Který pravěký tvor to je? Týden 13. #1

Jak ten čas letí... Už tu máme třetí týden soutěže "Který pravěký tvor to je?" v letošním lednu, a třináctý celkově. Znovu připomínám, že během týdne se může zúčastnit každý, prostě jen napište rodové jméno popisovaného pravěkého zvířete do komentáře. Na konci týdne za to obdržíte diplom! A teď první nápověda:

#1: Tento živočich patřil mezi pterosaury.

Popsán pátý způsob pohybu hadů

Je obecně známo, že hadi se pohybují čtyřmi způsoby. Tím prvním je pohyb klikatý, kdy had své tělo tlačí spodní hranou boků proti povrchu; tento mód se u hadů vyskytuje nejběžněji. Druhým je pohyb přímočarý, při němž had stahuje svaly podél svého těla a zapírá břišní štítky o podklad, po kterém se sune. Někteří hadi se zase pohybují jako harmonika; smršťují svaly zadní poloviny svého těla, zatímco přední polovinu natahují vpřed. Čtvrtým a donedávna posledním popsaným způsobem pohybu u hadů je pohyb úhlopříčný do strany, který vykazují některé pouštní druhy zmijovitých, například některé druhy rodů Bitis, Cerastes nebo Eristicophis. Dalo by se čekat, že čtyři způsoby pohybu hadů budou už dost. Tito beznozí zástupci řádu šupinatých (Squamata) s rozeklanými jazyky však pro nás mají stále mnoho překvapení, a my nyní díky práci Julie Savidge z Colorado State University víme, že existuje i pátý způsob pohybu u hadů!

Výsledky výzkumu J. Savidge, Thomase Seiberta, Martina Kastnera a Bruce Jaynea, publikované 11. ledna 2021 v žurnále Current Biology, dokazují, že jeden nechvalně proslulý invazivní hadí druh je schopen pohybu, o němž dosud vědečtí odborníci nevěděli. Zabývali se pohybem bojgy hnědé (Boiga irregularis), colubrida z ostrovů Indonésie, Papui-Nové Guineje a z Austrálie, vysazeného ve 40. a 50. letech na ostrov Guam v severozápadním Pacifiku. Bojgám se na ostrově nebývale daří, a představují velké nebezpečí pro tamní ptactvo, zvláště pak pro špačka mikronéského (Aplonis opaca), jenž patří k nejdůležitějším přenašečům semen na ostrově. Celý případ bojgy hnědé na Guamu a její negativní vliv na celý místní ekosystém, jako v případě všech ostrovních ekosystémů velmi křehký, je učebnicovým příkladem živočišné invaze. Hadi se na ostrov dostali zřejmě na některé z amerických válečných lodí, a začalo se jim tam dařit. Za dlouhé desítky let života na Guamu si osvojili zcela nový typ pohybu. Savidge, Seibert a jejich kolegové jej ve své studii nazvali "lasovitým pohybem" (lasso locomotion), neboť připomíná točení lasem. Bojgy byly natočeny při šplhání po hladkém sloupu, jehož kluzký povrch jim měl zabránit v dosažení hnízda špačků, umístěného na jeho vrcholku. Jejich počínání bylo šokující, ale ne zase tak překvapivé. Někteří živočichové se zkrátka dokáží na změny přizpůsobit rychleji než jiní; bojgy se nedají zastavit ani tím, že jsou špačkům poskytnuta hnízda na vrcholcích hladkých sloupů, a špačci naopak vůbec nemají, jak se před zavlečenými predátory chránit. Pomoci jim teď tímto způsobem nemohou ani ochránci přírody.

Výzkumný tým pozoroval celkem pět bojg, z nichž každá kolem 15 až 20 centimetrů tlustého sloupu obtočila své tělo, jako by to bylo laso, postupně a hlavně opakovaně vytvářela záhyby, tak vznikalo tření, a had se pomalu sunul nahoru. Žádným jiným způsobem pohybu se hadi nedokázali na povrchu sloupů udržet. I když je lasovitý pohyb nejspíše docela vynalézavý, a snad by se dalo říci, že i šikovný, neznamená to, že pro hady je úplně výhodný. Některé bojgy při šplhání přece jen nakonec sklouzly. Výstup byl pro ně přitom velmi namáhavý, daly do něj příliš velké množství energie. Další nevýhodou pro bojgy je, že lasovitý pohyb po hladkých sloupech je dosti pomalý. Bruce Jayne doslova řekl, že je tento pohyb dotlačil na hranice jejich možností. 

Rozhodně jde o vítané zpestření našich znalostí hadů. Tradiční dělení pohybu těchto beznohých plazů do čtyř kategorií bylo uznáváno po téměř sto let, nedalo se tedy čekat, že na začátku roku 2021 k nim přibude i kategorie pátá. Objev je to však velmi důležitý nejen z hlediska našich znalostí hadího pohybu. Výsledky výzkumu se totiž brzy uplatní při řešení problémů s guamskými bojgami. Podle Savidge a Seiberta je nutné vytvořit sloup s takovým povrchem, po kterém by bojgy nemohly šplhat ani užitím lasovitých tělních smyček. Jayne, zabývající se komplexními evolučními systémy, hodlá hady i nadále testovat, aby zjistil, jaké povrchy bojgy hnědé zkrátka nedokáží překonat. Vzácným guamským ptákům, včetně špačků mikronéských, pak budou moci být poskytnuta hnízda na sloupech s novým krytím, na nichž budou před hady zcela v bezpečí.

Postupný výstup bojgy hnědé po hladkém sloupu užitím lasovitého pohybu

Špaček mikronéský, jehož mláďata jsou bojgami hnědými požírána

Za informace pro tento článek vděčím webu Science Daily, původní studii naleznete zde. Druhý obrázek pochází z DiBird.com.

Který pravěký tvor to je? Týden 12. - Diplomy

Je neděle, tudíž je čas předat diplomy účastníkům dvanáctého týdne kvízu "Který pravěký tvor to je?". Tentokráte se zúčastnili Kaatedocus a Maty26, oběma za to moc děkuji, a bez dalšího zbytečného protahování jim tedy předávám tyto drobné ceny...

Kaatedocus ve čtvrtek napsala název onoho tajemného tvora, tedy cryolophosaura, do komentáře, a její odpověď byla správná! Gratuluji Ti tedy k uhodnutí, a předávám Ti tento diplom...

Zapomenout však nemohu ani na Matyho, který se kvízu zúčastnil v úterý! Velmi si Tvé účasti vážím, a je pravda, že jsi se skoro trefil. Ony ty první dvě nápovědy byly dosti obecné - jak to u tohoto kvízu ostatně chodí, nejkonkrétnější nápovědy vydávám obvykle ve středu a ve čtvrtek. Podle prvních dvou nápověd, a to sice, že šlo o neotheropoda, který žil v rané juře, jsi usoudil, že by mohlo jít o dilophosaura. Ačkoliv to nakonec byl Cryolophosaurus, myslím si, že si rozhodně diplom za účast zasloužíš!

Kaatedocus i Matymu tedy ještě jednou děkuji za účast ve 12. týdnu soutěže! Zítra začíná týden třináctý... O kterého živočicha v něm půjde? Hádat budete moci opět do soboty! Kvízu se může zúčastnit každý - neváhejte, a klidně hádejte už na začátku týdne!

Který pravěký tvor to je? Týden 12. - Vyhodnocení

Je sobota dopoledne, a to v současné době znamená na mém blogu jediné - vyhodnocení kvízu "Který pravěký tvor to je?". Nyní se tedy dozvíte, kterého živočicha jsem tento týden popisoval...

Podle první nápovědy tento tvor patřil do skupiny Neotheropoda. Druhá nápověda tvrdí, že tento dinosaurus žil v rané juře. Třetí nápověda pak uvádí, že jeho fosilní pozůstatky byly nalezeny na Antarktidě v roce 1991. A podle čtvrté nápovědy měl tento dinosaurus na hlavě hřebínek, který připomínal účes Elvise Presleyho. Ano, zvířetem, kterého se dvanáctý týden kvízu týkal, je...

Cryolophosaurus!

Obrázek týdne 15. 1. 2021

Dnes jsem byl po více než dvě hodiny v našem zasněženém lese, a mezi mnoha zvířaty, se kterými jsem se setkal a které jsem vyfotografoval, byla také veverka. Svou fotku tohoto hlodavčího šplhouna Vám však v rámci Obrázků týdne neukáži. Místo toho, inspirován svým setkáním s tímto krásným rudým ďáblíkem, Vám představím tento nádherný snímek, pořízený kameramanem Neilem Andersonem, jenž natáčí mj. také pro BBC a Discovery Communications. Fotografie nese kouzelný název Drey dreaming. Jde o jednu z 25 fotografií, které soutěží o cenu Wildlife Photography of the Year, pořádanou Přírodovědným muzeem v Londýně. Není to prostě nádhera? Nechtěli byste se taky takhle schovat a schoulit se do svého teplounkého hnízdečka?

Popisek k obrázku: Skotskou vysočinu ovládl chlad, a někteří savci se uložili ke spánku. To platí i pro tuto veverku obecnou (Sciurus vulgaris), která sice nepatří mezi hibernanty, ale zima pro ní rozhodně představuje období snížené aktivity. Tito stromoví hlodavci jsou přes rok samotářští, v zimě se však stahují do společných doupat ve stromech, kterým se anglicky říká drey. Na této fotografii můžeme sice jasně vidět jen jednu spící veverku, hnízdečko však sdílí ještě s jedním exemplářem, jehož ocas vystupuje zpoza ní. Pohodlně odpočívají ve své teplé postýlce z větviček, jehličí, lišejníků a snad i nějakého toho mechu. Nenechají se ničím rušit, jsou ponořeny ve světě svých snů, a probudí se až tehdy, kdy to bude nutné - z doupěte ve staré borovici vylezou klidně až za několik dnů. Pokud obě veverky přežijí svou první zimu, pak se jim jistě podaří přečkat i minimálně další tři; někteří věkoví rekordmani se pak ve volné přírodě dožívají až sedmi let. Neil Anderson, autor fotografie, umístil do veverčího doupěte kameru Go Pro Hero 3+ s LED osvětlením řízeným na dálku. Spoušť zmáčkl zpod stromu pomocí speciální aplikace na svém telefonu, aniž by veverky musel rušit. V doupěti byl i tak dostatek přirozeného světla, LED osvětlení užil Neil jen pro zvýraznění tohoto roztomilého spáče a ocasu jeho společníka.

Myslím si, že toto je jedna z nejkrásnějších fotek veverky obecné, jaké kdy byly pořízeny. Je to opravdu skvostné dílo...

Asi jste už četli, že v tomto týdnu obdržel Sir David Attenborough očkování proti koronaviru, podobně jako další významné britské osobnosti, jmenovitě například královna Alžběta II. nebo Sir Ian McKellen, před ním. Sir David už nějakou dobu o své podpoře vakcíny proti nemoci Covid-19 mluvil, a myslím si, že je skvělé, že mu byla dána!

V příštích dvou dnech očekávejte vyhodnocení dvanáctého týdne kvízu "Který pravěký tvor to je?" a diplomy, a v týdnu následujícím se pak dočkáte dalšího kola, v pořadí již třináctého!

Který pravěký tvor to je? Týden 12. #4

A máme tu poslední nápovědu!

#4: Tento dinosaurus měl na hlavě výrazný hřebínek, který připomínal účes Elvise Presleyho.

To je tedy pro tento týden vše. Odpověď můžete napsat zase do soboty, kdy napíši, o které zvíře šlo, a dvanáctý týden kvízu "Který pravěký tvor to je?" se tak uzavře.

Který pravěký tvor to je? Týden 12. #3

Středa, 12:00. To znamená jediné - třetí nápovědu!

#3: Fosilní pozůstatky tohoto zvířete byly nalezeny na Antarktidě v roce 1991.

Teď už je to asi jasné, že? Každopádně zítřejší nápověda bude úplně nejkonkrétnější. Víte-li už, o kterého tvora se jedná, napište jeho jméno do komentáře, a vyhrajete diplom.

Který pravěký tvor to je? Týden 12. #2

Co by to asi tak mohlo být? Druhá nápověda Vám zase o našem zvířeti řekne víc...

#2: Tento dinosaurus žil v rané juře.

Který pravěký tvor to je? Týden 12. #1

Začíná dvanáctý týden kvízu "Který pravěký tvor to je?", a druhý v roce 2021! O kterého tvora půjde tentokrát? Během týdne si můžete kdykoliv tipnout, jen napište odpověď do komentáře, případně na můj e-mail haasvojta@volny.cz. V neděli pak můžete získat diplom, uhádnete-li rodové jméno popisovaného pravěkého tvora správně! První nápověda říká, že...

#1: Tento tvor patřil do skupiny Neotheropoda.

Který pravěký tvor to je? Týden 11. - Diplom

Jedenáctého týdne kvízu "Který pravěký tvor to je?" se zúčastnila Kaatedocus. Velmi si její účasti vážím, a rozhodně jí za ní patří tato malá odměna!

Ve čtvrtek jsi správně uvedla, že tvorem, kterého nápovědy v tomto týdnu popisovaly, byl Gastornis! Gratuluji ke správnému uhodnutí, a předávám Ti tento diplom. Doufám, že se Ti bude líbit! Jedná se o jedno z častěji vyobrazovaných děl, ale podle mě je to obrázek velmi pěkný...

Jedenáctý týden kvízu "Který pravěký tvor to je?" je tedy za námi. O kterého živočicha půjde v týdnu příštím? Už zítra budete moci začít hádat!

Který pravěký tvor to je? Týden 11. - Vyhodnocení

Dnes je sobota, a proto vydávám článek se správnou odpovědí jedenáctého týdne kvízu "Který pravěký tvor to je?". Tentokrát to skutečně nebylo těžké...

Tak si to shrňme. Podle první nápovědy žilo toto zvíře v paleocénu a eocénu. Druhá nápověda tvrdí, že jeho pozůstatky byly nalezeny v Německu, Belgii, Francii, Anglii, Severní Americe a Číně. Dle třetí nápovědy byl tento tvor dříve považován za predátora, ale dnes se na něj nahlíží spíše jako na býložravce, živícího se tuhým rostlinným materiálem a semeny. A konečně čtvrtá nápověda, podle níž byl pro tento rod ptáka dříve užíván také název Diatryma, potvrzuje, že to byl...

Gastornis!

Obrázek týdne 8. 1. 2021

První lednový týden roku 2021 je za námi. Jaký byl? No, na to si můžete odpovědět sami. Mým cílem však stále je přesunout Vás prostřednictvím Obrázků týdne do světa přírody, v mnohých případech již té zaniklé, oplývající živočichy, kteří vyhynuli před desítkami a desítkami milionů roků. Zrovna 1. ledna zveřejnil výtečný paleoartista Corbin Rainbolt na svém twitterovém účtu svou první malbu roku 2021, zobrazující krále dinosaurů a jeho potomstvo! Jak Corbin v příspěvku uvedl, jeho/jejím nejoblíbenějším ztvárněním tyranosaura v populární kultuře byla verze z šesté epizody Putování s dinosaury, proto má také T-Rex na obrázku trochu narudlou bradu. Překrásný obrázek, že ano?

Popisek k obrázku: Samice teropodního dinosaura druhu Tyrannosaurus rex, největšího severoamerického masožravce pozdního křídového období, přivádí svá dvě mláďata ke břehům řeky, jež protéká jejím teritoriem. Malá rodinka zde nachází mrtvolu velkého ještěra z kladu Monstersauria, příbuzného varanům. Řeka jej vyplavila po nedávné bouři, která smetla část lesa a zabila stovky jeho zvířecích obyvatel. Zatímco jedno mládě trhá z pravého boku ještěra malý kus masa, jeho obezřetnější sourozenec a matka si všímají potenciálního nebezpečí. Na scéně se totiž objevuje velký samec tyranosaura, který nemá v matčině teritoriu co pohledávat! Příčina jeho proniknutí na její území není zatím známá - možná se k břehům řeky také přišel nasytit, hledaje oběd zadarmo, anebo hledá samici, což pro malé tyranosaurky znamená smrtelné nebezpečí. Není-li jejich otcem, pokusí se je zabít, aby uvolnil místo pro vlastní potomstvo. Než však ukáže, jaký je skutečně jeho záměr, bude ho mít samice s mláďaty i nadále na očích. Scéna se odehrává na území amerického státu Montana před 66 miliony let.

Co na toto dílo říkáte? Dle mého je tedy naprosto úžasné, Corbinovi za něj náleží velký palec nahoru!

Zítra se dozvíte, o které zvíře tedy v tomto týdnu kvízu "Který pravěký tvor to je?" šlo, a v neděli proběhne předání diplomu, případně diplomů, kdyby se zúčastnil ještě někdo další! Kvíz bude pokračovat po několik příštích týdnů...

Který pravěký tvor to je? Týden 11. #4

Máme tu čtvrtek, tudíž je čas na poslední nápovědu - tu nejkonkrétnější.

#4: Jedním ze synonym v minulosti užívaných pro tento ptačí rod byla Diatryma.

Tak teď už je to vážně jasné! Pokud jste ale dosud nezkusili štěstí, napište jméno toho zvířete do komentáře, a máte zajištěný diplom! V sobotu vydám článek se správnou odpovědí...

Který pravěký tvor to je? Týden 11. #3

Třetí nápověda tvrdí, že...

#3: Ačkoliv byl dříve považován za predátora, nyní je na tohoto tvora nahlíženo spíše jako na býložravce. Zřejmě požíral tuhý rostlinný materiál a semena.

Už víte, který tvor by to mohl být?

Který pravěký tvor to je? Týden 11. #2

Dvanáctá odbila, je čas na druhou nápovědu! Připomínám, že odpověď můžete napsat kdykoliv do soboty, klidně si ale tipněte už teď! Kdo ví, třeba se trefíte!

#2: Pozůstatky tohoto tvora byly nalezeny v Německu, Belgii, Francii, Anglii, v Severní Americe a také v Číně.

Který pravěký tvor to je? Týden 11. #1

Po půl roce kvíz "Který pravěký tvor to je?" opět pokračuje. Krátce Vás seznámím s pravidly této malé soutěže - především je důležité, že se jí může zúčastnit každý! Tento týden i v týdnech následujících na tento blog každý den od pondělí do čtvrtka přibude jedna nápověda. Dohromady tedy budou vydány čtyři nápovědy, podle nichž můžete uhodnout, kterého pravěkého tvora popisují. Tipovat můžete kdykoliv během týdne až do soboty, kdy vyvěsím článek se správnou odpovědí. Pokud rodové jméno popisovaného prehistorického tvora správně uhodnete, dostanete diplom s jeho rekonstrukcí! Článek s diplomy pro zúčastněné pak ideálně vydám vždy v neděli... V pondělí 4. ledna tu tedy máme první nápovědu tohoto týdne:

#1: Toto zvíře žilo v paleocénu a eocénu.

V průběhu týdne budou nápovědy čím dál konkrétnější, tzn. ve čtvrtek už byste měli vědět, oč se jedná. Odpovědi klidně pište do komentářů. V případě, že by Vám komentář nešel odeslat, můžete mi odpověď poslat na e-mail haasvojta@volny.cz. Doufám, že si obnovený kvíz užijete!

Nový druh novozélandského gekona

Téměř před měsícem, 4. prosince 2020, vyšla v žurnále Zootaxa studie zabývající se fylogenetickou a morfologickou analýzou novozélandského gekona druhu Toropuku stephensi z čeledi pagekonovitých (Diplodactylidae). Tento druh se poněkud překvapivě vyskytoval na dvou od sebe zcela izolovaných územích; na poloostrově Coromandel v severní části Severního ostrova a na ostrovech v Cookově průlivu zhruba severně od pobřeží Jižního ostrova, včetně Stephensova ostrova, na který odkazuje druhové jméno tohoto plaza. Již nějakou dobu mezi novozélandskými herpetology panovalo podezření, že dvě populace gekonů, které od sebe oddaluje prakticky celá pevnina Severního ostrova, nemohou patřit ke stejnému druhu. Předchozí fylogenetická analýza vycházela ze zkoumání tří jedinců, a to bylo zkrátka málo. Přestože rozdíly mezi gekony z ostrovů v Cookově průlivu a z poloostrova Coromandel byly značné, výzkumný tým neučinil žádné taxonomické změny, jež by mohly být unáhlené. Avšak výsledky nového výzkumu provedeného Rodneym A. Hitchmoughem, Stuartem V. Nielsenem a Aaronem M. Bauerem nyní jasně dokazují, že populace z poloostrova Coromandel je odlišným, novým druhem.

Zcela jistě jde o zástupce rodu Toropuku, který byl až dosud považován za monotypický - jediným druhem tohoto taxonu byl tedy T. stephensi. Počet druhů novozélandských gekonů se v posledních letech docela měnil. Zatímco některé zdroje stále uvádějí, že na Novém Zélandu žije okolo dvaceti druhů gekonů, jiné zase číslo zvyšují na 39 nebo 40; záleží ostatně na stáří daného zdroje. Posledních několik let bylo ve výzkumu novozélandských gekonů více než podstatných. I tak je ale "nález" nového gekona na poloostrově Coromandel celkově překvapivý, protože právě severní část Severního ostrova patří k územím dosti dobře herpetologicky prozkoumaným. Právě proto se Hitchmough a jeho dva kolegové rozhodli pojmenovat tohoto ještěra Toropuku inexpectatus. Druhové jméno samozřejmě v překladu z latiny znamená "nečekaný". 

Podobně jako bratránek, nyní oficiálně deklarovaný pouze jako obyvatel ostrovů v Cookově průlivu, je i T. inexpectatus nápadně pruhovaný. Některým jedincům, které pro studii vyfotografoval ekolog a herpetolog Dylan van Winkel, se po těle táhnou bílé až krémové pruhy od čenichu po konec ocasu, u jiných jsou zase tyto pruhy tmavé. Zbytek těla je však většinou světle hnědý. Spodní část těla je nepříliš překvapivě bledá. Zavedení taxonu T. inexpectatus má zásadní význam pro ochranu gekonů druhu T. stephensi. Areál rozšíření druhu se nyní výrazně zmenšil, a to je T. stephensi už tak na Červeném seznamu IUCN klasifikován jako druh ohrožený. Ministerstvo památkové péče Nového Zélandu jej přitom od roku 2012 vede v kategorii "národně zranitelný" (Nationally Vulnerable). Také nově objevený T. inexpectatus má velice malý areál rozšíření, jeho status ohrožení však pochopitelně tak brzy po publikování studie není znám. Co se jeho života týče, je jasné, že se jedná především o hmyzožravce. Stejně jako všichni ostatní gekoni žijící na Novém Zélandu přivádí i T. inexpectatus na svět plně vyvinutá, živá mláďata, je to tedy druh viviparní neboli živorodý.

Taxonomie novozélandských gekonů je rozsáhlou kapitolou sama o sobě. Rod Toropuku byl vytvořen až v roce 2011; tehdy provedeného výzkumu se kromě Bauera, Hitchmougha a Nielsena účastnili také Todd R. Jackman a Charles H. Daugherty. Předtím byl T. stephensi a s ním tedy i T. inexpectatus klasifikován jako Hoplodactylus stephensi. Rod Hoplodactylus v současnosti zahrnuje jen dva žijící druhy; třetí je již vyhynulý, a je jím největší gekon, který kdy žil, totiž Hoplodactylus delcourti, obecně známý jako kawekaweau, dorůstající délky až 60 centimetrů a vyhubený patrně okolo roku 1870. Dalšími rody novozélandských gekonů jsou Naultinus, Woodworthia, Mokopirirakau a Dactylocnemis.

Samec T. inexptectatus; starší fotografie pořízená A. H. Whitakerem

Rozšíření dvou od sebe až "příliš podezřele" izolovaných druhů T. stephensi (ostrovy v Cookově průlivu) a T. inexpectatus (poloostrov Coromandel)

Abstrakt studie je k přečtení zde. Ze studie samotné pocházejí i oba obrázky přiložené k tomuto článku, první fotografie je nicméně stažena z webu Zenodo.

Trailer k novému pokračování Lovců kryptidů

Lovci kryptidů se rozpadli. Ale jejich odkaz pokračuje.

Obrázek týdne 1. 1. 2021

Co nás asi čeká v roce 2021? To ukáže jen čas. Můžeme však doufat, že to bude rok dobrý! Začínám ho s Obrázkem týdne s magickým datem 1. 1. 2021, a proto jsem také hledal nějaké obrazové dílo s kouzelnou, příjemnou atmosférou. Nakonec jsem na blogu BBC Earth našel tuto překrásnou rekonstrukci koupajících se sauropodů. Chcete-li si tento poměrně dosti široký obrázek zobrazit v původní velikosti, klikněte sem. Existuje snad lepší způsob, jak vstoupit do Nového roku, než pohledem na spokojené zástupce největších živočichů, jež kdy žili, ve svěžím prehistorickém světě?

Popis k obrázku: Tři obrovití sauropodi druhu Austrosaurus mckillopi se brodí průzračně čistou vodou rozlehlého jezera za poklidného teplého odpoledne. Do vody se přišli zchladit po celém dnu stráveném spásáním listů cykasů a kapraďorostů v okolním lese. Jeden z nich svým hrdelním bučením celému světu oznamuje, že je mu dobře, a že asi jezero hned tak neopustí. Další dva austrosauři se ve vodě pohybují aktivněji a vstupují do větší hloubky. Je výhodné být vysokým sauropodem; vodní plochu překonáte, aniž byste se museli pokusit o plavání a riskovali byste utopení. V pozadí vidíme dva vodopády, kterými do jezera proudí voda z řek protínajících okolní skalní soutěsky. Všechna ta pára, kterou nad hladinou vytvářejí, připomíná jakousi prehistorickou saunu. Scéna se odehrává v letním období na území Antarktidy před 105 miliony let. Pozůstatky austrosaura byly nalezeny v souvrstvích Allaru a Winton v australském Queenslandu a popsány Heberem Longmanem v roce 1933.

Ještě před koncem minulého roku, 30. prosince 2020, jsem napsal na Blogorgonopsid Diaries nový článek pojednávající o vlivu člověka na noční aktivitu vyder - najdete ho na tomto odkazu.

Tento rok rozhodně máme, na co se těšit. Už jsem se zmiňoval o chystaném nezávislém dokumentu Forgotten Bloodlines: Agate, pojednávajícím o dvou savcích z miocénu, který bude vyprávět Nigel Marven! Nigel včera na svém twitterovém účtu oznámil, že v posledních měsících podstoupil léčbu rakoviny mandlí, jež byla úspěšná. Chcete-li, také mu popřejte vše nejlepší do Nového roku! Jsem si jist, že jeho dokumenty Vás, stejně jako mě, provázejí celý život!

Co můžete v blízké době čekat na mém blogu? Příští týden se vrací kvíz "Který pravěký tvor to je?", od pondělí do čtvrtka na něj tedy budou přibývat krátké nápovědy, a vy si budete moci tipnout, kterého vyhynulého živočicha popisují. Kvíz poběží zase několik týdnů a budu rád, když se ho zúčastníte... Ještě jednou Vám přeji vše nejlepší do Nového roku!

Ohlédnutí za výjimečným rokem 2020

Nový rok, nové perspektivy! Těmito slovy jsem začal úvod ke článku Pravěcí netopýři: Aegyptonycteris, který jsem napsal dopoledne 1. ledna 2020, na Nový rok. Tehdy jsem si nedovedl představit, jaký význam pro mě bude ta věta mít na samém konci roku. A vsadím se, že vy se mnou zasouhlasíte. Nikdo z nás nečekal, co svět tento rok potká. Postihla jej koronavirová pandemie, jež si vyžádala životy již 1,81 milionu lidí, a dočasně nebo trvale ovlivnila životy miliard a miliard dalších. Nejprve se to všechno zdálo, jako zápletka z nějakého vědecko-fantastického filmu, jako mezititulková scéna ze Zrození Planety opic. Čemu jsme však na začátku jara možná nedokázali úplně uvěřit, to se stalo tvrdou realitou. A teď s koncem roku jsme tady, v České republice, zaznamenali nejvyšší denní nárůst infikovaných od začátku pandemie. Někteří si možná v létě dopřáli dovolené, jiní zase ne. Ti, kteří pracují ve zdravotnictví nebo zkrátka s lidmi celkově, stejně jako jejich příbuzní moc dobře vědí, jak děsivě se pracovní podmínky změnily. A mnoho lidí zasáhla také ztráta příbuzných, rodinných příslušníků nebo přátel, kteří nemoci COVID-19 podlehli. Na rok 2020 se bude vždy vzpomínat jako na rok, který byl vskutku neobvyklý a překvapivý. 

Ale není to jen koronavirová pandemie, co nás tento rok překvapilo. Rozhodl jsem se napsat tento článek, abych krátce shrnul nejen negativní, ale i pozitivní stránky roku 2020. Pro každého z nás samozřejmě rok 2020 znamená něco jiného, nabízím Vám na něj však svůj pohled...

Co se tedy tento rok změnilo? Na jaře, na podzim i nyní, na začátku zimy, byly naše životy více či méně ovlivněny restrikcemi souvisejícími s koronavirovou pandemií. Někteří lidé museli být v karanténě, u jiných byl koronavirus přímo diagnostikován, a zatímco někteří byli asymptomatičtí, pro jiné bylo zotavit se z nemoci těžké. Je to velmi smutné - tento rok na tuto vysoce infekční nemoc zemřelo tolik lidí, a mnoha jiným COVID-19 zdraví podlomil. Vzpomínám si teď na výsledky výzkumu, které byly v srpnu publikovány v žurnále Nature, a podle nichž se SARS-CoV-2 přenesl na člověka z netopýrů. Je pravděpodobné, že za to může obchod s mrtvými netopýry, z jejichž masa se v některých zemích východní a jihovýchodní Asie vyrábí polévka (překvapivě v Číně, kde se tento koronavirus poprvé objevil, není netopýří polévka zrovna populární, to však nezastavuje jejich lov a import do jiných zemí). Možná, že kdybychom více respektovali svět přírody, kdybychom nelovili zvířata jen proto, že je jejich maso užíváno v tradiční kuchyni - ať už jde o netopýří maso nebo třeba o žraločí ploutve - nenastalo by to, s čím jsme se tento rok potýkali. Čistě teoreticky - co kdyby obchod s masem divokých zvířat neexistoval? V takovém ideálním světě by možná k přenosu SARS-CoV-2 na člověka nikdy nedošlo. A rok 2020 by nebyl takový, jakým byl. Možná se mýlím, je to jen můj názor, a plně beru na vědomí, že původ tohoto koronaviru stále není jistě znám. Ale zamysleme se nad tím. Ne že by to byla pomsta světa přírody vůči člověku, tak to vůbec nevidím. Viry vždy ovlivňovaly ostatní život na naší planetě, to je zkrátka fakt. Jen se asi lidský druh dopustil několika pořádných chyb. Teď za ně platí jedinci, kteří by takové chyby neučinili. Možná se mnou souhlasíte, možná ne. Je nicméně škoda, že se lidstvo jako celek ze svých chyb stále nepoučilo. To se týká i globálního oteplování, vždyť tento rok je opět jedním z nejteplejších v historii - jak už jsem uváděl v polovině prosince, průměrná teplota na Sibiři byla tento rok nejvyšší za desítky tisíc let. Musíme se ze svých chyb konečně poučit.

Postihla nás i řada dalších změn. Některé z nich se týkají světa internetového. Nejen, že rok 2020 je rokem posledním, kdy internetové prohlížeče podporují Adobe Flash Player, tudíž od zítřka už si nebudeme moci zahrát online flash hry, které jsme možná hráli na internetu jako děti (pokud jsme si je tedy nestáhli). Skončilo několik domén, mezi nimi Blog.cz a Galerie.cz, které byly mým druhým domovem od roku 2009. Blogorgonopsid tuto změnu přečkal, a jak vidíte, stále se mu daří dobře. Konec Blogu.cz a převedení Blogorgonopsidu na Blogspot jsem nakonec nebral jako nějakou obrovskou změnu; koneckonců k převedení mého blogu na tuto platformu došlo už půl roku před skončením Blogu.cz. Musím však říci, že mi velice chybí staré blogy zaměřené na přírodu a na paleontologii, které zanikly. I když se k nim vracím například na Web Archive, stále mi chybí. Zrušení blogů tedy bylo něčím, co budu mít s rokem 2020 navždy spojené. Na druhou stranu se mi na Blogspotu líbí, všechno tu funguje výborně, nedochází k žádným výpadkům systému, je to zkrátka skvělé prostředí, a já na něj byl zvyklý už od té doby, co jsem si ke sklonku roku 2018 založil Blogorgonopsid Diaries. Mé blogování zrušení Blogu.cz nepostihlo.

Ba naopak, rok 2020 je rokem, kdy jsem napsal rekordní počet článků. Tento příspěvek je 412. článkem, který jsem letos napsal. Nikdy jsem si nedokázal představit, že se k takovému číslu za jediný rok dostanu! Ani jsem to nijak neplánoval, zkrátka jsem psal příspěvek za příspěvkem, překonal jsem rekordní počty měsíčních příspěvků v lednu, únoru, červnu, srpnu (53 - nejvíc za jediný měsíc v historii tohoto blogu), dokonce i v listopadu. Možná za to může fakt, že k psaní příspěvků jsem měl jakožto mladý jedinec, který tento rok prostě strávil hlavně doma, dostatek času. K tomu jsem ještě letos napsal 9 příspěvků na Blogorgonopsid Diaries. Stříhal jsem videa, a věnoval se pozorování přírody. Na jaře i na podzim jsem měl dost času k tomu, abych sledoval, jak se příroda zotavuje po zimě a jak pak zase před začátkem zimy pomalu usíná. A troufám si říct, že díky množství času, které jsem měl, mi bylo umožněno strávit nejvíc času v lesích, co jsem kdy v životě strávil, díky čemuž jsem viděl za jediný rok asi více druhů ptáků než v letech minulých. Sám mám tedy z tohoto roku plno krásných zážitků.

S koronavirovou pandemií ostatně souviselo i založení Self-Isolating Bird Club britským moderátorem přírodovědných dokumentů Chrisem Packhamem a jeho nevlastní dcerou Megan McCubbin, které na tomto blogu poměrně často zmiňuji. Jejich "ranting about wildlife" bylo během lockdownu denní baštou nejen mě, ale i milionů dalších lidí. Let's just say that thanks to them, we stayed wild!

Co se paleontologických objevů týče, byl na ně rok 2020 opět bohatý. Vzpomeňme na ptakoještěry rodů Ordosipterus nebo Leptostomia, o kterých jsem psal. Vzpomeňme na první irské dinosaury, na prvního afrického hadrosaurida nebo třeba na nález mršiny dvou jeskynních medvědů v sibiřském permafrostu! V lednu byl popsán dromaeosaurid Wulong bohaiensis, v únoru zase mořský plaz Gunakadeit joseeae, a z Alberty na počátku února přišel nález (nebo přesněji popis) nového tyrannosaurida po 50 letech! Paleontologové z Univerzity v Bonnu publikovali v březnu výsledky výzkumu kusu dominikánského jantaru s končetinou miocénního anolise, ve stejném měsíci se pak mluvilo i o dinosauří lebce v jantaru! Měsíc na to byla popsána nejstarší dosud nalezená karibská žába, patřící k rodu Eleutherodactylus, v červnu zase vyšly výsledky výzkumu dinosauřích vajec a také výzkumu zvláštního fosilizovaného objektu z Antarktidy, který mohl být mosasauřím vajíčkem! V červenci byl ohlášen název spodní čelisti jakéhosi aljašského dromaeosaurida, došlo k popisu oligocénního vačnatce rodu Mukupirna, na konci srpna zase vyšly výsledky výzkumu zabývajícího se embryem titanosaura z Argentiny. Dále byl popsán nejstarší zástupce čeledi gibonovitých, Kapi ramnagarensis z indického naleziště Ramnagaru. Před Vánoci jsem zase psal o objevu paludirexe. Paleontologických objevů však bylo mnohem a mnohem více, a já na blogu zmínil jen některé z nich. 

Zoologických či botanických objevů bylo ještě více. Byly popsány nové druhy hadů, ještěrů, obojživelníků, korýšů, rostlin... Ať už se jednalo o nový druh australského gekona v prvních měsících roku, nebo o nový druh orchideje z guayanských stolových hor v minulém měsíci. Vědci po celém světě nadále publikovali výsledky zajímavých výzkumů, popisovali nové druhy živočichů, rostlin, hub, bakterií i virů, věnovali se studiu chování současných i prehistorických zvířat... Samotné rozepisování detailů jen o vybraných objevech by zkrátka zabralo příliš mnoho místa.

Co se týče fikce spojené s pravěkými živočichy, byla v září vydána první série animovaného seriálu Jurassic World Camp Cretaceous. A pokud jde o dokumenty, vyšel například snímek Dinosaurs of Antarctica, který byl však nedlouho po svém uvedení z amerických IMAX kin stažen kvůli koronavirové pandemii. Dokumentárních filmů o přírodě vyšla celá řada; BBC Studios Natural History Unit se skvěle činily. Vyšla řada hodinových dokumentů vyprávěných Sirem Davidem Attenboroughem; jeho nejvýznamnějším dílem z tohoto roku byl však snímek David Attenborough: A Life on Our Planet, vyrobený pro Netflix. Na Viasat Nature vyšly tři nové díly cyklu Divoká Střední Amerika s Nigelem Marvenem (Wild Central America with Nigel Marven) z dílny Nigel Marven Productions. Také byla vydána 4. série Deadly 60 se Stevem Backshallem. Dokumentů však vyšlo mnohem více!

Většina blockbusterů byla z tohoto roku odsunuta na příští, a stejně tak některé velkorozpočtové filmy, jež měly být uvedeny příští rok, byly odsunuty až na rok 2022. To platí i o snímku Jurassic World: Dominion. Nicméně velké filmy (nyní nehovořím jen o snímcích týkajících se přírody, ale o filmech celkově), jež tento rok vyšly, například Tenet nebo Wonder Woman 1984, se jistě řadí k těm nejlepším. 

S fikcí jsem nezahálel ani já na svém blogu. Tento rok jsem koneckonců napsal většinu kapitol 4. série Lovců kryptidů, která skončila v srpnu, a po ní následoval desetidílný příběh Cryptid Hunters Dark. Jde-li o příběhy (mimo Správce dinosauřího parku), pak byl rok 2020 zřejmě největším za celých 11 let existence Blogorgonopsidu.

Letošní rok byl nabitý událostmi. Stala se spousta věcí negativních, ale i pozitivních. A kdyby nic jiného, můžeme říci, že rok 2020 byl v mnoha ohledech neobyčejný.

Na co se můžeme těšit v roce 2021? Jak už jsem slíbil, budu Vás i nadále informovat o nových dokumentech o přírodě a o dinosaurech. V posledních dnech bylo oznámeno, že Nigel Marven bude vyprávět nezávislý dokument Forgotten Bloodlines: Agate, vyprávějící příběh dvou miocénních savců - máme tedy, na co se těšit! O tomto filmu se příští rok určitě ještě mnohokrát zmíním! Čeká nás i vydání hry Prehistoric Kingdom. Jistě se můžeme těšit na spoustu nových paleontologických, zoologických i botanických objevů. A k tomu ještě na mnoho velkých filmů i knih, které v následujícím roce vyjdou. Bude toho zkrátka hodně!

Chci Vám tedy popřát vše nejlepší do roku 2021! Užijte si Silvestr, a oslavte začátek Nového roku!