Ace Week 2026: Šest dobře známých asexuálních postav z populární fikce II

Ace Week 2026 je v plném proudu. Blogorgonopsid je letos do osvětové kampaně, jejímž cílem je vzdělávat o nejčastěji přehlížené sexuální orientaci, tedy asexualitě, zapojen již poosmé. V pondělí 26. října jsem pro vás napsal Pár rad do života od ace člověka, a včera, v úterý 27. října, jsem vás informoval o nové knize Ace Theory od Raye Fitzpatricka. Dnes, když se nám týden láme, tu mám pro vás příspěvek, na jehož napsání jsem se těšil téměř rok - od skončení Ace Weeku 2025! V rámci něj jsem totiž publikoval článek Šest dobře známých asexuálních postav z populární fikce, který mě opravdu bavilo psát! A na jeho závěr jsem tehdy napsal: "Šest ace postav z populární fikce je opravdu málo, ale jak jsem již uvedl výše, třeba se příští rok k tomuto tématu vrátil a představím vám nějaké další!" Nemohl jsem toto téma znovu nenavštívit! Nyní vám tedy s radostí prezentuji várku dalších šesti ace postav z popkultury.

Pro první článek o šesti dobře známých ace postavách z populární fikce jsem vybral Doktora z britského sci-fi seriálu Pán času (Doctor Who), Batmana z různých verzí DC vesmíru, Roshannu Chatterji neboli Tremor z komiksové série The Movement od DC Comics, Jugheada Jonese z komiksového univerza Archie Comics, Lilith Clawthorne z ohromně úspěšného animovaného seriálu Soví dům (The Owl House) a Nadiu van Dyne neboli Wasp ze světa Marvel Comics. Myslím si, že to byl vskutku dobrý výběr, ale tato šestice v kaleidoskopu fikčních světů, do kterých jsme všichni nerdi, není nikterak osamělá. Je čas představit vám další šestku. Pokud by se náhodou ani v ní neobjevila vaše oblíbená ace postava... můžeme to napravit třeba zase příští rok!

Connor Hawke

Connor Hawke, který jednu dobu operoval jako druhý Green Arrow, je nejstarším synem Olivera Queena, prvního Green Arrowa, a lukostřeleckým samozvancem bojujícím proti zločinu v komiksech od vydavatelství DC Comics. Vytvořili ho komiksový scénárista Kelley Puckett a kreslíř Jim Aparo, a poprvé jej uvedli v 0. čísle druhé řady komiksového titulu Green Arrow v roce 1994. Divoká 90. léta byla v amerických superhrdinských komiksech definována dočasnými odchody klasických postav; Superman byl na nějakou dobu mrtvý po bitvě s Doomsdayem, Bruce Wayne měl zlomená záda po konfliktu s Banem a jeho kápi tak přebral Azrael, a Oliver Queen zahynul při výbuchu bomby coby člen povstalecké revolucionářské skupiny Eden Corps. Nejslavnější levicovou postavu mainstreamového DC univerza pak v její zelené barvě nahradil právě Connor, jednu dobu bojoval na straně Batmana, Nightwinga a třetího Robina (Tima Drakea), stal se součástí Ligy spravedlnosti a bojoval proti Injustice Gangu oligarchy Lexe Luthora.

Poté, co byl DC vesmír restartován prostřednictvím The New 52 v roce 2011, Connor Hawke se z komiksů vytratil. V novém univerzu byl Green Arrow opět jeho otec, Oliver Queen, který se navíc tehdy těšil velké popularitě díky televiznímu seriálu (Arrow), jenž ho ovšem ztvárnil opravdu nepřesně. Connor se konečně vrátil až v roce 2021 během události Infinite Frontier, jakožto syn Olivera Queena narozený mimo manželský svazek a muž s evropskými, africkými a korejskými kořeny. Následně byl v komiksové antologii DC Pride 2022 vyoutován jako ace. Stal se tak jednou z nejdůležitějších postav DC vesmíru nacházejících se na asexuálním spektru. V DC Pride 2022 figuroval v příběhu nazvaném Think of Me, který byl napsán a nakreslen čistě asexuálním týmem tvůrců z DC Comics, sestávajícím z kreslíře a scénáristy Ro Steina, kreslíře a scénáristy Teda Brandta a písmaře Franka Cvetkovice. Jak se můžete dočíst na oficiálním webu DC, Connorův vztah k sexualitě byl vždy něčím, co jej vzdalovalo jeho velmi heterosexuálnímu otci, který měl vždy vztahy s mnoha různými ženami. Protože je Connor pohledným mladým mužem, často se setkává s flirtováním ze strany ženských postav, kterému ovšem nerozumí; když zajdou příliš daleko, nemá strach je rázně odmítnout. Cítí k ženám romantickou přitažlivost, nikoliv však přitažlivost sexuální.

Skvělá věc na Connoru Hawkeovi je, že je to silný, hbitý člověk s dobrým srdcem, který pomáhá lidem a má skutečné hrdinské kvality, a zároveň je to ace muž. To jasně ukazuje, že ace muži nejsou nějak zlomení nebo nepřirození; máme tu samozvaného bojovníka se zločinem, který je upřímně řečeno stejně skvělý jako Batman (a to je mimochodem velmi ace-coded postava, jak už jsem na tomto blogu několikrát psal!), jen je o dost milejší a přátelštější. Jeho asexualita jej navíc mně osobně činí dosti sympatičtějším, než z řetězu utržená heterosexualita Olivera Queena. Connor se léta před vyoutováním v komiksech objevil v seriálech Legends of Tomorrow a Arrow, které byly součástí Arrowverse. Vždy se jednalo o verze postavy z alternativních časových linií; obě ztvárnil Joseph-David Jones, který v Arrow jinak ztvárňoval Johna Diggla. V seriálu The Flash se navíc krátce objevila postava Williama Claytona, modelovaná podle Connora Hawkea.

Todd Chavez

Todd Chavez je jednou z hlavních postav velice oblíbeného animovaného seriálu BoJack Horseman, který byl vydáván na streamovací službě Netflix v letech 2014 a 2020, a odehrávajícího se v alternativním světě, v němž bok po boku žijí lidé a antropomorfní zvířata. Do života hlavní postavy, BoJacka F. Horsemana, majícího lidské tělo a koní hlavu, se Todd dostal skrze párty, po které už nikdy neopustil jeho dům. BoJackovým spolubydlícím byl již po dobu pěti let před začátkem první epizody, a mezi oběma postavami vznikl velmi silný přátelský vztah. BoJack, dříve úspěšný herec, drží Todda finančně na hladině a snaží se podkopat jeho snahu o získání vlastní nezávislosti. V anglickém originále propůjčil Toddovi svůj hlas herec Aaron Paul, kterého samozřejmě všichni známe pro jeho ztvárnění Jesseho Pinkamana v seriálu Breaking Bad a jeho spin-offech.

Na konci 3. série BoJack Horseman se Todd nechá znát své romantické lásce Emily, kterou dabovala Abbi Jacobson, že se nepovažuje ani za heterosexuála, ani za gaye. Doslova o sobě tehdy říká, že "možná není nic". Emily o něj přestane mít zájem a započne intimní vztah s BoJackem. Teprve později zjišťuje, že Todd je asexuál, a když vytvoří vlastní dating aplikaci pro hasiče, aby se s ní mohli seznámit, rozhodne se vytvořit ještě druhou dating aplikaci, čistě pro asexuály - nazve ji All About Ace. Todd svou asexuální identitu prozkoumává ve 4. řadě seriálu, a po strastiplné cestě nakonec svou asexualitu zcela akceptuje. K tomu mu pomůže i setkání s dalšími asexuály. Todd je nejen asexuál, ale také apothisexuál, tedy "sex-repulsed ace" (ace člověk odpuzený sexem). Později v seriálu začne chodit s Maude, asexuální postavou s lidským tělem a králičí hlavou. 

Todd je velice sympatickou postavou, znalou japonského jazyka, a je bývalým závislákem na videohrách. Je to inteligentní mladý muž, pracující na vlastní rock opeře, ale občas se dostává do velice nebezpečných situací, když kolem sebe nemá své přátele. V době, kdy BoJack Horseman vycházel, představoval jeho coming out velký krok vpřed. V roce 2018 mediální společnost GLAAD identifikovala Todda jako jedinou asexuální postavu na kterékoli ze streamovacích služeb! Od té doby viditelnost asexuality poněkud vzrostla, a to právě díky Toddovi a několika dalším ace postavám z BoJack Horseman. 

Peridot

Peridot (celým jménem Peridot Facet-2F5L Cut-5XG) je mimozemšťanka patřící k druhu Gems (Drakokamů) a členka skupiny Crystal Gems, známé též jako Rebelové, která vystupuje v animovaném seriálu Steven Universe. Poprvé se objevila v epizodě Warp Tour odvysílané premiérově 8. ledna 2015 na americké televizní stanici Cartoon Network coby 36. epizody 1. série Steven Universe, a poté, co uvízla na Zemi po událostech epizody Jail Break v seriálu figurovala jako anti-hrdinka a pseudo-antagonistka. Do skupiny Crystal Gems se přidala poté, co jí pomohla zachránit Zemi před Clusterem, a stala se regulérní postavou Steven Universe. Peridot je schopna regenerace a fotokineze, a má nadlidskou sílu a odolnost. V anglickém originále ji dabovala herečka Shelby Rabara, nyní známá propůjčením svého hlasu Snappymu v letošním Toy Story 5.

Drahokamy ve Steven Universe jsou schopny tzv. fúze, kdy se spojují s jinými Drahokamy v jednotné entity. Peridot ovšem o fúzi neboli spojování nemá zájem. Je ráda sama sebou, a necítí potřebu dávat se dohromady s nějakým jiným zástupcem svého druhu. Maya Petersen, autorka storyboardů pro seriál, odhalila, že tato část Peridotina charakteru je metaforou pro asexualitu a aromanticismus. Ačkoliv fanoušci seriálu rádi shipovali Peridot s jinými postavami, konkrétně s Amethyst a Lapis Lazuli, dvěma dalšími ženskými postavami patřícími k Drahokamům, a ačkoliv aromantická orientace Peridot nebyla v seriálu nikdy důkladně prozkoumána, není na škodu smýšlet o Peridot jako o aromantické asexuálce. Předtím, než Maya Petersen odhalila, že Peridot reprezentuje v seriálu asexualitu a aromanticismus, poukázala na identitu postavy samotná autorka Steven Universe, Rebecca Sugar, ve čtyřiašedesátistránkové doplňkové knize Fusion for Beginners and Experts, vydané v roce 2017.

Je pravdou, že Peridot patří k druhu, který má naprosto odlišnou koncepci vztahů a sexuality, a lidské vztahy a lidská sexualita zkrátka fungují jinak, než u těchto mimozemšťanů. Nicméně Peridotin nezájem nebo dokonce odpor k fúzi je jasnou paralelou toho, jak se cítí ace lidé. Rebecca Sugar ještě v roce 2023 v rozhovoru pro Variety potvrdila, že Peridot je kanonicky aro ace. Nutno podotknout, že Steven Universe má spoustu LGBTQ+ postav, od Harolda Smileyho přes Obsidiana, Rose Quartz a Rainbow Quartz 2.0 po Sunstone a Pearl. Peridotina asexualita by v tak diverzním univerzu rozhodně neměla nikoho překvapit.

Isaac Henderson

Isaac Henderson je aro ace kluk vystupující v hraném dramatickém seriálu Heartstopper (Srdcerváči), vydávaném v letech 2022 až 2026 na streamovací službě Netflix a natočeném na motivy komiksové knihy stejného názvu od velice oblíbené autorky fikce pro mládež Alice Oseman, proslavené zejména její komiksovou sérií Loveless (Bez lásky). Jde o teenagera, který je studentem fiktivní střední školy Truham Grammar School for Boys, 180 centimetrů vysokého mladého muže postupně objevujícího svou asexualitu a aromanticismus. Ztvárnil jej anglický herec a vlogger Tobie Donovan.

V 1. sérii Heatstopper je Isaac přesvědčen, že má romantické city vůči Jamesi McEwanovi, kterého ztvárnil herec Bradley Riches. James byl otevřeně gay, a poté, co se dal krátce s Isaacem dohromady, oba chlapci se vzájemně políbili. Nato si Isaac uvědomil, že vůči němu romantické city ve skutečnosti nemá, ale zatím nerozumí tomu, kým je a proč s Jamesem nechce jít do vztahu. Ve 2. sérii se pak Isaac na výstavě queer umění zcela poprvé setkává s termínem "aromantický asexuál". V průběhu této řady je často vidět s knihou v ruce; setkání s tímto termínem jej totiž motivuje začíst se do literatury o asexualitě a aromanticismu. Ve školní knihovně nachází naučnou knihu Ace: What Asexuality Reveals About Desire, Society, and the Meaning of Sex od Angely Chen, vydanou v roce 2020 (jde o skutečnou knihu, předloni jsem o ní psal tady na blogu). Ve 3. sérii se pak Isaac nechává nahlas znát, že je aro ace. Předtím ale jeho sexuální a romantickou orientaci potvrdila na Twitteru samotná Alice Oseman.

Isaac je jednou ze dvou postav seriálu Heartstopper, která byla vytvořena čistě pro něj a která nebyla adaptována z původní knihy od Alice Oseman, vyplňuje v příběhu nicméně roli postavy Aleda Lasta, která se v seriálu vůbec neobjevila. Skvělou věcí na Isaacovi je, že je v podstatě reprezentací ace komunity a zvláště pak aro ace mužů - a to v hraném a velice kvalitním dramatickém seriálu na Netflixu, gigantovi streamingu. Je to navíc teenager, který svou identitu postupně objevuje; sám si pamatuji, jaké to bylo zjišťovat postupně informace o asexualitě a aromanticismu, když jsem byl zhruba v jeho věku. Tvůrcům Srdcerváčů tedy patří velký palec nahoru a poklona za to, že se rozhodli vytvořit tuto postavu.

Poppy

Poppy je postava z hraného dramatického seriálu Huge, odehrávajícího se v letním táboře pro teenage dívky pokoušející se snížit svou tělesnou váhu, který se v létě 2010 vysílal na americké televizní stanici ABC Family. Je to radostná dívka, která v táboře působí jako poradkyně, a sama si tímto táborem prošla, když potřebovala snížit ze zdravotních důvodů svou váhu. Ztvárnila ji americká herečka Zoe Jarman, známá také jako Betsy Putch z romantického komického seriálu The Mindy Project z let 2012 až 2014.

Je docela dost možné, že Poppy byla jednou z prvních otevřeně ace ženských postav na amerických televizních obrazovkách. Vždy radostná a také vždy bránící dívky, které má v táboře na starosti, vyoutovala se Poppy v 5. epizodě Huge, nazvané Movie Night, když s ostatními postavami sleduje jednoho večera film. Přitom jen tak pronese, že dlouho čekala na to, že bude mít stejné pocity (myšleny jsou pocity romantické a sexuální), o kterých prý mluvili všichni kolem ní. Nikdy však takové pocity sama neměla. Spousta ace lidí jistě ví, o čem je řeč - když vyrůstáte ve světě, který vám říká, že od určité doby máte během svého vyrůstání takové záležitosti pociťovat, ptáte se, kde ty pocity jsou, a zda se nakonec objeví. Poppy je asexuálka; nikdy necítila sexuální přitažlivost. 

Svého času byla dokonce některými ace lidmi Poppy považována za revoluční postavu; to ale bylo dávno předtím, než se otevřeně ace postava objevila v populárním seriálu Sex Education na Netflixu nebo než začal vycházet Heartstopper. Cenili si samozřejmě toho, že přímo prohlásila, že se identifikuje jako asexuálka; kolik postav v hraných dramatických seriálech něco takového učinilo dříve? Velmi, velmi málo, pokud vůbec. Poppy byla nejen radostná, ale také docela sociálně nemotorná - znak introverze. Spousta ace lidí, kteří jsou introverti, se s ní tak mohla ztotožnit.

Yelena Belova

Yelena Belova, druhá postava z univerza komiksového vydavatelství Marvel Comics používající přezdívku Black Widow, je ruská špionka vycvičená v Rudé komnatě, v minulosti pracující pro ruskou GRU a později členka týmu Thunderbolts, která proslula v posledních pěti letech díky ztvárnění herečkou Florence Pugh ve filmové sérii Marvel Cinematic Universe. Ta ji zatím hrála ve filmu Black Widow (2021), v hraném seriálu Hawkeye (2021), ve snínku Thunderbolts*/The New Avengers (2025), v animovaném seriálu Marvel Zombies (2025) a v letošním filmu Spider-Man: Zbrusu nový den (Spider-Man: Brand New Day). Následně má být Yelena v podání Florence Pugh jednou z hlavních postav nadcházejícího filmu Avengers: Doomsday. Postava byla vytvořena komiksovou scénáristkou Devin Grayson, komiksovým kreslířem J. G. Jonesem, scénáristou Paulem Jenkinsem a kreslířem Jaem Leem pro komiksové tituly Marvel Knights a Inhumans na konci 90. let minulého století.

Tvůrkyně postavy, výtečná komiksová scénáristka Devin Greyson (která mimochodem napsala doplňkový komiks k animovanému seriálu X-Men: Evolution, který od dětství miluji a díky kterému jsem propadl zájmu o marvelovské mutanty), sama prohlásila, že Yelena je s největší pravděpodobností asexuálka. Kanonicky je postava v komiksech aro ace. Ačkoliv ve filmové sérii Marvel Cinematic Universe zatím neprovedla explicitní coming out, její asexualita a aromanticismus byly nastíněny již v prvním filmu, v němž se objevila, a to sice ve snímku Black Widow z roku 2021 (pamatujete na to, jak Natashe řekla, že místo nějakých vztahů s muži chce mít psa?). Sama Florence Pugh v jednom rozhovoru také nastínila, že Yelena "může" být asexuálka (aniž by ji zatím přímo vyoutovala). Mnoho allosexuálních lidí interpretovalo scény, které Yelena měla v seriálu Hawkeye s Kate Bishop (kterou hrála Hailee Steinfeld), jako lesbian-coded; spousta fanoušků MCU právě tyto dvě ženy shipuje. Je možné, že filmová Yelena není aro; možná je lesbická asexuálka. Jen čas ukáže, zda o ní bude odhaleno více.

Ve 2. čísle komiksu Black Widow: Pale Little Spider od komiksového scénáristy Grega Rucky z roku 2002 odpověděla Yelena na otázku "Jsi lesba?" následujícími slovy: "Nejsem... nic." Podobně jako v případě Todda Chaveze to mohlo zkrátka znamenat, že se nevnímá jako člověk spadající do nesmírně reduktivní a heteropatriarchální ideologií diktované binarity "gay-heterosexuál", s ničím mezi ani kolem těchto identit. V říjnu 2026 započala Yelena v komiksech komplikovaný, zřejmě romantický vztah s Eddiem Brockem neboli Venomem - tato verze je zřejmě heteroromantická asexuálka.

Máme za sebou seznámení s šesti dalšími asexuálními postavami z populární fikce. Faktem ovšem je, že v popkultuře se vyskytuje mnohem více ace postav! V tomto článku i v příspěvku z loňského roku jsem opravdu jen škrábal po povrchu, a myslím si, že by nebylo na škodu, kdybych v rámci Ace Weeku 2027 napsal třetí část této série, a seznámil vás s další šesticí! Prozatím vám mohu potvrdit jedno: Ace Week 2026 bude pokračovat. Čekají na vás v rámci něj ještě další tři články.

Ace Week 2026: Vychází nová kniha Ace Theory!

Asexualitě, tedy sexuální přitažlivosti definované žádnou nebo nízkou přitažlivostí pociťovanou k ostatním lidem, je v posledních letech věnováno čím dál více akademických publikací. V rámci Ace Weeku 2024 jsem pro vás napsal článek článek Knihy o asexualitě, v němž jsem vás seznámil se čtyřmi knihami o této sexuální orientaci, vydanými za předchozí čtyři roky. O jedné z nich, sociologické práci queer anarchistky Sherrondy J. Brown s názvem Refusing Compulsory Sexuality (Odmítnutí povinné sexuality), jsem pak v rámci Ace Weeku 2025 napsal 17. část Knihy týdne. A zcela jistě to nebyla poslední hodnotná publikace, které jsme se o asexualitě a asexuálním spektru měli dočkat. Nejnovějším přírůstkem na rostoucí seznam literatury o asexualitě je nyní akademická publikace Ace Theory: An Essay in Fragments About Asexuality (Ace teorie: Esej ve fragmentech o asexualitě) od oceněného básníka a kritika Ryana Fitzpatricka, která vychází právě dnes, tedy v úterý 27. října 2026 - v rámci letošního Týdne povědomí o asexualitě. Je to naučná kniha, ve které se vzájemně prolínají intelektuální analýza a kritika kultury s osobní reflexí, a poskytuje kritický pohled na povinnou sexualitu, onen nástroj kapitalismu a patriarchátu diktující lidem, že sex je pro ně potřebou. Autor v ní čtenářstvu kterékoli sexuální orientace poskytuje tolik důležitou představu toho, jaké to je být asexuál v sexuálním světě - jaké to je být jako on, anebo jaké to je být jako autor tohoto blogu. Nepochybně půjde o zásadní četbu pro všechny, kteří opravdu chtějí pochopit, jak se v námi všemi obývaném sexuálním a sexualizovaném světě cítí ti, jež sexuální přitažlivost nepociťují a/nebo nemají o sex zájem. Poskytuje informace o tom, jak sociální a ekonomické tlaky vytvářejí představu o tom, jak vypadá dobrý, naplno žitý život - a jak cisheteropatriarchát vytváří představu, podle níž je takový dobrý život spjat se sexem. Ace Theory je kniha o 372 stranách, která má čtenářstvo přesvědčit, že asexualita je mnohem radikálnější, než byste čekali. Mě osobně to nepřekvapuje, ostatně píši na svůj blog již nějakou dobu, že situovanost nás ace lidí nám poskytuje intelektuální a dekonstrukční schopnosti, jež jsou nutné pro odstranění povinné sexuality a rozboření patriarchátu jako takového - což pomůže všem lidem, ať už jsou jakékoli sexuální orientace a jakéhokoli genderu. Ryan Fitzpatrick prezentuje portrét asexuality, který je v sexualizovaném, násilném a nerovnostářském světě opravdu potřeba. Dále se má v knize dotýkat i témat, se kterými rádi operují patriarchální extremisté - témat jako jsou manosféra, incelové, epidemie samoty a podobných nebezpečných záležitostí, které můžeme z naší společnosti odstranit právě díky tomu, že začneme naslouchat ace lidem a jejich kritice povinné sexuality. Knihu dnes vydalo nakladatelství Book*hug Press.

Přední obálka nové knihy Ace Theory: An Essay in Fragments About Asexuality, vydané 27. října 2026 nakladatelstvím Book*hug Press. Zdroj: Book*hug Press

První recenze na tuto knihu jsou velice pozitivní a ohromně navnazující. Ela Przybylo, pomocná profesorka na Katedře anglického jazyka na Jádrové fakultě ženských, genderových a sexualitních studií na Illinoiské státní univerzitě, která v roce 2019 proslula svou akademickou knihou Asexual Erotics: Intimate Readings of Compulsory Sexuality (Asexuální erotiky: Intimní čtení povinné sexuality), a která loni napsala knihu Ungendering Menstruation (Odgenderování menstruace), ve své recenzi uvádí: "Ace Theory přináší soubor kritik, tezí a ztělesnění hnutí, jež zpochybňují všudypřítomnost toho, jak silně je současná západní společnost uspořádána kolem příslibů a nadějí spojených se sexem a romantikou. Zároveň poukazuje na to, jak hluboce tím jsou znevýhodněni ti, kteří se nedokáží ztotožnit s tímto neúprosným tikotem hodin allonormativity. Ace Theory - napůl teorie, napůl poezie - vás přiměje k zamyšlení, zda snad neexistují i ​​jiné způsoby, jak co nejlépe prožít naši vzájemnou blízkost." Básnička Danielle La France, která píše především o osvobození a rezistenci, a jež proslula například letos v květnu vydanou knihou Verbal Violence (Slovní násilí), uvedla: "Musím se přiznat, že Ace Theory mě přivedla k novému pojetí naší sdílené existence. JE TO Ryan Fitzpatrick, tak trochu sestavený, 'sami sebou' v šálku čaje bez zlatého okraje, aby se podrobil riziku popíjení odhalení normativních standardů, které jsou pro touhu příliš nudné + rozlévání perverzních změn uspořádání nesexuální intimity po celém food courtu. Trvám na tom, abychom TO neuklízeli. Přijměte toto pozvání a proklouzněte kolem sexuálního esencialismu minulosti a přibližte se k chaoticky modelované zkušenosti, která zkrátka může být asexualitou." Sarah Brouillette, profesorka angličtiny na Katedře anglického jazyka a literatury Carletonské univerzity v kanadské Ottawě, jež je autorkou publikací Underdevelopment and African Literature: Emerging Forms of Reading (Podrozvoj africké literatury: Objevující se formy čtení) z roku 2020 či Literature and the Creative Economy (Literatura a kreativní ekonomika) z roku 2014, napsala následující: "Ace Theory není ani úvodním přehledem, ani inspirativním memoárem o asexualitě. Ryan Fitzpatrick v ní namísto toho poukazuje na radosti i frustrace, které pramení ze snahy pojmenovat určitou 'identitu', 'zkušenost' či 'dispozici' (jak to vlastně nazvat?) - něco, co nikdy není zcela čitelné. Prostřednictvím formálně experimentální kombinace osobních úvah, kulturní kritiky a poezie se Ace Theory brání tomu, aby se omezila na jediný přístup ke svému tématu. Přesto nás však vede k jedné zásadní myšlence: asexualita představuje 'problém' pouze tehdy, pokud za měřítko zdravého života považujete sexuální výkonnost, úzce spjatou s partnerským soužitím a reprodukcí. Pokud se cítíte 'rozbití' - tedy v rozporu s tímto normativním narativem dospělosti - a hledáte spřízněnou duši ve svém tvrdošíjném odmítání nechat se 'opravit', přečtěte si tuto knihu."

Jak dnes informoval Xtra Magazine, Ryan Fitzpatrick se k zájmu o asexualitu dostal na začátku pandemie Covidu-19, tedy na jaře 2020, když mu už pomalu táhlo ke čtyřicítce. Začal si o této sexuální orientaci hodně číst na Twitteru a na Redditu, začal věnovat pozornost televizním pořadům a literatuře s asexuálními postavami, sledoval videa o asexualitě na YouTube a ponořil se do asexuální poezie a akademické literatury o ní. Rozhodl se napsat o asexualitě velmi komplexní knihu, která vyzývá to, jak dominantní kultura diktuje, co je péče, láska, romantika, přitažlivost a blízký vztah. Ryan je autorem čtyř knih poezie, mezi nimiž jsou Fake Math (2007) či Sunny Ways (2023). Spolu s Jonathanem Ballem byl editorem publikace Why Poetry Sucks: An Anthology of Humorous Experimental Canadian Poetry (Proč je poezie na nic: Antologie humorné experimentální kanadské poezie) z roku 2014. Když nepíše básně, věnuje se kulturní kritice; jeho odborné články publikovaly časopisy Studies in Canadian Literature nebo British Journal of Canadian Studies.

Knihu Ace Theory: An Essay in Fragments About Asexuality si můžete objednat na webu nakladatelství Book*hug Press v hardcoveru za cenu 24,95 amerických dolarů (tj. 545 českých korun) nebo jako e-knihu v epubu za 14,99 dolarů (tj. 328 korun). Kanadský Amazon ji jako e-knihu v edici Kindle nabízí za 9,99 dolaru (tj. 218 korun). Zaujala vás? Pořídíte si ji?

Ace Week 2026: Pár rad do života od ace člověka

Ve dnech 25. až 31. října 2026 probíhá Týden povědomí o asexualitě (Asexual Awareness Week neboli Ace Week), další ročník kampaně, jež započala v roce 2010 a jež má za cíl přispět ke zvýšení povědomí o nejčastěji přehlížené sexuální orientaci - asexualitě. Blogorgonopsid, třebaže je to blog o pravěké přírodě a často i o přírodě současné, je do této kampaně zapojen již od roku 2019. Tehdy jsem zde provedl veřejný coming out (pokud vám to nějak uniklo, zdarec, jsem taky ace), a od té doby jsem napsal nemálo článků o asexualitě a asexuálním spektru. V rámci loňského ročníku to byly příspěvky Proč je důležité učit o asexualitě, Asexualita na YouTube III, Jsou demisexuálové součástí LGBTQIA+?, Acefobie, singlismus a chrononormativita, Šest dobře známých asexuálních postav z populární fikce a 17. část projektu Kniha týdne o publikaci Refusing Compulsory Sexuality. Letos se do této kampaně zapojuji znovu, již poosmé, a rovněž vám přinesu šest článků na téma aceness. 

Říkal jsem si, jak letošní ročník začít. Ačkoliv témata dalších pěti článků, které hodlám v rámci Ace Weeku 2026 napsat, jsem měl již dlouho naplánována, zaměření úvodního příspěvku mi nebylo dodnes jasné. Ale nemusel jsem nad tím, o čem bych chtěl pro začátek napsat, přemýšlet příliš dlouho. Rád bych navázal na vše, co jsem už o asexualitě ve svém malém přírodopisném internetovém koutečku s více než 700 000 návštěvami (měřeno od února 2020!) napsal dříve, ale chtěl bych to tentokrát učinit trochu osobnější. Chtěl bych vám, ať jste kdokoliv, předat pár rad do života. Víte, nejsem tady, na téhle modré planetě, o které mimochodem příští měsíc vyjde parádní dokument vyprávěný Davidem Attenboroughem (a bude pojednávat o těch místech, která ji činí modrou), krátkou chvíli. Nenarodil jsem se včera. Jsem propána zástupcem generace, která vyrostla na Putování s dinosaury - na tom legendárním paleodokumentu z konce 90. let. Když se po Zemi pohybujete sečteno odečteno podtrženo zaokrouhleno zhruběno třetinu století, nabydete určitých životních mouder. A tato moudra nejsou podmíněna jakousi univerzalitou, nýbrž vaší konkrétní zkušeností. Vaší identitou, třídou, genderem, sexuální orientací, zájmy, kulturou, subkulturou, znalostmi, filozofiemi, jimž jste byli vystaveni... zkrátka koktejlem toho, co činí vaši zkušenost odlišnou od zkušenosti jiných lidí. Ne, že by to z vás dělalo mimozemšťana; mnoho máme jako lidské bytosti společného. Ale faktem je, že jsme také velice diverzní, velice variabilní, různorodí. To je ostatně případ zástupců každého druhu na planetě. V té diverzitě je síla, a je dobré být vystaven zkušenostem každého kousku té veliké různorodosti. A zvláště lidé z minorit, z menšin - a že do nějaké menšiny, třeba i modrookých, patříme nakonec všichni - mohou mít co říci k tomu, jak svět funguje a co se v něm dá zlepšit. 

Chtěl bych vám v tomto článku předat pár informací o tom, co můžeme změnit, aby lidská společnost fungovala lépe - aby se lidé cítili bezpečněji, aby vůči sobě byli ohleduplnější, aby se vzájemně akceptovali takoví, jací jsou, a aby zbytečně nepodceňovali zkušenosti těch druhých. A samozřejmě, jak slibuje titulek tohoto článku, bych vám také chtěl předat pár rad, jak žít vaše životy naplno, bez omezení a bez mentálních mantinelů, o kterých jsem přesvědčen, že část společnosti nenacházející se na asexuálním spektru - a zvláště pak naše všudypřítomné kamarády heterosexuály - svazují a berou jim radost. Nebude to žádná přednáška, a už vůbec ne deset přikázání, podle nichž se každý loajální subjekt tajuplného božstva píšícího tato slova musí řídit. Jen vám chci něco vzkázat jako ace muž, nepociťující sexuální přitažlivost k osobám jakéhokoli genderu, který žije ve světě plném sexualizace, objektifikace, sexuálního násilí a ideologických omluv pro jeho páchání. Myslím si, že lidé jako já mají, co k tomu všemu kriticky říci, a mohou pomoci naší společnost od těchto neduhů osvobodit.

Velaceraptor - ace Velociraptor, hrdě v mých barvách i s pride vlaječkou! Zdroj: Amazon

Co si budeme namlouvat, žijeme všichni v hypersexualizovaném světě. Hercům ve filmech dávají producenti, studia i běžní konzumenti hodnotu na základě toho, jak moc "sexy" neboli přitažlivá jsou jejich těla, jejich tváře nebo jejich charisma. Do hlav lidí je ve školách, prostřednictvím médií, knižní, filmové, televizní i streamingové fikce, ale i různými ideologiemi, filozofiemi a náboženstvími vtloukáno, že potřebují mít sex. Existuje bezpočet omluv pro sexuální násilí, a dostali jsme se do bodu, kdy ani vypuštění Epsteinových dokumentů a odhalení toho, kdo všechno patřil do elitního klubu notorického zneužívače nezletilých dívek Jeffreyho Epsteina, se značnou částí společnosti nehnulo. Náš společenský systém má obsesi s nerovnostářskou tělesností, s využíváním lidských těl coby objektů sexuální touhy, s jejich vykořisťováním. Nahá ženská těla na předních obálkách časopisů pro heterosexuální muže, která jim mají způsobit kdovíjakou reakci v mezinoží, a sexistická pornografie, založená na dehonestaci těl prezentovaných jako objekty sexuální touhy - to vše a mnohem víc prorůstá celou naší společností. Dominantní kultura předpokládá, že všichni lidé chtějí mít sex a intimní vztahy, a že bez nich jsou zlomení, depresivní nebo dokonce nemocní. A zvláště mladým ženám nemajícím zájem o sexuální vztahy mohou být jejich doktory diagnostikovány takové záležitosti, jako "frigidita", "hyposexualita" a kdo ví, jaké další takzvané "poruchy". Toto je svět, ve kterém žijeme - vy i já. Děsné, co?

Nerovnost. Vykořisťování. Ponižování. Zneužívání. Takový je ten systém sociálních vazeb, v němž všichni fungujeme. Sexualita je v něm nástrojem, který jej pomáhá reprodukovat. Existují o ní určité představy, hlásané institucemi a jedinci, kteří mají zájem o to, aby byl tento systém sociálních vazeb reprodukován i nadále. Za jakou cenu? O tom jsem už psal výše. Za cenu lidské cti, za cenu svobody každého jednotlivce. Běžným nástrojem, který kapitalismus a patriarchát používají, je povinná sexualita (anglicky compulsory sexuality). Ta sestává z onoho již výše uvedeného předpokladu, že každý člověk potřebuje sex. Pokud to tak někdo necítí, je prý s ním něco špatně. A pokud se mu nelíbí objektifikovaná, sexualizovaná lidská těla, musí prý být v lepším případě stydlivý, v horším případě nemocný. Povinná sexualita má tragické následky. A nejsou jimi jen ty výše zmíněné diagnózy, které jsou ve velké míře dávány pochybnými psychiatry, psychology a jinými lekajícími lékaři mladým ženám. Asi nejtragičtějším důsledkem povinné sexuality je manosféra - incelové. Pravicoví extremisti, bílí heterosexuální muži, věřící v dogma cisheteropatriarchální ideologie, podle něhož jako správní muži potřebují sex se ženami - a pokud se jim ho nedostává, mají cítit právo za to společnost ztrestat. To už v minulém desetiletí vedlo k několika teroristickým útokům, motivovaným misogynií, ale také homofobií a rasismem. Možná si říkáte, že incel musí být nějaký smrdutý, bazálních mravů pozbylý chlap starý více než čtyřicet let, který žije ve vlhkém sklepě a radikalizuje se v náckovských koutech Twitteru a na podivných fórech plných odpudivých výplodů chorobných pornomozků. Jenže to tak úplně není; spousta sebeoznačených incelů jsou vlastně mladí muži, které bychom dokonce mohli označit za pohledné. Incelové jsou patriarchální extremisti - jejich pohled na svět je extrémní formou už tak vykořisťovatelské cisheteropatriarchální ideologie, jež je tou dominantní ideologií, z níž vycházejí všechny ty standardy binárního genderu, heteronormativita a právě též povinná sexualita.

Nežijeme v přívětivém světě. A přitom jsem přesvědčen, že každý člověk, ať už je jakékoli sexuální orientace - ať jste hetero, gay, bi, pan nebo ace - tak nějak povědomě cítí, že diktum povinné sexuality není správné. Že dospělý člověk nepotřebuje mít sex, aby se cítil dobře a aby žil svůj život naplno. Představy o sexualitě jsou v dominantní kultuře, v cisheteropatriarchální ideologii, neodmyslitelně spjaty s mocí. S mocí nad druhým. V onom cisheteronormativním pohledu na svět jde tedy o nerovný intimní vztah mezi mužem a ženou - o sexistickou heterosexualitu. A tu kážou jak morálně prohnilí náboženští lídři a konzervativní a jiní pravicoví politici, tak producenti sexistického porna. Sexualita jako nástroj pro zachování nerovnostářskosti, se všemi nerovnostářskými a povinnostními dogmaty a doktrínami o ní - to je, jak si zástupci reakčních tříd velmi dobře uvědomují, mocný nástroj pro další reprodukci útlaku. Lidem ubližuje. Ubližuje všem, bez rozdílu. Rozděluje naši společnost. Umožňuje vykořisťovatelům, aby měli kontrolu nad lidskými těly - nad námi samotnými! Nejste-li morálně shnilí, pak chápete, že to je špatně. Možná vám, podobně jako mě, přímo vře srdce vztekem. V tom případě vás vítám na straně - jak to říkávají ti, kteří povinnou sexualitu rádi diktují - netolerantní levice. Jistě, netolerantní vůči ubližování lidem!

Asexual Pride v australském Perthu - ace lidé hrdí na svou identitu procházejí s ace a aro vlajkami ulicemi. Zdroj: Instagram

To vše, čemu byly věnovány odstavce výše, je třeba změnit. Což chceme, aby lidé trpěli kvůli povinné sexualitě? Aby byli nuceni do intimních vztahů, které rozhodně nepotřebují a které jim dokonce ubližují? Každý člověk se srdcem přece nemůže chtít, aby nadále byla reprodukována kultura znásilnění. Je potřeba opravdu změnit to, jak naše společnost nahlíží na sexualitu, a jaká s ní má spojená očekávání. Na první místo bychom měli vždy klást emancipaci každého jednotlivce. Cokoliv, co lidem diktuje, jak mají žít své životy, ke komu mají cítit sexuální přitažlivost a jak mají vypadat jejich vztahy k ostatním lidem, je prostě špatné. Bere to každému člověku svobodu, nezávislost, čest. Kruci, už samotná očekávání, že se lidé budou chovat podle toho, jak to diktují pochybné ideologie operující s povinnou sexualitou, nám všem berou čest. Lidé nejsou roboti, nejsou to stroje, a nepatří do nějakých standardizovaných škatulek, do zvěcňovaných středních hodnot z grafu Bellovy křivky či něčeho podobného, a už vůbec nespadají do nějakých vykonstruovaných představ o "normálnosti"! Lidé jsou různorodí, a jejich životy patří jen jim samým. Nerovné vztahy jim škodí. Dikce jim škodí. Dogmata jim škodí. Cisheteropatriarchální ideologie jim škodí. Je třeba činit vše pro to, aby si lidé mohli rozhodovat, jak chtějí žít své životy - a aby si mohli rozhodovat, zda vůbec nějaké sexuální vztahy chtějí mít. Vše by mělo být čistě na každém jednotlivci, který skrze všechny ty odpudivé lži o tom, jaký má být, prohlédl.

Jaké jsou tedy mé rady do života? Nenechte se ovlivnit povinnou sexualitou. Nenechte ji, aby vám nadiktovala, jak máte vnímat ostatní lidi kolem sebe. Ba naopak, stavte se proti ní. Nestačí ji ignorovat, je třeba ji vyzývat. Ukazovat na ni všude, kde se projevuje. Není to můj příkaz - je to rada, jak zajistit, že se lidem bude dařit lépe. Kolik toxicity tím můžeme z naší společnosti odstranit... Každému bych rád poradil, aby si všímal heterosexismu, sexismu a projevů povinné sexuality a kultury znásilnění - v ulicích, v hospodách, na školách, v zaměstnání, v hromadné dopravě, na internetu, v televizi, na nějaké streamovací službě, v kině... zkrátka všude. A myslím si, že nejlepší je ozvat se proti těmto ošklivým věcem - být slyšet. Nebát se křičet přes hluk (ano, to je odkaz na píseň punkrockové kapely Penetration). Když někde uslyšíte něčí oplzlé kecy, dehonestující tělo někoho jiného, dejte najevo svůj nesouhlas. A najevo jej můžete dát různými způsoby. Mou radou je také angažovat se v hnutích nebo skupinách, které se snaží naši společnost učinit rovnostářštější a svobodnější. Zanést do nich kritiku povinné sexuality ze strany ace lidí bude jistě velmi přínosné. Ace lidé opravdu mají, co říci; naše situovanost v této sexualizované společnosti nám dává intelektuální a dekonstrukční schopnosti, které můžeme využít k učinění našeho světa lepším, méně násilným a svobodnějším.

Mou hlavní radou je: žijte si svůj život. Nežijte ho tak, jak vám někdo nebo něco diktuje. Nenechte se něčím svázat nebo omezit. A nenechte se povinnou sexualitou a amatonormativitou (předpokladem, že všichni lidé potřebují romantické vztahy) přesvědčit, že potřebujete ve svých životech nějaké typy vztahů, které ve skutečnosti nechcete. Spousta lidí totiž vytváří intimní, sexuální a romantické vztahy proto, že mají pocit, že je vytvářet musí - a tyto vztahy jsou pak toxické, škodí jim, a v nejhorších případech v nich mohou být i psychicky, fyzicky nebo sexuálně zneužiti. Naslouchejte jen sami sobě, svým vlastním představám o tom, jak nejlépe můžete žít své životy - pokud nejste totální psychopati, kteří chtějí ubližovat ostatním (emočně, psychicky, fyzicky nebo sexuálně), pak zcela jistě žádná omezení nepotřebujete. A chtěl bych vám poradit také to, že je důležité být autentický. Jděte za svými zájmy, věnujte se tomu, čemu se věnovat chcete... i když vám celý svět říká, že byste autentičtí být neměli. Pokud se chcete stát experty na nějaký obskurní britský seriál ze sedmdesátých let, pokud chcete celý svůj život strávit jako kameraman divoké přírody zalezlý ve stanu mezi křovisky nebo pokud chcete být asexuálními aktivisty, pak za tím zkrátka jděte. Život je krátký, a více než jednu příležitost užít si jej nikdo nikdy mít nebude. 

Na závěr bych jako ace člověk chtěl říci ještě jedno. Je dobré ctít život ve všech jeho formách. Je dobré akceptovat lidi ve všech barvách duhy. Být akceptující znamená být pro-sociální. A když jste pro-sociální, nikdy se neztratíte. Vždy budete mít spoustu možností, a to je pro to, abyste si své životy užili, opravdu základ.

Napsat bych mohl jistě mnoho dalších slov, ale nechám si je pro další příspěvky, které vydám v rámci Ace Weeku 2026! Doufám, že vás tento příspěvek oslovil. Pokud jsem vám jím něco předal, pak splnil svůj účel!

A Walk to London | Kniha týdne

Máme poslední říjnovou neděli letošního roku, a já vám v její večer přináším 45. část projektu Kniha týdne, v rámci něhož vás v poslední den každého týdne seznamuji s publikací, které jsem ve dnech předchozích věnoval pozornost. Tentokrát do této sbírky poprvé přináším deník významného přírodovědce. Protože jde o knihu pojednávající o britské krajině a rostlinách a ptácích, jež ji obývají, můžete se před jejím čtením odrazit od publikace Transient Landscapes od Ellen E. Wohl, ve které se nacházejí eseje o krajině Skotska a Anglie. Některé živočichy a rostliny, jež jsou v knize, se kterou vás dnes seznámím, zmíněni, lépe poznáte prostřednictvím knihy Doteky přírody od Václava Chaloupka. Co se cest významných britských přírodovědců týče, rád vás odkáži na knihy Zoo Quest to Guiana od Davida Attenborougha, My Friends the Wild Chimpanzees a Ve stínu člověka od Jane Goodall. Jde-li o důležité osobnosti britské vědy 19. století, nemohu opomenout zmínit knihu The Fossil Hunter pojednávající o Mary Anning, kterou napsala Shelley Emling. Nyní vám představím deník z cesty jednoho významného skotského ornitologa.

A Walk to London (česky Pěší cesta do Londýna) je kniha skotského přírodovědce, botanika a ornitologa Williama MacGillivraye, vydaná v roce 1998 skotským nakladatelstvím Acair. Jedná se o deník z jeho pěší cesty z Aberdeenu ve Skotsku do hlavního města Spojeného království, Londýna, v roce 1819, když mu bylo teprve 23 let - tedy z doby předcházející jeho akademické kariéře na Aberdeenské univerzitě. Coby milovník ptáků se William MacGillivray rozhodl opustit své rodné a domovské město, a navštívit ornitologické expozice Britského muzea, tehdy jediného muzea v Londýně částečně věnovaného přírodovědným exponátům. Vybaven nevelkou zásobou oblečení, papírů a inkoustu, a rovněž tak nevelkým množstvím peněz, prožil záviděníhodné dvouměsíční dobrodružství, které detailně zaznamenal ve svém deníku, psaném s vědomím toho, že jej jednoho dne budou číst jiní. A Walk to London je tím pádem nedocenitelným zdrojem informací o podobě skotské a anglické krajiny v roce 1819, o rozšíření rostlinných a ptačích druhů, ale i plemen dobytka po oblastech, kterými prošel, a o tehdejší kultuře, zvycích, mravech a jazyku. William MacGillivray zemřel v roce 1852 ve věku 56 let; tento deník na vydání čekal dobrých 146 let po jeho zesnutí. Osobou za jeho publikaci zodpovědnou je zoolog Robert Ralph z Aberdeenské univerzity, který byl znepokojen tím, že je MacGillivray ve Skotsku téměř neznámý, ačkoliv byl brilantním přírodovědcem. Jeho rukopis upravil jen minimálně; nanejvýše z textu odstranil dlouhé seznamy MacGillivrayem viděných druhů rostlin, a ty umístil až na konec knihy, nebo některé vědecké názvy ptáků nahradil obecnými anglickými jmény, aby se text lépe četl. Kromě detailních popisů krajiny, vzpomínek na zahlédnuté rostlinstvo a ptactvo a pojednáních o lidech, kteří jej během cesty ubytovávali nebo mu poskytovali jídlo, uvádí mladý přírodovědec i své názory na lidi, kteří se vysmívají ostatním; na jeho oblíbeného básníka Roberta Burnse; na spiritualitu, náboženství a ty, jež jsou mu oddáni; a nešetří úsudky, pozitivními i negativními, o různých osobách, s nimiž se na cestě seznámil. A Walk to London není jediným MacGillivrayovým deníkem, který byl publikován; nakladatelství Acair v roce 1996 a znovu v roce 2017 vydalo také titul William MacGillivray: A Hebridean Naturalist's Journal 1817-1818 (William MacGillivray: Zápisky hebridského přírodovědce z let 1817 a 1818). Mezi jeho další publikace patří například A History of British Quadrupeds (Historie britských čtvernožců) z roku 1838 či A Manual of British Ornithology (Manuál britské ornitologie) z let 1840 až 1842, stejně jako kniha o Alexanderu von Humboldtovi, vydaná v roce 1832. Pro pochopení toho, co tvarovalo MacGillivrayův zájem o přírodní svět, určitě doporučuji A Walk to London k přečtení.

Přední obálka knihy A Walk to London, vydané nakladatelstvím Acair v roce 1998. Snímek autora blogu

Se jménem Williama MacGillivraye jsem se poprvé seznámil zhruba před třemi a půl týdny na 32. straně knihy Urban Aviary od Stephena Mosse. Ten v závěru svého popisku křepele vysokohorského z Guatemaly zmínil jako jednoho ze zástupců avifauny Parque Ecológico Cayalá lesňáčka křovištního (Geothlypis tolmiei), který je v angličtině označován jako MacGillivray's warbler. Aby objasnil původ tohoto názvu, napsal Stephen Moss krátce, že tento opeřenec je pojmenován "po skotském ornitologovi z 19. století." A to bylo vše, co jsem potřeboval k tomu, abych si toho mě do té doby neznámého pana MacGillivraye vygooglil. Britští přírodovědci 19. století jsou mým ne zrovna utajovaným zájmem. Kdo nezná životní příběhy Charlese Darwina, Alfreda Russella Wallace, Charlese Lyella nebo Thomase Henryho Huxleyho? Jistě, tou fází jsem si prošel tak před deseti lety. Ovšem obskurnější figury britské přírodovědy onoho století, během něhož se náš celospolečenský pohled na svět tak radikálně změnil a množství informací o přírodním světě nabylo více, než za celá předchozí tisíciletí od časů starých Řeků, to je rozhodně něco, co mě dokáže velmi zaujmout. William MacGillivray není někým neznámým a zapomenutým, a zvláště seriózní zájemci o ptáky o něm určitě slyšeli, ale na druhou stranu se jeho jméno v běžných knihách o britských přírodovědcích 19. století nebo v článcích na internetu často neobjevuje. Přitom byl přítelem francouzsko-amerického přírodovědce Johna Jamese Audubona (to právě on pojmenoval lesňáčka křovištního na MacGillivrayovu počest) a také správně rozpoznal rozdíly mezi vránou šedou (Corvus cornix) a vránou černou (Corvus corone), které byly ještě dlouho po jeho zesnutí považovány za poddruhy jednoho jediného druhu; za pravdu dala Williamu MacGillivreyovi až analýza jejich DNA, provedená v roce 2002. Také jeho dva synové měli značný vliv na britskou přírodovědu; nejstarší z nich se dokonce ve 40. letech 19. století plavil kolem světa na lodi HMS Rattlesnake nepříliš jinak, než jak o desetiletí dříve po světě cestoval Charles Darwin.

Když jsem se na anglické Wikipedii dočetl, že posledním titulem na bibliografickém seznamu děl Williama MacGillivraye byl jeho deník o pěší cestě, kterou ve svých třiadvaceti letech podnikl z Aberdeenu do Londýna, zachtělo se mi začíst se do něj. Mládí, zvláště v době od dvacátého zhruba po pětadvacátý rok, má určitě spousta lidí spjata s levným cestováním; dnes by ovšem i ten nejchudší student s cílem projet Skotsko i Anglii zkrátka nasedl do autobusu na M6, nejdelší britské dálnici, a i se zastávkami a přespáními v jednotlivých městech, které MacGillivray navštívil, by mu taková cesta zabrala o dost méně času. Jako někdo, kdo už nějakou dobu plánuje podniknout velkou pěší túru (byť ne po Británii, ale spíše po střední Evropě), jsem byl příslibem toho, o čem se v A Walk to London dočtu, opravdu fascinován; navíc mám vztah k Británii a její historii. A jsem velmi rád za to, že jsem si tuto knihu přečetl. Učinil jsem tak v době od úterý 20. října do neděle 25. října 2026. Zaujalo mě, jak detailní William MacGillivray své zápisky činil, zvláště pak ve svém rodném Skotsku; jakmile se přesunul do Anglie, psal toho již méně (jen nějakých zhruba třicet stran). Zvláště zajímavé mi pak přijde to, že některé odstavce byl schopen táhnout i po dvou nebo třech stranách! Do doby, než jsem se začetl do této knihy, jsem znal jen jednoho autora, shodou okolností též z 19. století, který dokázal napsat tři strany dlouhý odstavec - Karla Marxe. Je mi to sympatické; i já na svém blogu občas píši odstavce tak dlouhé, že na druhém konci vesmíru kvůli nim vypětím a únavou z nekonečně souvislého textu vybuchují supernovy. Nacházím se ale v dobré společnosti - Karel Marx, William McGillivray a já. Hvězdná trojka. Pisatelé dlouhých odstavců, které od toho nikdy nic neodradilo - něco takového chci mít, prosím, jednou vytesáno na hrobě. 

Kniha A Walk to London má celkem 158 stran, z nichž 125 stran zabírá samotný deník Williama MacGillivraye z pěší cesty z Aberdeenu do Londýna. Obsah publikace tvoří také dvoustránková předmluva a jednostránková editoriální poznámka od Roberta Ralpha, po nichž následuje jediný obrazový doplněk celé knihy, jímž je mapa Velké Británie s vyznačenou cestou MacGillivrayovy cesty; přerušovaná linie vychází z Aberdeenu a prochází městy Braemar, Fortwilliam, Inverary, Glasgow, Ayr, Dumfries, Carlisle, Keswick, Kendal, Manchester, Derby a Northampton, a končí samozřejmě v Londýně. Na stranách 136 a 137 se nachází seznam jednotlivých částí MacGillivrayovy pěší cesty s údaji o tom, kolik mil (jedna britská míle je rovna zhruba 1,61 kilometru; hodnoty v knize nejsou přepočteny na kilometry!) mezi jednotlivými městy nebo vesnicemi ušel. Strana 136 je věnována čistě uraženým vzdálenostem mezi jednotlivými obcemi ve Skotsku, strana 137 je pak čistě věnována uraženým vzdýlenostem mezi jednotlivými obcemi v Anglii. Následuje jednostránkový postskript, napsaný opět Robertem Ralphem, a na stranách 140 až 158 se nachází kompletní seznam všech druhů rostlin, které William MacGillivray viděl, zmínil nebo nasbíral během této pěší cesty; vždy je uveden nejprve vědecký název rostliny a poté nejčastěji pro ni užívané anglické obecné jméno. Jednotlivé zápisky z cesty jsou vždy nadepsány názvem města nebo vesnice, ve které MacGillivray text napsal (často tak činil po setmění, ubytován v hostinci, a psal, dokud nedohasla svíčka, u které seděl), s datem a s údajem o tom, který den v týdnu právě byl, případně někdy i s údajem o čase vytvoření zápisku (často - ale ne vždy - šlo o večerní hodiny). Nakladatelství Acair knihu vydalo se souhlasem Aberdeenské univerzity. Designérkou výše prezentované přední obálky knihy byla Margaret Anne Macleod.

Předmluva knihy je do jisté míry lepším zdrojem informací o Williamově vyrůstání, než již zmíněná anglická Wikipedie. Doktor Ralph v ní upozorňuje na to, že Williamův otec, nositel stejného jména, byl zabit během Španělské války za nezávislost, v níž sloužily skotské pluky. Mladý William vyrůstal na ostrově Harris, největším v souostroví Hebridy, a právě tam "si rozvinul zájem ve všech aspektech přírodopisu, v geologii, botanice a zoologii, zájem, který byl zvýšen tím, co vídal na dlouhých procházkách mezi Harrisem a univerzitou v Aberdeenu na začátcích a koncích akademických roků." V denících, které o svých pozorováních psal, se projevovaly jeho ambice stát se ornitologem. Doktor Ralph také upozorňuje na to, že ačkoliv William MacGillivray nikdy nenapsal autobiografii, měl na svém kontě několik takových deníků a souborů zápisků. Ty nabízejí vhled do jeho vyrůstání a jeho intelektuálního rozvoje; je jen velká škoda, že "většina z nich byla zničena během požáru knihovny v Austrálii na konci minulého století" (tedy na konci 19. století). Zbyly prý jen dva deníky, a to jsou právě ty, které byly knižně vydány jako William MacGillivray: A Hebridean Naturalist's Journal 1817-1818 a A Walk to London. Robert Ralph napsal biografickou knihu William MacGillivray o 140 stranách, vydanou v roce 1993 londýnským Přírodovědným muzeem; v editoriální poznámce se od něj dočtete, že právě při práci na oné knize si uvědomil, že knihovna Aberdeenské univerzity byla domovem těch dvou zbylých deníků z ornitologových raných let. Nelze pochybovat o tom, že doktor Ralph byl hlavní silou pohánějící jejich vydání pro veřejnost; nejprve tedy vyšla jeho biografická kniha o Williamovi, tři roky nato jeho deníky z Hebridů a o dva roky později tato kniha o cestě do Londýna. Je skvělé vědět, že něčí práce a život mohou být i o sto padesát roků později předmětem akademického zájmu; tehdejší děkan Aberdeenské univerzity, Duncan Rice, prý také dosti pomohl na cestě k vydání A Walk to London.

Poté již na čtenáře čeká obsah samotného deníku, který William MacGillivray nazval Notes taken in the course of a journey from Aberdeen to London by Braemar, Fort William, Inverary, Glasgow, Ayr, Dumfries, Carlisle, Keswick, Kendal, Manchester, Derby and Northampton, in 1819. První zápisek je z úterý 7. září 1819, z Old Aberdeen, tedy baronské čtvrti Aberdeenu. Začíná jej úvahami o svobodě a nezávislosti: "Jsem již dlouho svobodný - avšak nikoliv nezávislý. Nezávislost v nejstriktnějším smyslu slova není kompatibilní s jakoukoli modifikací lidské přirozenosti - a zrovna tak není ani svoboda. Ale v omezeném smyslu může být nezávislost, nemýlím-li se, získána téměř jakoukoli osobou, která má k volnému užívání své mentální a tělesné orgány, a samozřejmě mnou." Jasně uvádí, proč hodlá podniknoiut svou pěší cestu do Londýna: "V městě Londýně se nachází, jak mi bylo řečeno, veliká sbírka zvířat a ryb, ptáků a dalších létajících tvorů, plazů a hmyzu - zkrátka všech tvorů, které byly nalezeny na povrchu zemském. Tam tedy hodlám směřovat své kroky - protože toužím rozšířit své poznání těchto záležitostí." Zmiňuje však také, že jej láká krajina, kterou při takové pěší cestě bude muset projít; krajina, kde "se hora kupí na horu", tedy Skotská vysočina. Dále se čtenáři představuje jako racionalista, který zamítl jakékoli náboženství, ale udržel si svou vlastní víru v jakési mocné božstvo (doslova jej uvádí jako "Deity" se začínajícím velkým písmenem). O svém zavržení náboženství, ve kterém vyrůstal, uvádí: "Tedy žádný muž, který není zlomyslně inklinován, nemůže zavrhnout křesťanské náboženství, aniž by ucítil hořké trýznění. Tato trýznění nyní v mém hrudníku ustala, ale následovalo nepochopitelné zmatení idejí. Toto též v čase zmizí. V tuto chvíli nicméně stěží shledávám, že mám ohledně jakéhokoli objektu morální existence jasné myšlenky." William byl v této době poněkud čerstvě osvobozen od náboženské víry. Později se v jeho deníku dočtete jeho obhajobu ateismu, přesto se však coby kulturní křesťan (a stále spiritualista) držel přesvědčení toho, že neděle měla být jakýmsi dnem odpočinku. Zda takové myšlenky později v životě opustil, to sám jako někdo začínající se o něj zajímat netuším. Kritizuje Goetheho názory na radost a vzpomíná na slova Samuela Johnsona o cestování, se kterými ale také nesouhlasí. 

První zápisek, který nenapsal v Aberdeenu, pochází z městečka Charlestown of Aboyne. Cesta tam mu zabrala jeden den. Kuriózní je, že právě zde William uvádí, kolik peněz si s sebou na celou cestu vzal - pouhých deset liber. Zmiňuje také, že si s sebou na cestu vzal Compendium Flora Britannica, rozsáhlou botanickou encyklopedii Jamese Edwarda Smithe publikovanou v roce 1816, jež mu pomáhala identifikovat různorodé rostliny, s nimiž se na svém dobrodružství setkal. Za jediný den cesty viděl nemálo ptáků, od zvonků zelených přes lindušky luční a bělořity až po strnady obecné. Další zápisek napsal 9. září v Castletown of Braemar, nacházejícím se 30 mil od Aberdeenu. V něm zmiňuje změny v terénu, které při cestě pozoroval - nárůst kopců. Noc ze čtvrtku 9. září na pátek 10. září strávil v blízkosti vodopádů, jejichž bouřlivý rachot slyšel z místnosti hostince, v němž byl ubytován. Páteční zápisek je především botanický, a obsahuje mnoho názvů bylin i dřevin, na které v ten den narazil. Další den se mu při pohybu v horách poštěstilo spatřit tetřeva hlušce a laně jelena evropského. Píše o tom, že ho při pohybu ve skotské divočině žádný zvířecí zvuk není schopen vyděsit, ani zvuk, který nebyl schopen identifikovat: "Věděl jsem, že ve Skotsku nejsou žádná divoká zvířata, kterých bych se měl bát. S myšlenkou toho, že by zvuk vydávala nějaká nadpřirozená entita, jsem si ani na chvíli nepohrával. Věděl jsem, že jeleni se ozývají v určité roční období, ale tou dobou je konec podzimu." Se zdrojem podivného zvuku se vůbec nesetkal. Ať už to bylo cokoliv, určitě to nebyl nějaký kryptid! Další bohatý botanický zápisek učinil William v Kingussie upon Spey na začátku následujícího týdne; při cestě tam také viděl tzv. Ďáblův výběžek, který označil za "tu nejnádhernější horu." Terén, kterým kráčel, se stával čím dál skalnatějším a hůře zdolatelným. Píše také, že očekával, že místní lidé budou velice tvrdí, a byl překvapen jejich pohostinností.

William McGillivray pravděpodobně v roce 1841 - malba ze sbírek vlastněných Aberdeenskou univerzitou. Zdroj: Wikimedia Commons

Nové dokumenty o přírodě nejen z října 2026

Slibované Dokumentární novinky jsou tu tentokrát o pár dnů dříve, než na samotném konci měsíce, a to je podle mě rozhodně dobře! Představím vám v nich několik nových titulů z letošního října, ale také dokumenty ze září a dokonce i z letních měsíců, které jsem dříve nezmínil. Předchozí článek, který do této rubriky zamířil 30. září, vás seznámil s 9 tituly, včetně Frost Without Snow and Ice, How Deep Is Your Love nebo Deep in the Heart 2: Texas Rivers. Tentokrát pro vás mám informace o 11 nových dokumentech o přírodním světě. Nezahálejme tedy, a pojďme se s nimi blíže seznámit. Určitě mezi nimi najdete takové, jež vás zaujmou!

Jeff Corwin's Southern Wild

Jak jsem vás již informoval v den premiéry první epizody, kdy jsem s vámi sdílel oficiální trailer k tomuto seriálu, nejnovější přírůstek na působivý filmografický seznam americké legendy přírodopisných pořadů Jeffa Corwina (The Jeff Corwin Experience, Ocean Mysteries with Jeff Corwin, Wildlife Nation with Jeff Corwin) se vysílá od 3. října 2026 na televizní stanici ABC v rámci bloku Weekend Adventure. Nese název Jeff Corwin's Southern Wild (Jižanská divočina Jeffa Corwina), a je zaměřen na ochranu přírody a zoologický výzkum v americkém státu Severní Karolína. Produkčním partnerem při jeho natáčení byla severokarolínská vysoká škola Lees-McRae College (Jeffovy pořady v posledních patnácti letech jsou vždy produkovány v asociaci s konkrétní společností či ochranářskou nebo vzdělávací institucí, od Georgia Aquarium přes Defenders of Wildlife po kmen Miccosukee). V Jeff Corwin's Southern Wild se oblíbený moderátor a ochránce přírody přidává k odborníkům a studentům z Lees-McRae College a členům dalších výzkumných týmů či zaměstnancům rehabilitačních center pečujících o zraněná divoká zvířata, a představuje divákům jejich ohromně přínosnou činnost. Zvířaty, se kterými se diváci prostřednictvím tohoto seriálu seznámí, jsou například medvědi baribalové, perciny pomerančové, aligátoři američtí, sojky chocholaté, kožatky velké, různé druhy netopýrů a mnoho dalších živočichů, kteří jsou doma jak v severokarolínském vnitrozemí zčásti porostlém lesy a pokrytém mokřady, tak na pobřeží tohoto státu. Zatím byly vydány čtyři epizody. V první, nazvané From Rehab to Wild (Z rehabilitace do divočiny), Jeff navštívil Dan & Dianne May Wildlife Rehabilitation Center a seznámil se v něm s rehabilitovaným samcem poletušky severní Chesterem, dále se s členy centra účastnil vypuštění káně širokokřídlé zpět do volné přírody, setkal se s vědci studujícími perciny pomerančové a stal se svědkem světelné show světlušek. Druhý díl, Wildlife After Dark (Divocí tvorové po setmění), byl zaměřen na severokarolínské mloky, bubeníky americké a na netopýry. Třetí, From Wings to Waves (Od křídel po vlny), zase pojednával o rorýsech ostnitých, o pomoci zraněnému netopýru hnědému, sojkách chocholatých a kožatkách a jejich hnízdění (v Severní Karolíně se kvůli oteplujícímu klimatu líhnou téměř už jen samice těchto želv). V současnosti vysílaná série má sestávat celkem z 10 epizod. Jeff Corwin je nejen moderátorem, ale také výkonným producentem seriálu. Jeho kameramany jsou Samuel Legrys (Secrets of the Whales, Urban Jungle) a Sean Robinson. Stejně jako ostatní Jeffovy pořady z posledních patnácti let, i Jeff Corwin's Southern Wild je dílem společnosti Hearst Media Production Group. Jednotlivé epizody jsou ke zhlédnutí na Jeffově oficiálním YouTube kanálu Corwin's Wild Adventures, kam přibývají nedlouho po televizní premiéře na ABC.

Africa: Earth's Wild Home

Další významnou novinkou z letošního října je velkolepý sedmidílný dokumentární cyklus společnosti National Geographic nazvaný Africa: Earth's Wild Home (Afrika: Divoký domov Země). Na americké verzi televizní stanice National Geographic Channel se vysílá v premiéře od pátku 2. října 2026, na britské verzi tohoto kanálu pak jednotlivé díly vycházejí vždy o den později, v sobotu, a ve stejný den přibývají také na streamovací služby Disney+ a Hulu. Jedná se o první část ambiciózního několikaletého projektu s cílem zdokumentovat divokou přírodu každého kontinentu Země, prezentovanou jako dost možná největší a nejambicióznější dokument o africké přírodě, který dosud vznikl. V Africa: Earth's Wild Home se rezidentní průzkumníci National Geographic (tedy National Geographic Explorers), mezi něž patří kameraman Matt Shirley (Cave Crocs of Gabon), kameraman Dominic Hamilton (Attenborough and the Giant Sea Monster), biolog a geolog Ingi Agnarsson, fotograf přírody Bruno D'Amicis (Path of the Bear), cestovatel Steve Boyes (Ghost Elephants), veterinářka Gladys Kalema-Zikusoka (Call to Earth) a další, vydávají do různých koutů afrického kontinentu - do jeho savan, tropických lesů, hor, na jeho pobřeží a do mnoha různých dalších typů prostředí - za jeho jedinečnou faunou, a setkávají se s předními ochránci přírody činícími vše pro to, aby byla divoká příroda Afriky zachována. V seriálu jsou divákům představeni i živočichové, kteří nikdy předtím nebyli natočeni - kupříkladu otylka druhu Breviceps fuscus nebo černá varieta afrického levharta. Zrovna tak je seriál plný nikdy předtím na televizních obrazovkách viděného chování divákům přírodovědných dokumentů již dobře známých zvířat - ať jde o lov slonů hyenami (to skutečně nikdy dříve natočeno nebylo!) nebo šimpanzí užívání nástrojů při chytání řas ve vodě. První díl, Welcome to Africa (Vítejte v Africe), je takovým uvítáním na africký kontinent. Druhý díl, Jungle (Džungle), je zaměřen na jeho tropické lesy. Třetí díl, Islands (Ostrovy), zkoumá živočichy z ostrovů v okolí Afriky, včetně unikátních zvířecích obyvatel Madagaskaru. Čtvrtý díl, Desert (Poušť), je zaměřen na zvířata Sahary. Pátá epizoda, Plains (Pláně), vyobrazuje megafaunu afrických savan, a šestý díl, Extremes (Extrémy), pojednává o přizpůsobeních živočichů na extrémní klimatické podmínky. Poslední epizoda, Africa's Wild Future (Divoká budoucnost Afriky), má pojednávat čistě o ochraně přírody na kontinentu. Režisérstvem seriálu jsou Kate Laurie (Wild Britain), Clare Kingston (The Wonder of Animals), Virginia Quinn (Terra Matter) a Sacha Thorpe (NOVA: Polar Extremes). Seriál produkovali mj. Simon Blakeley (Dynasties), Pamela Caragol (A Real Bug's Life) či Alex Lanchester (Springwatch) a další. Jednou z producentek a zároveň také vypravěčkou seriálu je herečka Wunmi Mosaku (Loki, Sinners). Hlavním skladatelem hudby pro seriál je Bernhard Philipp Eder (Why We Dream). Cyklus je dílem společností BBC Natural History Unit, BBC Studios Documentary Unit, British Film Comission, National Geographic a Rolex. Oficiální trailer k Africa: Earth's Wild Home můžete zhlédnout zde. National Geographic také na YouTube vydali velice pěkné klipy ze seriálu.

Wild Africa

Významnou novinkou, kterou nemohu opomenout vám na tomto blogu představit, je dokumentární pořad nikoliv z října, ale z konce léta, který je vůbec prvním televizním týdeníkem o africké přírodě natočeným pan-africkým týmem. Wild Africa (Divoká Afrika) je nový třináctidílný seriál. Vysílá se od soboty 29. srpna 2026 na Channels Television v Nigérii a od úterý 1. září 2026 na severoamerickém a karibském kanálu The Africa Channel, a byl natočen především pro africké publikum nebo publikum afrického původu. Je zaměřen na ochranu přírody napříč africkým kontinentem, na různorodé druhy zvířat na něm žijící, a na osobnosti spjaté se snahami o jejich ochranu, ať už jde o samotné ochránce přírody nebo o africké celebrity využívající své platformy k tomu, aby upozornili na ohrožené druhy a nutnost chránit jejich prostředí. Moderátory Wild Africa jsou proslulá jihoafrická volná potápěčka, ochranářka oceánů a sociální aktivistka Zandile Ndhlovu, zakladatelka Black Mermaid Foundation a podle seznamu BBC z roku 2023 jedna ze 100 nejvlivnějších žen planety, dále nigérijský veterinář doktor Mark Ofua a zimbabwejská televizní moderátorka Rumbie Takawira. Ačkoliv je seriál produkován v Kapském městě, kde jsou natáčeny segmenty ze studia, většina náplně každé epizody pochází z mnoha jiných afrických států. Nejvýznačnějšími částmi Wild Africa jsou segmenty zaměřené na ochranu goril v oblasti řeky Cross River na hranici Nigérie a Kamerunu, na komunitní práci tzv. game guards snažících se chránit nosorožce před pytláky v Namibii, na snahy o ochranu goril ve Rwandě a šimpanzů v Demokratické republice Kongo, na práci ochránců přírody činících vše pro zachování počtů čím dál ohroženějších tučňáků brýlových na březích Jihoafrické republiky či na snahy bojovníků proti bushmeatu ochránit před pytláky ohrožené luskouny v Nigérii. Slavnými osobnostmi, které ve Wild Africa vystupují, jsou oscarová herečka Lupita Nyong’o (Black Panther, The Odyssey, Serengeti), která vystupovala v segmentu o ochraně slonů v Keni, či herec Djimon Hounsou (Guardians of the Galaxy, Shazam!, The Legend of Tarzan), který se při natáčení přidal k týmu vědců stopujícímu luskouny. V Namibii se má seriál vysílat na stanici One Africa, v Tanzanii pak na ITV, a brzy má být uveden také na zimbabwejské ZBC. Producentem seriálu je Peter Knights (Gambling on Extinction). Wild Africa je dílem stejnojmenné společnosti, podporované Mezinárodním fondem pro zvířecí welfare a Tammy Estrada Strome Foundation. Oficiální trailer můžete zhlédnout zde.

Hamza: African Birds of Prey

Na konci léta měl premiéru také 59 minut dlouhý dokumentární film zaměřený na africké dravé ptáky, provázený obrovsky oblíbeným moderátorem přírodopisných pořadů, kameramanem divoké přírody a také nedávným účastníkem Strictly Come Dancing Hamzou Yassinem (Countryfile, Hamza's Hidden Wild Isles, Animal Park). Film Hamza: African Birds of Prey (Hamza: Afričtí draví ptáci) byl premiérově odvysílán v neděli 30. srpna 2026 od 19:00 tamního času na britské televizní stanici BBC One, a znovu byl pak 29. září vysílán kanálem BBC Two. V tomto filmu se Hamza vydává do Keni, aby natočil ikonické dravce východoafrických savan; v tomto státu žije přes 100 druhů dravých ptáků, takže rozhodně měl, z čeho vybírat. Svou cestu začal v savanách rezervace Maasai Mara, kde se zaměřil na orly a supy. Poté podnikl cestu lodí po jezeře Naivasha do rezervace Soysambu a do přilehlých pobřežních lesů, aby zahlédl a natočil výrečka Irenina - nejmenší sovu afrického kontinentu. Za dalšími druhy supů se vydal do proláklin Velké příkopové propadliny, ovšem pravým cílem jeho cesty do této dramatické krajiny byl velkolepý orel korunkatý. Hamzovým cílem však nebylo natočit jen dobrodružný dokument, ve kterém cestuje po Keni a odškrtává jednotlivé druhy ze svého seznamu. Je to snímek pojednávající také o nebezpečích, která africkým dravcům a sovám hrozí. Upozorňuje na ztrátu přirozeného prostředí vyobrazených druhů, a to nejen kvůli expanzi moderní infrastruktury, a na perzekuci určitých druhů. Hamza se v dokumentu setkává s ochránci přírody, rangery z přírodních rezervací a členy místních komunit, kteří dělají vše pro to, aby své dravce chránili. Navštíví také centrum pro rehabilitaci zraněných dravců, jež cílí navrátit je zpět do volné přírody. Hamza: African Birds of Prey je volným pokračováním hodinového dokumentu Hamza: Strictly Birds of Prey (Hamza: Striktně draví ptáci) z roku 2023. Výkonnými producenty filmu jsou Jeff Wilson (Our Planet) a Alastair Fothergill (Planet Earth), vedoucí produkce je Siobhan Brook (Big Cat Diary, State of the Planet) a jeho producentkou je Laura Howard (Springwatch, Hamza's Hidden Wild Isles). Dokument je dílem společnosti Silverback Films. Oficiální trailer můžete zhlédnout zde.

Hamza Loves Animals

Letošními novinkami moderovanými Hamzou Yassinem nejsou jen výše uvedený Hamza: African Birds of Prey a série epizod Countryfile se zaměřením na Skotskou divočinu, Hamza's Highlands, kterou jsem vám už představil v dubnu. Třetí letošní titul s ním byl postupně uváděn během června 2026, konkrétně od 8. června do 29. června, na britské televizní stanici CBeebies. Nese název Hamza Loves Animals (Hamza miluje zvířata), a sestává z 20 epizod, z nichž každá má stopáž 12 minut. Hamza se v tomto seriálu vydává do různých zařízení napříč africkým kontinentem, v nichž je pečováno o původně divoká zvířata. Každý díl vypráví příběh jiného zástupce některého z ikonických afrických druhů savců a plazů. K některým jedincům se pak Hamza vrací, a jejich příběh pokračuje o několik epizod později. První díl, Kipekee the Elephant Learns from Others (Slon Kipekee se učí od ostatních), uvádí mládě slona afrického, ke kterému se pak Hamza se štábem vrátili v 6. díle, Kipekee the Elephant's Cool Down Club (Chladící klub slona Kipekeeho), a v 11. díle, Kipekee the Elephant's Talent Show (Talentová show slona Kipekeeho), v 16. díle, Kipekee the Elephant's Feels Tired (Slon Kipekee se cítí unavený) a nakonec ve 20. díle, Kipekee the Elephant Feels Small (Slon Kipekee se cítí být malý). Dohromady těchto pět epizod dává v podstatě standardně dlouhý dokument o jednom sloním jedinci se stopáží 60 minut. Někteří zvířecí hrdinové si ale užijí spotlight jen v jediné epizodě, což je příklad nosorožce Maishi (5. díl, Maisha the Rhino's Bad Mood). Želvě Alcatraz je věnována jedna epizoda, Alcatraz the Tortoise Wants to Play (Želva Alcatraz si chce hrát), ale později se vrací ještě v dílu o žirafě Twiggy, Twiggy the Giraffe Feels Happy (Želva Twiggy se cítí šťastná). Seriál režírovala Elizabeth J. Penman (Anton Danyluk on Body Shame, The Victim) a jeho producentem byla Lesley McKeran (Ranger Hamza's Eco Quest). Hudbu k seriálu složil Chris Branch (Love Hate, The Toddler Club). Jde o dílo společnosti Hello Halo. Oficiální upoutávku k Hamza Loves Animals zhlédnete zde.

Sesame Street and the Great Elephant Adventure

A když je řeč o nových vzdělávacích pořadech o zvířatech pro děti, vrátíme se zase do letošního října k 1. epizodě 45. série pořadu Nature distribuovaného americkou televizní společností PBS. Nová řada totiž začíná 54 minut dlouhým filmem, ve kterém se tento dlouhodobě vysílaný cyklus o přírodním světě setkává s další nejznámější značkou, kterou PBS vlastní a rozvíjí již desítky let - Sesame Street, tedy Sezame, otevři se. Snímek Sesame Street and the Great Elephant Adventure (Sezame, otevři se a velké sloní dobrodružství) sleduje Elma, oblíbenou červenou loutku, a jeho kamarádky Abby Cadabby a Ninu na cestě do rezervace vlastněné Sheldrick Wildlife Trust v Keni, která proslula jako divoký útulek pro slony africké (a to nejen díky dokumentu The Elephant Family & Me s Gordonem Buchananem z minulého desetiletí). PBS tento speciální díl uvedla ve středu 14. října 2026. Diváci se prostřednictvím tohoto filmu dozvědí, jak péče o slony v Sheldrick Wildlife Trust vypadá takříkajíc za oponou; jakým způsobem pečovatelné sloní mláďata uspávají nebo jak pro ně připravují mléko. Dále se dozví, proč jsou sloni hlasití i po setmění, čím se živí a jak se ochlazují. Kromě malých slonů ve filmu vystupují i zástupci místní smečky lvů, a Elmo se svými přáteli diváky naučí něco o tom, jak tyto velké kočky loví svou kořist a obecně proč jsou predátoři v ekosystémech důležití. Režisérem a producentem Sesame Street and the Great Elephant Adventure je Benjamin Lehmann (Sesame Street: Wonderful World of Friends!, Smart Cookies). Scénáristkou je Jessica Carleton (Green Screen Adventures, Curious George). Ninu opět hraje herečka Suki Lopez (Odd Mom Out), jako dabéři loutkových postaviček se vracejí také další herci ze Sesame Street. Film je dílem společností Sesame Workshop, WNET Group Production a NYC Film Green. Celý díl je volně ke zhlédnutí na oficiálním YouTube kanálu PBS Nature.

An Irish Atlantic Rainforest

Dvoudílný dokumentární seriál An Irish Atlantic Rainforest (Irský atlantický prales) byl premiérově odvysílán na irské televizní stanici RTÉ One v neděle 23. a 29. srpna 2026 poté, co byl letos v únoru jako jeden 91 minut dlouhý snímek uveden na Dublinském mezinárodním filmovém festivalu. Tento dokument pojednává o snaze klimatického aktivisty a spisovatele Eoghana Daltuna, autora dobře známé knihy An Irish Atlantic Rainforest: A Personal Journey Into the Magic of Rewilding (Irský atlantický prales: Osobní cesta do kouzel rewildingu) vydané v roce 2022, navrátit Irsku jeho podobu v době předtím, než byla jeho krajina výrazně změněna v důsledku průmyslové expanze. Je to dílo obhajující rewilding a seznamující diváctvo s jednotlivými kroky Eoghanova vlastního rewildingového projektu, který začal eliminací druhů vnímaných jako invazní, dosazením volně se pasoucích koz a reintrodukcí původních rostlin na jím vlastněném pozemku na poloostrově Beara v irském West Corku. An Irish Atlantic Rainforest je osobním příběhem člověka, který se rozhodl zasvětit svůj život rewildingu. Má také nabídnout otázky k zamyšlení o roli člověka v přírodním světě a o jeho roli v současné klimatické krizi, a má poskytnout pocit naděje během bezprecedentní krize biodiverzity, kterou si naše planeta momentálně prochází, a případně inspirovat další milovníky přírody k započetí vlastích rewildingových projektů. Recenzenti vyzdvihují nádherné záběry bioluminiskujících hub, které pro tento dokument pořídili jeho kameramani Ross Bartley (Wild Journeys) a Brian O'Leary (Wild Ireland: The Edge of the World). Režisérem, producentem a scénáristou dokumentu je Gary Lennon (Piano Dreams, I Dream in Photos). Hudbu k němu složila Anna Rice (Our Blue World: A Water Odyssey). An Irish Atlantic Rainforest je dílem společnosti Gambit Pictures. Oficiální trailer můžete zhlédnout po kliknutí sem.

Countryfile: World Rivers Day - River Trent

V neděli 27. září 2026 uvedl britský televizní kanál BBC One speciální epizodu pořadu Countryfile, pojednávajícího o venkově a přírodě Británie, k příležitosti Světového dne řek, kterým je každoročně čtvrtá neděle v září. Epizoda World Rivers Day - River Trent (Světový den řek - Řeka Trent) se stopáží 55 minut byla zaměřena na kdysi těžce regulovaný tok ve středu Británie, který je jejím třetím nejdelším, a v současnosti je činěno vše proto, aby se zotavil. Moderátory této epizody byli Matt Baker (Wild Alaska Live, The One Show) a Margherita Taylor (Escape to the Country), a diváctvu představili dva zásadní ochranářské projekty, které mají pomoci řeku Trent zdivočet. Matt moderoval segmenty o projektu zaměřeném na reintrodukci bobra evropského, tedy druhu, kterému se již posledních pět let daří na Cornwallu (jak si můžete pamatovat nejen ze Springwatch 2020 a Winterwatch 2021) či v Londýně (na což poukázal například letošní film Wild London s Davidem Attenboroughem). Také se setkal s farmářem, který se snaží spravovat svou půdu docela jiným, než tradičním způsobem, aby snížil riziko znečištění vodních toků a říčních habitatů. Margherita moderovala segmenty o projektu, jehož snahou je reintrodukovat v údolí řeky Trent čápa bílého, od roku 2020 již hnízdícího na statku Knepp. Pro epizodu natočil segment také další moderátor Countryfile, Joe Crowley (Country Tracks); tento segment byl zaměřen na nebezpečí, která pro britský venkov znamenají rapidně se rozvíjející AI data centra. Producentkou Countryfile je Becky Pratt (Chris and Meg's Wild Summer, Our Wild Adventures). Úryvek z tohoto dílu můžete zhlédnout po kliknutí sem. 

Wilderness with Simon Reeve: Season 2

Velkou novinkou začátku letošního podzimu je 2. série oblíbeného dokumentárního seriálu Wilderness with Simon Reeve (Divočina se Simonem Reevem). O 1. řadě jsem vás informoval v únoru 2024, kdy byla premiérově uváděna. Nová série se na britské televizní stanici BBC Two poprvé vysílala letos každou neděli od 20. září do 18. října 2026. Cestovatel, žurnalista a moderátor dokumentů Simon Reeve (Simon Reeve's South America, Scandinavia with Simon Reeve, Australia with Simon Reeve) se v ní vydává do čtyř dalších koutů naší planety, které stále oplývají zdánlivě nedotčenou divokou přírodou, aby se seznámil s jejich zvířecími i lidskými obyvateli, a aby v nich prožil nezapomenutelná dobrodružství. Každá epizoda má stopáž 59 minut. První díl 2. série, Papua New Guinea (Papua Nová Guinea), dokumentuje Simonovu cestu do nitra deštných pralesů nejzalesněnějšího velkého ostrova na Zemi s cílem zahlédnout a natočit klokana tmavého, velmi vzácného stromového vačnatce endemicky se vyskytujícího v Torricelliho pohoří. Na své cestě se seznamuje s kmeny, jež si dosud udržely své neobyčejné tradice. Druhý díl, Sea of Cortez (Cortézovo moře), sleduje Simona na cestě po nejkrásnějším mexickém moři, jemuž Jacques Cousteau přezdíval "akvárium světa", při hledání vzácných žraloků a potápění s delfíny a lachtany. Třetí epizoda, Yukon, dokumentuje Simonovo mrazivé dobrodružství v nejdrsnějším kanadském teritoriu, a jeho cílem je setkat se tváří v tvář s medvědem grizzlym. Poslední díl, odvysílaný minulou neděli, Mongolia (Mongolsko), dokumentuje tradiční lov místních s užitím orlů a Simonovu nelehkou cestu za nepolapitelným sněžným levhartem. Producentem série je Chris Mitchell (The Lakes with Simon Reeve, Britain From Above), dále se na produkci podílel Rocio Lira Salas (Scandinavia with Simon Reeve). Režisérem je Eric McFarland (Climate Change: Ade on the Frontline). Seriál je dílem společnosti The Garden Productions. Oficiální upoutávku zhlédnete zde.

Stone Age Masterpiece

Pro zájemce o prehistorii, zvláště tedy lidskou prehistorii, je určitě vítanou novinkou 53 minut dlouhý dokumentární film Stone Age Masterpiece (Mistrovské dílo z doby ledové), který byl uveden americkou televizní společností PBS jako 11. díl 53. série vědeckopopularizačního cyklu NOVA. Premiéru měl na její stanici KPBS TV ve středu 30. září 2026. Tento film je zaměřen na nejstarší detailní jeskynní malby evropského kontinentu, staré 20 000 let a nacházející se v jeskyni Chauvet na jihu Francie, kde byly objeveny překvapivě teprve v roce 1994. Úžasné scény sestávající z maleb jeskynních lvů, srstnatých nosorožců, mamutů a další pleistocénní megafauny, s níž naši nepříliš dávní předkové sdíleli svou domovinu, vyprávějí příběhy, které musí snad každého fascinovat. Ve Stone Age Masterpiece je divákům ukázána práce francouzských výzkumníků, včetně Stéphana Jailleta, Catherine Ferrier, Éliette Brunel a dalších vědců, kteří tyto jeskynní malby studují. Jedním z témat, kterým se film věnuje, jsou také nálezy kostí jeskynních medvědů v této lokalitě. Snímek poskytuje odpovědi na otázky ohledně toho, jak pravěcí umělci tvorbu svých děl plánovali a jak si zajišťovali dlouho planoucí oheň potřebný pro hodiny a hodiny trvající uměleckou práci. Režisérem dokumentu je Guy Padovani (Science grand format), a jeho scénáristy jsou Marc Azéma (Quand Homo Sapiens faisait son cinéma), Nicolas Glimois (NOVA: Building the Eiffel Tower), Gaétan Mourral a François-Xavier Vives. Oficiální upoutávku k dokumentu zhlédnete zde. 

Fixing the Planet

Naši dokumentární přehlídku završíme novou digitální sérií od BBC Earth nazvanou Fixing the Planet (Zpravování planety), kterou web BBC vydává od 21. září 2026. Jedná se o sérii krátkometrážních dokumentů zaměřených na projekty, kterými se různí lidé, komunity a společnosti snaží pomoci naší planetě v období současné klimatické krize a krize biodiverzity. Prozatím bylo vydáno 6 epizod v rámci 3 velkých "kapitol" této série. Kapitola The Opportunities (Příležitosti) sestává ze čtyřminutového filmu Five Simple Ways to Live a More Sustainable Life (Pět jednoduchých způsobů, jak žít udržitelnější život) a pětiminutového filmu Net Zero: Is It Even Possible? (Nulové čisté emise: Je to vůbec možné?). Kapitola The Changemakers (Činitelné změn) sestává z osmiminutového filmu The Unexpected Benefits of Rewilding Your Garden (Nečekané benefity rewildingu vaší zahrady) a šestiminutového filmu Nature’s Secret Weapon in the Fight Against Climate Change (Tajná zbraň přírody v boji proti klimatické změně). Třetí kapitola, The Innovations (Inovace), je tvořena dvouapůlminutovým filmem The Tech Tackling Wildfires Before They Spread (Technologie pro boj s lesními požáry před jejich rozšířením) a dvouatřičtvrtěminutovým filmem What Could the Future of Nuclear Power Look Like? (Jak by mohla vypadat budoucnost nukleární energie?). Sérii sponzoruje Speed & Scale. Jednotlivé epizody vycházejí jak na webu BBC, tak na YouTube kanálu BBC Earth. 

Příští měsíc nás čeká také nemálo dokumentů. Hned v první listopadový den, tedy v neděli 1. listopadu 2026, bude na britské televizní stanici BBC One odvysílána první epizoda velkolepého dokumentárního cyklu Blue Planet III (Modrá planeta 3) vyprávěného úžasným Davidem Attenboroughem, letošním oslavencem úctyhodných 100. narozenin! National Geographic v příštím měsíci uvede nový dokumentární seriál Expedition: Saving Our Seas (Expedice: Záchrana našich moří); první díl vyjde na americké verzi National Geographic Channel dne 13. listopadu. Do kin v americkém Los Angeles zamíří 6. listopadu celovečerní, 89 minut dlouhý snímek Nuisance Bear (Potížový medvěd) režírovaný Gabrielou Osio Vanden a Jackem Weismanem. Na konci října začne PBS uvádět 5. sérii podcastu Going Wild with Dr. Rae Wynn-Grant (Do divočiny s doktorkou Rae Wynn-Grant), který bude na rozdíl od předchozích řad - a to mi doktorka Wynn-Grant i společnost PBS potvrdily na YouTube v reakci na můj dotaz - nejen "tradičním podcastem", ale přímo videopodcastem (tudíž ano, bude to také vizuální médium čili přírodopisný dokument). Zrovna tak 6. listopadu začne BBC uvádět nový videopodcast Naturewatch, spin-off oblíbeného Springwatch, s moderátory Chrisem Packhamem, Megan McCubbin a Kylem Thomasem. Máme tedy opravdu, na co se těšit.

Další Dokumentární novinky se na tomto blogu objeví na konci listopadu!