Máme 8. listopadu, jenž je nedělí, a to samozřejmě na blogu Blogorgonopsid znamená den vydání další, tentokrát již 47. části projektu Kniha týdne! Publikace, které jsem věnoval pozornost v uplynulém týdnu a kterou vám v tomto příspěvku představím, má čistě paleontologickou a paleoekologickou tématiku, takže článek o ní na tento blog nepochybně patří (ale ne, že by sem ostatní články občasně i na jiná témata nepatřily). Předchozí paleoliteraturou, se kterou jsem vás v rámci Knihy týdne seznámil, jsou knihy
Planeta dinosaurů od Cavana Scotta,
Stezkami lovců mamutů od Radana Květa,
Pandin palec od Stephena Jaye Goulda,
The Fossil Hunter od Shelley Emling,
When the Sahara Was Green od Martina Williamse,
Fossil Frogs and Toads of North America od J. Alana Holmana,
Jak vznikl člověk: Sága rodu Homo od Vratislava Mazáka,
Putování s dinosaury od Tima Hainese,
Dějiny planety Země od Stephena Jaye Goulda, Michaela Bentona a jejich kolegů,
Tak jako dinosauři od Erica Buffetauta a
Dinosauři - Velká kniha objevů od Darrena Naishe. Dnes vás seznámím s knihou zaměřenou na křídovou faunu severní Afriky.
The Desert Bones (česky Pouštní kosti) s podtitulem The Paleontology and Paleoecology of Mid-Cretaceous North Africa (Paleontologie a paleoekologie středně křídové severní Afriky) je kniha britského paleoekologa a paleobiologa Jamala Ijouihera, vydaná nakladatelstvím Indiana University Press v listopadu 2022. Jde o zevrubnou publikaci poskytující seriózním zájemcům důkladný úvod do poznávání severoafrické fauny a flóry nejstaršího chronostratigrafického stupně svrchní křídy, cenomanu, z doby před asi 100,5 až 93,9 miliony lety, a o jednu z nejdůležitějších nedávno vydaných knih o africké paleontologii. Jamale Ijouiher, který je uznávaným specialistou na africké neptačí dinosaury a předním světovým odborníkem na severoafrickou paleobiotu, v této knize čtenářům poskytuje vyčerpávající výčet všech dobře i málo známých zástupců severoafrické cenomanské bioty, ať už jde o nejslavnější z tamních dinosaurů, jako jsou rody Spinosaurus, Paralititan, Ouranosaurus, Deltadromeus, Carcharodontosaurus, Rugops nebo Bahariasaurus, tak o tehdejších nepříliš dobře známých rybách, obojživelnících, šupinatých plazech a krokodylimorfech či o různorodých rostlinách. Většina druhů, o nichž shrnuje informace vycházející z pečlivě citovaných odborných článků, je navíc v knize přivedena k životu brilantními barevnými malbami předních paleoilustrátorů naší doby, Joschui Knüppeho (který je zodpovědný za nejvíce rekonstrukcí v knize) a Andreye Atuchina. The Desert Bones však není jen odbornou encyklopedií; zájemci se v ní dozví také základní informace o cenomanských ekosystémech v severní Africe a o geologických souvrstvích onoho regionu, díky čemuž bude tato kniha lákavá i pro širší zájemce o geologii. Pro mne osobně jako zájemce o fosilní faunu, a zvláště pak fosilní obratlovce, je ovšem nejzajímavější ta nejdelší kapitola této knihy, zaměřená právě na ně. The Desert Bones je skvělou publikací pro všechny, kteří se pohnuli z populárně naučné literatury k odbornějším textům; pro všechny, kteří si chtějí udělat opravdu ucelený obrázek o tom, co se o cenomanských ekosystémech severní Afriky ví; a pro paleoartisty a tvůrce dokumentárních pořadů, kteří chtějí oblíbené severoafrické dinosaury vyobrazit v prostředí autentické flóry a fauny. Dalšími knihami Jamala Ijouihera je šestasedmdesátistránková publikace Travels Through Cretaceous Africa (Cesty křídovou Afrikou), vydaná v dubnu 2025, a takřka pětisetstránková publikace Finding the Lost World (Hledá se Ztracený svět), z loňského listopadu, zaměřená na nejslavnější dinosauří román Arthura Conana Doyla.

Přední obálka knihy
The Desert Bones, vydané akademickým vydavatelstvím Indiana University Press v roce 2022. Zdroj:
Indiana University Press
Od mala jsem byl fascinován středně křídovou faunou severní Afriky. A který vážnější zájemce o pravěkou přírodu a zvláště o fosilní obratlovce vůbec středně křídovou faunou severní Afriky fascinován nebyl? Vždyť tam tehdy, před těmi zhruba 100 až 93 miliony roky, žil největší teropodní dinosaurus, kterého dosud věda zná.
Spinosaurus aegyptiacus - ten, který nebyl na seznamu InGenu, nebo jak to kdysi napsal jeden fotograficky nadaný blogerský kolega, Hammondovo malé špinavé tajemství. Tohle úžasné čtrnáctimetrové zvíře s výraznou zádovou "ploutví" bylo v realitě mnohem zajímavější, než hladová bestie z Jurského parku 3 (
Jurassic Park III), která ho tolik proslavila v populární kultuře, a čím dál častěji je subjektem kvalitních dokumentárních pořadů s paleontologickou tématikou. Loni jsme, usazeni na kraji židlí a křesel, s napětím sledovali příběh spinosaura Sobeka ve druhé epizodě dle mého úsudku velice podařeného Putování s dinosaury 2 (
Walking with Dinosaurs 2), a letos se zase tento úžasný dinosaurus objevil ve velkodokumentu Dinosauři (
The Dinosaurs) od Silverback Films na Netflixu.
Spinosaurus je určitě největším lákadlem takřka sto milionů let zmizelého světa, který je, upřímně řečeno, o dost zajímavější, než nějaké pyramidy. Navíc je to zvíře stále plné tajemství, a letos paleontology popsaný
Spinosaurus mirabilis,
o kterém jsem napsal článek v únoru, je důkazem toho, že ho ještě pořád dost dobře neznáme - což je pro vědce, kteří se spinosaurem zabývají, včetně Paula Serena a Nizara Ibrahima, určitě velmi potěšující, neboť vědí, že mají zajištěnu práci na mnoho dalších roků. Ale
Spinosaurus byl samozřejmě jen jedním z mnoha tehdejších dinosaurů a širší fauny, která by do severní Afriky nalákala vážného zájemce s ne zrovna povrchními znalostmi, vybaveného strojem umožňujícím cestování v čase. S mnoha zástupci tehdejší bohaté fauny, ale také flóry, vás populárně naučné televizní a streamovací dokumenty neseznámí - zato se s nimi seznámíte v knize
The Desert Bones. Nebudete litovat, když po ní sáhnete. Osobně ji musím vřele doporučit.
Na tuto publikaci mě poprvé před nějakou dobou upozornil web The Inquisitive Biologist. Jeho autor napsal recenzi The Desert Bones loni na podzim, kdy věnoval pozornost i dalším paleoknihám; předtím psal také o knize The Lost Dinosaurs of Egypt (Ztracení dinosauři Egypta) od Williama Northdurfta a jeho kolegů, vydané už v roce 2002. Minimálně tehdy jsem už věděl, že bych se na The Desert Bones rád podíval, a konečně jsem k této knize dostal v týdnu od pondělí 2. listopadu do neděle 8. listopadu 2026 (a ač vás to možná tolik nezajímá, mám ji spojenu se svou letošní preventivní zubní prohlídkou, která mimochodem dopadla velmi dobře... takový chrup by mi možná i ten nejdravější Spinosaurus záviděl). Pro začátek s vámi však musím sdílet jednu důležitou informaci - toto není kniha na jediný týden. Asi žádná akademická publikace takového rozsahu vlastně není knihou na jeden týden. Přesto jsem rád, že jsem z ní přečetl značnou část; protože její většinu tvoří popisky rostlin a zvířat, přeskočil jsem spoustu stran. Autor webu The Inquisitive Biologist to vystihl trefně, když uvedl, že The Desert Bones není jako populárně naučná kniha, kterou zhltnete za jediné odpoledne. Do značné míry jde vlastně o katalog druhů, ne ovšem tak technického charakteru, jako třeba publikace The Fossil Frogs and Toads of North America, které jsem věnoval pozornost během Žabího týdne 2026. Obrovsky chci na The Desert Bones ocenit přehlednost textu, stručnost popisků, velké množství vybraných druhů (včetně těch, o kterých se toho ví jen velmi málo; a přesto v ní na vás jinak těžko dostupné informace o nich čekají) a v neposlední řadě veliké množství doplňujících obrazových materiálů, z nichž naprostou většinu zpracoval Joschua Knüppe, který už mnoho let pravidelně dělá Paleostream (jak určitě zájemci o paleoart dobře vědí). Je to přehledná kniha, kterou můžete kdykoli prolistovat, a kdykoli si doplnit obrázek toho, co v pozdější severní Africe ve střední křídě žilo. Nedocenitelně přínosná kniha.
The Desert Bones má rozsah 326 stran, přičemž samotný text knihy s mnoha obrazovými materiály zabírá 253 stran. Spolu se čtyřstránkovým Úvodem ji tvoří 8 kapitol. První z nich, The Paleoenvironments and Stratigraphy of North Africa (Paleoenvironmenty a stratigrafie severní Afriky), poskytuje čtenářům informace severoafrické křídové geologii, s údaji o jednotlivých známých a dobře či méně dobře prostudovaných souvrstvích v Egyptě, Libyii, Alžírsku, Tunisku a Maroku. Druhá, The Flora of North Africa (Flóra severní Afriky), je paleobotanickou kapitolou, a autor v ní čtenáře seznámí s širokou paletou fosilních rostlin, které v oné době v této části světa žily. Třetí kapitola, The Fauna of North Africa: Invertebrates (Fauna severní Afriky: Bezobratlí), zabírá dobrou čtyřicítku stran, a představuje zevrubný výčet různorodých bezobratlých, od amonitů přes korýše až po fosilní hmyz, se kterými byste se v mořských i suchozemských ekosystémech severní Afriky v cenomanu setkali. Čtvrtá kapitola, The Fauna of North Africa: Vertebrates (Fish) (Fauna severné Afriky: Obratlovci - ryby), je zaměřena na paryby a ryby, od známého onchopristise přes různorodé žraloky po mawsonie a dvojdyšné ryby. V páté kapitole, The Fauna of North Africa: Vertebrates (Tetrapoda) (Fauna severné Afriky: Obratlovci - čtvernožci), se čtenáři seznámí nejen s paletou severoafrických dinosaurů ze střední křídy, včetně už mnohokrát zmíněného spinosaura, ale také s tehdejšími krokodyliformy, želvami, hady - včetně možná až pětimetrového rodu Simoliophis - a pterosaury. Následuje kapitola North African Ecology (Severoafrická ekologie), ve které se dozvíte o tom, co se k roku 2022 vědělo o cenomanských korálových útesech v Alžírsku, mangrovových lesích v Egyptě a celkově o fungování tehdejších ekosystémů a roli jednotlivých druhů v nich. Sedmá kapitola, The March of the Oysters (Pochod ústřic), je zaměřena na migrace mořských bezobratlých (mlžů, lasturnatek a ježovek), šupinatých a dinosaurů ze severní Afriky do jiných částí světa nebo naopak v průběhu cenomanu. A konečně osmá kapitola, The Cenomanian Mass Extinction (Cenomanské masové vymírání), pojednává o oceánské anoxické události na hranici cenoman-turon, během které se z naší planety vytratilo okolo 26 % mořských organismů, a z řad obratlovců zcela zmizeli například ichtyosauři. Strany 257 až 262 tvoří doplňující seznam plžů, ježovek, mlžů a dalších organismů z cenomanu severní Afriky. Jak jsem již uvedl, kniha je bohatě ilustrována především barevnými malbami Joschui Knüppeho, nechybí ale ani řada fotografií fosilií z různých zdrojů.

Malé hejno ammonotidů rodu
Baculites, jehož zástupci žili před 95 až 65 miliony let, nápadně podobných nepříbuzným prvohorním orthoceridům. Zdroj:
dolevfab