Noví Lovci kryptidů: Démoni jezera Nikaragua (2/3)

Jak každý, kdo na Lovce kryptidů pamatuje, dobře ví, jejich úhlavním nepřítelem byl Deylin Nieto, muž malého vzrůstu s knírem vyholeným tak, že mu zůstávaly jen části nad koutky rtů; muž, který po značnou část svého života operoval z podvodní budovy na dně jezera Nikaragua. Když se odtamtud v červnu roku 2018 pokusil ovládnout svět, skupina akčních hrdinů oděných v černém spandexu jej zastavila. O dva roky později, v roce 2020, jim pomohl porazit Shai'ri, jen aby poté ovládl mysli Lovců kryptidů, zkazil jim pověst, učinil z nich masové vrahy, a pak se jimi nechal zabít. V roce 2022 se znovu vynořil, odhalil jim, že za vším, co ve svých životech podnikli, stál on, a že tedy byli jeho loutkami, a pak s nimi opět bojoval, než počátkem 30. let zahynul na jakousi genetickou nemoc. Jeho společnost, Nieto Industries, ale v roce 2056 stále existuje, a má obrovský profit z kontraktů s armádami různých zemí světa, Spojenými státy americkými počínaje a Švédskem konče. Vede ji Pauline Watson, mladší sestřenice tajemně zmizelé Pauline Jetkins, jež se spolu s ostatními členy Lovců kryptidů vytratila ze světa někdy okolo poloviny 40. let. Nový tým Lovců kryptidů, vedený Wren Riverou a kráčející ve šlépějích původního týmu, nyní zavítal ke břehům jezera Nikaragua, aby pátral po stopách, které zde jeho předchůdci mohli zanechat. Wren, o pár let starší student Armando Villalon a spojenec nových Lovců kryptidů, člen finanční rady Mezinárodní unie parapřírodovědného výzkumu a také starý kolega Jacka Owena, Terrence Zedler se pomocí teleportačního přístroje Keiry Kendrick ocitli v blízkosti průmyslového komplexu, kterým byli následně provedeni právě samotnou Pauline Watson. Zjištění, že Nieto Industries již léta vede někdo z příbuzenstva jednoho z jejích hrdinů, bylo pro Wren překvapující, a dokázalo jí, že stále o Lovcích kryptidů neví vše. Ke vší smůle zrovna v době příchodu trojice průzkumníků mělo v jezeře dojít k neštěstí. Dva zaměstnanci firmy, kteří cosi převáželi na člunu, byli totiž zabiti nějakou příšerou. Wren a její přátelé netuší, že zatímco hovoří s Paulininou sekretářkou Shantel Salazar, jsou sledováni třemi Marťany a agentkou Marillou Kent-Lyons, jež z nějakého důvodu chce vůdkyni nových Lovců kryptidů odchytit. Mezitím je Keira s Winnem Wilkinsonem přítomna v Londýně na terapii doktorky Rajendar, jedné z údajně nejlepších psycholožek ve městě. Keira zaplatila velkou částku za terapeutické posezení, které se jí však vůbec nelíbí. Po krátkém rozhovoru, při němž se snažila konfrontovat trauma z prosincové noci s démonem Luciusem i smrt vlastních rodičů, k níž došlo o dva roky dříve, musela odejít. Z doktorky Rajendar se pak před osamoceným Winnem vyklubal sám Lucius, opět mladíkovi nabízející, že ho zbaví neustálých halucinací plných Chupacaber. Keira se na balkoně doktorčina bytu setkala s Nkosim, záchranářem, s nímž se seznámila právě oné osudné prosincové noci. Nemůže zatím tušit, v čí službách Nkosi je.

NOVÍ LOVCI KRYPTIDŮ

DÉMONI JEZERA NIKARAGUA, ČÁST DRUHÁ:

"Co tím myslíte? Co... tajemnějšího?" zeptala se Wren.

Shantel pohlédla na Pauline. "¿Puedo?" vyřkla nejistě, a opět bázlivě přistála očima na Terrencovi.

"Toto jsou noví Lovci kryptidů, Shantel," odpověděla jí ředitelka Nieto Industries, "právě ty by to mohlo zajímat nejvíce."

"Si," pokynula nesměle Shantel, "když byl Deylin Nieto naživu, proháněli se vodami jezera jeho vodní dráčci, geneticky upravení plazi, kteří útočili na lidi."

"V té knize, o které jsem ti říkala," šeptla Wren do ucha Armandovi, který otráveně obrátil oči v sloup, "Cryptid Hunters: The Legend Never Ends... tam jsou jejich prvotřídní fotky. Většina z nich od Jacka, ale pár taky od Pierra. Půlka z nich je z roku 2017, z jejich první výpravy k jezeru Nikaragua."

"Poté, co Nieto zahynul, byly veškeré jeho experimenty... veškeré jeho criaturas zlikvidovány. Ale občas se vynoří zpráva o nějakém přeživším," povídala dále Shantel, opět učinila pauzu a s vykulenýma očima pohlédla na Terrence, "a toto není poprvé, co naši zaměstnanci měli... problemas... s něčím, co mohlo, ale také nemuselo být jedním z mála přežívajících Nietových dráčků."

"Otázka, slečno Salazar," řekl rázně Terrence, "jak dlouho už tyto problémy nastávají? A z jakého důvodu to dosud není známo? Coby členovi Mezinárodní unie parapřírodovědného výzkumu a tedy člověku s jistými odbornými znalostmi kryptidů a rizik, které představují, mi jen samotná hypotéza přežití některých z Nietových biologických zbraní připadá jako velice závažná věc!"

"Prosím, pane Zedlere," řekla Pauline, "není třeba se rozčilovat. Už vůbec ne na Shantel. Pravda je taková, že zkazek o zahlédnutí nějakého zvláštního, tajemného tvora v jezeře Nikaragua se za dobu, kdy naši společnost vedu, objevily desítky. Nikdy však žádný vodní dráček nebyl zahlédnut. Je to čistá spekulace."

"Klid," řekl Armando Terrencovi, "není třeba zvyšovat hlas, ne?"

"Promiňte, ale... já si pamatuji, co ta zvířata byla zač," řekl Terrence, "pracoval jsem pro Mezinárodní unii parapřírodovědného výzkumu v době, kdy se jezero Nikaragua vyklízelo. A vzpomínám si na ta zmražená těla vodních dráčků a všelijakých dalších zotročených zvířat, která byla po Nietově smrti vytažena z jeho podvodní základny a odeslána naší unii do Washingtonu. Pamatuji si, jak má vedoucí, výtečná fyzioložka a odbornice na biologické zbraně profesorka Sandra Hayes nařídila, aby veškerý materiál byl spálen. Tak destruktivní byl potenciál těch tvorů. Kdyby se dostaly do špatných rukou, někdo získal jejich DNA... kdo ví, co by mohlo nastat. Proto mě velice znepokojuje, že nějaké z těch zvířat může být naživu!"

"Co kdybychom se na to podívali? Co kdybychom zjistili, jestli ti lidé opravdu byli zabiti nějakým monstrem?" napadlo Wren.

"Dobrej nápad," přitakal Armando, a pohlédl na Shantel, "somos un poco expertas en toda esta mierda criptída, ¿sabes?"

"Jo, když už tu jsme," zazubila se Wren, a okamžitě na svém mobilním telefonu vyhledala odborný článek, v němž s Winnem popsala medvědí lišku, "podívejte se, tenhle článek nám byl otištěn prestižním vědeckým časopisem! Umíme hledat kryptidy..."

"Já teď měl s pár pěknýma dvoudrápýma harpyjema, který zatím nejsou vědecky popsaný, docela horký chvilky v Hondurasu," uchechtl se Armando.

Pauline pohlédla na Terrence. "Nepůjdeme tedy nakonec do mé pracovny?"

"Slečno Rivero, pane Villalone," oslovil Terrence své mladší přátele, "jestli chcete, a jestli vám v tom tady paní Watson nebude bránit... běžte o tom útoku něco zjistit. Já bych se k ní přidal v její pracovně, a rád bych si popovídal... už nejen o důvodech naší návštěvy."

"Jistě," usmála se Pauline, "a věřte mi, pane Zedlere, nemusíte se ničeho obávat. A nemusíte nás z ničeho podezřívat. Nieto Industries je přes dvě desítky roků společností s dobrou reputací. A je hlavně v dobrých rukách. To vy víte. Třeba se nakonec ukáže, že... mé dva zaměstnance zabil skutečně krokodýl." Pohlédla na Wren, Armanda a Shantel. "V každém případě, prosím, začněte investigaci. Shantel, běž s nimi."

Shantel pokývala hlavou, a začala dvojici Lovců kryptidů odvádět k jezeru. Pauline s Terrencem zamířila do vnitřku prosklené budovy na břehu jezera.

"Definitivně změna plánu," šeptla do své vysílačky agentka Kent-Lyons, stále se tisknoucí k okraji střechy, "vyslechla jsem celý jejich rozhovor. V tuto chvíli bude dávat smysl pouze Wren Riveru pozorovat. Toto je příležitost zjistit něco o tom, co je zde prováděno... a možná se noví Lovci kryptidů sami naučí, že tu něco nefunuje tak, jak má."

"Máme být nadále připraveni na telepatický útok?"

"Máme změnit pozici? Nebo zůstat na této střeše?"

"Je konfrontace Terrence Zedlera stále plánována?"

Trojice marťanských agentů vysílala k agentce Kent-Lyons jednu otázku za druhou, a ta je telepaticky přijímala. Bez jediného slova ležela na okraji střechy tak dlouho, dokud Terrence s Pauline zcela nezmizeli, a pak se z leže přemístila do kleku. "Rozdělte se. Agent T'orr bude sledovat Pauline Watson. Agent L'yrr bude v záloze, s případným kanónem pro Zedlera. Agentka Jer'r půjde se mnou za Wren Riverou. Opatrně se rozpusťte."

Wren, Armando a Shantel se ocitli na písčitém břehu jezera Nikaragua. Do vlasů jim foukal slabý tropický vítr. Na horizontu, pořádný kus od břehu, se nacházelo několik člunů, jezdících okolo jiného, zčásti potopeného plavidla.

"Entonces, ¿qué pasó?" zeptal se Armando.

"Ambos murieron en el barco," odpověděla Shantel, "teď vytahují jejich mrtvoly."

"Je tu nějaký člun, na který bychom mohli skočit?" zeptala se Wren. Nato vytáhla z kapsy Keiřin teleportační přístroj. "Nebo stačí normální teleportace?"

"Sakra, to je nápad," uchechtl se Armando, "Shantel, přines nám šnorchly a brýle na potápění."

"Nieto Industries vyrábí i věci pro potápěče," řekla tiše Shantel, "ale v budovách, kde se pracuje s plastovými výrobky. Ty jsou támhle, kus na východ. Musela bych pro ně zajet." Nato jí oči spočinuly na bugině zaparkované na pískem pokryté asfaltové cestě za pláží.

"Prosím," řekla jí Wren, a Shantel se rozběhla pryč.

Armando si okamžitě poklekl. "Jsou tu vidět nějaký stopy?"

"Tady to vypadá na racka," řekla mu Wren.

"Jo, tak něco takovýho jsem neměl na mysli. Nějaký... opravdový stopy."

Chvíli zkoumali břeh. Armando se po chvíli zarazil, a zatímco Wren zkoumala jakýsi nepatrný otisk v písku, a nahlas přemítala, zda šlo o stopu leguána či možnou stopu vodního dráčka, strhl ze sebe svalnatý mladík triko, a skočil do vody. Něco ho tam totiž zaujalo.

"Armando!" vykřikla Wren. "Ta holka ještě nepřijela! Když jsi tak nedočkavý, už jsme se mohli teleportovat k tomu člunu a plavat tam bez výstroje!"

Mladík se vynořil z vody s ukousnutou rukou. Wren vyhrkla šokem: "No ty sračko!"

"Říkal jsem si... co to tu plave?" smál se Armando, a mával ukousnutou rukou nad svou hlavou. "A on je to normálně kus lidský ruky! Tady dole z ní furt vytýká krev! Což znamená, že to je ruka jednoho z těch dvou chlapů, co byli zabitý!"

"Poplav s tím sem!" zvolala na něj Wren, a přiblížila se k samému okraji břehu, kde jí už voda sem tam dosáhla na špičky bot.

"Člověk by se tím chtěl někde poškrabat," řekl Armando, "koukni na ty nehty. Týpek si je asi moc nezastřihoval." Zamáchal ukousnutou rukou před Wreniným obličejem.

"Nech si ty vtipy, vole," řekla mu vážně, "je to hrozná tragédie. Nesmíš ji takhle zlehčovat."

Armando se otráveně zamračil. "No, máš asi pravdu. Teď jsem chtěl říct něco o tom, že bysme si tu ruku měli dát na rožeň... má na to dokonalej tvar... ale OK, OK, fajn! Už přestanu!"

Wren na něj byla chvíli naštvaná, ale když začala pozůstatek jedné z obětí blíže zkoumat, na Armandovy nevkusné vtípky zapomněla. "Koukni na to, jak vypadá rána na konci paže. Je to jako by... jako by ta ruka byla silou odtržena od zbytku těla. Tohle není nějaký chirurgický oddělení, není to jedno velký kousnutí."

Armando vnořil do rány prsty, přičemž Wren nahlas zalapala po dechu. Obnažil poslední centimetry pažní kosti. "Čum na tohle," řekl se zájmem, a přiblížil k ráně oči, "v polovině pažní kosti je to rozervaný. Podle mě to byly dvě zvířata. Jedno chytlo ruku u zápěstí, a druhý táhlo z druhý strany, od humeru, a takhle urvaly skoro celou ruku od těla."

"Zranění na zápěstí jsou ale minimální," namítla Wren, a velmi opatrně se ruky oběti dotkla svými prsty, "je tu pár ranek, ale... žádné velké kousnutí. Žádné drápnutí. Co tě k téhle hypotéze vede?"

"No, důkazy tam na druhým konci asi nenajdeš, ale když se koukneš na to, jak byla kost přerušená... nemůžeš tvrdit, že ji něco ukouslo. V tom máš naprostou pravdu, Wren. Tohle není jedno velký kousnutí. Ta ruka byla vytržená. Ale ne z kloubu, samozřejmě."

Asi třicet metrů za dvojicí se náhle objevila bugina. Vyskočila z ní Shantel s páry potápěčských brýlí a šnorchlů v jedné ruce, a se čtveřicí potápěčských ploutví v ruce druhé. Přispěchala k Wren a Armandovi, a pak div neomdlela hrůzou. Při pohledu na ukousnutou ruku, kterou Armando držel na svých dlaních, jako by nic, a které se Wren se zájmem dotýkala po celé její délce, se jí udělalo nevolno. Celá zbledla.

"Oye, ¿qué pasa? ¡Parece que acabas de ver un fantasma!" chechtal se Armando.

"Vidím, že... váš čas o samotě na pláži byl... productivo," řekla tiše Shantel, a silou zavřela oči. Nechtěla dále na ruku pohlížet.

Armando položil pozůstatek oběti na písek, a převzal od dívky své potápěčské brýle se šnorchlem a ploutvemi. Wren si ruku nejdříve vyfotografovala na svůj mobilní telefon ze tří úhlů, a poté také převzala od Shantel svou plaveckou výstroj. Svlékla se do podprsenky a kalhotek, a kromě nich si ponechala ještě Keiřino teleportační zařízení.

"Dávej nám na ty věci pozor," poručila Paulinině sekretářce, pak položila svou ruku na Armandův masitý biceps, "wow. Wow, vole. Wow! To je teda maso!"

"Vo dost lepší, než Winnova máčička, co?"

"Seš připravenej?"

"Do nekonečna a ještě dál, vole," řekl na to Armando.

Wren zmáčkla tlačítko na teleportačním zařízení, a než se naděli, ocitli se oba mladí dobrodruzi na hladině jezera Nikaragua o několik kilometrů dále. Na Shantel odtamtud oba zamávali.

V okolí zčásti potopeného člunu se nacházely čtyři další. Na scéně bylo celkem devět zaměstnanců Nieto Industries, opět oblečených ve světle modrých uniformách. Dva z nich právě vytahovaly z vody harpuně podobné zařízení, na němž byl přichycen utržený kus uniformy jednoho ze dvou zabitých mužů. Dvojice mladých výzkumníků si ani nevšimli. Záblesk vydávaný teleportačním přístrojem se totiž objevil pod prosluněnou vodní hladinou.

"Psst," šeptla Wren na Armanda, "jako bychom tu nebyli. Šnorchl nahoru, jdeme pod vodu. Znáš trošku gesta, jakými se dorozumívají potápěči?"

"Jasan," odpověděl tiše Armando, "nějak se domluvíme."

Nadechli se, a pak už z nich na hladině zbývali jen šnorchly. Chvíli od sebe plavali, co nejdále to jen šlo. Armando se držel vodní hladiny, a tentokrát to byla Wren, u koho se projevila dobrodružnější povaha. Po dvou minutách se rozhodla potopit, co nejhlouběji to jen šlo. A právě tehdy zahlédla jakýsi oranžový tvar, který k ní počínal vyplouvat z hlubiny. Netrvalo dlouho, a rozpoznala žlutá očka, a pak tlamu plnou groteskně velikých zubů. Velmi rychle se k ní blížila!

Keira vydechla, utřela si oči a zahleděla se Nkosimu do očí. Byla opravdu ráda, že se s ním znovu mohla setkat. A stále nedokázala uvěřit tomu, že se u doktorky Rajendar objevil nyní. Ve městě tak velkém, jako byl Londýn, to působilo jako příliš velká náhoda.

"Jak se vám jinak pracovně daří, Nkosi? Co nemocnice? Pořád to stejné, jako před dvěma měsíci?" usmála se.

"Věci už nejsou stejné," odpověděl upřímně Nkosi, "a já jsem za to rád."

"Jak to myslíte? Změnil jste pracovní pozici?" usmála se překvapeně Keira. "Zachraňovat lidi vás už nenaplňovalo?"

"Popravdě," zatvářil se trochu zklamaně Nkosi, "ne. Nenaplňovalo. Našel jsem totiž... lepší náplň svého života."

"A to?" umála se s drobným zamračením Keira.

"Byla mi nabídnuta lepší práce," odpověděl Nkosi, "lépe placená, více potěšující... a já ji nemohl odmítnout. Doslova jsem nemohl."

"Tak člověk má vždycky na výběr, že?" smála se Keira. "Ale když si má vybrat mezi nižším a vyšším platem, asi je to docela lehký výběr. Čemu se tedy nyní věnujete?"

"Potřeboval, abych nasbíral, co po sobě zanechal," odpověděl tajemně Nkosi, a zahleděl se na Londýn, "a potřeboval nového kamaráda."

"Cože?" uchechtla se Keira.

"Nemohl jsem na to nic říct," povídal dále Nkosi, "provinil jsem se, a musel jsem mu sloužit."

Plazivě pohlédl na Keiru. Ta učinila krok vzad. Nkosi se zazubil. "Musel? Heh. Stále musím."

Popadl ji za ramena, a silou je sevřel. Keira vypískla. Nkosi jí vší silou natlačil zpět do bytu, a zavřel dveře od balkonu. 

"Co to děláš, Nkosi? Co to, proboha, děláš?!" zařvala na něj.

"Je zase čas na malé posezení, Keiro," zubil se plazivě Nkosi, "je čas, aby sis popovídala s paní doktorkou. Není ti dobře, Keiro. Nejsi zdravá! Ale brzy... můžeš být! A budeš! Až se odevzdáš!"

"Ne! Ne, to nemůže být pravda!" zařvala Keira, a pokusila se o útěk. Jakmile přiblížila své ruce dveřím bytu doktorky Rajendar, Nkosi ji od nich odtrhl, zvedl ji ze země, a přehodil si ji přes rameno. Keira ho kopala a bila pěstmi, ale se Nkosim to nic nedělalo. Působilo to, jako by byl imunní vůči jejím ranám. Otevřel prudce dveře vedoucí do místnosti s kulatým stromem. Když Keira otočila hlavu, spatřila na místě, kde předtím seděla doktorka Rajendar, čertíka Luciuse. Vykřikla bázní.

"Posaď ji zpátky na její křeslo, Nkosi, kamaráde," zubil se Lucius, a hladil si přitom své tváře, "a snaž se o to, aby vůbec neutíkala."

"Co tady děláš? Máš být... máš být pryč! Porazili jsme tě!" křičela Keira, zatímco ji Nkosi usazoval.

"Keiro! Neurážej mě! Myslíš si, že stoupnutí na mé tělo, pár kopanců nebo vůbec malicherné, nicotné lidské násilí mě jen tak zaženou? Jak říkáte vy lidé... prdlajs!"

Keira se podívala na Winna, který tiše plakal na vedlejším křesle. Občas zasténal. Celé jeho tělo se třáslo. Kroutil se, jako by se k němu lísalo cosi neviditelného, a on předtím nemohl utéci.

"Tohle sezení dopadlo pro pacienta ještě drastičtěji, než pro tebe, Keiro," smál se Lucius, "Winn je celý bez sebe! To je, panečku, případ! Jak pro psychiatra!" Nato se mohutně rozchechtal, a na sedadle kopal nožkama.

"Já je nechci slyšet... nechci... nechci! Ale... ale ty... ty jsi horší..." šeptal zděšeně Winn. Jakmile tato slova vyřkl, celý se na křesle zkroutil. "Ne! Prosím! Nesahej mi tam! Nesahej! Ne!"

"Co mu to děláš, ty zrůdo?!" zařvala Keira. Pokusila se z křesla vstát, ale Nkosi ji celou silou strhl zády k opěradlu. 

"Já?!" vyhrkl dotčeně Lucius. "Já mu nedělám nic! To ty jeho zatracené halucinace! Kdyby je nevyužil k tomu, aby mě zahnal... mohl jsem to pořád ovládat! Winn mohl být zbavený Chupacaber, a sloužil by mě! Byl by odezvdán mě! Jen a jen mě! Ne těm hnusným potvorám, které... které stejně nepatří jemu! Ale někomu jinému! Ale to my dobře víme, že, Winne? Že jsi oběť... oběť hnusné machinace, která ti nakonec promění mysl v pudink!"

Winn zavřískal. "Prosím, prosím ne! Prosím! Prosím, nesahej mi tam! Není mi to příjemné! Bolí to... ten jazyk, kterým saješ krev... je hrozně ostrý... ne, nedávej ho tam! Prosím, já udělám cokoliv! Ne!"

"Kruci, Luciusi! Ty ho nějak psychicky mučíš?! Co mu promítáš do hlavy?! To zní, jak... jak kdyby ho někdo znásilňoval nebo něco! Vždyť to je ohavné!" řvala Keira.

"Jak jsem říkal, Keirinko," usmíval se Lucius, "já mu nic nedělám! To ty Chupacabry v jeho hlavě! Ale popravdě... když mu do mysli nahlédnu..." Lucius zavřel svá svítivá žlutá očka, a nato se zazubil. "No páni, to je ale síla! Tvrdit, že Winn právě trpí, by bylo... podhodnocením celé situace! Ne, vážně, kdybych chtěl někoho telepaticky pomučit... toto by byl nejspíše vrchol celého procesu. Nejlépe potom, co by mi vyložil vše, co jsem od něj chtěl, ale pořád bych ho nepustil, a zvýšil bych nápor..."

"Přestaň!" vykřikla Keira. "Přestaň se vším!"

"Pomoc! Prosím, prosím, pomoc! Někdo mi pomožte!" úpěl Winn.

"Winne! Řekni, co víš!" slyšel ve své hlavě.

"Vybal to, Winne! Tvá tajemství nesmí zůstat neodhalena! Musíš nakonec sdílet, co jsi zjistil!"

"K čemu jsi došel, Winne?"

"Co se s nimi stalo?!"

"Co se stalo s Lovci kryptidů?!"

"Jen ty to víš, Winne! Ty víš všechno!"

"Víš to! Víš to!!! Řekni!"

Winn celý roztál. Zkroutil se na křesle, dlaněmi svých rukou zakryl svůj obličej, a ustavičně naříkal. 

"Winne!" oslovil ho Lucius, a opět zakopal svýma nožkama. "Winne, ty víš, jak se jich můžeš zbavit! Odevzdej se mi, a tentokrát slib, že už se Chupacabry nevrátí! Slib mi, že je nepřivoláš zpět! A já tě zachráním! Tvá mysl bude patřit mě, navěky věků... ale přežiješ!"

"Neodpověděl jsi mi, co tady děláš, Luciusi," přerušila ho Keira, "chci vědět, proč jsi se vrátil. Proč nás chceš zase trápit!"

"Já nikdy nezmizel, Keirinko," uchechtl se Lucius, a z křesla doktorky Rajendar skočil na stůl, kde se pohodlně uložil na boček, a hlavu si opřel pravou rukou, "sledoval jsem vás od té doby, co jsme se rozešli. Hlavně na tebe jsem se chodil dívat každý den! Máš ve svém domě takovou malou místnůstku, kde je malé okýnko... Párkrát za den tam přijdeš, a děláš tam zvláštní, zvláštní zvuky, Keirinko! A já byl vždycky za tím okýnkem, a sledoval jsem tě, každý den... o ho ho ho ho ho ho!"

"Cože?! Ty hnusná svině!" zařvala Keira, a pokusila se z křesla vstát. Nkosi, ovládaný Luciusem, ji však opět strhl zády k opěradlu. Tentokrát silněji, než poprvé. Keira musela šokem z nárazu vydechnout.

"No dobře, dobře! Jenom tě provokuji!" usmál se nevinně Lucius, a zazíval. "Ne, takhle jsem kdysi sledoval jednoho pána. Bylo to už dávno. Myslím, že to byl starý Říman! Ano, bylo to v Římě... Chodíval hodně na latrínu. Měl nějakou nemoc, něco z něj teklo. Fuj, nebylo to příjemné! Byl jsem tím strašně fascinován, ale to jsem byl ještě mladý. To mě ještě tělesné výtoky všech různých typů připadaly sympatické. Dnes, když sám produkuji svá vajíčka, a už jsem na to zvyklý... na to, že mi z těla občas něco málo odleze... nepotřebuji zástupce lidského druhu sledovat, jak odhazují kapalné i hmotné odpady ze svých těl!"

"Páni, tohle je konverzace na úrovni," řekla naštvaně Keira, "jsi si jistý, že jsi v pořádku, Luciusi? Něco takového by vtipným shledal, já nevím, druhák na základní škole. Vtípky o záchodech a..."

"Ale Keiro! Nepřirovnávej mě k nicotným mláďatům lidí!" uchechtl se Lucius. "No, změňme raději téma. Od šmírování na latríně přejděme k tomu, že by ses mi měla odevzdat!" Několikrát po sobě roztomile zamrkal.

"Nikdy! Ať už to má znamenat cokoliv!" zařvala Keira.

"Takže... nechceš, abych maminku a tatínka vyměnil za tebe?" zazubil se čertík.

"Keiro," ozvalo se zpoza dívky a Nkosiho, "jsi opravdu zklamání. Velké zklamání. Copak v sobě nemáš špetku důstojnosti?"

Byl to hlas Keiřiny matky. Hlas Nneky Kendrick. Keira zamrzla na místě. Zavřela oči, ze kterých jí vytekly slzy, a vycenila zuby. "Dost! Přestaň s tím, Luciusi!"

Ucítila, jak se matčina ruka dotkla jejího ramene. Když oči otevřela, a natočila hlavu vlevo, uviděla svou milovanou matku, jak se na ní usmívá.

"Přestaň, Luciusi! Dost!"

"Jsem tady, Keiro," řekla Nneka Kendrick, "a můžu tu být i nadále. Pokud odčiníš to, co jsi provedla. Můžu zůstat!"

"PŘESTAŇ!!!" řvala Keira.

"A já také, má milá dcero," ozval se z rohu místnosti mužský hlas, "i já se můžu vrátit."

Na pravé Keiřino rameno položil ruku její otec, Michael. Dívka začala nahlas usedavě plakat.

"I já můžu být opět mezi živými," řekl pan Kendrick, s krvavou ranou v hlavě a se třemi zlomenými, plandajícími prsty na zdvižené ruce.

"Vše, co musíš Luciusovi říci, je, že přijímáš," řekla Keiřina matka, "že s ním půjdeš. My se pak vrátíme... objevíme se v tomto bytě, a najdeme si cestu zpět do domu, který jsi pro nás po více než dva roky střežila! A odpustíme ti, Keiro."

"Přesně tak," řekl Michael Kendrick, "konečně odpuštění. To snad nechceš, dcero? Potom, co jsi provedla?"

"Potom, co jsi nás zabila?" ozval se matčin hlas.

"PŘESTAŇ!!! DOST!!!" řvala Keira, a celou silou se vytrhla z Nkosiho sevření. 

"Hmm," zazubil se s posměšným tónem Lucius, "to malé zlobidlo má docela kuráž. Nkosi, ukaž jí tu specialitu, co jsem tě naučil!"

Nkosi skočil na Keiru, prsty pravé ruky jí sevřel krk, podkopl jí obě nohy, a levou rukou ji shodil na kulatý stůl. Keira žuchla obličejem do něj, a v bolesti vykřikla. 

"Zůstaň, Nkosi! Drž!" usmíval se Lucius, vyskočil a přihopsal ke Keiřině hlavě. Položil svou sliznatou ručku na její husté růžové vlasy, ačkoliv Keira hlasitě protestovala. "Víš ty co, Keiro? Už mě to nebaví. Vezmu si tě, ať to chceš nebo ne!"

Keira vřískala. Když se Lucius dotýkal její hlavy, něco se s ní dělo. Něco jí prostupovalo lebkou, mozkem, myslí. Cítila, že nad sebou ztrácí kontrolu. Stávala se bezvládnou, a Nkosi ji nadále nemusel držet. Stál tedy u stolu jako solný sloup, jako vlastní mysli zbavený, a němě hleděl před sebe. 

"Jup-jup-jupí! Do Luciusovy armády přijde další človíček!" chechtal se čertík.

Náhle ucítil úder do hlavy. Přeletěl přes celou místnost, a flákl se celý o sklo okna. Sjel po něm, jako kus slizu. Bylo to až komické.

Na stole stál Winn. Hrbil se, třásl se, a prsty pravé ruky měl pokroucené jako Chupacabra při útoku. Chyběly mu jen ty dlouhé drápy, které by jeho ruce dodaly děsivý vzhled. V očích měl neskutečnou ďábelskost.

"Hej, to není fér! To není fér!" vykřikl Lucius, a komicky několikrát zadupal na místě.

"Toto tělo je naše," ozvalo se z Winnových úst, "jen naše! A to samé platí o tělech všech jeho blízkých. A o jejich myslích. Žádná z nich nebude dále zneužívána. Žádná schránka nebude ukradena. Jsou pod naší ochranou."

"Vy... divoši! Zlí a hnusní divoši!" rozčiloval se Lucius, a opět si dupl na místě.

Winn natočil hlavu na stranu. Působil přitom, jako by již nebyl člověkem. "Ty víš, jaké informace Winn má. My se k nim nemůžeme dostat. Zatím ne. A dokud je nevydolujeme, dokud je nám nevydá... nepřiblížíš se k němu ani na tisíc metrů. Nepřiblížíš se k nikomu z nich. K té dívce, k jejich dalším přátelům... nikoho z nich neohrozíš."

"Ach, jistě. Vás se totiž strašně bojím," uchechtl se Lucius.

"Zapomněl jsi, jak to minule skončilo?" uslyšel ve své hlavě čertík.

"Ne, to si znova nedám," chichotal se Lucius, "to, jak jste mě mučily. A proto..."

Nkosi náhle ožil, zvedl křeslo, a hodil ho po Winnovi. Ten dostal přímý zásah, a sletěl ze stolu na podlahu.

"... jsem si tentokrát přivedl pomocníka."

Keira zvedla hlavu. Rychle se poohlédla po svém okolí. Její rodiče byli pryč. Viděla, jak nyní Nkosi přikročil k nehybnému Winnově tělu. Hrábl mu prsty pravé ruky do vlasů, a násilně ho zvedl z podlahy.

Winn v tu chvíli otevřel oči. Z hrdla se mu vydral ďábelský skřek, a bývalému záchranáři se zakousl do krku. Sevřel mu ho mezi čelistmi, jako Chupacabra. Prsty svých rukou mu vtlačil do rukou.

"Winne! Winne, co se to s tebou děje?!" vykřikla Keira. Kroutila nad tím hlavou.

Nkosi mladíka uhodil pěstí do hlavy, nato ho dvakrát kopl do hrudníku, a poté mu zasadil ránu loktem do temene. Winn sebou sekl o zem. Bývalý záchranář si pak přiložil na krk prsty své ruky, a prohlédl s je před očima.

"Luciusi," řekl tiše, "nevím, jak dlouho ti ještě budu moci sloužit."

Natočil se ke Keiře. Té poskočilo srdce, když viděla tu ránu v jeho krku. Vůbec nevypadala, jako pozůstatek lidského kousnutí. Dívka opět pohlédla na Winna, v mdlobách ležícího na podlaze a stále se podivně otřásajícího. 

"To je ale srandička, co, Keiro?" smál se Lucius. "Ještě před chvílí s námi v tomto pokoji bylo nula Chupacaber. Ale za pár vteřin... už tu jedna bude!"

Winn sebou náhle trhl, opět se probral, a z hrdla mu vyšel ten nejdivočejší, nejméně lidský ryk. Vyl, vřískal, supěl a syčel zároveň. Měnil se. Měnil se ve svou nejhorší noční můru. A Keira tomu byla nucena přihlížet.

Netvor otevřel tlamu, a vrhl se po Wrenině ruce. Dříve, než se dívka naděla, svíral jí ruku ve svých čelistech. Byl to asi metr dlouhý plaz s šupinatou kůží oranžového zbarvení, a když se nyní nacházel Wren přímo před obličejem, povšimla si fialového hřebínku na jeho hlavě. Vypadal právě jako vodní dráček z knih Lovců kryptidů. Biologická zbraň Deylina Nieta navracející se z hlubiny, aby takříkajíc kousla zpátky!

Wren s dráčkem zápasila, kopala ho a snažila se jej odstrčit druhou rukou, ve které svírala teleportační zařízení. Jeho ostré zuby pronikaly měkkým masem na její paži. Cítila velkou bolest. Dráček se k ní sápal svými předními končetinami, obdařenými drobnými, ale ostrými drápy. Jednou tlapkou přejel po jejím rameni, a zanechal v něm tři táhlé, ale nepříliš široké rýhy. Kolem dívky se po chvilce zápasení nacházelo nemalé množství krve.

Na scéně se náhle objevil Armando. Přilákán krvavou lázní, připlul k dráčkovi, a oběma rukama popadl jeho rozevřené čelisti, a silou je odtáhl od Wreniny ruky. Plaz sebou ve vodě zatřepal, švihl mladíka zploštělým ocasem do jeho vypracovaných, silných břišních svalů, a se zřejmým pocitem prohry v boji se svou vybranou kořistí se dal na ústup. Mrskl s sebou, a jeho ocas jej počal pohánět na cestu zpět ho hlubiny.

Wren se potřebovala nadechnout. Mířila k hladině. Armando se k ní však nepřidal. Dal se do pronásledování jejího útočníka. Jeho svalnaté tělo se prohánělo vodou v přímém závěsu za dráčkem. S každým tempem se mu dostával blíže. Jen po asi deseti vteřinách nonšalantně popadl dráčkův ocas, opět k tomu použil obě ruce, a zvíře stáhl k sobě. 

Dráček se celý zkroutil, a své rozevřené čelisti nasměroval k Armandovým prsům. V tu chvíli mladík pustil jeho ocas, a sevřel plazův krk. Podebral ho levou rukou, pravou pak zakryl dráčkovy oči, a takto zpacifikovaného jej přitáhl ke svému svalnatému trupu. Tiskl jej k němu, zatímco se dráček zmítal, a šlehal ho ocasem.

Wren připlula k hladině, a vynořila z ní svůj šnorchl. Vydechla to poslední, co jí v plicích zůstávalo, a několikrát se znovu nadechla. Všude kolem byla krev. Slyšela, jak se jeden z člunů zaměstnanců Nieto Industries blíží. Nechtěla však žádnou pozornost. Zmáčkla tedy tlačítko na teleportačním přístroji, v chuchvalci krve se objevil záblesk, a dívka se rázem objevila na písečné pláži. 

Shantel vykřikla. Nečekala, že Wren uvidí tak brzy a navíc s poraněnou rukou. 

"¿Necesitas... ayuda? Potřebuješ nějakou pomoc? Lékárničku?" ptala se Paulinina sekretářka.

"Zatím potřebuju jen tohle," odpověděla Wren, a vsunula ruku mezi své oblečení, odložené na písku. Vytáhla z něj laserovou pistoli. Nato pohlédla na Armandovo triko. "No jasně," šeptla. Uvědomila si, že Armando na rozdíl od ní nesvlékal žádné oblečení ze spodní poloviny svého těla. A to platilo také o jeho dalším vybavení.

Ohlédla se zpět k jezeru. Jeho vodní hladinou náhle prolétl silný červený laserový paprsek. Voda tam cákala na všechny strany.

Posádka člunu, který před chvílí mířil k Wren, byla pokryta vodou. Ten výstřel působil jako náhlý výron gejzíru. Laser navíc vodu dosti ohřál. Nebyla tak horká, aby někomu způsobila opařeniny, ale působila spíše jako nepříjemně horká sprcha za nepříjemně horkého tropického dne.

"¡¿Qué carajo fue eso?!" vykřikl jeden ze zaměstnanců Nieto Industries.

"¡Mierda! ¿Hay un maldito volcán bajo la superficie o algo así?" zařval druhý.

Zděšený křik se ozýval i z dalších tří člunů nacházejících se v okolí člunu potopeného.

"¡Mierda, hombre!"

"¡Mierda, joder!"

"¡Mierda! ¡Cuando estalló, pensé que me iba a cagar encima!"

"¡Mierda! ¡Mierda, mierda, mierda!"

V místě, z něhož laserový paprsek vyšlehl, se následně objevil svalnatý mladík s potápěčskými brýlemi a šnorchlem. V jedné ruce svíral svou laserovou pistoli, ve druhé pak krk oranžového plaza. Dráčkův bok byl doslova prorván velkým kruhem, z něhož se táhl černý kouř. 

"Creo que este bastardo mató a sus colegas, señores," řekl jim Armando.

"¡Joder, tíos! ¿Es esto un fantasma del lago Nicaragua?" vyhrkl jeden z mužů na člunech.

"¡Demonio!"

"¡El diablo!"

"¿Cuál es el demonio? ¿El bicho raro o el jovencito guapísimo con esos músculos tan tiernos y apetitosos, sobre todo en la barriga? ¡Amigos, les digo que si tuviera la más mínima oportunidad, los lamería hasta dejarlos limpios y gratis! Este joven es la personificación de las mejores cualidades del sexo masculino. Sabía que Diablo sería guapo, pero ¡Dios mío, esto? ¡Esto es la perfección! ¡Apúntame!"

"¡Cállate, Manuel! ¡Si alguien le va a lamer la barriga, seré yo!"

"¡No, Xavier! ¡Seré yo! ¡Merezco esa belleza!"

Armando se jen usmíval. Po chvíli se k němu teleportovala Wren, které si dohadující se muži na loďkách ani nevšimli. Pohlédli na ni až ve chvíli, kdy mladíkovi položila ruku na biceps. Všichni působili znepokojeně.

"¡No, no lo haces!" zařval jeden z mužů.

"¡¿Cómo te atreves, bruja?!" vyhrkl další.

"¡Se suponía que este jovencito me pertenecía, y solo a mí! ¡Debería ser ilegal que alguien más tocara sus hermosos, enormes, descomunales y carnosos músculos!"

Jakmile se dvojice Lovců kryptidů ocitla na pláži, Shantel opět vykřikla. Nehybné tělo zabitého vodního dráčka, ze kterého stále vycházel černý kouř, ji opět viditelně zděsilo. 

"Tak co, Wren? Je to ta potvora, kterou staří páprdové znali?" optal se s úsměškem Armando.

"Nepochybně," odpověděla tajemně Wren, a pohlédla na Shantel, "nějaké nápady, jak to mohlo přežít likvidaci? Měli být všichni vyloveni? Jak se vůbec ti, kteří to měli na starosti, přesvědčili, že byli všichni odchyceni? Nepochybuju teď, že je jich tam v jezeře na jeho okolí víc."

"To vám asi bude muset vysvětlit pan Zedler," odpověděla Shantel, "když, jak říkal, se na té likvidaci podílel."

V prostorné pracovně Pauline Watson, v nejvyšším patře prosklené budovy kus za břehem jezera, to mezitím vřelo. Terrence byl rozčilen. Stál u okna a přehrával si v hlavě to, co právě viděl - velký laserový záblesk, který vytryskl z jezera Nikaragua, a který značil, že jeho dva přátelé museli použít laserovou pistoli v sebeobraně.

Ředitelka Nieto Industries seděla klidně za svým plastovým stolem světle modré barvy, a cinkala lžičkou v hrníčku kávy. "Opravdu si také nedáte?" usmívala se, aniž by Terrence pohlédla.

"Prosím, Pauline," zasupěl Terrence, "skončeme tuhle hru."

"Jak si přejete," zazubila se Pauline, a usrkla si trochu kávy z hrníčku, "jen si pořád myslím, že je slušné se zeptat. Ostatně jsem tomu byla naučena."

"A dávat si pozor," vyhrkl Terrence, a prudce se na ni otočil, "to jste naučena nebyla?"

"Pořád nemáte důkaz, že by tam něco našli..."

"Právě jsem viděl laserový paprsek nejvyššího stupně, jak vyletěl do výšky kilometr nad jezerem! Kdybych teď vyběhl na pláž, vsadím se, že je tam oba najdu u mrtvoly něčeho, co... co prostě nemělo být!"

Pauline se mu podívala do očí, a opět se napila kávy. "Skončeme tuhle hru," řekla mu, "nebaví mě to."

"Mě už taky ne," pozvedl obočí Terrence, a usmál se, "mě už taky ne, proboha!"

"Co se stalo, stalo se," řekla mu Pauline, a zašustila papíry na svém stolu, "poslouchejte, mám tu připraveno vše, co by slečnu Riveru a pana Villalona mohlo zajímat. Transkript posledního rozhovoru předchozího ředitele Nieto Industries s Pierrem Leroyem z roku 2039, nahraného v Managui. Dokonce i transkript osobního rozhovoru mezi Deylinem Nietem a Jackem Owenem učiněného pár dnů předtím, než Nieto podlehl své nemoci. Jistě je to bude velmi zajímat."

"O tom teď vůbec nemluvíme," řekl naštvaně Terrence, a přistoupil ke stolu.

"Dělám, co můžu. Nic nezatajuji. Nemůžu za to, že... že jste svou práci udělali špatně, a... a moje lidi... teď... teď ohrožuje nějaká z těch... Nietových ohavností."

Terrence opět pozvedl obočí, a natočil hlavu na stranu. "Oh?"

Pauline se objevil v očích strach. Děsilo ji, jak na ni Terrence pohlížel. Její chování vůči němu nyní připomínala Shantelinu. 

"Chápu, že to je nehoda," řekl Terrence, "ale její načasování... to vám sakra nepomohlo."

"Pojďme se podívat na břeh, a přesvědčit se, že... že pro tuto hádku opravdu existuje opodstatnění," řekla tiše Pauline. Roztřásly se jí ruce. Pomalu se zvedla. "Pane Zedlere," oslovila ho, "no tak. Nedělejme si zbytečně problémy."

Terrence se pousmál. "No dobrá," reagoval, "zatím jste v suchu. Zatím."

Pauline se chystala něco říci. Otevřela ústa, ale místo vyřčení jediného slova jen zaječela. Sekla sebou o plastový stůl. Chytila se za hlavu, a neustále křičela něco nesrozumitelného. 

"Paní Watson?" zeptal se nechápavě Terrence. "Pauline? Pauline! Co je?!"

Ředitelce Nieto Industries prolétaly hlavou podivné obrazy. Cítila, jak se kolem ní vše uzavírá. Jak se kolem ní rozšiřuje temnota. A tou temnotou procházel podivný černý humanoid se svítivýma rudýma očima. Blížil se, smál se, a napřahoval k ní ruku.

"Marťan," řekla náhle zcela klidným hlasem Pauline, a pak začala vřískat. Smetla rukou hrnek s kávou ze stolu, a sama spadla na podlahu, bojujíc s neviditelným nepřítelem v rozlité horké kávě. 

Terrence se zhrozil. Prudce otevřel dveře její pracovny, a na druhém konci chodby spatřil marťanského telepata. Vycenil na mimozemšťana zuby.

"Zdravím, pane Zedlere," řekl mu perfektní angličtinou Marťan, a co nejlidštěji se usmál, "já jsem agent L'yrr. Pozdrav od vaší známé agentky Marilly Kent-Lyons."

Vysoký svalouš se nerozmýšlel. Rozběhl se proti němu. L'yrr stál klidně na místě. "Vaše kolegyně tam uvnitř není napadána mnou. Čestné slovo."

Terrence stále mířil vpřed. Od Marťana byl vzdálen už jen dva metry.

"To je práce agenta T'orra. Já jsem tu z jiného důvodu. Jsem tu čistě pro vás," usmíval se L'yrr, a zavřel své svítivé rudé oči. "Jsem na to totiž dostatečně vybaven."

Terrence vykřikl, a padl na kolena. Vykulil na Marťana oči. "Jak... jak je to možné?"

"Myslel jste si, že jste nějak... neporazitelný, pane Zedlere? Ach, jistě... proč byste si to vlastně nemyslel. Někdo, jako vy... velmi lehce sklouzne do jámy arogance a neopatrnosti. Ale agentka Kent-Lyons ví... a vyrobila na vás zbraň, která zničí i vás."

Terrence se na kolenou zaklonil, a následně spadl na záda. Stále řval bolestí, a pokládal přitom ruce na své čelo. Byl v úzkých. Cítil, že se blíží jeho konec.

Pokračování příště...

Obrázek týdne 13. 2. 2026

V průběhu týdne jsem se na internetu setkal s řadou povětšinou nových obrazů, z nichž většinou patří mezi paleoart. Vybrat další dílo do obrázkové rubriky tentokrát vážně nebylo jednoduché. Nakonec jsem se rozhodl sdílet s vámi výtečerné dílo umělce Michaela Kerbowa, malíře ze San Francisca, který má za sebou působivých futuristických děl zobrazujících budoucí, hyperkonzumeristický a postkapitalistický svět, v němž zbytky je naše civilizace protkána navracejícími se prehistorickými giganty. Dílo, které jsem se rozhodl s vámi sdílet, nese název Vestine (Golden Arches). Jaký je váš názor?

Popisek k obrázku: Čtyři velcí masožraví sphenacodontidé druhu Dimetrodon limbatus se pohybují v okolí opuštěné budovy, jež v někdejších časech patřila firmě McDonald's. Ve světě, který již dávno nepatří lidstvu, nahrazeném pozoruhodnými vyslanci dávných dob, jsou materiální vzpomínky na levný konzum již pouhou pomíjivou minulostí. Třímetroví predátoři s majestátními zádovými ploutvemi se nyní nemotorně potácejí mezi zarostlými padlými kmeny stromů a na holé plošině v okolí několika starých automobilů, a hledají něco málo k snědku. Zpoza mlhy zahalující hustý prales vykukuje za polorozpadlou budovou veliký masožravý dinosaurus z řádu theropodů, snad Tyrannosaurus rex či cosi podobného, zvíře mnohem větší a děsivější, než relativně pomalí, potácející se dimetrodoni. Po obloze, přes kterou se k vegetaci snaží dostat sluneční paprsky, polétávají také dva létající plazi rodu Pteranodon. Ať už se stalo cokoliv, ať už se všechna ta a zřejmě mnohá další prehistorická zvířata v prvohor i druhohor navrátila, nyní přebírají nadvládu nad světem, který již dávno neplatí lidstvu. Hlásí se k nové existenci, k druhému boji o přežití, a hodlají rychle přebrat vše, co ho vymizelých dvounohých primátech na Zemi zbylo. Pravěk s vervou útočí, a sphenacodontidé se zádovými ploutvemi i děs nahánějící neptačí teropodní dinosauři hodlají využít každou příležitost, aby se udrželi při životě v nové prehistorii. Budoucnost se stává minulostí. A minulost ovládá budoucnost. Jednou přijde čas, kdy McDonald's bude navždy pozapomenut, kdy se rozpodne a stane se nanicovatým pozůstatkem krátké éry, které už tato vitální a hrozivá zvěř nikdy nedovolí návratu.

Rozhodně vám doporučuji věnovat pozornost také dalším obrazům od Michaela Kerbowa. Osobně si myslím, že stojí nejen za to učinit si z některých pracovní plochy na svém počítači.

V příštích dnech bych rád napsal druhou část kapitoly Démoni jezera Nikaragua z Nových Lovců kryptidů. Rozhodně očekávejte monstrózní akci. Také bych s vámi rád sdílel úryvek ze druhé epizody Winterwatch 2026, a snad se dostanu k napsání další části 6 vybraných druhů lambeosaurinů. Zbývá mi už napsat vlastně poslední část tohoto projektu. Mimoto se hodlám vrátit k jednomu projektu, kterému jsem se dosti věnoval v minulém roce! 

Jeffrey Epstein a Izrael: O čem se nyní hovoří

Poněvadž jsem před týdnem napsal článek Vědecké celebrity v Epsteinových dokumentech, který shrnul informace o vazbách pěti z celé řady vlivných akademiků na odsouzeného a v roce 2019 zemřelého pedofila a mecenáše Jeffreyho Epsteina, přináším na svůj blog další příspěvek týkající se kauzy, jež odhaluje pravou a velice ošklivou podobu systému, v němž žijeme, a nutí k přehodnocení postoje i jeho největší dosavadní zastánce. Tentokrát nemám v plánu napsat tolik slov, jako před týdnem; spíše bych s vámi chtěl sdílet několik videí, na která jsem se díval během včerejška a dneška. S postupným zveřejňováním dalších Epsteinových dokumentů americkým Ministerstvem spravedlnosti vyplouvají na povrch záležitosti, které přímo otřásají světem největších obránců statu quo, a některé je nutí přehodnotit svůj pohled na svět, zatímco jiné dovádějí k veřejnému přiznávání, že jim nevadí zneužívání dětí. Epsteinovy dokumenty hroutí svět, jaký jsme dosud znali. Aaron Bastani měl pravdu, když v jednom videu na YouTube kanálu nezávislého britského deníku Novara Media označil jejich vydání za "horečnatý sen levičáků". Vydané materiály totiž potvrzují mnohé z toho, o čem levice globálně hovořila a před čím varovala desítky a desítky roků. Jsou jasným důkazem zvrhlosti mocných.

V současné době se hovoří o spojení mezi Jeffreym Epsteinem a Izraelem. Některá zpravodajská média se sice snaží celou věc schovat za spekulaci "Epstein byl možná ruský agent", ale mnoho lidí to chápe jako pokus o rozptýlení. Z vydaných Epsteinových dokumentů vyplývá, že měl významné konekce s Izraelem, a jeho e-maily dokonce prozrazují, že byl židovským supremacistou. Že jsou sionismus (a vlastně jakýkoli nacionalismus) a pedofilie spojeny, to by nikoho soudného nemělo překvapit (mějte samozřejmě neustále na paměti, že sionismus nerovná se židovství!). Někteří spekulují o tom, že Epstein byl agentem Mossadu, jiní to vyvracejí, a popravdě, mě osobně se jeví mnohem uvěřitelnější možnost toho, že Epstein byl pro izraelské tajné složky zkrátka užitečným aktivem nebo majetkem. Mnohem více se dozvíte v níže prezentovaném videu z YouTube kanálu zpravodajské televizní stanice Al Jazeera. Jedná se o rozhovor s Craigem Mokhiberem, bývalým americkým úředníkem OSN pro lidská práva, vydaný v rámci série The Take. Rozhodně vám jej doporučuji zhlédnout.

Právě ony poměrně divoké spekulace o Epsteinovi coby agentovi izraelských tajných složek před několika dny dosti zpopularizoval konzervativní plátek The Times, tudíž by nás ta přestřelenost neměla nějak překvapit. Je nicméně fascinující, že i mainstreamová pravicová média, sloužící tedy zájmům kapitalistické třídy, už začínají konekce mezi Epsteinem a Izraelem řešit. Více o těchto spekulacích vám v níže prezentovaném videu řekne Michael Walker z Novara Media. Dozvíte se o reportu FBI, vydaném v rámci Epsteinových dokumentů, o tom, co z něj vyplývá. Hostkou vysílání byla Helena (@nojusticemtg), opět poskytující velice dobrou analýzu všeho, co se zatím ví.

Na sociálních sítích se nyní šiří konspirační teorie, podle níž Epstein v lednu 2019 nezemřel, ale stále žije v Izraeli. Jeho údajné fotografie se nicméně ukázaly být produktem generativní AI (na to, jak generativní umělá inteligence škodí životnímu prostředí, umělectvu atd. nyní nadávat nebudu). Této konspirační teorie se chytila i bývalá partnerka britského prince Andrewa Mountbattena Windsora, který je samozřejmě jednou z hlavních veřejných figur vystupujících v Epsteinových dokumentech a o kterém Virginia Giuffre, přeživší sexuálního zneužívání umožňovaného Epsteinem, před svou smrtí tvrdila, že ji pohlavně zneužil, když jí bylo 17 let. V naprosto šíleném rozhovoru pro kontroverzní britské médium LBC tvrdila Victoria Hervey, že Epstein možná stále žije. Jejím nepříliš inteligentně vyřčeným slovům se ale Michael Walker musel smát. Níže uvedené video, ve kterém klip s Hervey uvidíte, rozebírá také podezřelá slova Billa Gatese o Epsteinovi. Více uvádět nebudu, zkrátka se na video podívejte, a učiňte si o těchto lidech své úsudky.

Na závěr chci uvést ještě jedno. Pokud jste zastánci Izraele v jeho genocidálním tažení proti palestinskému obyvatelstvu, gratuluji, patříte do stejného báglu sviní, jako Epstein. Pokud jste takzvaně anti-woke (tedy anti-morální), gratuluji, patříte do stejného báglu, jako ten násilník. Pokud se zastáváte systému, který Epstein a jeho síť známých v Americe, Izraeli i jinde ve světě využívali k páchání těch nejhorších zvěrstev, pak jste zkrátka lidským odpadem. Osobně věnuji ve svém volném čase Epsteinovým dokumentům velkou pozornost. Čtu o nich, zajímám se o to, co vyplouvá na povrch, a jsem zděšen. Dohání mě k slzám, když čtu e-maily, ve kterých si Epstein dělal legraci ze zneužívání a zabíjení svých obětí, z jejich strachu a bázně. Epstein je kapitalismus. Epstein je pedofilie. Epstein je sionismus. Epstein je anti-woke. Epstein jsou anti-palestinské názory. Epstein je transfobie. Epstein reprezentuje to nejhorší ze světa, před kterým už sakra nikdo normální, nikdo se srdcem a mozkem, nemůže zavírat oči, a nemůže chtít, aby nadále fungoval stejným způsobem!

Mezinárodní den žen a dívek ve vědě 2026

Přesně před rokem jsem na svůj blog napsal článek o Mezinárodním dni žen a dívek ve vědě. I letos vám chci k příležitosti tohoto významného dne, vyhlášeného Valným shrožděním OSN v prosinci 2015 na 11. únor každého z dalších let, předat důležité informace o nerovném postavení žen ve vědeckém světě. Akademické a výzkumné instituce jsou stále prorostlé mužskou a cisheteronormativní dominancí, danou otřesnými historickými nerovnostmi a přetrváváním sexistických genderových stereotypů negativně ovlivňujících lidi jiných genderů, než cis muže, byť samozřejmě i jim heteropatriarchát velice ubližuje (a navíc je ještě nutí předstírat, že tomu tak není). Ženy (cis i trans) a nebinární lidé jsou diskriminováni v celé řadě oborů, a tato diskriminace je stále omlouvána iracionálními odůvodněními, jež omílají dogmata, která měla zdravá a tedy rovnostářská společnost už dávno překonat. Web Society of Women Engineers nás informuje o tom, že podle Světového ekonomického fóra tvořily ženy v roce 2024 pouhých 28,2 % globální pracovní síly ve STEM oborech, a že také podle dat UNESCO Insitute of Statistics tvoří ženy globálně méně než třetinu vědeckého výzkumnictva. Ačkoliv ve střední Evropě mezi lety 2012 až 2022 počet žen ve výzkumních pracovních pozicích narůstal, a v některých regionech, jakými jsou střední Asie či Latinská Amerika tvoří ženy dokonce okolo poloviny výzkumnictva, jiné části světa jsou na tom stále špatně, a nerovnosti v nich přetrvávají. Podle dat Massachussetts Institute of Technology tvořily ženy v roce 2023 jen 24 % zaměstnanectva ve STEM oborech v celých Spojených státech amerických, které zdejší prozápaďáci ve vší iracionalitě neustále vyzdvihují jako jakýsi standard liberální demokracie (přitom je to dnes totalitní země ovládaná těmi nejodpornějšími z lidských sviní). Nejmenší podíl zaměstnanectva ve vědeckém výzkumu a rozvoji mají Indie a Kongo, země poznamenané kolonialismem, který do nich zanesl evropskou misogynii a genderovou divizi práce, jaká se na evropském kontinentu utvářela pod vlivem kapitalistického násilí a náboženského tmářství. Celosvětově však dochází k pokroku, byť ne univerzálně stejnou měrou ve všech místech. Jak se můžete přesvědčit na webu Progress Toward Gender Equality In Research And Innovation vytvářeném ADS Elsevier, mezi lety 2001 až 2025 globálně počet ženského výzkumnictva narůstal. Podle jeho dat v roce 2022 tvořily ženy celosvětově průměrně 40 ze 100 vědeckých výzkumníků.

Od planet přes chemikálie a rakety až po DNA; věda má patřit také ženám (cis a trans) a nebinárním lidem. Obrázek z webu Xtalks 

Při pohlížení na nerovnosti je samozřejmě nutné míti intersekcionální povědomí. Některé ženy jsou za současného pokroku více zvýhodňovány, nejvíce pak bílé cis ženy ze střední či vyšších tříd. Trans ženy, nebinární lidé a genderqueer lidé nemají ve STEM zaměstnáních zastoupení srovnatelné s bílými cis ženami, a rovněž tak cis ženy z nižších tříd a s nízkopříjmovým rodinným pozadím nejsou ve vědě a výzkumu tolik zastoupeny. Už samotný vzdělávací systém je plný diskriminace. Studie Arjee J. Restar a Dona Operaria z Brown University School of Public Health z amerického státu Rhode Island, vydaná v roce 2019 v odborném lékařském časopise The Lancet, poukázala na neadekvátní podporu trans žen a dívek ve vzdělávacím systému. Je známo, že v letech 2009 a 2010 se trans ženy a dívky v USA, zvláště BIPOC trans ženy a dívky, potýkaly s vyšší mírou násilí na základě jejich genderu ve vzdělávacím prostředí. Zejména se pak jednalo o transfobní a rasistické násilí. Kvůli tomuto násilí a obecně kvůli sexismu mají pak tito lidé menší šanci dokončit své vzdělání. Report z US Transgender Survey provedeného v roce 2015 obsahuje hrozivá čísla; průměrně jedna ze čtyř trans žen na vysoké škole zažila napadení, a v průměru dvě z pěti trans žen musely kvůli tomu, že s nimi bylo neslušně a špatně zacházeno, opustit univerzitu. Některé země, například Malajsie a Japonsko, diskriminují trans studenty například i tak, že je propouštějí, dozví-li se vyučující o jejich identitě. Nerovné je, jak už bylo zmíněno výše, také zastoupení žen napříč různými obory. European Education Area informuje o tom, že zvláště v informačních technologiích a v digitálních studiích pracuje žen velice málo, a uvádí děsivou statistiku zvýšení podílu žen v ICT zaměstnáních o pouhé 0,5 % mezi lety 2012 a 2016. Z vědeckých oborů jsou ženy nejvíce zastoupeny v oborech humanitních; podle Evropské komise v roce 2021 se až 67 % ženského studentstva v zemích EU věnovalo studiu humanitních věd nebo jazyků. Neměli bychom samozřejmě hovořit jen o důležitosti STEM oborů, ale také oborů humanitních; vždyť v post-přírodním světě, ve kterém existujeme, je vážně třeba spojit obě z tzv. "dvou kultur", zhladit rozdíly mezi nimi dané odkazem karteziánského dualismu, a vytvářet naše porozumění světu s jasným zapuštěním v rovnostářskosti a feminismu.

Věda, kreativní lidská aktivita vedoucí k rozšiřování celospolečenských poznatků našeho světa, nemá být jen záležitostí bílého cis muže ze západu a globálního severu. Má být otevřena pro všechny. A má také sloužit všem, ne jen jedné, vybrané, privilegované skupině obyvatel. Má činit radost všem! Tak pro to čiňme, co se dá. Mezinárodní den žen a dívek ve vědě nám to i v roce 2026 nadále připomíná. 

6 vybraných druhů lambeosaurinů: Adelolophus hutchisoni

Vědecký název: Adelolophus hutchisoni,

Místo nálezu: Utah, USA,

Velikost: neznámá; podle různých laických odhadů délka 8 až 12 metrů, hmotnost kolem 3 tun.

Adelolophus hutchisoni je jedním ze čtyř až pěti zástupců tribu Parasaurolophini v rámci čeledi Lambeosaurinae, a patří tak do blízkého příbuzenstva dalších proslulých "elvisovských" kachnozobých dinosaurů, jakými byli Parasaurolophus tubicen, Charonosaurus jiayinensis či Tlatolophus galorum. Skoré fosilní ostatky tohoto zvířete, sestávající vlastně z jediné zlomené maxilly (horní čelisti), byly nalezeny na konci 90. let minulého století Johnem Howardem Hutchinsonem a jeho kolegy na výpravě za zkamenělinami do okolí Death Bridge v americkém Utahu. Typový exemplář adelolopha vydalo souvrství Wahweap, jež je svrchnokřídového a konkrétně pak kampánského stáří. Nález byl poprvé popsán v roce 2013 paleontologem Terrym Gatesem s možností, že by mohlo jít o nový taxon; ten byl pak zaveden v roce 2014 v článku vydaném v rámci šestisetčtyřicetistránkové publikace Hadrosaurs od Indiana University Press. Druhové přízvisko adelolopha bylo zvoleno na počest nálezci holotypu; rodové pak v překladu znamená "neznámý hřeben", neboť jaký (a zda vůbec) hřeben toto zvíře na hlavě mělo, to z pouhého nálezu maxilly prostě vyčíst nelze. Trojúhelníkový tvar horní čelisti autorům popisu prozradil, že se jednalo o lambeosaurina. Dorzální výstupek na ní byl více podobný dorzálnímu výstupku na horní čelisti zástupců tribu Parasaurolophini, než jiných členů podčeledi. Jeho příslušnost k tomuto tribu prozrazuje také podoba oblasti, v níž se maxilla napojovala na jugální kost. Některými znaky se nicméně Adelolophus lišil od severoamerických parasaurolophinů, kupříkladu přítomností výstupků na spodku horní čelisti, podél zubní řady. Zpevněným hřebínkem v oblasti napojení na jugální kost se lišil dokonce od všech ostatních lambeosaurinů. Ve své domovině se Adelolophus před 78 miliony let setkával s rohatými dinosaury rodu Machairoceratops a tyrannosauridy rody Lythronax. Jak velký tento býložravec byl, to bohužel paleontologové nemohli kvůli malému množství nalezeného materiálu určit. Laické odhady, ale i celková podoba zvířete (viz rekonstrukce níže v interakci s lythronaxem) jsou spekulativní.

Zdroj obrázku:

Reddit (autor: dreaded_duck21)

Zdroje informací:

Adelolophus (Wikipedia)

Adelolophus (Dinopedia)

Winterwatch 2026 - Murmurace špačků v Belfastu

Murmurace špačků v Belfastu. Belfast, hlavní město Severního Irska, žije různorodými aktivitami za dne i noci. Patří mezi ně zimní spektákl, který si obyvatelé nejen britských ostrovů spojují se zimním obdobím, a není asi nečekané, že jsou za něj zodpovědni jistí opeřenci. Jack Baddams zavítal k mostu Albert Bridge, jedné ze slavných belfastských dominant, jejíž stavba byla dokončena roku 1890. Místní i návštěvníci z něj mohou nejen obdivovat zbytek centra města, ale také přihlížet oné zimní ptačí podívané. Upozorňují na ni i siluety tohoto zvířete v lampových sloupech v okolí mostu. Řeč je o murmuraci špačků obecných (Sturnus vulgaris). Po mnoho let byla velká hejna špačků, vylétajících ze hřadu pod mostem, místním lákadlem. Nad vodou se cítí bezpečně, protože se nacházejí mimo dosah predátorů, ale zároveň je také možné, že je jim pod mostem teplo díky tomu, že řeka zadržuje teplo. Rada města se rozhodla vybavit Albert Bridge LED světly, o kterých se ochránci přírody domnívali, že jsou pro špačky bezpečná. Ukázalo se však, že byli na omylu; v roce 2019, kdy k úpravě mostu došlo, ptáci poprvé za spoustu let nemurmurovali. Světla je zřejmě stresovala. V reakci na to se rada města rozhodla vybraná světla v okolí mostu zčásti zakrýt černým stíněním, aby došlo k redukci světelného znečištění, a některá bílá světla byla nahrazena červenými, jež by neměla ptáky tolik stresovat. Světla na spodní straně mostu bývají dnes rozsvěcována jen tehdy, když je to zcela nutné. Po čtyřech tichých zimách se díky těmto potřebným změnám špačci zase vracejí. Jack spolu s týmem z Winterwatch chce natočit jejich comeback ve velkém. Za příjemného lednového večera se na Albert Bridge stahuje mnoho místních, a též dychtivě očekává velké špaččí představení. Jeden dlouhodobý pozorovatel má na murmuraci hezké vzpomínky už z dětství, kdy se na ni chodíval dívat se svou matkou. Když se ptáci za velkého hluku konečně objeví, je to opravdu ohromující moment. Jedna z návštěvnic mostu poznamenává, že pokrývají celou oblohu! Sama ještě murmuraci špačků nikdy předtím na vlastní oči neviděla. Vypadá to, že špačků přiletělo minimálně tisíc. Pod most vlétají, jako kdyby v houfu mířili do jeskyně. Další pozorovatelka připomíná, že se na špaččí murmuraci v centru Belfastu může přijít podívat každý, a může jí být inspirován učinit něco pro přírodu. Jack na závěr salutuje obyvatelům Belfastu i městské radě za snahu ochránit tento spektákl.

Klip z první epizody vzdělávacího pořadu Winterwatch 2026 z dílny BBC Studios Natural History Unit, vysílaného v lednu tohoto roku na televizní stanici BBC Two.

Noví Lovci kryptidů: Démoni jezera Nikaragua (1/3)

Existence nových Lovců kryptidů byla oficiálně oznámena na Konferenci o takzvaných kryptidech a stavu zoologie tajemných zvířat v prosinci 2055 v prostorech Portorické univerzity v Río Piedras. Když dvacetiletý student Armando Villalon hovořil na pódiu o čtyřčlenném týmu mladých geeků, jež se odhodlali kráčet v šlépějích svého času slavného týmu vedeného Jackem Owenem, objevilo se v jeho prezentaci malé varování od někoho, kdo má zřejmě s novými Lovci kryptidů nekalé úmysly. V průběhu posledního takřka roku, co tým rostl, si již stačil vytvořit nepřátele. Marilla Kent-Lyons, dcera slavných agentek, jež s původními Lovci kryptidů po mnoho let blízce spolupracovaly, se proměnila z jeho podporovatelky ve zklamanou oponentku, a na povrch začaly vyplývat mnohé její kontroverzní činy provedené ve jménu jakési tajemné americké organizace, jejíž členy jsou telepatičtí Marťané. Theodora Callaghan, světová odbornice na Chupacabry a vědkyně donucená opustit akademické prostředí kvůli svým neetickým experimentům prováděným v Číně a Rusku, se pokoušela nové Lovce kryptidů zabít od první chvíle, kdy je uviděla. A její Chupacabry jsou s největší pravděpodobností zodpovědné za trápení, které prožívá Winn Wilkinson. Vidí krvelačné portorické nestvůry, když sní i bdí; s koncem roku přestával chodit do školy, neumýval se, zůstával jen v posteli, a pak, když dostal levnou nabídku zbavení těch nočních můr a halucinací, byl ohrožen ještě více. Onu nabídku mu podal Lucius, sliznatý čertík, který si v prosinci v Londýně vyhlédl Keiru Kendrick, aby ji trápil poté, co z její mysli vydoloval vzpomínky na její rodiče zemřelé při autonehodě o dva roky dříve. Keira zažila nelehké chvíle, když měl Lucius navrátit dočasně do materiálního světa její zesnulou matku, jež ji nabádala, aby své přičinění její a otcovy smrti odčinila oddáním se malému démonovi. Winn byl Luciusem zcela ovládnut, a zachránily ho jen Chupacabry usazené v jeho mysli, natolik silné, že z ní čertíka vyhnaly. Všichni tito nepřátelé nových Lovců kryptidů se ještě mohou vrátit. Co se však stalo s nepřáteli původních Lovců kryptidů? Tajemně zmizelý tým Jacka Owena je pryč už takřka deset let, a důvod jeho zmizení stále nebyl objasněn. Kam se za tu dobu posunuli jeho rivalové? Jaký je jejich dnešní odkaz? Když Armando končil svou stáž v Hondurasu, na které započal intimní vztah s doktorem Eldredem Canadym a při které stanul tváří v tvář obřím harpyjím s dvoudrápými pařáty, oznámila mu Wren Rivera, že další výprava týmu má ve společnosti Terrence Zedlera proběhnout též ve Střední Americe. Tým se už vydal do Kostariky a stanul v sídle Owenových v El Milloncito. Nekráčel by však ve stopách Lovců kryptidů správně, kdyby nenavštívil také zemi, jež byla domovem jejich největšího nepřítele.

NOVÍ LOVCI KRYPTIDŮ

DÉMONI JEZERA NIKARAGUA, ČÁST PRVNÍ

Nad hladinou největšího středoamerického jezera se objevila dvě malá, vystouplá očka. Přeměřovala si člun, na kterém se vezli dva dlouze spolu klábosící muži odění ve světle modrých uniformách. Odhadovala, jaká byla výška okraje člunu. Zírala na ně bez jediného zamrkání asi minutu, zatímco se člun pomalinku přibližoval. Pak se vytratila.

"Te lo digo, Pedro, ¡este trabajo es lo máximo! Antes de que me contrataran, era pescador y ganaba una miseria por pescar peces contaminados. Trabajo sucio, poca paga... ¡Qué asco!" povídal první z mužů, zarostlý vousáč s očním tikem, který ho nutil třikrát po sobě zamrkat takřka po každém druhém slovu.

"Te lo aseguro, Jorge, amigo, ¡te va a encantar! ¡Llevo doce años trabajando en Nieto Industries! En ese tiempo, compré una hacienda, me casé y tengo suficiente dinero para alimentar a mis tres hermosos hijos, ¡y viene otro en camino! ¡Dios mío, esta empresa es un paraíso!" odpověděl mu druhý, šedivý muž s hustým knírem.

"Ojalá este barco no fuera tan lento... Se supone que debemos llevar la caja a la fábrica a las 3 p. m., ¿no? Bueno, supongo que aún tenemos tiempo de sobra..." řekl Jorge, a nahlas vydechl.

"No te preocupes, el viaje será seguro. ¡No hay necesidad de ir rápido! ¡Este lago no ha sido hogar de monstruos en años! Nada nos perseguirá aquí. Vayamos despacio y disfrutemos del paisaje," smál se Pedro.

Dvě vystouplá očka se opět zjevila nad hladinou, tentokrát již při levém boku kolem projíždějícího člunu. A jejich nositel na nic nečekal. Vrhl se na palubu, a byl tak zodpovědný za naprostý výsměch Pedrovým slovům. Oba muži byli za pekelného vřískotu roztrháni na kusy, člun byl převrácen, a kolem něj se rozprostřela veliká rudá skvrna. Jezero Nikaragua se po letech znovu rozhodlo zabíjet.

Na holém kopečku se cosi zablyštilo. Náhle se na něm ocitli tři lidé. Mladá slečna s blýskavými červenými vlasy a k nim sedící rtěnkou na ústech, oblečená v černém triku s krátkými rukávy a děravých kalhotech; o tři až čtyři roky starší urostlý svalouš s modrými vlasy nagelovanými vzhůru a výraznou pěšinou v levé části skalpu, oblečený v zeleném triku s krátkým rukávem a hnědých kalhotech; a ještě vyšší, dvou metrů dosahující, o desítky let starší muž v černém klobouku a lehkém tmavém kabátu na šedém triku a černých kalhotech. Rozhlíželi se po okolí, a nemohli, než se usmívat.

"Wow," protáhla Wren, "je tu krásně! Sucho, ale krásně! Koukněte na ten les tam na druhé straně jezera!"

"Není to žádnej prales, Wren," řekl jí Armando, a nasadil si černé brýle, "jenom další malej fragment, ve kterým nenajdeš ani tapíra. Člověk je rád, když v takovým porostu vůbec šlápne do kočičince... že tam vůbec něco žije, ty vole!"

"Proč se zabývat nějakým kouskem lesa? Podívejte se na to jezero! Vždyť to je krása!" usmíval se od ucha k uchu Terrence. "Velká rozlehlá vodní plocha, ve které žijí žraloci bělaví a američtí krokodýlové, a která díky své velikosti nemá v celé Střední Americe obdoby!"

"Já myslel, že ty žraloky už vylovili, ne? Loni jsem o tom něco čet," zamračil se Armando, "prý byli nemocný. Mohlo za to znečištění z těch šílenejch rafinérií, kterýma je posetý pobřeží." Ukázal na shluk budov táhnoucí se od vzdáleného lesíka až ke kopci, na němž s Wren a Terrencem stál.

"To je možné," řekl s pozvednutým obočím Terrence, "hádat se s vámi nebudu, pane Villalone. Ale co se alespoň krokodýlů týče, jeden se povaluje támhle dole na pláži. Vidíte?"

"Nikaragujská vláda dala dost prachů do jejich záchrany. Aspoň toho si cením," pousmál se jedním koutkem rtů Armando.

Wren chvíli mlčky pohlížela na tu řadu budov. Stoupal z nich černý kouř. "Možná jsem to přecenila. Není tu až zas tak krásně. Navíc mi přijde, že jak teď fouká vítr, nese se k nám smrad... od tamtoho!" Ukázala na jeden vysoký komín, který zvláště čoudil.

"Břehy jezera Nikaragua jsou stále hlavní základnou Nieto Industries, globální firmy, kterou vybudoval největší a nejznámější nepřítel Lovců kryptidů, Deylin Nieto," povídal Terrence, "drobný mužík s kousky kníru jen nad koutky rtů, který mého starého přítele a jeho kolegy donutil zabíjet, poté zmizel na pár let ze světa, a pak se zase objevil, aby léta a léta prováděl to samé, co dříve. Strašný člověk."

"A kvůli němu jste nám tuto cestu navrhl," doplnila ho Wren.

"Hele, na tohle jsem se vás chtěl zeptat," ozval se Armando, "říkali jste, že tohle má být další... pátrání po důvodech zmizení Lovců kryptidů. Fakt si myslíte, že... že tu vůbec něco najdem? Předtím, než jsme se sem teleportovali, dělal jsem si malou rešerši na toho Nieta. Umřel na nějakou genetickou nemoc. Už dávno. Dlouho předtím, než zmizeli Lovci."

"Není to tak, že bych Nieta samotného nebo Nietovu společnost podezříval z odstranění Lovců kryptidů ze světa," odpověděl mu Terrence, "ale mohou se zde nacházet cenná vodítka. Cennější, než byste jako někdo, kdo Jacka a ostatní nikdy osobně neznal, mohl očekávat."

Terrence se jemně dotkl Armandova ramene, a mladík mu pohlédl do očí. "To, že existuje tým, který kráčí v šlépějích Lovců kryptidů, mě naplňuje neuvěřitelnou nadějí, že zjistíme alespoň něco málo o příčinách jejich zmizení. Proto jsem slečně Riveře navrhl, že byste se mohli do prostorů Nieto Industries a na pobřeží jezera Nikaragua podívat. Její entuziasmus byl veliký. Jistě, možná jen hledám naději, ale proč by stopy mých vážených kolegů nemohli mladí a světu již oficiálně představení následovníci Owenova odkazu hledat právě zde? Na místě, které bylo pro Lovce kryptidů tolik osudné?"

"Doufám, že znáš lore, Armando," uchechtla se Wren, a podívala se na svalnatého mladíka. Ten pokrčil rameny. "Kámo, tady se Lovci kryptidů zrodili."

"Nedali se náhodou dohromady v Kostarice? Výprava za kočko-pso-opičákem?" zatvářil se lehce zmateně Armando.

"Deylin Nieto byl zodpovědný za to, že jejich tým vůbec vznikl. Přes deset let tahal za nitky, manipuloval lidi, kteří se později stali členy Lovců kryptidů," vysvětlovala mu Wren, "dal dohromady Jacka Owena a Pauline Jetkins, když byli na univerzitě, a to pomocí feromonů. Feromony je taky nechal zmanipulovat k tomu, aby zatoužili mít dítě, Deana. Tahal za nitky Zhou Lena, který byl zodpovědný za vraždu Sabine Leroy a přítelkyně Akihika Yukimury, byl vlastně zodpovědný za to, že Akihiko, Fahad Ghazalli a Roger Neill skončili v Zhou Lenově vile, kde je pak Jack a Pierre měli osvobodit! Prostě celé to způsobil Nieto."

Armando pozvedl obočí. "Tohle se říká?"

Wren nevěřícně vydechla a zakroutila hlavou. "Něco si o nich načti, hajzle. Lovci kryptidů byli s tímhle lorem obeznámeni Deylinem Nietem samotným v létě 2022. Pak měli umřít, protože je nakazil nemocí, na kterou neexistoval protilék, ale zachránily je přirozené protilátky nacházející se v těle jejich Tatzelwurma Tatze, oni přežili, a pak Nietovi nakopali prdel! Jestli chceš vědět víc, přečti si knížku, kterou původní šestka napsala v roce 2023. Jmenuje se Cryptid Hunters: The Legend Never Ends. Tam to máš všechno popsaný do nejmenšího detailu."

"Hele, nebuď na mě nasraná, jo? Nemůžu o nich vědět všechno, ne? Proč bych měl? Já ty pošuky v černým spandexu nikdy nějak moc..." odpověděl Armando, ale náhle se zarazil. Zadíval se na Terrence. Ten na něj pohlížel s patřičným zklamáním v očích.

"Promiňte," šeptl Armando, "máš pravdu, Wren. Měl bych si něco načíst. Když už ve stopách těch lidí kráčím... pravda. Pravda."

Wren vytáhla svůj mobilní telefon, a pořídila si několik fotografií jezera Nikaragua a továrnami posetého pobřeží. "Fajn, můžeme asi vyrazit, ne? Přijde mi, že se tu na sluníčku pečem už dost dlouho." řekla.

Terrence zakýval hlavou, a dal se do kroku. Armando a Wren jej následovali, kráčejíc vedle sebe. Pomalu sestupovali z kopečku.

"Co Winn? A co Keira? Dlouho jsem je neviděl," pokusil se Armando znovu navázat řeč s Wren, "jsou... po tom, co se stalo v prosinci... v pohodě?"

"Dneska mají společnou terapii," odpověděla Wren, aniž by se na Armanda podívala.

"Tak moc vážný to je, jo?" pousmál se jedním koutkem úst mladík.

"Armando," řekla s výdechem značícím iritovanost Wren, "kdybys viděl, co ten čert v Londýně udělal Winnovi, jak ovládl jeho tělo a donutil ho, aby mě napadl... kdyby ses trošku zajímal o to, jaké má Winn problémy, a kvůli čemu je už dlouho zranitelný... takovýhle blbý bys ani nepokládal."

"OK, OK!" vykřikl Armando. "Nikdo nic nebere nalehko dneska, ty vole!"

"Nebuď hajzl. Jinak tě vodstřelím," řekla mu Wren, a ukázala mu svou laserovou pistoli.

"Záleží, kdo z nás bude rychlejší," uchechtl se Armando, a vytasil tu svou.

"To si děláš prdel, ne?" 

"Dal mi ji Eldred," usmál se hrdě Armando, "mám svou pistoli. Jsem už velkej kluk."

"Uh-huh," řekla iritovaně Wren, a svou zbraň opět skryla do kapsy kalhot. 

Jakmile se trojice ocitla na asfaltové cestě mezi budovami Nieto Industries, přiběhli k nim čtyři lidé oblečení ve světle modrých uniformách.

"¿Quién carajo eres? ¿Qué carajo haces aquí? ¡Esta es una maldita propiedad privada!" křičela na ně jedna ze zaměstnankyň Nieto Industries, zhruba pětadvacetiletá Nikaragujka s černým mikádem a kšiltovkou na hlavě, jež běžela v popředí skupiny.

"Todo bien, amigos. Tenemos una reunión programada con el director ejecutivo de Industrias Nieto," řekl jí spěšně Terrence.

Žena se zarazila, stejně jako tři postarší pánové, kteří byli Terrencovým, Wreniným a Armandovým příchodem též vyplašeni. S podezřením si prohlédla Terrencův obličej, a pak svižně vyhrkla: "Vale, pero quédate aquí."

"A la mierda la propiedad privada," rozchechtal se Armando.

"Já taky," uchechtla se Wren a zvedla pěst, "vyvlastnit!"

Čtveřice zaměstnanců se vrátila ke své práci. Vynášeli dřevěné bedny z nákladního prostoru velké dodávky, a skládali je před otevřenou garáží, jejíž vnitřek byl podobnými bednami přímo přeplněn. Nová várka se tam již zřejmě nevešla. Při práci neustále s podezřením pokukovali po Terrencovi a jeho mladších společnících.

"Kdo vlastně Nieto Industries vede, když je ten starej pošuk, co chtěl několikrát ovládnout svět, už nějakejch dvacet let zheblej?" pronesl po chvíli mlčení Armando.

"To budu já," ozval se za jeho zády ženský hlas s anglickým přízvukem. 

Wren, Armando a Terrence se otočili. Hovořila k nim vysoká blonďatá paní s černě nalíčenýma očima, oblečená ve smokingu s tmavě modrou kravatou. Natahovala ruku k Terrencovi.

"Vy jste mi dal vědět, že se tu stavíte," usmála se, potřásla mu rukou, a pak pohlédla na Wren a Armanda, "a toto musí být ti noví Lovci kryptidů! Jako CEO Nieto Industries, společnosti, která vašim předchůdcům bohužel tolik ublížila, je mi ctí."

Wren na tu paní hleděla s obrovským překvapením v očích. Někoho ji svým vzhledem připomínala. Ano, byla jí tolik podobná!

"Mé jméno je Pauline," řekla ředitelka Nieto Industries. 

Wren se zastavilo srdce. 

"Hele, co je ti?" uchechtl se Armando, když si všiml, jak byla zaskočena.

"Pauline Watson," pokračovala ředitelka, "nyní můžeme začít vaši soukromou prohlídku nikaragujské základny mé firmy."

Wren tomu nedokázala uvěřit. Ta žena jako z oka vypadla Pauline Jetkins v době největší slávy Lovců kryptidů. 

"Zavřete oči. Zapomeňte na všechno, co jste dnes viděli. Zapomeňte na předchozí dny. Přeneste se ve svých myslích do chvil, které vám nedávají spát. Představte si, že se v nich právě nacházíte. Probuďte se ve svých nejhorších nočních můrách, a udělejte vše pro to, abyste je zkrotili."

Winn Wilkinson a Keira Kendrick, oba oblečeni v zimních svetrech v teplých barvách, seděli v pohodlných křeslech u kulatého stolu. Zhluboka dýchali, oči měli zavřeny, a následovali instrukce, které jim dávala zhruba čtyřicetiletá paní indického původu. Své dlouhé černé vlasy měla zatočeny v drdolu, na své pacienty pohlížela skrze brýle s černými obdélníkovými obroučkami, a lokty obou rukou, zakryté rukávy bílého pola, měla opřeny o povrch stolu. Prsty její od loktu výše zvednuté pravé ruky se špičkami dotýkaly prstů levé ruky. Příjemně se na pacienty usmívala. Trojice se nacházela v prostorné místnosti drahého londýnského bytu, vybavené velkými okny, kterými dovnitř prosvítaly zlatavé zimní sluneční paprsky. Byla to soukromá psychoterapeutická ordinace.

"Nádech, výdech. A znovu nádech, výdech," pokračovala, "a nádech... a výdech... Nyní mi povězte, co vidíte. Keiro, začneme u vás."

"Vidím svou maminku," vyhrkla Keira, aniž by otevřela oči, "vidím ji, jak mi svírá ruku. A říká mi, že jsem pro ni zklamáním. Velkým zklamáním. Povídá mi, že se musím odevzdat tomu, který ji přivedl z jiné dimenze... tak že prý odčiním svou vinu na její smrti... na jejím odeslání do dimenze mrtvých."

"Říkala jste mi, slečno Kendrick, že tato setkání nadpřirozeného charakteru byla reálná. Samozřejmě vám věřím. Vím, že jste následovníci Lovců kryptidů, a že vás láká nebezpečí," řekla terapeutka, "ale toto mi přijde velice osobní. Vaše trauma je spojeno se ztrátou vašich rodičů, je to tak?"

"Ano," odpověděla Keira, "nevím, jestli jsem v prosinci opravdu mluvila se svou maminkou. Možná, že to byl jenom trik toho démona. Koneckonců tvrdil, že mi vhlédl do mysli. Mohl udělat nějaký trik... abych viděla to, co mě nejvíc děsilo. Svou maminku se zraněními, jaká utržila při té autonehodě, která jí a mému tátovi byla osudná."

"Vaši rodiče byli Nneka a Michael Kendrickovi. Byli to vládní zaměstnanci, kteří zahynuli při autonehodě v Camden Town v listopadu roku 2053," přečetla ze svého zápisníku terapeutka, "řekněte mi jen krátce, Keiro, čím jste měla zavinit jejich smrt?"

"Já... nechce se mi o tom mluvit," odpověděla nervózně Keira, a v sedě se pohnula. Stále však neotevírala oči.

"Dobrá," řekla terapeutka, a pozvedla obočí, "nehodlám vás do ničeho nutit. Zůstaňme tedy u momentu, ke kterému jste se vrátila. Hmotná manifestace vaší matky, ať už byla vytvořena jakkoliv, vám připomíná něco, co vás mrzí. Připomíná vám vaše přičinění nehody, která vaše rodiče stála životy. Jak reagujete? A čím je tento moment tolik traumatizující? Vrací se vám například ve snech?"

"Ano, vrací," odpověděla Keira, "neustále. Budím se kvůli té konverzaci ze spaní. A jak jsem reagovala? Čím byl ten moment tolik traumatizující?"

Keiře se detailně vybavilo každé slovo, které při jejím znovushledání s matkou padlo.

"Pochop mě, Keiro... Já ani tvůj otec za naši smrt nemohli! To ty jsi za ni mohla! Jestli si někdo zaslouží být v říši mrtvých, oblézaný těmi čertisky, těmi... těmi hrůzami, co jim trčí z těl... jsi to ty, ty nevděčná děvko! Ty ses provinila! Tys stála za naším úmrtím! Byla to tvoje chyba, že jsme zahynuli!"

"Ne... ne, tohle nemůže být pravda!"

"Je to pravda, a sama to víš! Věděli jsme to s tvým otcem ve chvíli, kdy jsme umírali! Když jsme leželi, smrtelně poranění, ve zbytcích našeho auta! Ty, ty jsi důvod, proč se nám to stalo. Naše vlastní dcera... naše vražedkyně."

"Mami! Mami, to neříkej!"

"Když jsi se narodila, byla jsi největším štěstím mého života... v jeho posledních chvílích jsi ale byla největším zklamáním, a budeš jím nadále, pokud neuděláš vše proto, abys ten čin... ten... hřích... odčinila!"

"Vykřikla jsem, že to nebyla moje maminka. Ten čert... Lucius... mě utvrzoval v tom, že byla. A pak byl poražen... stáhl se," povídala Keira, "a ta iluze nebo co to bylo... zmizela."

"Pokud jste byla přesvědčena, že to nebyla vaše maminka," zamyslela se terapeutka, "proč jste tím momentem tolik zaskočena? Jistě, konfrontace s někým, kdo zahynul a kdo nám byl nablízku... koho jsme měli rádi... musí být teoreticky silným zážitkem. Avšak zde se skutečně mohlo jednat o iluzi. Pokud tedy náhodou nevěříte tomu, co vám onen... Lucius... jmenoval se tak? Co vám ten Lucius tvrdil. Že ji může přivést... z jiné dimenze... a vyměnit ji za vás. Vrátit jí život."

"Doktorko Rajendar," řekla naštvaně Keira, a otevřela oči, "tohle nepomáhá. Nezaplatila jsem vám 2550 liber za hodinu... navíc dvakrát, za mě i tady kolegu... abyste mě poučovala o tom, že to, jak se cítím, a z čeho se budím, je iracionální a že nemá smysl se tím zabývat. Mám z toho dlouhodobé potíže. Od Vánoc funguji úplně jinak. Spím pět místo osmi hodin v noci. Ty momenty se mi vrací pokaždé, když zavřu oči. Je mi zle. Tak mi pomožte, a nepoučujte mě o ničem!"

"Omlouvám se, Keiro," řekla klidně doktorka Rajendar, "zvolila jsem špatná slova."

"Udělejte to ještě jednou, a budu žádat vrácení peněz," sykla Keira, a zvedla se z křesla, "pokračujte s Winnem. Já se musím jít vydýchat ven."

"Dveře balkonu jsou otevřené," usmála se doktorka Rajendar. Nato Keira zabouchla dveře pokoje.

"Ty jo, doktorko," poznamenal Winn, stále se zavřenýma očima, "měla byste být jemnější. Keira mi říkala, že máte nejlepší reputaci ze všech psychiatrů v Londýně. Nepokažte si ji."

Doktorka Rajendar opět pozvedla obočí. Nyní se jí ve tváři objevil lehce zakyslý výraz. Ihned však pohlédla do svého zápisníku, otočila stránku, a začala k Winnovi hovořit: "Jak jste na tom vy, Winne? Našel jste ten moment, který vás trápí?"

"Ono je jich hodně, víte," odpověděl Winn, a zaklonil hlavu, "skáču mezi jedním a druhým. Chvíli vzpomínám na to, jak jsem poprvé ucitil Chupacabru ve své mysli... to bylo na Portoriku loni v srpnu. Jak se mi... zažírala do mysli. Pak vidím v hlavě... všelijaké chvíle, kdy se na mě Chupacabry dívaly přes zrcadlo, když jsem byl sám někde na toaletě. Vidím jednu, jak mě osahává, když jsem ve sprše, a druhou, jak se ke mně tulí v posteli... Pamatuju si... pamatuju si na sen, ve kterém jsem spal se svou přítelkyní, se kterou teď čerstvě chodím. Byl to hodně detailní intimní sen... a pak... pak se ukázalo, že moje přítelkyně byla Chupacabra. Objímala mě chlupatýma rukama, jezdila mi dlouhým jazykem po krku, pak mě svými drápy v podstatě připoutala k posteli, a... bože... já nevím, jestli se mi zbytek toho snu líbil nebo jestli jsem jím byl zhnusen... ale bylo to... tak grafické... tak brutální."

"Páni," usmála se doktorka Rajendar, opřela si bradu o dlaň levé ruky, a zahleděla se do Winnova obličeje, "kdo by to do vás řekl? Působíte jako takový konvenční mladík!"

"Ale asi nejhorší byl ten moment, kdy... kdy už slova těch Chupacaber byla tak neúprosná, že... že... že jsem tomu čertovi, tomu Luciusovi, kývl na to, aby mě... aby mě jich zbavil! A on pak ovládl mou mysl, a využil mé tělo k tomu, aby zaútočil na mou přítelkyni. To mě děsí. Děsí mě, že... že jsem byl tak nebezpečný. Že jsem ji klidně mohl zabít!"

"Hmm," ozvala se doktorka, stále zasněně pohlížející na Winna, "mladí muži. Kombinace snahy být přijati a sprostoty, nezkrocené touhy a násilnosti. Hrůzu nahánějící... a přitom tolik přitažlivé."

Winn v šoku otevřel oči. "Ehm, doktorko? Jste jako normální?!" 

Doktorka Rajendar zašustila papíry na stole. "Och, co jsem to řekl? Něco nevhodného?" ozvalo se z jejích úst.

Winn přivřel oči. Tvářil se zmateně.

"Myslím si, že trpíte patologickými fantaziemi, Winne," řekla mu terapeutka.

"Cože prosím? Hello?" naštval se Winn, a prudce vstal z křesla. "Poslouchala jste, o čem jsem vám tady poslední minuty povídal? Nemůžu za to! Dělají to ty Chupacabry... a to napadení... za to mohl Lucius!"

"No, mohl jsem za to já, to máš pravdu, Winne," ozvalo se z úst doktorky Rajendar.

Winn vykulil oči. Rázem padl na kolena. Cítil jak se mu cosi obtáčelo kolem krku. Tak silně, že se nemohl ani nadechnout. 

"Už je tady zase, Winne!"

"Zase se ti snaží dostat do života!"

"Nezaháněj nás, Winne! Víš, že jen my tě dokážeme ochránit!"

Winn cítil, jak se k němu lísají Chupacabry. Se zlověstnými skřeky otevíraly své zubaté tlamy, ze kterých vytékala krev, olizovaly mu obličej i krk svými dlouhými, provazovitými jazyky, a hladily ho po tvářích studenými drápy pokrytými zaschlou krví. Doktorka Rajendar se před jeho zraky měnila v malého sliznatého čertíka. Chichotal se, a pohupoval se na jejím křesle.

"Winne! Copak sis nemyslel, že to s tebou hned vzdám? Mám takový malý hezký plán, jak tě těch potvor zbavit! Ale budu k tomu potřebovat něčí spolupráci... Keiřinu spolupráci!" hihňal se Lucius.

Keira stála na balkoně, opřena o jeho zábradlí, a pohlížela na Londýn. Přejížděla očima z budovy na budovu, a dumala u toho o svém životě. Těch pár minut, které dnes strávila v přítomnosti doktorky Rajendar, ji jen vytočilo. Čím déle času na balkoně stála, tím déle uvažovala také o tom, zda zkrátka nemá její soukromou ordinaci opustit. Nemohla tu ale přece nechat Winna. 

"To by mě zajímalo, jestli se bude jako normální doktorka chovat aspoň k němu," řekla si pro sebe nahlas, "blbka jedna."

Jakmile se otočila, připravena na odchod, zarazila se. V otevřených dveřích vedoucí z chodby terapeutčina bytu na balkon stál někdo, na koho si velmi dobře pamatovala. 

"Nkosi?! Co tady děláte?!" vyhrkla Keira, a zazubila se. Byl to Nkosi, záchranář, který pro ni oné noci, kdy ji trápil Lucius, přijel sanitkou. Od té doby, co ji po poražení Luciuse přivezl do nemocnice, se s ním znovu neshledala.

"Jsem tady kvůli terapii," pousmál se záchranář, "už podruhé, posledně jsem doktorku Rajendar navštívil přes měsícem... no, to je ale překvapení! Tak se zase vidíme! Měl jsem přijít až za půl hodiny, ale... nemám dnes směnu, a nevěděl jsem moc, co dělat... tak jsem dorazil už trochu brzy..."

Keira ho objala. Ani pořádně nevěděla, proč. On jí položil ruku na záda, a přátelsky ji poplácal. Nato se zazubil. "Tohle je až moc lehké."

Pauline Watson prováděla trojici návštěvníků velkou výrobní halou. Byla veliká jako fotbalové hřiště, a mezi všelijakými přístroji se v ní pohybovalo minimálně dvacet zaměstnanců, opět oděných ve světle modrých uniformách. Na běžícím pásu po pravých bocích Terrence, Wren a Armanda se pohybovala série velkých čipů, kterým se věnovaly rozličné páčky, kapadla a svářečky těch nejfuturističtějších vzhledů.

"Urychlovače výkonu," řekla o nich ředitelka Nieto Industries, "zakázka pro kybernetickou divizi Švédské armády. Od skončení 3. světové války bere Švédsko tyto technologie velice vážně. Která země by také chtěla v možné 4. světové válce dopadnout tak, jak dopadlo sousední Finsko? Jako celý stát spálený na uhel díky jedinému hackerskému útoku nepřítele?"

"To jsou teda technologie," řekla Wren, když si jeden z těch čipů na pásu prohlédla.

"Nevidím na tom nikde otisky prstů Jacka Owena nebo Pierra Leroye," uchechtl se Armando.

"Hele, když jsi tak nedočkavej, začni hledat jejich stopy třeba tam v rohu," řekla mu Wren, "jak už jsem ti řekla, Armando, nebuď hajzl."

"Co tady, do prdele, vůbec dělám?" řekl skrze zuby Armando, aniž by ho Wren přes všechen hluk v hale slyšela.

"Slečno Watson? Paní...?" pokusil se ředitelku Nieto Industries oslovit Terrence.

"Paní," usmála se Pauline, a otočila se při chůzi na Terrence, "jsem vdaná. Minulý rok jsem měla svatbu svou přítelkyní Lieselotte. Německá podnikatelka. Parfémy Starkes Mädchen. Neznáte?"

"Paní Watson," usmál se Terrence, "nebude vám vadit, když se vás hned začneme ptát na důvod naší návštěvy?"

"Ale vůbec," odpověděla Pauline, a vyvedla trojici z haly, jen aby ji zavedla do další, ve které se na běžícím pásu místo čipů nacházely pro změnu jakési drobné vysílačky pro armádu, "nejprve jsem vás chtěla zavést do mé kanceláře a popovídat si s vámi u dobrého pití. Ale dobrá... ptejte se."

"Jak jsem vám už před návštěvou zmínil, znal jsem osobně některé z Lovců kryptidů," začal Terrence, "a zajímalo by mě, zda vaše společnost nemá nějaké informace o jejich návštěvách jezera Nikaragua, zvláště ve 40. letech. Víte, oni se vytratili v polovině minulého desetiletí. Jako by se po nich slehla zem. A nebylo na škodu vědět s jistotou, zda někdy v těch posledních letech... byli k vidění tady."

"S vaší návštěvou naší hlavní základny jsem souhlasila, a nemám problém vám cokoliv poskytnout," usmála se Pauline, "už takhle z patra vám můžu říct, že v roce 2043 mě osobně přišel navštívit Dean Owen."

Pauline se zastavila ve dveřích druhé haly, z níž trojici vyváděla. Opět se otočila, a všechny tři návštěvníky si prohlédla. "Bylo to naposledy, co jsem viděla syna Jacka Owena a Pauline Jetkins."

"Můžu se vás na něco zeptat?" vyhrkla Wren.

"Ano," usmála se přátelsky Pauline, "cokoliv, mladá dámo."

"Neberte to jako že se snažím být drzá," řekla opatrně Wren, "ale hodně mi připomínáte Pauline Jetkins. Akorát jste mladší, než by měla být ona. Jinak ale..."

"Ach," ozval se Terrence, a chytil se za čelo, "promiňte, slečno Rivero. Měl jsem vám to říci." Zasmál se. "Jistě, jistě... omlouvám se, paní Watson, měl jsem slečně Riveře a panu Villalonovi říci, kdo dnes Nieto Industries vede."

"V pořádku," řekla se svým věčným úsměvem Pauline, a pohlédla na Wren, "Pauline Jetkins byla má sestřenice."

"Cože?" reagovala Wren. "Wow! Takže vy... wait, to znamená, že... někdo, kdo byl Lovcům kryptidům blízký, pořád žije! Někdo... někdo, kdo nezmizel, je mezi náma!"

"Ano," řekla trochu zmateně Pauline, "to ale nemuselo být tak těžké zjistit. Je obecně známo, že jsem byla s Pauline Jetkins jedna rodina."

"Tady Wren dokáže být pěknej nerd, ale jenom, když jde o úplně nepodstatný věci," poznamenal Armando, "jako je složení Chupacabřích blíčů. Ale aby si dělala rešerši na to, jestli furt žijou nějaký rodinný příslušníci jejích hrdinů..."

"Já ti tu palici fakt ustřelím, Armando," zasyčela na něj Wren.

"Jsem o dost mladší, než byla Pauline Jetkins. Když jsem ji znala jako malá holka... když byla členkou Lovců kryptidů... měla už Deana. Naše rodina měla komplikované vztahy, a já se s ní poprvé setkala až ve svých deseti, tedy v roce 2020. Krátce poté, co Lovci kryptidů zabránili převzetí planety mimozemšťany druhu Shai'ri," představila se krátce ředitelka Nieto Industries, "mou matkou byla mladší sestra Pauline, Ryleigh. Bohužel mi ze života odešla, kdy mi bylo dvanáct. Kvůli rakovině prsu."

"To je smutné," řekla Wren.

"Jak se někdo příbuzensky spjatý s jednou členkou Lovců kryptidů dostal do vedení Nieto Industries?" zeptal se Armando.

Pauline se usmála. "To je dlouhý příběh. Ale opět, pro svět to není žádné tajemství. Ostatně předloni vyšla má autobiografie, ve které jsem to celé popsala. Nechtěli byste opravdu zajít do mé pracovny? Nechat si to všechno říct u vína? Piva? Coly?"

"Připadám si fakt blbá," řekla Wren, "jsou věci, co jsem si měla o Nieto Industries zjistit." Odfrkla, a podívala se na Armanda. "Chápeš, měsíce hledáme stopy Lovců kryptidů, ale jeden člověk, který nám mohl poskytnout nějaké informace a který pochází z rodiny jednoho z nich, je dosažitelný tak, že si s ním domluvíš osobní schůzku v práci."

"Souhlasím," odpověděl Terrence na Paulininu otázku, "pojďme tedy k vám do pracovny."

Nikdo ze čtveřice mířící k vysoké prosklené budově na břehu jezera nemohl tušit, že se na ně upínaly ostříží zraky ze střechy jedné z továrních budov. A nepatřily jedinému pozorovateli.

"Watson je na dostřel."

"Momentálně se nabízí tři způsoby, jak oddělit Zedlera od Villalona a Rivery."

"Telepatický útok může začít kdykoliv, agentko. Čekáme na pokyn."

Tři Marťané pozorovali svýma rudýma očima návštěvu Pauline Watson. Jejich velitelka se tiskla k okraji střechy továrny nacházející se v tu chvíli po levici kráčejících návštěvníků.

"Prioritou je získat Wren Riveru," šeptla do vysílačky umístěné na levém rameni agentka Marilla Kent-Lyons, oblečená v černé uniformě, s kuklou pod bradou, "útok musí proběhnout rychle. Budu odpočítávat po pěti. Připravte se."

K Pauline Watson náhle přiběhla mladá nikaragujská dívka s kudrnatými fialovými vlasy a výrazným piercingem na nose. V obličeji měla vážný výraz. Musela své nadřízené něco okamžitě sdělit. "Señora Watson, esto es serio," začala, "algo pasó. ¡Algo terrible!"

"Toto je Shantel Salazar," představila ji Pauline ostatním třem, "má osobní sekretářka. Co se stalo, Shantel? ¿Qué pasó?"

"¡Dos de nuestros trabajadores fueron asesinados, señora Watson!" vyhrkla dívka.

"Kde?! Jak?!" vykřikla překvapeně Pauline.

Terrence se zatvářil šokovaně. Přísně pohlédl na Shantel, a ta před ním sklopila oči.

"En el lago, la Sra. Watson. Fueron atacados por... algo... mientras estaban en su bote," odpověděla Shantel. Její náhlý záchvat stydlivosti byl až podezřelý.

"To ale vůbec nejsou dobré zprávy," řekla Pauline.

"¿Qué las atacó?" zeptal se dívky Armando. "Nekecejte mi, že nějaký dva dělňase vám tady zabil žralok bělavej... protože ti se tady fakt nemaj vyskytovat!"

"Nemohl to být krokodýl?" napadlo Wren.

Shantel pozvedla oči, a podívala se opět na Terrence. Wren si všimla, jakým způsobem na něj hleděla, a musela se zamračit. Terrence pozvedl bradu.

"Bylo to něco jiného, než žralok nebo krokodýl," odpověděla anglicky Shantel, "něco... tajemnějšího."

Pokračování příště...