadu 2001, na britské televizní stanici BBC One uveden dokumentární seriál Putování s pravěkými zvířaty (Walking with Beasts). Tehdy šlo o ambiciózní pokračování o dva roky dříve vydaného Putování s dinosaury (Walking with Dinosaurs), o vyprávění další kapitoly strastiplné evoluční ságy života za pomocí tehdy nejnovějších zobrazovacích technik a speciálních efektů. Dnes, po pětadvaceti letech, je to klasika. Dost možná nejlepší dokumentární seriál o pravěkých savcích, který snad nepřekonala ani loňská velkorozpočtová Prehistorická planeta: Doba ledová (Prehistoric Planet: Ice Age). Putování s pravěkými zvířaty se stalo součástí výbavy mozku téměř každého paleonerda posledních několika generací. A příběhy třetihorních a čtvrtohorních savců, které povyprávělo, se nejen paleonerdovi, který píše tato slova, na celý život zaryly do srdce. Ještě jedno však ten seriál měl - něco, co jej zřejmě povýšilo jak nad Putování s dinosaury, tak nad o čtyři roky později vydané Putování s pravěkými monstry (Walking with Monsters). Tu nejúžasnější, nejchytlavější, nejdramatičtější znělku v historii dokumentárních televizních pořadů!
Těžko se tomu věří, ale Putování s pravěkými zvířaty existuje už dobré čtvrtstoletí. Dnešním dnem je to plné čtvrtstoletí ode dne, kdy britští diváci, ať už seriózní zájemci o pravěký život nebo naprostí laici, sledovali v hlavním vysílacím čase prvního kanálu jejich hlavní veřejnoprávní televizní společnosti brutální útok obřího ptáka gastornise na bezmocné Propalaeotherium. Je to čtvrtstoletí ode dne, kdy sledovali mládě gastornise žrané zaživa, při líhnutí se z vejce, obrovskými mravenci rodu Titanomyrma. A je to čtvrtstoletí ode dne, kdy samice leptictidia se svými mláďaty po přežití strašlivého zemětřesení narazila na břehu jezera na podivného vodního vyslance z daleké země, který měl položit základy pro nejvelkolepější savčí dynastii ze všech - tu, k níž se řadí největší obratlovec, který kdy žil. První epizoda Putování s pravěkými zvířaty, Nový úsvit (New Dawn), patří k mým vůbec nejoblíbenějším z celé série Trilogie života neboli Putování s..., a jako malého, již nějakou dobu před začátkem psaní tohoto blogu, mě nesmírně zaujala svou prazvláštní, tajemnou atmosférou. Odehrávala se před 49 miliony let na území Německa, kde se tehdy, v eocénu, v nejteplejším časovém úseku třetihor, rozkládaly tropické lesy. Pro jejich reprezentaci zvolili tvůrci seriálu džungle indonéského ostrova Jáva. Ve slunném tropickém lese s jezerem a vodopády a s pomocí animatronik a počítačové animace oživili dávno zmizelý svět, který se stále teprve vzpamatovával z kataklyzmatu, k němuž došlo na hranici druhohor a třetihor, a ve kterém mnoho savců stále nebylo v bezpečí před potomky dávných tyranů. V dalších pěti týdnech následovaly epizody Dravá velryba (The Killer Whale), Země obrů (Land of Giants), Nejbližší příbuzní (Next of Kin), Šavlozubý tygr (Sabre Tooth) a Cesta mamutů (Mammoth Journey). Poslední díl se odvysílal 20. prosince 2001. Překvapivě však ještě v listopadu, ve 20. a 21. den měsíce, tehdy BBC One odvysílala dvě speciální epizody, Triumf savců (Triumph of the Beasts) a Zvíře v nás (The Beasts Within). Já osobně jako malý nejprve viděl pátý díl o Zlomeném zubovi a poté oba speciály za sebou, než jsem se dostal ke zbytku série.
Leptictidium s mláďaty. Zdroj: Cenozoic Mammals
Putování s pravěkými zvířaty mě a dost pravděpodobně i vás, kdo tento příspěvek čtete, vzalo na úžasnou cestu po proudu času, z eocénního Německa do moře Tethys na samém konci oné epochy, poté do oligocénního Mongolska, do východní Afriky na konci pliocénu, do Jižní Ameriky před 1 milionem let a nakonec na území Belgie před 30 000 lety. Pozorovali jsme výbuch samice embolotheria (či brontotheria) vůči dvěma největším masožravým savcům, beránkům v rouchách vlčích neboli andrewsarchům; přihlíželi jsme nelehkému porodu mláděte indricotheria za smrtícího otravování hyaenodontů; pociťovali jsme radost, když se malého australopitéčího outsidera Modráčka zastal před hladovým dinofelisem celý zbytek jeho tlupy; fandili jsme smilodoní legendě Zlomenému zubu při dobývání jeho starého teritoria; a mrazilo nás, když jsme viděli neandrtálce kašlat krev po přímém zásahu rohem srstnatého nosorožce do zad. To a mnohem víc nám Putování s pravěkými zvířaty dalo! Úžasné příběhy, úžasná zvířata, úžasné prostředí... a navíc představu o tom, jak se náš savčí řád vyvíjel, jaká nová prostředí dobýval, na co se přizpůsoboval, a jakých tvarů a velikostí jeho zástupci nabývali, když se z nich, čím více času plynulo od vyhynutí druhohorních veleještěrů, stávala nová dominantní skupina obratlovců na Zemi. Nedocenitelnou součástí těchto příběhů byla samozřejmě také hudba Bena Bartletta, který bohužel zesnul letos v dubnu. Jeho skladby, včetně té z úvodní sekvence, vyvolaly v divácích různé pocity. Svou hudbou pomáhal Ben přivádět k životu zvířata, která si Země nepřála nikdy znovu spatřit. Také komentář čtený v britském originále shakespearovským hercem Kennethem Branaghem, v americké verzi Stockardem Channingem a konečně v české verzi Alfredem Strejčkem, neměl chybu. Seriál režírovali Nigel Paterson (Planet Dinosaur) a Jasper James (A Walking with Dinosaurs Trilogy: Sea Monsters). Spolu s Jasperem Jamesem a Andrewem Wilskem jej vytvořil a spolu s již zmíněnými režiséry produkoval Tim Haines. Rozpočet seriálu činil 4,2 miliony liber.
Jihoamerické šavlozubé kočkovité šelmy druhu Smilodon populator. Zdroj: Impossible Pictures
Je nepříliš překvapivé, že po enormním úspěchu originálního Putování s dinosaury v roce 1999 měla BBC (a zrovna tak koproducenti, zejména Discovery Channel) zájem o pokračování, a původně Timu Hainesovi navrhovala 2. sérii. Jeho cílem však bylo povyprávět příběh savců (k Putování s dinosaury se i tak vrátil několika speciály, počínaje Baladou o Alosaurovi, The Ballad of Big Al, již v roce 2000). Výroba takového dokumentu o pravěkých savcích nebyla bez potíží. Naanimovat realisticky srst s omezeným rozpočtem nebylo na počátku století ani pro mistry z Framestore zrovna jednoduché. Haines a jeho spolupracovníci museli také učinit těžký výběr časů, míst a zvířat, kterými chtěli tu velkou evoluční odyseu savců reprezentovat. Dosti vážně uvažovali nad tím, že jedna epizoda by byla zaměřena na faunu z proslulé australské lokality Riversleigh; v ní bychom se nejspíše dočkali i některých tamních fosilních letounů. Z tohoto plánu nakonec sešlo. Museli také přemýšlet o tom, jak jednotlivé příběhy povyprávět, protože je nechtěli pro odlišná zvířata opakovat. Výsledek byl naprosto úchvatný, a dodnes přežil zkoušku časem (mohu-li si vypůjčit anglické "it stood the test of time"). První epizoda měla navíc před oněmi 25 lety ohromnou sledovanost - 13 milionů a 990 tisíc diváků! Ano, bylo to nižší číslo, než jaké bylo zaznamenáno pro kteroukoli epizodu Putování s dinosaury (jeho první díl sledovalo přes 18 milionů Britů, poslední více než 15,5 milionů), ale stále to z Putování s pravěkými zvířaty činilo hit. Jeho úspěch vedl BBC ke schválení dalších cyků ze série Putování s..., včetně Putování s pravěkými lidmi (Walking with Cavemen), na němž se však Haines, James ani další tvůrci tohoto seriálu nepodíleli (byť na něm pracoval John Lynch, který pomáhal produkovat Putování s dinosaury), a konečně Putování s pravěkými monstry, jež v roce 2005 celou Trilogii života uzavřelo.
Vraťme se k Putování s pravěkými zvířaty. Zažijme si znovu ty příběhy, které nás - některé možná už před těmi 25 roky - tolik zaujaly. A vždy pamatujme na zásadní poselství, jež nám tento seriál předal. Žádný druh tu není věčně.
















