Arachnomania: Nová kniha o pavoucích a jejich vlivu na kulturu

Pavouci vzbuzují u lidí různorodé pocity. Někteří, jako třeba já, je milují. Jiní se jich přímo štítí, a dokonce je bezdůvodně zabíjejí. Faktem ale je, že ve všech lidech vyvolávají tito osminozí bezobratlí, v drtivé většině případů masožraví a v mnoha případech tkající sítě, neignorovatelné emoce a představy. Různé lidské kultury inkorporovaly pavouky do svého folkloru, do svých mýtů a do příběhů, jež nabízejí vhled do jejich mouder a hodnot. I naše západní kultura je pavouky, dovolíte-li, protkána. Inspirovali nejznámější knihu pro děti od amerického spisovatele E. B. Whitea, Šarlotinu pavučinku (Charlotte's Web) vydanou roku 1952, a nebýt jejich pozoruhodného vlivu na lidské představy, neznali bychom jedno z největších mouder západní kultury posledních čtyřiašedesáti let, tedy že "s velkou mocí přichází velká zodpovědnost", z pera komiksového scénáristy Stana Lee, který spolu s kreslířem Stevem Ditkem stvořil jednoho z nejmilovanějších superhrdinů, Spider-Mana. V úterý 19. května o kulturní váze pavouků vyšla kniha Arachnomania: Spiders and the Cultural Work They Do for Us (Arachnománie: Pavouci a kulturní práce, kterou pro nás činí) od americké humanitní akademičky Marie Tatar, která působí jako profesorka na Harvardově univerzitě. Jedná se o její osmou knihu vydanou prestižním akademickým nakladatelstvím Princeton University Press. V knize Arachnomania zkoumá profesorka Tatar, jak se z pavouků staly totemy nejen v naší kultuře, jak získali roli v našem mezidruhovém partnerství/vzájemné jinakosti (pro pochopení termínu "significant otherness" v ohledu na mezidruhové vazby doporučuji přečíst knihu The Companion Species Manifesto od Donny Haraway) a jakým způsobem nám poskytují zrcadlo našich schopností a vlastností (a to nejen střílet pavučiny ze zápěstí, čímž byli dosud obdařeni jeden až dva hraní Spider-Meni; zda jeden či dva, to budeme vědět na konci července, ale mutace se v marvelovském vesmíru stávají podezřele běžnějšími, že?). Dále v této publikaci profesorka Tatar píše o naší kolektivní arachnofobii a arachnofilii, o strachu z pavouků i lásce k nim, a vrhá světlo na různé interpretace pavouků, ať už coby jedovatých vrahů či coby femme fatales. Jejím cílem je nám také připomenout, že nám pomáhají udržovat si určitý styl životů, třebaže nadále části populace nahánějí husí kůži. Arachnomania odhaluje vlákénko po vlákénku bohatou kulturní krajinu naší minulosti i současnosti, a poukazuje na nedocenitelnou roli pavouků v jejím utváření. Kniha má 288 stran, a spadá do žánru jak biologické, tak samozřejmě i sociologické literatury. 

Přední obálka knihy Arachnomania: Spiders and the Cultural Work They Do for Us, vydané 19. května 2026 nakladatelstvím Princeton University Press. Zdroj: Princeton University Press

 

Arachnomania se setkala s nadšeným přijetím ze strany biologů i humanitních vědců, kteří ji ještě před oficiálním uvedením na trh recenzovali. Simon D. Pollard, novozélandský arachnolog, fotograf pavouků a autor řady popularizačních knih o entomologii, mezi nimiž vyvstávají tituly The Little Book of Spiders (Malá kniha o pavoucích) z roku 2024 či The Incredible Insects of Aotearoa (Neuvěřitelný hmyz Aotearoi) z roku 2025, o ní napsal: "Celou svou kariéru jsem miloval psaní a čtení o pavoucích, a kniha od Marie Tatar mě naprosto uchvátila. Její znalosti a pohled na to, jak pavouci ovlivnili folklór, mýty, dětskou literaturu a populární kulturu, činí toto čtení fascinujícím. I když pavouky vítáme jako pavoučího hrdinu z knihy Šarlottina pavučinka, jsou také jedněmi z našich nejobávanějších zvířat. Doufám, že její kniha pomůže čtenářům ocenit pavouky, kteří žijí mezi námi a nechtějí nám ublížit. Její úžasná kniha znamená, že už nikdy neuvidím slovo 'panna', aniž bych si nevzpomněl na pavouky a jejich mistrovské tkaní!" Profesorka v oboru viktoriánské literatury a kultury Laurence Talairach, která působí na Univerzitě v Tolouse-Jean Jaurès, a jež napsala například knihu Fairy Tales, Natural History and Victorian Culture (Pohádky, přírodní vědy a viktoriánská kultura), ve své recenzi uvedla toto: "Arachnomania od Marie Tatar je strhující nová studie o symbolické kulturní váze pavouků. Tatar čerpá z mýtů, literatury a výtvarného umění, rozplétá složité zápletky a sleduje postavy, které předou příběhy nebo tkají kouzla a pavučiny, a tím odhaluje tvůrčí potenciál těchto zvířat. Její dobře zdokumentovaný a komplexní přehled ukazuje, do jaké míry pavouci odrážejí náš vlastní sociální svět, a bude cenný pro širokou škálu přátel i nepřátel těchto osminohých tvorů." Americký kulturní a literární historik Sander L. Gilman, pracující především v oborech židovských studií a dějin medicíny na Emory University v Atlantě, mezi jehož význačné publikace posledních let patří kniha I Know Who Caused COVID-19: Pandemics and Xenophobia (Vím, kdo způsobil Covid-19: Pandemie a xenofobie) z roku 2021, uvedl: "Maria Tatar uzavírá svou knihu o pavoucích přáním, které odráží Middlemarch od George Eliot, abychom náš svět se všemi jeho konflikty a kontradikcemi vnímali jako 'příjemný'. Její úvahy o pavoucích, jejich realitě a našem strachu či fascinaci tvoří radostnou knihu: požaduje jen to, abychom strávili pár hodin životem se spisovateli, umělci a vypravěči, kteří také shledávají naše pavoučí společníky užitečnými při vytváření příjemných složitých světů. Nejlepší kniha o zvířatech, přírodě a umění napsaná v tomto desetiletí." Neurodivergentní a nebinární spisovatelka Brandy Schillace, autorka mj. románu Death Summer's Coat (Kabát mrtvého léta), ve své recenzi Arachnománie ve Wall Street Journal uvedla: "Paní Tatar nám říká, že pavouk nemusí být groteskní postavou, ale postavou vykoupení - stvoření - a příběhu. Chytrá, hodnotně napsaná a rozsáhlá kniha."

Maria Tatar, jež v třináctý den minulého měsíce, jen šest dnů před publikováním této knihy, oslavila své 81. narozeniny, se ve své akademické práci zabývá především folklorem, dětskou literaturou a německými kulturními studii. Na Harvardově univerzitě je garantkou studijního programu Folklor a mytologie, nejstaršího dosud existujícího bakalářského programu této věhlasné instituce. Je autorkou řady odborných knih. V publikaci Neverending Stories: Toward a Critical Narratology (Nekončící příběhy: Utváření kritické naratologie) z roku 1991 s kolektivem dalších autorů zkoumala, jak vyprávění příběhů poskytuje humanitním vědcům studovat sociokulturní dimenze literatury. V knize The Hard Facts of the Grimm's Fairy Tales (Tvrdé pravdy pohádek bratří Grimmů) z roku 1987 se zabývala temnotou nejvlivnějších německých pohádek, plných kanibalismu, incestu, infanticid, trhání kusů těl a jiného brutálního násilí. V roce 2004 jí vyšla kniha The Annotated Brothers Grimm (Bratři Grimmové s anotacemi), v níž texty 40 pohádek bratří Grimmů doplnila o historickou a kulturní analýzu. Mezi její novější knihy patří The Fairest of Them All: Snow White and 21 Tales of Mothers and Daughters (Ze všech nejkrásnější: Sněhurka a 21 příběhů o matkách a dcerách) z roku 2020. 

Knihu Arachnomania: Spiders and the Cultural Work They Do for Us si můžete jako hardcover objednat na webu Amazon za 21,98 amerických dolarů (tj. 468 českých korun), případně si ji na stejném webu můžete koupit i jako e-knihu v edici Kindle za 14,72 amerických dolarů (tj. 314 korun). Web Princeton University Press nabízí i britské vydání za 20 liber (tj. 563 korun). Zaujala vás? Chcete si ji přečíst?

Obrázek týdne 26. 6. 2026

Nastal nám poslední červnový pátek s krásným datem 26. 6. 2026! Měsíc, kterým se nám rok láme, je už skoro u konce, snad jako i horká vlna, jež v tomto týdnu zachvátila evropský kontinent, a jež je dalším z mnoha důkazů, že náš domov je antropogenní změnou klimatu velice ohrožen. Přes všechny strasti s vedrem spojené bychom však neměli zapomenout na to, že červen je Měsícem hrdosti. Rozhodl jsem se tedy věnovat poslední červnový příspěvek do rubriky Obrázky týdne nějakému povedenému gayleoartu. A jsem velmi spokojen s tímto nálezem díla paleoartistva a ornitoartistva vystupujícího pod přezdívkou Eumaniraptora art, uvedeného v srpnu 2021. 

Popisek k obrázku: Stejnopohlavní pár polovodních dromaeosauridních dinosaurů druhu Halszkaraptor escuilliei se právě nachází ve společně zbudovaném hnízdě, a věnuje se zahřívání nakladených vajec. Oba samci na začátku rozmnožovacího období poskládali z rákosům podobných, lipnicotvarým evolučně příliš nevzdálených rostlin útulné hnízdo, k němuž posléze nalákali samici, ta se s nimi spářila, nakladla jim vejce, a pár nyní péči o ně věnuje náležitou pozornost. Zda každý sedí na vejcích, o nichž je přesvědčen, že patří jemu, nebo zda je na půlku rozdělená snůška v jejich očích nediferencována, to není příliš důležité. Hlavní je, že se samčí pár halszkaraptorů bude snažit, co to půjde, aby přivedl na svět novou generaci nejlepších plavců mezi veškerými z raptorů. Stejnopohlavní páry těchto dinosaurů mají vysoké hnízdní úspěchy, podobně jako tomu jednoho dne bude u vzdálené příbuzné těchto opeřených maniraptoranů, labutě černé (Cygnus atratus) z australského kontinentu, proslulé díky tomu, že páry sestávající ze dvou samců jsou při hnízdění v 80 % úspěšné, kdežto páry různopohlavní, složené ze samce a samice, mají hnízdní úspěch pouhých 30 %. U labutí černých často dochází právě k tomu, čím si prošel tento halszkaraptoří pár; nejprve se dá dohromady dvojice samců, jež se sobě vzájemně zalíbili, poté nalákají samici, aby se s nimi spářila a nakladla jim vejce, a následně ji odeženou, aby se o vejce postarali sami dva. Svět neptačích dinosaurů byl zrovna tak diverzní, jako svět těch ptačích, u nichž stejnopohlavní párování není nic výjimečného (vzpomeňme třeba na tučňáky, albatrosy či zástupce čeledi holubovitých). Sám Halszkaraptor je také dokladem velké diverzity neptačích dinosaurů. Když byl v roce 2017 vědecky popsán, jednalo se o vůbec první případ ne-terestrického dromaeosaurida, vykazujícího znaky přizpůsobení na částečný život ve vodě. Tento srpodrápý masožravec lovil ve vodě ryby nebo - jak nasvědčují výsledky vědeckého výzkumu z roku 2024 - vodní bezobratlé. Aktivně potravu vyhledával v noci, což prozrazují jeho velké očnice. Tato scéna se odehrává na území pozdějšího Mongolska před 74 miliony let.

Na zprávy o vědeckém popsání halszkaraptora si velmi dobře pamatuji. Ostatně jsem o té novince v prosinci 2017 také psal! Abych ještě doplnil popisek obrázku, Halszkaraptor není jediným známým semiakvatickým dromaeosauridem. V roce 2022 se k němu přidal Natovenator polydontus.

Do konce června se můžete na tomto blogu těšit na nové Dokumentární novinky, ve kterých shrnu důležité informace o řadě nových titulů z konce letošního jara a začátku léta. Je také pravděpodobné, že se v neděli vrátí projekt Kniha týdne. I v těch vedrech se mi totiž dařilo číst jednu vážně dobrou knížku... Buďte v horku opatrní, hodně pijte, a přeji vám, aby vás tato horká vlna nezlomila!

Tak klimatická krize prý skončila?

Evropa se v posledních červnových dnech roku 2026 potýká s drastickou vlnou veder. Teplotní masakr, který zažíváme, je sice způsoben masou horkého vzduchu přenesenou nad náš světadíl ze Sahary, ale význačně posílen je klimatickou změnou, jejímž primárním činitelem jsou spalovaná fosilní paliva. Český hydrometeorologický ústav vydal střední výstrahu pro hlavní město České republiky - v Praze dnes odpolední teplota měla překročit 31°C, a vlastně vyšplhala na pěkně drsných 34°C. Očekává se, že do konce týdne nám v Praze naroste teplota i na 38°C až 40°C. To jsou saharské teploty. A příchodem dešťů v příštím týdnu to hned tak neskončí - střední Evropa patří mezi klimaticky nejzranitelnější regiony našeho světadílu, a podobných horkých vln můžeme nejen letos, ale také v příštích rocích očekávat ještě více. Je proto velice vtipné, že součástí české vlády, jež má na papíře repezentovat zájmy českých občanů (no, jen kdyby někdy), jsou lidé prohlašující, že klimatická krize prý skončila. Ano, mám na mysli současného místopředsedu vlády a ministra zahraničních věcí Macinku, který všemu na světě rozumí tak mistrovsky, že se například na dnešní konferenci okolo šesté viditelně třásl vztekem po rozhodnutí Ústavního soudu ve prospěch současného prezidenta k jeho účasti na nadcházejícím summitu NATO (na který Babišova vláda nechtěla Pavla pustit). Macinkova ochlazující slova skutečně rezonují českou společností, když naši senioři trpí horkem, když záchranky v ulicích houkají prakticky neustále, a když se celé společnosti kvůli změně klimatu výrazně přihoršuje. Vstupujeme do období, kdy je třeba přistupovat ke klimaskeptikům stejně rázně, jako k dalším anti-vědeckým lhářům - ke kreacionistům. Náboženství obou těch skupin jsou koneckonců realitě a životu odporující.

Venkovní teploměr s nejvyšší naměřitelnou teplotou vzduchu. Obrázek Dmitryho Naumova z webu United Nations Office for Disaster Risk Reduction

Klimaskepse, s ní související odpor k mitigaci a adaptaci na klimatickou změnu, ale také odpor ke klimatické akci a klimatické spravedlnosti, jsou slaboduchými pozicemi společensky nezodpovědných, tedy anti-sociálních, nevzdělaných a lidských životů si nevážících jedinců. Jsou také nástroji reakčních tříd, fosilního průmyslu a nakonec vlastně fosilního kapitálu, akumulovaného s rostoucími negativy pro naši zemskou komunitu, jež napomáhají udržovat onu nevzdělanou a společensky nezodpovědnou část společnosti v ignoraci. Je to nové opium lidstva. Stejně jako věda 19. století prokázala, že druhy organismů nejsou neměnné, jakýmsi nadpřirozeným božstvem stvořené a tedy hotové, a vlastně prokázala i to, že bohové jsou mrtví, a nyní je na každém z nás, aby pomohl společnost přestavět na vědeckých základech - tak i věda druhé poloviny 20. století a prvních dvou a půl dekád století jednadvacátého prokázala, že antropogenní změna klimatu je hrozbou pro lidské zdraví, pro produkci, pro zachování přírodních zdrojů, pro ekosystémy, pro určité druhy živočichů a rostlin a vůbec pro každého z nás. Dozvídat se o změně klimatu by mělo být v zájmu každého člověka - stejně jako by v zájmu každého člověka měla být evoluce druhů a tedy náš vlastní původ, naše místo v živočišné říši, naše příbuznost s ostatním životem na Zemi. Ale pochybné ideologie diktující hotovost světa a šířící skepsi k výsledkům vědeckých výzkumů pokrucují mysli neomalenců, kteří takové jedince, jako Macinku a jeho kolegy Motoristy, dosadili do pozic moci. Klausovská klimaskepse, jíž propadly starší generace českých vulgárních neoliberálů, dnes se ve stáří nepříliš lišících od svých bolševických otců a matek, je tím náboženstvím, jež zakrývá oči svých stoupenců krátkozrakými fantaziemi, anebo jim ty oči přímo zavírá. Racionálně uvažující člověk nepochybuje o nesmírné důležitosti poznatků studia kostry některého z lidských předchůdců nebo kostry zvířete, které s námi tolik fylogeneticky spjato není - třeba dinosaura! A zrovna tak racionálně uvažující člověk nejen v době vln veder, jaké zažíváme, nepochybuje o tom, že Klausův žáček Macinka lhal. Klimatická krize ani náhodou neskončila.

Dnešní den, 24. červen 2026, je pro naše přátele ve Velké Británii nejteplejším červnovým dnem v historii meteorologických měření. V Gosportu, v hrabství Hampshire, dosáhla teplota vzduchu nebývale vysokých 36,1°C. Byla tak překonána anomální teplota 35,6°C naměřená v Británii roku 1976. Pro zbytek tohoto týdne platí napříč Anglií a Walesem tzv. červená varování před extrémním horkem. Transport je dnes v horkem sužovaných částech Anglie, včetně samotného Londýna, výrazně narušen. Doktor Amir Khan, lékař, který je zároveň prezidentem Královské společnosti na ochranu ptáků (můžete si ho pamatovat z klipu z naučného pořadu Winterwatch 2023, který jsem umístil na tento blog), dnes na BBC Radio 4 hovořil o tom, jaký mají extrémní vedra vliv na zdraví žen, zvláště ve druhé polovině menstruačního cyklu. Očekávají se ještě vyšší teploty, zvláště na jihu Anglie, a další případy zkolabování a různých zdravotních problémů, jimž budou čelit zvláště děti a senioři. Napříč Spojeným královstvím, ale také Francií byly uzavřeny tisíce škol, aby se zamezilo negativnímu dopadu horka na mladé studentstvo; jen ve Francii se muselo uzavřít nebo na horko adaptovat na 6000 školních zařízení! Německo se také potýká s nebezpečnou vlnou vedra. Minulý čtvrtek v zemi utonulo šest lidí, kteří se snažili koupáním ve vodě uniknout nepříjemným důsledkům ohromujícího vedra. Pondělí 22. června a úterý 23. června prolomily rekordy ve Španělsku - nyní jde o nejteplejší červnové dny v zemi od roku 1950. Zároveň pondělní a úterní noc byly nejteplejšími červnovými nocemi ve Španělsku za celou historii meteorologických měření. V Kantábrii na severu Španělska se včera vyšplhala denní teplota na 43,7°C, což je pro tento region historický rekord. V Zaragoze je dnes venkovní teplota 41°C. Rekordní teplota bude zřejmě brzy naměřena i v Polsku, kde dosud nejvyšší naměřenou teplotou byla anomální hodnota 40,2°C z roku 1921. Ve druhé polovině týdne by se v jižní části země mohla teplota zvednout na 40 až 41°C. Podobné teploty jsou nyní očekávány na Slovensku i u nás v Česku. 

Dnešní teploty napříč evropskými metropolemi. Obrázek z webu CNN Weather

Na závěr si povězme, proč klimatická krize rozhodně neskončila, a proč Evropa trpí nebývalou vlnou veder. Spalování fosilních paliv produkuje skleníkové plyny, z nichž nejvýznamnějším je oxid uhličitý, jehož zastoupení v naší atmosféře narostlo od počátku průmyslové revoluce ze zhruba 280 ppm na více než 420 ppm (což je v historii naší planety bezprecedentní hodnota). Tyto emitované skleníkové plyny posilují skleníkový efekt. Pohlcují a odrážejí dlouhovlnné elektromagnetické záření vyzařované ze zemského povrchu; jeho část tak proudí zpět k zemskému povrchu, díky čemuž dochází k jeho oteplování, a část tohoto dlouhovlnného záření ohřívá skleníkové plyny, jejichž molekuly předávají tepelnou energii dalším molekulám vzduchu nemajících radiační schopnosti, čímž se okolní vzduch ohřívá. Evropa se od pre-industriální doby oteplila o 2,5°C, a nejrychleji se oteplujícími regiony našeho světadílu jsou evropská Arktida a poté (a to by nás mělo skutečně zvedat ze židlí!) střední a východní Evropa. Od poloviny 90. let minulého století se teplota vzduchu v Evropě zvedala průměrně o 0,56°C za desetiletí. Není to žádná legrace. Rychleji se totiž otepluje už jen arktický region (0,75°C za desetiletí); ze všech kontinentů naší planety se Evropa otepluje nejrychleji. Evropská agentura pro životní prostředí na svém webu informuje o tom, že mezi lety 1980 až 2024 už klimatické extrémy v Evropě způsobily škody o 822 miliardách eur! To není částka, kterou by měl kdokoliv brát nalehko. Ještě jednou, jako cifra - 822 000 000 000 eur. Jsou to šílené peníze. A bude ještě hůře, pokud se změna klimatu nezačne vážně řešit. 

Jenže to od současné české vlády čekat nemůžeme. Motoristé ovládli Ministerstvo životního prostředí poté, co Macinka sliboval, že "bude téct zelená krev", dosadili do pozice ministra životního prostředí neodborníka Červeného a do speciální pozice "vládního zmocněnce pro Green Deal" hajlujícího Turka. Do pozice ředitele našeho nejstaršího Národního parku, tedy Krkonošského Národního parku, dosadili minulý týden svého kamaráda lesníka Moravce, který měl dříve s ministerstvem problémy, a z Českého hydrometeorologického ústavu, jedné z rezortních organizací ministerstva, chtějí propustit desítky lidí s odbornými kvalifikacemi. Motoristé jsou česká MAGA - Trump ostatně podobně loni zaútočil na národní parky v Americe, jeho administrativa byla zodpovědná za propuštění poloviny jejich zaměstnanců, a o klimatické nouzi nenažraní Republikáni taky nechtějí ani slyšet. Žijeme v čase, kdy máme tolik dat podporujících nutnost adaptace a vypořádání se s klimatickou změnou, a přesto tolik lidí v naší společnosti, tolik hloupých a omezených existencí, umisťuje do pozic moci reprezentanty velkého kapitálu a popírače vědy. Je na čase učinit změnu. Nebát se přestavět společnost na vědeckých základech. Nebát se mít starost, pečovat o životní prostředí i naši společnost, a snažit se o dosažení spravedlnosti. Pokud tak neučiníme, přijdeme o příznivé životní prostředí, a zhoršující se klimatická krize nám ublíží ještě více, než nyní. Jen naprosto necitlivý, zaslepený, společensky nezodpovědný člověk by byl v této době přesvědčen o opaku.

Zdroje informací pro tento článek:

Co bude, až „poteče zelená krev“? Jaký dopad mohou mít kroky Motoristů v čele životního prostředí (Deník N)

Hottest June day on record as temperatures soar to 36.1C in Hampshire (BBC News)

Germany news: Could heat wave temperatures hit 40°C? (Deutsche Welle)

Extreme heat is melting national records across Europe, with more coming Thursday (CNN Weather)

Poland set for hottest day in its history as Europe swelters in heatwave hell (TVP World)

Skleníkový jev (Klimatická změna)

Why is Europe warming so quickly? (Copernicus)

Economic losses from weather- and climate-related extremes in Europe (European Environment Agency)

Novým šéfem KRNAP se stal lesník, který čelil kontrolám z ministerstva (Seznam Zprávy)

Hydrometeorologický ústav má propustit každého dvacátého zaměstnance. Už letos přijde o 20 milionů (iRozhlas)

Trailer ke hře The Lost Wild

Paleomediální novinkou, o které jsem vás chtěl již nějakou dobu informovat, je vydání traileru ke skvěle působící hororové survival hře The Lost Wild, který byl uveden před třemi týdny, 2. června! Jedná se o nadcházející hru, která bude na trh uvedena v roce 2027, a za kterou stojí společnosti Great Ape Games a Annapurna Interactive. Přijmeme v ní identitu investigativní reportérky Saskie, která se probudila na tajemném ostrově obývaném druhohorními veleještěry. Saskiiným úkolem je jedno - přežít. Během unikání čelistem hladových druhohorních potvor se hrdinka bude postupně dozvídat o tom, co je ostrov zač, co se na něm přihodilo, a jak z něj zmizet. The Lost Wild se inspiruje takovými hrami, jako je Jurassic Park: Trespasser (1998), Dino Crisis (1999), Alien: Isolation (2014) či Resident Evil (1996). Pro úvodní odstavec to jistě postačuje, nyní vám s radostí prezentuji trailer k této hře!

Zájem o The Lost Wild je obrovský. Za tři týdny od vydání vygeneroval trailer přes milion zhlédnutí! Dinosauři se mají ve hře chovat jako skutečná zvířata, spíše než jako nenasytná monstra naprogramovaná k okamžitému zabíjení hráče. To samozřejmě neznamená, že interakce s nimi nebudou nebezpečné. Ten obrovitý azhdarchid nám zvláště bude působit problémy. Hbití opeření raptoři, veliký Allosaurus, na seznam zvířat vystupujících v této hře však určitě přibude ještě řada druhů. The Lost Wild vyjde jak pro Windows, tak pro PlayStation 5. Nezbývá, než se těšit! Až o hře bude dostupných více substanciálních informací, zase vám o ní dám vědět.

Těšíte se na The Lost Wild? No řekněte, netrpěli už jsme bez dinosauřích survival hororových her příliš dlouho?

Další propagační materiály ke 2. sérii X-Men '97!

Jsou zpátky, baby! Tentokrát mám pro vás zase něco z jiného soudku, na který tento blog není většinou zaměřen, ale protože jsem velký fanoušek X-Menů, nemohu si příspěvek na toto téma odpustit. Před dvaceti dny jsem s vámi sdílel první oficiální trailer ke 2. řadě X-Men '97, která bude mít premiéru 1. července na streamovací službě Disney+. Od té doby vyšla řada dalších propagačních materiálů, kterými bych vás - v případě, že ještě nejste fanoušky příběhů o marveláckých mutantech - rád navnadil na tento nadcházející animovaný spektákl. Nejprve tu máme roll call, vydaný na YouTube kanálu společnosti Marvel Entertainment 13. června. Ten opět se skladbou Moving Mountains od hudební společnosti Two Steps from Hell představuje jednotlivé členy našeho oblíbeného X-týmu, od těch lépe známých, jako jsou Profesor X, Magneto, Cyclops, Jean Grey či Wolverine, po méně známé, jako jsou Strong Guy a Siryn. Každá z těchto postav ve 2. sérii zazáří.

Dále tu pro vás mám čerstvě vydaný teaser, uvedený 19. června na YouTube kanálu filipínské verze Disney+, zaměřený na lídra X-Menů a jednu z nejoblíbenějších postav X-Men '97, Scotta Summerse neboli Cyclopse. Stejně jako v 1. sérii, i v řadě druhé bude mít Scott nepochybně velice důležitou roli. Na konci předchozí řady skončil spolu se svou přítelkyní Jean Grey a jejich synem Nathanem neboli Cablem v roce 3960 našeho letopočtu, v době vrcholné vlády hlavního záporáka této série, megalomanského En Sabah Nura, též zvaného Apocalypse. Líbí se mi cover x-menovské znělky od Rona Wassermana, který v teaseru hraje.

A do třetice všeho dobrého tu máme oficiální plakát ke 2. sérii. Zobrazuje všechny její nejdůležitější postavy; zleva doprava, odshora dolů tu máme Jean Grey, Rogue, Beasta, Cyclopse, Nightcrawlera, Morpha, Bishopa, Storm, Sunspota, Wolverina, Apokalypsu, Forge, Profesora X, Polaris, Cablea, Jubilee, Archangela, Psylocke a Magneta. Většina postav má na sobě nové kostýmy. X-celentní.

V první červencový den se můžeme na Disney+ těšit rovnou na první tři epizody! Dalších šest dílů pak bude po jednom vycházet vždy každou středu až do 12. srpna. Třetí řada je mimochodem už ve výrobě, a v květnu byla ohlášena i řada čtvrtá!

Obrázek týdne 19. 6. 2026

Neodvratně se blížíme do třetí třetiny šestého měsíce letošního roku. Ani tento pátek nemohl na mém blogu zůstat bez příspěvku do rubriky Obrázky týdne, a byť jsem během uplynulých dnů po paleoartu příliš nepátral, přece jen jsem dnes večer nalezl dílo skutečně si dle mého úsudku zasluhující být do této sekce zařazeno. Jeho autorkou je výborná kanadská paleoartistka Telzoos. Vytvořila celou sérii obrázků dromaeosaurů rozličných druhů nazvanou Frolicking in the Blossoms, a já si dovolil vybrat z ní tento obraz. Jaký je váš názor?

Popisek k obrázku: Opeřený srpodrápý dinosaurus druhu Utahraptor ostrommaysi se prochází po mělčině lesního jezera, obklopen růžovými květy. Svrchnokřídové rostlinstvo právě začalo hromadně kvést, a příjemně chladný vzduch nad vodní plochou je prosycen vůní opouštějící jejich okvětní lístky. Není to pyl, ale těkavé organické látky emitované rostlinnými tkáněmi, co dává kvetoucím rostlinám přívětivé aroma. Šestimetrový zabiják si ho opravdu užívá. Je možné, že se nachází ve stavu stimulového overloadu; vůně květin zcela zamaskovala běžné pachy lesa, a má na utahraptora omamné účinky. Dromaeosaurid zavírá oči a otevírá čelisti, a při fetování květinné vůně skutečně nezná zábran. Nevadí mu, že když jeho tlapy, opatřené těmi hrůzostrašnými dvaadvaceticentimetrovými drápy, dopadají co chvíli s hlasitými šplouchnutími do vody. Kdyby ho v tomto blaženém stavu viděl nějaký iguanodont rodu Hippodraco nebo sauropod rodu Brontomerus, které utahraptoři běžně loví, nejspíše by na svého potenciálního útočníka jen nevěřícně hleděl. Fosilie utahraptora jsou známy z utažského souvrství Cedar Mountain, konkrétně pak z jeho spodní části zvané Yellow Cat Member, která obsahuje velké množství fosilizovaného pylu. Před 135 miliony let, kdy tento dinosaurus žil, byla oblast pokryta říčními lesy a náplavovými planinami, a navzdory bohaté palynoflóře v ní z rostlin dominovaly jehličnany, kapradiny a hlevíky. Kvetoucí rostliny, tedy klad Angiospermae (dříve Magnoliophyta), byly tehdy evoluční novinkou; ty nejstarší se totiž objevují ve fosilním záznamu právě ve valangu, tedy spodnokřídovém stupni trvajícím zhruba od doby před 137 do doby před 132 miliony roky. Utahraptor byl také reprezentantem jisté novinky na fylogenetickém stromu dinosaurů; šlo o jednoho z prvních dromaeosaurinů. Ze souvrství Cedar Mountain je znám i nejstarší zástupce podčeledi, Yurgovuchia doellingi, jež žila před 139 miliony let. 

Další obrázky ze série Frolicking in the Blossoms si můžete prohlédnout po kliknutí sem. Kdybyste mohli cestovat zpět v čase, viděli byste raději smečku dromaeosauridů při lovu nebo jednoho takového srpodrápého opeřence těšícího se z květnaté vůně? Víte, že bych asi volil tu druhou možnost?

Co dalšího vás na tomto blogu čeká? Pořád hodlám přispívat poněkud sporadičtěji, ale dnes jsem začal číst jistou knihu o rozsahu více než 300 stran, a myslím si, že by o ní mohla vzniknout další část projektu Kniha týdne! Nevyjde samozřejmě tuto neděli, ale možná se jí dočkáte už tu příští! Jinak se začínám věnovat psaní květno-červnových Dokumentárních novinek, ale ty také nebudou hned hotové, takže je do příštího pátku nečekejte. Určitě bych s vámi ale mohl sdílet informace o nějakých těch nově vydaných knížkách s přírodovědnou tématikou. Když už jsem další články do knížkové rubriky sliboval minulý měsíc, nerad bych vás nutil dále čekat!

První oficiální trailery ke hře Planet Zoo 2

Planet Zoo, velice oblíbená videohra z roku 2019 od Microsoft Windows nesoucí se v duchu neméně milovaných budovatelských strategií Zoo Tycoon (2001) a Zoo Tycoon 2 (2004), bude mít konečně pokračování. Dne 28. května letošního roku bylo na oficiálním webu této hry oznámeno, že se na podzim dočkáme jejího sequelu. Mezi nadšenými budovateli virtuálních zoologických zahrad propuklo nové nadšení, a před několika týdny bylo ještě posíleno vydáním prvního oficiálního traileru k Planet Zoo 2. Větší svět, více druhů, včetně těch schopných letu nebo žijících ve vodním prostředí, propracovanější modely zvířat, více typů prostředí, možnost budovat zoologické zahrady, ale také přírodní rezervace... to a mnohem více tvůrci ze společnosti Frontier Developments slibují. Pokud jste trailer k Planet Zoo 2 ještě neviděli, velice rád vám ho zde nyní předkládám. 

Ano, jak je uvedeno na konci traileru, Planet Zoo 2 vyjde 13. října 2026. Bude uvedena nejen pro Windows, ale také pro Xbox a PlayStation 5. Před devíti dny, konkrétně tedy 7. června, bylo na YouTube kanálu této nadcházející hry uveřejněno další video - gameplay trailer. V něm vás ve světě Planet Zoo 2 uvítají fiktivní postavy Eric Ashford a Alys Jones, jež vás budou provázet samotnou hrou, a ukáží vám, jakým způsobem bude vaše příští zoologická zahrada zbudována. Tento trailer poskytuje vhled do aviaria pro nové opeřence, další vhled do nových akvárií, a ukazuje též, jak bude ve hře vypadat modelace terénu a samotná výstavba výběhů pro zvířata. Pokud ve vás zájem o Planet Zoo 2 neprobudil již první trailer, pak mi dovolte předpokládat, že dvě minuty, které uvidíte po přečtení tohoto odstavečku, toho vskutku docílí. Vypadá to vážně dobře.

Jak se vám tyto trailery líbí? Těšíte se na Planet Zoo 2?

Obrázek týdne 12. 6. 2026

Včera, 11. června 2026, uplynulo přesně 33 let od vydání nejspektakulárnějšího filmu s dinosaury, velkolepého Jurského parku (Jurassic Park) režiséra Stevena Spielberga, jehož nejnovější snímek, Den odhalení (Dislosure Day), zamířil právě včera do kin! K příležitosti včerejšího výročí (a navíc výročí s tak krásným číslem), a také proto, že šestý měsíc roku je Jurským červnem, jsem se rozhodl do obrázkové rubriky zařadit nějaký další jurskoparkovský fanart. Narazil jsem na toto naprosto skvělé dílo ilustrátorky a concept artistky Liz Masters, dokončené a uvedené loni. Jaké jsou ty vzpomínky, které vám vrací? Slyšíte hluboké troubení nublarských brachiosaurů?

Popisek k obrázku: Trojice dlouhokrkých býložravých dinosaurů druhu Brachiosaurus altithorax věnuje při západu zlatavého slunka pozornost šťavnatým listům vysokých středoamerických stromů, které až na tři velikány naprosto převyšují. Jeden z obrovitých veleještěrů drží v tlamě olistěnou větev, jež brzy sklouzne do jeho devítimetrového krku, zatímco další dva se z výšky impozantních třinácti metrů po vhodné večeři teprve poohlížejí. Navráceni zpět genetiky InGenu po neskutečně dlouhých 150 milionech let dřímání ve světem zcela zapomenuté minulosti, jsou tito brachiosauři skutečnými pány svého nového ostrovního domova. Po ostrově Nublar, nacházejícím se 193 kilometrů západně od kostarické pevniny, se potuluje celé stádo těchto jurských gigantů, a je možné, že ještě dnes večer se k němu tato odloučená trojice vrátí. Zatím si však užívá ničím nerušené, pomalé vegetariánské hody. První zástupce druhu Brachiosaurus altithorax naklonoval InGen na ještě vzdálenějším ostrově Sorna zhruba někdy kolem roku 1986. Každý z navrácených brachiosaurů je díky výbavě geny rákosničky žlutozelené (Hyperolius viridiflavus) schopen měnit své pohlaví. Ač každý z nich měl sice genom upraven tak, aby byl závislý na aminokyselině lysinu, která je zvířatům podávána v potravě, brachiosauři se s možným nedostatkem této látky vypořádávají tak, že se čas od času zakousnou do rostlinné potravy bohaté na lysin. Možná si jej doplní i dnes večer. Brachiosaurus altithorax patří mezi nejslavnější severoamerické dinosaury. Druh vědecky popsal Elmer Samuel Riggs v roce 1903 na základě exempláře, který sám objevil o tři roky dříve v Coloradu.

Toto rozhodně není první Obrázek týdne, který nás přenesl na ostrov Nublar, do samotného Jurského parku! 6. června 2025 jsem s vámi sdílel jurskoparkovský fanart s brachiosaury od Edouarda Groulta. Oba obrazy jsou podle mě velice podařené.

Stále platí, že na blog přispívám jen několika články týdně. Kromě dalšího Obrázku týdne vám pro jistotu nebudu nic konkrétního slibovat, ale je možné, že si do jeho vydání udělám čas alespoň na jeden další příspěvek. Užijte si víkend, po němž se nám červen zlomí (tak rychle to utíká!), a pokud chcete, přeneste si tyto krásné brachiosaury na pracovní plochu svého počítače!

Surviving Earth, Forgotten Bloodlines: Agate a Ice Age: Boiling Point - Nové trailery a úryvky

Paleomédií není nikdy dost, a zájemci o prehistorický život se rozhodně mají do budoucna na co těšit. Takřka třídenní čekání na další příspěvek na blog Blogorgonopsid bych vám rád vynahradil uvedením hned čtyř videí, která vás na některá nadcházející paleomédia jistě navnadí. V tomto příspěvku se společně podíváme na tři asi nejočekávanější tituly, které nikomu nemohou uniknout. O některých z nich už jsem psal mnohokrát, o některých (tedy o tom posledním) zde budu psát poprvé. Dále to nebudu prodlužovat, pojďme na to!

Nový osmidílný dokumentární seriál Surviving Earth producenta Tima Hainese, tvůrce legendárního Putování s dinosaury (Walking with Dinosaurs) z roku 1999 a jeho pokračování nebo dramatického seriálu Pravěk útočí (Primeval) z let 2007 až 2011, bude mít premiéru na NBC již zítra, 11. června! První trailer k tomuto nadšeně očekávanému megadokumentu jsem s vámi sdílel již 2. května, nicméně před dvěma týdny, konkrétně tedy 28. května, byl na YouTube kanálech NBC a Peacock uveden druhý oficiální trailer, a já ho zde na blogu od té doby též chtěl prezentovat. Jsem si jist tím, že pokud jste takovými nadšenci, jako já, pak jste ho už určitě zhlédli, ale věřím, že se na něj rádi podíváte ještě jednou! Podle mě je to krásná upoutávka, a někteří členové globální internetové paleokomunity mají za to, že je dokonce lepší, než ta první, což si ale osobně nemyslím. Na prvním traileru se mi líbilo, jak byl akční. Druhý trailer je poněkud klidnější, a některým záběrům - a to je dobře - nechává více se nadechnout.

Druhé video, které s vámi chci sdílet, je čerstvě vydaný klip úvodní sekvence, kterou můžeme očekávat na začátku každé epizody Surviving Earth. Na internet zamířila se svolením čínského distributora, který seriál nejspíše brzy uvede na televizní obrazovky nejen paleonadšenců ve východní Asii. Na YouTube ji 8. června nahrál EDGE Science. Tim Haines už nedávno na instagramovém účtu společnosti Impossible Pictures odhalil, že vypravěč prvního traileru, Josh Goodman (Ice Cold Catch), bude i vypravěčem americké verze Surviving Earth; nově vydaná úvodní sekvence potrvrzuje, že jeho komentář k první upoutávce vlastně pochází právě z ní. Podle mě vypadá tohle intro skvěle. Střih je dosti svižný, takže diváci jsou okamžitě navnazeni. 

Nyní přejděme k Forgotten Bloodlines: Agate, snad nejnadšeněji očekávanému nezávislému paleodokumentárnímu projektu tohoto desetiletí, na který se těšíme už od konce prosince 2020. Když Max Bellomio alias Digital Duck, hlavní producent a animátor této nadcházející trilogie poskytující vhled do životů miocénní fauny Nebrasky, zveřejnil první substanciálnější ukázku, nacházeli jsme se ještě v první polovině 20. let, konkrétně tedy v listopadu 2022. Ve čtvrtek 4. června nicméně na jeho YouTube kanál zamířil nový, sedmapadesát sekund dlouhý úryvek, v němž nám vypravěč dokumentu, proslulý přírodovědec a legenda dokumentárního filmu Nigel Marven (Prehistoric Park), poví něco málo o miocénním bobru rodu Palaeocastor. O Forgotten Bloodlines: Agate jsme nějakou dobu neslyšeli; první epizoda měla původně vyjít loni, ale tvůrcům se nepodařilo sehnat distributora. Doufejme, že ji zhlédneme do konce tohoto roku! Max na svém kanálu uvedl, že tým zatím datum vydání neohlásí, dokud si jím nebude jist. Tato ukázka potvrzuje, že ať to čekání bude jakkoli dlouhé, bude stát za to!

Poslední upoutávka k nadcházejícímu paleomédiu, na které se také těší nejeden milion lidí, byla vydána společností Disney také ve čtvrtek 4. června. Jde o teaser k šestému hlavnímu snímku franšízy Doba ledová (Ice Age), nesoucímu název Ice Age: Boiling Point. Přiznám vám jedno - humor Doby ledové je mým typem humoru. Hmyz se žihadly vlétávající do úst, hořící ocasy, rány zadkem do hlavy, opékání špekáčků nad zapálenou mamutí smrtí... ano, musel jsem se usmívat, a řeknu vám, že se na Dobu ledovou 6 opravdu těším. Budoucnost franšízy byla jaksi nejistá poté, co korporace Disney s koncem roku 2017 započala akvizici studia Fox, které distribuovalo všechny předchozí hlavní snímky série. Blue Sky Studios, animátor Doby ledové, bylo ukončeno v dubnu 2021. Toto je tedy první snímek z této franšízy, který není jeho dílem. Teaser potvrzuje, že ve v Ice Age: Boiling Point uvidíme všechny hlavní postavy, s nimiž jsme byli seznámeni už před deseti lety, kdy vyšlo Mamutí drcnutí (Ice Age: Collision Course). Pouze v kinech od 5. února 2027! Původně měl snímek vyjít na Vánoce 2026, ale studio Disney se bálo, že by odlákal příliš mnoho lidí od Avengers: Doomsday, který má být jeho primárním prostředkem odsávání peněz ve druhé polovině tohoto roku... takže až příští rok, přátelé.

Tolik tedy trailery a úryvky ze Surviving Earth, Forgotten Bloodlines: Agate a Ice Age: Boiling Point, tří asi nejočekávanějších paleomédií dohledné doby! Co vás na nich zaujalo, co se vám líbilo anebo co se vám nezdá? Napište to do komentářů!

David Attenborough: 100 let na planetě Zemi - Posledních deset let

Posledních deset let. Zázračná planeta 2, Modrá planeta 2, Zmrzlá planeta 2, Zvířecí dynastie, Sedm světů - jedna planeta, Námluvy ve světě zvířat, Dokonalá planeta, Zelená planeta, Prehistorická planeta, Zázračná planeta 3, Asie, Prehistorická planeta 2, Savci, Divoké ostrovy, Zvířecí dynastie 2, Rodičovství ve světě zvířat, Království... za poslední desetiletí pracoval nedávný oslavenec 100. narozenin a bezpochyby největší televizní hlasatel všech dob na více než 18 velkorozpočtových přírodopisných dokumentárních seriálech, označovaných běžně televizí BBC jako "super landmarks". Hlas Davida Attenborougha nás provázel Zázračnou planetou 2 (Planet Earth II), kterou započal slavnou sekvencí v horkovzdušném balónu, natočenou nad Alpami. O rok později, v roce 2017, David pomohl svou kontribucí k Modré planetě 2 (Blue Planet II) globálnímu hnutí proti plastovému znečištění. Jak tvrdí Liz Bonnin, tento cyklus obsahoval některé těžko stravitelné scény oceánské zvířeny trpící kvůli plastu, ale byl natočen tak krásně, že si mnoho lidí nejen v Británii uvědomilo, jak může pomoci tento problém řešit. V seriálu Sedm světů - jedna planeta (Seven Worlds, One Planet) z roku 2019 navštívil tehdy třiadevadesátiletý David několik kontinentů, a setkal se s posledními žijícími zástupci nosorožce tuponosého severního (Ceratotherium simum cottoni). Tři roky poté odhalil desítkám milionů zájemců tajemství světa rostlin pozoruhodným dokumentem Zelená planeta (The Green Planet), a svým čteným komentářem provedl další desítky milionů diváků všech generací křídovým světem před 66 miliony let ve velice oblíbeném seriálu Prehistorická planeta (Prehistoric Planet). Chris Packham připomíná, že David za svou kariéru prožil tolik technologických změn - a každou z nich si osvojil. V posledním desetiletí se dokumentárnímu veteránovi dostalo být také přítomen u význačných vědeckých objevů, ať už šlo o jednoho z největších dinosaurů všech dob (Attenborough and the Giant Dinosaur, 2016) či nový druh jurského pliosaura (Attenborough and the Jurassic Sea Monster, 2024). V roce 2015 se po 60 letech znovu potápěl na Velkém bariérovém útesu, tentokrát v moderní ponorce, jež mu umožnila ještě lepší průzkum tohoto ohroženého ekosystému, než onehdy v 50. letech při natáčení jednoho z pořadů ze série Zoo Quest. Za svou práci obdržel v poslední dekádě David úctyhodných 18 cen, a v roce 2025 se ve věku 99 let stal nejstarším držitelem ceny Emmy (za snímek Secret Life of Orangutans, 2024) vůbec. Přesto nehodlá přestat ve své tvorbě. Producent Mike Gunton tvrdí, že David nezná slovo "důchod"; prý ho nikdy neslyšel. Michael Palin tvrdí, že všichni ostatní moderátoři dokumentů, včetně jeho, by už nejraději do důchodu šli, ale když vidí Davida běhat ve stovce po světě, úplně to nejde. Kameramanka Anna Dimitriadis dodává, že David je připomínkou toho, že vám může být 100 let, a stále můžete být fascinováni přírodním světem.

Klip z pořadu David Attenborough: 100 let na planetě Zemi (David Attenborough's 100 Years on Planet Earth), který se vysílal v den Davidových 100. narozenin, 8. května 2026, na televizní stanici BBC One.

Obrázek týdne 5. 6. 2026

V pondělí nám začal šestý měsíc roku, Měsíc hrdosti a zároveň Jurský červen! Právě v onen den jsem na sociálních sítích narazil na paleoart, o němž jsem okamžitě věděl, že jej učiním Obrázkem týdne. Jedná se o dílo nesmírně talentovaného velšského malíře DragonsofWales, který jej na svém instagramovém i twitterovém účtu zveřejnil s těmito slovy: "Šťastný Měsíc hrdosti všem, kteří jej slaví, jsou součástí těchto komunit nebo jednoduše sdílejí hodnoty, které reprezentuje. Obávám se, že toto je nejblíže duhovému dinosaurovi, co mám. Doufám, že to postačí!" Osobně si myslím, že to více než postačuje. Je to výtečná malba!

Popisek k obrázku: Gigantický teropodní dinosaurus druhu Spinosaurus aegyptiacus se vynořuje z vody rozlehlého jezera, v němž se věnuje lovu velikých sladkovodních ryb. Jeho 175 centimetrů dlouhá hlava opatřená protáhlými čelistmi plnými kuželovitých zubů ční nad hladinu, zatímco obrovský dravec nasává do nozder novou zásobu vzduchu, jež mu při dalším ponoru vystačí klidně i desítky minut. Ačkoliv v tuto dobu Spinosaurus pomýšlí na zahnání hladu, a v lovu ryb ještě nehodlá ustat, zmodralá kůže kolem očí a výrazné oranžové líce, rovněž jako zduřelý růžový balónek na jeho hlavě značí, že je připraven hledat si na nějaký krátký čas partnera nebo partnerku. Stejně jako ostatní dinosauři, včetně těch ptačích, jsou spinosauři bisexuální, a vůbec není vzácné vidět spolu dva samce nebo dvě samice, a někdy třeba i partnerskou trojici. Nemusí to trvat dlouho, a tento jedinec bude dokonce šťastným otcem vlastních nebo adoptovaných malých spinosaurků, které pak v tomto jezeře bude učit lovit potěr přeživších jeho rybářských útoků. Sluneční světlo si pohrává s kapičkami vody mířícími do výše od okolí jeho ocasu, a vytváří v nich duhu. Stejnopohlavní párování bylo dodnes zaznamenáno u více než 1500 žijících druhů živočichů, a do roku 2010 bylo známo u 130 žijících ptačích druhů, včetně tučňáků, albatrosů a kachen. I neptačí dinosauři v druhohorách jistě vykazovali velkou sexuální diverzitu. Spinosaurus aegyptiacus patří mezi nejznámější svrchnokřídové obyvatele severní Afriky. S délkou 14 metrů a hmotností 7,4 tun se jednalo o impozantního teropoda - jednoho z největších, kteří kdy žili. Jeho zádová plachta měřila 165 centimetrů na výšku. Mohla se uplatňovat při lovu ryb, termoregulaci nebo k lákání partnerstva. Tato scéna se odehrává na území pozdějšího Egypta před 97 miliony let.

Výtečná díla malíře DragonsofWales jsem již mezi Obrázky týdne umístil několikrát. V únoru 2023 jsem s vámi sdílel jeho rekonstrukci iguanodontů, a v květnu 2024 jsem do rubriky zařadil jeho fotorealistickou malbu dromaeosaura. Obrázky spinosaura už do rubriky zamířily tolikrát! Naposledy to snad bylo na začátku letošního března, kdy jsem s vámi sdílel obraz tehdy čerstvě popsaného druhu Spinosaurus mirabilis od Hitorina.

Čeho se na blogu dočkáte v příštích dnech? Už nějakou dobu vám slibuji třetí úryvek z pořadu David Attenborough: 100 let na planetě Zemi, tak uvidíme, jestli se do příštího Obrázku týdne dostanu k jeho vystříhnutí. Měl jsem v plánu psát také o minimálně jedné nově vydané knížce s přírodovědnou tématikou, ale neměl jsem na to zatím úplně čas, a popravdě, nemůžu vám teď slíbit, že takový článek zrovna brzy vyjde. Novinky ke sdílení tu ale jsou! Pár příspěvků sem v příštích dnech zamíří, to vám slibuji.

Výtečný rozhovor o bundismu a sionismu od Palestine Deep Dive

Dnes bych s vámi rád sdílel velice přínosný rozhovor s palestinským kulturním historikem Hazemem Jamjoumem a umělkyní Molly Crabapple, jejíž bestseller Here Where We Live Is Our Country: The Story of the Jewish Bund vyšel na začátku letošního dubna, z YouTube kanálu Palestine Deep Dive. Když jsem se dnes večer vrátil domů a zapnul jsem svůj notebook, uplynulo nějakých pětadevadesát minut od jeho premiéry, a již při jeho sledování jsem na něj odkázal na svém účtu na Mastodonu. Jsem toho názoru, že je to konverzace, kterou stojí za to si poslechnout. Hosté v ní s moderátory Ahmedem al-Naouqem a Halou Haninou hovoří o křesťanském (nikoliv židovském!) původu sionismu, o koloniálním násilí v něm inherentně přítomném, o proměně liberální demokracie ve fašismus, nebo také o nedávném rozhodnutí britské labouristické vlády neumožnit vstup do země antisionistům Hasanu Pikerovi a Cenku Uygurovi. Dozvíte se také o bundismu, židovském hnutí, jež vzniklo ve stejném roce, jako hnutí sionistické; o Židech z východní Evropy, kteří byli hrdí na to, kým byli, jakým jazykem hovořili a jakou měli kulturu, a jež zuřivě bojovali proti sionismu, krajně pravicovému židovskému nacionalismu a imperialismu. To oni byli prvními antisionisty vůbec, a reprezentovali alternativní, etickou židovskou sílu. Sionismus nikdy nebyl o osvobození Židů, jak si socialističtí bundisté dobře uvědomovali. Uslyšíte také příběh o Mollinině dědečkovi, který byl bundistou. V době, kdy sionistický stát páchá genocidu Palestinců, je třeba o utajované a málo známé historii jeho židovských oponentů hovořit. Opravdu doporučuji poslechnout si celý rozhovor, a nezávislému médiu Palestine Deep Dive musím dát velký palec nahoru za jeho natočení. Tyto konverzace jsou potřebné.

Ve videu se dozvíte o neutálém a naprosto zcestném dosazování rovnítka mezi sionismus a antisemitismus, byť má sionismus jasně antisemitské základy pramenící z myšlenek katolíků (a z textů biblického Nového zákona, neuznávaného židovským náboženstvím). Uslyšíte o tom, jak sionismus napomohl naprosté destrukci přátelství mezi Araby a Židy, a jak sionismus ukradl židovskou identitu pro páchání hyenního genocidálního násilí, jež započalo v roce 1948 Nakbou neboli Palestinským exodem. Hazem mluví také o tom, co západní média umožňují a neumožňují říci o Izraeli, a vysvětluje posun jeho rétoriky od liberálnědemokratické ("Izrael jako multikulturní západní demokracie" nebo "Izrael jako jediné místo na Blízkém východě, kde je bezpečné být gay") k čistě fašistické (Netanjahu hovořící o postupném zabrání 50, 60 a 70 % území Gazy). Také si velice cením toho, jak vysvětluje, že liberalismus funguje pouze v teorii, a že třeba za dob liberálního rozkvětu Spojených států amerických bylo vlastně v tamních věznicích obrovské množství lidí, zároveň nadále docházelo k vybíjení původních, indigenních Američanů a antičernošský rasismus byl prakticky všudypřítomný, což je naprostý opak toho, jak má liberalismus v praxi vypadat. V tomto videu je toho tolik, co by měl člověk pro pochopení našeho momentu, našeho současného světa, v němž drtivá většina západních mocností podporuje Izrael v jeho genocidálním násilí, vědět.

Pošlete, prosím, odkaz na tento rozhovor svým známým, svým přátelům, rodinám, kolegům a spolužákům. Čím více lidí bude znát pravdu o koloniálním násilí sionistů a o socialistickém židovském hnutí odvážných bundistů, jež se na počátku minulého století nebáli s nimi vyrážet do soubojů v ulicích, tím lépe!

Trailer k 2. sérii X-Men '97!

Před šesti dny, ve středu 27. května, zamířil na YouTube kanál společnosti Marvel Entertainment nadšeně očekávaný trailer ke 2. sérii mimořádně oceňovaného animovaného seriálu X-Men '97! Možná si vzpomínáte, že jsem před dvěma lety na tomto blogu přímo šílel radostí při čekání na 1. sérii, která se pak ukázala být tím nejlepším produktem od Marvel Studios vůbec. Revival devadesátkových X-Menů, jejichž znělku mi od dětství nevydolujete z hlavy, ani kdybyste mi vymazali paměť a udělali ze mě Zbraň X, se zkrátka výtečně podařil. První řada X-Men '97, sestávají z deseti epizod, byla zaměřena především na Magneta, Cyclopse, Jean Grey a Storm. Poté, co si Erik Magnus Lehnsherr v silné telepatické scéně se svým přítelem Charlesem Xavierem uvědomil, kým se rozhodl být a co měl učinit, byli však marvelovští mutanti rozházeni po časové linii. Někteří skončili v temné budoucnosti, další zase ve starověkém Egyptě, a závěr první řady teasnul, že druhá série se bude točit kolem originu En Sabah Nura neboli Apokalypsy. Čekání na pokračování bylo dlouhé, ale nyní již s jistotou víme, že 2. řada zamíří na streamovací službu Disney+ dne 1. července! A ten trailer k ní, vydaný minulou středu, je neuvěřitelný fire. Pokud jste jej zatím neviděli - dobrá, nebudu se rozčilovat, že nejste fanoušky X-Menů, třeba jste na nich nevyrůstali tak intenzivně jako já - s radostí vám jej zde prezentuji.

Kolegové paleomediální geekové si při sledování tohoto traileru jistě prošli nemála flashbacky z podzimu 2011, kdy popravdě maličko ohraná instrumentální skladba Moving Mountains od hudební společnosti Two Steps from Hell burácela v akční upoutávce k šestidílnému paleodokumentu Planet Dinosaur. Stěží by se však pro upoutávku k 2. řadě X-Men '97 hledala lepší hudba. Trailer slibuje značné zasazení děje do starověkého Egypta, a Moving Mountains má jakýsi mytologický nádech. Co se příběhu 2. série týče, vypadá to sakra dobře. Apokalypsa se vrací ve vší své nebezpečnosti a mocichtivosti, ve všem svém šílenství; coby X-Fan vám garantuji, že tentokrát to bude jiný zážitek, než film X-Men: Apokalypsa (2016), který En Sabah Nura zredukoval na... no, na to, na co ho zredukoval. Oscara Isaaca v roli byla škoda, i když podle mě nevypadal v tom těžkém obleku dvakrát tak špatně, jak někteří lidé tvrdí. Pravda, to, jak v traileru Apokalypsa adresuje 90. léta, zní trošičku vtipně, ale je to věta vytržená z většího monologu, tak hned nečiňme unáhlené závěry. Magneto má poprvé v historii x-menovské animace vousy, podobně jako poprvé s vousy uvidíme hranou verzi Iana McKellena v nadcházejícím velesnímku Avengers: Doomsday v prosinci, a Profesor X nosí staroegyptský outfit. Kostýmový výběr pro všechny postavy je za mě skvělý. Velice mě potěšila vzpomínka Rogue na Gambita v úvodních sekundách traileru; jeho smrt byla nejtragičtější událostí 1. řady, a stále upřímně doufám, že se ten Cajun nějak vrátí mezi živé. V nové řadě uvidíme také dinosaury ze Savage Land (to se mi vrací vzpomínek na 2. sérii X-Men: The Animated Series, ve které Xavier a Magneto nonstop utíkali před tamními dinosaury!), Magnetovu dceru Lornu Dane neboli Polaris, a Wolverina trávícího potom, co mu Magneto vytrhl adamantium z těla, hodně času s Morphem, kteří Logana, jak si jistě ze závěru 1. řady pamatujete, milují. Coby skutečný fanoušek samozřejmě vím, že Wolverine je bisexuál, a fakt doufám, že s Morphem započne romantický vztah. Queerness a marvelovští mutanti byly už tak vždy jedno a to samé. Když jsem včera narazil na tento obrázek v jednom příspěvku k Měsíci hrdosti, musel jsem jej pochválit. Je naprosto pravdivý!

Těšíte se na 2. sérii X-Men '97? Co vás v traileru nejvíce zaujalo? A co se vám nejvíce líbilo v 1. řadě? Podělte se o své dojmy!

Měsíc hrdosti a Jurský červen 2026!

Dnes máme 1. června, a začíná nám tedy letošní Měsíc hrdosti (Pride Month), celoměsíční globální oslava LGBTQIA+ lidí a boje za jejich práva. Osobně jsem jakožto ace součástí LGBTQIA+, což na tomto blogu připomínám již takřka sedm let, a jsem za tuto každoroční událost, jež je slavena v duchu Stonewallských nepokojů z června 1969 v New Yorku, velice rád. Jak ale každý paleogeek oddaný jisté franšíze s trans dinosaury dobře ví, tento měsíc je nejen Měsícem hrdosti, ale také Jurským červnem! První film úspěšné filmové série s naklonovanými druhohorními veleještěry totiž zamířil do kin právě v červnu roku 1993, a tak byste se neměli divit, že v tomto měsíci třeba někde na ulici potkáte geeka převlékajícího se za Alana Granta, nejslavnějšího fikčního dinosaurologa. Fajn věc na červnu je, že slavení těchto dvou celoměsíčních událostí je možné velice lehce skloubit. Jako ace a zároveň fanoušek Jurského parku, zvláště tedy původní trilogie, na které jsem vyrůstal, jsem dobře seznámen s intersekcí queer témat a Jurského parku. Jurská série se může pochlubit řadou postav, které jsou LGBTQIA+; od Rolanda Temba, jehož gay identitu ve Ztraceném světě: Jurském parku (1997) prozrazuje náušnice na pravém uchu, přes Kaylu Watts ve filmu Jurský svět: Nadvláda (2022) po Sammy Gutierrez a Yaz Fadoulu v animovaných seriálech Jurský svět: Křídový kemp (2020-22) a Jurský svět: Teorie chaosu (2024-25), na jehož konci - spoiler pro ty, kdo seriál ještě neviděl celý - spolu obě končí v romantickém vztahu. S jurskou franšízou jsou také spojeni herci, kteří jsou otevřenými gayi; BD Wong, který ve čtyřech snímcích hrál genetika Henryho Wu, zesnulý talent Michael Jeter, který si v Jurském parku 3 (2001) zahrál žoldáka Udeskyho, a Jonathan Bailey, který loni v Jurském světě: Znovuzrození ztvárnil neuvěřitelně sympatického nerdovského doktůrka Henryho Loomise. A jistě, ještě jednou musím připomenout, že všechna zvířata, která nám přirostla k srdci v původní filmové trilogii, se vylíhla z vajec se samičím pohlavím (což se týká i tyrannosauřátka přezdívaného "Buck" z dvojky), byť ho později byla schopna změnit. Je super, že nejlepší filmová série všech dob, která bezpochyby přispěla k nadšení nemalého množství lidí těmi úžasnými dávno vyhynulými zvířaty, je plná diverzity. A právě o diverzitu v Měsíci hrdosti jde! Všichni jsme odlišní, všichni se od sebe lišíme, ale všichni si zasloužíme být akceptováni. Každý člověk si zaslouží, aby byl přijímán, a aby nebyl šikanován, diskriminován či aby mu bylo jinak ubližováno kvůli tomu, kým je. V současném nenávistném klimatu, kdy každý anti-woke extremista, každý sklepní gamer utvářející si názory o světě v bigotních komunitách reprodukujících útlak útočí na některou část spektra lidské rozmanitosti, je třeba být na sebe hrdý - a být hrdý i na ostatní, jež se liší! Slavme tento měsíc s hrdostí, stavějme se za rozmanitost a vytvářejme společnost založenou na akceptanci a dobrosrdečnosti!

Hvězda Jurského parku, tyrannosauřice Rexy, s progresivní duhovou vlajkou! Obrázek od (nejen paleo)YouTuberky Evolution Square

Chcete-li, můžete si ještě přečíst mé příspěvky k Měsíci hrdosti a Jurskému červnu z let 2023, 2024 a 2025. Všem návštěvníkům blogu Blogorgonopsid chci popřát krásný Měsíc hrdosti! Nechť se pro vás nejen letošní červen, ale každý měsíc tohoto roku nese v barvách duhy! 🙂🏳️‍🌈💕

Obrázek týdne 29. 5. 2026

Květen 2026, měsíc nesoucí se v duchu 100. narozenin Davida Attenborougha, se nám začíná chýlit ke konci. Řekl jsem si, že poslední Obrázek týdne v tomto měsíci bych měl ještě jednou (poprvé jsem tak učinil v den jeho narozenin přesně před třemi týdny) věnovat odkazu nejvýznamnějšího televizního přírodovědce všech dob. Před několika dny jsem narazil na toto výtečné, teprve 26. května zveřejněné dílo skvělého paleoartistva Adikavita, zobrazující snad nejznámější živočišný druh pojmenovaný na Davidovu počest. Je skutečně velice pěkné, že?

Popisek k obrázku: Velké hejno čtyřploutvých mořských plazů druhu Attenborosaurus conybeari proplouvá po setmění vodami při lovu ryb a amonitů. Přinejmenším desetičlenná skupina 4,5 metru dlouhých plesiosaurů se žene jedním směrem, a plaší drobné červené rybky, z nichž některé co chvíli končí v oněch zubatých čelistech. Amoniti, nepatřící zrovna mezi drobečky, se zatím úspěšně drží od hladových krků attenborosaurů v co největší možné vzdálenosti. Možná je to i jejich velikost, co jim pomáhá udržet se v bezpečí; to spíše menší druhy amonitů se mohou dnes v noci ocitnout na jídelním lístku plesiosauřích hladovců. Attenborosauři takové společné lovecké výpravy podnikají každou noc, a jen málokdy si při nich nezaplní břicha. Nahánět kořist ve skupině se vyplatí, a když je jí dost, nasytí se každý člen skupiny. Starší a zkušenější zvířata navíc vědí, kam za potravou vést lovce, jež se teprve učí. Attenborosaurus conybeari žil před 196,5 až 189,6 miliony let v oblasti, jež je dnes anglickým hrabstvím Dorset. Svým jménem ctí tento živočich hned dvě významné osobnosti přírodovědy. Původně byl britským paleontologem Williamem Sollasem pojmenován Plesiosaurus conybeari; Sollas se rozhodl jeho druhovým přízviskem poctít Williama Conybeara, anglického geologa a paleontologa, jenž byl od roku 1844 nositelem prestižní Wollastonovy medaile, a jenž vstoupil do dějin přírodních věd jako autor prvního kdy publikovaného vědeckého popisu plesiosaura. Robert Bakker, slavný americký paleontolog a jedna z nejvýznamnějších figur dinosauří renesance druhé poloviny minulého století, v roce 1993 rozpoznal příslušnost tohoto zvířete k jinému rodu, a ten na počest Davida Attenborougha, tehdy již takřka 40 let působícího moderátora přírodopisných dokumentů (mezi něž patřil tehdy relativně nový čtyřdílný cyklus Lost Worlds, Vanished Lives o fosiliích a životě v geologické minulosti Země), pojmenoval Attenborosaurus. Tato scéna se odehrává před 190 miliony let, v rané juře.

Přiznám se vám, měl jsem za to, že se Attenborosaurus v obrázkové rubrice již objevil. Dosud tomu tak ale nebylo! Před šesti lety jsem jej pouze zmínil v závěru Obrázku týdne publikovaného v den Davidových 94. narozenin, který byl ovšem věnován malbě plesiosaurů od Zdeňka Buriana. O attenborosaurovi jsem nicméně psal v článku Pravěcí tvorové pojmenovaní po Davidu Attenboroughovi na svém druhém blogu, Blogorgonopsid Diaries, v listopadu 2021.

V prvních dnech šestého měsíce tohoto roku můžete očekávat další úryvek z devadesátiminutového pořadu David Attenborough: 100 let na planetě Zemi, který mám již vybraný. Možná také napíši o některé nově vydané knize o zvířatech. Mějte hezký víkend, a neseďte o něm jen doma!

Den vzpomínky na genocidu v Namibii 2026

V roce 2024 deklarovala vláda Namibie, že počínaje následujícím rokem bude 28. květen Dnem vzpomínky na genocidu, anglicky Genocide Rememberance Day. Dnes, 28. května 2026, je tento veřejný svátek komemorován již podruhé. Je to příležitost pro spojení obyvatel Namibie a jejich reflexe cesty, kterou jejich země urazila od dob hrůzného koloniálního násilí, jež ji navždy zjizvilo. Namibie byla jako Německá jihozápadní Afrika kolonií Německého císařství (či Druhé říše) v letech 1884 až 1915. Původní obyvatelé tohoto krásného koutu afrického kontinentu se proti kolonistům několikrát vzepřeli, a v letech 1904 až 1908 bylo tažení proti koloniální moci vedeno Hendrikem Witbooiem a Jacobem Morengou, přezdívaným "černošský Napoleon", odvážnými muži z lidů Nama a Ovaherero. A právě v těchto letech provedlo Německo ve snaze potlačit jejich boj za svobodu nepopsatelná zvěrstva. Během let 1904 až 1908 bylo zavražděno 75 000 až 100 000 lidí z etnických skupin Nama a Ovaherero. Němečtí kolonisté postavili na území pozdější Namibie pět koncentračních táborů, včetně koncentračního tábora na Žraločím ostrově (též nazývaném "ostrov smrti"). V něm zemřely od března 1905 do dubna 1907 asi 3000 lidí, včetně žen a dětí (celkový počet zavražděných v oblasti města Lüderitz pak přesáhl 4000). Své nelidské pokusy v koncentračním táboře na Žraločím ostrově prováděl eugenický "lékař" Eugen Fischer, později člen Nacistické strany, jehož názory inspirovaly lídra oné strany, jednu z největších bestií 20. století zodpovědnou za Holocaust a hrůzy 2. světové války. Pro Fischerův pseudovědecký "výzkum" lidských lebek, kterým se v rasistické nenávisti snažil dokázat údajnou "podřadnost" Afričanů, byly ženy v koncentračním táboře nuceny vařit hlavy svých zavražděných spoluvězňů a poté z nich seškrabávat oči a zbytky kůže. V koncentračních táborech byli lidé nuceni k práci, byli znásilňováni, stříleni a mučeni, a šířily se v nich nemoci, včetně tuberkulózy, břišního tyfu a kurdějí. Genocida vybila 80 % populace etnické skupiny Herero a polovinu lidí ze skupiny Nama. Ačkoliv Německo sedm let po skončení těchto zvěrstev přišlo o kontrolu nad Namibií, jež se stala 5. provincií tehdejší Brity ovládané Jihoafrické unie, duch koloniálního násilí a bělošského supremacismu ze země nezmizel. Ještě v 70. letech obyvatelé namibijského města Swakopmund otevřeně hajlovali v ulicích, a v 80. letech bylo ve městě možné zakoupit si výrobky propagující nacismus. Teprve poté, co Namibie dosáhla nezávislosti v březnu 1990, měl její lid možnost usilovat o reparace - ty však Německo nikdy nezaplatilo.

Památník lidu Herero připomínající genocidu z let 1904 až 1908 se slovy "Z jejich krve pramení naše svoboda." Fotografie z webu Gariwo

Namibijská prezidentka Netumbo Nandi-Ndaitwah, členka sociálnědemokratické strany SWAPO sloužící ve funkci od března 2025, ve své dnešní zprávě k příležitosti Dne vzpomínky na genocidu uvedla, že jednání o reparacích s Německem a o jeho omluvě za tyto činy budou pokračovat, dokud nebude dosaženo "spravedlivého a smysluplného závěru." Připomněla také, že bolest a dopad genocidy jsou po generacích pociťovány. Německo se po celá desetiletí ke genocidě v Namibii nevyjadřovalo, a teprve v roce 2021 násilí spáchané na lidech ze skupin Nama a Ovaherero formálně uznalo jako genocidu; od té doby se o těchto masakrech hovoří jako o "první genocidě 20. století." Před oněmi čtyřmi roky také Namibii nabídlo 1,1 miliardy eur v rámci rozvojové pomoci na příštích 30 let, aniž by však zmínilo, že tyto peníze mají být kompenzací nebo reparací. Vedení Namibie tuto nabídku odmítlo s tím, že ač mělo jít o "první krok správným směrem", Německo selhalo, co se týkalo zahrnutí formální omluvy a reparací, jež Namibie požadovala. Lidé Namibie nebyli touto nabídkou ze strany Německa nadšeni, a organizace reprezentující rodiny obětí genocidy uvedla, že se jednalo o důkaz rasistického mindsetu ze strany Německa a neokoloniální podřízenosti ze strany Namibie vůči jeho bývalému vykořisťovateli. Ovaherero Traditional Authority spolu s Landless People Movement v roce 2023 poslali Nejvyššímu soudu Namibie žalobu na tuto nabídku ze strany Německa; podle nich měla být vnímána jako nezákonná s tím, že porušovala namibijskou konstituci i mezinárodní zákony. Amnesty International v loňském příspěvku na svém webu uvádí, že Německo musí za tuto brutální koloniální minulost plně přijmout legální odpovědnost, a odškodnit pozůstalé z rodin zavražděných. Ti totiž na kompenzace stále čekají. V Den vzpomínky na genocidu v Namibii si připomeňme, jak důležité reparace a kompenzace za vybíjení původního obyvatelstva této malebné země jsou, a odsuďme neschopnost a nestydatost Německa skutečně provést to, co je po něm požadováno. 

Pomník připomínající genocidu lidů Nama a Ovaherero, nacházející se na kraji namibijského města Swakopmund. Fotografie z webu University of Huddersfield

Zdroje informací pro tento článek:

Herero and Nama Genocide (Gariwo Foundation)

Herero and Nama Genocide (Wikipedia)

Shark Island concentration camp (Wikipedia)

Namibia pushes for German reparations on first genocide remembrance day (The Guardian)

President says genocide reparations talks will continue (Windhoek Observer)

Namibia marks colonial genocide as reparations hang in the balance (BBC)

Namibia: Germany must deliver reparatory justice for its brutal colonial past (Amnesty International)

87. narozeniny Iana McKellena

Magneto. Gandalf. Sir Leigh Teabing. Sherlock Holmes. Cogsworth. Richard III. Hamlet. Jimmy Erskine. Iorek Byrnison. Roy Courtnay. James Whale. To je výčet jen některých z mnoha postav, které ve filmech hrál nejvýznamnější žijící shakespearovský herec, slavící dnes, 25. května 2026, své 87. narozeniny. Ian McKellen je spolu s nedávným oslavencem 100. narozenin, dokumentárním veteránem Davidem Attenboroughem, britským národním pokladem. Je také mým nejoblíbenějším hercem. O talentu tohoto mistra herectví nelze pochybovat. Jeho majestátní hlas, dokonalost hraní očima a schopnost přivést k životu velmi komplikované role uchvátily během posledních více než šedesáti let miliony nejen umělecky založených. Ian McKellen po celou svou kariéru láme rekordy. Je historicky prvním hercem, který kdy hrál postavu Thomase Morea ve stejnojmenné a po staletí zapomenuté stejnojmenné divadelní hře Williama Shakespeara, jež má pro své poselství o důležitosti akceptance migrantů ohromnou relevanci i dnes; Sir Ian tuto postavu poprvé ztvárnil v roce 1964. Podle Guinessovy knihy rekordů je také nejstarším hercem, který si kdy zahrál Hamleta, a to ve věku 82 let v roce 2021, dobré půlstoletí poté, co byl do oné role obsazen poprvé. Masám filmových fanoušků je však přesto nejlépe znám jako představitel sympatického Gandalfa Šedého ve filmu Pán prstenů: Společenstvo prstenu (The Lord of the Rings: Fellowship of the Ring) z roku 2001 a trilogie Hobit (The Hobbit) z let 2012 až 2014, rovněž jako jeho autoritativnějšího nástupce Gandalfa Bílého ve snímcích Pán prstenů: Dvě věže (The Lord of the Rings: Two Towers) z roku 2002 a Pán prstenů: Návrat krále (The Lord of the Rings: Return of the King) z roku 2003. Neméně populární je jeho ztvárnění Erika Magnuse Lehnsherra, pána magnetismu a bojovníka za osvobození mutantů z marvelovského vesmíru v pěti snímcích ze série X-Men, v nichž vystupoval v letech 2000 až 2014, a na letos v prosinci plánovaném veledíle Avengers: Doomsday, ve kterém jej uvidíme se silou, kterou si pro něj komiksoví fanoušci vždy přáli. Ian McKellen však není pouze hercem. Za obrovské zásluhy mu vděčí nejen Británie, ale celý svět pro jeho gay aktivismus, s nímž začal, když v roce 1988 v politické bitvě proti Sekci 28, homofobní legislativě thatcherovské vlády, provedl veřejný coming out v pořadu Third Ear na BBC Radio 3. Následně byl zodpovědný za založení nejznámější britské LGBTQ+ charity, Stonewall. Krátce po svém coming outu dostal od královny Alžběty II. rytířský titul za své služby britskému divadlu, stal se tak prvním otevřeným gayem s titulem Sir, a jak během let řekl v mnoha rozhovorech, jeho herecká kariéra vystřelila do výšin. Popřejme Ianu McKellenovi, ikoně jeviště, stříbrného plátna i lidských práv, vše nejlepší k úctyhodným 87. narozeninám!

Nejznámější filmové role shakespearovského herce a dnešního oslavence 87. narozenin Iana McKellena: Magneto ve filmu X-Men 2 (2003) a Gandalf ve snímku Pán prstenů: Návrat krále (2003). Zdroj: Comic Vine

I v posledních letech je hvězda oceňovaných filmů Bent (1997) a Bohové a monstra (Gods and Monsters, 1998) velmi aktivní. Jen do konce roku 2026 má na filmografický seznam Iana McKellena přibýt až pět titulů. V britských a amerických kinech je momentálně snímek The Christophers, ve kterém Sir Ian ztvárňuje komplikovaného starého umělce Juliana Sklara, jehož nedokončená díla, portréty jeho bývalého přítele, by podle jeho dětí mohla mít velkou cenu, pokud by byla prodejná. V listopadu zamíří do kin nová adaptace Dickensovy Vánoční koledy, Ebenezer: A Christmas Carol, v níž Iana McKellena uvidíme v Jacoba Marleyho, ducha zesnulého kolegy hlavní postavy. Opomenut samozřejmě nemůže být jeho již zmíněný návrat do role Magneta v Avengers: Doomsday. K tomu Sir Ian nedávno vystupoval v dokumentárním filmu L. S. Lowry: The Unheard Tapes, který měl premiéru na televizní stanici BBC Two na konci února. Zahrál si v něm nejslavnějšího anglického malíře minulého století, aniž by došlo k nahrazení třeba jediného Lowryho slova z kazet nalezených před několika lety. Od minulého podzimu je také v přípravě snímek Frank and Percy režiséra, scénáristy a Ianova bývalého přítele Seana Mathiase, jenž je adaptací stejnojmenné a velice úspěšné divadelní hry uvedené na londýnském jevišti před dvěma roky. Jde o příběh dvou starých osamělých mužů, kteří v důchodu chodí na procházky se psy, díky čemuž na sebe den co den narážejí, dokud se nestanou přáteli, a nakonec se do sebe zamilují. Zatímco Ian hraje Percyho, herec Roger Allam, se kterým již dnešní oslavenec vystupoval v Panu Holmesovi (Mr. Holmes) režiséra Billa Condona z roku 2015, ztvárňuje Franka. Jedním z velkých lákadel je také obsazení dvou představitelů Doktora ze sci-fi seriálu Doctor Who v tomto filmu, konkrétně Ncutiho Gatwy a Petera Davisona; a když už byl zmíněn nejdéle vysílaný britský sci-fi seriál, nemohu opomenout drobný příspěvek Sira Iana pro něj v podobě hlasu Velké inteligence ve Vánočním speciálu Sněhuláci (The Snowmen) z roku 2012. Ať už hrál Iaga v Shakespearově díle Othello, doktora Arthura Kronfelda ve snímku Zina o dceři Lva Trockého nebo vdovu Twankey v nejznámější britské pantomimě Aladdin, odvedl Ian McKellen vždy výtečnou práci. Do již několikrát zmíněné role Gandalfa se vrací letos v létě, kdy začne být natáčen snímek Pán prstenů: Lov Goluma (The Lord of the Rings: Hunt for Gollum), připravovaný na prosinec 2027. Něco málo od něj o tomto filmu můžete slyšet v níže uvedeném videu z letošního května, natočeném v archivech Royal Albert Hall.

Kterou z rolí Iana McKellena máte nejradši? Připomeňme si dnes jeho herecký talent, a reflektujme, jak Británii pomohl, slovy žurnalisty Amola Rajana, čelit pravdě o sobě. Vše nejlepší k 87. narozeninám další britské ikoně, Ianu McKellenovi! 

David Attenborough: 100 let na planetě Zemi - Zoo Quest

Zoo Quest. V roce 1954 započala BBC průkopnickou televizní sérii s názvem Zoo Quest, jejímž cílem bylo seznámit diváky jediného tehdejšího televizního kanálu v Británii se vzdálenými končinami a jejich zvířecími obyvateli. Seriál dokumentoval expedice Londýnské zoologické zahrady. Cílem tedy nebylo jen zvířata natáčet, ale také je odchytávat a přemisťovat mimo jejich domovinu. A mladý David Attenborough, který se právě v sérii Zoo Quest poprvé ukázal před kamerami, diváky na těchto expedicích provázel. Ač se nám dnes tehdejší praktiky zdají nepřiměřeně extraktivistické, jak připomíná Chris Packham, v 50. letech byl odchyt divokých zvířat pro akademické, výzkumné účely běžný. Davida tato série katapultovala do veřejného povědomí, třebaže původně, jak připomíná producent přírodopisných dokumentů Mike Gunton, měl být moderátorem Zoo Quest zaměstnanec londýnské zoo Jack Lester, a jediný důvod, proč před kamerami nestanul, bylo jeho nečekané onemocnění. David nyní vzpomíná na to, že ho producent pořadu dosadil do moderátorské pozice a sdělil mu, že za moderování nedostane žádné extra peníze. Jak se naštěstí brzy ukázalo, David byl přirozeným komunikátorem, a jeho nadšení pro zvířata přímo zářilo z černobílých obrazovek. Zoo Quest sestával z deseti sérií natáčených po takřka desetiletí, a svého času byl nejpopulárnějším televizním pořadem o zvířatech ve Spojeném království. Davidův styl prezentace zvířecích hvězd se tehdy výrazně lišil od toho, na který jsme od něj v posledních desetiletích zvyklý. Jeho setkání se zvířaty byla velice blízká - chytal hady, ještěry a krokodýly, lezl na stromy za krajtami, ocital se tváří v tvář varanům, a jako správný dobrodruh se prosekával džunglemi plnými zvířat, jež byla divákům prezentována zcela poprvé v celé televizní historii. Předtočené segmenty byly protínány živým vysíláním z malého studia, v němž pak David opět interagoval s odchycenými zvířaty, jež se v předchozích měsících zabydlela v Londýnské zoo. Liz Bonnin připomíná, že sledovat Davida v interakci se zvířaty bylo pro diváctvo vždy podmanivé. Kdo jen tehdy mohl čekat, že Davidova světoběžnická dobrodružství v prvních letech televize představovala počátek nejpozoruhodnější hlasatelské kariéry vůbec? O více než 70 let později nás David stále uchvacuje zázraky přírodního světa a svým entuziasmem pro něj.

Klip z devadesátiminutového pořadu David Attenborough: 100 let na planetě Zemi (David Attenborough's 100 Years on Planet Earth), který se vysílal v den Davidových 100. narozenin, v pátek 8. května 2026, na televizní stanici BBC One.