Který pravěký tvor to je? Týden 31. #1

Tak je tu konečně zase kvíz "Který pravěký tvor to je?", o kterém jsem si jist, že vám dosti chyběl! Nevím, jak dlouho nyní poběží, ale určitě se ho budete moci zúčastnit alespoň v tomto týdnu. Zopakuji, jak to s ním vlastně je: od pondělí do čtvrtka vyjde vždy ve 12:00 jedna nápověda, popisující nějaké pravěké zvíře. Vaším úkolem bude na základě těchto nápověd do sobotního poledne uhodnout, které zvíře popisují. Do komentáře tedy můžete uvést rodové jméno tohoto tvora. Uhodnete-li správně, dostanete v neděli diplom. Hádat můžete kdykoliv během týdne (tedy až do té soboty) na základě jakéhokoliv počtu nápověd. Nápovědy se budou v průběhu týdne stávat konkrétnějšími. Toť vše, je to lehké. Pojďme na to!

#1: Tento tvor byl karnivorním dinosaurem, jenž žil ve svrchní juře.

Ano, velmi obecná nápověda pro začátek, ale i tak vám toho říká dost! Vraťte se sem zítra ve dvanáct pro druhou nápovědu...

Přírodovědné filmy a seriály uvedené v březnu a dubnu 2023

Nadešel čas prezentovat vám další část mých dokumentárních novinek, která jistě všechny milovníky přírodovědných filmů potěší. Předchozí článek z této série jsem napsal 26. února, a zmiňoval jsem v něm dokumenty jako Serengeti III či Secrets of the Jurassic Dinosaurs. Od té doby toho však opět vyšlo skutečně nemálo. Opět podotýkám, že nestíhám sledovat každou novinku z "přírodovědného dokumentárního průmyslu", takže mi něco mohlo uniknout. Najde-li se mezi vámi dokumentární geek, jenž vypozoruje, že jsem pominul některý významný titul, nebojte se uvést jej v komentáři! To je pro úvod vše, nyní se blíže seznamme s přírodopisnými dokumenty z března a ze začátku dubna 2023!

Wild El Salvador: In the Shadow of the Volcanoes with Nigel Marven

Ve čtvrtek 2. března, den před Světovým dnem divoké přírody (World Wildlife Day), uvedla streamovací služba MagellanTV (mnohdy považovaná za "dokumentární Netflix) nejnovější film Nigela Marvena, Wild El Salvador: In the Shadow of the Volcanoes (Divoký El Salvador: Ve stínu sopek). Ačkoliv jsem mu již v den, kdy byl divákům zpřístupněn, napsal samostatný příspěvek, uvedu zde o něm více informací. Tento nádherně zpracovaný film - podle mě jeden z Nigelových nejlepších - by se dal označit za pátou část cyklu Wild Central America (Divoká Střední Amerika), sestávající z dokumentů Wild Honduras (2019), Wild Costa Rica (2020), Wild Guatemala (2020) a Wild Panama (2020). Na rozdíl od nich je Wild El Salvador jakožto snímek vyrobený pro streamovací službu (stopáž filmů na nich není tolik rigidní, jako v televizi) o dvě minuty delší. Celková délka filmu je tedy 50 minut. Jako zajímavost mohu uvést - Nigelovy dokumenty sleduji prakticky celý život - že v posledních letech stopáž jeho filmů mírně narůstá; od Untamed China či Ten Deadliest Snakes, jejichž každá epizoda byla 44 minut dlouhá, se postupně přešlo ke 47 minutám délky každé jednotlivé epizody Wild Philippines, ke 48 minutám v případě každého z výše uvedených filmů ze série Wild Central America, a v případě Wild El Salvador se délka filmu opět o něco zvýšila. Wild El Salvador je zcela prvním dokumentárním filmem pojednávajícím o přírodě Salvadoru, malé středoamerické země, která se může pyšnit třiadvaceti aktivními sopkami. Náš průvodce začíná film na vulkánu Izalco, který naposledy vybuchl v roce 1966; z jeho vrcholu pak Nigel sklouzává do hlavního města Salvadoru, načež se setkává s chápany, v suché savanovité oblasti El Jocotal nám ukáže dytíky dvoupruhé a chřestýše brazilského, v mangrovech Barra de Santiago na pobřeží země nás seznámí s krokodýlem americkým, a následují cecílie mexická, "horský křovnář" z rodu Cerrophidion, a v závěru snímku keporkaci. Dalšími zvířaty vystupujícími v dokumentu jsou motmot skořicovobřichý, kareta obrovská, kareta pravá či kriticky ohrožený horský mločík Bolitoglossa synoria, který se v žádném přírodovědném filmu v minulosti neobjevil. Wild El Salvador byl natočen minulý rok; Nigel a jeho štáb navštívili Salvador dvakrát, jednou v období sucha, a podruhé v období dešťů. V závěru snímku končí Nigel své dobrodružství ve vodou zatopeném vulkanickém kráteru Ilopango. Známý televizní přírodovědec filmem nejen provází, ale také ho produkoval a režíroval. Kameramanem a zvukařem filmu je Mike Hutchinson (Wild Colombia with Nigel Marven, Wild Philippines with Nigel Marven), doplňující záběry jsou dílem Melvina Alexandera Rivery. Za leteckými snímky, natočenými s pomocí dronu, stojí Roger Harris (Wild Costa Rica with Nigel Marven). Snímek sestříhal Ethan Williamson (Running Naked). Hudba pro dokument je od Lucky G Productions Music, a slyšeli jsme ji již v předchozích filmech ze série Wild Central America. Wild El Salvador: In the Shadow of the Volcanoes with Nigel Marven vyrobila společnost Nigel Marven Productions. Je možné, že v budoucnu bude snímek uveden i na televizních obrazovkách v České republice; je již jasné, že jej pro televizní vysílání odkoupil salvadorská společnost Telecorporación Salvadoreña. V angličtině (i s titulky) jej můžete zhlédnout právě na MagellanTV; služba je přístupná i v ČR za poměrně nízkou měsíční cenu. Trailer ke snímku můžete zhlédnout zde. 

Wild Isles

Když bylo loni v létě oznámeno, že nový dokumentární seriál Davida Attenborougha se nebude věnovat živočichům a rostlinám z exotických končin světa, ale z domovské Británie, mnoho obyvatel Spojeného království zajásalo. Cyklus Wild Isles (Divoké [britské] ostrovy) je velkou oslavou britské přírody ve stylu Planet Earth II (2016) či A Perfect Planet (2021), a natáčel se po dobu tří let na 145 lokalitách od jižního pobřeží Anglie přes rozmanitou krajinu Walesu až po Skotskou vysočinu. David Attenborough tentokrát seriálem i provází, byť to vypadá, že je to už naposledy, co jej uvidíme při interakci se zvířaty mimo studio (v posledních letech David vystupuje před kamerou již poměrně málo; vzpomeňme si na to, že v Prehistoric Planet se před objektivem objevil pouze v úvodní sekvenci). První díl nového cyklu, nazvaný Our Precious Isles, byl uveden na BBC One 12. března v 19:00 (GMT). Viděli jsme v něm dramatický lov kosatek, David nás seznámil s bohatou britskou geologií, a na Bass Rock jsme s ním stanuli uprostřed největší kolonie terejů bílých na světě (nezapomeňme, že tato kolonie je decimována novou ptačí chřipkou, což si jistě pamatujete z bohužel již zrušeného Autumnwatch!). Minulou neděli, 19. března, odvysílala stanice díl druhý, Woodland, zabývající se lesními ekosystémy Británie. Nahlédli jsme do životů prasat divokých, jež byla reintrodukována do Forest of Dean, konečně jsme opět uslyšeli Davidův hlas v sekvenci o tetřevech na Skotské vysočině (jeho setkání s tetřevem v Life of Birds je totiž scénou téměř tak legendární, jako ta s rwandskými gorilami z Life on Earth), a viděli jsme, jak se britské lesy mění v podzimním období. Třetí díl, kterého se dočkáme dnes, nese název Grasslands; čtvrtá epizoda byla pojmenována Freshwater; a pátý díl Ocean. Šestou epizodu Wild Isles vede BBC jako samostatný speciál Saving Our Wild Isles; jde o devětapadesátiminutový film, ve kterém se David zabývá úbytkem druhů na britských ostrovech. Rozhodnutí BBC neodvysílat tento snímek na televizních obrazovkách považují mnozí komentátoři za kontroverzní; BBC oficiálně uvedla, že se chce zdržet kritiky ze strany politické pravice, kterou by tento film mohl namíchnout (neboť konzervativní vláda ve všech podobách od příchodu Camerona Británii opravdu zplundrovala, a teď je kvůli tomu vystrašená ze zbytku populace; tím však nechci hájit New Labour a jeho nekompetentní centristy, kteří zemi vládli předtím, a jež pro environment také nic moc neudělali). Pravicový web The Telegraph také na nový Attenboroughův dokument zaútočil z důvodu toho, že na jeho výrobu šly peníze od WWF a RSPB (společností, které pravičáci nemají rádi). O Saving Our Wild Isles se na svém blogu jistě ještě několikrát zmíním. Režisérkou první epizody Wild Isles je Hilary Jeffkins (Life in Cold Blood, David Attenborough's Natural Curiosities), jež je splolu s Alastairem Fothergillem zároveň producentkou seriálu. Rruhý díl režíroval (Springwatch, World's Weirdest Events). Hudbu složil George Fenton (Planet Earth, Frozen Planet). K seriálu vyšla 2. března i doplňková kniha od Patricka Barkhama a Alastaira Fothergilla. Wild Isles je dílem společnosti Silverback Films. Trailer k seriálu můžete zhlédnout zde. 

Arctic From Above

Čtyřdílný dokumentární seriál Arctic From Above (Arktida z výšky) se vysílá každou neděli od 5. března na televizní stanici Sky Nature. Provází jim Liz Bonnin, která se v tomto dokumentu vydává na cestu arktickou divočinou s cílem ukázat divákům, jak se tato část světa mění, a jak na změny v Arktidě reagují rozliční živočichové, s nimiž jsme již dobře seznámeni - od pižmoňů přes mrože, lední medvědy a polární lišky až po různorodé ptačí druhy. Liz se přidává k vědcům, kteří Arktidu studují z výšky pomocí dronů, satelitů či helikoptér, a jež monitorují změny v zalednění Severního ledového oceánu. Přitom ani nechybí spousta jejích setkání s oněmi již zmíněnými ikonickými arktickými zvířaty. Arctic From Above byl původně schválen jako trilogie, nicméně rozrostl se ve čtyřepizodový cyklus. Jeho režisérkou je Olly Bootle (Climate Change: Ade on the Frontline, Horizon: Little Cat Diaries, How to Build a Dinosaur). Výkonným producentem dokumentu je Tom Watt-Smith, který režíroval dobře známý devadesátiminutový snímek Drowning in Plastic z roku 2018, kterým Liz též provázela. Jako asistent producenta při výrobě působil Matias Gaggioti, a hudbu pro seriál složila Stephanie Taylor (Grand Designs). Arctic From Above vyrobila společnost Lion TV.

Iolo's Borderlands

Dalším velkým dokumentárním sympaťákem, jehož nový dokument je letos na jaře uveden na televizních obrazovkách našich britských přátel, je velšský přírodovědec, průvodce Watches a milovník dortů Iolo Williams. Nejnovějším přírůstkem na jeho filmografickém seznamu je Iolo's Borderlands (Iolovy velšské hranice), čtyřdílný dokumentární seriál zabývající se přírodou velšských hrabství, jež sousedí s Anglií a Skotskem. Jak je u Iolových dokumentů zvykem, každý díl bude mít 29 minut. První epizoda bude premiérově uvedena na BBC One v pondělí 3. dubna ve 20:30 (GMT), byť pouze ve Walesu; ve zbytku Spojeného království ji premiérově odvysílá BBC Two v pátek 7. dubna v 19:00 (GMT). V této epizodě navštíví náš průvodce slavné Y Mers neboli Welsh Marshes, bažiny na hranicích Walesu a Anglie, které mají přímo mýtickou pověst. Ve údolí řeky Wye (lokalita Wye Valley) se s pomocí nočních kamer pokusí natočit divoká prasata, za večerního šera si dá zacíl setkat se s lelkem, a také se vydá hledat dlaska tlustozobého. Dočkáme se i návštěvy zříceniny Llanthony Priory, na které hnízdí jiřičky. V dalších dílech, postupně premiérovaných v průběhu dubna, nás čekají mihule v Llyswenu, srnky v Radnorském lese, kolihy velké poblíž Newtown, velšské orchideje aneb vstavačovité rostliny severovýchodně od Welshpoolu, a ještěrky poblíž Gronantu. V posledním dílu s Iolem navštívíme i jedinou velšskou lokalitu, kde hnízdí rybák malý. V případě, že jste se zamilovali do předchozích Iolových dokumentů jako Iolo's Brecon Beacons (2018), Iolo: The Last Wilderness of Wales (2020), Iolo's Pembrokeshire (2021) či Iolo's Wild Anglesey (2022), pak je tento nový seriál přímo pro vás! Opět jej vyrobila společnost Aden Productions, jeho výkkoným producentem je John Gwyn, a režisérem a producentem seriálu je Osian Griffiths. Oba muži již s Iolem pracovali na řadě dokumentů, včetně těch výše zmíněných.

The Weight of a Feather

Ve středu 1. března byl na televizní stanici Arizona PBS premiérově uveden nový hodinový dokumentární film The Weight of a Feather (Váha pírka) věnujícího se tomu, jak divoká příroda spojuje lidi a celé kultury. Zaměřuje se však předně na vztah původních obyvatel Arizony k přírodě této části Severní Ameriky; už samotná upoutávka na film začíná slovy jednoho z hostů pořadu, jenž říká, že každá součást naší planety - od kamenů po zvířata - má spirituální hodnotu. Dokument se zabývá například tím, proč původní obyvatelé amerického kontinentu dodnes používají ptačí pera jako ozdoby při rituálech, a jak se Arizoňané starají o zraněná divoká zvířata. Jde o příběh Liberty Wildlife, záchranné stanice divoké zvěře ve Phoenixu. Na výrobě filmu se podílely Rob & Melani Walton Foundation a Virginia G. Piper Charitable Trust. Výkonnými producenty The Weight of a Feather jsou právě Rob a Melani Waltonovi. Snímek režírovala a scénář k němu napsala Kristin Atwell Ford, a vypráví ho herec Peter Coyote (E.T. the Extra-Terrestrial). Pro Arizona PBS film vyrobila společnost Quantum Leap Productions (Riders of the Purple Sage). 

Také je mi již známo, že v dubnu vyjdou minimálně dva nové dokumenty v rámci dlouho vysílané série PBS Nature. V době okolo Dne Země 2023 můžeme očekávat premiéry dalších přírodopisných pořadů, například The Secrets of the Elephants od National Geographic, vyprávěný herečkou Natalie Portman, ovšem bude jich jistě více. Později na jaře můžeme očekávat i Springwatch 2023 (nejspíše opět v době od konce května do poloviny června) a 2. sérii Prehistoric Planet, vyprávěnou Davidem Attenboroughem. Výše zmíněný dokument Saving Our Wild Isles nebude uveden na televizních obrazovkách BBC, nicméně přístupný ke zhlédnutí bude na streamovací služb BBC iPlayer. Kdy konkrétně vyjde, to zatím není známo; jasné však je to, že na ní bude uveden až poté, co se odvysílá prvních pět dílů Wild Isles. Na závěr ještě uvedu, že mnou nezávislý paleodokument Forgotten Bloodlines: Agate s Nigelem Marvenem, který jsem v posledních týdnech dosti propagoval, získal potřebné finance na Kickstarteru, a zřejmě tedy bude dokončen do roku 2025.

Další článek o nových přírodovědných dokumentech očekávejte na Blogorgonopsidovi na konci dubna!

Ekofašoun - Kapitola 7.: Láska je ve vzduchu

S Landonem Kaelberem to není dobré. Již nějakou dobu fantazíruje o genocidě. Věří, že planetě pomůže tím, že povraždí skupiny lidí, které kvůli vyrůstání ve velmi konzervativním prostředí nemá rád. Zatím ale ve svém fašistickém tažení moc nepokročil. Znásilnil několik žen, v Singapuru zabil jednoho gay muže a po příletu do Miami napadl v letadle pána tmavé barvy pleti, načež skončil ve vazbě. Trýznivá samota ve vazební místnosti však brzy skončila, neboť Luis Starson - muž s mnoha kontakty - zavolal svému příteli, miamskému policistovi Mattu Debradovi, a poprosil ho, aby Landona vysvobodil. Matt a Landon spolu znásilnili seržantku Watts, a přemístili se s Luisem a Mulukem do bytu Mattova známého, Geroma. Jak Matt, tak Gerome patří do neonacistické a klerofašistické skupiny, která se hlásí k odkazu Adolfa Hitlera. Po divoké noci s prostitutkami mají nakonec Landon a jeho přátelé odletět na západ Spojených států, kde chce náš tragický environmentální zpátečník započít svou vysněnou "očistu". Zatímco Landon řádil na Floridě, na opačné straně Ameriky, v Los Angeles, probíhala velká demonstrace hnutí Extinction Rebellion, a to proti znečištění ovzduší, proti fosilnímu kapitalismu, a částečně tedy i proti Nolanu Derricksonovi, jenž vede společnost West Energy. Velké přímé akce se účastnil i Colin Yarborough, zelený anarchista ze Sacramenta a spoluautor webu Greenfutureonly.com. Při své první návštěvě L. A. se seznámil s teenagerkou a sympatizantkou rebelie Ruth Armstrong, s feministou a environmentálním aktivistou Jacquesem Patenaudem a studentem environmentálních věd Kirtim Desaiem. Jacquesovi a Kirtimu pomohl při boji s brutálními policisty, jež zcela náhle přijeli na koních a zřezali několik demonstrantů. Colin se při demonstraci setkal také s Kehlani, adminkou webu Greenfutureonly.com, jež mu prozradila, že se chystá něco na Aljašce - snad nějaká další přímá akce... Rozdíly mezi dvěma hlavními postavami našeho příběhu jsou jasné. Sebepotěšující pravičák asociovaný nyní s neonacistickou skupinou na jedné straně, sebeobětující zelený anarchista stavějící se proti jakékoliv formě útlaku - policii, kapitalismu - na straně druhé. Nebude však na škodu, když pochopíme, odkud nenávistné názory prvního jmenovaného pramení. Co je vlastně s Landonem špatně? To, že preferuje jiné formy sexuálního styku přece není něco, za co by se měl stydět... Ale co když to tak během svého života vnímal? Co když všechny ty jeho antipokrokářské myšlenky vycházejí z utrpení, které mu způsobilo právě vyrůstání v konzervativním prostředí? Protože jak jsme se již přesvědčili, orgánem, který Landona vede, a kterým Landon myslí, je jeho penis, a ten roztouženě opustil bavlněné vězení teprve nedávno...

KAPITOLA 7.

LÁSKA JE VE VZDUCHU

Nad rozsáhlou coloradskou pouští zapadalo slunko. Vzduch byl chladný. Vítr nefoukal. Malá skupinka lidí byla usazena na písečné půdě. Všichni se řechtali.

"Jmenovala se Layla," řekl ve smíchu Muluk, "měli byste vidět její hýždě... ne předtím, ale potom. Mačkal jsem jí je tak moc, že je měla úplně modré."

Další hlasité zařechtání všech zúčastněných diskuse.

"Konečně už nejste panic, Muluku," řekl Starson, "teď patříte mezi skutečné muže."

"To jsem snad patřil i dřív, ne? Jako nemůžu říct, že to bylo něco speciálního... s Ajiadem jsme v dětství hodně koukali na porno, a i když replikovat ho v posteli s Laylou bylo fakt potěšující, necítil jsem, že by to byla úplně nějaká novota."

"Vy jste se koukal na porno už jako dítě? Závidím," řekl Starson, "já si na první musel počkat do svých patnácti. To bylo ještě v dobách videokazet, to si nepamatujete... Vyrůstal jsem v Minneapolis, na předměstí... Byla tam půjčovna videokazet, se sekcí nepřístupnou pro mladší 18 let. Uplatil jsem vlastníka, s jehož synem jsem se tehdy kamarádil... než se z něj stal zasraný liberál... aby nás do té sekce pustil už v patnácti."

"A co jste si vybrali?" zeptal se zvědavě Muluk.

"Něco, co navždy ovlivnilo mé smýšlení o ženách," pousmál se Starson, "zavrhl jsem tehdy ve své hlavě, že něco, jako ženské pohlavní orgány, vůbec existuje. A od té doby jsem vždy díval jinam... v sedmnácti jsem třeba se svou přítelkyní začal u podpaží. Chudina... hned se se mnou rozešla."

"Byla asi blbá, ne?" zasmál se Muluk.

"Byla. V hlavě neměla nic. Tedy, než jsem si jí znovu našel, o rok později... to už toho ode mně v hlavě měla podstatně víc."

Všichni muži ve skupině se začali hystericky smát. Kromě Luise a Muluka tu byl i Gerome a tři další členové neonacistické skupiny z Miami.

"Georgi, řekni, co dělala tvoje přítelkyně, když jsi jí při psím zpíval Horst-Wessel-Lied!"

"Jdi do prdele, židáku. Vyprávěl jsem to už stokrát... ty to furt chceš poslouchat dokola, co, Chrisi?"

"Držte huby, teď je řada na mě! Když jsem do skupiny vstoupil, dali mi takovou čistou Áryjku, a já jí to prakticky rozsekal... krev, co jí odtamtud vytekla, mám furt schovanou ve sklenici od zelí! To bylo něco..."

"To jsme už taky slyšeli mockrát, Delberte. Řekni něco, co ještě v našich kruzích nezaznělo!"

"Hele, já ten příběh chci slyšet," řekl Muluk, "pro inspiraci!"

Landon seděl opodál. Byl zadumán. Rozhovor svých kolegů poslouchal, ale myšlenky mu ubíhaly jiným směrem. Každé slovo, které vyřkli, mu vracelo stovky vzpomínek. A byť si připadal osvobozený, nemohl zahnat bolest spojenou s intenzivní represí, jež jeho život navždy změnila.

Usazen na velkém balvanu, s kloboukem na hlavě, hleděl němě před sebe, na tmavnoucí písek, a tmavnoucí oblohu nad ním. Zajížděl levou rukou do svého rozkroku, a ohmatával svůj nově obvázaný penis. Nic mu to nepřinášelo. V hlavě se vracel zpět v čase.

"Měli bychom se podívat na nějaké péčko, Landone."

"Co to je?"

"Ty nevíš, co je péčko?"

"Nevím, Jacku!"

"Ty seš debil! Lžeš!"

"Nelžu! Opravdu nevím, co to je!"

"Copak jsi to nikdy nehledal na internetu?"

"Moji rodiče mě k němu moc nepouští. Říkají, že jsou na něm špatné věci."

"Tvoji rodiče jsou kreténi."

"Nejsou! Říkají, že mě chrání před zlýma věcma, které na internet dávají zlí lidi... lidi, kteří nevěří v Boha."

"Péčko je porno, Landone."

"Co je to porno, Jacku?"

"Ukážu ti..."

Bylo to před osmnácti lety, když Landonovi bylo jedenáct. S kamarádem Jackem Tanzerem seděl před počítačem ve svém pokojíčku, v druhém patře rodinného domu Kaelberových v Kingsportu. Byla neděle ráno, sedm hodin, a kluci byli už nějakou dobu vzhůru, ačkoliv byli stále oblečeni v pyžamech. Jack za Landonem přišel přespat na jednu noc. Večer předešlého dne se spolu dívali na film Indiana Jones a poslední křížová výprava, a Landon měl nyní na hlavě klobouk doktora Jonese. Jack v prohlížeči na počítači zavřel okno s tisíci obrázků z natáčení slavného Spielbergova filmu, a vyhledal stránku Best Porn Videos For Free s litevskou doménou.

"Hehe, mají tu nové video... na hlavní stránce!" zasmál se Jack.

Landon si však hleděl figurky Indiany Jonese, se kterou manipuloval na stole. Upravil ji do hrdinské pózy, z ruky jí vyjmul bič, a umístil jí do něj karabinu.

"Čum na to, Landone!" řekl Jack, a spustil video.

Landon pohlédl na monitor počítače. Sevřelo se mu srdce. Přestal vnímat, že držel v ruce figurku svého filmového hrdiny. Upřeně, zmrzle pohlížel na bizarní scénu, která se mu odehrávala před očima. Něco mu říkalo, že má zraky od monitoru odtrhnout. Něco mu říkalo, že to nechce vidět. Ale něco se mu na tom také líbilo.

Jack se u toho jen smál. "Kurva... počkej, teď začne prskat."

U snídaně Landon nic neřekl. Šťoural vidličkou do kusu včerejšího dortu, který mu maminka uřízla. Landonovy sestry se u stolu škádlily.

"Jsi stará babočka!" řekla desetiletá Katheryn své dvanáctileté sestře, Mary, a pinkla jí do ramena prstem.

"Ty jsi babočka! Z toho tvoje hrbu se ti brzo vytvoří křídla, bude z tebe motýl..."

"Ale no tak, Mary! Takové věci jí neříkej, vždyť žádný hrb nemá," napomenula svou dceru maminka, vařící si pro sebe kávu na lince.

"... a žádný kluk tě nikdy nebude chtít za manželku!" smála se Mary.

"Mary, nech toho. Obě jste krásné holky. Určitě si vás jednou někdo vezme."

Landon se na své sestry plazivě podíval.

"Proč vůbec nic neříkáš, Landone? Co se ti stalo? Ani při modlitbě před snídaní jsi nic neřekl," řekla mu Mary.

"Zase se pohádal s Jackem! Určitě!" řekla na to Katheryn, poupravila si brýle, a zasmála se. "Viděla jsem je ve škole, jak se hádali kvůli Star Wars."

"Nehádali jsme se," řekl tiše Landon, "vymýšlíš si."

"Tak co se stalo, Landone? Jsi takový zaražený," řekla mu maminka, a sedla si na židli vedle něj. "Takhle jsem tě ještě neviděla."

Landon mlčel.

"Pohádali se! Já to vím!" řekla ve smíchu Katheryn.

"Ne, nepohádali jsme se! Přestaň lhát!" zakřičel na ni Landon. Mary se na něj vyčítavě podívala. Zvýšil hlas tak moc, že se jejich mladší sestře objevily v očích slzy.

"Kde je Jack?" zeptala se maminka.

"Šel domů. Aby se připravil na mši."

"No, my bychom taky měli pohnout. Jestli ten dort nebudeš jíst, seber se a běž se učesat, Landone. Přichystala jsem ti na dnešní mši oblek... nezapomněl jsi, že máš dnes čtení, že ne?"

Když Landon stál v kazatelně velkého, chladného, podivně zapáchajícího kingsportského kostela, jeho tvář rudla. Zatímco pohyboval svými červenými rtíky před mikrofonem, a četl všem přítomným slova z bible, nemohl myslet na nic jiného, než na scénu, kterou ráno zhlédl s Jackem. Pamatoval si každý detail, každou vteřinu. Vybavovaly se mu nadouvající se tváře ženy, jejíž ve videu klečela, a jejíž hlavu mačkaly ruce jinak neviděného muže. Nemohl se zbavit vzpomínek na zvuky, kterými bylo video doplněno.

Při čtení se zasekl. V hlavě uslyšel hekot. Mužský hekot. S ostudou rychle přejel očima po svém publiku. Pokračoval, přečetl jednu větu, pak dvě, a zase se zasekl. Zavřel oči, a ve své hlavě uviděl v každém detailu zvednutý penis. Byl perfektní.

Landon se chtěl zatřepat. Chtěl setřást to zrůdné potěšení, které mu vzpomínka na jeho první porno přinášela. Vzpomínal si na slova svého tatínka: "A to má být jako vtípek, když je to celé o pindíkovi? Tvoji spolužáci jsou hloupí, Landone. Vtipy o píndících nejsou dobré. Je hřích o nich vtipkovat. Je hřích na pindíky myslet."

Dvě staré paní v přední řadě si něco pošeptaly. Vědí, na co myslím, uvědomil si Landon. Vědí, na co myslíš, ozval se mu v hlavě silný, mužský hlas. Zažeň to, Landone. Je to zlé. Tady jsi v kostele. Tady nemáš na pindíky myslet.

Jak to zahnat? Jak zahnat vzpomínku na tu dokonalost jménem penis? Landonovi to brzy došlo. Jediný způsob, jak čtení před stovkami návštěvníků kostela dokončit, bylo přeorientovat své myšlenky na toho méně zajímavého aktéra z videa. Konec myšlení na penis, zase se vrať k té ženské, Landone! 

"I do not permit a woman to teach or to exercise authority over a man; rather, she is to remain quiet," přečetl z bible Landon. Vše se mu spojilo dohromady.

Žena ve videu byla tichá. Vykonávala to, co musela. Mysli na ní, na tu sliznatou zrůdu, pokrytou mužovou špínou, ozval se Landonovi v hlavě opět ten autoritativní, božský hlas.

Po skončení čtení si Landon oddechl, usadil se do lavice, a když se na něj rodiče přestali hrdě usmívat, a věnovali pozornost páteru Lieberovi, který se kolébal ke kazatelně, zajel si Landon prsty mezi nohy, a také se začal usmívat.

"Kdo byla ta ženská v tom videu?" zeptal se Landon Jacka po skončení mše, když celá křesťanská komunita Kingsportu opustila kostel.

"Myslím, že se jmenuje Tessa Prattel," odpověděl Jack, "ona hodně hraje tady v těch orálních klipech. Někde jsem ale četl, že se narodila jako chlap."

Landon vykulil oči. "Co to znamená?" zeptal se překvapeně.

"Že má taky čuráka," odpověděl Jack.

"Co to tu slyším za slova?" zeptal se páter Lieber, který mezi křesťany vstoupil.

"I páter Lieber má čuráka," zašeptal Jack do ucha svému kamarádovi, "slyšel jsem, že ho používá. Znáš tu starou paní, co mu obden nosí oběd? Tu, co nikdy neměla děti? Kluci je spolu jednou viděli."

Páter Lieber se bavil s několika dospělými lidmi, a tak Jack ve vysvětlování pokračoval: "Když šli domů z hřiště a procházeli kolem té barabizny, kde páter Lieber bydlí, viděli, jak za tou paní stojí, objímá ji zezadu, a kouše ji do krku. Jo, a byli samozřejmě oba nazí."

Landon vykulil oči ještě víc. "Proč... proč jí kousal do krku?"

"Nevím. Ale nechala si to."

"A proč jí objímal... zezadu?"

"Landone, ty seš kretén. Mysli trochu."

"Já to nechápu," řekl nevinně Landon.

"Páter Lieber slíbil církvi, že nebude mít děti. Takže to nemůže ženským strkat mezi nohy... jakože vepředu."

"To nechápu."

"Já ti zas ukážu nějaký video, abys to pochopil."

Lieber konečně ke dvěma hochům přistoupil. "Žehnám vám, kluci. To bylo krásné čtení, Landone. Timotej napsal o vztahu muže a ženy krásné pojednání. Až budete jednou manželé, nezapomeňte na jeho slova, hoši. A buďte rádi, že Bůh chtěl, abyste se narodili jako kluci. Mezi námi, nechtěl bych být holka... ty jsou stvořené jen z jednoho důvodu."

Jack i Landon se zadívali páteru Lieberovi mezi nohy. Jeho sukýnka se pohnula. Slova, jež vyřkl, ho asi vzrušila.

"Popiš mi její prdel, Luisi!"

"Ty mi zas popiš její pysky, Chrisi!"

"Napsal jsem jí něco fixem na prso, děvce jedný. Dost jsem tlačil, aby se to tam vmáčklo, aby jí to tam zůstalo..."

Landon vytáhl ruku z kalhot, a podíval se na své prsty. Byly zakrvácené. "Zasraná fraktura," zašeptal si pro sebe, "a kdo za ní může? Zas ženská."

Přemístil se v myšlenkách do předešlé noci. Vzpomínal, že před ním stála nahá prostitutka, jedna z těch, které Gerome zavolal do svého bytu. Působila na něj docela mrtvě. Přejížděl očima po jejím těle, a něco mu nesedělo. Necítil absolutelně nic. Čím déle na ni hleděl, tím více o čemsi pochyboval.

"Ne, Bože... tuhle ženskou jsi stvořil, aby mě udělala šťastným! Strašně mě přitahuje... vidíš? Úplně šíleně!" zašeptal si pro sebe. Prostitutka se po těch slovech usmála. Jeho slova byla směšná.

Tak na co čekáš, Landone? Skoč na ní! Mocný hlas Landonovi poroučel, aby své pudy nezadržoval. Landon si však nebyl jist, zda v tu chvíli nějaké měl.

Teprve, když se prostitutka otočila, a Landon pohlédl na její pozadí, bolestně zakvílel. "Bože, Bože! Zas mi prask! Do hajzlu s tebou, ty zkurvená děvko! Je to tvoje chyba!"

"Nemáte na kalhotech žádnou krev," řekla mu s výsměšným úsměvem.

"No fakt, do prdele," reagoval na to Landon, "ty vole, tak že by mi neprask? No tak to je dobrý, baby! Já jenom vodstranim ten obvaz, a hned splníš svůj úkol na týhle krásný planetě!"

Pozdější hlasité lupnutí, znějící jako zlomení kosti, doplněné Landonovým řevem, probudilo všechny v bytě, a možná i ve zbytku bytového domu. 

"Kurva jedna! Udělala to naschvál! Úplně mi ho zlomila!" řval Landon, když se jeho krvácejícímu přirození s obvazem v rukou věnoval Luis.

"Ne, Landone... tohle jste měl zlomené už několikrát předtím. A vůbec to není zahojené... je... je mi z toho... bože, to je... bože... neházejte sebou! Bože... krucinál, tohle... kruci... to je boží." 

"Říkal jste, že byste se mu na to chtěl podívat," řekl Muluk.

"Netušil jsem, že to má v takhle špatném stavu... Landone, vždyť on vám může upadnout!" řekl Luis, a pak si zakryl ústa. Chtělo se mu zvracet.

"Tohle je chyba všech těch degenerovanejch, velkoprsejch potvor! Kdyby se víc nastavovaly, a nezakrejvaly přede mnou, do prdele, celej můj život ty svoje prdele, tak bych si to nikdy neporanil, když jsem na to poprvý kouk Zaylee! Do prdele, stejně za to všechno může Helga! Neměla vypadat tak přitažlivě, děvka jedna! A ta muslimská svině na Borneu! Do prdele, tohle je taky její chyba! A ani mi krev z pinďuse nepochválila!" rozčiloval se Landon.

"Hele, vy mluvíte, jak dokonalý incel!" řekl mu Gerome, přihlížeje Luisově operaci Landonova přirození.

"Držte hubu, svině! To, co říkam, je svatá pravda!"

"Jak dlouho jste byl v životě incelem?"

"Nikdy jsem, do prdele, nebyl incel! Ženský mě vždycky přitahovaly, to jo, a já jsem po nich toužil, ale držel jsem se na uzdě, protože jsem věřil, že Bůh pro mě chtěl manželství... Měl jsem to s nějakou ženskou dělat až potom, co jsem si jí vzal... ale když jsem konečně našel submisivní děvku, co vo mě měla zájem, na tý zasraný Catholic University v zasranym Washingtonu, prostě jsem se nemoh udržet, no... Museli jí to vodoperovat, nadělal jsem jí v tom velký škody. Zasloužila si to, měla na to bejt připravená... blbost křesťanskejch holek je ta, že si strašně idealizujou, jak na ně ten pinďus bude milej... měly poslouchat pátera Liebera, do prdele! Ten mi vo něm řek všechno..."

Poslední soukromá hodina náboženství, kterou Landon se svým oblíbeným klerikálem prožil, na něj měla v životě velký vliv. Landonovi bylo devatenáct let. Byl již vzrostlým, svalnatým mužem, a pěstoval si bradku. Byl znám pro svou autoritativnost a nekompromisní povahu, a byl přesvědčen, že ho všichni v komunitě měli rádi.

"Pátere Liebere?" zeptal se hlubokým hlasem Landon, a pohlédl Lieberovi do očí.

"Nějaká otázka, Landone? Nepochopil jsi to, co jsi přečetl?"

"V jednom kuse myslím na to, jak Ježíš křesťany vykoupil... jako za co? Co byly ty hříchy?"

"Homosexualita, Landone. Transsexualita. Satanismus. Komunismus. Marxismus. Socialismus. Touha po anarchii. Takzvané liberální myšlenky. Vykoupil mě i tebe za každý hřích, kterým je myšlenka na 'rovnou společnost', na ohavné sexuální pudy a tak podobně. To vše je zlé, jak víš. Ale Ježíš tě miluje, Landone. Přišel a řekl, stop pokušení! Stop homosexualitě! Stop levici! Ale neřekl, přestaň myslet na to, že chceš ochutnat ženský orgán. Řekl, umřu, a ty to můžeš udělat, a stejně půjdeš do nebe, když budeš vědět, že je to hřích. Jen to, Landone, nedělej s muži. To by opravdu bylo strašné, to by se Ďáblovi opravdu líbilo... Penis a penis rovná se peklo, rozumíš?"

"Jasně, pátere Liebere. Nikdy nesáhnu na mužské genitálie."

"Věř mi, kdybys to někdy udělal, kdyby tě Ďábel moc pokoušel... riskuješ zavržení. I od své církve, Landone. A ne, aby tě napadlo nechat se změnit v ženu!"

"Chci se ještě na něco zeptat... Jsem přijatý na Catholic University, poslali mi zpátky dopis..."

"Na tu univerzitu ve Washingtonu? No, to je parádní, Landone! Znám tam několik vyučujících, je to jediná kvalitní vysoká škola v celých Spojených státech!"

Na chvíli se Lieber zamyslel. "Možná tam najdeš i svou budoucí manželku, Landone! To je dost možné. Znal jsem kdysi mladíka, který tam šel, a rozmnožil naši církev o mnoho malých křesťánků díky tomu, že našel další nevinnou, Bohu oddanou duši!"

"To by se mi líbilo," řekl tajemně Landon. Sáhl si mezi nohy. Ucítil pohyb.

"Tam budeš v bezpečí. Žádní homosexuálové a transsexuálové, a komunisté! Och, komunisté... demokrati jsou teď komunisté. Barrack Obama, uh... To je komunismus, jaký si Ďáblem posedlý Marx představoval... ale neboj, to tě tam nepotká, tam budeš před těmi levicovými rozvraceči v bezpečí."

"Abych se ale vrátil k té mé otázce," řekl Landon, "půjdu studovat přírodní vědy, otče. A bojím se, že zapomenu na všechno, co jste mě naučil o Bohu. Co když přestanu věřit, otče? Co když mi nějaký biolog poblázní hlavu?"

"Nepoblázní, neboj. Všichni ti biologové na Catholic University jsou slušní věřící," řekl Lieber, a podivně se usmál, "tolik vědců je teď tažených doleva. To globální oteplování, které neexistuje... hoax vytvořený Alem Gorem a podobnými neomarxisty! Neboj, tam takové věci neuslyšíš. Zůstaneš slušným křesťanem, takovým, jakým jsi vždycky býval."

"Bojím se, otče..."

"Čeho? Vždyť jsem ti řekl, že v takovém slušném prostředí se nemusíš ničeho bát! Bůh tě povede..."

"Víte, jak dopadl Jack Tanzer? Můj kamarád z dětství?"

"Ano, vím... ale to se ti nestane. Vždyť jsi mi teď řekl, že se mužských genitálií nikdy nedotkneš," řekl mu Lieber, "Jack udělal velkou chybu. Zkusil něco, co od něj Bůh nikdy nechtěl. A zalíbilo se mu to... Jackova mysl zčernala, nejspíš pod vlivem přítelova spermatu... Och, jak ohavné. Bůh chtěl, aby tvé sémě, Landone, nacházelo cestu do žen, ne do mužů. Ale to ty víš. Ne, nedopadneš jako Jack! Žádný satanista si tě nepřitáhne. Budu se za tebe vžycky modlit."

"Jack se teď oblíká jako ženská," řekl Landon.

"Ano, ano... je z něj transvestita! Viděl jsem ho, ojíždět rozkrokem kříž před naším kostelem, zatímco mu přítel čichal k zadnici! Modlil jsem se k Bohu, aby ty dvě zrůdy umřely, a doufám, že se to brzo stane! Ať takové omyly neexistují, Ďáble, vezmi si je do pekel!"

Lieber se opět zadíval na Landona, a usmál se na něj. "Tak kdy do toho Washingtonu pojedeš?"

"Příští týden, otče. Znáte nějaký dobrý kostel, kde bych...?"

Na dveře náhle někdo zabouchal. "Ano? Vstupte!" řekl svým vysokým hlasem Lieber.

Místnost rázem zaplavili policisté, a jeden z nich nasadil páteru Lieberovi pouta.

"Co se děje? Co se děje?!" ptal se překvapeně Lieber.

S policisty vstoupila do místnosti patnáctiletá dívka, zalitá krví.

"Zavolala nám, že jste jí to..."

Nic dalšího Landon nevnímal. Byl v šoku. Díval se na dívku, třesoucí se v dekách, podporovanou jednou policistkou. Z očí jí tekly slzy. Landonovy oči se střetly s těmi Lieberovými. Naposledy si vyměnili pohledy plné vzájemného respektu.

Co to ta malá děvka udělala, myslel si Landon, když šel domů. Vždyť byla stvořená z jednoho jediného důvodu, opakoval si v hlavě. Když chodila k páteru Lieberovi na náboženství, měla čekat, že bude chtít, aby mu dala své tělo, přesvědčoval se Landon. Představa, jak kněz dominoval nad jejím tělem, Landona rozesmála. 

Musel si to nakreslit. Detailní kresbu, ve které dívka seděla na klíně zubícímu se knězi, si s sebou vzal na univerzitu. Nikdy ji nezahodil.

"Páter Lieber mi říkal, že jsi ojížděl penisem kříž před naším kostelem!" zařval Landon do obličeje svému dětskému kamarádovi. 

Bylo to o dva roky později, když jim oběma bylo jednadvacet. Landon se vrátil z D.C. do Kingsportu na letní prázdniny, a náhodou na Jacka narazil v hospodě. 

"Co to blábolíš? Lieber? Ten patologický lhář, a úchylák, co znásilňoval ženy? Ty s ním snad mluvíš?" zeptal se Jack.

"Mluvil jsem s ním před dvěma roky, když ho vodtáhli, chudáka," odpověděl Landon, "říkal, že tě viděl, s tvým... s tvým... sodopartnerem."

Jack se zasmál. Landon zrudl v obličeji. "Co je na tom tak vtipné?"

"Lieber byl mentálně nemocný, homofobní, transfobní, antikomunistický ultrapravičák. Typický produkt křesťanského systému, klerofašista."

"Klerofašista? Co to je klerofašista?"

"Klerofašisti jsou lidi, mezi které chodíš na tu svou křesťanskou univerzitu, Landone," řekl mu s úsměvem Jack, a napil se piva.

"Nelíbí se mi v tom to slovo 'fašista'. Co tím jako chceš říct?!"

"Prosím tě, vy jste autoritářští pravičáci. Vymydlené mozky, nenávidíte určité skupinky lidí... vidím, jak se mnou mluvíš. To mi o tobě říká dost. Nechci tě vidět, Landone. Nemáš tady v Kingsportu, co dělat."

"Možná tady spíš nemá co dělat hloupý ateista, který se odtrhl od svojí víry, a který se nechal zmanipulovat marxistickými kecy!"

"Tím jako narážíš na co? Že se identifikuju jako genderqueer? Co je ti po tom? Do kostela jsem chodil jenom proto, že to chtěli mí rodiče. Když jsem vyrostl, osamostatnil jsem se, a náboženství jsem zavrhl... což by podle mě měl udělat každý člověk, který umí myslet."

"Běž do prdele, Jacku! Seš zrádce," rozčilil se Landon ještě více.

"Jak jsem říkal," usmál se Jack, "nechci tě vidět, Landone. Jsi jeden z nich... člen stáda, nic víc."

"Víš, že bych tě měl vypráskat biblí, abych z tebe tu tvou zasranou homosexualitu dostal? Co se s tebou stalo, Jacku?! Když jsme byli malí, čuměli jsme na ženský, a..."

"To jsme byli ještě děcka. Na porno s chlapem a ženskou bych se dneska nedíval. Je to urážlivé vůči ženám," řekl Jack, "ale tehdy jsem to nevěděl, protože mě rodiče nevedli k nějaké ohleduplnosti."

"No ještě buď feminista!"

"Jo, jsem feminista. V podstatě jo."

"Kde mám, do prdele, tu bibli?"

"Co, chceš mě s ní fakt mlátit? Táhni, Landone. Potkám svého kamaráda z dětství, a on mě jenom uráží pro mou genderovou identitu, a proto, že jsem vyrostl v ateistu. Běž si dominovat nad někým jiným, v té vaší církvi je kokotů a cour, co se nechají manipulovat, pro psychopaty jako seš ty dost."

Landon mu dal pěstí do obličeje. A Jack se bránil. Za chvíli došlo i na rány židlí do zad. Ale neobdržel je Jack. Bránil se tak urputně - a navíc se k němu v boji proti náboženskému fanatikovi přidalo několik dalších lidí z hospody - že Landon co nevidět ležel na zemi, a utíral si zakrvácený nos.

"Já ti ještě ukážu, ty teplej grázle! Za tohle zaplatíš!" zařval Landon, když za posměchu všech přítomných z hospody odcházel.

"Znáte někdo Crass? Tu anarchopunk kapelu z Británie?" ozval se někdo v hospodě.

"Pusťte tu jejich písničku... So what!"

"So what, so what.

So what if I see through the lies.

So what if the people I despise

Twist my arm and make me work,

I'm no deaf, no fucking jerk.

I'm no spastic lying in the street.

I'm no superstar elite.

I'm just a person, a human being.

NO YOU'RE NOT, YOU'RE A PART OF THE MACHINE.

You're a part our machine because we want you to be.

We've got you now and you'll never be free.

We can even have your body after you're dead.

We can take the eyes out of your fucking head.

Yes we'll take them out, use them again.

We can do it you know 'cause we've got your brain.

We'll crucify you like we crucified him.

We'll make you obey our every whim."

Na osm let staré zážitky z hospody v Kingsportu Landon pomýšlel, kdy spolu s Mulukem, Luisem a třemi miamskými neonacisty stál před gay klubem v coloradském Pueblu. Pomýšlel na Jacka, na to, jak si jím připadal zrazen. Vracelo se mu, jak ho jeho starý kamarád sexuálně probudil porno videem, i to, že byl nakonec někým, koho Landon pro jeho odlišnost nenáviděl.

Možná, že kdyby mi to porno v jedenácti neukázal, necítil bych teď nutkání skákat na ženské zezadu, myslel si Landon. Možná, že kdyby mi nevysvětlil, jak to s ženami dělal páter Lieber, nikdy bych to nechtěl zkusit stejně a nezlámal bych si penis. Takové myšlenky, ze všeho obviňující jen Jacka, se Landonovi odvíjely v hlavě.

"Kolik je uvnitř lidí?" zeptal se Luise.

"Minimálně třicet homoušů. Mají tam velký sraz... možná i orgii."

Landon se zatřepal. "Tak se přidáme, jako správní křesťané, jako správní pravicově orientovaní, normální svět chránící muži!"

Odjistil granát.

"Láska je ve vzduchu, buzny!" zařval, a granát hodil do budovy. Ostatní členové jeho zpátečnického týmu udělali to samé.

Ozvala se strašná rána. Budova spadla. Zevnitř se ozýval řev neskutečně trpících lidí.

"Vaše láska planetu nezachrání, svině! Ale teď... teď jí bude líp! Míň uhlíku! Míň uhlíku!" řval Landon na celé kolo.

"Musím říct, že tenhle víkend v L. A. byl prostě suprový," řekl Colin svým přátelům na autobusové zastávce kdesi v hlubinách Los Angeles.

"Jestli naplánuješ nějakou akci v Sacramentu, dej mi vědět. Strašně rád bych něčím přispěl," řekl mu Jacques.

"Já taky," dodal Kirti, "dost jsem se od tebe za tenhle víkend naučil. I když studuju environmentální vědy, nemám takové znalosti sociální ekologie... ty tomu očividně opravdu věříš."

"No, i já teď nabyl přesvědčení," řekl s úsměvem Jacques, "že sociální ekologie je nejlepší, nejhumánnější ekofilozofie. Ne, že by Bookchin neměl mouchy, ale... je to sakra lepší, než všechen ten zelený kapitalismus, který hlásají v médiích a v politice... která je v této zemi z velké části pravicová, prokapitalistická, a dovádí nejen USA, ale vůbec celý svět ke kolapsu."

"Byl bych strašně rád, kdybych se tu mohl zdržet ještě pár dnů... Měli bychom si co říct," smál se Colin, "ale jak víte, jsem pracující s minimální mzdou, a potřebuju vydělávat na rentu... Jinak skončím trvale u Zacka, a ten žije ve dvoupokojáči, ale jeden má plný věcí... podle mě zbytečných... Každopádně nechci takový ten monogamní vztah, kdy dva lidi žijou v jednom bytě... chci vztahovou anarchii. Žádná závislost na partnerovi. Takže, jak jsem říkal, musím vydělávat!"

"Oh my fucking god," řekla Ruth, stojící opodál. Vytřeštěnýma očima se dívala do svého mobilního telefonu.

"Co se stalo?" zeptal se starostlivě Colin.

Ruth odtrhla oči od displeje mobilu. "V Coloradu někdo odpálil gay klub."

"Sakra," řekl Kirti.

"Nějaký fašoun..." řekl na to Jacques.

"Asi jich bylo víc," reagovala na jeho slova Ruth, "a jeden z nich napsal červenou barvou na silnici před strhlou budovou... no, pojďte se na tu fotku podívat. Je to čerstvá zpráva, dvacet minut od vydání..."

Na silnici před barem bylo napsáno: "PRVNÍ KROK K ZAJIŠTĚNÍ BUDOUCNOSTI TÝHLE KRÁSNÝ PLANETY - ODSTRANIT NEŽÁDOUCÍ, KTERÝ STEJNĚ NEJSOU SCHOPNÝ PŘISPĚT POPULACI".

"Fašoun," řekl opět Jacques, "tohle je... ohavné."

"Jak... jak může někdo něco takového udělat?!" vyřkla nevěřícně Ruth.

"Ukaž mi, prosím, znova ten obrázek," řekl jí Colin. Ještě jednou po něm přejel očima. 

"To vyfotili policisti... hned je tam někdo zavolal. Jako, stalo se to v obydlené části města, jo, kolem jsou bytové domy..."

"Je tam napsané... 'k zajištění budoucnosti týhle krásný planety'. 'První krok'? Co to má znamenat?" zeptal se Colin.

"Fašoun, co to myslí vážně," odpověděl Jacques.

Colin zakýval hlavou. Také mu to docházelo. "Možná... možná bych se tam měl podívat. Mám takový... takový pocit... že něco takového by napsal... a provedl... nějaký ekofašoun."

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ.

Obrázek týdne 24. 3. 2023

Žabí týden 2023 pokračuje, a vlastně již také končí. Sliboval jsem, že příspěvků v rámci letošní oslavy žab na mém blogu bude trochu méně, a tímto Obrázkem týdne je v podstatě zakončím. Také jsem sliboval, že tento příspěvek do obrázkové rubriky se bude nést v duchu jara, které nám v uplynulém týdnu oficiálně začalo. Po dlouhém hledání fotografie, se kterou bych byl spokojený, jsem narazil na toto velmi pěkné dílo z webu Mapio.net, a velmi se mi zalíbilo. Jaký je váš názor?

Popisek k obrázku: Skokan zelený (Pelophylax kl. esculentus) odpočívá na vodní hladině v blízkosti leknínu hvězdovitého červeného (Nymphaea nouchali var. caerulea). Vůbec se nepohybuje, a jeho tělo zahřívají intenzivní sluneční paprsky. Může v této pozici vydržet klidně několik desítek minut, nevyruší-li jej třeba užovka obojková (Natrix natrix), která tento rybník také obývá. Vodní plocha, v jejímž středu se obojživelník nachází, není příliš velká, a je udržována člověkem. Tento klepton skokana zeleného, anglicky nazývaný "edible frog" ("jedlá žába"), je hybridem skokana krátkonohého (Pelophylax lessonae) a skokana skřehotavého (Pelophylax ridibundus). Je schopen se rozmnožovat, a to hybridogenezí, což je v podstatě hemiklonální forma reprodukce, fungující ještě u několika dalších skupin hybridů skokanů z rodu Pelophylax. V dospělosti dorůstají samci těchto skokanů délky - od nozder po kloaku - 5 až 9 centimetrů, samice mohou mít až 11 centimetrů. Červený leknín, který záběru dodává kouzlo, je varietou jinak běžně modrého N. nouchali, a přirozeně se nevyskytuje; je výsledkem kultivace, a pravděpodobně se jako okrasná rostlina pěstoval už ve starém Egyptě, byť má podle jedné studie z roku 2012 blíže k mexickému druhu N. gracilis, než k pravému leknínu hvězdovitému, jenž pochází z jižní Asie. Tato fotografie byla pořízena ve vesnici Arnakke, v Dánsku.

Krásný doplněk k včerejšímu obrázkovému článku, co myslíte? Kéž by takový rybníček existoval někde v té městské džungli, kterou obývám. Prahu zpátky žábám! Give Prague back to frogs!

Zítra vás čeká sedmý Ekofašoun. A mohu vám slíbit, že se pomalu začneme dozvídat, odkud Landonovy nenávistné názory pramení. Vrátíme se tak trochu zpět v čase, a nahlédneme do dětství našeho zpackance. Připravte si kapesníčky.

V neděli se dočkáte dalších dokumentárních novinek, a že budou skvělé! A příští týden se na blog vrátí kvíz "Který pravěký tvor to je?". Že jste to teď, v březnu, nečekali? Neříkejte, že jste měli za to, že Blogorgonopsid má nějaká pravidla, přátelé! Každopádně doufám, že se vám letošní Žabí týden, sestávající z pěti příspěvků, líbil, a že si nenecháte ujít ani ten další - zase za rok!

Pět vybraných žabích ilustrací jako ukázka diverzity tohoto řádu obojživelníků

Čtvrtý příspěvek napsaný a vydaný na mém blogu v rámci Žabího týdne 2023 bude trochu stručnější. Tuto větu píši přesně ve 22:00, a umírám vysílením. Spíše než abych se pouštěl do rozsáhlé rešerše některého z bezocasých obojživelníků naší planety, rozhodl jsem se přispět dnes na svůj blog malou kolekcí pěti pěkných, všem milovníkům žab možná docela dobře známých ilustrací. Všichni jsme s nimi už seznámeni, ale přesto nebude na škodu se k nim vrátit!

1. Létavka černoblanná v The Malay Archipelago

Alfred Russell Wallace byl jedním z největších přírodovědců všech dob. Nezávisle na Charlesi Darwinovi pochopil, že existuje přírodní výběr. Při svých cestách po ostrovech jihovýchodní Asie se setkal s mnoha rozličnými a do poloviny 19. století vědeckému světu málo známými či neznámými zvířaty, a jednou z nich byly dnes již slavné "létající" žáby na Borneu. Na této kresbě, která byla vydána v knize The Malay Archipelago (Malajské souostroví), jež Wallaceovi vyšla v roce 1869, se nachází létavka černoblanná (Rhacophorus nigropalmatus), jedna z nejznámějších žab jihovýchodní Ase. Kromě Bornea žije i na Sumatře, na Malajském poloostrově, v Laosu, Thajsku, Vietnamu a na jihu Číny. Autorem díla je John Gerrard Keulemans, dánský ilustrátor přírody, zvláště pak ptáků, známý také pro svou obrazovou rekonstrukci vyhubené alky velké. Ilustrace je to velmi pěkná, mnoha čtenářům v 19. století i později vlastně "létající" žáby jihovýchodní Asie představila poprvé.

Zdroj: Wikipedia

2. Ropucha a motýl

Olejové ilustrace ropuch a motýlů se staly před několika lety jakousi klasikou, dobře známou těm, kteří mají o obrazy obojživelníků zájem. Zde je například vyobrazen blíže nespecifikovaný druh ropuchy, zřejmě z rodu Bufo, s babočkou, která si sedla na jeho oko. Byť není úplně pravděpodobné, že by v realitě motýl vydržel sedět na ropuší hlavě příliš dlouho - neboť se by asi brzy stal její potravou - rozhodně jde o malby velice hezké. Toto dílo vytvořila umělkyně Artsykate z amerického státu Washington.

Zdroj: Reddit

3. Rodinka leiopelmy Archeyovy z Nového Zélandu

Buďme ale zase trochu specifičtější. Toto výjimečné dílo ilustrátorky Jessie Robertson nás přesouvá na Nový Zéland, konkrétně na jeho Severní ostrov, poněvadž vyobrazuje malou rodinku leiopelmy Archeyovy (Leiopelma archeyi), kriticky ohrožené žáby z prastaré skupiny neodmyslitelně spojené s novozélandskými ostrovy. Tento vzácný pozůstatek kdysi mnohem početnější žabí rodiny, jež se ve fosilním záznamu objevuje již v juře, je znám díky rodičovské oddanosti jeho samců. Poté, co se potomci vylíhnou z vajíček, vyšplhají svému otci na záda - stále vybaveni ocáskem, byť fázi pulce v podstatě přeskočili - a nechávají se na něm vozit, dokud si neprojdou kompletní metamorfózou. Žáby se o své potomky starají různě; některé australské druhy je nosí v bočních vacích, dva druhy se staly známé tím, že je odnosili v žaludku, a novozélandské žabky zase vozí mláďata na zádech. Meze se tu zkrátka nekladou.

Zdroj: SAVE THE FROGS!

4. Impresionistická pralesnička strašná

Přeskočme do Jižní Ameriky za jednou z nejjedovatějších žab naší planety, proslulou pralesničkou strašnou (Phyllobates terribilis), vybavenou tak silnými batrachotoxiny, že je nezpečné se jí pouze dotknout. Požití 2 aý 7,5 mikrogramů jejího jedu může být pro člověka fatální. I přes svou vskutku toxickou kůži však tento endemit tichomořského pobřeží Kolumbie není v bezpečí; na Červeném seznamu IUCN je klasifikován jako ohrožený. Jistě je vám známo, že jed těchto pralesniček je již tisíciletí původními obyvateli této části Jižní Ameriky používán k pokrytí špiček šípů, jež pak pomocí foukaček střílejí na různorodou zvěř. Jed žába vylučuje, když je vystavena ohni. Na této malbě se možná nejeví tak živě, jako ve skutečnosti, ale kdo ví, třeba byste ji tak viděli právě poté, co by se vám na jazyk dostala trocha jejího jedu... A pak by se obraz rozmazal, a vy byste se navždy ztratili.

Zdroj: FineArtAmerica

5. Roztomilá otylka velkooká

V závěru Žabího měsíce 2021 jsem napsal článek Žáby z pouštních oblastí, který se mimo jiné věnoval i jednomu roztomilému druhu z Namibie a Jihoafrické republiky - otylce velkooké (Breviceps macrops). Tato 4,5 centimetru dlouhá pouštní žába patří k těm nejroztomilejším zvířatům naší planety, se svýma velkýma očima, drobnou hlavičkou, velkým, kulatým tělem a krátkýma nožkama. Své podemní úkryty opouští v rozmnožovací sezóně od června do října, kdy samičky aktivně hledají partnery na základě poslechu sameččí vokalizace, a pak se s nimi páří opět pod zemí. Potomstvo otylek velkookých přeskakuje pulčí fázi; z vajíček se líhnou drobné verze dospělých. Jde o téměř ohrožený druh, vyskytující se na území jen asi 2000 čtverečních kilometrů. Tato ilustrace je dílem ilustrátora/ky Dawnfire.

Zdroj: Pinterest

Jaký máte na můj výběr pěti žabích ilustrací, jež poukazují na žabí diverzitu, názor? Přidali byste nějaké dílo, nebo byste některé z této přehlídky odebrali? Svůj názor můžete vyjádřit v komentářích!

Skokan hnědý - zdánlivě obyčejná, avšak nádherná žába je obojživelníkem roku 2023

Kdo nezná skokana hnědého (Rana temporaria)? Šest až devět centimetrů dlouhá žába z čeledi skokanovitých (Ranidae), lehce rozeznatelná pro svou krátkou, zaoblenou hlavu, nepravidelné tmavé skvrny na zádech a výraznou tmavou skvrnu za okem, jakož i hnědavé zbarvení, jež jí vysloužilo jméno, je naším nejznámějším obojživelníkem. A také jedním z nejrozšířenějších. Ne každá lokalita s alespoň troškou vody v České republice se může pyšnit čolky, mloky skvrnitými (Salamanda salamandra) nebo skokany ostronosými (Rana arvalis). Když však vyrazíte do lesa nebo k potoku, do lomu nebo zkrátka vyjdete k potůčku v městském parku či do své zahrady (pokud tedy zahradu máte), je dost možné, že potkáte skokana hnědého. Kdybych nebyl do herpetofauny takový blázen - byť jsem nucen tuto svou vážnou odchylku od normy aktivně před ostatními zástupci svého druhu po většinu času skrývat - asi by mě už skokan hnědý nudil. To by si však samozřejmě nezasloužil, a já jsem rád, že nejsem jediný, kdo se ho v jakékoliv konverzaci o obojživelnících zastane. O tom, že zdánlivě obyčejný skokan hnědý si plně zasluhuje pozornost, rozhodla před několika týdny i Česká asociace pro ochranu a výzkum obojživelníků a plazů (HERPETA), jež ve spolupráci s Muzeem přírody Český ráj každoročně vyhlašuje Obojživelníka roku (a rovněž tak Plaza roku, ale tomu se v tomto příspěvku věnovat nebudu). Obojživelníkem roku 2023 je tedy právě skokan hnědý - žába často přehlížená, považovaná nezasvěcenými za příliš obyčejnou, a u těch, kteří k amfibiánům nechovají velký respekt, možná i neoblíbená. Přitom je však nutné, abychom si uvědomovali, že i tento široce rozšířený druh není v bezpečí.

Skokan hnědý (Rana temporaria) ve Spojeném království. Obrázek z webu iNaturalist

U nás mají skokani hnědí problémy při rozmnožování; jejich pulci jsou málo životaschopní. Další potíží, se kterou se tento druh potýká, je nadměrné užívání herbicidů a pesticidů na polích - tyto látky se bohužel akumulují ve vodotečích mezi poli, kde dospělí skokani přezimují, a mají pak na ně neblahý vliv. K životu potřebuje vhodnou krajinnou mozaiku, a preferuje větší vodní plochy - úspěšně se může rozmnožovat v tůních zabírajících plochu alespoň 10 čtverečních metrů, ale čím větší vodní plocha je, tím jsou pro jeho množení podmínky příhodnější. Ačkoliv u nás není skokan hnědý zařazen mezi druhy chráněné, je na Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky od roku 2018 veden jako ohrožený. Je třeba chránit jeho domovinu, kterou jsou rybníky a další větší tůně, louky, lesy, lomy, pískovny, říční tišiny, ale i uměle vybudované kanály a stružky, ve kterých je vodní tok regulován. Věnujme letos skokanu hnědému, obojživelníkovu roku 2023, náležitou pozornost! Nedívejme se na něj jako na jakousi obyčejnou žábu. Nemávejme nad ním rukou. Titul obojživelníka roku si zaslouží, neboť je nedílnou součástí ekosystémů, které obývá!

Zdroje informací pro tento příspěvek:

Obojživelníci České republiky

Jičínský deník

Třetím příspěvkem v rámci Žabího týdne 2023 na Blogorgonopsidu jsme se tedy z tropických krajů přesunuli do našich středoevropských končin. Nemohu nicméně slíbit, že v nich zůstaneme do zítřka!

Rákosnička žlutozelená - jeden z nejbarevnějších žabích druhů

Druhým článkem vydaným na mém blogu v rámci Žabího týdne 2023 se ještě zdržíme v dalekých krajích u exotických bezocasých obojživelníků. Tentokrát se podíváme na pestře zbarvený druh z tropické Afriky, který dost možná - byť je to pro každého z nás subjektivní - patří mezi nejkrásnější obojživelníky na naší planetě. Seznamte se s rákosničkou žlutozelenou!

V subtropických a tropických lesích Afriky, v jejích suchých savanách i sezónně vlhkých travnatých oblastech, v oblastech zemědělské půdy i ve městech, v bažinách i sladkovodních jezerech žije rákosnička žlutozelená (Hyperolius viridiflavus), malý obojživelník ze subsaharské čeledi rákosničkovitých (Hyperoliidae). Od špičky hlavy po kloku dosahuje maximální délky 3,3 centimetru, a to v případě samiček, které jsou o něco málo větší, než samečci. Jedná se o poměrně dosti známý žabí druh, proslavený i zmínkou ve filmu Jurský park (Jurassic Park) z roku 1993, byť v něm není přímo jmenován. Postava Alana Granta, ztvárněná hercem Samem Neillem, ve druhé polovině filmu hovoří o schopnosti "některých druhů západoafrických žab" měnit pohlaví ze samičího na samčí a naopak "v místech, kde se druhé pohlaví nevyskytuje". Jako vždy ve sci-fi příbězích, je na tom něco pravdy, a také je to tak trochu výmysl. Rákosnička žlutozelená je skutečně oním africkým druhem, na který Grant v rozhovoru s dětmi Murphyovými ve filmu vzpomíná, nicméně taková změna pohlaví byla u tohoto druhu zaznamenána jen jednou, a to v kolonii chované v zajetí. Tyto rákosničky jsou v dospělosti sekvenčními hermafrodity (u rostlin je ekvivalentem dichogamie), takže v různých částech života mají odlišné pohlavní orgány. V jednu část života tedy rákosnička žlutozelená může být identifikována jako samec, v jinou část života pak zase jako samice. Jakákoliv domněnka, že sekvenčními hermafrodity jsou však všechny žáby, nebo alespoň "některé" západoafrické druhy žab (jak to bylo vyřčeno právě v Jurském parku), je však mylná. Tento jev byl skutečně pozorován za umělých podmínek pouze u tohoto konkrétního druhu, a u žádného jiného. Dalo by se tedy - samozřejmě s trošičkou humoru - říci, že Jurský park po vzoru jednoho z předchozích Spielbergových blockbusterů, Čelistí (Jaws) z roku 1975, rozšířil o další skupině zvířat mylné představy.

Typický zástupce druhu Hyperolius viridiflavus. Zdroj: Pinterest

Zeměmi, v nichž se lze s rákosničkou žlutozelenou setkat, jsou Etiopie (konkrétně její severozápad), Jižní Súdán, Keňa (na západě), Rwanda, Uganda, Burundi, dále je pak k nalezení v severozápadní Tanzanii, na severovýchodě Demokratické republiky Kongo a také na východě Středoafrické republiky. Některé subspecie, jindy klasifikované jako samostatné specie, lze najít i v Zambii, Zimbabwe nebo v Angole. Vyskytuje se od nížinných oblastí až po nadmořskou výšku 2400 metrů, a to v biotopech zmíněných výše; je to druh, kterému se daří opravdu v celé řadě habitatů, od měst po "odlehlou divočinu". Rozeznáváno je celá řada poddruhů, jež se od sebe barevně odlišují, pouhé vypsání jejich celých vědeckých jmen by zde však zabralo příliš mnoho místa. Vraťme se nyní zpět k rozmnožování těchto žab, a pomiňme již její schopnost výjimečně měnit pohlaví. Rákosničky žlutozelené se rozmnožují v období dešťů; samička je v této době schopna naklást snůšku průměrně o 330 vajíčkách každých 10 až 20 dnů. Není neobvyklé, že za rozmnožovací sezónu - která trvá několik měsíců - naklade samice celkově až nějakých 800 vajíček. Z těch se líhnou malí pulci už dva až pět dní po oplození samcem, a v malé žabáčky se metamorfují už v osmi týdnech života. Pohlavní dospělosti pak zástupci tohoto druhu dosahují ve věku 4 až 12 měsíců. Smutné je, že zhruba po roce života rákosničky žlutozelené umírají, také proto se tedy během rozmnožovací sezóny snaží, co mohou, aby měly velké množství potomků. Zhruba po roce umírají tyto žáby i v laboratorních podmínkách. Výzkum K. Lisenmaiera a jeho kolegů, jehož výsledky byly publikovány v roce 1992 ve vědeckém časopise Physiological Zoology, dokázal, že dospělé rákosničky nepřežívají období sucha až do jeho konce. Skutečně mají tedy jedinou šanci se rozmnožit, dožijí-li se svého prvního a jediného období dešťů. A boj o život nekončí ani při něm; zvláště samci tohoto druhu jsou poměrně zranitelní, neboť vydávají hlasité zvuky, kterými na sebe nechtěně upozorňují predátory. Mezi ty patří různé druhy ptáků, ale třeba také nejedovatý had Lycodonomorphus refutus, jenž však samozřejmě tyto žáby nevyhledává s pomocí sluchu (hadi vzduchem nesené zvuky neslyší). Pulci rákosniček žlutozelených jsou potravou plejády larev vodního hmyzu, včetně larev vážek. Další zajímavá věc na tomto druhu je jeho schopnost dorůst utržené či poškozené končetiny.

Angolský poddruh Hyperolius vidiriflavus angolensis. Zdroj: CalPhotos

Vzhledem k množství poddruhů, které tato specie má, ji lze opravdu označit za jednu z nejbarevnějších žab. Zbarvení je u ni skutečně velmi proměnlivé; některé druhy mají černě skvrnitá záda, končetiny a hlavu, jiné jsou "dorzálně zdobeny" výraznými, až křiklavě zbarvenými pásky. Setkáme se s rákosničkami žlutozelenými, jež nejsou jen žlutozelené, ale také červené, hnědé, modré, černé, šedé, s bledými pásky, s černými skvrnami či se skvrnami bílými. Koloraci těchto žab se zkrátka meze nekladou. Nutné je však uvést i to, že taxonomie tohoto druhu je skutečně velmi složitá. Podle výzkumu A. Wieczoreka a jeho kolegů, jehož výsledky byly publikovány v Amphibia-Reptilia v roce 2001, je poddruhů této žáby deset. Ne všechny zdroje se ale s touto informací shodují. Podle zbarvení nicméně nelze určit, zda je žába rákosničkou žlutozelenou či zástupcem jiného druhu rodu Hyperolius (do kterého mimochodem, přinejmenším na začátku roku 2022, patřilo okolo 145 druhů!). Druhovou příslušnost žáby zkrátka prozradí výsledky analýzy mitochondriální DNA. 

Zdroje informací pro tento příspěvek:

Animal Diversity Web

AmphibiaWeb

Wikipedia

To byl tedy stručný popisek tohoto poměrně dobře známého žabího druhu. Máte rákosničku žlutozelenou rádi?

Tolkienova žába z ekvádorských And

Je 20. března, tedy Světový den žab (World Frog Day), a tak ho na svém blogu stejně jako v letech 2021 a 2022 hodlám věnovat bezocasým obojživelníkům. Mohu vás také ujistit, že v rámci Žabího týdne 2023 o nich v příštích dnech napíši více článků, i když jich tentokrát nebude tolik, jako v rámci Žabího týdne 2022 (a už vůbec ne tolik, jako v rámci Žabího měsíce 2021!). Nyní se spolu podívejme na velmi zajímavý druh žáby, která byla popsána teprve nedávno...

Hyloscirtus tolkieni - tak zní jméno ekvádorské žáby z čeledi rosničkovitých (Hylidae), jež byla popsána Juanem Carlosem Sánchez-Nivicelou a jeho kolegy v článku vydaném 19. ledna tohoto roku ve vědeckém časopise ZooKeys. Rod, do kterého patří, byl původně, poněkud kuriózně popsán roku 1882 jako Hylonomus; toto rodové jméno však o dvaavacet let dříve bylo dáno primitivnímu plazovi ze svrchního karbonu Nového Skotska, a tak byl žabí rod nedlouho poté přejmenován. V současné době je platných 40 druhů, a všechny žijí v neotropické oblasti, převážně však v Andách (ve Střední Americe, konkrétně v Kostarice a Panamě, se už setkáme jen se dvěma druhy těchto rosniček). Čtyřicátá specie tohoto rodu je tolik speciální, že autoři jejího popisu začali článek adaptací úvodních slov knihy Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky britského spisovatele J. R. R. Tolkiena. A protože jim žába svým neobvyklým vzhledem připomínala mnohdy bizarní, severoevropskými mýty inspirované postavy Tolkienových knih - zvláště pak těch odehrávajících se v jeho fiktivní Středozemi - poctili ho tím, že obojživelníkovi dali druhové přízvisko tolkieni. Rosnička Tolkienova, jak bychom jí tedy mohli česky říkat, je zatím známa z jediného exempláře, nalezeného v roce 2020 v Národním parku Río-Negro v jihovýchodní části ekvádorských And. Žába, měřící od čenichu po kloaku 6,49 centimetru, a nalezená při průzkumu oblasti v únoru a březnu onoho roku, byla zabita v 5% lidokainu a později umístěna do 70% etanolu. Autoři studie pak provedli morfologickou analýzu, na základě níž zjistili, že jejím nejbližším příbuzným je rosnička středokordillerská (H. larinopygion), jež je řazena mezi téměř ohrožené druhy, a se kterou se také setkáme pouze v Cordillera Oriental v jihovýchodoekvádorských Andách.

Rosnička Tolkienova (Hyloscirtus tolkieni) na fotografii Juana Carlose Sánchez-Nivicely z roku 2018. Zdroj: Mongabay

Autory studie v terénu zaujala jak velikost, tak výrazné zbarvení této rosničky, kterým se lišila od všech ostatních "hyloscirtů" v oblasti. Odlišit ji od nich lze také pomocí dalších znaků: užší hlava, více vomerinových zubů (a to devět až třináct) a "hubenější" přední končetiny; druhy z druhové skupiny "okolo" H. larinopygion mají hlavy širší, vomerinových zubů mají jen dva až šest, a jejich přední končetiny jsou masivnější. Větší tělesnou velikostí se zase Tolkienova rosnička odlišuje od druhů H. jahni a H. bogotensis; ty dorůstají maximální délky (od čenichu po kloaku) kolem 3,6 centimetru. Jak uvedl web Mongabay, se svými 6,5 centimetry by se H. tolkieni mohla vecpat do plechovky na sodu. Co se samotného zbarvení týče, má tato rosnička nazelenalá záda, silně zrnitý povrch kůže na končetinách, naoranžovělé špičky dlouhých prstů, a nepravidelné černé skvrny na břiše i na prstech. Nozdry má poněkud vystouplé. Lepkavý jazyk vyplňuje 80 % její ústní dutiny. Domovinou této žáby je hustý horský les v nadmořské výšce 3190 metrů. Exemplář byl odchycen ve 20:30, na větvi stromu asi pět metrů nad zemí a osm metrů od nejbližšího potoka. Můžeme tedy říci, že tyto žáby jsou aktivní v noci. Protože je zatím znám jen jeden exemplář, neví se, jak jsou na tom rosničky Tolkienovy početně - jejich domovina je však od roku 2018 přísně chráněna, a tak by jim nemělo hrozit žádné bezprostřední nebezpečí.

Snímek z Národního parku Río Negro-Sopladora, vyhlášeného ekvádorskou vládou coby chráněné území před pěti lety. Zdroj: HappyGringo.com

Informace pro tento příspěvek byly převzaty z následujícího článku:

A new stream treefrog of the genus Hyloscirtus (Amphibia, Hylidae) from the Río Negro-Sopladora National Park, Ecuador (ZooKeys)

Na začátek Žabího týdne 2023 to vůbec není špatné, že?

Winterwatch 2023 - David Attenborough o britské přírodě

David Attenborough o britské přírodě. Jedním z mnoha výjimečných hostů letošního Winterwatch byl veteránský dokumentarista David Attenborough, největší televizní přírodovědec všech dob. V příjemné stáji s ním natočil rozhovor Chris Packham, který s ním poprvé - tehdy ještě jako kameraman - pracoval zhruba v polovině 80. let. Dva přírodovědecké národní poklady Británie spolu hovořily o přírodě britských ostrovů. Spojené království je jednou z nejvíce přírody zbavených zemí na světě. Oba přírodovědci však za své dlouhé kariéry zažili hned několik úspěšných reintrodukcí; Chris zmiňuje třeba loňské první úspěšné rozmnožování orlovců říčních na jihu Anglie za posledních pár stovek let, které ve Springwatch oficiálně světu oznámila jeho nevlastní dcera Megan. David před třiceti lety pomáhal s reintrodukcí orla mořského, a také vzpomíná na návrat orlovců říčních, a to u Rutland Water - místa nyní neodmyslitelně spojeného s každoroční událostí Birdfair. Protože se rozhovor vysílal v rámci Winterwatch, musel se Chris Davida zeptat, zda má nějaký oblíbený zimní druh. Jeho odpověď: drozd cvrčala, kterého zkrátka nelze přehlédnout, ale který se v Británii nikdy dlouho nezdrží. Chris zase za svůj oblíbený zimní druh považuje puštíka obecného, jenž se v lednu začíná ozývat; Chris jejich houkání rád poslouchá ve svém domově v New Forest. David a Chris také mluví o "mindfulness moments", devadesátisekundových tichých sekvencích, které se ve Watches začaly vysílat na jaře 2020 v souvislosti s covidovým lockdownem, a jež se staly velmi populární. Dále se David rozhovoří o svém nejnovějším dokumentárním seriálu pro BBC, Divoké ostrovy (Wild Isles), velké oslavě britské přírody ve stylu Planety Země II (Planet Earth II). Uvidíme záběry, na které se v seriálu můžeme těšit - od ledňáčků lovících ryby a kosatek na britském pobřeží po slavné murmurace špačků, mezi nimiž samotného Davida v dokumentu uvidíme, a to uprostřed noci! David nám také vysvětlí, proč nikdy dříve nenatáčel dokumenty o britské přírodě - na meetingu v 50. letech bylo rozhodnuto, že jeho pořady se budou týkat exotické zvířeny, a lidé z BBC Natural History Unit v Bristolu se budou spíše zaměřovat na zvířata a rostliny Británie (později se samozřejmě outpout NHU rozrostl, a David začal pracovat i pro tuto jednotku, nicméně tradice zůstala). Každý, kdo Chrise Packhama a Davida Attenborougha trochu zná, ví, že kdykoliv, kdy se setkají, předají si vzájemně dárky - jednou to byl megalodoní zub, podruhé intervertebrátní disk plejtváka myšoka... Nyní Chris svému staršímu kolegovi předá pero jednoho z Davidových oblíbených ptáků - novoguinejské rajky malé, se kterou se veteránský přírodovědec setkal při natáčení dokumentu Attenborough in Paradise z roku 1996. Chris tyto ptáky v divočině neviděl; ocasní pero ptáka zachránil z viktoriánského muzejního exempláře, jenž měl být kvůli špatnému stavu zachování zničen.

Klip ze sedmé epizody pořadu Winterwatch 2023 od BBC Studios Natural History Unit, vysílaného živě v lednu na televizní stanici BBC Two.

Ekofašoun - Kapitola 6.: Všichni poldové jsou bastardi

Landon Kaelber je typický pravičák. Nepřeje pokroku, zajímá se jen o sebe, a jeho nezadržitelné parafilní pudy jej vedou ke znásilňování žen, které si omlouvá křesťanskými konstrukty. S potrhaným penisem přežil v bornejské džungli několik měsíců, než se spojil s podobně smýšlejícími, nenávistnými jedinci, s jejichž pomocí chce nyní "pomoci planetě" vyhubením lidí, které pro jejich odlišnost - odlišnost pouze od sebe - nemá rád. Jeho misogynní smýšlení jej již vedlo ke znásilnění několika žen, a v Singapuru zavraždil gay muže. V jeho genocidálních fantaziích jsou však některé skupiny lidí hromadně vyvražděny. Landona tyto představy velmi těší. Když se však spolu s Luisem Starsonem a indonéským mladíkem Mulukem ocitl v rodné Americe, a napadl muže na palubě letadla pouze kvůli barvě jeho pleti, skončil ve vazbě. Ani policisté, kteří ho vyslýchali, s Landonovými fašistickými názory nesouhlasili. To se však brzy může změnit, neboť jak moc dobře ví další hlavní postava našeho příběhu, Colin Yarborough, všichni poldové jsou bastardi. Zvláště pak ti, kteří nemají rádi antifu, a kteří s nácky typu Landona sympatizují. Colin, zelený anarchista z kalifornského Sacramenta, reprezentuje velmi humánní ideje o vytvoření ekologické společnosti - je to člověk, který se vždy postaví za rovnost, svobodu, proti kapitalismu a proti pravičákům smýšlejícím jako Landon. Ostatně už před nimi v Sacramentu zachránil několik lidí. Již víme, že střet Colina s Landonem je nevyhnutelný, ale bude ještě chvíli trvat, než se setkají. Prozatím se vraťme do miamské policejní stanice za Landonem, neschopným před televizní obrazovkou nazvat hnutí Extinction Rebellion ničím jiným než "marxisty", a zjistěme, zda se mu třeba nepodaří být z vazby předčasně propuštěn... protože se možná z pohledu některých "mužů zákona" vůbec ničím neprovinil.

KAPITOLA 6.

VŠICHNI POLDOVÉ JSOU BASTARDI

"Letos 30. dubna to bude 78 let, co ze světa odešel muž velkých plánů. Člověk, který byl nepochopen, jak falešnými patrioty z naší země, z deštěm smyté země našich praotců, i z ohavného Stalinova Sovětského svazu. Oslava výročí tragické smrti našeho führera se blíží! Je na čase žít naše sprosté, řádu zbavené životy tak, jak by si to přál!"

V prostorném sklepě se k sobě mačkaly desítky svalnatých mužů, oblečených v černých košilích a černých kalhotách. Všichni pohlíželi na vysokého muže s černým čírem a rukama potetovanýma nacistickými symboly, který jim kázal. Divoce u toho máchal rukama, prskal sliny, byl zcela ponořen ve svém fanatickém projevu. Nikdo se neodvážil odtrhnout od něj své zraky.

"Říkám vám, byla to socialistická propaganda, co z Adolfa Hitlera učinilo válečného zločince! Zrůdu, kterou žádný mladý člověk při smyslech již nenásleduje! Lži! Lži socialistů, lži komunistů a marxistů, černochů a homosexuálů, Židů a žen! Chtěli, abychom všechno ztratili... vše, co führer vybudoval! Ale nepodařilo se jim to... Ne, nepodařilo! Protože führerův odkaz je nezapomenutelný... a každý inteligentní člověk, každý vyvolený, každý skutečný Áryjec si k němu nakonec najde cestu!"

Několik mužů v předních řadách zástupu pokývalo hlavami. Vzadu kdosi zamával nacistickou vlajkou.

"Zruinovali náš svět... Svět, ve kterém se lidé mohli mít dobře pod jeho vedením, a pod vedením jeho synů! Ale my se všem těm bestiím, nasazeným do světa sovětskou propagandou, britskými labouristy a demokratickými pedofily postavíme! Zachráníme normální svět! Führer svého cíle nedosáhl, tak ho za něj dosáhneme my!"

Všichni muži ve sklepě napřímili ruce. Hailovali.

"Nechť naši synové a dcery vyrostou ve světě, který nebude zbavený starých, krásných tradic... a který našeho vůdce nebude nadále zavrhovat! Je na čase započít očistu Ameriky. Mnohokrát jsem vám říkal, že v naší zemi žije více Áryjců, než kde jinde... Přivolejme je zpět! Získejme je zpět na tu správnou stranu, na tu naši! Běžme do světa, a hlásejme vůdcova slova, a vnesme světlo do neomarxistické dystopie, ve které nás nutí žít, a ve které naše děti přicházejí o svou přirozenou identitu!"

Jméno Adolfa Hitlera další kazatelova slova přehlušilo. Skandovalo se zdánlivě nekonečných patnáct minut.

"Vraťte se teď ke svým manželkám, pomodlete se s nimi k Bohu, a zaneste do jejich pochev áryjské sémě," skončil svůj projev kazatel, "do příštího setkání jste propuštěni!"

Sešel z pódia, a kapesníkem si utřel pot z čela. Přistoupil k němu mohutný vousáč, a poplácal ho po pravém rameni. "Tenhle projev se ti obzvlášť poved, Matte. Myslím, že těch pár nováčků, co stáli vzadu, jsi přesvědčil. Velkej palec nahoru."

"Nováčkům?" zeptal se kazatel, a zazubil se. "Nevěděl jsem, že na dnešním setkání byli... noví rekruti."

"Jake od nich dostal e-mail. Našli nás přes Facebook. Takoví dva mladíčci, jeden má trošku moc velkej nos, možná Žid. Ale to je jedno, v tuhle dobu furt potřebujem každýho."

"Žid? Do prdele, Gerome, židáky tady nechci. Jestli už ho trošku znáš, poptej se ho na jeho rodokmen. Poupravený pinďoury tady nechci."

"Kdy bude další setkání?"

"To určí ten borec, Bertrand."

Gerome se k Mattovi naklonil, a pošeptal mu do ucha: "Nezažalovala ho náhodou jeho dcera za... víš co."

Matt se mu podíval do očí, a pousmál se. "Ne," odpověděl.

Chvíli mlčeli. Mezitím se sklep vyprázdnil. Na jeho podlaze zůstalo jen několik sbalených nacistických vlajek, které Gerome začal sbírat. "Máš teď něco?" zeptal se svého kolegy.

"Jo, směnu," řekl otráveně Matt, oblékaje si policejní uniformu. Nasadil si na hruď hvězdu, napřímil se a se širokým úsměvem zhluboka vydechl. "Jdu dělat svou práci."

Landon sebou škubl. Zahučel. Chtěl se na něj přestat dívat. Ale nešlo to. Nedokázal se zbavit nutkání pohlížet na něj.

Před jeho tváří se nacházel penis. Landon máchal rukama. Kroutil se. Bránil se mužským genitáliím, a hystericky u toho křičel. Pak se mu zničehonic v ruce objevil nůž. Nebylo podstatné, odkud se vzal. Landon pevně sevřel jeho rukojeť, a čepelí zajel mezi nohy neznámého muže. Zděšeně vydechoval, zatímco mu na tvář stříkala krev. A poté už se jen smál, rozradostněný z toho, že se hrozivého pokušení zbavil.

Sen skončil. Landon otevřel oči, a s dalším zahučením sebou pohnul na lůžku. Byl stále ve vazební místnosti v miamské policejní stanici. Rychle se rukama dotkl svého obličeje. Ani kapka krve. Posadil se, promnul si oči, a dvakrát si odplivl. 

"Jenom další hnusnej sen, Landone. Ďábel... Ďábel se tě snaží pokoušet. Čim dál víc. Do prdele, tohle není dobrý... znamená to, Bože, že jsem fakt na správný cestě, když mě teď Ďábel nutí myslet na chlapský genitálie každej den? Do prdele s nima."

Když si přestal povídat pro sebe, vstal, protáhl se, lehl si na břicho na podlahu, a začal po ní jezdit rozkrokem. "Představ si, že je to nějaká ženská, Landone... to je vono, to je vono..."

Zařval bolestí. Prudce vstal, a pohlédl na svůj rozkrok. Kalhoty prosakovala krev. "Do prdele! Do prdele, já s timhle roztrhaným šulinem nezmůžu fakt nic! Do prdele, pomoc!" řval, a syčel u toho bolestí.

Do místnosti vkročil tělnatý policista s knírem, kterým byl Landon předešlého dne vyslýchán. "Co tady křičíte? Když něco potřebujete, máte zmáčknout támhleto tlačítko na stěně!"

"Čum na to, vole!" zařval Landon, a ukazováčky obou rukou ukázal na svůj zakrvácený rozkrok. "Co jste mi to udělali?! Co jste mi to, do prdele, udělali?!"

"My...? Co tady děláte vy?! Vy jste si to nějak pořezal, že jo?! Abyste šel do nemocnice... no jasně!"

"Tak to teda neni! Tohle jste mi udělali vy! A ta vaše zasraná podlaha v týhle hnusný místnosti!"

"Počkejte, sakra... donesu vám lékárničku," řekl policista, a zabouchl dveře.

"Ať to lítá, sráči!" reagoval na jeho slova Landon.

S hlasitým sykotem si Landon opět sedl na lůžko, a pustil si televizi. Na stanici Channel 24 News byl vysílán rozhovor se senátorem Georgem Malorem, starším pánem s řídkými, bílými vlasy a výraznou jizvou na tváři, kterou si odnesl z let své vojenské služby.

"Pane senátore, vy jste se mnohokrát nechal slyšet, že jste centrista. Z jakého důvodu tedy chcete podpořit to, co mnozí z vašich straníků od Demokratů nazývají 'radikálním' řešením managementu ptačích populací na Aljašce?"

"Víte, Rose, věda se nedá popřít. Ze Severní Ameriky zmizelo od roku 1970, pokud to řeknu správně, protože mi paměť už tak dobře neslouží, 53 % zahradních ptáků, a v arktické Kanadě a na Aljašce - o kterou nám právě jde - to bylo tuším 23 %. Toto nejsou malá čísla. Já nejsem žádný biolog ochrany přírody, nejsem ochránce... ale ta čísla jsou alarmující. A jestli pár Demokratům vadí, že socialističtí členové strany chtějí tato zemědělská omezení... to je tak trochu jejich problém."

"Právě socialisté ve vaší straně ale tvrdí, že vaše podpora zákona je sama o sobě pochybnou, protože jste spojený s miliardáři..."

"To nebudu komentovat, Rose..."

"Heh! Další demokratickej pedofil... A voni jsou stejně všichni stejný... centrista nebo socialista, do prdele, stejný volové," řekl si pro sebe nahlas Landon, "kdyby chtěl tenhle sráč zachránit ptáky, a vůbec celou zasranou planetu, tak podpoří spíš nějakou 'radikální', do prdele, redukci uhlíku... Pistole do rukou, a vyhubit ty levičácký sráče! To by pomohlo!"

Luis a Muluk seděli na lavičce v parku nedaleko policejní stanice. Kolem nich prošla paní, časně zrána venčící svého buldočka.

Luis zahvízdal. "Pěkná prdel!" vykřikl nahlas.

Paní se na něj znechuceně otočila. V tu chvíli Muluk říhl. "Prasata," řekla, a šla rychle pryč.

"Kdyby byla větší tma, tu prdel bych jí vošahal," řekl Luis, a zasmál se, "vidíte támhlety keře? Tam bych ji zatáhl."

"Vy jste borec," řekl uznale Muluk, "kolik ženských už jste takhle dostal?"

"Nepočítám to. Ale obden si aspoň na nějakou sáhnu. Když jsem byl na konci minulého roku v Jakutsku, nejspíš jsem tam vytvořil úplně nový genový bazén. Víte, jak to myslím... Létal jsem od vesničky k vesničce, pálil jsem je, aby byla Sibiř očištěna od lidské špíny, a přitom jsem experimentoval s jakutskými ženami... Bylo mi líto té, která se před mýma očima zabila, protože to nedokázala unést... ale byla dobrá. V hořící chaloupce jí přitom chytly vlasy, a ona se i tak držela ještě deset minut, a dávala do toho všechno... Krásné chvíle, na které nezapomenu."

"Sakra... já jsem z toho úplně nabuzený," řekl Muluk.

"To znamená, že jste správný heterosexuál, mladý muži. Pouhá představa dominance nad druhým pohlavím vám musí zvednout péro třeba až do nebes," řekl s upřímným úsměvem Luis, "až Landona dostaneme z vězení, naučíme vás, jak ženy lovit. Připravte se na krásný život plný potěšení, mladý muži."

"A kdy ho z té stanice vytáhneme? Sedíme tady už hodinu... a ten váš kámoš ne a ne se objevit!"

"Myslím, Muluku... že zrovna támhle jde."

Luis se zvedl, a s nataženou rukou přistoupil ke svalnatému policistovi, jdoucímu pěšky přes park do práce. Zazubil se na Luise, a pevně mu stiskl ruku. Luis naschvál zakvílel. "To je stisk... Vy jste asi dost posiloval, co?"

"Kámo... jak dlouho jsme se neviděli? Tři roky?" zeptal se policista, Luise chlapsky obejmul a poplácal mu po zádech. Přistoupil k němu Muluk.

"Matte, tohle je můj kolega, Muluk Lestari, ten chytřejší z dvojice hnědých, skoro šikmookých mužů, které můj mladší přítel našel na Borneu," řekl Luis, "Muluku, tohle je Matt Debrad, můj velmi dobrý přítel a nejlepší policista v celém Miami. Má za sebou dvacet let trestání těch nejhorších zločinů. Loví drogové dealery, hlavně ty, co naší mládeži prodávají LSD a podobné ohavnosti, a taky domácí teroristy, jako antifu a tak podobně."

"Je mi potěšením, pane Debrade," řekl Muluk, a podal Mattovi ruku. Ten však stál jako solný sloup, a na Indonéšana pohlížel s podezřením.

"Nechtěj mi říkat, Luisi, že jsi sem přitáhl nějakého ilegálního imigranta!" řekl přísně.

"Je tu jen na pár týdnů, Matte," bránil se Luis, "opravdu. Pak poletí do Vietnamu, zaplatí svému bratrovi plastiku pinďoura, a budou tam spolu žít šťastně až do smrti."

"Hmm... No fajn. Kdybych tě neznal, Luisi, tak ti nevěřím. Ale dobrá... dobrá..." odpověděl Matt. Muluka si stále podezřele prohlížel. Oči mu přitom zlostně žhnuly. Teprve po minutě se podíval opět na svého starého přítele. "Zprávu na Whatsappu jsem teda dostal, a že byla kryptická... Drůbež v kurníku, kelbrácká odrůda z Londýna. Nevím, co to znamená, a zní to pořádně goofy."

"Jmenuje se Landon Kaelber. Takový příjemný mladý muž, 29 let, z Tennessee. Muž víry. Chtěl ji opustit, ale nakonec v sobě utvrdil touhu po následování Ježíše. Vaši lidé ho zatkli..."

"Ajaj, za co?"

"Napadl černocha. V letadle. Zkusil jsem to rozmluvit, ale..."

"No a co? Černoši jsou přece svině, ne? Já teď zrovna chytil skupinku dealerů, a všichni byli černí. Jak uhel! Asociální negři bez budoucnosti... no, teď už ji mají. Vsadil jsem je hezky za mříže, a odpykají si aspoň pět let, pár chlapů jim ve sprchách napraví prdelky, a hned budou pro naši společnost přínosnější..."

"Schvaluju to, že Landon na toho negra zaútočil," řekl Luis, "akorát... si měl prostě dávat pozor. Ale pěkně ho zkrvavil. Byl bys na něj hrdý, kdybys jeho dílo viděl. Chlap musel okamžitě do nemocnice, na plastiku spodní čelisti."

"Dobrý," pokýval uznale hlavou Matt, "taky jsem už jednoho černocha takhle zmydlil. Blb... vytáhl na mě pistoli. No, to je jedno... Takže Landon Kaelber říkáš? Tak se ten zadržený jmenuje?"

"Udělal jsem mu fake občanku. Mají ho tam jako Lynna Furse. Ale jo, jeho pravé jméno je Landon. Tobě můžu věřit, u tebe je ta informace v bezpečí."

"Lynn Furs... fajn, to se mi z hlavy neztratí."

"Má velké plány, Matte. Velké plány. Je v podstatě jako já. Ale je přesvědčený. A to je strašně potěšující. Je to vizionář. Líbil by se ti... a dalším lidem z tvojí skupinky možná taky."

"Kde je politicky situovaný?" zeptal se zvědavě Matt.

"Nenávidí negry, teplouše, muslimy, imigranty... jak říkám, Matte, líbil by se ti... líbil by se vám."

"Sakra... tak takového zajali, jo? Dej mi jeden den, Luisi. Jeden den."

Po příchodu do své pracovny na stanici usedl Matt za počítač. Hned začal brouzdat nejnovějšími záznamy. Našel si skoré informace o zadrženém Lynnu Fursovi, prohlédl si jeho fotografii, a napojil se na kameru ve vazební místnosti. Chvíli se na Landona jen tak koukal. Devětadvacetiletý muž byl v místnosti od pasu dolů svlečen, a bolestně hekal při zavazování krvácejícího rozkroku. Matt se přitom kousal do prstu, a snažil se zadržet smích. Teprve když Landon tu komedii skončil, a roztáhl se na lůžku, vypojil Matt kameru.

Přišel ke svému kolegovi, staršímu holohlavému pánovi s bílou bradkou, který seděl u počítače na druhém konci místnosti. "Poručíku Pierci, můžu si půjčit klíče od vazební místnosti? Ten muž, který v ní je, provádí něco... opravdu divného. Radši se na něj půjdu podívat.

Starý policista se široce usmál. "Má zraněný penis. Nedělal tam to, co si myslíte."

"Stejně bych se na něj chtěl jít podívat."

"No, já teď klíče nemám... Vzala si je seržantka Watts. Šla do vazební místnosti s jídlem pro toho mladíka," odpověděl Pierce.

Matt rychlým krokem prošel chodbou. Dveře vazební místnosti byly otevřené. Zevnitř se nesl hlas seržantky Watts: "... dejte si ty kalhoty nahoru. Tohle je tak nevhodné... Ne, nasaďte si ty kalhoty! Já vám na to koukat nebudu... Co to... co to děláte?"

Matt je chvíli oba sledoval skrze škvíru. Opět zadržoval smích. Landon stál na lůžku, předstíral, že jel na koni, a polonahý se policistce ukazoval. Ta mu nakonec na lůžko položila tác se sendvičem a sklenicí vody, a se znechuceným výrazem v obličeji se k němu otočila zády. Právě v tu chvíli vtrhl do místnosti Matt.

"Poručíku Debrade, tento člověk je beznadějný. Nevím, o co se snaží tím, že se přede mnou chová jako nějaký exhibicionista..."

Matt nic neříkal. Zkontroloval, zda byl v zámku dveří klíč, pak dveře prudce zavřel, klíčem otočil, a schoval ho do kapsy. Seržantka Watts se na něj dívala překvapeně. Nechápala, o co mu šlo.

"Lan... ehm, Lynne?" oslovil Matt Landona.

"Yee-haa!" vykřikl Landon, a seskočil z lůžka.

"Pojďme si užít trochu zábavy," usmál se Matt, a seržantku Watts přetáhl přes obličej obuškem. Z nosu jí vystříkla krev, když spadla na podlahu. Byla tak v šoku, že ani nestačila vykřiknout. Matt jí okamžitě nacpal do úst kapesník. Spolu s Landonem ji pak přitiskli ke stěně v rohu místnosti. 

"Rád vás poznávám," usmál se Matt na roztouženě přihlížejícího Landona, a seržantce Watts stáhl kalhoty.

Ulice ve středu Los Angeles zaplavili demonstranti. Mávali s kartononovými cedulemi s nápisy "PŘESTAŇTE NÁM NIČIT ZDRAVÍ", "OVZDUŠÍ JE V L. A. NEJHORŠÍ OD ROKU 2010", "NAŠE ZDRAVÍ A KVALITA OVZDUŠÍ BOHATÉ NEZAJÍMAJÍ" nebo "KONEC FOSILNÍM PALIVŮM. VYKOPNĚME DERRICKSONA!"

Většina demonstrantů byli mladí lidé, studenti, čerstvě pracující, ale sem tam se mezi nimi objevil i někdo starší, zvláště prarodiče, mající strach o budoucnost svých vnuků a vnoučat. Losangeleská odnož decentralizovaného hnutí Extinction Rebellion zorganizovala přímou akci, které zúčastnilo více než dva tisíce pět set lidí. A další, jak se zdálo, přibývali, neboť průvod nabýval na síle. Prázdná místečka mezi demonstrujícími se rychle zaplňovala. V jednu chvíli účastníci akce zablokovali autobus, a setkali se s prvními nadávkami. 

"Mám být už deset minut v práci, vy sluníčkáři! Proč tohle děláte?! Běžte si zpátky do škol!" řval asi padesátiletý muž, vyklánějící se z okénka autobusu. "Měli by vás vypráskat!"

Někdo mu poťukal na rameno. Muž sebou trhl, a všiml si punka s fialovými vlasy, jenž se zcela neslyšně posadil na sedadlo vedle toho jeho. V ústech měl joint, a pokuřoval marihuanu. "Co se vám na přímé akci, jako je tato nelíbí, pane?" zeptal se ho, a usmál se na něj.

"Jsou to potvory... Když chtějí něco měnit, tak ať jdou do politiky! Co změní tímhle maršováním ulicema?!" rozčiloval se muž.

"Reformy snad někdy něco změnily?" ptal se ho dál Colin, a vtáhl do úst trochu kouře. "Ne reformy, ale revoluce a přímé akce svět měnily, a zlepšily ho. Vzpomeňme na 60. léta, na boj za práva našich afroamerických přátel. Vzpomeňme na Stonewall. Vzpomeňme na sufražetky, které vybojovaly volební právo pro ženy... není to tak dávno, co ženy ještě nemohly ani volit. A co velké demonstrace odborů, z nichž některé skutečně dosáhly zlepšení pracovních podmínek? Blokády a protiakce... Někdy stojí za to vyjít do ulic, a mírumilovně dát těm nahoře, lídrům a bohatým, vědět, že jich máme dost."

"Vy jste nějak chytrej... taky nějaký studentík? Patříte k nim?"

"Jo, patřím," řekl s úsměvem Colin, a vytáhl joint z úst, "nepovažuju se za XR, ale jsem anarchista."

"Cože?" řekl starší pán s podezřívavým tónem.

"Slyšíte dobře. Jsem anarchista. Libertariánský levičák. Přímá akce je podle mě jediný prostředek, jak dosáhnout opravdové změny. Nevěřím v reformu, nemám důvěru k těm, kteří reformy provádějí. Být anarchista znamená neuznávat útlak ze strany státu, ze strany organizovaného náboženství, a neuznávat kapitalismus. A důležité je stavět se proti nim."

"Anarchista?! Vy nás tady rozmetáte bombama? Vy jste nějaký...?"

"Terorista? To jste chtěl říct? Nevěřte Hollywoodu, pane. Joker z Temného rytíře vůbec anarchista není... vlastně bych ho označil za pravičáckého libertariána, který jako každý zhovadělý individualista dělá, co se mu zachce... a třeba občas někomu pořeže ksicht. Ne, anarchismus aneb antiautoritářské hnutí se zrodil v 19. století. Neslyšel jste třeba někdy o Kropotkinovi? Bakuninovi? Proudhonovi? To byly důležité osobnosti 19. století, které pro anarchismus, a v případě Kropotkina anarchokomunismus, vytvořili potřebné základy."

"Chcete tady nějakou anarchii? Rozmetat tenhle systém? Jak?! Tímhle maršováním ulicema?! No, tak to se vám daří! Jak říkám, mám už být v práci!"

"Víte, co je anarchie? Svět rovnosti. Svět bez žebříčku, po němž by mohli psychopati vyšplhat nahoru. Rovný svět, rovný pro všechny lidi, pro všechny druhy... Možná už jste se s těmihle myšlenkami někde setkal, ale nevěděl jste, že jsou to myšlenky anarchistické."

"Anarchie je chaos. Běžte s tím do háje."

"Anarchie znamená bezvládí. Monarchie znamená jeden vládce. Chápete? Mon rovná se jeden. A- rovná se žádný. Žádný vládce. Nezní to snad humánně?"

"Dejte mi pokoj. Mám být v práci... už patnáct minut! Šéf mě zabije!" stěžoval si muž.

"Nenechte se jím ponižovat. Jednou přece můžete přijít do práce později, ne? Máte v práci nějaký odbor?" zeptal se Colin, a zase vtáhl do úst trochu marihuany.

"Odbor? Za co nás máte, za socialisty?!" rozčilil se muž.

"Hmm, Amerika, no... tady odbory nikdo nemá rád. Hele, máte ještě nějakou jinou otázku? Ohledně anarchismu, ohledně XR? Extinction Rebellion má v podstatě anarchosyndikalistický základ. Jako nepolitické hnutí - nepolitické alespoň v mainstreamové politice autoritářských pravičáků, libertariánských pravičáků a sem tam nějakého toho autoritářského levičáka - usiluje o to, aby tihle bastardi, co nás 'vedou', říkali pravdu. A tu často neříkají. Který politik mluví o tom, co způsobuje fosilní kapitalismus? Který politik se postaví proti establishmentu, ve kterém jde víc o profit, než o lidské zdraví, vztahy, a také o zdraví zvířat a vůbec všeho života na naší planetě? I když to s XR tolik nesouvisí, mohl bych citovat Murrayho Bookchina, významnou osobu spojenou s ekofilozofií sociální ekologie, která..."

"Dejte mi pokoj, vy verbeži!" vykřikl muž. "Tyhle vaše ultralevičácký kecy nikoho nezajímají!"

"Mě docela zajímají," zasmála se teenagerka sedící u okýnka za nimi, "vždyť tohle je budoucnost, pane. Kapitalismus se musí překonat, chceme-li přežít, a chceme-li zajistit přežití ostatních druhů. Dlouhodobě je ten systém neudržitelný, a už teď se rychle řítí ke kolapsu."

"Vy mladí lidi... já jsem žil, když existoval Sovětský svaz! Vy vůbec nevíte, o čem mluvíte, když tady zanášíte všechny ty vaše ultralevičácké nápady, a..."

"Kdo chce Sovětský svaz? Sovětský svaz ani nebyl socialistický," zamračil se Colin, a vytáhl joint z úst, "proč pravičáci jako vy vždycky trapně vytahují Sovětský svaz, když chtějí potírat nějaké, aspoň z jejich pohledu, 'radikálně' levicové myšlenky? Je to zcestné, a dost to poukazuje na vaši úroveň vzdělání."

"Běžte pryč! Tohle nikoho nezajímá!" rozčiloval se muž.

Teenagerka vstala, a spolu s Colinem vyšla ven z autobusu. "Kašlu na školu. Omluvím se, že jsem nemocná... přesvědčil jste mě."

Colin se usmál. "Jsem dobrý manipulátor, že jo?"

"Spíš se o to sama zajímám už pár let. Jako s XR sympatizuju, jenom jsem ještě nebyla na žádné jejich akci..."

"To s tím manipulátorem byl vtip. My oba víme, jak to ve skutečnosti je."

"Ruth," představila se mu, "Ruth Armstrong."

"Já jsem Colin Yarborough. Jsem ze Sacramenta. Sem do L. A. mě pozvala kamarádka anarchistka. XR teď ohlásilo, že udělá enviro přímou akci, primárně zaměřenou proti znečištění ovzduší... no, vzduch je tady fakt strašný, a to jsem neodhadl po čuchu, ale vyčetl ze všech těch vědeckých studií, které se jím zabývají."

"Bydlím tady... jako to, že L. A. má nejhorší kvalitu vzduchu v celých Státech, to ví asi každý na světě... teda každý, kdo žije v realitě... a ty smogy jsou čím dál horší. Můj táta třeba musel jednou do nemocnice, když jenom vyšel ven, a moc se toho nadýchal... on má sice už nějaké zdravotní problémy pár let, ale... i tak..."

"To věřím," řekl Colin, "no a nevoní to tu ani teď." Zasmál se. "Pojď, tak nějak se vtěsnáme mezi ty ostatní... Já za chvíli zavolám Kehlani, té kamarádce... protože s ní chci o něčem mluvit."

S brzy nadcházejícím polednem se tisíce demonstrantů zastavily u Crypto.com Arena ve Staples Centre, uprostřed Los Angeles. Na malém pódiu tu před nimi vystoupila Sandra Burke, nevinně působící holka s rezavými vlasy a orlím nosíkem, která si před adresováním všech příchozích musela nejdříve mimo mikrofon odkašlat, a dodat si tak sebejistoty.

"Zdravím vás všechny," řekla trochu třesoucím se hlasem, ale pak už veškerá nervozita zmizela, "zdravím vás všechny, kteří přišli na dnešní přímou akci proti znečištění ovzduší v L. A. a za ukončení fosilního kapitalismu ve státě Kalifornie. Málokdy v dnešním světě máme možnost opravdu říci, co si myslíme. To je fakt. Dali jsme souhlas médiím, aby manipulovala s naším myšlením, a abychom věřili těm, kteří k nám promlouvají skrze zprávy, podcasty a tak dále, a předně těm, kteří hájí zájmy bohatých, korporací, fosilních firem, těžařů... všech, pro které jsou peníze důležitější, než život na této planetě! Nebyl to ale opravdový konsensus. Vzdali jsme se schopnosti přemýšlet, odevzdali jsme naše mysli a pozornost lídrům, a teď za to platíme. Ne každý v tomto městě chce čistší ovzduší... těžko se nám tomu věří, ale spoustě lidí je to jedno. Je jim jedno, že dýchají jedy. Hlavně, že vydělávají. Nemají zájem o druhé. Přitom tři miliony obyvatel L. A. žijí s astmatem, cukrovkou, kardiovaskulárními chorobami a dalšími chorobami, které náš slavný losangeleský smog jenom zhoršuje. Na každých deset mikrometrů drobných částic na kubický metr se astmatické ataky zvyšují o 3 %! A mohla bych pokračovat, ale my ty statistiky už známe!"

"Konec fosilnímu kapitalismu! Konec znečišťování ovzduší!" vykřikl jeden z demonstrantů.

"Nechceme dýchat jedy!" zvolal jiný.

"Zmíním ještě, jaký dopad má znečištění ovzduší v L. A. na naše ptáky. Už extradrobné pevné částečky o průměru 2,5 mikronu jsou schopny se ptákům zaklesnout do těch nejhlubších částí plic. Polycyklické aromatické uhlovodíky způsobují mutace DNA u kormoránů. A dlouhodobé vystavení znečištěnému vzduchu v našem městě způsobuje u pěvců snížení počtu červených krvinek! Toto jsou údaje zjištěné vědeckým výzkumem, ale bohaté, lobbyisty, kapitalisty, těžaře, velké znečišťovatele to nezajímá!"

"Ať se stydí!"

"Ať táhnou! Pryč s kapitalismem, pryč se znečitěním ovzduší!"

"Pryč s kapitalismem!" přidal se Colin. "Nahraďme ho něčím lepším, lepším pro všechny!"

"Jo, pro všechny druhy!"

"Kapitalismus naše problémy nevyřeší... akorát nám způsobuje problémů víc a víc!"

"Proti kapitalismu! Proti znečištění, proti degradaci životního prostředí!" zakřičel opět Colin. "Proti jednomu procentu!"

"Jo, proti jednomu procentu!"

"Nenecháme se šikanovat!"

"Nenecháme se otrávit!"

"Prcat všechny ty lháře! Prcat kapitalismus!" vykřikl Colin.

"Prcat kapitalismus!"

Colin vytáhl mobilní telefon, a na Whatsappu poslal zprávu Kehlani. "Jsem v Staples Centre... jsi tu taky? Já jsem ten, co skandoval 'prcat kapitalismus'. ;)," stálo ve zprávě.

Kehlani se před Colinovými zraky objevila asi o pět minut později. Nesla kartonovou ceduli s nápisem "KVŮLI DERRICKSONOVI SE NÁM TU TĚŽCE DÝCHÁ". Colin jí ho schválil oběma palci nahoru.

"Ona je to vlastně i taková trošku proti-derricksonovská akce," řekla mu s úsměvem Kehlani. Byla stejně stará, jako Colin, měla snědou pleť, černé vlasy stažené do culíku, a piercing ve spodním rtu. Oblečená byla celá v černém, s černozelenou hvězdou připnutou ke kabátu.

"Hele, já si hvězdu ani nebral... Ale na tom nesejde," zasmál se Colin, "jak se daří?"

"Dobře. Tisknu teď letáčky... něco se chystá na Aljašce."

"Na Aljašce?!" vyhrkl překvapeně Colin. "Jako přímá akce?"

"Nejspíš," usmála se tajnůstkářsky Kehlani.

"Dobrý. Ale na letenku bych neměl prachy. L. A., to je ještě v pohodě, i když jsem tu nikdy předtím nebyl... ale Aljaška, to už je moc daleko. Já dostávám minimální mzdu, Kehlani."

"Já vím," usmála se na něj, "ale tuhle akci bude možná někdo financovat. Až budu moct, napíšu ti víc."

"Zdar," pozdravila Ruth Colinovu kamarádku, "tohle je moje první přímá akce." Potřásly si rukou. "Ty jsi anarchistka? Wow. Já taky sympatizuju s anarchií."

"Dělám web Greenfutureonly.com. Znáš ho?" zeptala se jí Kehlani.

"Hele, jasně! No jo... to píšeš ty?"

"Ty a pár dalších lidí. Další velký přispěvatel stojí vedle tebe," usmála se Kehlani, a ukázala na Colina.

"Já jsem mimochodem ten, kdo tomu hamižníkovi Derricksonovi probodal pneumatiky jeho SUVéčka."

"On a Stew, taky docela nováček... který je teď v Earth Liberation Front," doplnila Colina Kehlani.

"To zní super. Já bych se k vám měla přidat," řekla Ruth.

"Doporučuju," řekl Colin, a mrkl levým okem.

Zničehonic se začal ozývat řev. U stěny arény se objevili policisté na koních. Dva z nich táhli jakéhosi excentricky působícího muže, oblečeného v duhovém svetru.

"Co mu dělají?!"

"Co udělal?! Neudělal nic!"

"Co na něj saháte, kreténi?!"

"Pusťte ho!"

Muž se bránil, a pak se jeden z koní postavil, policista na druhém koni muže pustil, to samé učinil policista na vzpírajícím se koni, a muž rázem sletěl na zem. Když se postavil, uviděli všichni jeho zkrvavený obličej.

"Bastardi!"

"Na tohle jste dobrý, fašouni v uniformách!"

"All cops are bastards!"

"All cops are bastards!"

Centrum Los Angeles opět ožilo.

"ALL COPS ARE BASTARDS! ALL COPS ARE BASTARDS! ALL COPS ARE BASTARDS!" křičeli účastníci akce.

"Všichni poldové jsou bastardi! Fašouni v uniformách!" řval Colin.

"Ať odsud odserou! Bastardi!" vykřikla Kehlani.

Muži v duhovém svetru jiný demonstrant polil obličej vodou, a vytáhl z kapsy kapesník, aby mu z tváře utřel krev. A rázem dostal od jiného policisty obuškem přes záda.

"ALL COPS ARE BASTARDS!" skandovalo se.

Colinovi se podařilo dostat se blíže, a v tu chvíli se strhla řež. Nějaký mladík, nejspíše indického původu, totiž policistovi, který se ho pokoušel zatknout, stříkl pepřový sprej do obličeje. Mladíka okamžitě obklopilo pět dalších policistů, a surově ho začalo obušky mlátit.

Colin mezi ně vtrhl svým obvyklým způsobem - po hlavě. Dal jednomu z mužů v uniformě takovou ránu do temena hlavy, že div nepozbyl vědomí, dalšího kopl do rozkroku, a třetímu s řevem vrazil hlavou do břicha, a strhl ho na zem. Policista se však bránil, stiskl Colinovi krk, a převrátil ho na záda. Colin mu vrazil koleno do břicha, jednou, podruhé, potřetí, a pak dal policistovi hlavičku. Oběma se objevila na čele krev. 

"Policejní brutalita! Nechceme policejní brutalitu! Všichni poldové jsou bastardi!" křičelo se v davu. Dva zbylí policisté mladíka s pepřovým sprejem stále mlátili obušky.

Na pomoc přišel oběma mladým mužům právě ten chlapík v duhovém svetru. Colinovu trýzniteli pokropil obličej prudkým proudem z vodní pistole, a dočasně ho oslepil. Pak zvedl ze země mladíkův pepřový sprej, a našlehal to jím do obličejů zbylým dvěma mužům v uniformách. 

Colin, maje více než dost zkušeností s policisty, okamžitě oba muže chytil za ramena, a stáhl je do davu demonstrantů. Policisté, kteří přijížděli na koních, je už nebyli schopni zaměřit.

"Co se tam, sakra, stalo? Proč na vás zaútočili?!" ptal se Colin příjemně působícího muže v duhovém svetru, snaže se překřičet skandování "ALL COPS ARE BASTARDS!"

"Zakřičel jsem tam 'Nolan Derrickson sexuálně zneužívá své pracovnice', a ti poldové mě hned napadli," řekl muž, přičemž se ukázalo, že mluvil s francouzským přízvukem, "jinak jsem Jacques Patenaude, člen intersekcionálně feministického spolku v Tolouse."

"A kdo jste vy? Vy jste ho chránil, že?" zeptal se Colin snědšího mladíka.

"Kirti Desai," odpověděl mu, "studuju tady v environmentální vědy na California State University na Long Beach."

"Nechcete zajít na pivo, Jacquesi a Kirti? Mám tady ještě dvě kamarádky... půjdeme se napít, jo?" usmál se Colin.

Při popíjení piva v malé, zakouřené hospůdce sledovala pětice starých i nových přátel děsivé záběry policejní brutality z jedné z ulic, kterými průvod prošel. 

"Sakra, vždyť to je ten bus, ve kterým jsem si chvíli hověl vedle toho pána, a se kterým jsem se bavil o základech anarchismu," řekl Colin, když se na televizní obrazovce na opačném konci hospody objevil záběr účastníka přímé akce, přilepeného superlepidlem ke dveřím autobusu. Policisté ho kopali do hýždí.

"... Frank Kellington, muž na videu, také na svém twitterovém účtu zveřejnil fotografii stavu svých rukou poté, co jej policisté násilně od dveří odtrhli. Jejich násilné chování bylo sice policejní kapitánkou Jill Back odsouzeno, ta však zároveň potvrdila, že za něj nebudou nijak potrestáni. Připojujeme její komentář."

"Pan Kellington se dobrovolně k autobusu přilepil, a ve všem tom zmatku naši policisté učinili chybu, že se jej od dveří snažili násilně odtrhnout. ... Není důvod, proč by měli být vyhozeni, jen dělali svou práci. Autobus se nemohl rozjet..."

"Všichni poldové jsou bastardi!" vykřikl Colin. Pak se usmál na své přátele. "Platím další pivo."

"Tys ho vysvobodil z vazby?" zeptal se nevěřícně Gerome.

Matt pokýval hlavou. "A ještě jsme si u toho užili trochu zábavy se seržantkou Watts. Nikdy v životě na to nezapomene... a už podala výpověď, protože nechce chodit do práce se mnou. Asi hned při pohledu na mě myslí na to, jak jí můj penis zbavil panenství." Kašlavě se rozchechtal.

V Geromově malém bytu bylo pět lidí. Kromě jeho vlastníka ještě Matt, z vazby čerstvě vyvedený Landon, Luis a Muluk. Stáli v Geromově obývacím pokoji, kolem malého stolku s poloprázdnou lahví ginu.

"Přespí u tebe jenom jednu noc. Pak letí na západ," řekl Matt Geromovi, "a já poletím s nimi."

Gerome pokýval hlavou. Nechtěl Mattovi odporovat. Ten se s ostatními rozloučil. Při odchodu pohlédl na Landona, ukazováčkem a palcem vytvořil písmeno O, vložil do něj ukazováček druhé ruky, a takřka násilně jím v óčku zakvedlal. Landon se zasmál vysokým hlasem.

"Asi tak velký otvor tam měla. Byla posraná strachy, pánové. A jak kvílela," řekl potěšeně Landon, "měli jste to vidět. Znáte takové ty porno threesome scény, jak dva chlapi dominujou nad jednou ženskou? No, tak nějak jsme to dělali... krev byla všude. Normálně to tam stříkalo jak v řeznictví."

"To zní tak krásně," usmál se Luis, "úplně se mi teď zachtělo nějakou si ulovit, a replikovat to, cos té seržantce udělal ty."

"Já chci taky ženskou!" vykřikl Muluk.

"Pánové, mám kontakt na jednoho pasáka, u kterého pracuje asi dvacet ženských. Jestli chcete, zavolám jich pár sem do svého bytu," nabídl jim Gerome.

"Prosím, jo!" vyhrkl Muluk.

"Ale když nějaká přijde, nenaučíš se ženské lovit, Muluku. Měli bychom radši vyjít do ulice, a nějakou si vyčíhat, někde v temné uličce," řekl Luis.

"Kašli na lovení, to umí každej sráč. Já chci, do prdele, nějakou zkušenou prostitutku," smál se Landon, "hlavně ať neni černá. Nebo hnědá. Nebo šikmooká. Na to pozor, borče. Takovou vobdělávat nebudu. Ale když bude čistě bílá, ty vole, zas se utvrdim v názorech na ženský, co měl páter Lieber. Do prdele, ten to s ženskýma taky uměl..."

Gerome popadl mobilní telefon. "Nebojte, jenom bílé ženské. Naše skupina uznává rasovou čistotu. Nikdy bychom nedovolili, aby některý z bílých Američanů, kteří k nám patří... tak jako teď vy... musel spát s někým, kdo je nečisté barvy pleti."

Landon se začal smát. "Vyzkoušim zas něco novýho."

"A zítra," ozval se Muluk, "zítra už poletíme do západních Států? Na Floridě je nuda."

"Jo, vole. Zítra to začne ve velkym. Faktická vočista, do prdele. A bude to krutý. Těšim se," řekl Landon, "těšim se, protože právě tam, někde v tý zasraný westernovský poušti, se svět začne stávat míň špinavym."

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ.