Nové dokumenty o přírodě nejen z října 2026

Slibované Dokumentární novinky jsou tu tentokrát o pár dnů dříve, než na samotném konci měsíce, a to je podle mě rozhodně dobře! Představím vám v nich několik nových titulů z letošního října, ale také dokumenty ze září a dokonce i z letních měsíců, které jsem dříve nezmínil. Předchozí článek, který do této rubriky zamířil 30. září, vás seznámil s 9 tituly, včetně Frost Without Snow and Ice, How Deep Is Your Love nebo Deep in the Heart 2: Texas Rivers. Tentokrát pro vás mám informace o 11 nových dokumentech o přírodním světě. Nezahálejme tedy, a pojďme se s nimi blíže seznámit. Určitě mezi nimi najdete takové, jež vás zaujmou!

Jeff Corwin's Southern Wild

Jak jsem vás již informoval v den premiéry první epizody, kdy jsem s vámi sdílel oficiální trailer k tomuto seriálu, nejnovější přírůstek na působivý filmografický seznam americké legendy přírodopisných pořadů Jeffa Corwina (The Jeff Corwin Experience, Ocean Mysteries with Jeff Corwin, Wildlife Nation with Jeff Corwin) se vysílá od 3. října 2026 na televizní stanici ABC v rámci bloku Weekend Adventure. Nese název Jeff Corwin's Southern Wild (Jižanská divočina Jeffa Corwina), a je zaměřen na ochranu přírody a zoologický výzkum v americkém státu Severní Karolína. Produkčním partnerem při jeho natáčení byla severokarolínská vysoká škola Lees-McRae College (Jeffovy pořady v posledních patnácti letech jsou vždy produkovány v asociaci s konkrétní společností či ochranářskou nebo vzdělávací institucí, od Georgia Aquarium přes Defenders of Wildlife po kmen Miccosukee). V Jeff Corwin's Southern Wild se oblíbený moderátor a ochránce přírody přidává k odborníkům a studentům z Lees-McRae College a členům dalších výzkumných týmů či zaměstnancům rehabilitačních center pečujících o zraněná divoká zvířata, a představuje divákům jejich ohromně přínosnou činnost. Zvířaty, se kterými se diváci prostřednictvím tohoto seriálu seznámí, jsou například medvědi baribalové, perciny pomerančové, aligátoři američtí, sojky chocholaté, kožatky velké, různé druhy netopýrů a mnoho dalších živočichů, kteří jsou doma jak v severokarolínském vnitrozemí zčásti porostlém lesy a pokrytém mokřady, tak na pobřeží tohoto státu. Zatím byly vydány čtyři epizody. V první, nazvané From Rehab to Wild (Z rehabilitace do divočiny), Jeff navštívil Dan & Dianne May Wildlife Rehabilitation Center a seznámil se v něm s rehabilitovaným samcem poletušky severní Chesterem, dále se s členy centra účastnil vypuštění káně širokokřídlé zpět do volné přírody, setkal se s vědci studujícími perciny pomerančové a stal se svědkem světelné show světlušek. Druhý díl, Wildlife After Dark (Divocí tvorové po setmění), byl zaměřen na severokarolínské mloky, bubeníky americké a na netopýry. Třetí, From Wings to Waves (Od křídel po vlny), zase pojednával o rorýsech ostnitých, o pomoci zraněnému netopýru hnědému, sojkách chocholatých a kožatkách a jejich hnízdění (v Severní Karolíně se kvůli oteplujícímu klimatu líhnou téměř už jen samice těchto želv). V současnosti vysílaná série má sestávat celkem z 10 epizod. Jeff Corwin je nejen moderátorem, ale také výkonným producentem seriálu. Jeho kameramany jsou Samuel Legrys (Secrets of the Whales, Urban Jungle) a Sean Robinson. Stejně jako ostatní Jeffovy pořady z posledních patnácti let, i Jeff Corwin's Southern Wild je dílem společnosti Hearst Media Production Group. Jednotlivé epizody jsou ke zhlédnutí na Jeffově oficiálním YouTube kanálu Corwin's Wild Adventures, kam přibývají nedlouho po televizní premiéře na ABC.

Africa: Earth's Wild Home

Další významnou novinkou z letošního října je velkolepý sedmidílný dokumentární cyklus společnosti National Geographic nazvaný Africa: Earth's Wild Home (Afrika: Divoký domov Země). Na americké verzi televizní stanice National Geographic Channel se vysílá v premiéře od pátku 2. října 2026, na britské verzi tohoto kanálu pak jednotlivé díly vycházejí vždy o den později, v sobotu, a ve stejný den přibývají také na streamovací služby Disney+ a Hulu. Jedná se o první část ambiciózního několikaletého projektu s cílem zdokumentovat divokou přírodu každého kontinentu Země, prezentovanou jako dost možná největší a nejambicióznější dokument o africké přírodě, který dosud vznikl. V Africa: Earth's Wild Home se rezidentní průzkumníci National Geographic (tedy National Geographic Explorers), mezi něž patří kameraman Matt Shirley (Cave Crocs of Gabon), kameraman Dominic Hamilton (Attenborough and the Giant Sea Monster), biolog a geolog Ingi Agnarsson, fotograf přírody Bruno D'Amicis (Path of the Bear), cestovatel Steve Boyes (Ghost Elephants), veterinářka Gladys Kalema-Zikusoka (Call to Earth) a další, vydávají do různých koutů afrického kontinentu - do jeho savan, tropických lesů, hor, na jeho pobřeží a do mnoha různých dalších typů prostředí - za jeho jedinečnou faunou, a setkávají se s předními ochránci přírody činícími vše pro to, aby byla divoká příroda Afriky zachována. V seriálu jsou divákům představeni i živočichové, kteří nikdy předtím nebyli natočeni - kupříkladu otylka druhu Breviceps fuscus nebo černá varieta afrického levharta. Zrovna tak je seriál plný nikdy předtím na televizních obrazovkách viděného chování divákům přírodovědných dokumentů již dobře známých zvířat - ať jde o lov slonů hyenami (to skutečně nikdy dříve natočeno nebylo!) nebo šimpanzí užívání nástrojů při chytání řas ve vodě. První díl, Welcome to Africa (Vítejte v Africe), je takovým uvítáním na africký kontinent. Druhý díl, Jungle (Džungle), je zaměřen na jeho tropické lesy. Třetí díl, Islands (Ostrovy), zkoumá živočichy z ostrovů v okolí Afriky, včetně unikátních zvířecích obyvatel Madagaskaru. Čtvrtý díl, Desert (Poušť), je zaměřen na zvířata Sahary. Pátá epizoda, Plains (Pláně), vyobrazuje megafaunu afrických savan, a šestý díl, Extremes (Extrémy), pojednává o přizpůsobeních živočichů na extrémní klimatické podmínky. Poslední epizoda, Africa's Wild Future (Divoká budoucnost Afriky), má pojednávat čistě o ochraně přírody na kontinentu. Režisérstvem seriálu jsou Kate Laurie (Wild Britain), Clare Kingston (The Wonder of Animals), Virginia Quinn (Terra Matter) a Sacha Thorpe (NOVA: Polar Extremes). Seriál produkovali mj. Simon Blakeley (Dynasties), Pamela Caragol (A Real Bug's Life) či Alex Lanchester (Springwatch) a další. Jednou z producentek a zároveň také vypravěčkou seriálu je herečka Wunmi Mosaku (Loki, Sinners). Hlavním skladatelem hudby pro seriál je Bernhard Philipp Eder (Why We Dream). Cyklus je dílem společností BBC Natural History Unit, BBC Studios Documentary Unit, British Film Comission, National Geographic a Rolex. Oficiální trailer k Africa: Earth's Wild Home můžete zhlédnout zde. National Geographic také na YouTube vydali velice pěkné klipy ze seriálu.

Wild Africa

Významnou novinkou, kterou nemohu opomenout vám na tomto blogu představit, je dokumentární pořad nikoliv z října, ale z konce léta, který je vůbec prvním televizním týdeníkem o africké přírodě natočeným pan-africkým týmem. Wild Africa (Divoká Afrika) je nový třináctidílný seriál. Vysílá se od soboty 29. srpna 2026 na Channels Television v Nigérii a od úterý 1. září 2026 na severoamerickém a karibském kanálu The Africa Channel, a byl natočen především pro africké publikum nebo publikum afrického původu. Je zaměřen na ochranu přírody napříč africkým kontinentem, na různorodé druhy zvířat na něm žijící, a na osobnosti spjaté se snahami o jejich ochranu, ať už jde o samotné ochránce přírody nebo o africké celebrity využívající své platformy k tomu, aby upozornili na ohrožené druhy a nutnost chránit jejich prostředí. Moderátory Wild Africa jsou proslulá jihoafrická volná potápěčka, ochranářka oceánů a sociální aktivistka Zandile Ndhlovu, zakladatelka Black Mermaid Foundation a podle seznamu BBC z roku 2023 jedna ze 100 nejvlivnějších žen planety, dále nigérijský veterinář doktor Mark Ofua a zimbabwejská televizní moderátorka Rumbie Takawira. Ačkoliv je seriál produkován v Kapském městě, kde jsou natáčeny segmenty ze studia, většina náplně každé epizody pochází z mnoha jiných afrických států. Nejvýznačnějšími částmi Wild Africa jsou segmenty zaměřené na ochranu goril v oblasti řeky Cross River na hranici Nigérie a Kamerunu, na komunitní práci tzv. game guards snažících se chránit nosorožce před pytláky v Namibii, na snahy o ochranu goril ve Rwandě a šimpanzů v Demokratické republice Kongo, na práci ochránců přírody činících vše pro zachování počtů čím dál ohroženějších tučňáků brýlových na březích Jihoafrické republiky či na snahy bojovníků proti bushmeatu ochránit před pytláky ohrožené luskouny v Nigérii. Slavnými osobnostmi, které ve Wild Africa vystupují, jsou oscarová herečka Lupita Nyong’o (Black Panther, The Odyssey, Serengeti), která vystupovala v segmentu o ochraně slonů v Keni, či herec Djimon Hounsou (Guardians of the Galaxy, Shazam!, The Legend of Tarzan), který se při natáčení přidal k týmu vědců stopujícímu luskouny. V Namibii se má seriál vysílat na stanici One Africa, v Tanzanii pak na ITV, a brzy má být uveden také na zimbabwejské ZBC. Producentem seriálu je Peter Knights (Gambling on Extinction). Wild Africa je dílem stejnojmenné společnosti, podporované Mezinárodním fondem pro zvířecí welfare a Tammy Estrada Strome Foundation. Oficiální trailer můžete zhlédnout zde.

Hamza: African Birds of Prey

Na konci léta měl premiéru také 59 minut dlouhý dokumentární film zaměřený na africké dravé ptáky, provázený obrovsky oblíbeným moderátorem přírodopisných pořadů, kameramanem divoké přírody a také nedávným účastníkem Strictly Come Dancing Hamzou Yassinem (Countryfile, Hamza's Hidden Wild Isles, Animal Park). Film Hamza: African Birds of Prey (Hamza: Afričtí draví ptáci) byl premiérově odvysílán v neděli 30. srpna 2026 od 19:00 tamního času na britské televizní stanici BBC One, a znovu byl pak 29. září vysílán kanálem BBC Two. V tomto filmu se Hamza vydává do Keni, aby natočil ikonické dravce východoafrických savan; v tomto státu žije přes 100 druhů dravých ptáků, takže rozhodně měl, z čeho vybírat. Svou cestu začal v savanách rezervace Maasai Mara, kde se zaměřil na orly a supy. Poté podnikl cestu lodí po jezeře Naivasha do rezervace Soysambu a do přilehlých pobřežních lesů, aby zahlédl a natočil výrečka Irenina - nejmenší sovu afrického kontinentu. Za dalšími druhy supů se vydal do proláklin Velké příkopové propadliny, ovšem pravým cílem jeho cesty do této dramatické krajiny byl velkolepý orel korunkatý. Hamzovým cílem však nebylo natočit jen dobrodružný dokument, ve kterém cestuje po Keni a odškrtává jednotlivé druhy ze svého seznamu. Je to snímek pojednávající také o nebezpečích, která africkým dravcům a sovám hrozí. Upozorňuje na ztrátu přirozeného prostředí vyobrazených druhů, a to nejen kvůli expanzi moderní infrastruktury, a na perzekuci určitých druhů. Hamza se v dokumentu setkává s ochránci přírody, rangery z přírodních rezervací a členy místních komunit, kteří dělají vše pro to, aby své dravce chránili. Navštíví také centrum pro rehabilitaci zraněných dravců, jež cílí navrátit je zpět do volné přírody. Hamza: African Birds of Prey je volným pokračováním hodinového dokumentu Hamza: Strictly Birds of Prey (Hamza: Striktně draví ptáci) z roku 2023. Výkonnými producenty filmu jsou Jeff Wilson (Our Planet) a Alastair Fothergill (Planet Earth), vedoucí produkce je Siobhan Brook (Big Cat Diary, State of the Planet) a jeho producentkou je Laura Howard (Springwatch, Hamza's Hidden Wild Isles). Dokument je dílem společnosti Silverback Films. Oficiální trailer můžete zhlédnout zde.

Hamza Loves Animals

Letošními novinkami moderovanými Hamzou Yassinem nejsou jen výše uvedený Hamza: African Birds of Prey a série epizod Countryfile se zaměřením na Skotskou divočinu, Hamza's Highlands, kterou jsem vám už představil v dubnu. Třetí letošní titul s ním byl postupně uváděn během června 2026, konkrétně od 8. června do 29. června, na britské televizní stanici CBeebies. Nese název Hamza Loves Animals (Hamza miluje zvířata), a sestává z 20 epizod, z nichž každá má stopáž 12 minut. Hamza se v tomto seriálu vydává do různých zařízení napříč africkým kontinentem, v nichž je pečováno o původně divoká zvířata. Každý díl vypráví příběh jiného zástupce některého z ikonických afrických druhů savců a plazů. K některým jedincům se pak Hamza vrací, a jejich příběh pokračuje o několik epizod později. První díl, Kipekee the Elephant Learns from Others (Slon Kipekee se učí od ostatních), uvádí mládě slona afrického, ke kterému se pak Hamza se štábem vrátili v 6. díle, Kipekee the Elephant's Cool Down Club (Chladící klub slona Kipekeeho), a v 11. díle, Kipekee the Elephant's Talent Show (Talentová show slona Kipekeeho), v 16. díle, Kipekee the Elephant's Feels Tired (Slon Kipekee se cítí unavený) a nakonec ve 20. díle, Kipekee the Elephant Feels Small (Slon Kipekee se cítí být malý). Dohromady těchto pět epizod dává v podstatě standardně dlouhý dokument o jednom sloním jedinci se stopáží 60 minut. Někteří zvířecí hrdinové si ale užijí spotlight jen v jediné epizodě, což je příklad nosorožce Maishi (5. díl, Maisha the Rhino's Bad Mood). Želvě Alcatraz je věnována jedna epizoda, Alcatraz the Tortoise Wants to Play (Želva Alcatraz si chce hrát), ale později se vrací ještě v dílu o žirafě Twiggy, Twiggy the Giraffe Feels Happy (Želva Twiggy se cítí šťastná). Seriál režírovala Elizabeth J. Penman (Anton Danyluk on Body Shame, The Victim) a jeho producentem byla Lesley McKeran (Ranger Hamza's Eco Quest). Hudbu k seriálu složil Chris Branch (Love Hate, The Toddler Club). Jde o dílo společnosti Hello Halo. Oficiální upoutávku k Hamza Loves Animals zhlédnete zde.

Sesame Street and the Great Elephant Adventure

A když je řeč o nových vzdělávacích pořadech o zvířatech pro děti, vrátíme se zase do letošního října k 1. epizodě 45. série pořadu Nature distribuovaného americkou televizní společností PBS. Nová řada totiž začíná 54 minut dlouhým filmem, ve kterém se tento dlouhodobě vysílaný cyklus o přírodním světě setkává s další nejznámější značkou, kterou PBS vlastní a rozvíjí již desítky let - Sesame Street, tedy Sezame, otevři se. Snímek Sesame Street and the Great Elephant Adventure (Sezame, otevři se a velké sloní dobrodružství) sleduje Elma, oblíbenou červenou loutku, a jeho kamarádky Abby Cadabby a Ninu na cestě do rezervace vlastněné Sheldrick Wildlife Trust v Keni, která proslula jako divoký útulek pro slony africké (a to nejen díky dokumentu The Elephant Family & Me s Gordonem Buchananem z minulého desetiletí). PBS tento speciální díl uvedla ve středu 14. října 2026. Diváci se prostřednictvím tohoto filmu dozvědí, jak péče o slony v Sheldrick Wildlife Trust vypadá takříkajíc za oponou; jakým způsobem pečovatelné sloní mláďata uspávají nebo jak pro ně připravují mléko. Dále se dozví, proč jsou sloni hlasití i po setmění, čím se živí a jak se ochlazují. Kromě malých slonů ve filmu vystupují i zástupci místní smečky lvů, a Elmo se svými přáteli diváky naučí něco o tom, jak tyto velké kočky loví svou kořist a obecně proč jsou predátoři v ekosystémech důležití. Režisérem a producentem Sesame Street and the Great Elephant Adventure je Benjamin Lehmann (Sesame Street: Wonderful World of Friends!, Smart Cookies). Scénáristkou je Jessica Carleton (Green Screen Adventures, Curious George). Ninu opět hraje herečka Suki Lopez (Odd Mom Out), jako dabéři loutkových postaviček se vracejí také další herci ze Sesame Street. Film je dílem společností Sesame Workshop, WNET Group Production a NYC Film Green. Celý díl je volně ke zhlédnutí na oficiálním YouTube kanálu PBS Nature.

An Irish Atlantic Rainforest

Dvoudílný dokumentární seriál An Irish Atlantic Rainforest (Irský atlantický prales) byl premiérově odvysílán na irské televizní stanici RTÉ One v neděle 23. a 29. srpna 2026 poté, co byl letos v únoru jako jeden 91 minut dlouhý snímek uveden na Dublinském mezinárodním filmovém festivalu. Tento dokument pojednává o snaze klimatického aktivisty a spisovatele Eoghana Daltuna, autora dobře známé knihy An Irish Atlantic Rainforest: A Personal Journey Into the Magic of Rewilding (Irský atlantický prales: Osobní cesta do kouzel rewildingu) vydané v roce 2022, navrátit Irsku jeho podobu v době předtím, než byla jeho krajina výrazně změněna v důsledku průmyslové expanze. Je to dílo obhajující rewilding a seznamující diváctvo s jednotlivými kroky Eoghanova vlastního rewildingového projektu, který začal eliminací druhů vnímaných jako invazní, dosazením volně se pasoucích koz a reintrodukcí původních rostlin na jím vlastněném pozemku na poloostrově Beara v irském West Corku. An Irish Atlantic Rainforest je osobním příběhem člověka, který se rozhodl zasvětit svůj život rewildingu. Má také nabídnout otázky k zamyšlení o roli člověka v přírodním světě a o jeho roli v současné klimatické krizi, a má poskytnout pocit naděje během bezprecedentní krize biodiverzity, kterou si naše planeta momentálně prochází, a případně inspirovat další milovníky přírody k započetí vlastích rewildingových projektů. Recenzenti vyzdvihují nádherné záběry bioluminiskujících hub, které pro tento dokument pořídili jeho kameramani Ross Bartley (Wild Journeys) a Brian O'Leary (Wild Ireland: The Edge of the World). Režisérem, producentem a scénáristou dokumentu je Gary Lennon (Piano Dreams, I Dream in Photos). Hudbu k němu složila Anna Rice (Our Blue World: A Water Odyssey). An Irish Atlantic Rainforest je dílem společnosti Gambit Pictures. Oficiální trailer můžete zhlédnout po kliknutí sem.

Countryfile: World Rivers Day - River Trent

V neděli 27. září 2026 uvedl britský televizní kanál BBC One speciální epizodu pořadu Countryfile, pojednávajícího o venkově a přírodě Británie, k příležitosti Světového dne řek, kterým je každoročně čtvrtá neděle v září. Epizoda World Rivers Day - River Trent (Světový den řek - Řeka Trent) se stopáží 55 minut byla zaměřena na kdysi těžce regulovaný tok ve středu Británie, který je jejím třetím nejdelším, a v současnosti je činěno vše proto, aby se zotavil. Moderátory této epizody byli Matt Baker (Wild Alaska Live, The One Show) a Margherita Taylor (Escape to the Country), a diváctvu představili dva zásadní ochranářské projekty, které mají pomoci řeku Trent zdivočet. Matt moderoval segmenty o projektu zaměřeném na reintrodukci bobra evropského, tedy druhu, kterému se již posledních pět let daří na Cornwallu (jak si můžete pamatovat nejen ze Springwatch 2020 a Winterwatch 2021) či v Londýně (na což poukázal například letošní film Wild London s Davidem Attenboroughem). Také se setkal s farmářem, který se snaží spravovat svou půdu docela jiným, než tradičním způsobem, aby snížil riziko znečištění vodních toků a říčních habitatů. Margherita moderovala segmenty o projektu, jehož snahou je reintrodukovat v údolí řeky Trent čápa bílého, od roku 2020 již hnízdícího na statku Knepp. Pro epizodu natočil segment také další moderátor Countryfile, Joe Crowley (Country Tracks); tento segment byl zaměřen na nebezpečí, která pro britský venkov znamenají rapidně se rozvíjející AI data centra. Producentem Countryfile je Becky Pratt (Chris and Meg's Wild Summer, Our Wild Adventures). Úryvek z tohoto dílu můžete zhlédnout po kliknutí sem. 

Wilderness with Simon Reeve: Season 2

Velkou novinkou začátku letošního podzimu je 2. série oblíbeného dokumentárního seriálu Wilderness with Simon Reeve (Divočina se Simonem Reevem). O 1. řadě jsem vás informoval v únoru 2024, kdy byla premiérově uváděna. Nová série se na britské televizní stanici BBC Two poprvé vysílala letos každou neděli od 20. září do 18. října 2026. Cestovatel, žurnalista a moderátor dokumentů Simon Reeve (Simon Reeve's South America, Scandinavia with Simon Reeve, Australia with Simon Reeve) se v ní vydává do čtyř dalších koutů naší planety, které stále oplývají zdánlivě nedotčenou divokou přírodou, aby se seznámil s jejich zvířecími i lidskými obyvateli, a aby v nich prožil nezapomenutelná dobrodružství. Každá epizoda má stopáž 59 minut. První díl 2. série, Papua New Guinea (Papua Nová Guinea), dokumentuje Simonovu cestu do nitra deštných pralesů nejzalesněnějšího velkého ostrova na Zemi s cílem zahlédnout a natočit klokana tmavého, velmi vzácného stromového vačnatce endemicky se vyskytujícího v Torricelliho pohoří. Na své cestě se seznamuje s kmeny, jež si dosud udržely své neobyčejné tradice. Druhý díl, Sea of Cortez (Cortézovo moře), sleduje Simona na cestě po nejkrásnějším mexickém moři, jemuž Jacques Cousteau přezdíval "akvárium světa", při hledání vzácných žraloků a potápění s delfíny a lachtany. Třetí epizoda, Yukon, dokumentuje Simonovo mrazivé dobrodružství v nejdrsnějším kanadském teritoriu, a jeho cílem je setkat se tváří v tvář s medvědem grizzlym. Poslední díl, odvysílaný minulou neděli, Mongolia (Mongolsko), dokumentuje tradiční lov místních s užitím orlů a Simonovu nelehkou cestu za nepolapitelným sněžným levhartem. Producentem série je Chris Mitchell (The Lakes with Simon Reeve, Britain From Above), dále se na produkci podílel Rocio Lira Salas (Scandinavia with Simon Reeve). Režisérem je Eric McFarland (Climate Change: Ade on the Frontline). Seriál je dílem společnosti The Garden Productions. Oficiální upoutávku zhlédnete zde.

Stone Age Masterpiece

Pro zájemce o prehistorii, zvláště tedy lidskou prehistorii, je určitě vítanou novinkou 53 minut dlouhý dokumentární film Stone Age Masterpiece (Mistrovské dílo z doby ledové), který byl uveden americkou televizní společností PBS jako 11. díl 53. série vědeckopopularizačního cyklu NOVA. Premiéru měl na její stanici KPBS TV ve středu 30. září 2026. Tento film je zaměřen na nejstarší detailní jeskynní malby evropského kontinentu, staré 20 000 let a nacházející se v jeskyni Chauvet na jihu Francie, kde byly objeveny překvapivě teprve v roce 1994. Úžasné scény sestávající z maleb jeskynních lvů, srstnatých nosorožců, mamutů a další pleistocénní megafauny, s níž naši nepříliš dávní předkové sdíleli svou domovinu, vyprávějí příběhy, které musí snad každého fascinovat. Ve Stone Age Masterpiece je divákům ukázána práce francouzských výzkumníků, včetně Stéphana Jailleta, Catherine Ferrier, Éliette Brunel a dalších vědců, kteří tyto jeskynní malby studují. Jedním z témat, kterým se film věnuje, jsou také nálezy kostí jeskynních medvědů v této lokalitě. Snímek poskytuje odpovědi na otázky ohledně toho, jak pravěcí umělci tvorbu svých děl plánovali a jak si zajišťovali dlouho planoucí oheň potřebný pro hodiny a hodiny trvající uměleckou práci. Režisérem dokumentu je Guy Padovani (Science grand format), a jeho scénáristy jsou Marc Azéma (Quand Homo Sapiens faisait son cinéma), Nicolas Glimois (NOVA: Building the Eiffel Tower), Gaétan Mourral a François-Xavier Vives. Oficiální upoutávku k dokumentu zhlédnete zde. 

Fixing the Planet

Naši dokumentární přehlídku završíme novou digitální sérií od BBC Earth nazvanou Fixing the Planet (Zpravování planety), kterou web BBC vydává od 21. září 2026. Jedná se o sérii krátkometrážních dokumentů zaměřených na projekty, kterými se různí lidé, komunity a společnosti snaží pomoci naší planetě v období současné klimatické krize a krize biodiverzity. Prozatím bylo vydáno 6 epizod v rámci 3 velkých "kapitol" této série. Kapitola The Opportunities (Příležitosti) sestává ze čtyřminutového filmu Five Simple Ways to Live a More Sustainable Life (Pět jednoduchých způsobů, jak žít udržitelnější život) a pětiminutového filmu Net Zero: Is It Even Possible? (Nulové čisté emise: Je to vůbec možné?). Kapitola The Changemakers (Činitelné změn) sestává z osmiminutového filmu The Unexpected Benefits of Rewilding Your Garden (Nečekané benefity rewildingu vaší zahrady) a šestiminutového filmu Nature’s Secret Weapon in the Fight Against Climate Change (Tajná zbraň přírody v boji proti klimatické změně). Třetí kapitola, The Innovations (Inovace), je tvořena dvouapůlminutovým filmem The Tech Tackling Wildfires Before They Spread (Technologie pro boj s lesními požáry před jejich rozšířením) a dvouatřičtvrtěminutovým filmem What Could the Future of Nuclear Power Look Like? (Jak by mohla vypadat budoucnost nukleární energie?). Sérii sponzoruje Speed & Scale. Jednotlivé epizody vycházejí jak na webu BBC, tak na YouTube kanálu BBC Earth. 

Příští měsíc nás čeká také nemálo dokumentů. Hned v první listopadový den, tedy v neděli 1. listopadu 2026, bude na britské televizní stanici BBC One odvysílána první epizoda velkolepého dokumentárního cyklu Blue Planet III (Modrá planeta 3) vyprávěného úžasným Davidem Attenboroughem, letošním oslavencem úctyhodných 100. narozenin! National Geographic v příštím měsíci uvede nový dokumentární seriál Expedition: Saving Our Seas (Expedice: Záchrana našich moří); první díl vyjde na americké verzi National Geographic Channel dne 13. listopadu. Do kin v americkém Los Angeles zamíří 6. listopadu celovečerní, 89 minut dlouhý snímek Nuisance Bear (Potížový medvěd) režírovaný Gabrielou Osio Vanden a Jackem Weismanem. Na konci října začne PBS uvádět 5. sérii podcastu Going Wild with Dr. Rae Wynn-Grant (Do divočiny s doktorkou Rae Wynn-Grant), který bude na rozdíl od předchozích řad - a to mi doktorka Wynn-Grant i společnost PBS potvrdily na YouTube v reakci na můj dotaz - nejen "tradičním podcastem", ale přímo videopodcastem (tudíž ano, bude to také vizuální médium čili přírodopisný dokument). Zrovna tak 6. listopadu začne BBC uvádět nový videopodcast Naturewatch, spin-off oblíbeného Springwatch, s moderátory Chrisem Packhamem, Megan McCubbin a Kylem Thomasem. Máme tedy opravdu, na co se těšit.

Další Dokumentární novinky se na tomto blogu objeví na konci listopadu!

Obrázek týdne 23. 10. 2026

Máme pátek třiadvacátého října, a je na čase prezentovat vám předposlední říjnový Obrázek týdne v tomto roce! Tentokrát nepůjde o typický paleoart, ale rozhodně je to dílo, které bylo paleoartem inspirováno. Narazil jsem na něj začátkem týdne na webu Behance. Jde o součást uměleckého projektu The Ancient Kaiju Project, na kterém pracovala řada umělců, jež jsou fanoušky japonských monster. Tento konkrétní obraz vznikl dosazením nejznámějšího kaiju do krajinné malby Hermanna Herzoga, jež provedl Oliver Wetter neboli Ars Fantasio.

Popisek k obrázku: Gigantická, více než 50 metrů vysoká příšera, známá v Japonsku jako Gojira a ve zbytku světa pod názvem Godzilla, putuje mezi zalesněnými skalisky. Kráčí pomalu, a s každým jejím došlápnutím se země třese. Z hrdla jí vychází neobyčejný, s ničím jiným ve světě srovnatelný zvuk, vzbuzující teror ve všem, co je oprávněno se této obludy obávat. Je to tvor s ohromnou silou, schopný neuvěřitelné destrukce. Godzilla je schopna nukleárního pulzu, magnetické aury, atomového dechu, extrémně rychlého hojení a dokonce i zrychlené tělesné adaptace na náhlé změny, a představuje tak nejultimátnější živý organismus Země. Proč se sune tímto krajem? Co ji vylákalo z její podmořské domoviny a donutilo navštívit tento lesní ráj? Kráčí snad k nějakému městu, jehož obyvatelé z ní budou vyděšeni? Vyhledává nějaké další monstrum, jež hodlá zabít? Co je vlastně Godzilla zač? Je to jen zmutovaný leguán, narostlý do enormních rozměrů a nabytý neuvěřitelných superschopností v důsledku atomových pokusů, které Američané prováděli v Tichém oceánu v minulém století? Je to ztělesnění pomsty planety Země těm arogantním pidižvíkům, kteří si říkají Homo sapiens, člověk moudrý, a kteří jsou skálopevně přesvědčeni o tom, že ji mohou ovládat, jak se jim zachce? Nebo je to tajemné monstrum žijící na naší planetě už stovky milionů let a pocházející z hlubin zemské litosféry, ze země prapodivných tvorů nemajících na povrchu obdoby? Jde snad o regulátora monster, o bič na jiné přízraky vrhající se na povrch světa z toho zapomenutého ráje dutých hlubin? Ať už je odpověď na tyto otázky jakákoli, jedno je jasné. Godzilla děsí. Dvounohá vzpřímená potvora s výraznými deskami na zádech, tlamou plnou ostrých zubů, žhnoucíma rudýma očima plnýma vzteku a schopnostmi, s nimiž se takřka nic na planetě nevyrovná, je teror sám. Nejste-li obří lidoop z Ostrova lebek, vyhněte se jí tím nejširším obloukem.

Godzillu jsem sice na svém blogu mnohokrát zmínil, ale nikdy jsem jí nevěnoval samostatný článek, a to je podle mě škoda. Letos jsem se po nějakých dvaceti letech vrátil k původnímu filmu z roku 1954, mám rád filmy z franšízy MonsterVerse a zároveň mám v paměti také dobré vzpomínky na godzillí anime trilogii z let 2017 a 2018 na Netflixu. Možná o těchto a dalších filmech s nejslavnějším japonským monstrem někdy napíši více.

Ve zbytku tohoto týdne očekávejte na mém blogu říjnové Dokumentární novinky, které mám již rozepsány a hodlám je zde uveřejnit zítra, a 45. část projektu Kniha týdne. Další týden bude posledním říjnovým týdnem, a to na mém blogu znamená v posledních letech jedno!

Mějte krásný víkend, a pokud někde uslyšíte řev Godzilly, utíkejte - jako ti pánové z Japonska ve Ztraceném světě: Jurském parku, kteří moc dobře věděli, proč opustili Tokio a jako novou rezidenci si vybrali San Diego!

Hao Yichun

Obrázek z BaiduWiki

Hao Yichun (1. září 1920 až 13. června 2001) byla čínská paleontoložka, paleooceánografka a biostratigrafka, která významně ovlivnila vývoj čínské paleontologie, zejména pak tamní mikropaleontologie. Byla odbornicí na dírkonošce (kmen Foraminifera), a její výzkum mikrofosilií těchto organismů v mořských sedimentech napomohl rozvoji těžby mořských zdrojů energie. Proslula také coby autorka první čínské učebnice paleontologie, jež byla vydána v roce 1956. Hao Yichun se narodila v distriktu Wu-čchang v čínské provincii Chu-pej do rodiny, jejíž otec byl součástí politické strany Tongmenghui, tedy Čínské revoluční aliance fungující na sklonku dynastie Čching na začátku 20. století. Jako malá často vídala schůzky svého otce, vystudovaného tradičního lékaře, s ostatními revolucionáři. V roce 1930 se rodina odstěhovala do Pekingu, kde Hao Yichun navštěvovala dívčí školu a excelovala s těmi nejlepšími známkami. Kvůli tomu, že participovala v Hnutí 9. prosince, však byla ze školy vyloučena. Když jí bylo šestnáct, roku 1936, vstoupila do Čínské komunistické strany, a o dva roky později byla přijata do Liandy, Národní jihozápadní univerzity, která se tehdy (v letech 1938 až 1946) nacházela v jün-nanském Kunmingu. Po získání titulu v této instituci byla zaměstnána jako technička v Jün-nanské geologické službě, a začala učit jako pomocná lektorka na Jün-nanské univerzitě. Poté zamířila na Univerzitu Čching-chua v Pekingu, kde dokončila studium v roce 1946. V následujících osmi letech učila na Pekingské univerzitě, než zamířila do Pekingského geologického institutu, z něhož se později stala Čínská akademie geologických věd. Tam učila kupříkladu historickou geologii, paleontologii a mikropaleoekologii, a vedla tým, který vytvořil první geologické mapy provincie Šan-si v měřítku 1:50 000. Rok poté, co napsala paleontologickou učebnici (nikdy nevydanou v anglickém jazyce, její název je však z čínštiny doslovně překládán jako Paleontology Textbook), tedy v roce 1957, byla vyslána do Sovětského svazu, kde se věnovala dalším mikropaleontologickým studiím, a v roce 1959 napsala důležitý článek o dírkonošcích z hranice křídy a terciéru v Novorosijsku. V roce 1963 zamířila na Kubu, kde studovala též mikrofosilie z hranice druhohor a třetihor; během dvou let procestovala pět kubánských provincií a pomáhala předávat odborné znalosti kubánským geologům a paleontologům. V 70. letech se stala odbornicí na čínské křídové horniny, v roce 1980 napsala monograf Foraminifera, shrnující důležité poznatky o čínských dírkonošcích, a začala pracovat v Akademické divizi věd o Zemi na Čínské akademii geologických věd, a roku 1987 pomohla vnést počítačové technologie do výzkumu foraminifer; pro čínské planktonní dírkonošce vytvořila automatizovaný identifikační software. Během své kariéry vedla 14 doktorandů a více než 20 magisterských studentů, z nichž mnozí se stali lídry čínské mikropaleontologie. V roce 1993 reprezentovala Čínu na Asijském fóru o populaci a rozvoji, a na Mezinárodní konferenci o populaci a rozvoji v Asii přednesla svůj projev o vztahu aktivistických hnutí za práva žen v Číně se zbytkem čínského obyvatelstva. Coby členka Čínské komunistické strany byla v posledních letech svého života součástí delegací na Srí Lance, ve Venezuele, v Brazílii, Vietnamu, Austrálii či ve Švýcarsku. Když 13. června 2001 zesnula ve věku 80 let, zanechala za sebou nepopiratelně významný vědecký odkaz.

Již brzy vychází kniha Tyrant Lizard Queen!

Tyrannosaurus rex. Už název toho zvířete vyvolává v člověku pocity, které není schopno vyvolat jméno jakéhokoli jiného živočicha, zmizelého či živoucího. Není divu, že o T-Rexovi v průběhu dekád vyšlo tolik knih. Zdárným příkladem velice kvalitní publikace o tomto zvířeti z našich nejrecentnějších vzpomínek je nepochybně King Tyrant, kniha Marka Wittona vydaná v květnu 2025; jediným neduhem té krásně ilustrované a fakty naplněné publikace je, že kvůli návratu rodu Nanotyrannus mezi platné dinosauří taxony už dnes není aktuální. Ale nezoufejte, nejnovější přírůstek na impozantní bibliografický seznam americké paleontoložky Riley Black, mj. autorky publikace When the Earth Was Green z loňského února, bude k námi právě nyní žitým dnům tou nejaktuálnější tyrannosauří knihou, a dost možná i nejlepší paleontologickou knihou celého roku 2026 (tak velká jsou alespoň má osobní očekávání). Příští týden, v úterý 27. října 2026, míří na trh Tyrant Lizard Queen: The Love, Life, and Terror of Earth's Greatest Carnivore (Tyrantská ještěří královna: Láska, život a teror největšího masožravce Země). Na jejích 288 stranách nám bude Riley Black prezentovat zjištění o tom, jak se tyrannosauři vzájemně namlouvali, jak hnízdili, jak se starali o své potomstvo, jak spali, doplňovali tekutiny, získávali potravu potřebnou k udržení svých masivních těl při životě, a co se ví o jejich interakcích s ostatními dinosaury Laramidie, jejichž pozůstatky též pocházejí z proslulého souvrství Hell Creek, ať už šlo o třírohé torosaury nebo dlouhokrké alamosaury. Tyrant Lizard Queen spadá do literatury faktu, nicméně má začínat fiktivním příběhem tyrannosauří samice nazvané autorkou Snaggletooth ("Křivý zub"), a to od jejího vylíhnutí z vejce přes její strastiplný život až po smrt coby dvanáctimetrového postrachu všeho živého. Dočkáme se líčení jejích soubojů s jinými tyrannosaury, jejích loveckých pokusů a dalších rozličných aspektů jejího drsného života ve světě, který by si každý milovník prehistorického života jistě přál navštívit. Myslím si, že příběh Snaggletooth bude prostupovat jednotlivými kapitolami zaměřenými na konkrétní aspekty života a chování T-Rexe, byť to samozřejmě nemohu tvrdit s jistotou. Krátký úryvek autorčiny tyrannosauří fikce je již k přečtení na oficiálním webu nakladatelství Macmillan Publishers, pod které patří vydavatel knihy, St. Martin's Press. Ilustrátorem Tyrant Lizard Queen je Kory Bing, specializující se na ilustrace mýtických a prehistorických zvířat. Paleoartistka Emma LaRae ke knize vytvořila působivý plakát. 

Přední obálka knihy Tyrant Lizard Queen: The Love, Life, and Terror of Earth's Greatest Carnivore, kterou vydá nakladatelství St. Martin's Press 27. října 2026. Zdroj: Amazon UK

Pokud nejste úplnými začátečníky ve vážném zájmu o paleozoologii, pak už asi víte, že knihy od Riley Black se těší nejen velké oblibě, ale také obrovskému kritickému úspěchu. Konkrétně o Tyrant Lizard Queen napsal proslulý paleontolog Steve Brusatte, autor letos vydané knihy The Story of Birds: A New History From Their Dinosaur Origins to the Present (Příběh ptáků: Nová historie od jejich dinosauřího původu po současnost) a konzultant loňského televizního Walking with Dinosaurs (Putování s dinosaury) a hollywoodského blockbusteru Jurassic World Rebirth (Jurského světa: Znovuzrození), následující: "Riley Black je jednou z mých nejoblíbenějších spisovatelek, protože vnímá fosilie s takovou krásou a jasem, jako skutečná zvířata, která kdysi musela jíst, spát, pářit se a čelit všem běžným životním výzvám. V průběhu let si vytvořila vlastní žánr narativní prehistorické literatury faktu a v této nové knize představuje Snaggletooth, dinosauří hrdinku, kterou všichni potřebujeme: T-Rexe, který je individualitou, ne ikonou. Black je pozoruhodná v tom, jak dinosaury humanizuje, aniž by je antropomorfizovala. Napsána s empatií, vřelostí a úžasem, je to kniha o dinosaurech, jakou jste dosud nečetli." Paleontolog Anthony J. Martin, autor knihy Life Sculpted: Tales of the Animals, Plants, and Fungi That Drill, Break, and Scrape to Shape the Earth (Vysochaný život: Příběhy zvířat, rostlin a hub, které vrtají, lámou se a odírají, čímž tvarují Zemi) z roku 2023, zase napsal: "Ve svém nejnovějším díle Tyrant Lizard Queen - oslavě světa dinosaurů - Riley Black lyricky vykresluje život tyranosaura. Během svého dobrodružného života v lesích pozdní křídy (a jejich okolí) zažívá tato hrdinka řadu setkání, při nichž jde především o maso. Ačkoli je Tyrant Lizard Queen částečně fikcí, příběh pevně vychází z nejnovějších poznatků o tom nejslavnějším z dinosaurů - tyranosaurovi - a o prostředí, které před více než 66 miliony let nazýval svým domovem. Čtěte, řvěte a bavte se!" Americký knižní magazín Publishers Weekly uvádí: "Black spojuje sugestivní vyprávění s precizními vědeckými poznatky a předkládá poutavý, důvěrný portrét nejslavnějšího masožravce naší planety. Na své si přijdou jak nadšenci do dinosaurů, tak běžní čtenáři." A na závěr ještě recenze vědeckého časopisu Nautilus: "Jaká to ideální příležitost, aby nás oceňovaná popularizátorka vědy Riley Black vzala na procházku po stopách života fiktivní samice tyranosaura jménem Snaggletooth na základě vědeckých poznatků. V knize Tyrant Lizard Queen sledujeme osud Snaggletooth od vylíhnutí přes přežívání, hraní, spánek a páření až po hnízdění v křídové Severní Americe. Na takovou procházku lesem se rozhodně hlásíme!" Netvrďte, že nejste navnazeni.

Riley Black patří k nejvýznamnějším současným popularizátorkám paleontologie, na Rutgers University vystudovala ekologii a evoluční biologii a od roku 2024 je nositelkou prestižní ceny Friend of Darwin, kterou uděluje americké Národní centrum pro vědecké vzdělávání. Kromě již zmíněné knihy When the Earth Was Green, vydané v únoru 2025, má na svém kontě řadu dalších ceněných publikací o prehistorických zvířatech - mezi nimi jsou My Beloved Brontosaurus: On the Road with Old Bones, New Science, and Our Favorite Dinosaurs (Můj miláček Brontosaurus: Na cestě se starými kostmi, novou vědou a našimi oblíbenými dinosaury) z roku 2013, Deep Time: An Illustrated Exploration of 4.5 Billion Years of Time Through Artefacts, Places and Phenomena (Hluboký čas: Ilustrovaný průzkum 4,5 miliardy let skrze artefakty, místa a fenomény) z roku 2021 nebo The Last Days of the Dinosaurs: An Asteroid, Extinction, and the Beginning of Our World (Poslední dny dinosaurů: Asteroid, vymírání a počátek našeho světa) z roku 2022. Je otevřeně trans a nebinární, a o své identitě napsala povídku 10:30AM Bite Appointment! pro časopis Dog Teeth. Vystupovala také v dokumentu Dinosaurs: The Final Day (Dinosauři: Poslední den), provázeném Davidem Attenboroughem a vydaném v roce 2022.

Na britském Amazonu je Tyrant Lizard Queen k dostání v hardcoveru za 29,43 eur (tj. 569 českých korun) nebo jako e-kniha v edici Kindle za 13,10 eur (tj. 318 korun). Pořídíte si tuto knihu? Myslím si, že to bude vítaný přírůstek do knihovny řady zájemců nejen o tyrannosaura rexe.

Barsboldia

Barsboldia je rod kachnozobého dinosaura, tedy hadrosaurida, z podčeledi Saurolophinae, který se vyskytoval na území Mongolska ve svrchní křídě stupně maastricht, na sklonku druhohor. Zahrnuje jediný druh, B. sicinskii, který byl vědecky popsán v roce 1981 slavnými polskými paleontoložkami Teresou Maryańskou a Halszkou Osmólskou na základě exempláře sestávajícího z devíti zádových obratlů, devíti křížových obratlů, částečně dochovalé pánve, několika žeber a fragmentů zadních končetin. Tyto fosilní pozůstatky vydalo v roce 1970 souvrství Nemegt členům velké polsko-mongolské paleontologické expedice, kteří měli původně za to, že se jednalo o kosti jiného saurolophina - Anatolijem Roždestvenskijim již roku 1952 popsaného druhu Saurolophus angustirostris. Teprve poté, co byly fosilie převezeny do Polska, zjistily doktorky Maryańska a Osmólska, že patřily odlišnému, do té doby neznámému rodu a druhu. Rodový název, který pro toto zvíře zvolily, ctí jednoho z nejvýznamnějších mongolských paleontologů, Rinčengína Barsbolda, který popsal mj. rody Gallimimus, Garudimimus nebo Conchoraptor. Druhovým názvem, sicinskii, chtěly vzdát hold Wojciechu Sicińskimu, technikovi z Varšavského paleobiologického institutu, jenž exemplář v laboratoři vypreparoval. Autorky studie měly za to, že Barsboldia patřila do podčeledi Lambeosaurinae; až v roce 2011 doktor Albert Prieto-Márquez tohoto kachnozobého dinosaura překlasifikoval na saurolophina (ovšem do úzkého příbuzenstva saurolopha, prosaurolopha a kerberosaura zrovna nepatřil). Za života byla Barsboldia velkým zvířetem, měřícím dobrých 10 metrů na délku a vážícím 5 tun. Když doktor Prieto-Márquez přeměřil fragment holenní kosti, vyšla mu pro dospělou barsboldii její délka na 1,4 metru; takový Shantungosaurus (patřící do bližšího příbuzenstva barsboldie v rámci saurolophinů) měl holenní kost dlouhou skoro 1,5 metru; doktor Prieto-Márquez tedy usoudil, že Barsboldia mohla být dlouhá 12 až 14 metrů (pro srovnání, Shantungosaurus mohl dosahovat délky 13 až 16 metrů). Trnové výběžky obratlů měla Barsboldia vysoké, zvláště nad pánví, což indikuje, že byla vybavena zádovým lemem. Nebyl tak dramatický, jako třeba u severoafrického ouranosaura, ale po zádech se jí skutečně táhl, a nad pánví výrazně vystupoval. Jinak se jednalo o býložravce, pravděpodobně se pohybujícího střídavě jen po zadních a na všech čtyřech, žijícího ve stádech a spásajícího kombinaci nízko rostoucí i vysoko rostoucí vegetace. Všichni hadrosauridi měli uvnitř úst baterie zubů, které zefektivňovaly konzumaci potravy; Barsboldia samozřejmě nemohla být výjimkou. Fakt, že nikdy nebyla nalezena její lebka, jen vědcům a paleoumělcům znemožňuje ji s jistotou rekonstruovat s nějakým hlavovým hřebínkem, který mohl být, pokud jím tedy byla vybavena, používán k předvádění se. Svou domovinu sdílel tento dinosaurus s již několikrát zmíněným saurolophem, dále s pachycephalosaury rodů Homalocephale a Prenocephale, s dlouhokrkými sauropody rodů Opisthocoelicaudia a Nemgtosaurus a s teropody rodů Velociraptor, Deinocheirus, Therizinosaurus, Raptorex a Tarbosaurus. Mohl se ocitat na jídelníčku posledních dvou jmenovaných.

Popis barsboldie, který byl hlavním zdrojem informací pro tento článek, naleznete na anglické Wikipedii. Mnoho informací naleznete také na webu Prehistoric Planet Wiki. Tento dinosaurus se objevil ve 2. epizodě 1. série, Pouště (Deserts), pseudodokumentu Prehistorická planeta (Prehistoric Planet) z roku 2022, vyprávěného Davidem Attenboroughem. Vyskytuje se také ve hře Path of Titans.

Příště Antarctopelta!

Oficiální trailer ke hře Junebug!

Máte rádi hry, ve kterých můžete v kůži zástupců jiných druhů prozkoumávat přírodní prostředí, vžít se do životních strastí těchto živočichů a dívat se na svět jinýma očima? V uplynulých letech vyšlo několik her, ve kterých se nám takto dostalo zažít si životy různých pravěkých zvířat; ať už jde o Path of Titans nebo Ecos: La Brea. Nemusí však jít jen o tvory z minulosti naší planety. Co takhle zažít si svět z pohledu domácí kočky? Před pěti dny, 15. října 2026, vydal YouTube kanál Indie Games Hub oficiální trailer k připravované hře Junebug, ve které si hráči vybudují vlastní útulné prostředí pro svého fiktivního kočičího společníka, v jehož roli se pak v tomto světě budou pohybovat. Má to být relaxační hra, u které určitě zapomenete na běžné těžkosti pracovního života. Musím říci, že se mi ten trailer velice líbí, a tak jsem se rozhodl sdílet jej zde s vámi!

Bude to zčásti dobrodružná a průzkumná a zčásti budovatelská hra. Budete v ní mít možnost stvořit si vlastní zahradu nebo les, s různými druhy dřevin, kvetoucích rostlin, travin, hub, ale i s kameny a skálami, padlými větvemi a kmeny stromů a řadou dalších předmětů. Vývojáři z Egret Studios, jež jsou za Junebug zodpovědní, se rozhodli, že kočka, za kterou budete hrát, bude mít devět životů (nepřekvapivé, že?). V její roli si ve vámi zbudovaném prostředí budete hledat potravu, budete se družit s jinými kočkami nebo s nimi budete mít potyčky, a budete také muset unikat výkyvům počasí. Vypadá to prostě fantasticky. Datum vydání hry zatím nebylo oznámeno. Doufejme, že na ni nebudeme muset čekat dlouho.

Více informací se dozvíte na oficiální stránce hry na Steamu. Máte o Junebug zájem?

Better Living Through Birding | Kniha týdne

Máme neděli 18. října, a to na mém blogu znamená jediné - vychází další, již 44. část projektu Kniha týdne! V rámci něho vás na konci každého týdne seznamuji s publikací, kterou jsem přečetl v uplynulých dnech, a stejně jako v předchozích dvou týdnech, i tentokrát jsem věnoval pozornost knize, která se týká ptáků. Protože se v ní píše mj. o městských ptácích New Yorku, rozhodně bych vám pro kontext doporučil přečíst si také knihy Urban Abiary od Stephena Mosse a The Book of Flaco od Davida Gessnera. Dalšími publikacemi, které se alespoň zčásti týkají ptáků a kterém jsem vám už v Knize týdne představil, jsou Vždyť jsou to jen zvířata od Zdeňka Veselovského, Queer Ducks (and Other Animals) od Eliota Schrefera, Steve Backshall's Most Poisonous Creatures od Steva Backshalla, Čtvernozí Australané od Bernharda Grzimeka, Výlet do třetihor od Zdeňka Veselovského a Doteky přírody od Václava Chaloupka. Tentokrát vám představím knihu pozoruhodného ptáčkaře z New Yorku, který v ní vypráví svůj životní příběh, neodmyslitelně propletený s opeřenci nejen jeho domovského města, ale i dalších koutů světa.

Better Living Through Birding (Lepší život díky ptáčkařství) s podtitulem Notes from a Black Man in the Natural World (Poznámky od afroamerického muže v přírodním světě) je biografický memoár Christiana Coopera, amerického spisovatele, editora, televizního moderátora, komiksového scénáristy a LGBTQ+ aktivisty, vydaný v červnu 2023 nakladatelstvím Random House. Jedná se o knihu, která se v době svého vydání vyšplhala na vrchol žebříčku bestsellerů New York Times, poskytující detailní vhled do života muže, o kterém se nejen celé Spojené státy dozvěděly kvůli nešťastné události, ke které došlo v den úmrtí George Floyda; ráno onoho dne se Christian Cooper při běžném pozorování ptáků setkal s vážným rasistickým vyhrožováním od venčičky psa v newyorském Central Parku, když ji upozornil na to, že její pes musel být ze zákona připoután k vodítku. Jím pořízené záběry obtěžování, se kterým byl konfrontován, vybuchly na sociálních sítích, a solidarita s ním vedla k započetí iniciativy Black Birders Week. Ovšem Christian Cooper je mnohem více, než jen "mužem, který byl obtěžován v Central Parku". Je to celoživotní ptáčkař, milovník opeřenců všech druhů, vášnivý cestovatel a také člověk, který zanechal nevymazatelnou stopu v superhrdinském vesmíru nakladatelství Marvel Comics, pro které pracoval v 90. letech minulého století, a v širším univerzu Star Treku. Vždyť to byl on, kdo byl částečně zodpovědný za první oficiální coming out gay postavy v marvelovském světě, mutanta Northstar v komiksové sérii Alpha Flight. Již od 80. let minulého století se angažuje v monitorovací organizaci GLAAD, a za svých studentských let byl také prezidentem Harvardského ornitologického klubu. V posledních letech proslul zejména jako moderátor dokumentárního seriálu Extraordinary Birder (Pozoruhodný ptáčkař), který měl v létě 2023 premiéru na National Geographic Channel. V knize Better Living Through Birding vypráví Christian Cooper svůj životní příběh od dětství po onen moment, kdy ho při pozorování ptáků dostihl ohavný americký rasismus; píše o tom, jak se stal součástí ptáčkařské komunity v Central Parku a o lidech, kteří hráli roli v rozvoji jeho vztahu k opeřencům; o nelehkém vztahu se svým otcem, učitelem biologie milujícím svého syna, ale trpícím temnými náladami; o cestách, které během svého života Christian podnikl do Argentiny, Austrálie, Brazílie, Kanady či na Himálaj; o časech, kdy pracoval pro Marvel Comics a rozšířil jeho čarodějskou část; či o svém vztahu k mýtům a nerd kultuře, která mu v manifestaci Star Wars v jeho pubertě zachránila život. Poskytuje v ní také užitečné rady začínajícím pozorovatelům ptactva. Je to kniha plná radosti i smutku, šťastných událostí i událostí tragických, ptáčkařských úspěchů i životních těžkostí, a mám po jejím přečtení pocit ohromně cenného spojení s Christianovým životem. Všem vřele doporučuji přečíst si tuto výtečnou publikaci.

Přední obálka knihy Better Living Through Birding, vydané v roce 2023 nakladatelstvím Random House. Zdroj: Amazon

Prvním výsledkem práce Christiana Coopera, se kterým jsem se setkal jako raný teenager, byl Northstar. Postavu Jeana-Paula Beaubiera sice pro 120. číslo mimořádně úspěšné komiksové série The Uncanny X-Men vytvořilo v roce 1979 hvězdné duo Chris Claremont a John Byrne, a mladý kanadský mutant, člen vládního superhrdinského týmu Alpha Flight, ke kterému dříve patřil i jistý fandy milovaný drsňák s adamantiovými drápy, měl vždy jakýsi gay coding; bylo to však až v roce 1990, kdy lidé v Marvel Comics pevně rozhodli o tom, že Northstar se ve 106. čísle komiksové série Alpha Flight vyoutuje. Tehdy byl pomocným editorem této série právě Christian Cooper. Pomohl postavu navrátit k jejím kořenům a zároveň ji vrhnout vpřed, do nové éry, kdy Republikány v 50. letech ustanovená cenzura s ohyzdným názvem Comics Code Authority již nemohla komiksovým vydavatelstvím zakazovat určité záležitosti - včetně sexuality superhrdinských postav. Jako teenager jsem byl velice rád za to, že se Northstar v 51. čísle Astonishing X-Men, vydaného v červnu 2012, provdal za svého přítele Kylea Jinadu; Marvel tuto událost, vůbec první gay svatbu v historii amerických komiksů, náležitě oslavil spektakulární přední obálkou, díky níž už nebylo cesty zpět. Do tohoto bodu dospěla inkluzivita Marvel Comics i díky Christianovi. Bohužel však musím přiznat, že se do mého povědomí jeho jméno samotné dostalo až kvůli nehodě, která se mu stala 25. května 2020. V den, který otřásl nejen Amerikou, ale vůbec celým světem kvůli vraždě George Floyda v Minneapolis a který byl spouštěčem ohromně významného hnutí Black Lives Matter, byl Christian verbálně napaden vodičkou psa, Kanaďankou Amy Cooper (stejné příjmení, nejsou však příbuzní), která na něj poté, co ji upozornil na pravidla Central Parku ohledně psích vodítek, vytáhla stovky let staré rasové předsudky toho nejhoršího kalibru. Dobře si pamatuji na to, jak v důsledku této události vznikla iniciativa Black Birders Week, jak na nehodu reagovalo komiksové vydavatelství DC Comics příběhem It's a Bird pojednávajícím o rasismu, a jak o incidentu na konci června 2020 hovořili Chris Packham, Megan McCubbin a Gillian Burke v epizodě Self-Isolating Bird Club. Rasistické obtěžování, které Christian 25. května 2020 zažil, se také stalo spouštěčem nové debaty o inkluzi a akceptanci všech lidí bez rozdílů v přírodovědných kruzích. Nelze, než ocenit Christianovo zachování chladné hlavy v situaci, v jaké by si nikdo nezasloužil skončit, a jeho následné přijímání rozhovorů pro nemálo médií, která si přála, aby vysvětlil, k čemu tehdy došlo.

Když v červnu 2023 začal na televizní stanici National Geographic Channel vycházet šestidílný dokumentární seriál Extraordinary Birder with Christian Cooper, seznámili se zájemci o opeřence a diváci vzdělávacích pořadů s tímto mužem mnohem lépe. Jeho cit pro ptáčkařství, jeho nadšení z opeřenců celého světa - tyto obdivuhodné kvality učinily ze seriálu okamžitý hit, těšící se kladným hodnocením na filmových webech. Samozřejmě jsem jej nemohl opomenout v Dokumentárních novinkách, které jsem vydal 3. července, a umístil jsem ho v nich hned na první místo. Christian v tomto seriálu cestoval na Portoriku, po svém domovském New Yorku, na Havajské ostrovy, do kalifornského Palm Springs, do Washintonu D.C. a do Alabamy, a představil publiku řadu pozoruhodných ptačích druhů, od havranů přes orly bělohlavé po racky a mnohé, mnohé další, a představil mu řadu ochranářských iniciativ, ochránců přírody a ornitologů, kteří ve výše uvedených oblastech dělají, co mohou, aby udrželi počty ptáků - globálně na tom v současné době ptáci vůbec nejsou nejlépe - co možná nejzdravější. Ve stejném měsíci, kdy na televizní obrazovky dorazil tento seriál, vyšla právě také kniha Better Living Through Birding, a Christian ji propagoval mj. na platformě Democracy Now! či v rozhovoru s Whoopi Goldberg. Chtěl jsem si ji od té doby přečíst, ovšem dostal jsem se k tomu teprve v uplynulém týdnu, v době od pondělí 12. října do neděle 18. října 2026. A jsem velice rád za to, že jsem se do ní začetl. Better Living Through Birding je skutečně memoárem napsaným s citem, a ačkoliv je birding nedílnou součástí takřka každé jeho kapitoly, pojednává i o mnoha dalších součástech Christianova života. Autor touto knihou vypráví celý svůj příběh - seznámíte se s jeho rodiči a sestrou, s jeho babičkou, s pozdější partnerkou jeho otce a její dcerou, s Christianovými partnery a manželem, s jeho harvardskými spolužáky a spolubydlícími z kolejí, s důležitými birdery ze Central Parku a s jeho spolupracovníky z Marvel Comics. Tato kniha je v podstatě o Christianovi a ptácích a lidech, kteří měli vliv na to, jak žije svůj život. Dotýká se v nich ale také třeba své pohanské spirituality a líčí, jaké to bylo žít v době krize AIDS. V jednu chvíli mne tato kniha přímo dohnala k slzám, konkrétně v závěru 11. kapitoly.

Better Living Through Birding má celkem 304 stran, z toho 287 stran tvoří samotná textová část knihy. Mimo Úvod a Poděkování, které dohromady zabírají pět stran, ji tvoří 13 kapitol. První kapitola, An Incident in Central Park (Incident v Central Parku), svým názvem budí dojem, že Christian vyprávění začíná právě tou nehodou, která se mu stala v květnu 2020 - ale není to tak. Tato kapitola pojednává o jeho nadšení ze zahlédnutí lesňáčka šedohřbetého v největším newyorském parku. Druhá kapitola, Blackbird (Černý pták), pojednává o anglickém termínu "blackbird" kuriózně v Evropě používaném pro kosy a v Severní Americe pro jim nikterak blízce příbuzné vlhovce, a o Christianových prvních projevech vážného zájmu o přírodu v jeho dětství. Třetí kapitola, The Book of Яamus (Яamusova kniha), poskytuje vhled do jeho cynických básniček, které psal do té doby, než se vyoutoval jako gay svým spolubydlícím na harvardské koleji; o těžkostech jeho života v closetu v dětství a pubertě, o jeho internalizaci homofobie během vyrůstání, i o jeho zkušenostech s Gay Students Association na Harvardu, kdy pomalu začínal closet opouštět. Čtvrtá kapitola, Halcyon Days (Zlaté časy), vypráví příběh o jeho zkušenostech z Buenos Aires na prvním výletu do zahraničí o samotě, který kdy podnikl, a o romantickém vztahu, který v Argentině započal s mužem jménem Alejandro. Pátá kapitola, In a Happy Place (Na šťastném místě), poskytuje vhled do jeho typického ptáčkařského dne a seznamuje čtenáře s ostatními významnými birdery ze Central Parku, včetně Rogera Pasquiera. Šestá kapitola, Knocking Down Doors in the House of Ideas (Bourání zábran v Domu nápadů), je zaměřena na jeho práci ve vydavatelství Marvel Comics v 90. letech, na jeho zkušenosti s reakcemi na Northstarův coming out a na jeho radost z psaní scénáře pro komiks o Darkholdu. Sedmá kapitola, Life Turned Upside Down (Život obrácený vzhůru nohama), vypráví příběh jeho výletu do Austrálie, uskutečněného poté, co Christian opustil Marvel; a o toleranci lidí afrického původu v Austrálii kontrastující s tamním rasismem vůči Aborigincům. Osmá kapitola, Elegy (Žalozpěv), je zaměřena na hrůzostrašné události 11. září 2001, kdy mnoho Newyorčanů přišlo o některé své známé či členy rodiny kvůli teroristickému útoku na World Trade Center. Devátá kapitola, On Top of the World (Na vrcholu světa), je vyprávěním o výletu Christiana a jeho přítele Scotta do Nepálu s cílem spatřit Čomolungmu a o jejich zasnoubení na konci této cesty; poskytuje také vhled do Christianovy spirituality, zakořeněné ve čtveřici zemských živlů. Desátá kapitola, Family Matters (Rodinné záležitosti), je o Christianově vyrůstání a o nelehkém vztahu, který měl se svým otcem. Na ni pak přímo navazuje jedenáctá kapitola, The Tragedy of Francis (Francisova tragédie), zaměřená na Christianova otce, postupné zlepšení jejich vzájemného vztahu a na poslední dny života Francise Coopera. Ve dvanácté kapitole, Another Incident in Central Park (Další incident v Central Parku), se dočtete o okolnostech rasistického obtěžování ze strany Amy Cooper, k němuž došlo v květnu 2020, a ve třinácté kapitole, Out of Alabama (Pryč z Alabamy), je zaměřena na jeho cestu za ptáky do státu Alabama. Jednotlivé kapitoly jsou přerušovány tzv. Birding Tips (Tipy pro pozorování ptáků) a pojednáními o sedmi radostech z birdingu. Kniha neobsahuje žádné doplňující obrazové materiály.

Natáčení seriálu Extraordinary Birder zmiňuje Christian hned v Úvodu. Vzpomíná na pro něj tehdy nedávné setkání s berneškami havajskými (Branta sandvicensis), na Havaji nazývanými "nene" (čtěte "nej-nej"). Stát ve 20. letech 21. století před kamerou a entuziasticky do ní hovořit o ptácích, jež pro něj byly zdrojem nadšení od dětství, bylo pro Christiana překvapivé: "Nečekaně, po letech práce v kanceláři, se shledávám, že žiji ptáčkařův sen: křížem krážem procestovávám kontinent při hledání ikonických druhů jako je nene; mám blízká setkání s nejvzácnějšími ptáky (dokonce se dostávám tak blízko, že pohlížím přes endoskop do vnitřku těla amazoňana portorického, neboli iguacy, abych mu viděl na varlata); a mám to privilegium vyprávět děsivé a inspirující příběhy o ochraně těchto ptáků - a farmářů, biologů a zcela obyčejných lidí, skutečně pozoruhodných ptáčkařů, oddaných těmto snahám - před kamerou masovému publiku." Hned nato připomíná incident v Central Parku a "větu vyřknutou, zatímco rozrušené bílé prsty poletují nad mobilním telefonem, připraveny vytočit 911 a volat policii: 'Řeknu jim, že je tu afroamerický muž, který ohrožuje můj život.' Čtrnáct slov, zachycených uprostřed šedesátidevítisekundového videa, které změnilo trajektorii dvou životů." Pro Amy Cooper, která poté, co ji Christian upozornil na jednoduché pravidlo, kterého se mají vodiči psů v Central Parku držet, aby nerušili tamní volně žijící živočichy, to nedopadlo dobře - jakmile se video, v němž Christiana rasisticky obtěžovala, stalo virálním, byla vyhozena z práce. Ale o tom Christianova kniha není: "Mohu hovořit jen za jeden z těch životů, život toho afroamerického muže: můj vlastní." Jako dítě si Christian jistě nedokázal představit, že by jednoho dne moderoval televizní dokument o ptácích; vždyť mezi zájemci o ptáky byl tehdy se svou identitou docela sám: "Jako černošské dítě v 70. letech 20. století jsem byl ve velmi bělošském světě birdingu vzácnější než datel knížecí; a zatímco jsem přitom vnitřně bojoval s tím, že jsem queer, mě ptáci odnesli pryč od strastí, jež mne dusily v closetu." Jako někdo, kdo vyrůstal s velkým zájmem o zvířata a přírodu, ale také ovlivněn nerd kulturou, se naprosto ztotožňuji s tímto tvrzením: "Byl jsem totální nerd, hltal jsem superhrdinské komiksy, sci-fi a fantasy dlouho předtím, než nerdovská kultura dobyla svět; má posedlost ptáky ten geek faktor jen exponenciálně zvýšila." To vše jej vedlo k incidentu, kvůli kterému proslul: "A birding mne dovedl přímo ke konfrontaci v Central Parku, k momentu, kdy má rozhodnutí byla informována celoživotní zkušeností afroameričana, queer a dokonce i nerda." Píše, že toto je kniha o šesti desetiletích života afroamerického queer aktivisty milujícího pozorování ptáků, a doufá, že ve čtenářích probudí zájem o birding. Jako někdo, kdo ptáky rád pozoruje, naprosto souhlasím s těmito slovy: "Birding posune vaše vnímání, přidá nové vrstvy porozumění a zprostředkování spojení: mezi zvuky a ročními obdobími, napříč dalekými místy a mezi tím, kým jsme jako lidé a divokým světem, který nás zároveň přesahuje i objímá." Pozorujte ptáky, stojí to za to.

Jak jsem už uvedl výše, název první kapitoly, An Incident in Central Park (Incident v Central Parku), může ve čtenáři nejprve vyvolat pocit, že jde o odkaz na Christianem již v Úvodu zmíněné obtěžování, se kterým se setkal v květnu 2020. To zvláště posiluje jeho dramatický popis běhu Central Parkem. Píše, jak coby afroamerický muž utíká parkem, a že nejde o nějaký volnočasový sprint; cítí, jak mu bije srdce a jak se v něm hromadí panika. Před ničím však neutíká; utíká za něčím. Na mobil mu přicházejí zprávy z Manhattan Rare Bird Alert, které ho informují o tom, kde konkrétně se v Central Parku nachází lesňáček šedohřbetý (Setophaga kirtlandii). Přidává se k dalším ptáčkařům, kteří se společně snaží pomocí dalekohledu najít tohoto pěvce, který zabloudil při cestě z Bahamských ostrovů do města, které nikdy nespí - a kde se jeho druh nikdy předtím neobjevil. "Takto byl poprvé v historii lesňáček šedohřbetý zaznamenán v Central Parku," píše Christian, "bylo to, jako byste vstoupili do své zahrady a uviděli byste divokého tygra volně se pohybujícího po vašem trávníku, nebo jako kdybyste se podívali přes okraj lodi a uviděli byste mrkající a usmívající se mořskou pannu, než se ponořila pod vlny. Nebo jako byste viděli skutečného, živého jednorožce, vystupujícího z lesa." Ze sedmi radostí z pozorování ptáků, které v této knize postupně představuje, tedy na úvod vybírá hned tu poslední, kterou nazývá The Unicorn Effect (Efekt jednorožce): "Je to vzrušení ze zahlédnutí - alespoň pro vás - tvora, který do té chvíle existoval pouze ve vaší představě." Hned nato představuje čtenářům první radost z birdingu, The Beauty of the Birds (Krása ptáků). Pro jeho vysvětlení jistě nemusím citovat žádná z Christianových slov; sám jej však vysvětluje výborně. Následně se zamýšlí nad tím, proč se z birdingu stal takový fenomén. Má za to, že pozorování ptáků je zkrátka možné všude - na savce prostě v některých částech světa tolik štěstí mít nebudete, ptáci je co do počtu druhů všude převyšují, a pokud máte rádi hmyz, největší a druhově nejrozmanitější skupinu živočichů na naší planetě, stále to neznamená, že si ho můžete užít všude - polární regiony svědčí jen malému počtu druhů, a také zima v mírném pásmu vám zrovna hmyzí bonanzu negarantuje. Ovšem ptáci jsou všude, v jakémkoli prostředí, v chladu i teplu. Spousta velkých přírodovědců začala tím, že zkrátka jako děti nebo teenageři pozorovali ptáky. Ano, ptáci jsou takovým univerzálním způsobem, jak se dostat do přírodního světa - emočně i intelektuálně. Jsou zkrátka všude, a není těžké naučit se je poznávat a pozorovat.

Ve druhé kapitole, Blackbird (Černý pták), píše Christian nejprve o ptačím druhu, u kterého jeho nadšení pro pozorování současných opeřených dinosaurů začalo - o vlhovci červenokřídlém (Agelaius phoeniceus), kterému se anglicky říká "red-winged blackbird" (ten název mi vrací vzpomínky na aligátoří díl Záhad oceánů s Jeffem Corwinem, dobrých dvanáct či třináct let zpět!). Autor se s ním poprvé v New Yorku setkal ve svých devíti, když během letní dřevařské školy vytvořil krmítko pro ptáky, jež přilákalo "nový druh vrány s červeným peřím na křídlech". Teritoriální zpěv vlhobce červenokřídlého se pak stal jeho přítelem a dodnes je pro něj prý definitivní připomínkou návratu jara. Odsud se Christian dostává k tomu, že obecný název "blackbird" je v Severní Americe užíván pro úplně jiné ptáky, než u nás v Evropě. Pro nás je "blackbird" samozřejmě kos černý (Turdus merula) z čeledi drozdovitých (Turdidae), zkrátka "černý drozd". V Severní Americe je to ale označení používané pro zástupce čeledi vlhovcovitých (Icteridae), kteří coby zástupci nadčeledi Emberizoidea ani nejsou s kosy a ostatními drozdy nějak vývojově spjati; mají blíže k lesníčkům (Icteriidae) a lesňáčkům (Parulidae), a to jsou pěvci čistě ze západní polokoule. Do jejich širší rodiny patří ještě novosvětští "vrabci" z čeledi Passerellidae; pozor, ani ti nejsou příbuzní se starosvětskými vrabci. V každém případě nazvání vlhovců "blackbirds" vycházelo zkrátka z povrchnosti evropských kolonizárorů a přistěhovalců (Christian zmiňuje i případ ptáků označovaných jako "robin"; americký drozd stěhovavý, Turdus migratorius, má vážně daleko k července obecné, Erithacus rubecula, v očích Britů "originálnímu robinovi"). Komplikované názvy a identity se pojí i s Christianovými vlastními zkušenostmi: "Jako kdokoli jiný, i já jsem musel projít aspekty své identity, a kam zapadám v sociální taxonomii, která označení mi sedí a která ne, a jak mě svět mohl misidentifikovat a můj druh dlouhodobě nesprávně přikolíkovávat. Musel jsem vyrůst v pohodlí se svou vlastní tmavou kůží v bílém světě, ve svém vlastním duhovém queer těle v éře, kdy sexualita byla vnímána pouze černobíle." Zmiňuje, jak mu pohled na komiksového superhrdinu, svaloušského chlapa v přilnavém obleku, v pěti letech vyvolal první erekci, a jak reagoval na to, když mu krátce před započetím Stonewallských riotů jeho homofobní rodiče jednou u večeře vysvětlili, co je homosexualita: "Po večeři můj mozek stále vařil tuto novou informaci. Schoval jsem se do svého pokoje. Zavřel jsem dveře s pěti slovy ve své hlavě, ale ne na svých rtech, nikdy na svých rtech, a pevně jsem zamknul příslovečné dveře skříně s tím, co zůstalo nevypověditelné: 'Ale to jsem přece já.'" Vypráví také příběh o tom, jak své rodiče - zvláště svého otce, učitele biologie - jako malý imponoval rozpoznáním straky americké (Pica hudsonia) na rodinné cestě do Britské Kolumbie, a jak imponoval ptáčkaře Elliotta v Central Parku, když se svým otcem jednou participoval v jeho birderské skupině; Christian poznal, že Elliott zaměnil bekasinu severoamerickou (Gallinago delicata) za sluku americkou (Scolopax minor). Velmi mě pobavil popis toho, že Francis Cooper svého syna popostrčil k Elliottovi, aby mu to sdělil; Elliott se přesvědčil, že Christian měl pravdu, a že skutečně učinil chybu, a malého chlapce, očividně majícího obrovskou vášeň pro opeřence, si vzal takříkajíc pod křídlo. Na konci kapitoly popisuje Christian druhou radost z pozorování ptáků: The Joy of Being in a Natural Setting (Radost z toho, že jste venku v přírodě).

Christian Cooper s působivým dravcem při natáčení seriálu Extraordinary Birder (2023) pro National Geographic. Zdroj: New York Post

Název třetí kapitoly, The Book of Яamus (Яamusova kniha), mě poněkud zarazil. Říkal jsem si, o co v ní asi půjde. Nepojednává o zrovna šťastné části Christianova vyrůstání. Začíná ji vzpomínkami na základní školu, kde zmínka něčí lásky k člověku stejného pohlaví byla považována za největší urážku (homofobie je na základních a středních školách dodnes velkým problémem, který by se ale dal řešit výukou o diverzitě sexuálních orientací - fakta zabíjejí předsudky!). Zmiňuje také to, že "někteří afroameričané - někteří z těch, kteří nejsou LGBTQ - zahazují gay zkušenosti, protože na rozdíl od afroameričanů mohou gayové podle libosti splynout s davem; sexuální orientace, na rozdíl od barvy kůže, může být zakryta, takže si užíváme plné benefity společnosti bez toho, že bychom trpěli diskriminací. Toto je z velké části pravda, ale vůbec to není plus pro LGBTQ lidi; mohu potvrdit po své hře, zamknut v té uzavřené rakvi, že život v closetu není žádným požehnáním. Spolu s konstantním terorem, že budete odhaleni, je closet ta nejzlověstnější kletba." Píše o tom, že pro queer afroameričany může být život zvláště těžký, když je jejich vlastní rodiny a komunity vyhánějí ("místo toho, aby vás podporovaly v dobách zkoušky, mohou se stát zdrojem vaší největší bolesti"), a že otázky jako "Kdo je více utlačován?" shledává rozčilující ("Ignoruje to zvláštní případ, kdy je gay a afroamerická zkušenost nápadně podobná: situaci afroameričanů se světlou barvou pleti, kteří mohou skrýt své dědictví, aby 'prošli' jako bílí, což je hodně podobné zkušenosti s closetem."), a píše o tom, jak mu během vyrůstání s tajemstvím pomáhala fikce. Zmiňuje svou lásku k dílům J. R. R. Tolkiena odehrávajícím se ve Středozemi (ač to Tolkien nezamýšlel, jeho fiktivní svět je plný queer metafor; loni dokonce vyšla akademická publikace rozebírající Středozem z pohledu queer teorie... Frodo a Sam, anyone?), k filmu Dark Shadows z roku 1966 a ke Star Treku v jeho původní šedesátkové podobě s Williamem Shatnerem v roli kapitána Kirka. Vzpomíná na humornou příhodu, kdy se svými rodiči a sestrou sledoval film Barbarella v autokině; jeho rodiče vůbec nevěděli, že tento sci-fi film je plný striptérských zvláštností, a scény, které Christian a jeho sestra prý nesměli sledovat, byly pro ně i tak pozorovatelné, neboť se odrážely na zadním okně auta. Velice mě dojalo to, jak se pro něj v roce 1977 stal důležitý první Star Wars film od George Lucase. Kdykoliv se trápil, sám a v depresi, zašel na ten film do kina, a prý ho onoho léta viděl devětkrát! Píše také o nově nabyté lásce ke komiksům na konci 70. let, a nepřekvapivě to byla série The Uncanny X-Men, co jej tolik dostalo. Claremontovy příběhy o mutantech, kteří se rozhodli chránit svět, který je pro jejich odlišnost nenávidí, k němu promlouvaly ("unikátní setup tohoto komiksu v superhrdinské krajině - skupina lidí, kteří se narodili odlišní od všech ostatních a zjistí své strašlivé tajemství až v adolescenci, ale přesto se snaží přežít ve světě, který je nenávidí - ke mě promlouvaly, jako bych ho sám napsal."). Do X-Menů se Christian zamiloval v době, kdy byli na vrcholu; bylo to v době, kdy Claremont a Byrne pracovali na příběhu o Dark Phoenix, jež nedlouho poté následovala Budoucí minulost (Days of Future Past). Christianova láska ke komiksům mu zůstala i v jeho vysokoškolských letech.

Seznamuje čtenáře s diverzní skupinou svých spolubydlících na harvardské koleji, a jaký na ně měl vliv jeho nerdovský zájem: "Každého jsem zaujal komiksy o X-Menech - to bylo v éře ságy o Dark Phoenix a Budoucí minulosti, dnes ikonických příběhových liních od kreativního týmu Chris Claremont/John Byrne, snadné - a jako každý dobrý dealer jsem toho využil jako vstupní drogy pro tvrdší věci. Výbava našeho pokoje na koleji byla domovem všeho od děsivé knihy Keijiho Nakazawy 'Viděl jsem to: Atomové bombardování Hirošimy, skutečný příběh přeživšího' po antologii Warrior z Velké Británie, která serializovala zvláštní, ale podmanivý komiks V jako Vendeta od tehdy málo známého komiksového spisovatele Alana Moora, který se pak stal bohem komiksů díky Watchmenům." V souvislostí s V jako Vendeta zmiňuje i gay subpříběh herečky Valerie Page, který ho dohnal k slzám; nejste jediný, Christiane, mě dohání k slzám i více než čtyřicet let poté, co byl V jako Vendeta vydán. Také mě zaujalo, že jeho židovský spolubydlící si na kolej přinesl konfederátní vlajku; Christian ho nakonec přesvědčil zbavit se jí, když mu řekl, že dát si ji na zeď před ním coby afroamerickým klukem bylo stejné, jako by si před ním coby Židem vyvěsil nacistickou vlajku (později se z nich stali dobří přátelé). Co se týče Яamuse, šlo o cynické básničky, které si Christian psal, když byl v closetu. Poté, co se začal stýkat s lidmi z Gay Students Association na Harvardu a všem svým spolubydlícím se vyoutoval, už nikdy prý žádnou cynickou básničku nenapsal. Čtvrtá kapitola, Halcyon Days (Zlaté časy), pojednává o jeho první cestě mimo Severní Ameriku - do hlavního města Argentiny, Buenos Aires. Během let studia na Harvardu - kde se věnoval především studiu politologie - Christiana zaujali spisovatelé z Latinské Ameriky, mezi nimi Jorge Luis Borges nebo Juan Rulfo, a chtěl tedy tuto část světa poznat. V Buenos Aires se k němu lidé chovali mile; na rozdíl od bělochů ve Spojených státech nebyli porteños (tak si tamní říkají) nepřátelští vůči lidem tmavé barvy pleti, a v gay baru, do kterého zašel, o něj hned mělo několik mužů zájem (lidé z židovských komunit to v Buenos Aires mají těžší, Argentina se totiž dlouhodobě potýká s antisemitismem). Autor píše: "Tak to bylo. V Buenos Aires jsem se shledal v městě plném bílých lidí, kteří po mě toužili pro mou blackness, nikoliv navzdory ní. Těžkost, s jakou jsem se to snažil pochopit, mi odhalila, co mi provedlo vyrůstání ve Státech. Strávil jsem celý život s tím, že mi říkali, že jako černošská osoba nejsem docela tak ceněný jako bělošská osoba, a na nevědomé úrovni jsem toto tvrzení internalizoval." Odsud se vrací ke svým oblíbeným komiksovým postavám, a připomíná, že i afroamerické postavy v Marvel Comics nebyly dostatečně reprezentativní; Storm byla sice první významnou ženskou hrdinkou tmavé barvy pleti, ale měla bílé vlasy (v podstatě "osoba tmavé barvy pleti je atraktivní, jen má-li světlé vlasy"), a parťák Kapitána Ameriky, Falcon, byl šíleným rasovým stereotypem. Rozhodně se nestrefuje vedle, když píše, že Avengers v 80. letech vypadali v komiksech jako "árijské bratrstvo" (všichni bílí blonďáci, až na jednoho; "Tony Stark (Iron Man), chudák chlap. Ten byl jenom bílý." No jo, jenže ten byl zas miliardář... divíte se, proč jsem i já od mala preferoval X-Meny před tou bandou blbečků z Avengers?). Také Star Trek, reprezentující budoucí svět bez rasismu, nebyl z pohledu afroameričanů až zase tak inkluzivní. Proto je reprezentace důležitá - lidé se v komiksech, próze, filmu a televizních pořadech musí vidět! Exkluze určitých lidí je nemístná; nechť si to zapamatují všichni ti konzervativní anti-woke pózeři, neschopní soucítit s podreprezentovanými lidmi z menšin. Na konci kapitoly Christian zmiňuje, co se stalo jeho příteli Alejandrovi z Buenos Aires, který úspěšně činil vše proto, aby nedostal AIDS. Bohužel zemřel na rakovinu plic.

Pátou kapitolu knihy, In a Happy Place (Na šťastném místě), začíná Christian popisem typického rána ve svém ptáčkařském životě. Vzpomíná na hledání lesňáčka stromového (Setophaga fusca) v Central Parku, a prezentuje čtenářům čtvrtou radost z birdingu, The Joy of Collecting (Radost ze sběru): "Někteří lidé sbírají známky, jiní mince; ptáčkaři sbírají nikoli skutečné fyzické ptáky (alespoň ne od časů starých přírodovědců, kteří to nepočítali, pokud to nesestřelili z oblohy puškou), ale jejich zahlédnutí. Každý ptáčkař si udržuje seznamy, ať už životní (každý druh, který za svůj život viděl) nebo denní (ptáci, které viděl dnes), za země nebo státy (ptáci vidění pod určitou jurisdikcí) nebo yardový (ptáci viděni v jeho zahradě)." Poté čtenářům představuje některé členy birderské komunity ze Central Parku, se kterými se během let dobře seznámil, a kteří na něj měli značný vliv. Jedním z nich je Roger Pasquier, kterému se Christian rozhodl říkat "Master Yoda of Central Park birding", a píše: "Když jsem mu řekl, že jsem ho takto nazval, podíval se na mě zmateně: 'Je to jedna z těch věcí J. R. R. Tolkiena, které máš rád?'" Dále zmiňuje Martyho Sohmera, prvního ptáčkaře ze Central Parku, kterého kdy Christian poznal. V době napsání této knihy byl již Marty po smrti, ale jeho přátelé zajistili, že ho v Central Parku připomíná lavička s pamětní deskou. Píše o Ramble - části Central Parku, kde později došlo k výše několikrát zmíněné nehodě v roce 2020 - jenž se proměnil z místa, kde se v minulosti setkávali gay muži vyhledávající intimitu (to dnes v době dating apps a otevřenosti hovoření o vztazích všech různých typů působí jako úplný pravěk), v ráj ptáčkařů.  Zmiňuje také, že sledování filmů odehrávajících se v tropických pralesích je pro ptáčkaře vážně těžké; je naprosto pochopitelné, že jsou otřeseni z toho, když ptačí zvuky západoafrického pralesa v nějakém hollywoodském velkorozpočťáku reprezentují hlasy typických ptačích obyvatel amerických zahrad. V šesté kapitole, Knocking Down Doors in the House of Ideas (Bourání zábran v Domu nápadů), se čtenáři dozví o prvních letech Christianovy práce pro Marvel Comics, vydavatelství, jehož fikční svět vytvořili převážně lidé z marginalizovaných skupin; nechybí zmínky o změnách jmen, jež měly americkým čtenářům zajistit, že neznali židovské identity autorů svých oblíbených příběhů (Joe Simon byl Hymie Simon, Jack Kirby byl Jacob Kurztberg, a Stanleyho Liebera není nutno dále představovat). Ve slavném "Marvel Bullpen" se Christian cítil jako doma, nicméně když do vydavatelství přišel, Bob Budiansky (přezdívaný Buddha) na něj koukal s neschopností uvěřit tomu, že absolvent Harvardu chtěl pracovat na superhrdinských příbězích ("'No, jsi příliš overkvalifikovaný na tuto práci,' řekl Bob, a téměř se chichotal."). Lidé z Christianova okolí a rodiny nebyli příliš imponováni tím, že si vybral práci v Marvelu, ale jeho to bavilo, přestože jako pomocný editor příliš marvelovský vesmír nedotvářel. Velice mě pobavilo, že byl po nějaké době dosazen do pozice scénáristy evangeliánského křesťanského komiksu Illuminator, který vzešel z krátkodobé smlouvy mezi Marvelem a nějakou z milionů amerických církví. Illuminator byl superhrdina, který obdržel superschopnosti od mimozemšťanů, a čím více věřil v boha, tím více jeho tělo zářilo. Vůbec jsem před čtením této knihy nevěděl, že takovou blbůstku kdysi Marvel vyprodukoval - naštěstí se neudržela déle, než jedno číslo. Christian samotný na komiksu vůbec nepracoval rád, ale to nebyl důvod, proč byla série zabita; onen evangelián, který s tím praštěným nápadem přišel, si stěžoval na to, že Illuminator nespínal při modlitbě ruce ve "správném úhlu". Autor píše: "My marvelovští lidi jsme pokynuli, usmáli jsme se a vyměnili jsme si nevěřícné pohledy. Zbožnost lze zřejmě měřit úhloměrem." V boji o to, kdo se v Marvelu udrží, Illuminator nebo Northstar, podivný evangelián nebo cool kanadský gay, nakonec vyhrál ten druhý. Tomu se říká zdravý rozum.

Právě Northstarův coming out je hlavní náplní šesté kapitoly. Christian vzpomíná na to, jak se s Bobbie Chase a Scottem Lobdellem shodl na tom, že přišel čas, aby Northstar řekl, kým je. Nebylo to nic radikálního: "Tvůrce Alpha Flight, John Byrne, viděl Northstara jako gaye od začátku. V době, kdy scénárista Bill Mantlo přejal sérii, AIDS ničilo svět, a Northstarovy dialogy zaplnil nepříliš skrývanými záchvaty kašle; naštěstí editor zarazil tomu, aby jediná gay postava Marvelu zemřela na HIV. Zřejmě ve vzteku namísto toho Mantlo přidal pozdvižení vzbuzující odhalení, že Northstarovy tajemní rodiče byly ve skutečnosti víly (!), a superhrdinova nemoc byla způsobena jeho polovílí fyziologickou nekompatibilitou s naší smrtelnickou sférou. Postavy se zbavil tak, že ji nechal vyrazit do Země víl, kde mohla žít ve zdraví mezi svými lidmi (!!!)." Mějte na vědomí, že víla = fairy, staré označení pro gay muže, se kterým byste se v New Yorku setkali už v první polovině 20. století. Ano, toto byl Marvel 80. let (zda byl Northstar tehdy jedinou nevyoutovanou queer postavou, to je na pěknou debatu; pár Mystique a Destiny v Claremontově éře, anyone?). Christian dále píše o tom, jaké byly na Northstarův coming out v roce 1990 reakce ze stran tisku i fanoušků (někteří byli nadšení, jiní byli zase jeho exklamací "Jsem gay!" pohoršeni), a Marvel, který se chtěl vyhnout "kontroverzím" a jen akumulovat zisky (a že 106. číslo Alpha Flight prodalo - každý chtěl ten sešit mít doma!), přestal na vlnu dotazů úplně odpovídat. V samotném příběhu samozřejmě nebylo nic nezávadného, navzdory morální panice, kterou mezi určitými lidmi s určitými předsudečnými přesvědčeními vyvolal: "Samotná existence gay lidí již nemohla být považována za tabu, a předpoklad, že jakákoli zmínka gay lidí vyžaduje diskusi o explicitním sexuálním obsahu je zjevně falešná; Alpha Flight #106, s příběhem sexuálně bezpečným jako eunuch izolovaný od světa, to perfektně vyvrací." Dále Christian vzpomíná na to, jak v Marvelu opustil pozici pomocného editora a stal se tím, za čím v této společnosti opravdu šel - scénáristou dlouhodobé komiksové série. Rozhodl se psát komiks Darkhold: Pages from the Book of Sins, kterým významně ovlivnil magickou část marvelovského vesmíru, dnes tolik milovanou díky skvělému seriálu Agatha All Along z roku 2024. Darkhold vycházel v letech 1992 až 1994, a Christian v této knize odhaluje, co inspirovalo jeho hlavní postavy: "Psal jsem o tom, o čem vím, což znamenalo, že tři hlavní postavy Darkholdu reflektovaly diverzitu, se kterou denně žiji: divoká akademička, která nebyla jen černoškou a ženou, ale - a to bylo mezi hlavními postavami v komiksech vzácné - byla také stará (ač měla daleko ke křehkosti; byla trochu vytvořena podle mé 'ty jsi měl být právník' babičky); urostlý bílý chlap (alespoň jsem z něj udělal Kanaďana); a stmelující prvek, mladá italská lesb... uh, žena, která žila se svou nejlepší ženskou přítelkyní. Nejblíže, jak mi bylo dovoleno se přiblížit říci to explicitně, bylo když jí jiná postava jasně řekne: 'Takže, ty jsi d-,', načež ji ona chytí za límec a vykřikne: 'Yikes!'" Kdyby to někdo nechápal, to slovo začínající na d je dyke, slangový termín pro lesby ze 20. let minulého století. Velice mě pobavilo Christianovo vzpomínání na to, jak napsal scénář ke speciální komiksové ročence Marvel Swimsuit, která zobrazovala marvelovské postavy pouze v plavkách; do té doby byly v takových ročenkách objektifikovány (opravdu nechutně) jen ženské postavy, ale Christian v té své objektifikoval i mužské postavy ("rovnocenná příležitost pro objektifikaci", jak píše). Uvádí, že Warren Ellis pak o jeho čísle Marvel Swimsuit napsal, že "každého, kdo na sešit narazil ze vzdálenosti dvaceti stop, učinil geneticky o 3 % více gay." Christian přestal pro Marvel Comics pracovat v roce 1996, když vydavatelství zbankrotovalo; a zbytek už znáte, Marvel prodal filmová práva na své postavy různým studiím, a tak vznikly filmy jako Blade (1998), X-Men (2000), Spider-Man (2002) a další. Marvel se tedy dostal zpět na výsluní, a vrátit se do něj nakonec měl i sám Christian, ale o tom je až osmá kapitola.

V sedmé kapitole, Life Turned Upside Down (Život obrácený vzhůru nohama), píše Christian o své návštěvě červeného centra Austrálie, konkrétně Národního parku Uluru-Kata, nedlouho poté, co poprvé opustil Marvel Comics. Zmiňuje, jak ho nad pouští uprostřed noci učarovaly hvězdy, a jak se kvůli tomu ztratil, až narazil na paní, která zrovna jela přes poušť domů, a jejíž manžel byl shodou okolností amatérským pozorovatelem hvězd, majícím doma svou vlastní drobnou obzervatoř. 

Christian Cooper pomáhá Annabelle, obyvatelce předměstí kalifornského Palm Springs, při přípravě cukrové vody pro kolibříky při natáčení seriálu Extraordinary Birder (2023). Zdroj: Assignment X