Existence nových Lovců kryptidů byla oficiálně oznámena na Konferenci o takzvaných kryptidech a stavu zoologie tajemných zvířat v prosinci 2055 v prostorech Portorické univerzity v Río Piedras. Když dvacetiletý student Armando Villalon hovořil na pódiu o čtyřčlenném týmu mladých geeků, jež se odhodlali kráčet v šlépějích svého času slavného týmu vedeného Jackem Owenem, objevilo se v jeho prezentaci malé varování od někoho, kdo má zřejmě s novými Lovci kryptidů nekalé úmysly. V průběhu posledního takřka roku, co tým rostl, si již stačil vytvořit nepřátele. Marilla Kent-Lyons, dcera slavných agentek, jež s původními Lovci kryptidů po mnoho let blízce spolupracovaly, se proměnila z jeho podporovatelky ve zklamanou oponentku, a na povrch začaly vyplývat mnohé její kontroverzní činy provedené ve jménu jakési tajemné americké organizace, jejíž členy jsou telepatičtí Marťané. Theodora Callaghan, světová odbornice na Chupacabry a vědkyně donucená opustit akademické prostředí kvůli svým neetickým experimentům prováděným v Číně a Rusku, se pokoušela nové Lovce kryptidů zabít od první chvíle, kdy je uviděla. A její Chupacabry jsou s největší pravděpodobností zodpovědné za trápení, které prožívá Winn Wilkinson. Vidí krvelačné portorické nestvůry, když sní i bdí; s koncem roku přestával chodit do školy, neumýval se, zůstával jen v posteli, a pak, když dostal levnou nabídku zbavení těch nočních můr a halucinací, byl ohrožen ještě více. Onu nabídku mu podal Lucius, sliznatý čertík, který si v prosinci v Londýně vyhlédl Keiru Kendrick, aby ji trápil poté, co z její mysli vydoloval vzpomínky na její rodiče zemřelé při autonehodě o dva roky dříve. Keira zažila nelehké chvíle, když měl Lucius navrátit dočasně do materiálního světa její zesnulou matku, jež ji nabádala, aby své přičinění její a otcovy smrti odčinila oddáním se malému démonovi. Winn byl Luciusem zcela ovládnut, a zachránily ho jen Chupacabry usazené v jeho mysli, natolik silné, že z ní čertíka vyhnaly. Všichni tito nepřátelé nových Lovců kryptidů se ještě mohou vrátit. Co se však stalo s nepřáteli původních Lovců kryptidů? Tajemně zmizelý tým Jacka Owena je pryč už takřka deset let, a důvod jeho zmizení stále nebyl objasněn. Kam se za tu dobu posunuli jeho rivalové? Jaký je jejich dnešní odkaz? Když Armando končil svou stáž v Hondurasu, na které započal intimní vztah s doktorem Eldredem Canadym a při které stanul tváří v tvář obřím harpyjím s dvoudrápými pařáty, oznámila mu Wren Rivera, že další výprava týmu má ve společnosti Terrence Zedlera proběhnout též ve Střední Americe. Tým se už vydal do Kostariky a stanul v sídle Owenových v El Milloncito. Nekráčel by však ve stopách Lovců kryptidů správně, kdyby nenavštívil také zemi, jež byla domovem jejich největšího nepřítele.
NOVÍ LOVCI KRYPTIDŮ
DÉMONI JEZERA NIKARAGUA, ČÁST PRVNÍ
Nad hladinou největšího středoamerického jezera se objevila dvě malá, vystouplá očka. Přeměřovala si člun, na kterém se vezli dva dlouze spolu klábosící muži odění ve světle modrých uniformách. Odhadovala, jaká byla výška okraje člunu. Zírala na ně bez jediného zamrkání asi minutu, zatímco se člun pomalinku přibližoval. Pak se vytratila.
"Te lo digo, Pedro, ¡este trabajo es lo máximo! Antes de que me contrataran, era pescador y ganaba una miseria por pescar peces contaminados. Trabajo sucio, poca paga... ¡Qué asco!" povídal první z mužů, zarostlý vousáč s očním tikem, který ho nutil třikrát po sobě zamrkat takřka po každém druhém slovu.
"Te lo aseguro, Jorge, amigo, ¡te va a encantar! ¡Llevo doce años trabajando en Nieto Industries! En ese tiempo, compré una hacienda, me casé y tengo suficiente dinero para alimentar a mis tres hermosos hijos, ¡y viene otro en camino! ¡Dios mío, esta empresa es un paraíso!" odpověděl mu druhý, šedivý muž s hustým knírem.
"Ojalá este barco no fuera tan lento... Se supone que debemos llevar la caja a la fábrica a las 3 p. m., ¿no? Bueno, supongo que aún tenemos tiempo de sobra..." řekl Jorge, a nahlas vydechl.
"No te preocupes, el viaje será seguro. ¡No hay necesidad de ir rápido! ¡Este lago no ha sido hogar de monstruos en años! Nada nos perseguirá aquí. Vayamos despacio y disfrutemos del paisaje," smál se Pedro.
Dvě vystouplá očka se opět zjevila nad hladinou, tentokrát již při levém boku kolem projíždějícího člunu. A jejich nositel na nic nečekal. Vrhl se na palubu, a byl tak zodpovědný za naprostý výsměch Pedrovým slovům. Oba muži byli za pekelného vřískotu roztrháni na kusy, člun byl převrácen, a kolem něj se rozprostřela veliká rudá skvrna. Jezero Nikaragua se po letech znovu rozhodlo zabíjet.
Na holém kopečku se cosi zablyštilo. Náhle se na něm ocitli tři lidé. Mladá slečna s blýskavými červenými vlasy a k nim sedící rtěnkou na ústech, oblečená v černém triku s krátkými rukávy a děravých kalhotech; o tři až čtyři roky starší urostlý svalouš s modrými vlasy nagelovanými vzhůru a výraznou pěšinou v levé části skalpu, oblečený v zeleném triku s krátkým rukávem a hnědých kalhotech; a ještě vyšší, dvou metrů dosahující, o desítky let starší muž v černém klobouku a lehkém tmavém kabátu na šedém triku a černých kalhotech. Rozhlíželi se po okolí, a nemohli, než se usmívat.
"Wow," protáhla Wren, "je tu krásně! Sucho, ale krásně! Koukněte na ten les tam na druhé straně jezera!"
"Není to žádnej prales, Wren," řekl jí Armando, a nasadil si černé brýle, "jenom další malej fragment, ve kterým nenajdeš ani tapíra. Člověk je rád, když v takovým porostu vůbec šlápne do kočičince... že tam vůbec něco žije, ty vole!"
"Proč se zabývat nějakým kouskem lesa? Podívejte se na to jezero! Vždyť to je krása!" usmíval se od ucha k uchu Terrence. "Velká rozlehlá vodní plocha, ve které žijí žraloci bělaví a američtí krokodýlové, a která díky své velikosti nemá v celé Střední Americe obdoby!"
"Já myslel, že ty žraloky už vylovili, ne? Loni jsem o tom něco čet," zamračil se Armando, "prý byli nemocný. Mohlo za to znečištění z těch šílenejch rafinérií, kterýma je posetý pobřeží." Ukázal na shluk budov táhnoucí se od vzdáleného lesíka až ke kopci, na němž s Wren a Terrencem stál.
"To je možné," řekl s pozvednutým obočím Terrence, "hádat se s vámi nebudu, pane Villalone. Ale co se alespoň krokodýlů týče, jeden se povaluje támhle dole na pláži. Vidíte?"
"Nikaragujská vláda dala dost prachů do jejich záchrany. Aspoň toho si cením," pousmál se jedním koutkem rtů Armando.
Wren chvíli mlčky pohlížela na tu řadu budov. Stoupal z nich černý kouř. "Možná jsem to přecenila. Není tu až zas tak krásně. Navíc mi přijde, že jak teď fouká vítr, nese se k nám smrad... od tamtoho!" Ukázala na jeden vysoký komín, který zvláště čoudil.
"Břehy jezera Nikaragua jsou stále hlavní základnou Nieto Industries, globální firmy, kterou vybudoval největší a nejznámější nepřítel Lovců kryptidů, Deylin Nieto," povídal Terrence, "drobný mužík s kousky kníru jen nad koutky rtů, který mého starého přítele a jeho kolegy donutil zabíjet, poté zmizel na pár let ze světa, a pak se zase objevil, aby léta a léta prováděl to samé, co dříve. Strašný člověk."
"A kvůli němu jste nám tuto cestu navrhl," doplnila ho Wren.
"Hele, na tohle jsem se vás chtěl zeptat," ozval se Armando, "říkali jste, že tohle má být další... pátrání po důvodech zmizení Lovců kryptidů. Fakt si myslíte, že... že tu vůbec něco najdem? Předtím, než jsme se sem teleportovali, dělal jsem si malou rešerši na toho Nieta. Umřel na nějakou genetickou nemoc. Už dávno. Dlouho předtím, než zmizeli Lovci."
"Není to tak, že bych Nieta samotného nebo Nietovu společnost podezříval z odstranění Lovců kryptidů ze světa," odpověděl mu Terrence, "ale mohou se zde nacházet cenná vodítka. Cennější, než byste jako někdo, kdo Jacka a ostatní nikdy osobně neznal, mohl očekávat."
Terrence se jemně dotkl Armandova ramene, a mladík mu pohlédl do očí. "To, že existuje tým, který kráčí v šlépějích Lovců kryptidů, mě naplňuje neuvěřitelnou nadějí, že zjistíme alespoň něco málo o příčinách jejich zmizení. Proto jsem slečně Riveře navrhl, že byste se mohli do prostorů Nieto Industries a na pobřeží jezera Nikaragua podívat. Její entuziasmus byl veliký. Jistě, možná jen hledám naději, ale proč by stopy mých vážených kolegů nemohli mladí a světu již oficiálně představení následovníci Owenova odkazu hledat právě zde? Na místě, které bylo pro Lovce kryptidů tolik osudné?"
"Doufám, že znáš lore, Armando," uchechtla se Wren, a podívala se na svalnatého mladíka. Ten pokrčil rameny. "Kámo, tady se Lovci kryptidů zrodili."
"Nedali se náhodou dohromady v Kostarice? Výprava za kočko-pso-opičákem?" zatvářil se lehce zmateně Armando.
"Deylin Nieto byl zodpovědný za to, že jejich tým vůbec vznikl. Přes deset let tahal za nitky, manipuloval lidi, kteří se později stali členy Lovců kryptidů," vysvětlovala mu Wren, "dal dohromady Jacka Owena a Pauline Jetkins, když byli na univerzitě, a to pomocí feromonů. Feromony je taky nechal zmanipulovat k tomu, aby zatoužili mít dítě, Deana. Tahal za nitky Zhou Lena, který byl zodpovědný za vraždu Sabine Leroy a přítelkyně Akihika Yukimury, byl vlastně zodpovědný za to, že Akihiko, Fahad Ghazalli a Roger Neill skončili v Zhou Lenově vile, kde je pak Jack a Pierre měli osvobodit! Prostě celé to způsobil Nieto."
Armando pozvedl obočí. "Tohle se říká?"
Wren nevěřícně vydechla a zakroutila hlavou. "Něco si o nich načti, hajzle. Lovci kryptidů byli s tímhle lorem obeznámeni Deylinem Nietem samotným v létě 2022. Pak měli umřít, protože je nakazil nemocí, na kterou neexistoval protilék, ale zachránily je přirozené protilátky nacházející se v těle jejich Tatzelwurma Tatze, oni přežili, a pak Nietovi nakopali prdel! Jestli chceš vědět víc, přečti si knížku, kterou původní šestka napsala v roce 2023. Jmenuje se Cryptid Hunters: The Legend Never Ends. Tam to máš všechno popsaný do nejmenšího detailu."
"Hele, nebuď na mě nasraná, jo? Nemůžu o nich vědět všechno, ne? Proč bych měl? Já ty pošuky v černým spandexu nikdy nějak moc..." odpověděl Armando, ale náhle se zarazil. Zadíval se na Terrence. Ten na něj pohlížel s patřičným zklamáním v očích.
"Promiňte," šeptl Armando, "máš pravdu, Wren. Měl bych si něco načíst. Když už ve stopách těch lidí kráčím... pravda. Pravda."
Wren vytáhla svůj mobilní telefon, a pořídila si několik fotografií jezera Nikaragua a továrnami posetého pobřeží. "Fajn, můžeme asi vyrazit, ne? Přijde mi, že se tu na sluníčku pečem už dost dlouho." řekla.
Terrence zakýval hlavou, a dal se do kroku. Armando a Wren jej následovali, kráčejíc vedle sebe. Pomalu sestupovali z kopečku.
"Co Winn? A co Keira? Dlouho jsem je neviděl," pokusil se Armando znovu navázat řeč s Wren, "jsou... po tom, co se stalo v prosinci... v pohodě?"
"Dneska mají společnou terapii," odpověděla Wren, aniž by se na Armanda podívala.
"Tak moc vážný to je, jo?" pousmál se jedním koutkem úst mladík.
"Armando," řekla s výdechem značícím iritovanost Wren, "kdybys viděl, co ten čert v Londýně udělal Winnovi, jak ovládl jeho tělo a donutil ho, aby mě napadl... kdyby ses trošku zajímal o to, jaké má Winn problémy, a kvůli čemu je už dlouho zranitelný... takovýhle blbý bys ani nepokládal."
"OK, OK!" vykřikl Armando. "Nikdo nic nebere nalehko dneska, ty vole!"
"Nebuď hajzl. Jinak tě vodstřelím," řekla mu Wren, a ukázala mu svou laserovou pistoli.
"Záleží, kdo z nás bude rychlejší," uchechtl se Armando, a vytasil tu svou.
"To si děláš prdel, ne?"
"Dal mi ji Eldred," usmál se hrdě Armando, "mám svou pistoli. Jsem už velkej kluk."
"Uh-huh," řekla iritovaně Wren, a svou zbraň opět skryla do kapsy kalhot.
Jakmile se trojice ocitla na asfaltové cestě mezi budovami Nieto Industries, přiběhli k nim čtyři lidé oblečení ve světle modrých uniformách.
"¿Quién carajo eres? ¿Qué carajo haces aquí? ¡Esta es una maldita propiedad privada!" křičela na ně jedna ze zaměstnankyň Nieto Industries, zhruba pětadvacetiletá Nikaragujka s černým mikádem a kšiltovkou na hlavě, jež běžela v popředí skupiny.
"Todo bien, amigos. Tenemos una reunión programada con el director ejecutivo de Industrias Nieto," řekl jí spěšně Terrence.
Žena se zarazila, stejně jako tři postarší pánové, kteří byli Terrencovým, Wreniným a Armandovým příchodem též vyplašeni. S podezřením si prohlédla Terrencův obličej, a pak svižně vyhrkla: "Vale, pero quédate aquí."
"A la mierda la propiedad privada," rozchechtal se Armando.
"Já taky," uchechtla se Wren a zvedla pěst, "vyvlastnit!"
Čtveřice zaměstnanců se vrátila ke své práci. Vynášeli dřevěné bedny z nákladního prostoru velké dodávky, a skládali je před otevřenou garáží, jejíž vnitřek byl podobnými bednami přímo přeplněn. Nová várka se tam již zřejmě nevešla. Při práci neustále s podezřením pokukovali po Terrencovi a jeho mladších společnících.
"Kdo vlastně Nieto Industries vede, když je ten starej pošuk, co chtěl několikrát ovládnout svět, už nějakejch dvacet let zheblej?" pronesl po chvíli mlčení Armando.
"To budu já," ozval se za jeho zády ženský hlas s anglickým přízvukem.
Wren, Armando a Terrence se otočili. Hovořila k nim vysoká blonďatá paní s černě nalíčenýma očima, oblečená ve smokingu s tmavě modrou kravatou. Natahovala ruku k Terrencovi.
"Vy jste mi dal vědět, že se tu stavíte," usmála se, potřásla mu rukou, a pak pohlédla na Wren a Armanda, "a toto musí být ti noví Lovci kryptidů! Jako CEO Nieto Industries, společnosti, která vašim předchůdcům bohužel tolik ublížila, je mi ctí."
Wren na tu paní hleděla s obrovským překvapením v očích. Někoho ji svým vzhledem připomínala. Ano, byla jí tolik podobná!
"Mé jméno je Pauline," řekla ředitelka Nieto Industries.
Wren se zastavilo srdce.
"Hele, co je ti?" uchechtl se Armando, když si všiml, jak byla zaskočena.
"Pauline Watson," pokračovala ředitelka, "nyní můžeme začít vaši soukromou prohlídku nikaragujské základny mé firmy."
Wren tomu nedokázala uvěřit. Ta žena jako z oka vypadla Pauline Jetkins v době největší slávy Lovců kryptidů.
"Zavřete oči. Zapomeňte na všechno, co jste dnes viděli. Zapomeňte na předchozí dny. Přeneste se ve svých myslích do chvil, které vám nedávají spát. Představte si, že se v nich právě nacházíte. Probuďte se ve svých nejhorších nočních můrách, a udělejte vše pro to, abyste je zkrotili."
Winn Wilkinson a Keira Kendrick, oba oblečeni v zimních svetrech v teplých barvách, seděli v pohodlných křeslech u kulatého stolu. Zhluboka dýchali, oči měli zavřeny, a následovali instrukce, které jim dávala zhruba čtyřicetiletá paní indického původu. Své dlouhé černé vlasy měla zatočeny v drdolu, na své pacienty pohlížela skrze brýle s černými obdélníkovými obroučkami, a lokty obou rukou, zakryté rukávy bílého pola, měla opřeny o povrch stolu. Prsty její od loktu výše zvednuté pravé ruky se špičkami dotýkaly prstů levé ruky. Příjemně se na pacienty usmívala. Trojice se nacházela v prostorné místnosti drahého londýnského bytu, vybavené velkými okny, kterými dovnitř prosvítaly zlatavé zimní sluneční paprsky. Byla to soukromá psychoterapeutická ordinace.
"Nádech, výdech. A znovu nádech, výdech," pokračovala, "a nádech... a výdech... Nyní mi povězte, co vidíte. Keiro, začneme u vás."
"Vidím svou maminku," vyhrkla Keira, aniž by otevřela oči, "vidím ji, jak mi svírá ruku. A říká mi, že jsem pro ni zklamáním. Velkým zklamáním. Povídá mi, že se musím odevzdat tomu, který ji přivedl z jiné dimenze... tak že prý odčiním svou vinu na její smrti... na jejím odeslání do dimenze mrtvých."
"Říkala jste mi, slečno Kendrick, že tato setkání nadpřirozeného charakteru byla reálná. Samozřejmě vám věřím. Vím, že jste následovníci Lovců kryptidů, a že vás láká nebezpečí," řekla terapeutka, "ale toto mi přijde velice osobní. Vaše trauma je spojeno se ztrátou vašich rodičů, je to tak?"
"Ano," odpověděla Keira, "nevím, jestli jsem v prosinci opravdu mluvila se svou maminkou. Možná, že to byl jenom trik toho démona. Koneckonců tvrdil, že mi vhlédl do mysli. Mohl udělat nějaký trik... abych viděla to, co mě nejvíc děsilo. Svou maminku se zraněními, jaká utržila při té autonehodě, která jí a mému tátovi byla osudná."
"Vaši rodiče byli Nneka a Michael Kendrickovi. Byli to vládní zaměstnanci, kteří zahynuli při autonehodě v Camden Town v listopadu roku 2053," přečetla ze svého zápisníku terapeutka, "řekněte mi jen krátce, Keiro, čím jste měla zavinit jejich smrt?"
"Já... nechce se mi o tom mluvit," odpověděla nervózně Keira, a v sedě se pohnula. Stále však neotevírala oči.
"Dobrá," řekla terapeutka, a pozvedla obočí, "nehodlám vás do ničeho nutit. Zůstaňme tedy u momentu, ke kterému jste se vrátila. Hmotná manifestace vaší matky, ať už byla vytvořena jakkoliv, vám připomíná něco, co vás mrzí. Připomíná vám vaše přičinění nehody, která vaše rodiče stála životy. Jak reagujete? A čím je tento moment tolik traumatizující? Vrací se vám například ve snech?"
"Ano, vrací," odpověděla Keira, "neustále. Budím se kvůli té konverzaci ze spaní. A jak jsem reagovala? Čím byl ten moment tolik traumatizující?"
Keiře se detailně vybavilo každé slovo, které při jejím znovushledání s matkou padlo.
"Pochop mě, Keiro... Já ani tvůj otec za naši smrt nemohli! To ty jsi za ni mohla! Jestli si někdo zaslouží být v říši mrtvých, oblézaný těmi čertisky, těmi... těmi hrůzami, co jim trčí z těl... jsi to ty, ty nevděčná děvko! Ty ses provinila! Tys stála za naším úmrtím! Byla to tvoje chyba, že jsme zahynuli!"
"Ne... ne, tohle nemůže být pravda!"
"Je to pravda, a sama to víš! Věděli jsme to s tvým otcem ve chvíli, kdy jsme umírali! Když jsme leželi, smrtelně poranění, ve zbytcích našeho auta! Ty, ty jsi důvod, proč se nám to stalo. Naše vlastní dcera... naše vražedkyně."
"Mami! Mami, to neříkej!"
"Když jsi se narodila, byla jsi největším štěstím mého života... v jeho posledních chvílích jsi ale byla největším zklamáním, a budeš jím nadále, pokud neuděláš vše proto, abys ten čin... ten... hřích... odčinila!"
"Vykřikla jsem, že to nebyla moje maminka. Ten čert... Lucius... mě utvrzoval v tom, že byla. A pak byl poražen... stáhl se," povídala Keira, "a ta iluze nebo co to bylo... zmizela."
"Pokud jste byla přesvědčena, že to nebyla vaše maminka," zamyslela se terapeutka, "proč jste tím momentem tolik zaskočena? Jistě, konfrontace s někým, kdo zahynul a kdo nám byl nablízku... koho jsme měli rádi... musí být teoreticky silným zážitkem. Avšak zde se skutečně mohlo jednat o iluzi. Pokud tedy náhodou nevěříte tomu, co vám onen... Lucius... jmenoval se tak? Co vám ten Lucius tvrdil. Že ji může přivést... z jiné dimenze... a vyměnit ji za vás. Vrátit jí život."
"Doktorko Rajendar," řekla naštvaně Keira, a otevřela oči, "tohle nepomáhá. Nezaplatila jsem vám 2550 liber za hodinu... navíc dvakrát, za mě i tady kolegu... abyste mě poučovala o tom, že to, jak se cítím, a z čeho se budím, je iracionální a že nemá smysl se tím zabývat. Mám z toho dlouhodobé potíže. Od Vánoc funguji úplně jinak. Spím pět místo osmi hodin v noci. Ty momenty se mi vrací pokaždé, když zavřu oči. Je mi zle. Tak mi pomožte, a nepoučujte mě o ničem!"
"Omlouvám se, Keiro," řekla klidně doktorka Rajendar, "zvolila jsem špatná slova."
"Udělejte to ještě jednou, a budu žádat vrácení peněz," sykla Keira, a zvedla se z křesla, "pokračujte s Winnem. Já se musím jít vydýchat ven."
"Dveře balkonu jsou otevřené," usmála se doktorka Rajendar. Nato Keira zabouchla dveře pokoje.
"Ty jo, doktorko," poznamenal Winn, stále se zavřenýma očima, "měla byste být jemnější. Keira mi říkala, že máte nejlepší reputaci ze všech psychiatrů v Londýně. Nepokažte si ji."
Doktorka Rajendar opět pozvedla obočí. Nyní se jí ve tváři objevil lehce zakyslý výraz. Ihned však pohlédla do svého zápisníku, otočila stránku, a začala k Winnovi hovořit: "Jak jste na tom vy, Winne? Našel jste ten moment, který vás trápí?"
"Ono je jich hodně, víte," odpověděl Winn, a zaklonil hlavu, "skáču mezi jedním a druhým. Chvíli vzpomínám na to, jak jsem poprvé ucitil Chupacabru ve své mysli... to bylo na Portoriku loni v srpnu. Jak se mi... zažírala do mysli. Pak vidím v hlavě... všelijaké chvíle, kdy se na mě Chupacabry dívaly přes zrcadlo, když jsem byl sám někde na toaletě. Vidím jednu, jak mě osahává, když jsem ve sprše, a druhou, jak se ke mně tulí v posteli... Pamatuju si... pamatuju si na sen, ve kterém jsem spal se svou přítelkyní, se kterou teď čerstvě chodím. Byl to hodně detailní intimní sen... a pak... pak se ukázalo, že moje přítelkyně byla Chupacabra. Objímala mě chlupatýma rukama, jezdila mi dlouhým jazykem po krku, pak mě svými drápy v podstatě připoutala k posteli, a... bože... já nevím, jestli se mi zbytek toho snu líbil nebo jestli jsem jím byl zhnusen... ale bylo to... tak grafické... tak brutální."
"Páni," usmála se doktorka Rajendar, opřela si bradu o dlaň levé ruky, a zahleděla se do Winnova obličeje, "kdo by to do vás řekl? Působíte jako takový konvenční mladík!"
"Ale asi nejhorší byl ten moment, kdy... kdy už slova těch Chupacaber byla tak neúprosná, že... že... že jsem tomu čertovi, tomu Luciusovi, kývl na to, aby mě... aby mě jich zbavil! A on pak ovládl mou mysl, a využil mé tělo k tomu, aby zaútočil na mou přítelkyni. To mě děsí. Děsí mě, že... že jsem byl tak nebezpečný. Že jsem ji klidně mohl zabít!"
"Hmm," ozvala se doktorka, stále zasněně pohlížející na Winna, "mladí muži. Kombinace snahy být přijati a sprostoty, nezkrocené touhy a násilnosti. Hrůzu nahánějící... a přitom tolik přitažlivé."
Winn v šoku otevřel oči. "Ehm, doktorko? Jste jako normální?!"
Doktorka Rajendar zašustila papíry na stole. "Och, co jsem to řekl? Něco nevhodného?" ozvalo se z jejích úst.
Winn přivřel oči. Tvářil se zmateně.
"Myslím si, že trpíte patologickými fantaziemi, Winne," řekla mu terapeutka.
"Cože prosím? Hello?" naštval se Winn, a prudce vstal z křesla. "Poslouchala jste, o čem jsem vám tady poslední minuty povídal? Nemůžu za to! Dělají to ty Chupacabry... a to napadení... za to mohl Lucius!"
"No, mohl jsem za to já, to máš pravdu, Winne," ozvalo se z úst doktorky Rajendar.
Winn vykulil oči. Rázem padl na kolena. Cítil jak se mu cosi obtáčelo kolem krku. Tak silně, že se nemohl ani nadechnout.
"Už je tady zase, Winne!"
"Zase se ti snaží dostat do života!"
"Nezaháněj nás, Winne! Víš, že jen my tě dokážeme ochránit!"
Winn cítil, jak se k němu lísají Chupacabry. Se zlověstnými skřeky otevíraly své zubaté tlamy, ze kterých vytékala krev, olizovaly mu obličej i krk svými dlouhými, provazovitými jazyky, a hladily ho po tvářích studenými drápy pokrytými zaschlou krví. Doktorka Rajendar se před jeho zraky měnila v malého sliznatého čertíka. Chichotal se, a pohupoval se na jejím křesle.
"Winne! Copak sis nemyslel, že to s tebou hned vzdám? Mám takový malý hezký plán, jak tě těch potvor zbavit! Ale budu k tomu potřebovat něčí spolupráci... Keiřinu spolupráci!" hihňal se Lucius.
Keira stála na balkoně, opřena o jeho zábradlí, a pohlížela na Londýn. Přejížděla očima z budovy na budovu, a dumala u toho o svém životě. Těch pár minut, které dnes strávila v přítomnosti doktorky Rajendar, ji jen vytočilo. Čím déle času na balkoně stála, tím déle uvažovala také o tom, zda zkrátka nemá její soukromou ordinaci opustit. Nemohla tu ale přece nechat Winna.
"To by mě zajímalo, jestli se bude jako normální doktorka chovat aspoň k němu," řekla si pro sebe nahlas, "blbka jedna."
Jakmile se otočila, připravena na odchod, zarazila se. V otevřených dveřích vedoucí z chodby terapeutčina bytu na balkon stál někdo, na koho si velmi dobře pamatovala.
"Nkosi?! Co tady děláte?!" vyhrkla Keira, a zazubila se. Byl to Nkosi, záchranář, který pro ni oné noci, kdy ji trápil Lucius, přijel sanitkou. Od té doby, co ji po poražení Luciuse přivezl do nemocnice, se s ním znovu neshledala.
"Jsem tady kvůli terapii," pousmál se záchranář, "už podruhé, posledně jsem doktorku Rajendar navštívil přes měsícem... no, to je ale překvapení! Tak se zase vidíme! Měl jsem přijít až za půl hodiny, ale... nemám dnes směnu, a nevěděl jsem moc, co dělat... tak jsem dorazil už trochu brzy..."
Keira ho objala. Ani pořádně nevěděla, proč. On jí položil ruku na záda, a přátelsky ji poplácal. Nato se zazubil. "Tohle je až moc lehké."
Pauline Watson prováděla trojici návštěvníků velkou výrobní halou. Byla veliká jako fotbalové hřiště, a mezi všelijakými přístroji se v ní pohybovalo minimálně dvacet zaměstnanců, opět oděných ve světle modrých uniformách. Na běžícím pásu po pravých bocích Terrence, Wren a Armanda se pohybovala série velkých čipů, kterým se věnovaly rozličné páčky, kapadla a svářečky těch nejfuturističtějších vzhledů.
"Urychlovače výkonu," řekla o nich ředitelka Nieto Industries, "zakázka pro kybernetickou divizi Švédské armády. Od skončení 3. světové války bere Švédsko tyto technologie velice vážně. Která země by také chtěla v možné 4. světové válce dopadnout tak, jak dopadlo sousední Finsko? Jako celý stát spálený na uhel díky jedinému hackerskému útoku nepřítele?"
"To jsou teda technologie," řekla Wren, když si jeden z těch čipů na pásu prohlédla.
"Nevidím na tom nikde otisky prstů Jacka Owena nebo Pierra Leroye," uchechtl se Armando.
"Hele, když jsi tak nedočkavej, začni hledat jejich stopy třeba tam v rohu," řekla mu Wren, "jak už jsem ti řekla, Armando, nebuď hajzl."
"Co tady, do prdele, vůbec dělám?" řekl skrze zuby Armando, aniž by ho Wren přes všechen hluk v hale slyšela.
"Slečno Watson? Paní...?" pokusil se ředitelku Nieto Industries oslovit Terrence.
"Paní," usmála se Pauline, a otočila se při chůzi na Terrence, "jsem vdaná. Minulý rok jsem měla svatbu svou přítelkyní Lieselotte. Německá podnikatelka. Parfémy Starkes Mädchen. Neznáte?"
"Paní Watson," usmál se Terrence, "nebude vám vadit, když se vás hned začneme ptát na důvod naší návštěvy?"
"Ale vůbec," odpověděla Pauline, a vyvedla trojici z haly, jen aby ji zavedla do další, ve které se na běžícím pásu místo čipů nacházely pro změnu jakési drobné vysílačky pro armádu, "nejprve jsem vás chtěla zavést do mé kanceláře a popovídat si s vámi u dobrého pití. Ale dobrá... ptejte se."
"Jak jsem vám už před návštěvou zmínil, znal jsem osobně některé z Lovců kryptidů," začal Terrence, "a zajímalo by mě, zda vaše společnost nemá nějaké informace o jejich návštěvách jezera Nikaragua, zvláště ve 40. letech. Víte, oni se vytratili v polovině minulého desetiletí. Jako by se po nich slehla zem. A nebylo na škodu vědět s jistotou, zda někdy v těch posledních letech... byli k vidění tady."
"S vaší návštěvou naší hlavní základny jsem souhlasila, a nemám problém vám cokoliv poskytnout," usmála se Pauline, "už takhle z patra vám můžu říct, že v roce 2043 mě osobně přišel navštívit Dean Owen."
Pauline se zastavila ve dveřích druhé haly, z níž trojici vyváděla. Opět se otočila, a všechny tři návštěvníky si prohlédla. "Bylo to naposledy, co jsem viděla syna Jacka Owena a Pauline Jetkins."
"Můžu se vás na něco zeptat?" vyhrkla Wren.
"Ano," usmála se přátelsky Pauline, "cokoliv, mladá dámo."
"Neberte to jako že se snažím být drzá," řekla opatrně Wren, "ale hodně mi připomínáte Pauline Jetkins. Akorát jste mladší, než by měla být ona. Jinak ale..."
"Ach," ozval se Terrence, a chytil se za čelo, "promiňte, slečno Rivero. Měl jsem vám to říci." Zasmál se. "Jistě, jistě... omlouvám se, paní Watson, měl jsem slečně Riveře a panu Villalonovi říci, kdo dnes Nieto Industries vede."
"V pořádku," řekla se svým věčným úsměvem Pauline, a pohlédla na Wren, "Pauline Jetkins byla má sestřenice."
"Cože?" reagovala Wren. "Wow! Takže vy... wait, to znamená, že... někdo, kdo byl Lovcům kryptidům blízký, pořád žije! Někdo... někdo, kdo nezmizel, je mezi náma!"
"Ano," řekla trochu zmateně Pauline, "to ale nemuselo být tak těžké zjistit. Je obecně známo, že jsem byla s Pauline Jetkins jedna rodina."
"Tady Wren dokáže být pěknej nerd, ale jenom, když jde o úplně nepodstatný věci," poznamenal Armando, "jako je složení Chupacabřích blíčů. Ale aby si dělala rešerši na to, jestli furt žijou nějaký rodinný příslušníci jejích hrdinů..."
"Já ti tu palici fakt ustřelím, Armando," zasyčela na něj Wren.
"Jsem o dost mladší, než byla Pauline Jetkins. Když jsem ji znala jako malá holka... když byla členkou Lovců kryptidů... měla už Deana. Naše rodina měla komplikované vztahy, a já se s ní poprvé setkala až ve svých deseti, tedy v roce 2020. Krátce poté, co Lovci kryptidů zabránili převzetí planety mimozemšťany druhu Shai'ri," představila se krátce ředitelka Nieto Industries, "mou matkou byla mladší sestra Pauline, Ryleigh. Bohužel mi ze života odešla, kdy mi bylo dvanáct. Kvůli rakovině prsu."
"To je smutné," řekla Wren.
"Jak se někdo příbuzensky spjatý s jednou členkou Lovců kryptidů dostal do vedení Nieto Industries?" zeptal se Armando.
Pauline se usmála. "To je dlouhý příběh. Ale opět, pro svět to není žádné tajemství. Ostatně předloni vyšla má autobiografie, ve které jsem to celé popsala. Nechtěli byste opravdu zajít do mé pracovny? Nechat si to všechno říct u vína? Piva? Coly?"
"Připadám si fakt blbá," řekla Wren, "jsou věci, co jsem si měla o Nieto Industries zjistit." Odfrkla, a podívala se na Armanda. "Chápeš, měsíce hledáme stopy Lovců kryptidů, ale jeden člověk, který nám mohl poskytnout nějaké informace a který pochází z rodiny jednoho z nich, je dosažitelný tak, že si s ním domluvíš osobní schůzku v práci."
"Souhlasím," odpověděl Terrence na Paulininu otázku, "pojďme tedy k vám do pracovny."
Nikdo ze čtveřice mířící k vysoké prosklené budově na břehu jezera nemohl tušit, že se na ně upínaly ostříží zraky ze střechy jedné z továrních budov. A nepatřily jedinému pozorovateli.
"Watson je na dostřel."
"Momentálně se nabízí tři způsoby, jak oddělit Zedlera od Villalona a Rivery."
"Telepatický útok může začít kdykoliv, agentko. Čekáme na pokyn."
Tři Marťané pozorovali svýma rudýma očima návštěvu Pauline Watson. Jejich velitelka se tiskla k okraji střechy továrny nacházející se v tu chvíli po levici kráčejících návštěvníků.
"Prioritou je získat Wren Riveru," šeptla do vysílačky umístěné na levém rameni agentka Marilla Kent-Lyons, oblečená v černé uniformě, s kuklou pod bradou, "útok musí proběhnout rychle. Budu odpočítávat po pěti. Připravte se."
K Pauline Watson náhle přiběhla mladá nikaragujská dívka s kudrnatými fialovými vlasy a výrazným piercingem na nose. V obličeji měla vážný výraz. Musela své nadřízené něco okamžitě sdělit. "Señora Watson, esto es serio," začala, "algo pasó. ¡Algo terrible!"
"Toto je Shantel Salazar," představila ji Pauline ostatním třem, "má osobní sekretářka. Co se stalo, Shantel? ¿Qué pasó?"
"¡Dos de nuestros trabajadores fueron asesinados, señora Watson!" vyhrkla dívka.
"Kde?! Jak?!" vykřikla překvapeně Pauline.
Terrence se zatvářil šokovaně. Přísně pohlédl na Shantel, a ta před ním sklopila oči.
"En el lago, la Sra. Watson. Fueron atacados por... algo... mientras estaban en su bote," odpověděla Shantel. Její náhlý záchvat stydlivosti byl až podezřelý.
"To ale vůbec nejsou dobré zprávy," řekla Pauline.
"¿Qué las atacó?" zeptal se dívky Armando. "Nekecejte mi, že nějaký dva dělňase vám tady zabil žralok bělavej... protože ti se tady fakt nemaj vyskytovat!"
"Nemohl to být krokodýl?" napadlo Wren.
Shantel pozvedla oči, a podívala se opět na Terrence. Wren si všimla, jakým způsobem na něj hleděla, a musela se zamračit. Terrence pozvedl bradu.
"Bylo to něco jiného, než žralok nebo krokodýl," odpověděla anglicky Shantel, "něco... tajemnějšího."
Pokračování příště...
