čtvrtek 30. dubna 2026

Nové dokumentární filmy a seriály o přírodě nejen z jara 2026

Za zlatého večera posledního dubnového dne přichází na můj blog další příspěvek do rubriky Dokumentární novinky! Předchozí článek, vydaný 31. března, vás seznámil s 9 tituly, včetně The Dinosaurs, Wild Asia: Life at Extremes nebo Cheetahs Up Close with Bertie Gregory. V tomto článku mám pro vás dalších 13 nových titulů! Ano, je jich vskutku nemálo, a většina z nich byla uvedena od vydání posledního příspěvku, ač i tentokrát jsem se rozhodl zařadit mezi ně pár titulů vydaných už dříve, třeba ještě v zimních měsících, které mi unikly. Pokud vás vzdělávací a dokumentární pořady o přírodě zajímají, máte opravdu, z čeho vybírat! Nebudu to tedy dále protahovat - podívejme se na ně!

Deadly 60: Series 7

O 7. sérii velice populárního dobrodružného vzdělávacího seriálu Deadly 60 (Vražedných šedesát či 60 zvířecích zabijáků) jsem vás informoval již dva dny před vydáním březnových Dokumentárních novinek, kdy jsem s vámi sdílel oficiální trailer k této nové řadě. Nových deset dílů začalo vycházet na britské televizní stanici CBBC v pátek 27. března 2026. Neohrožený dobrodruh, přírodovědec a sportovec Steve Backshall (Fierce!, Steve Backshall's Extreme Mountain Challenge, Ice Age: A Frozen World) v 7. řadě Deadly 60 pokračuje svou cestu kolem světa, která nejsou nutně nebezpečná pro člověka, ale rozhodně jsou úctyhodnými predátory, a disponují zbraněmi, jež jejich útoky či obranu činí smrtící. Na svých nových dobrodružstvích pronikl Steve se svým štábem do hlubin jeskyní na indonéském ostrově Bali, přímo kypících netopýry, a zavítal také na ledové pláně patagonských And při hledání pum. Diváky uchvátil dalším blízkým setkáním s kobrou královskou, největším jedovatým hadem světa, jakož i návratem do těsné blízkosti největšího zvířete, které kdy žilo - plejtváka obrovského. Podobně jako v případě čtvrté, páté a šesté série Deadly 60 z let 2020, 2024 a 2025 je však nová řada protkána také ochranářskými poselstvími, a poukazuje na zhoršující se stavy ekosystémů, v nichž prezentovaní živočichové žijí. Dotýká se témat jako je klimatická změna a s ní související úhyn korálů. První epizoda, Bears and Vipers in Slovenia (Medvědi a zmije ve Slovinsku), dokumentuje Stevovo dobrodružství v malé středomořské zemi na jih od nás, ve které stanul tváří v tvář s medvědem hnědým, zmijí růžkatou a macarátem jeskynním. Ve druhém díle, Blue Whales and Saltwater Crocodiles (Plejtváci obrovští a krokodýli mořští), se Steve vydal na Východní Timor za největším savcem a největším plazem naší planety, aby divákům představil o problémy, s nimiž se v současném světě tito obři potýkají. Ve třetí epizodě, Secretive Puma Special (Speciál o tajemných pumách), se náš průvodce vydal do Patagonie, kde se mu poštěstilo setkání s mládětem pumy a pozorování dospělce při lovu pásovce. Čtvrtý díl, Slow Loris and King Cobras (Outloň a královská kobra), byl zaměřen savčí a plazí predátory z jihovýchodní Asie, včetně jedovatého a superpomalého outloně, kobry královské, ale i také krajt. Pátý díl, Puffins and Dragonflies (Papuchalkové a vážky), se zabývá britskými predátory, od vážek a šídel přes ostříže po papuchalky. Šestý díl, vydaný na Den Země, nese název Saving Coral Reefs (Záchrana korálových útesů), a má být zaměřen na vybělování korálových útesů v důsledku rostoucí oceánské teploty. Sedmý až desátý díl mají údajně vyjít až na podzim. Podobně jako v případě předchozích sérií, i 7. řadu Deadly 60 režírovali Ruth Harries (Giants, Planet Defenders) a Giles Badger (Seven Worlds, One Planet). Seriál je dílem společnosti BBC Studios Natural History Unit. Úvodní sekvenci nové řady můžete zhlédnout zde. Stevův komentář k největší scéně v celé historii Deadly 60, v níž se setkal s plejtvákem obrovským v timorských vodách, zhlédnete zde.


A Gorilla Story: Told by David Attenborough

V tuto chvíli nejnovějším přírůstkem na dlouhý seznam veteránského dokumentaristy přírodního světa Sira Davida Attenborougha (Life of Mammals, Life Story, Climate Change: The Facts), který 8. května oslaví své 100. narozeniny, je celovečerní, 90 minut dlouhý snímek A Gorilla Story: Told by David Attenborough (David Attenborough: Gorilí příběh). Byl uveden na streamovací službě Netflix v pátek 17. dubna 2026. David se v něm ve vzpomínkách vrací ke zvířatům, s nimiž měl před takřka pěti desetiletími to nejnezapomenutelnější blízké setkání - setkání, které se stalo nejoslavovanější scénou v celé historii přírodopisného dokumentárního filmu. Při natáčení třináctidílného cyklu Life on Earth se v pohoří Virunga na území Rwandy dostal do těsné blízkosti tlupy goril horských. David o natáčení této scény, která měla být původně poněkud formálnější (že si ho gorily tolik oblíbí, to nikdo ze štábu nečekal), hovořil mnohokrát v rozhovorech, a před dvaceti roky, v roce 2006, o něm byl natočen celý hodinový dokument Gorillas Revisited with David Attenborough. V novém snímku se diváci dozví, jak se potomkům Davidových pralesních přátel daří v dnešním světě. Je to velký návrat ke členům Pablovské skupiny, pojmenované po mladé gorile, která si Davida před osmačtyřiceti roky na jeden den oblíbila. Většina goril, které oblíbený přírodovědec poznal, je již dávno po smrti, a dlouhodobý vůdce skupiny, stříbrňák Gicurasi, se stává starším a slabším. Film dokumentuje jeho konflikt s mladším samcem pojmenovaným Ubwuzu, jenž chce vedení skupiny převzít. Jejich příběh je příběhem emocí, výbuchů i násilí. A Gorilla Story: Told by David Attenborough je vhledem do světa lidoopů, kteří s námi mají tolik společného, jak ostatně sám veteránský dokumentarista v jejich obklopení zjistil. Jak uvádí Stuart Heritage ve své recenzi v The Guardian, při sledování tohotou filmu "budete zaplaveni úctou." Režiséry filmu jsou James Reed (My Octopus Teacher, Frozen Planet II) a Callum Webster (Planet Defenders, Chimp Empire). Jeho producentem je Alastair Fothergill (Planet Earth, Our Planet). Hudbu k filmu složili Richard Collins (Wildcat) a Patrick Jonsson (Virunga). A Gorilla Story: Told by David Attenborough je dílem společností Appian Way, Silverback Films a Air-Edel Recording Studios. Oficiální trailer k snímku můžete zhlédnout zde.


People's Emergency Briefing

Nový snímek dalšího britského veterána přírodovědného filmu Chrise Packhama (Springwatch, The Real T-Rex with Chris Packham, Secrets of Our Living Planet) s názvem People's Emergency Briefing (Brífink lidu o stavu nouze) vstoupil do komunitních kin, knihoven a městských hal po celém Spojeném království v úterý 7. dubna 2026. Jedná se o 45 minut dlouhý snímek, za který je zodpovědný National Emergency Briefing, skupina britských odborníků na klima a životní prostředí, jejichž cílem bylo přesvědčit vládu Spojeného království, aby zorganizovala televizní brífink o stavu klimatické nouze, Británií vyhlášeném již v roce 2019; brífink, který by měl na zemi podobný dopad jako její přestavba po 2. světové válce. Takového setkání by se pak mělo účastnit 650 členů britského parlamentu. Tvůrci People's Emergency Briefing odmítají vysílání filmu divákům v soukromí; mají za cíl přivést jeho promítáním lidi k sobě, a seskupit všechny, kterých se klimatická krize týká. Dokument pojednává o úspěšně zorganizovaném brífinku, který nastal ve Westminsteru v listopadu 2025, a na kterém byla viděna řada známých tváří, včetně současného lídra Zelené strany Anglie a Walesu, možného budoucího britského premiéra (pokud se v roce 2029, doufejme, Zelené straně zadaří ve volbách) Zacka Polanskiho. Brífinku se dále účastnili evoluční ekoložka profesorka Nathalie Seddon, klimatologové profesor Kevin Anderson a profesor Tim Lenton nebo profesor Paul Behrens, odborník na potravinovou bezpečnost (kompletní seznam vědeckých odborníků účastnících se brífinku naleznete na tomto odkazu). Záznam celého brífinku je dostupný zde. Snímek obsahuje také záznam přednášky Chrise Packhama, která na listopadovém setkání zazněla, a kterou si v plném znění můžete poslechnout zde. Jednotlivé přednášky odborníků jsou v People's Emergency Briefing zesumarizovány tak, aby jim porozuměli všichni diváci, a to i prostřednictvím jejich rozhovorů s Chrisem. Představena jim budou také možná řešení klimatické krize. Režisérem filmu je Marcus Jones, výkonným producentem je Tony Powell (Deadly Mission Shark). Snímek je dílem společnosti Execute. Oficiální trailer ke zhlédnutí zde


Secrets of the Bees

V poslední březnový den, tedy 31. března 2026, odvysílala americká verze televizního kanálu National Geographic Channel nový dvoudílný dokument Secrets of the Bees (Tajemství včel). Následně byl 1. dubna uveden na streamovacích službách Disney+ a Hulu. Na české verzi National Geographic se vysílal ve středu 22. dubna, ve čtvrtek 23. dubna a poté znovu v neděli 26. dubna, přičemž obě epizody byly vysílány jako dvouhodinový celek. V Secrets of the Bees se oblíbený moderátor přírodovědných pořadů, dobrodruh a kameraman Bertie Gregory (Cheetahs Up Close with Bertie Gregory, Sharks Up Close with Bertie Gregory) vydává do světa včel, důležitých opylovačů zodpovědných za třetinu veškeré potravinové produkce, jejichž společenský život a inteligence jsou naprosto pozoruhodné. Na natáčení jedné včelí kolonie byl Bertie zaměřen po celé tři roky, a získal nemalé množství detailních záběrů, jaké zatím neměly na televizních obrazovkách obdoby. Za setkáním s dalšími včelími druhy - včela medonosná totiž ani náhodou není jediným druhem, včelích druhů žije na Zemi kolem 20 000 - se pak při natáčení tohoto cyklu vydal z domovské Británie do Amazonie, bavorských Alp, Finska, Kalifornie či Austrálie. První díl, Hive (Roj), nabízí vhled právě do oné kolonie včel medonosných, ke které se po tři léta vracel a s pomocí speciálních kamer odhaloval její tajemství. Druhá epizoda, Pollinators (Opylovači), je pak velkou cestou kolem světa za různými včelími druhy, a seznamuje diváky také s různými vědeckými výzkumy včel v terénu i v laboratořích. V dokumentu vystupuje také doktor Sammy Ramsey (Human Footprint), odborník na včely přezdívaný "Dr. Buggs". Výkonným producentem Secrets of the Bees je americký režisér James Cameron (Avatar, Aliens), spoli s ním cyklus produkovala Maria Wilhelm, zodpovědná za předchozí série v této franšíze (Secrets of the Elephants, Secrets of the Whales). Kromě Bertieho Gregoryho byl za kamerou také John Brown (Meerkat Manor). Hudbu k dokumentu složil David Mitcham (Nature: Hummingbird Effect, Terra Matter, Universum). Secrets of the Bees vyrobila společnost Silverback Films. Oficiální trailer můžete zhlédnout zde


Becoming Elephant: The Orphans of Reteti

Dvoudílný dokument Becoming Elephant: The Orphans of Reteti (Sloní růst: Sirotci z Reteti) se premiérově vysílal na americké televizní stanici PBS ve středy 8. a 15. dubna 2026 jako 11. a 12. díl dlouhodobě vysílaného cyklu Nature. Poskytuje pohled do sloního azylu Reteti Sanctuary v Keni, prvního komunitního útulku pro tyto chobotnatce na africkém kontinentu, který na rozdíl od předchozích nepatří a není spravován seshora a nemají na něj vliv investoři z vnějšku. Diváci se v Becoming Elephant: The Orphans of Reteti seznámí s prací pracovníků tohoto azylu, patřících k lidu Samburů, jež ve dne v noci opatrují sloní mláďata připravená o své matky pytláky, zhoršujícím se suchem v důsledku klimatické změny či místními zemědělci, kteří po slonech často střílí jako po škodné. První epizoda, Baby Steps (První kroky mláděte), vypráví příběh slůněte pojmenovaného Long'uro, kterého hyena připravila o chobot, a Kelele, jenž bojuje s potenciálně smrtelnou nemocí. Ve druhé epizodě, Graduation Day (Den dostudování), pak dokumentuje například Long'urovo zkamarádění se s malou zebrou, přivedenou do útulku jednou ošetřovatelkou, či záchranu týden starého slůněte, jež mělo to neštěstí, že spadlo do studny. Obě 53 minut dlouhé epizody jsou detailním, naučným, zábavným, ale i dramatickým vhledem do práce komunity lidí, která se o své přátele slony nehodlá nechat připravit. Režisérkou dokumentu je Nicola Tremain (World's Greatest Mountains, City Life to Country Life). Produkovali jej David Allen (Natural World: The Octopus in My House, Serengeti Rules) a Gaby Bastyra (Shaba, My Africa), výkonnými producenty pak byli Andrew Ruhemann (Super/Man: The Christopher Reeve Story) a Nick Southgate (My Crazy Life). Hudbu pro film složil David Nolan. V anglickém originále dokument vypráví americký herec Nyambi Nyambi (Reign of the Supermen). Becoming Elephant: The Orphans of Reteti je dílem společnosti Passion Planet Limited, a spolu s PBS jej koprodukovala televizní stanice Love Nature. Oficiální upoutávku k prvnímu dílu můžete zhlédnout zde


Secret Africa: Into the Wild

Dokumentární trilogie Secret Africa: Into the Wild (Tajemná Afrika: Do divočiny) se v premiéře vysílá od 18. dubna 2026 na britské televizní stanici Channel 4. Provází jí cestovatelka, filmařka a cestovatelka Lucy Shepherd, a jedná se v podstatě o druhý dokument v dobrodružné sérii, která započala v roce 2024 jejím dvoudílným dílem Secret Amazon: Into the Wild. V něm neohrožená anglická dobrodružka prozkoumala celou Guyanskou vysočinu. V tomto dokumentu se vydává do Tanzanie, a jako nomádka cestující pouze pěšky a natáčející se sama - bez štábu pomocí vlastního kamerového vybavení, avšak ve společnosti skupiny místních lovců a sběračů - se při cestě napříč touto východoafrickou zemí seznamuje s indigenními kmeny, a pokouší se přiblížit k některým z nejikoničtějších zástupců africké megafauny, od slonů po velké kočky. Secret Africa: Into the Wild není typickým našperkovaným cestopisem, a nehraje si na to, že se jeho moderátorka či moderátor dostává do nebezpečných situací, aniž by tomu tak při natáčení doopravdy bylo. Je to surový záznam, a skutečně dokumentuje Lucyinu cestu se všemi nepříjemnostmi, ale i překvapeními, která ji během šesti týdnů v Tanzanii potkala. V první epizodě, Hyena, se Lucy vydává po stopách nejnotoričtějšího mrchožrouta afrických savan, hyeny, a seznamuje se s indigenními lidmi z kmenů Hadza a Akie, jež se stávají jejími společníky na příštích šest týdnů pěších cest. V epizodě druhé, Elephant (Slon), se Lucy dostává do zamlžených lesů překvapivě obývaných největším suchozemským savcem současnosti, poté se přemisťuje do velice suché oblasti, a při pokusu o získání medu divokých včel se ocitá pod útokem jejich roje. Závěrečná epizoda, Lion (Lev), která bude poprvé odvysílána 2. května, byla natáčena v Národním parku Serengeti. Lucy v ní zažije nejedno nebezpečné setkání se lvy. Celou expedici má zakončit pokusem o vyšplhání na vrcholek aktivní sopky. Lucy Shepherd je moderátorkou, režisérkou, producentkou i kameramankou této série. Dalšími producenty byli Mary Stalker (Fight Dirty) a Lawrence Walford (Floating Kitchen). Hudbu k ní složil Richard Collins (A Gorilla Story: Told by David Attenborough). Seriál vyrobila společnost Creation Content. Oficiální trailer můžete zhlédnout zde.


Julia Bradbury's Wonders of the Frozen South

Kvůli dalšímu přírodopisně cestovatelskému dokumentu z této mnou vybrané várky se budeme muset vrátit do chladnějších časů druhého měsíce roku, února. Nová dokumentární trilogie Julia Bradbury's Wonders of the Frozen South (Zázraky zamrzlého jihu z Julií Bradbury) se premiérově vysílala na britských televizních stanicích ITV1 a ITVX každou neděli od 15. února do 1. března 2026. Anglická žurnalistka, spisovatelka a televizní moderátorka Julia Bradbury (Cornwall and Devon Walks with Julia Bradbury) se v ní vydává na cestu na nejjižnější kontinent naší planety, Antarktidu, aby divákům představila její dramatickou krajinu a různorodé živočišné obyvatele nejen Antarktidy samotné, ale také jihoatlantské části subantarktického regionu. Během 23 dnů dlouhé cesty napříč jižním Atlantikem a Jižním oceánem se Julia setká s tučňáky, tuleni, lachtany, jihooceánskými kytovci a řadou dalších zvířat, která jsou s Antarktidou neodmyslitelně spjata. První epizoda, Falklands (Falklandy), dokumentuje její návštěvu Malvínských neboli Falklandských ostrovů a jejich ohromných kolonií albatrosů, legračně skotačících, ale nesmírně houževnatých tučňáků skalních a jednoho z největších ledovců naší planety, kterým se může chlubit právě toto souostroví. Ve druhém dílu, South Georgia (Jižní Georgie), se Julia dostává na ostrov s největší kolonií tučňáků patagonských vůbec, kteří se o svou domovinu musí dělit s rypouši sloními, a vydává se na pochod přes zasněžené vrcholky jihogeorgijských hor. Poslední epizoda, Antarctica (Antarktida), je záznamem její cesty napříč Jižním oceánem, při které se jí poštěstí nezapomenutelné setkání se skupinou keporkaků. Po dosažení antarktického kontinentu samotného pak kempuje pod hvězdami na březích zálivu Paradise, a stává se svědkyní rozpadu obrovitého ledovce. Režisérem a producentem seriálu je Ross Haley (Bear About the House: Living with My Supersized Pet), dále se na produkci podílel David Harrison (Everest Rescue). Jde o dílo společnosti Captive Minds. Úvodní sekvenci dokumentu můžete zhlédnout zde.


Our New World

Nový dvoudílný dokumentární cyklus Our New World (Náš nový svět), pojednávající o dopadech klimatické změny na rozličné ekosystémy a na komunity lidí napříč kontinenty, se v premiéře vysílá od středy 1. dubna 2026 na amerických televizních stanicích KPBS TV a KPBS 2. Provází jím známý britský ekolog Chris Morgan (Nature: Siberian Tiger Quest, Beartrek, The Wild), který divákům představuje adaptační schopnosti přírodního světa a způsoby, kterým mu lidé mohou pomoci ustát ničivé rapidní změny, jež mu antropogenní změna klimatu přináší. Při své cestě se Chris setkává s lidmi, kteří změnu klimatu a její dopady na ekosystémy studují, s ekology a ochránci přírody jako jsou John Creighton a Anil Mistry. První díl, The Pulse of Change (Pulz změny), pojednává o čtyřech lidech na čtyřech odlišných kontinentech, jež jsou nuceni vypořádat se s výraznými změnami životního prostředí v důsledku změny limatu a úbytkem přírodních zdrojů přetvarování, a kteří také pozorují značné změny v chování zvířat, přičemž se snaží přijít s novými způsoby, jak mírnit konflikt mezi lidmi a volně žijícími zvířaty. Druhá epizoda, A Wild Revival (Divoký návrat), nahlíží na pět odlišných ekosystémů na pěti kontinentech, a poukazuje například na rychle mizící kelpové porosty, které ke svému zachování potřebují mořské vydry, ale také na změny v kanadské tundře, posuny areálů rozšíření určitých druhů dřevin na rychle se oteplujícím evropském kontinentu či na vybělování korálových útesů. Režisérem a zároveň hlavním kameramanem Our New World je Matthiew Giombini (Terra Matter). Producenty série jsou Gilles Dufraisse (Nature, notre alliée insoupconnée), Fred Fougea (The Snow Wolf: A Winter's Tale), Sabine Holzer (Whale Wisdom) a Birgit Peters (My Sweden - A Changing Wilderness). Hudbu k cyklu složili Thomas Chatel (Bang Bang) a Anja Fougea (Terra Matter). Pro společnost PBS byl Our New World natočen společnostmi Terra Matter Studios GmbH, Lionfish Films a Federation Studios. Oficiální trailer můžete zhlédnout zde


Shared Planet

Další nový dokumentární cyklus o současných environmentálních problémech a změnách v různých ekosystémech po celém světě, Shared Planet (Sdílená planeta), se v premiéře začal vysílat ve středu 29. dubna 2026 na americké televizní stanici PBS. Tento čtyřdílný dokument vypráví příběhy o lidech a jejich komunitách, jež sdílejí své domoviny se zbytkem přírodního světa, a to s respektem a vzájemným porozuměním. Pojednává o koexistenci s přírodou, ať už v urbánním prostředí nebo v lesích, mokřadech či na moři, a má šanci inspirovat prezentovanými příběhy o udržitelnosti a vážení si přírodního světa. Shared Planet byla natáčena v ultra-vysokém 8K rozlišení, a je plná spektakulárních záběrů nádherných krajin, v nichž lidé a další druhy žijí bok po boku. První epizoda, Cities (Města), zavádí diváky do přístavu New York Harbour, kde se členové Billion Oyster Project snaží navrátit k slávě newyorské korálové útesy mající pro lidskou společnost přínos i coby protihurikánová obrana, nebo do ulic zeleného Singapuru, v nichž se lidé běžně setkávají se zoborožci. Druhý díl, Open Spaces (Otevřené prostory), který vyjde 6. května, bude pojednávat o travnatých pláních, savanách a pouštích východní a jižní Afriky, Mexika a Brazílie, a povypráví mj. příběhy Masajů žijících po boku lvů nebo brazilských farmářů koexistujících s mravenečníky obrovskými. Ve třetí epizodě, Forests (Lesy), která bude uvedena 13. května, se diváci seznámí s udržitelným sběrem ovoce v souvislosti s ochranou papoušků ara v Guatemale, s příběhem španělského farmáře snažícím se obnovit svou farmu porostlou invazními borovicemi ve prospěch rysů nebo s pokusy vysazovat původní dřeviny v plantážích palmy olejné na Borneu (byť je to stále dosti kontroverzní). Konečně poslední díl, Waters (Vody), jenž PBS uvede 20. května, seznámí diváky s regulací lovu lososů na Aljašce ve prospěch tamních medvědů nebo zapropaguje ekoturismus v Pantanalu, který podle jeho zastánců pomáhá tamním jaguárům (možná je to zase kontroverzní). Režisérem seriálu je Jeff Turner (Planet Earth, Island of the Sea Wolves), spolu s ním jej dále režírovali Chelsea Turner (The Wild Canadian Year), Geordie Trifa (A Life Unbound) a Louise Ferguson (Operation Iceberg). Výkonným producentem je Neil Nightingale (One Life). Vypravěčem je v anglickém originále Bray Poor (Planet Carnivore). Oficiální upoutávka ke zhlédnutí zde.


Back from the Brink

Nebylo by to správné jaro, aby na filmografický seznam děl oblíbeného velšského moderátora přírodopisných dokumentů Iola Williamse (Iolo's River Valleys, Iolo: The Last Wilderness of Wales, Wild Wales) nepřibyl další nový titul. Ve středu 1. dubna 2026 začal velšský televizní kanál S4C vydávat nový dokument Back from the Brink (Zpět z pokraje vyhynutí), v originále Nôl o’r Dibyn, natáčený a vysílaný ve velšském jazyce, zároveň jej však streamovací platformy S4C Clic a BBC iPlayer uvedly s anglickými titulky. Na rozdíl od většiny svých pořadů tentokrát Iolo necestuje pouze po Walesu, byť v něm nový seriál byl částečně natáčen, ale rovnou po řadě evropských států. Pojednává o návratech druhů, kterým se příliš nedařilo, a jež v některých případech skončily přinejmenším na pokraji lokální extinkce, ale které se díky úsilí ochránců přírody podařilo navrátit. Diváky má také informovat o tom, jak mohou evropští občané s respektem a úctou koexistovat s různorodými zvířecími spoluobyvateli svých komunit v obojí prospěch. Back from the Brink má čtyři epizody, z nichž každá má stopáž přibližně 23 minut. V prvním dílu se Iolo věnuje vydrám a špačkům ve Walesu, načež se zaměří na ochranářská úsilí týkající se těchto druhů i v jiných evropských zemích. Druhá epizoda nahlíží například na roli zelených střech v ochraně ptactva na území Německa. Třetí díl je zaměřen na ochranu habitatu racků druhu Rissa v komunitě Mumbles na velšském ostrově Swansea, na ústřičníky v Amsterdamu, ochranu endemických ještěrek pityuských na španělském ostrově Ibiza či na zelené střechy ve švýcarském Baselu. Ve čtvrté epizodě se pak diváci dozví něco o ježcích v Berlíně, delfínech skákavých v Aberdeenu a jezevcích v Porthcawlu. Back from the Brink je dílem wrexhamské společnosti Tŷ'r Ddraig. Oficiální upoutávku s vydrami můžete zhlédnout po kliknutí sem.


Sam & Ade Go Birding

Británie je zemí, kde je birdwatching, tedy pozorování ptáků, velice oblíbenou volnočasovou činností, a tak není divu, že o něm vznikl nový dokumentární seriál Sam & Ade Go Birding (Same a Ade vyrážejí ptačit), který se v premiéře vysílal na stanici Channel 5 každé úterý od 14. dubna 2026. Tato dokumentární trilogie sleduje herce, ambasadora Královské společnosti na ochranu ptáků a dvacetiletého ptáčkaře Samuela Westa (Suffragette, All Creatures Great and Small) a herce a komika Adriana Edmondsona (Alien: Earth, Star Wars: The Last Jedi), který je v ptačení úplným nováčkem, na cestách po celém Spojeném království za různými ptačími druhy. Samovým úkolem je přitom naučit Adea všechno, co by o pozorování ptáků měl vědět. V každé hodinové epizodě se dvojice vydává do několika různých lokalit. V prvním dílu začínají svou cestu po Anglii na Cornwallském poloostrově, kde chtějí spatřit kavčata, jež jsou k nalezení pouze v západní části britských ostrovů, a poté se vydávají do Norfolku za divokými husami. Druhá epizoda začíná přesně tak, kde první skončila; Sam a Ade dále prozkoumávají norfolské borovicové lesy, kromě divokých hus však chtějí spatřit také tenkozobce na norfolském pobřeží. Třetí a tedy poslední díl trilogie dokumentuje jejich ptačení v sluncem pozlaceném Somersetu, a jejich hlavním cílem je bukač, obyvatel mokřadů, kterého však není zrovna lehké jen tak spatřit. Sam & Ade Go Birding je seriálem, který se během dubna na Channel 5 těšil veliké oblibě, a poslední epizoda byla navíc pozitivně hodnocena díky Samuelově otevření se o nedávném zesnutí jeho rodičů, včetně říjnového odchodu jeho otce, veteránského herce Timothyho Westa. Režisérem Sam & Ade Go Birding je Rob Hill (People Magazine Investigates), a výkonným producentem je Jamie Balment (Cornwall: This Fishing Life). Seriál je dílem společnosti Frank Films. Oficiální upoutávku zhlédnete zde


Countryfile: Hamza's Highlands

Další novinkou týkající se přírody britských ostrovů, ale premiérově odvysílanou již v průběhu chladnějších měsíců, je čtyřdílná série Hamza's Highlands (Skotská Vysočina s Hamzou Yassinem), která od loňského listopadu do letošního února vycházela v rámci dlouhodobě vysílaného pořadu Countryfile na britské televizní stanici BBC One. Kameraman, fotograf a moderátor přírodopisných dokumentů Hamza Yassin (Animal Park, Hamza's Hidden Wild Isles) se v této sérii vydává na cesty po spektakulární krajině rozlehlého a málo zalidněného horského regionu, který si snad se Skotskem asociuje každý z nás, přičemž věnuje pozornost různorodým živočichům, jež jej obývají. Zatímco první díl, Scottish Wildcats (Kočky divoké skotské), pojednávající o projektu cílícího k návratu koček poddruhu Felis silvestris silvestris do volné přírody Skotska, měl premiéru již 25. listopadu 2025, a druhá epzioda, Cromarty Dolphins (Delfíni z Cromarty), v níž Hamza navštěvuje bývalé královské město Cromarty kvůli setkání s vědci provádějícími nejdelší kontinuální studii delfínů skákavých v Británii, byla poprvé odvysílána 28. prosince, další tři díly byly uvedeny až letos. Ve třetí epizodě, Glen Affric - Life on the Loch (Glen Affric - Život na lochu), jež byla premiérově uvedena 4. ledna 2026, se Hamza vydává na Loch Affric uvnitř národní přírodní rezervace Glen Affric, aby diváky seznámil s vážkami, skorci a mnoha dalšími živočichy, kteří na něm žijí. Čtvrtý díl, Flapper Skate, nesoucí anglické obecné jméno rejnoka Dipturus intermedius (nemá bohužel český ekvivalent) a poprvé odvysílaný v neděli 22. února 2026, je pak věnován jednomu z nejvzácnějších velkých britských obratlovců žijících v moři, za nímž Hamza míří na západní pobřeží Skotska. V jednotlivých dílech vystupují i další moderátoři Countryfile; v poslední epizodě o rejnocích se k Hamzovi přidává Ellie Harrison (Dinosaur Britain, Springwatch). Producentkou seriálu je Becky Pratt (Chris and Meg's Wild Summer). Celé epizody jsou ke zhlédnutí na Dailymotion; poslední díl můžete sledovat po kliknutí sem.


Orangutan

Jak je zvykem, i letos na Den Země, tedy 22. dubna 2026, vyšel nový film společnosti Disneynature, koprodukovaný navíc společností Windstar Films, tentokrát pojednávající o našich blízkých a kriticky ohrožených bratráncích z jihovýchodní Asie. Snímek Orangutan režisérky Vanessy Berlowitz (The Life of Mammals, Frozen Planet, Queens) a režiséra Marka Linfielda (Chimpanzee, America the Beautiful, Tiger) zamířil v den oslavy naší planety na streamovací službu Disney+. Hlavním hrdinou tohoto 81 minut dlouhého filmu je adolescentní orangutaní samice Idah, učící se navigovat svým životem a připravující se na opuštění své matky. Natáčení zabralo celé čtyři roky, probíhalo na Borneu i na Sumatře, a výsledný snímek byl sestříhán ze 700 hodin surových záběrů. Diváci se ve filmu dočkají akčních scén, jako je Idahin útěk před sumaterským tygrem či před předvádějícími se dospělými samci, ale také příjemného vhledu do života v džungli, který je pro orangutany často poměrně klidným. Názory na snímek se mezi kritiky liší - někteří jej považují za dobrou oslavu Dne Země od Disneynature, podle jiných jde o film sotva odpovídající minimu, jaké diváci od přírodopisných dokumentů očekávají. Vypravěčem filmu je v anglickém originále americký herec Josh Gad (Beauty and the Beast, Frozen, Ice Age: Continental Drift). Kromě Vanessy Berlowitz a Marka Linfielda jsou jeho producenty i Roy Conli (Polar Bear, Penguins) a Nitin Sawhney (Human Planet), jenž k němu také složil hudbu. Oficiální trailer k filmu Orangutan zhlédnete zde.


Příští týden k příležitosti 100. narozenin Davida Attenborougha uvede BBC premiérově novou trilogii Making Life on Earth: Attenborough's Greatest Adventure (Natáčení Života na Zemi: Attenboroughovo největší dobrodružství), a rovněž tak premiérově odvysílá jeho novou pětidílnou sérii Secret Garden (Tajemná zahrada), kterou BBC iPlayer uvedl již tento měsíc. V den Davidových 100. narozenin, 8. května, pak BBC odvysílá koncert s hudbou z jeho dokumentů z prostorů Royal Albert Hall - v živém záznamu vystoupí i Steve Backshall a Chris Packham. Ke konci května se na BBC Two začne vysílat nová dvanáctidílná řada oblíbeného pořadu Springwatch s Chrisem Packhamem, Michaelou Strachan a Iolem Williamsem, stejně jako v případě letošního Winterwatch vysílaná živě ze Severního Irska. Dne 11. června začne americká televizní stanice NBC vysílat nadšeně očekávaný paleodokument Surviving Earth (Velká vymírání) od Tima Hainese a jeho produkční společnosti Impossible Pictures (Loud Minds), k níž má nadšeně očekávaný trailer vyjít již velmi brzy. Dále má v červnu na BBC a PBS zamířit nový dokument Tiger Island (Tygří ostrov) s Danem O'Neillem. O těchto a dalších dokumentech vás určitě budu informovat.

Další článek do rubriky Dokumentární novinky zamíří na konci června!

středa 29. dubna 2026

Sam Neill, představitel Alana Granta z Jurského parku, obdržel výhrůžky násilím od zastánců těžby zlata

Novozélandský herec Sam Neill, známý paleogeekům jako představitel paleontologa doktora Alana Granta z filmů Jurský park (1993), Jurský park 3 (2001) a Jurský svět: Nadvláda (2022), informoval před devíti dny, 20. dubna, své fanoušky o závažných zprávách, jež obdržel od zastánců kontroverzní plánované těžby zlata poblíž jeho farmy v Centrálním Otagu. Australská těžební společnost Santana Minerals se snaží o využívání pětaosmdesátihektarového lomu Bendigo-Ophir v pohoří Dunstan na Jižním ostrově Nového Zélandu, v oblasti s působivou krajinou, kterou může těžba vážně narušit. Podle těžařů ze Santany představuje tento lom nejdůležitější objev zlata na Novém Zélandu za celá čtyři desetiletí. Kritici tvrdí, že jeho exploatace jen urychlí environmentální destrukci v regionu, a povede ke zvýšení turismu v oblasti, která je však dlouhodobě využívána k pěstování vinné révy. K environmentálním aktivistům, kteří australské firmě jdoucí za velkým kšeftem oponují, se přidal právě Sam Neill; spojil se s lokální aktivistickou skupinou Sustainable Tarras. Bendigo-Ophir se nachází v blízkosti Neillovy slavné farmy, na které představitel nejznámějšího fiktivního paleontologa chová zvířata pojmenovaná po hollywoodských celebritách. Díky své proslulosti pomohl zvýšit povědomí o nebezpečí, které unikátní krajině Centrálního Otaga s horami vyzdviženými před 200 miliony roky hrozí. Na konci minulého roku pak Neill označil novozélandského ministra zdrojů Shanea Jonese, sebeoznačeného trumpistu známého mantrou "drill, baby, drill" a hlavního podporovatele plánované těžby, za šikanéra a pokrytce. Letos v březnu Sam v rozhovoru pro britský list The Guardian hovořil o tom, že Centrální Otago je na tom v současnosti ekonomicky dobře, a že poslední věc, kterou potřebuje, je toxické znečištění z těžby. Reakce na hercovo zapojení se do aktivit novozélandských environmentálních aktivistů očividně zastánce těžby roznítilo, a jak již bylo nastíněno výše, 20. dubna se Sam na svém instagramovém účtu nechal znát o naprosto ohavných, odsouzeníhodných, nehumánních výhrůžkách fyzickým násilím, které kvůli svému jasnému postoji obdržel. Toto video vám prezentuji níže.


Kolem 60. sekundy, po zmínce toho, že Shane Jones učinil z jakéhosi nepochopitelného důvodu spor o těžbě zlata v tomto lomu velmi osobním, říká Sam: "Množství osobního obtěžování, které se mi dostalo online po všech místech, bylo upřímně velmi šokující a znepokojující, včetně výhrůžek fyzického násilí. Mezi podporovateli této těžby jsou někteří velice nepříjemní lidé. Neříkám, že všichni jsou takoví, ale páni, jsou mezi nimi neřízené střely." Zmiňuje také článek, který napsal pravicově libertariánský komentátor Damien Grant, který učinil kritiku Samova postoje proti těžbě též velice osobní, a který nikdy v životě nenavštívil Otago. O něm oblíbený herec tvrdí: "On je dalším z těch, kteří si myslí, že si nezasloužím mít názor na cokoliv. Předpokládám, že si to může myslet, jestli chce, ale připomenu vám, že tento muž je odsouzeným podvodníkem - neoliberálním, odsouzeným podvodníkem." K jeho útokům ještě dodává: "Protože jsem obtěžován odsouzeným podvodníkem, měl bych asi relaxovat. Copak na tom záleží?" Jen zde uvedu, že Damien Grant byl v roce 1994 ve věku šestadvaceti let odsouzen na 30 měsíců vězení za účast v multimilionovém scamu s kreditními kartami. Co by člověk měl čekat od pravicových libertariánů? Tito psychicky narušení tržní parazité, pro které je kapitál modlou, by vážně neměli hovořit o životním prostředí, když tak horlivě hájí vše, co jej ničí. Pokud jde o již několikrát zmíněného Shanea Jonese, je to člověk známý pro své necitlivé vyjadřování, některými porovnávané s vyjadřováním Donalda Trumpa. Je členem pravicové populistické strany New Zealand First, byl vyfotografován s čepicí s nápisem "Make New Zealand Great Again", a čelil velké kritice pro své xenofobní pokřiky na veřejnosti.

Násilí je nástroj slaboduchých. Lidé, kteří Samu Neillovi - talentovanému herci naprosto si zasluhujícímu svou kariéru a člověku, kterého sláva a peníze rozhodně neodtrhly od reality - vyhrožují fyzickým násilím, jsou opravdu morálně shnilí, nechutní, bazální slušnost postrádající a zapšklí. Žádný environmentální aktivista, ať už tak dobře známý, jako Sam, nebo zcela anonymní, si nezaslouží takové výhrůžky. Člověku je jasné, co jsou strany v této neshodě zač. Krystalově čistě černé na bílém je vidět, že zastánci těžby zlata v lomu Bendigo-Ophir jsou lidé, kterým nezáleží na environmentu, místních komunitách a v případě některých ani na pocitu bezpečí těch, jež je oprávněně kritizují. Samu Neillovi a aktivistům ze Sustainable Terras přeji, ať uhájí svou pozici a zvítězí. Na závěr dobrá zpráva - Neill dnes oznámil, že po úspěšné chemoterapii je bez rakoviny krve, o které poprvé hovořil v roce 2023, a že je na čase, aby nyní natočil další snímek. Určitě tím myslel monster film Godzilla x Kong: Supernova, který má jít do kin v březnu 2027!

Zdroje informací:
Shane Jones (Wikipedia)

pátek 24. dubna 2026

Obrázek týdne 24. 4. 2026

Dnešní den je dnem smutným. Zesnul Benjamin Bartlett, skladatel hudby pro Putování s dinosaury (Walking with Dinosaurs), jeho speciály, včetně Monster pravěkých oceánů (Sea Monsters), a také Putování s pravěkými zvířaty (Walking with Beasts). Když jsem se dnes večer dozvěděl o odchodu tohoto talentovaného skladatele, jenž navrátil pravěkou přírodu do našeho světa svou majestátní hudbou, musel jsem se vrátit k některým jeho skladbám. Za jejich poslechu jsem došel k přesvědčení, že chci, aby se tento Obrázek týdne nesl v duchu pocty Benu Bartlettovi. Vzpomeňme si na jednu z jeho nejpozoruhodnějších skladeb, Battle of the Salt Plains, při obdivování tohoto skvělého fanartu paleoartisty Jerryho Reyese. Zní vám v uších opět znělka Big Ala?


Popisek k obrázku: Dva velcí masožraví teropodi druhu Allosaurus fragilis vtrhli mezi stádo dlouhokrkých sauropodních dinosaurů druhu Diplodocus longus ve snaze pomoci zbytku své lovecké skupiny izolovat nemocné zvíře, na které mají spadeno. Pětiletý allosauří samec, pojmenovaný Big Al neboli Velký Al, otevírá dokořán své čelisti vyzbrojené vroubkovanými, dozadu zahnutými zuby, dokonalými nástroji k trhání masa nemalé kořisti, a vydává z hrdla hluboký řev, kterým zrychlující diplodoky plaší. Cítí, že se blíží k nemocnému jedinci, jenž i přes svou pomalost a vyčerpání bude představovat impozantního nepřítele. Al to ještě neví, ale od naháněného diplodoka schytá bolestivou ránu, jež poznamená jeho žebra - jedno z mnoha a mnoha zranění, které tento dravý dinosaurus, který žil rychle a zběsile, za celkových šest roků, až do své tragické smrti, nastřádá. O to nepříjemnější může být pomyšlení, že všechna ta snaha pomoci lovecké skupině allosaurů povede k tomu, že si z hostiny odnese jediný pořádný kus masa. Velká samice jeho druhu, jejíž příchod jej donutí opustit mrtvolu diplodoka jen asi hodinu po obrově pádu, však zatím není nikde na dohled. Právě teď je Al se svými společníky zaměřen na jediné - na úspěšné dokončení lovu. Když jeho tlapa mačká solnou krustu, jež pokrývá celé dno tohoto vyschlého jezera nacházejícího se uprostřed Alova jurského světa, koluje jeho žilami nespoutaná divokost, se kterou si zadá málokterý Allosaurus. Příběh Velkého Ala byl v roce 2000 zprostředkován divákům po celém světě speciálem legendárního Putování s dinosaury, nazvaným Balada o Alosaurovi (The Ballad of Big Al). Benjamin Bartlett pro něj složil výtečnou hudbu, včetně hrdinské znělky dinosaura, jenž nám všem urval kus srdce. Navrácen k životu po 145 milionech let odpočívání v jurských sedimentech pozdějšího Wyomingu, získal si nás Velký Al i díky hudebnímu talentu tohoto výtečného skladatele. 

Hudba Bena Bartletta se ve světě dokumentárních filmů o přírodě řadí k té nejvíce evokativní. Mnozí z nás na ní jistě vyrůstali, včetně mně. Nechť její tvůrce odpočívá v pokoji.
Do konce měsíce na tomto blogu neočekávejte příliš mnoho článků. Velmi rád bych vám do jeho skončení prezentoval nové Dokumentární novinky, jinak ale nemohu nic slibovat. Budete-li mít o víkendu čas, vraťte se k soundtrackům z Putování s dinosaury a Putování s pravěkými zvířaty. Zaposlouchejte se znovu do hudby, která hnula časem. Uctěme památku člověka, díky němuž se prehistoričtí živočichové, zapomenutí na miliony roků, znovu stali reálnými.

čtvrtek 23. dubna 2026

Austroposeidon

Austroposeidon ("jižní Poseidon") je rod dlouhokrkého sauropodního dinosaura zahrnující jediný druh, A. magnificus, který žil ve svrchní křídě stupňů kampán a maastricht před zhruba 72 miliony let na území dnešní Brazílie. Jediný fosilní exemplář byl nalezen roku 1953 brazilským paleontologem Llewellynem Ivorem Pricem, mj. nálezcem jednoho z nejstarších dinosaurů, staurikosaura. Tento exemplář sestává z neúplných krčních, zádových a křížových obratlů, jakož i jednoho žebra. Pouze jeden nalezený obratel se zachoval vcelku, jedná se o obratel zádový. K nálezu došlo na předměstí Presidente Prudente; tamní svrchnokřídové souvrství je též pojmenováno Presidente Prudente, a kromě pozůstatků tohoto dinosaura vydalo světu i téměř kompletní kostru krokodylomorfa druhu Pepesuchus deiseae nebo pozůstatky dalšího sauropoda druhu Brasilotitan nemophagus. Fosilie austroposeidona byly uloženy do sbírek Museu de Ciências da Terra v Rio de Janeiru, a teprve v roce 2016 byly popsány vertebrátní paleontoložkou Kamilou L. N. Bandeirou z Univerzity v Riu a jejími kolegy. Druhové přízvisko magnificus, znamenající "velký", se tomuto zvířeti rozhodli dát na základě toho, že nalezené obratle indikují jeho obrovitost. Austroposeidon nebyl žádný drobeček, byl to okolo 25 metrů dlouhý titanosaur, a patří mezi největší dosud popsané brazilské sauropody. Pro srovnání, již zmíněný Brasilotitan, se kterým Austroposeidon sdílel svou domovinu, dorůstal poloviční délky, konkrétně nějakých 12 metrů. Jako nový rod byl Austroposeidon identifikován na základě přítomnosti centropostzygapofyseálních lamin ve třinácti krčních obratlích. Tento znak nebyl zaznamenán u obratlů žádného jiného sauropoda. Jediné nalezené krční žebro má jizvě podobnou rýhu, na kterou se zřejmě upínala pojivová tkáň. Postspinální laminy typické pro zádové obratle ostatních titanosaurů nebyly u tohoto zvířete nalezeny, začež však zřejmě může neúplnost materiálu. Prespinální laminy, vyskytující se na bázích trnových výběžků, byly robustního charakteru. Kamila Bandeira a její kolegové ve svém článku také uvedli, že kosti zkoumaného jedince nenesly známky nedospělosti - jednalo se o dospělé zvíře. Výzkumníci identifikovali pomocí počítačové tomografie interkalaci hustých růstových prstenců ve vnitřku krčních obratlů, jež nebyly nikdy dříve u sauropodů studovány. I v tomto ohledu je tedy tento brazilský gigant výjimečný. Austroposeidon reprezentoval v článku doktorky Bandeiry a jejích kolegů na fylogenetickém stromě sesterskou skupinu kladu Lognkosauria, který zahrnuje titanosauří rody Mendozasaurus z Brazílie a Futalognkosaurus z Argentiny. V roce 2022 se jeho příbuzenské vztahy trošičku změnily; Bruno A. Navarro a jeho kolegové jej považovali za zástupce kladu Lognkosauria a tedy blízkého příbuzného mendozasaura, přičemž Futalognkosaurus představoval sesterskou skupinu tohoto kladu.
Popis austroposeidona, který byl bází pro tento článek, naleznete na anglické Wikipedii. Další informace byly čerpány přímo z popisu jeho fosilií vydaného v PLOS One v roce 2016. Austroposeidon se objevil v 5. epizodě 1. série dokumentárního cyklu Prehistorická planeta (Prehistoric Planet) z roku 2022, vyprávěného Davidem Attenboroughem; další informace o něm naleznete na Prehistoric Planet Wiki, ze které byl přebrán níže prezentovaný obrázek.

Příště Barsboldia!

úterý 21. dubna 2026

Tučňák císařský a lachtan antarktický jsou nyní vedeni jako ohrožené druhy

V první polovině dubna oznámil Mezinárodní svaz ochrany přírody smutnou zprávu. Dvě zvířecí ikony nejmrazivějšího kontinentu naší planety, který prochází rapidní proměnou v důsledku současné antropogenní změny klimatu, a to sice tučňák císařský (Aptenodytes forsteri) a lachtan antarktický (Arctocephalus gazella), jsou nyní na Červeném seznamu vedeni jako ohrožené druhy. Zatímco největší současný tučňáčí druh byl do letošního dubna po nějakou dobu klasifikován jako téměř ohrožený, lachtan antarktický byl považován za druh málo dotčený, a pro jeho uznání coby ohroženého druhu byly přeskočeny hned dvě kategorie (tedy zranitelný a téměř ohrožený). Rozhodně to není žádná legrace. V oficiální zprávě vydané 9. dubna a napsané ze švýcarského Glandu uvedl Mezinárodní svaz ochrany přírody výsledky dlouhodobého monitoringu populací těchto živočichů, které jej donutily přehodnotit jejich klasifikaci. Pečlivě studované satelitní snímky prozrazují, že v případě tučňáka císařského došlo mezi lety 2009 až 2018 k 10% populačnímu úbytku, zmizelo tedy na 20 000 ptáků. Hlavní faktor pro tento dramatický pokles v tak krátkém časovém období představuje ztráta mořského ledu a lámání ledových ker. Od roku 2016 je množství antarktického mořského ledu rekordně snížené. Méně ker a uzemněných ledovců znamená méně bezpečného prostředí pro tučňáčí mláďata, která se ještě nenaučila plavat. Odborníci z Mezinárodního svazu ochrany přírody a společnosti BirdLife International, která s ním běžně spolupracuje na hodnocení stavů populací ptačích druhů, předpokládají, že se počty tučňáků císařských sníží o celou polovinu do 80. let 21. století. Opeřenec, jenž si přál být rybou, a jenž je neodmyslitelně spjat s ledovou zemí obklopující nejjižnější bod naší planety, na tom bude v průběhu následujících dekád jen a jen hůře. Žijeme v uhlíkově nedemokratickém světě, ve kterém i takové zvířecí ikony, bez nichž si určité kouty planety nedokážeme představit, mohou zcela vymizet v nepříliš vzdálené budoucnosti.

Tučňáci císařští - dospělci a mláďata na antarktickém pobřeží. Zdroj: National Geographic Kids

U lachtana antarktického byl zaznamenán drastický úbytek za období mezi lety 1999 až 2025. Počty donedávna údajně málo dotčených ploutvonožců se za posledních šestadvacet roků snížily o více než 50 %! Zatímco v roce 1999 jich bylo na 2 187 000, v roce 2025 jich zbývalo 944 000. I za jejich úbytkem je primárně klimatická změna. Kvůli zvyšujícím se teplotám v Jižním oceánu a redukci mořského ledu se kril, drobní korýši tvořící většinu (až 95 %) lachtaního jídelníčku, přesouvá do čím dál větších hloubek. Lachtani nejsou přizpůsobeni na hloubkové a dlouhodobé potápění. Přicházejí o potravu, a to se odráží na jejich reprodukčním úspěchu. Web Mezinárodního svazu ochrany přírody upozorňuje na to, že počty krilu se v okolí subantarktické Jižní Georgie snížily tak výrazně, že došlo k dramatickému poklesu míry přežití u mláďat tohoto lachtaního druhu. Jihogeorgijská populace stárne. Jen málo mláďat přežije svůj první rok, a stará zvířata již nejsou dostatečně nahrazována mladými. Stejný kril, na kterém lachtani antarktičtí závisí, je navíc v hledáčku kosticovců, kterým se naopak v subantarktických vodách začíná dařit po desetiletích od ukončení velrybářství. S globálním oteplováním se také více šíří nemoci, na které jsou ploutvonožci hákliví. Takoví rypouši sloní (Mirounga leonina) se už na jižní polokouli potýkají s nezáviděníhodnými problémy tohoto rázu; vzpomeňme na jejich katastrofický úhyn v Argentině v letech 2023 a 2024 v důsledku masového šíření ptačí chřipky. Mezinárodní svaz ochrany přírody nyní tohoto obrovského ploutvonožce neklasifikuje jako málo dotčený druh, ale jako druh zranitelný, a to právě kvůli jeho náchylnosti vůči ptačí chřipce, která se agresivně šíří od roku 2020 a má velice negativní vliv na řadu volně žijících savčích druhů. Do budoucna mohou být rychle se šířícími viry, jimž oteplující se klima prospívá, ohroženi i již tak zubožení lachtani antarktičtí.

Mládě lachtana antarktického. Zdroj: Oceanwide Expeditions

Tučňáky císařské a lachtany antarktické čeká nelehká budoucnost. Antarktida, některými vnímaná jako poslední skutečná divočina, je ve velkém ohrožení, a o své nejvýraznější a nejoblíbenější živočichy může přijít dříve, než by donedávna kdo čekal. Ohrožení těchto druhů je bitím na poplach. Není možné dále lenivět. Abychom z našeho světa v době klimatické krize zachránili, co se dá, budeme muset učinit radikální změny. Bez jejich implementování tito krásní tvorové nevydrží dlouho.

Zdroje informací pro tento článek:

neděle 19. dubna 2026

Nová kniha Steva Brusatteho o evoluční odyseji ptáků

Mezi současnými vertebrátními paleontology zaměřenými na studium dinosaurů je nepochybně jednou z největších hvězd Steve Brusatte, rodák z amerického Illinois dlouhodobě pracující na Edinburghské univerzitě ve Skotsku. Jeho populárně naučné knihy jsou zájemci o život na naší planetě v jejích dávných časech horlivě vyhledávány, a už více než půl roku se v internetových paleokomunitách s patřičným natěšením hovoří o jeho nadcházející publikaci, kterou v úterý 28. dubna 2026 vydá americké nakladatelství Mariner Books. Jde o knihu The Story of Birds: A New History from Their Dinosaur Origins to the Present (Příběh ptáků: Nová historie od jejich dinosauřích počátků po současnost). Doktor Brusatte v ní čtenářům na 448 stranách povypráví příběh nejúspěšnější skupiny obratlovců vůbec - velice rozmanitého kladu, jehož zástupce denně vídáme v městských ulicích a parcích, v lesích a na březích řek, a kteří osídlili i ta nejmrazivější a nejsušší místa na Zemi. Ptáci a dinosauři jsou samozřejmě zaměnitelné termíny, tedy v určitých případech. Každý pták je dinosaurus, ale ne každý dinosaurus byl pták. The Story of Birds je knihou o teropodních dinosaurech z kladu Avialae, přiblíží čtenářům jeho jurský origin a jeho ohromný rozvoj v dalších geologických útvarech. Od autora se dozvíte, co se v současnosti ví o vývinu typických ptačích znaků, jakými jsou peří, zobák, velký mozek nebo teplokrevnost. Dočtete se také, proč se ptačím dinosaurům jako jediným z celé této ohromné a v druhohorách dominantní skupiny obratlovců podařilo úspěšně překonat 5. velké vymírání, jež nastalo před šestašedesáti miliony roky, a jak se v kenozoiku rozrůznili do podob, jaké známe z našeho současného světa. Kniha je oslavou jejich dnešní diverzity, a poukazuje na různorodé způsoby životů rozličných ptačích druhů po celém světě, od tučňáků nejen v polárních oblastech po papoušky tropického podnebného pásma. Představit má čtenářům podrobně také sloní ptáky z čeledi Aepyornithidae, kteří ještě relativně nedávno žili na Madagaskaru, největší létající ptáky všech dob, patřící do čeledi Pelagornithidae, jamajské ibisy nebo všemi jistě milované novosvětské děsoptáky z čeledi Phorusrhacidae. The Story of Birds udělá určitě radost každému milovníkovi ptáků, ale i neptačích dinosaurů. Těšíte se na ni?

Přední obálka knihy The Story of Birds: A New History from Their Dinosaur Origins to the Present, kterou 28. dubna 2026 vydá nakladatelství Mariner Books. Zdroj: Amazon

Propagační recenze na novou populárně naučnou publikaci Steva Brusatteho jsou vskutku více než navnazující. Americká ornitoložka a popularizátorka tohoto zoologického oboru zabývajícího se ptačími dinosaury Jennifer Ackerman, autorka bestselleru The Genius of Birds (Genialita ptálů) z roku 2016, uvedla: "Toto je senzační kniha! Svěží, poutavé a vědecké psaní v té nejlepší podobě. Pokud máte rádi ptáky, zamilujete si tento strhující příběh o tom, jak vznikli, jak se z jedné větve čiperných dinosaurů vyvinuli v úžasnou řadu okřídlených divů, které máme dnes." Americko-britský žurnalista a popularizátor vědy Bill Bryson, autor známého cestopisu Down Under (U protinožců) z roku 2000, napsal ve své recenzi: "Steve Brusatte má vzácný dar živě a fascinujícím způsobem oživit vzdálenou minulost." Paleontolog Neil Shubin, prezident Národní akademie věd v USA a autor světově proslulé knihy Your Inner Fish (Ryba v nás) z roku 2014, také nešetřil přívětivými slovy: "Dinosauři nikdy nevyhynuli - jsou všude kolem nás. V knize The Story of Birds popisuje paleontolog Steve Brusatte pozoruhodnou 150 milionů let dlouhou cestu, během níž se malí opeření dinosauři proměnili ve více než 10 000 druhů ptáků, kteří žijí dnes. Od evoluce letu až po dopad asteroidu, který zabil jejich obří bratrance, od děsivých ptáků, kteří vládli starověkým kontinentům, až po ohromující inteligenci moderních vran, Brusatte prolíná špičkovou vědu a živé vyprávění, aby nám poskytl dechberoucí popis jednoho z největších přeživších evoluce. Na svět za oknem se už nikdy nebudete dívat stejně." V populárně vědeckém časopisu New Scientist bylo zase na konto této publikace komentátorkou Alison Flood napsáno: "Paleontolog Steve Brusatte se obrací k evoluční historii ptáků, k 'dinosaurům mezi námi'. Tučňáci velcí jako gorily? Kachny vážící více než krávy? I'm in." Popularizátor vědy Peter Brannen, specializující se na planetární vědy včetně geologie a autor loni vydané knihy The Ends of the World and The Story of CO2 is the Story of Everything (Konce světa: Příběh CO2 je příběhem všeho), uvedl: "Autoritativní a nekonečně poučná cesta evolucí ptáků - od jejich dinosauřích kořenů v triasu až po kolibříka u vašeho krmítka. Jako jeden z předních světových paleontologů a zároveň jeden z nejlepších vědeckých komunikátorů současnosti není nikdo v lepší pozici pro vyprávění tohoto epického a překvapivého příběhu než Steve Brusatte. Okamžitá klasika. Každý, kdo se zajímá o příběh života na Zemi, by ji měl mít ve své knihovně.

Steve Brusatte se těší velké oblibě. Vědec, který od roku 2007 každý rok nebo alespoň obrok popsal nový druh dinosaura (od druhu Carcharodontosaurus iguidensis právě v roce 2007 přes tyrannosaurida Quianzhousaurus sinensis v roce 2014 po rohatého dinosaura Ferenceratops shqiperorum v letošním roce), má na svém kontě již 13 akademických i populárně naučných knih. Mezi ně patří Dinosaur Paleobiology (Dinosauří paleobiologie), která vyšla v roce 2012 v rámci série TOPA: Topics in Paleobiology editované Michaelem Bentonem, dále The Rise and Fall of Dinosaurs: A New History of a Lost World (Vzestup a pád dinosaurů: Nová historie ztraceného světa) z roku 2018, jež patří mezi opravdové klasiky populárně naučné literatury o vládcích druhohor, nebo My Grandparents were Dinosaurs (Mí prarodiče byli dinosauři), kniha pro děti vydaná v roce 2025, kterou dal dohromady spolu se svou manželkou Anne Brusatte. Mimoto byl samozřejmě odborným poradcem při natáčení hollywoodských snímků Jurassic World Dominion (Jurský svět: Nadvláda) a Jurassic World Rebirth (Jurský svět: Znovuzrození) nebo seriálu Walking with Dinosaurs (Putování s dinosaury) od BBC a PBS z loňského roku.

The Story of Birds: A New History from Their Dinosaur Origins to the Present je k objednání na Amazonu buď jako hardcover za 28 amerických dolarů (tj. 578 českých korun) nebo jako e-kniha v edici Kindle za 18 dolarů (tj. 371 korun). Pořídíte si ji? 

sobota 18. dubna 2026

Random Bird #50: Květozob šarlatovohlavý

Vědecký název: Dicaeum trochileum,
Rozšíření: Indonésie,
Velikost: délka 8 až 11 cm, hmotnost 7 až 8 g.
Mezi pěvce z rodu Dicaeum, česky označovaného jako květozob, patří čtyřiačtyřicet druhů, rozšířených po tropické jižní Asii, v jihovýchodní Asii po Filipíny a také na australském kontinentu. Jedná se o malé, v největším případě osmnáct centimetrů dlouhé ptáky, obvykle pestře zbarvené, vybavené krátkými ocasními pery, zatočenými zobáky a podlouhlými, trubce podobnými jazyky. Rod nezavedl nikdo jiný, než význačný francouzský přírodovědec Georges Cuvier v roce 1816. Prvním popsaným druhem, zavedený Linném již v roce 1758 v Systema Naturae, byl květozob červenohřbetý (D. cruentatum). Mezi květozoby byl přeřazen anglickým přírodovědcem Georgem Robertem Grayem roku 1840; Linné ho vedl jako zástupce šoupálků (Certhia). Květozob šarlatovohlavý byl popsán v roce 1789 - je tedy dalším druhem, který byl popsán pod jiným rodovým přízviskem před Cuvierovým zavedením tohoto rodu - a to švédským přírodovědcem Andersem Sparrmanem. Jedná se o endemita indonéských ostrovů Jáva a Bali, ač několik jedinců bylo zaznamenáno i na Lomboku, na Sumatře a na jihovýchodě Bornea. Tito ptáci žijí v mangrovových porostech, v lesích s nepříliš velkým množstvím stromů v těsné blízkosti a také v zahradách. Vyskytují se pouze v nížinných oblastech, od úrovně hladiny moře po nadmořskou výšku 600 metrů. Na Sumatře byl květozob šarlatovohlavý pozorován také na mořském pobřeží, na pláži; takové prostředí však na Jávě a Bali nepreferuje. Co se týče zbarvení, je to opravdu krásný pěvec. Skutečně má šarlatovou hlavu, alespoň tedy v případě samců (samice mají hlavu světle šedou nebo hnědou), rudá a oranžová pera se však vyskytují i na jeho zádech, na spodní straně krku a na hýždích. Špička ocasu je vždy zbarvena černě. Zobák je světle šedý. Bříško bývá obvykle nažloutlé. Křídla květozobů šarlatovohlavých mají světle hnědé zbarvení, samci však na jejich bázi mají také tmavě modrá pera, a zadní končetiny jsou černé. Jejich zpěv je poměrně snadno rozeznatelný. Ozývají se rytmickým "zit-zit-zit" nebo "síp-síp", přičemž jednotlivé tóny vyluzují dvě až tři a půl vteřiny. Květozobové šarlatovohlaví požírají semena rostlin, bobule, nektar, pyl a malý hmyz, a potravu si hledají buď samostatně, nebo v přítomnosti partnera či partnerky. Hnízdní období trvá na západní Jávě po většinu roku, od ledna do října; ptáci mohou snášet vajíčka a vyvádět mladé skutečně kdykoli během těchto deseti měsíců. Na východě a ve středu ostrova je však hnízdní období kratší; obvykle trvá jen dva měsíce, v dubnu a květnu. Bílá vajíčka, sem tam s červenou skvrnou na jednom konci, jsou samičkou kladena do dutiny v hnízdečku z trávy a lístků. Ekologie tohoto druhu jinak není příliš prostudovaná. Mezinárodní svaz ochrany přírody vede květozoba šarlatovohlavého jako málo dotčený druh, jehož populace byla naposledy posouzena v roce 2016.


Zdroj obrázku:

Zdroje informací:

pátek 17. dubna 2026

Obrázek týdne 17. 4. 2026

Nastal další pátek, a na můj blog tedy jako obvykle míří příspěvek do obrázkové rubriky! Tentokrát vám prezentuji jedno vskutku velice podařené dílo, ze kterého si člověk zkrátka velice rád udělá pozadí pracovní plochy svého počítače! Vtýdnu jsem na něj narazil na jednom discordovém serveru, jehož jsem již nějaké tři roky členem, nicméně poprvé bylo uveřejněno na webu DeviantArt již 4. dubna. Jeho autorem je nadaný malíř Onirio. Nechte se jím nyní přenést zpět v čase ke břehům křídového moře...


Popisek k obrázku: Dvojice rohatých dinosaurů druhu Pentaceratops sternbergii pohlíží na bouřlivé vlny narážející o skalnaté pobřeží, na kterém je pohodlně usazena, a pohlíží na zapadající slunko. Po obloze je rozeset bezpočet červánků, hýřících spektrem barev od tmavě fialové přes oranžovou až po zlatou, a ty býložravým tulákům spolu s velkou hvězdou, neodvratně putující za horizont, oznamují brzký příchod noci. Nevypadá to však, že by se pentaceratopsové chtěli zvednout a připojit se ke svému stádu, od kterého se museli oddělit, a jež se nemusí nacházet zrovna daleko. Nejspíše se tu cítí bezpečně. Našli si takové místo, na kterém je nezasáhnou ani divoké vlny, natožpak nějaký dravý veleještěr, který by se k nim musel připlížit zezadu. Alespoň do té doby, než slunko zapadne, mohou tito rohatí dinosauři spokojeně odpočívat a dýchat čistý mořský vzduch. Pentaceratops sternbergii byl velikým ceratopsidem, dorůstajícím šestimetrové délky, a je známý hlavně na základě exemplářů ze souvrství Kirtland v Novém Mexiku. První byly nalezeny v roce 1921 hledačem fosilií a paleontologem Charlesem Hazeliem Sternbergem, a když se dostaly do rukou Henryho Fairfielda Osborna, rozhodl se tento druh pojmenovat právě na Sternbergovu počest. Nejbližším příbuzným tohoto zvířete byl Utahceratops gettyi, popsaný Scottem Sampsonem až v roce 2010. Tato scéna se odehrává před 74 miliony let v místech, z nichž bude jednou novomexický okres San Juan.

Onirio pojmenoval toto dílo "A Seaside Meditation of Pentaceratops" ("Pobřežní meditace pentaceratopsů"). Jen si představte, že byste mohli cestovat zpět v čase, ocitli byste se na pobřeží Velkého vnitrozemního moře, které v pozdní křídě rozdělovalo Severní Ameriku na tři samostatné ostrovy, a uviděli byste dva rohaté dinosaury, jak pohlížejí do dálky na zapadající slunce. Asi byste byli celí bez sebe, že?
Nadále platí, že si dávám přestávku od každodenního psaní blogu. V posledním týdnu jsem vás zahltil spíše politicky laděnými příspěvky, čehož bych se rád v dalším týdnu vyvaroval (i když člověk nikdy neví, co když Elmo Mussolini provede další koninu, o které bude mít cenu psát?) a prezentoval vám popisek nějakého současného hada nebo příspěvek do rubriky s dinosauřími popisky.

čtvrtek 16. dubna 2026

Elon Musk a neporozumění Jurskému parku

Do jakého světa jsme to jen vyrostli, má fellow zedka? Kdybych skutečně chtěl, mohl bych tento skromný prehistoricko-přírodopisný blog proměnit v nezávislé žurnalistické médium kritizující současné politické dění, ale nejspíše bych se při jeho psaní uřechtal k smrti, neboť bych jistě často věnoval pozornost psím kusům nejbohatšího a nejstupidnějšího muže planety. Melon Usk, jehož jediným přínosem společnosti bude to, že jednoho dne - je to naštěstí nevyhnutelné - chcípne, se totiž na sociální síti, kterou před lety koupil a proměnil ji v propagandistický ráj sklepních hochů reprodukujících před očima všech své neohrabané sexuální fantazie bílé nadřazenosti, chová jako blbec, a člověk kvůli tomu vážně začíná trpět nezastavitelnými záchvaty smíchu. Běžně bych se nesnižoval k tomu, abych vás o nějaké jím rychle naťukané konině informoval, ale pro jednou má takový příspěvek na mém blogu své místo. Elonia totiž zmínila Jurský park, a dokázala, že ho vůbec nechápe. K tomu se nemohu nevyjádřit.

Ale od začátku. Britský evoluční biolog, sociobiolog a několikanásobný pasažér Lolita Expresu notorického pedofila Jeffreyho Epsteina, jednoho času velmi nad své kolegy z oboru vyzdvihovaný (byť ne kvůli výsledkům své práce) Richard Dawkins, tweetnul v neděli 12. dubna na Leonově sociální síti následující slova: "Neandrtálský genom je z velké části znám. Pokud se stane, že bude možné zrekonstruovat živou neandrtálskou osobu, jaké by podle vás byly klady a zápory? Opravdu mě zajímá agitování pro a proti." Dawkins se očividně ve své důchodové sekluzi začal nudit, a chtěl vyvolat malou debatu. Naštěstí se tentokrát neopřel do některé skupiny lidí, ke které se netají nenávistí, jako tomu u tohohle zapšklého anti-woke obránce atrakce k mladistvým obvykle bývá, ale i tak mu od účtů s modrým odznáčkem přišla plejáda odpovědí, jejichž autoři mleli páté přes deváté. 


A jedním z odpovídajících byl právě Pelon Dusk, který se rozhodl ukázat znovu uživatelům bývalého Twitteru, že je intelektově nadán a že o velmi reálné možnosti návratu druhu Homo neanderthalensis do našeho světa vskutku hloubá. Šíří se dokonce zkazky o tom, že chce do takového revivalu neandrtálců investovat nějaké ty miliardy, které při pouštění plynů do křesla naakumuloval z práce zaměstnanců svých kdovíkolika nakradených společností. K Dawkinsově otázce napsal Delon Tusk jasnou odpověď: "Přiveďte je všechny zpět, hlavně dinosaury. Fejkněte to, jestli musíte." Génius.


Poté, co dal Lelon Trusk paleček nahoru neandrtálcům, ale hlavně dinosaurům, a hlavně těm robotickým, zamířila na jeho hlavní timeline ještě jedna důležitá zpráva, kterou se rozhodl dokázat svým upřímným fanouškům, horlivě dodnes hájícím jeho starořímskou zdravici, jak sečtělý a chytrý doopravdy je. Rozhodl se vytáhnout jednu knižní klasiku, jejíž poselství dozajisté pochopil velmi dobře, jinak by se tím porozuměním nechlubil: "'Jurský park' byl legit epický nápad Crichtona. Opravdu doufám, že v budoucnosti takový mít budeme. Musíme rozbít pár vajec, abychom udělali omeletu." Strašně mě těší, že Lolen Fusk chápe, že Jurský park byl o tom, proč je genové inženýrství dobré, a proč je třeba, aby věda byla jen a pouze pro profit! Volný trh vše vyřeší, a když rozbijeme pár vajec, budou nám tu zase běhat dinosauři.


Díky pečlivě uváženým slovům tohoto prominentního intelektuála jednadvacátého století nyní každý fanda Jurského parku, který ho interpretoval jako anti-kapitalistický příběh s trans dinosaury o teorii chaosu a nekontrolovatelných systémech, nepochybuje o své mýlce. Lolusk Gelen se ukázal být člověkem, který jako první v historii přišel na to, co se básník, totiž Crichton, snažil říci. Měl jsem nějakou dobu podezření, že ho mohli předběhnout vzdělaní vědátoři Colossalu, kteří namáhavě snesli vejce pravlka (jak ohavné od nás loni bylo, že jsme o výsledcích jejich práce pochybovali, vždyť oni vytvořili pravlka v jeskyni s boxem zbytků!), ale tak to být nemůže. Poselství nejslavnějšího románu s dinosaury nám bylo dosud utajeno, než přišel mesiáš Elmao Musčus, a černé na bílém (nebo bílé na černém, záleží, jak jste si tu jeho socku nastavili) nám to vnutil do očí. Všichni cítíme pokoru.

Ne, teď vážně. Tenhle grifter, který opravdu napáchal škod jako málokterý z nemála debilů, jež se v naší společnosti vyskytli za posledních pár tisíciletí hrubě nerovnostářských systémů, se neustále vyjadřuje k věcem, kterým nerozumí ani z miliontiny. Jurský park byl varováním před zahráváním si s genetickým kapitálem, jehož moc ale poněkud vědeckofantasticky zveličil. Nejbohatší člověk planety, používající slovo "epic" jako trapný mileniál div nenosící na hlavě špinavou plenu, ale fakt nechápe, jaký "nápad" to vlastně vyzdvihuje. No, vzhledem k tomu, že celý život není schopen koherentně sestavit jedinou větu, bych se nedivil tomu, kdyby trpěl nějakými závažnými psychickými obtížemi. A ne, není to autismus, ke kterému se hlásí (a jen tak napomáhá stigmatizovat lidi na autistickém spektru). Je to zkrátka učebnicový příklad brainrotu. Extrémně privilegované sviňky, jako je on, jím trpí běžně.

Níže vám prezentuji krátký komentář moderátorů podcastu Some More News. Pěkně shrnuli ten mentální skok od pro a proti, co se týče hypotetického "návratu neandrtálců", ke Crichtonově románu s naklonovanými dinosaury.


Nezapomínejme samozřejmě na to, že autor Jurského parku, kariérní novelista Michael Crichton, nebyl žádný svatoušek. Kdyby dnes žil, měl by dost, co vysvětlovat, a nejspíše by si ho do svého podcastu zval někdo jako Roe Jogan. Byl to dogmatický popírač antropogenní změny klimatu, šířil dezinformace o viru HIV a měl necitlivý pohled na zneužívání žen v pracovním prostředí. Nebyl to žádný génius, ale jen další podvodník, kterému se podařilo napsat maximálně dvě nebo tři knížky s akceptovatelným poselstvím. Možná i proto mu Elonora vyjadřuje sympatie. Určitě by to ale vypadalo lépe, kdyby poselství jeho nejslavnějšího díla chápala.

pondělí 13. dubna 2026

Darwinismus vs. sociální darwinismus - přínosná videa od Khan Academy

Nestává se často, že s vámi jen tak v některém příspěvku sdílím videa, která jsem právě zhlédl na YouTube, a chci je zde repostnout, jako na běžných sociálních sítích. Loni jsem tak ale už učinil, a to den před 16. narozeninami svého blogu, když jsem s vámi sdílel video od Philosophy Tube s názvem Charles Darwin vs Karl Marx, a v prosinci jsem vám prezentoval video od Barry's Economics o tom, jak si bohatí ukradli evoluci. Obdobně bych vám dnes rád prezentoval dvě videa, která jsem dnes náhodou zhlédl, a která jsou podle mne vhodná pro začátečníky, kteří se potřebují zorientovat v jisté dichotomii darwinismu, tedy teorie evoluce přírodním výběrem, pro níž položil základy Charles Darwin, a sociálního darwinismu, který s ní nemá nic společného a který sloužil a slouží eugenikům, nacistům a dalším fašistům a vůbec všelijakým chátrám, které nenávidějí tu či onu skupinu lidí v naší rozmanité společnosti.

Darwinismem či příjmením největšího přírodovědce všech dob se neustále ohánějí všelijací lidé s malým vzděláním. Když jistý bývalý paleobloger, sebeoznačený ukňučenec a pedomajstr (méně často kradoucí v internetových vodách název plateosauřího rodu), označoval například pandemii covidu-19 za "Darwina v akci" (což mne dodnes nutí nahlas se smát), nebo když jiný bývalý paleobloger, přesvědčený například o tom, že velké korporátní hollywoodské snímky přímo "nahrávají levicové politice" a nešetřící na incelovské Edně rasistickými a sexistickými komentáři, nedokázal uvěřit tomu, že jsem rovnostář, protože bych podle něj měl jako člověk dlouhodobě se zajímající o evoluci života "chápat, že vítěz je ten, kdo si ukousne větší kus masa", docházím skutečně k přesvědčení, že i mezi amatérskými přírodopisci (včetně neomalenstva z vyhynulého Blogu.cz) porozumění základům jaksi drhne. Snad i abychom do budoucna předcházeli existenci pochybných neznalců beroucích jméno Darwinovo nadarmo, prezentuji zájemcům tato dvě videa, jejichž autorky Kim a Emily v nich krásně vysvětlují, jaký je rozdíl mezi darwinismem, základem oboru biologie, a sociálním darwinismem, který s ním nemá absolutně nic společného, a se kterým se pojí jméno dogmatického nerovnostáře Herberta Spencera.



Kim, která učí o americké historii, a Emily, která se zabývá biologií, vám v této dvoudílné sérii vysvětlí, jak se to má s variabilitou a dědičností. Hovoří o tom, jak byla Darwinova zjištění a zjištění jeho následovníků odlišně interpetována sociálními komentátory, včetně křeslového všeuměla a sociálního lamarckisty Herberta Spencera, jež si poznatky o evoluci druhů ukradli pro vysvětlení našeho společenského uspořádání, nerovností a nespravedlností. Připomínají, že to byl právě Spencer, kdo přišel s dnes zavrhovaným termínem "přežití nejzdatnějšího", který neříká absolutně nic o darwinovském fitness. Sociální darwinismus lidem, jako byl on, poskytoval jednoduché vysvětlení existence třídní společnosti a ospravedlnění nečinnosti v ohledu na sociální nerovnosti a nespravedlnosti. Emily také připomíná, že sociálně darwinistické pokusy nacistů a dalších fašistů o zredukování variability v lidské populaci nejsou nikterak přínosné. Jakákoli umělá redukce variability je špatná, a ostatně jste měli šanci ve druhém videu slyšet, že jedním z důvodů, proč jsou ohrožené druhy ohrožené, je jejich nízká genetická variabilita. Čím rozmanitější populace je, tím lépe je schopna být připravena na náhlé změny. Řekněme, že nějaký nácek ukáže na autisty a prohlásí o nich, že je v naší společnosti nechce, protože jsou "nemocní" nebo "slabí" (nacisté za 2. světové války lidi na autistickém spektru skutečně vraždili). Přitom patologizuje lidi s kognitivní odlišností, kteří jsou však vysoce smyslově citliví nebo mají velmi dobrou mechanickou paměť. Představte si, co bychom si bez lidí na autistickém spektru v naší společnosti počali - jak nezměrný byl jejich přínos, a jak nezměrný ještě bude! Jakékoliv pokusy odstranit ze společnosti neurodivergentní, chudé či jiné skupiny lidí, jež je nácky/sociálními darwinisty považována za "slabou" nebo "nechtěnou", je nejen odporné a nelidské, ale také anti-darwinistické. Dokonce bych si troufal tvrdit, že správná darwinovská společnost je taková, ve které jsou lidé zcela svobodní, a ve které je třeba méně bělosti - skončeme už ten hrozný bílý inbreeding, to ten nás dovedl k tomu, že někteří berou jméno Darwinovo nadarmo. 

Kanál Khan Academy vydal před deseti roky skutečně přínosnou dvojici videí, a já doufám, že z ní nejeden návštěvník tohoto blogu bude mít užitek. Pro ty z vás, kteří základní znalosti mají, to může být alespoň hezké osvěžení!

Nejčtenější