Budoucnost filmového DC je zase zpečetěna

Věřte mi, milí návštěvníci, že chci tento blog opravdu co nejvíce orientovat paleontologickým směrem, zvláště po předchozích týdnech, které jsem věnoval z velké části jiným tématům. Dnes se mi ale zachtělo vyjádřit se k něčemu, co vůbec s přírodou a studiem přírodního světa nemá co do činění - k aktuálnímu dění v americkém entertainmentu. Asi už jste v posledních zhruba dvou hodinách před vydáním tohoto příspěvku zaznamenali, že DC Studios, filmové studio zodpovědné za mé oblíbené DCčkové filmy Superman (2025) od Jamese Gunna a Supergirl (2026) od Craiga Gillespieho, se potýká se změnou leadershipu. Gunn a jeho producentský kolega Peter Safran nečekaně odcházejí, a jejich pozici vedoucích studia má zaujmout Jeremy Latcham. Je to úplně směšné; filmové DC prostě nikdy nebude konzistentní, jeho vedení se co pár let mění, a tentokrát je to opravdu změna k horšímu. 

Budu upřímný. Předchozí filmové DC pod taktovkou DC Films nebylo nic moc. Po edgy potemnělé, trapně teenagerovsky nihilistické a hlavně nedokončené (a tak to zůstane, naštěstí) sáze v modlu bizarního kultu proměněného Zacka Snydera přišli podivní lidé typu Waltera Hamady, pak se dokonce filmové DC pokusila převzít hornina Dwayne Johnson (no, hierarchie DC světa se změnila, ale ne tak, jak si to představoval), a byl to prostě chaos. To filmové univerzum nemělo konzistenci. Liga spravedlnosti Zacka Snydera a přidružený Sebevražedný oddíl byly tvořeny herci, kteří se ukázali být sexisty, sexuálními predátory, sionisty a podobnými pochybnými jedinci. Když značku přebrali James Gunn a Peter Safran, svitla konečně naděje. A posledních pár let jsem byl opravdu fanouškem filmového DC, tedy nového DCU, které bylo novým začátkem. Byl to konzistentní svět s konzistentní a velmi sympatickou politikou. Creature Commandos byl antifašistický animovaný seriál. Druhá série Peacemakera byla explicitně protináckovská. Superman byl pro-palestinský. Letošní Supergirl byla anti-Epsteinovská. A nově vydaný Clayface, který je stále v kinech, poukázal na neduhy kultury celebrit a filmového průmyslu, který ji v určitém ekonomickém systému vytváří. Pohoda. Konečně DC filmy a seriály, které jsou o něčem. O něčem sociálně relevantním. Jen tragičtí jedinci přece chtějí stoprocentní eskapismus a přejí si, aby jim entertainment nepřipomínal reálný svět. 

Jenže reálný svět je hodně woke, poselství všech těch jmenovaných projektů z DCU je hodně woke, a to se novým majitelům značky DC, Ellisonům z Paramoumtu, který nakonec po legálních těžkostech vlastní společnost Warner Bros. Discovery, nelíbí. Ne, Ellisonovi jsou velcí podporovatelé Donalda Trumpa a Izraele. Takže levicově liberální vizi DCU nechtějí. Gunn a Safran museli být donuceni odejít, a na jejich místo byl dosazen bývalý marvelovský producent, který leze do podcastů amerických křesťanských nacionalistů a hlásá v nich, že chce vytvářet superhrdinské filmy pro křesťanské publikum. Přeloženo, pro křesťansky nacionalistické publikum. Tudíž budoucnost DC je zase zpečetěna. Teď ho vede někdo, kdo chce, aby Superman byl SuperMAGAman. Protože chudáci křesťani v červených čepičkách, věřící v druhý příchod kristaježíšepána v podobě Epsteinova bestieho momentálně se nacházejícího v Bílém domě, nemají už žádné superhrdinské filmy, na které by koukali. Cílem je tedy gentrifikovat a pokřesťanštit mnohé původně židovskými ateisty vytvořené komiksové postavy; co Snyder před desetiletím nezrandyánštěl, to bude pokřtěno. A o takový DC svět nemám zájem.

James Gunn, do dnešního dne co-CEO DC Studios, s hercem Davidem Corenswetem při natáčení filmu Superman (2025). Zdroj: Digital Spy

Víte, co mě štve? Že tato verze hraného DC světa měla takový potenciál, a ten byl v podstatě zahozen jen krátce po jejím začátku. Možná si říkáte: "No, ale vždyť ten nový týpek, který bere studio od Gunna a Safrana, nebude franšízu rušit. Série bude pokračovat!" No jo, jenže pod jeho taktovkou. A bude se do ní promítat jeho politika. A politika Ellisonových. A to jsou prostě fašouni. Dnes večer jsem se na jedné ze sociálních sítí setkal se satirickým příspěvkem, podle něhož se Superman ve filmu Muž zítřka (Man of Tomorrow), který vyjde příští rok, přidá na stranu Boravie a pomůže jí dobýt Jarhanpur. Takového Supermana by Ellisonové jistě rádi. 

Superhrdinský žánr má miliony různých problémů, ale lze si jej užít, bourá-li mantinely. Latcham určitě nemá vizi, která je bude bourat nadále. Ze všeho, co o něm zatím víme, vyplývá, že to je člověk s hodně zpátečnickým pohledem na svět. DC bylo chvíli v suchu pod Gunnem a Safranem (jistě, nic nebylo perfektní - vždyť vzpomeňme na Toma Kinga... to je opravdu sociopat). Jenže teď je zase pod krupobitím. A nejspíš vždycky bude. Můj zájem o něj v důsledku toho dosti poklesl.

The Desert Bones | Kniha týdne

Máme 8. listopadu, jenž je nedělí, a to samozřejmě na blogu Blogorgonopsid znamená den vydání další, tentokrát již 47. části projektu Kniha týdne! Publikace, které jsem věnoval pozornost v uplynulém týdnu a kterou vám v tomto příspěvku představím, má čistě paleontologickou a paleoekologickou tématiku, takže článek o ní na tento blog nepochybně patří (ale ne, že by sem ostatní články občasně i na jiná témata nepatřily). Předchozí paleoliteraturou, se kterou jsem vás v rámci Knihy týdne seznámil, jsou knihy Planeta dinosaurů od Cavana Scotta, Stezkami lovců mamutů od Radana Květa, Pandin palec od Stephena Jaye Goulda, The Fossil Hunter od Shelley Emling, When the Sahara Was Green od Martina Williamse, Fossil Frogs and Toads of North America od J. Alana Holmana, Jak vznikl člověk: Sága rodu Homo od Vratislava Mazáka, Putování s dinosaury od Tima Hainese, Dějiny planety Země od Stephena Jaye Goulda, Michaela Bentona a jejich kolegů, Tak jako dinosauři od Erica Buffetauta a Dinosauři - Velká kniha objevů od Darrena Naishe. Dnes vás seznámím s knihou zaměřenou na křídovou faunu severní Afriky.

The Desert Bones (česky Pouštní kosti) s podtitulem The Paleontology and Paleoecology of Mid-Cretaceous North Africa (Paleontologie a paleoekologie středně křídové severní Afriky) je kniha britského paleoekologa a paleobiologa Jamala Ijouihera, vydaná nakladatelstvím Indiana University Press v listopadu 2022. Jde o zevrubnou publikaci poskytující seriózním zájemcům důkladný úvod do poznávání severoafrické fauny a flóry nejstaršího chronostratigrafického stupně svrchní křídy, cenomanu, z doby před asi 100,5 až 93,9 miliony lety, a o jednu z nejdůležitějších nedávno vydaných knih o africké paleontologii. Jamale Ijouiher, který je uznávaným specialistou na africké neptačí dinosaury a předním světovým odborníkem na severoafrickou paleobiotu, v této knize čtenářům poskytuje vyčerpávající výčet všech dobře i málo známých zástupců severoafrické cenomanské bioty, ať už jde o nejslavnější z tamních dinosaurů, jako jsou rody Spinosaurus, Paralititan, Ouranosaurus, Deltadromeus, Carcharodontosaurus, Rugops nebo Bahariasaurus, tak o tehdejších nepříliš dobře známých rybách, obojživelnících, šupinatých plazech a krokodylimorfech či o různorodých rostlinách. Většina druhů, o nichž shrnuje informace vycházející z pečlivě citovaných odborných článků, je navíc v knize přivedena k životu brilantními barevnými malbami předních paleoilustrátorů naší doby, Joschui Knüppeho (který je zodpovědný za nejvíce rekonstrukcí v knize) a Andreye Atuchina. The Desert Bones však není jen odbornou encyklopedií; zájemci se v ní dozví také základní informace o cenomanských ekosystémech v severní Africe a o geologických souvrstvích onoho regionu, díky čemuž bude tato kniha lákavá i pro širší zájemce o geologii. Pro mne osobně jako zájemce o fosilní faunu, a zvláště pak fosilní obratlovce, je ovšem nejzajímavější ta nejdelší kapitola této knihy, zaměřená právě na ně. The Desert Bones je skvělou publikací pro všechny, kteří se pohnuli z populárně naučné literatury k odbornějším textům; pro všechny, kteří si chtějí udělat opravdu ucelený obrázek o tom, co se o cenomanských ekosystémech severní Afriky ví; a pro paleoartisty a tvůrce dokumentárních pořadů, kteří chtějí oblíbené severoafrické dinosaury vyobrazit v prostředí autentické flóry a fauny. Dalšími knihami Jamala Ijouihera je šestasedmdesátistránková publikace Travels Through Cretaceous Africa (Cesty křídovou Afrikou), vydaná v dubnu 2025, a takřka pětisetstránková publikace Finding the Lost World (Hledá se Ztracený svět), z loňského listopadu, zaměřená na nejslavnější dinosauří román Arthura Conana Doyla.

Přední obálka knihy The Desert Bones, vydané akademickým vydavatelstvím Indiana University Press v roce 2022. Zdroj: Indiana University Press

Od mala jsem byl fascinován středně křídovou faunou severní Afriky. A který vážnější zájemce o pravěkou přírodu a zvláště o fosilní obratlovce vůbec středně křídovou faunou severní Afriky fascinován nebyl? Vždyť tam tehdy, před těmi zhruba 100 až 93 miliony roky, žil největší teropodní dinosaurus, kterého dosud věda zná. Spinosaurus aegyptiacus - ten, který nebyl na seznamu InGenu, nebo jak to kdysi napsal jeden fotograficky nadaný blogerský kolega, Hammondovo malé špinavé tajemství. Tohle úžasné čtrnáctimetrové zvíře s výraznou zádovou "ploutví" bylo v realitě mnohem zajímavější, než hladová bestie z Jurského parku 3 (Jurassic Park III), která ho tolik proslavila v populární kultuře, a čím dál častěji je subjektem kvalitních dokumentárních pořadů s paleontologickou tématikou. Loni jsme, usazeni na kraji židlí a křesel, s napětím sledovali příběh spinosaura Sobeka ve druhé epizodě dle mého úsudku velice podařeného Putování s dinosaury 2 (Walking with Dinosaurs 2), a letos se zase tento úžasný dinosaurus objevil ve velkodokumentu Dinosauři (The Dinosaurs) od Silverback Films na Netflixu. Spinosaurus je určitě největším lákadlem takřka sto milionů let zmizelého světa, který je, upřímně řečeno, o dost zajímavější, než nějaké pyramidy. Navíc je to zvíře stále plné tajemství, a letos paleontology popsaný Spinosaurus mirabilis, o kterém jsem napsal článek v únoru, je důkazem toho, že ho ještě pořád dost dobře neznáme - což je pro vědce, kteří se spinosaurem zabývají, včetně Paula Serena a Nizara Ibrahima, určitě velmi potěšující, neboť vědí, že mají zajištěnu práci na mnoho dalších roků. Ale Spinosaurus byl samozřejmě jen jedním z mnoha tehdejších dinosaurů a širší fauny, která by do severní Afriky nalákala vážného zájemce s ne zrovna povrchními znalostmi, vybaveného strojem umožňujícím cestování v čase. S mnoha zástupci tehdejší bohaté fauny, ale také flóry, vás populárně naučné televizní a streamovací dokumenty neseznámí - zato se s nimi seznámíte v knize The Desert Bones. Nebudete litovat, když po ní sáhnete. Osobně ji musím vřele doporučit.

Na tuto publikaci mě poprvé před nějakou dobou upozornil web The Inquisitive Biologist. Jeho autor napsal recenzi The Desert Bones loni na podzim, kdy věnoval pozornost i dalším paleoknihám; předtím psal také o knize The Lost Dinosaurs of Egypt (Ztracení dinosauři Egypta) od Williama Northdurfta a jeho kolegů, vydané už v roce 2002. Minimálně tehdy jsem už věděl, že bych se na The Desert Bones rád podíval, a konečně jsem k této knize dostal v týdnu od pondělí 2. listopadu do neděle 8. listopadu 2026 (a ač vás to možná tolik nezajímá, mám ji spojenu se svou letošní preventivní zubní prohlídkou, která mimochodem dopadla velmi dobře... takový chrup by mi možná i ten nejdravější Spinosaurus záviděl). Pro začátek s vámi však musím sdílet jednu důležitou informaci - toto není kniha na jediný týden. Asi žádná akademická publikace takového rozsahu vlastně není knihou na jeden týden. Přesto jsem rád, že jsem z ní přečetl značnou část; protože její většinu tvoří popisky rostlin a zvířat, přeskočil jsem spoustu stran. Autor webu The Inquisitive Biologist to vystihl trefně, když uvedl, že The Desert Bones není jako populárně naučná kniha, kterou zhltnete za jediné odpoledne. Do značné míry jde vlastně o katalog druhů, ne ovšem tak technického charakteru, jako třeba publikace The Fossil Frogs and Toads of North America, které jsem věnoval pozornost během Žabího týdne 2026. Obrovsky chci na The Desert Bones ocenit přehlednost textu, stručnost popisků, velké množství vybraných druhů (včetně těch, o kterých se toho ví jen velmi málo; a přesto v ní na vás jinak těžko dostupné informace o nich čekají) a v neposlední řadě veliké množství doplňujících obrazových materiálů, z nichž naprostou většinu zpracoval Joschua Knüppe, který už mnoho let pravidelně dělá Paleostream (jak určitě zájemci o paleoart dobře vědí). Je to přehledná kniha, kterou můžete kdykoli prolistovat, a kdykoli si doplnit obrázek toho, co v pozdější severní Africe ve střední křídě žilo. Nedocenitelně přínosná kniha.

The Desert Bones má rozsah 326 stran, přičemž samotný text knihy s mnoha obrazovými materiály zabírá 253 stran. Spolu se čtyřstránkovým Úvodem ji tvoří 8 kapitol. První z nich, The Paleoenvironments and Stratigraphy of North Africa (Paleoenvironmenty a stratigrafie severní Afriky), poskytuje čtenářům informace severoafrické křídové geologii, s údaji o jednotlivých známých a dobře či méně dobře prostudovaných souvrstvích v Egyptě, Libyii, Alžírsku, Tunisku a Maroku. Druhá, The Flora of North Africa (Flóra severní Afriky), je paleobotanickou kapitolou, a autor v ní čtenáře seznámí s širokou paletou fosilních rostlin, které v oné době v této části světa žily. Třetí kapitola, The Fauna of North Africa: Invertebrates (Fauna severní Afriky: Bezobratlí), zabírá dobrou čtyřicítku stran, a představuje zevrubný výčet různorodých bezobratlých, od amonitů přes korýše až po fosilní hmyz, se kterými byste se v mořských i suchozemských ekosystémech severní Afriky v cenomanu setkali. Čtvrtá kapitola, The Fauna of North Africa: Vertebrates (Fish) (Fauna severné Afriky: Obratlovci - ryby), je zaměřena na paryby a ryby, od známého onchopristise přes různorodé žraloky po mawsonie a dvojdyšné ryby. V páté kapitole, The Fauna of North Africa: Vertebrates (Tetrapoda) (Fauna severné Afriky: Obratlovci - čtvernožci), se čtenáři seznámí nejen s paletou severoafrických dinosaurů ze střední křídy, včetně už mnohokrát zmíněného spinosaura, ale také s tehdejšími krokodyliformy, želvami, hady - včetně možná až pětimetrového rodu Simoliophis - a pterosaury. Následuje kapitola North African Ecology (Severoafrická ekologie), ve které se dozvíte o tom, co se k roku 2022 vědělo o cenomanských korálových útesech v Alžírsku, mangrovových lesích v Egyptě a celkově o fungování tehdejších ekosystémů a roli jednotlivých druhů v nich. Sedmá kapitola, The March of the Oysters (Pochod ústřic), je zaměřena na migrace mořských bezobratlých (mlžů, lasturnatek a ježovek), šupinatých a dinosaurů ze severní Afriky do jiných částí světa nebo naopak v průběhu cenomanu. A konečně osmá kapitola, The Cenomanian Mass Extinction (Cenomanské masové vymírání), pojednává o oceánské anoxické události na hranici cenoman-turon, během které se z naší planety vytratilo okolo 26 % mořských organismů, a z řad obratlovců zcela zmizeli například ichtyosauři. Strany 257 až 262 tvoří doplňující seznam plžů, ježovek, mlžů a dalších organismů z cenomanu severní Afriky. Jak jsem již uvedl, kniha je bohatě ilustrována především barevnými malbami Joschui Knüppeho, nechybí ale ani řada fotografií fosilií z různých zdrojů.

Malé hejno ammonotidů rodu Baculites, jehož zástupci žili před 95 až 65 miliony let, nápadně podobných nepříbuzným prvohorním orthoceridům. Zdroj: dolevfab

Autumnwatch: Nová Anglie - Pestrobarevní ptáci a rozbor soví pelety

Pestrobarevní ptáci a rozbor soví pelety. V roce 2018 byl Autumnwatch v jednom ohledu vyjímečný - nebyl totiž natáčen ve Spojeném království, ale za Atlantikem, na východě USA, kde je podzim (Američany nazývaný "fall") vskutku nejspektakulárnějším. Tým měl základnu poblíž Holderness v americkém státě New Hampshire, kypějícím avifaunou. V tomto segmentu nás legendární moderátorské duo Chris Packham a Michaela Strachan seznámí s několika pestrobarevnými ptačími obyvateli Nové Anglie. Poté, co se Chris pokochá svým losím kalendářem, ze kterého se stal vracející se žert tehdejší série, a Michaela si zavaří na velký problém, když kalendář odhodí na moknoucí lesní půdu, uvidíme některé opeřence lákané k ptačímu krmítku v lese. Po krátkém a neidentifikovatelném záblesku per před kamerou se ukáže sojka chocholatá (Cyanocitta cristata), ládující se semeny v přítomnosti veverky popelavé (Sciurus carolinensis). Další je na řadě samec hýla nachového (Haemorhous purpureus) s jasně růžovou hlavou, takového ekvivalentu evropského zvonka zeleného (Chloris chloris). Z ptáků, kteří se rozhodli neukázat v přímém přenosu, dále uvidíme sýkoru černohlavou (Poecile atricapillus), která v novoanglickém lesním ekosystému vyplňuje podobnou niku, jako evropská sýkora lužní (Poecile montanus) nebo sýkora babka (Poecile palustris). Nejpůsobivějším a nejbarevnějším ptákem Nové Anglie je bezpochyby kardinál červený (Cardinalis cardinalis), jehož samci jsou jasně červeně zbarveni. Další je v ptačí přehlídce na řadě brhlík běloprsý (Sitta carolinensis), dosahující o dost větší velikosti, než brhlíci z evropského kontinentu. Jako posledního uvidíme puštíka proužkovaného (Strix varia), ekvivalent evropského puštíka obecného (Strix aluco), který se týmu ukázal zhruba hodinu před začátkem živého vysílání (tedy zhruba ve dvě hodiny odpoledne). Tento jedinec byl zachycen při vyloučení pelety neboli vývržku, a Chris a Michaela jej pak v přímém přenosu rozebrali, aby zjistili, co tato sova požírala. Chris ve volném čase rozebíral soví vývržky už v dětství, takže ví, jak tuto práci provést co nejrychleji. V peletě nalezne několik kostí jakéhosi hlodavce, zřejmě čipmanka východního (Tamias striatus), byť identifikace nebude moci být provedena s přesností, neboť vývržek neobsahuje lebku!

Klip z první epizody naučného pořadu Autumnwatch: Nová Anglie (Autumnwatch: New England) od BBC Studios Natural History Unit, vysílaného na britské televizní stanici BBC Two na podzim 2018.

Obrázek týdne 6. 11. 2026

V neděli nám začal jedenáctý, tedy předposlední měsíc letošního roku. A než jsme se naděli, pracovní týden je u konce a máme tu páteční večer, kdy tradičně na můj blog musí zamířit další příspěvek do obrázkové rubriky. Tentokrát s vámi chci sdílet asi nejpopulárnější letošní dílo paleoumělce Patchanopa Boonsaie, vystupujícího pod přezdívkou Draconos Takeji, který se jinak věnuje i malbě v žánrech spekulativní biologie, fantasy a anime. Co si o tomto obrázku myslíte? Opravdu povedený, že?

Popisek k obrázku: Ohromný, celých 27 metrů dlouhý sauropod Nagatitan chaiyaphumensis natahuje svůj enormně dlouhý krk k vysoko se nacházejícím, ozeleněným větvím jediného místního titána, který ho převyšuje, a je připraven si z nich něco málo utrhnout. Život v suché údolní nivě není lehký pro jakéhokoli živočicha, a přestože se dospělý Nagatitan se svou ohromnou délkou a hmotností závratných 26 tun nemusí bát prakticky žádného predátora, stále má jednoho úhlavního nepřítele - hlad. Jeho "teplokrevné" tělo vyžaduje, aby za den přijal tuny rostlinné potravy, a tak se tento gigant zastavuje téměř u každého velkého stromu a zčísá z něj, co se dá. Čas od času mu pak zakručí v břiše, a z opačného konce - ne tedy doslova - jeho těla pak vyjde ven natrávená, ne zrovna vábná hromada pozbylá svěží zelené barvy, kterou měl ten listový materiál před vstupem do nagatitanových úst. Až tento jedinec skončí z okusováním větví, přebrodí mělkou řeku, ve které a kolem které to kypí dalším životem. Nepříliš daleko od něj se nachází rybožravý spinosaurid Ichthyovenator laosensis, až 10 metrů dlouhý karnivor, který má právě spadeno na nemalou rybu, jež se mihla pod rozkvetlými lekníny. Mezi ichthyovenatorem a nagatitanem je usazen notosuchián Khoratosuchus jintasakuli, a chladí si ocas ve vodě. Dále v pozadí vidíme uprostřed stromořadí 9 metrů dlouhého dravce ze skupiny carcharodontosaurů, patřícího k druhu Siamraptor suwati. To je zvíře, které by našemu nagatitanovi ještě před pár lety, když byl o pár metrů kratší, mohlo nahnat pořádný strach - a nahnalo by mu ho i dnes, kdyby se náhodou pohybovalo v dobře organizované lovecké tlupě. Tato scéna se odehrává v místech, z nichž bude jednoho dne severovýchodní Thajsko s pozoruhodným souvrstvím Khok Kruat, před 115 miliony let. Letos popsaný Nagatitan je již 14. pojmenovaným thajským dinosaurem.

O nagatitanovi jsem psal v červenci; byl jedním ze tří sauropodů, které jsem vám představil v příspěvku Seznámení se třemi nově popsanými sauropody z jara a léta 2026. Jen malá asociace - tento dinosaurus je pojmenován podle Nágy z jihoasijských a jihovýchodoasijských mytologií, ale ve mě slovo "naga" vyvolává asociaci s Nágálandem, indickým regionem, ve kterém se odehrává nejnovější film s Douglasem Henshallem, skotským hercem, který ztvárnil oblíbenou postavu profesora Cuttera v Pravěk útočí (Primeval). Jde o snímek Angh, a zkoumá vymazání kultury a domorodé identity, o které Nágáland připravil kolonialismus.

Co dalšího můžete na tomto blogu očekávat? Rád bych se vrátil k rubrice Videa, neboť mám pro vás vybraných pár pěkných úryvků z jednoho dobrého naučného pořadu o přírodě - hádejte, z kterého! Jinak v neděli vyjde 47. část projektu Kniha týdne. Nadále platí, že chci v dohledné době produkovat hlavně příspěvky s paleontologickou tématikou.

Další nový megaraptor, Rinconraptor z Argentiny!

Před takřka třemi týdny, v sobotu 17. října, jsem vás na tomto blogu informoval o vůbec prvním evropském zástupci kladu Megaraptora, druhu Invictictibellatrix amberina z anglického ostrova Wight. To byl sám o sobě významný objev, neboť poskytl vhled do evoluce této skupiny teropodů v době zřejmě nepříliš dlouho předcházející jejich šíření na jižní polokouli. Vypadá to, že megaraptoři, dovolíte-li mi tu anglickou frázi, "can't catch a break". Jen co na seznam zástupců této větve přibyl nově popsaný druh, hned se o svých pět minut slávy ve smršti dinosaurologických objevů hlásí další. Tentokrát jde o zástupce čeledi Megaraptoridae, který se vyskytoval na území pozdější Argentiny před 83 miliony lety. V říjnu tohoto roku publikoval odborný časopis Palaeontologia Electronica článek paleontologa obratlovců Ariela H. Méndeze z Centro Nacional Patagónico a jeho kolegů, kteří v něm na základě exempláře sestávající z spodní části levé pažní kosti, fragmentu pravé holenní kosti, deseti ocasních obratlů a vidličné kosti popsali druh Rinconraptor pipoae. Všechny tyto pozůstatky byly rozmístěny na území o asi 4 čtverečních metrech v lokalitě Cerro Overo asi 50 kilometrů jihozápadně od města Rincón de los Sauces v severoargentinské provincii Neuquén, a pocházely z geologického souvrství Bajo de la Carpa, jež je středně santonského až pozdně santonského stáří (je tvořeno horninami datovanými do doby před 86 až 83 miliony let). Kromě fragmentu holenní kosti se všechny ostatní části exempláře nacházely na zemském povrchu, vyproštěny z pevného sevření geologické minulosti naší planety. Není asi třeba zastavovat se u významu rodového názvu tohoto dinosaura, určitě je však dobré zmínit, proč nese druhové přízvisko pipoe. Autoři popisu rozhodli, že jím tento druh poctí doktorandku Lauru Pipo, která byla asistentkou výzkumného týmu, jenž exemplář nalezl. Rinconraptor je nyní 10. přírůstkem na seznam známých megaraptoridů, a 15. zatím známým zástupcem kladu Megaraptora.

Rinconraptor ve své pozdně křídové patagonské domovině. Rekonstrukce od Huga Valdéze převzatá z Paleo Page na Facebooku

Za života byl tento masožravý teropod zhruba 7 metrů dlouhý; autoři studie počítají s délkou 6 až 8,5 metru. Byl to středně velký až velký zástupce kladu megaraptorů, a svou patagonskou domovinu sdílel se středně velkými až velkými teropody z čeledi Abelisauridae. Konkrétně šlo o 3,5 metru dlouhý druh Llukalkan aliocranianus a o 5,6 metru dlouhý druh Viavenator exxoni. Mohl si s nimi konkurovat, anebo je možné, že tito masožravci obývali své vlastní ekologické niky, a o zdroje potravy soupeřili jen málokdy. Dále souvrství Bajo de la Carpa vydalo také pozůstatky megaraptorida druhu Tratayenia rosalesi, vědecky popsaného v roce 2018, který byl až 8 metrů dlouhý. Všichni tito středně velcí až velcí masožravci spolu žili v semiaridním, polosuchém prostředí, navíc ještě se sauropody rodů Bonitasaura a Overosaurus, ptačím dinosaurem Patagopteryxem či alvarezsauridem rodu Achillesaurus. Ekosystém, o kterém mají odborníci nemálo svědectví z lokalit Cerro Overo a La Invernada, byl na velké dinosaury bohatý. Popis rinconraptora je dalším dílečkem do skládačky, která nejen paleontologům, ale nám všem se zájmem o pravěkou přírodu poskytuje lepší, detailnější představu o tom, jak ten ekosystém vypadal. 

Zdroje informací pro tento příspěvek:

Expanding the dinosaur diversity of the Cerro Overo-La Invernada area (Bajo de la Carpa Formation, Santonian), Northern Patagonia: Description of a new species and additional megaraptorid remains (Palaeontologia Electronica)

New Species of Predatory Dinosaur Identified in Argentina (Sci.News)

Rinconraptor (Wikipedia)

Pár slov k americkým midterms

Než se po letošním Ace Weeku a článku o úmrtí hereckého velikána Patricka Stewarta opět vrátím k hlavnímu tématu tohoto blogu, totiž životu v prehistorické minulosti naší planety i k současným zvířatům, chtěl bych se ještě krátce vyjádřit k nejvýznamnější politické události tohoto týdne. Tou jsou samozřejmě americké midterms, tedy volby do senátu a do kongresu, jejichž výsledky zásadním způsobem ovlivní, jak se impérium za Atlantikem bude v příštích letech chovat. Nelze než považovat je za historickou výhru. Výsledky voleb rozbouraly rasové a genderové bariéry, a Donald Trump, kleronáckové jej obklopující, Elon Musk a Republikáni celkově v nich byli drtivě poraženi. Je to velký úspěch a důkaz toho, že američtí občané nejsou s republikánskou diktaturou spokojeni. A letošní počet úspěchů pro zastánce demokracie je vskutku obdivuhodný. Zcela poprvé v historii USA byla zvolena afroamerická guvernérka, Keisha Lance Bottoms ve státu Georgia. Do amerického senátu se poprvé dostal muslim, Abdul El-Sayed z Demokratické strany. Kalifornie má poprvé v historii hispánského guvernéra, Xaviera Becerru. To samé platí o Texasu, kde zvítězila Gina Hinojosa. Nové Mexiko se může pyšnit historicky vůbec první guvernérkou patřící k původnímu americkému obyvatelstvu, Deb Haaland z kmene Laguna Pueblo. Podobně se do amerického senátu historicky poprvé dostala původní Američanka, Peggy Flanagan z kmene White Earth Nation. Zcela poprvé do amerického senátu zamířil politik, který je otevřeně gay, Chris Pappas. Nevada má prvního afroamerického guvernéra v historii, Aarona Forda; zcela poprvé má kterékoli americké teritorium mimo USA afroamerickou guvernérku, Stacey Plaskett na Panenských ostrovech; za jižní Kalifornii se poprvé v historii do senátu dostala žena, Annie Andrews; za Colorado zamířila do kongresu nejmladší kongresmanka vůbec, Melat Kiros z naší generace Z, která tak o titul historicky nejmladší kongresmanky připravila brilantní AOC; za Michigan se do kongresu poprvé dostal gay muž, Jeremy Moss; Nebraska má první hispánskou kongresmanku, Denise Powell; Aber Kawas se stala vůbec první palestinskou Američankou nosící hidžáb, která bude ve státní legislativě reprezentovat stát New York; a šest trans a nebinárních lidí vyhrálo ve státech, kde dříve vyhrávali jen cis lidé - například zákonodárkyní v Alabamě se stane Allison Montgomery... ale těch úspěchů na poli reprezentace skutečně rozmanitého lidu Spojených států amerických je mnohem více. Nenávistná MAGA, Trumpovi zfanatizovaní bělošští supremacisté, to opravdu projela. Woke je zpátky, a už nikdy nepůjde pryč, jakkoliv moc se kvůli tomu Doníkovi bílí hošánci ve vlhkých sklepech vztekají. 

Keisha Lance Bottoms (vpravo) slaví vítězství coby nová guvernérka státu Georgia. Zdroj: The Guardian

Kromě Trumpa, který na své sociální síti typicky vinil ze ztráty Republikánů to, že jeho obličej se nenacházel na hlasovacích lístcích (opravdu!), a jeho hloupých poskoků je z výhry Demokratů v midterms znejistěn také současný premiér Izraele, válečný kriminálník Benjamin Netanjahu. Výsledky izraelských voleb, jež se odehrály minulý týden, tu řešit nebudu, ale výsledky amerických midterms pro něj znamenají jedno - právě ztratil podporu, které se těšil jak od Republikánů, tak od Demokratů. To proto, že mnozí Demokraté, kteří v těchto volbách uspěli, nemají v oblibě Netanjahua a jeho pravicové spolupachatele genocidy. Izraelský politik Yair Lapid nyní tvrdí, že si země nemůže dovolit udržet Netanjahua v pozici premiéra. Ať se stane cokoliv, výsledky amerických midterms budou mít určitě vliv na dění v celém světě. Trump teď možná křičí, jak bude všechno vetovat, ale faktem je, že za dva měsíce bude muset zchladnout. Zbytek jeho prezidentského období může být nadále otřesný, ale z toho úplně nejhoršího je zřejmě Amerika venku. Škody už ale byly napáchány, a není jich málo. USA jsou zemí, která má před sebou ještě velmi, velmi dlouhou cestu, než se vymaní ze spárů všeho, na čem byla založena, včetně anti-indigenního a anti-černošského rasismu - úspěchy výše uvedených a jejich kolegů však působí jako úžasně optimistický začátek.

Tolik mé osobní postřehy k současnému dění za Atlantikem. Zítra již očekávejte návrat k paleontologickým tématům, kterým bych rád věnoval značnou část listopadu.

Zemřel legendární herec Patrick Stewart

Minulý čtvrtek byl celý svět šokován zprávou, jež zarmoutila miliony a desítky milionů lidí. Sám jsem tomu nedokázal uvěřit, když jsem po dopsání tehdejšího příspěvku na tento blog, typicky vydaného v pozdních večerních hodinách, uviděl na svém mobilním telefonu v aplikaci YouTube titulek prvního videa, které mi algoritmus nabízel - reportáže kanadské CBC oznamující úmrtí Patricka Stewarta. Legendárnímu britskému herci bylo 86 let, když o den dříve, ve středu 28. října 2026, zesnul po krátkém, ale těžkém boji s Alzheimerovou chorobou a demencí s Lewyho tělísky. O jeho zdravotním stavu v posledních měsících veřejnost nevěděla, a tak jeho fanoušci, obdidovatelé a následovníci nemohli příchod této zprávy nikterak očekávat. Zesnutí Patricka Stewarta je obrovskou ránou pro kulturní svět. Shakespearovský herec s nezaměnitelným hlubokým hlasem sehrál v posledním půlstoletí klíčovou roli v populární kultuře. Já jej poprvé poznal jako malý coby Charlese Xaviera neboli Profesora X ve filmu X-Men, jenž byl uveden v kinech v červenci 2000. Zakladatele a vůdce X-Menů si zahrál celkem v devíti filmech, přičemž posledním bude letošní Avengers: Doomsday, který zamíří do kin krátce před Vánoci; této obrovsky důležité marvelovské postavě však také propůjčil hlas v několika videohrách. Jiní ho znali jako kapitána Jean-Luca Picarda ze seriálu Star Trek: Nová generace (Star Trek: The Next Generation), dalších čtyř filmů na něj navazujících a ze seriálu Star Trek: Picard, který vycházel v letech 2020 až 2023 (stále si pamatuji, jak v roce 2018 Patrick oznámil, že se do této role konečně rozhodl vrátit). Opomenout nemohou být ani jeho role ve sci-fi filmu Duna (Dune) od Davida Lynche z roku 1984 nebo ve středověkém dramatu Excalibur z roku 1981. Patrick Stewart byl výjimečným, velmi nadaným hercem, a svět bez něj není takový, jaký býval. Čest jeho úctyhodné památce.

Patrick Stewart ve své vůbec poslední filmové roli coby Charles Francis Xavier/Profesor X tak, jak jsme jej viděli v lednovém teaseru k filmu Avengers: Doomsday. Zdroj: Empire

Patrick Stewart neměl lehké vyrůstání. Narodil se a jako dítě žil v Mirfieldu v anglickém hrabství Yorkshire, pocházel z chudé dělnické rodiny, a prvních pět let života strávil se svou matkou Gladys a starším bratrem Trevorem. Když mu bylo pět let, vrátil se ze služby ve 2. světové válce jeho otec Alfred, a trpěl nikdy nediagnostikovaným post-traumatickým stresem. V důsledku něj byl chronickým alkoholikem a brutálně bil Patrickovu matku; časté přihlížení násilí v rodině, páchaného otcem, Patricka na celý život hluboce poznamenalo. Neměl svůj život rád, a tak z něj utíkal coby divák filmů; zvláště velký vliv na něj jako teenagera měl snímek V přístavu (On the Waterfront) od Ellyho Kazana. Zavíral se také na venkovní toaletě u bytového domu, v němž Stewartovi žili, a tam trávil hodiny a hodiny čtením literatury půjčené z místní knihovny. Ve svých patnácti letech se zapojil do dění v mirfieldském divadle, přitom v mládí psal pro místní noviny, ale z práce na nich byl propuštěn poté, co si vymyslel celou reportáž, neboť místo psaní upřednostnil nácvik divadelního představení. Poté, co strávil více než rok prodejem nábytku, nakonec zamířil na Bristol Old Vic Theatre School, kde byl rigorózně učen Stanislavského metodě. Postupně se z něj stal shakespearovský herec, začal pracovat pro Royal Shekespeare Company, kde stanul po boku hereckých velikánů, jakými byli Ian McKellen (později Magneto v sérii X-Men a Gandalf ve filmech o Středozemi) nebo David Suchet (později Hercule Poirot v oblíbeném televizním seriálu) a další. Ve druhé polovině 80. let se přesunul z Londýna do Los Angeles poté, co od producenta tehdejšího nového seriálu ze světa Star Treku dostal nabídku hlavní role. Nikomu nikdy nevadilo, že muž s francouzským jménem Jean-Luc Picard hovořil se standardním britským přízvukem. Léta strávená hraním Shakespearových her na jevišti Patricka obdařila mnoha překvapivými hereckými schopnostmi, které takový sci-fi seriál vyžadoval; na rozdíl od amerických herců, se kterými pracoval, měl například představu o tom, jak pracovat před kamerami s rukama, neboť startrekovským uniformám chyběly kapsy. Po rozloučení se Star Trekem: Novou generací, pro nějž dokonce i režíroval pár epizod, dostal nabídku od producentky Lauren Schuler Donner zahrát si ikonického Profesora X v tehdy nadšeně očekávané filmové adaptaci nejprodávanějšího amerického komiksu, X-Menů. Patrick se obával, že šlo o typecasting - když měl za sebou jednu slavnou sci-fi roli, hned mu někdo chtěl nabídnout další. Ale režisér Bryan Singer jej během jediného oběda přesvědčil, že X-Meni jsou příběhem o něčem naprosto odlišném, a že Profesor X nebude v nejmenším jako Jean-Luc Picard. Patrick se tedy stal součástí impozantního ansámblu, který zahrnoval i Iana McKellena coby Charlesova starého přítele a rivala Erika Magnuse Lehnsherra, a právě při natáčení x-menovských filmů se z Patricka a Iana stali nerozluční přátelé. V minulém desetiletí pak spolu na Broadwayi strávili mnoho měsíců ve dvou divadelních hrách od Harolda Pintera. Jedním ze zlatých hřebů Patrickovy kariéry byl samozřejmě Logan z roku 2017, původně plánovaný jako poslední wolverinovský film; Patrick měl po jeho premiéře v plánu roli Profesora X opustit, ale vrátil se k této postavě ještě ve dvou dalších snímcích ze série Marvel Cinematic Universe.

Patrick Stewart jako Profesor X při hledání mutantů s pomocí Cerebra ve filmu X-Men 2 (X2: X-Men United) z roku 2003. Zdroj: Movie Web

Kromě svého mistrovského herectví oslovil Patrick Stewart nemálo lidí i svou další veřejnou činností. Jeho knižní memoár, Making It So z roku 2023, při jehož tvorbě explicitně odmítl pomoc jakýchkoli profesionálních spisovatelů, se stal jednou z nejmilovanějších a nejupřímnějších knih, které kdy kterýkoli slavný herec napsal. V roce 2006 se Patrick zapojil do kampaně proti domácímu násilí, kterou vedla Amnesty International, a ve stejném roce se na Univerzitě v Huddersfieldu stal financovatelem post-graduální studie zaměřené na domácí násilí páchané na ženách. Bolest, kterou zažívala jeho matka a které Patrick a jeho starší bratr při vyrůstání byli nuceni přihlížet, motivovala jeho aktivistickou a charitativní práci v posledních dvou desetiletích. Otevřeně vybízel k tomu, aby muži řešili problém násilí na ženách a stavěli se proti němu. Stal se patronem charity Refuge, pomáhající zneužívaným ženám. Poté, co v roce 2012 vystupoval v dokumentu Who Do You Think You Are?, při jehož natáčení se poprvé dozvěděl o vážném PTSD, které si z války odnesl jeho otec, začal podporovat charitu Combat Stress cílící pomáhat válečným veteránům trpícím těmito obtížemi. Byl socialistou, nesnášel Margaret Thatcher, po většinu života podporoval Labouristickou stranu a v minulém desetiletí vyjádřil svou sympatii Zelené straně Anglie a Walesu. Ostře vystupoval proti Brexitu; jistě jste viděli video, v němž se na Berlínském filmovém festivalu při premiéře filmu Logan v roce 2017 omlouval evropskému publiku za hloupé rozhodnutí občanů jeho země opustit Evropskou unii. V minulém desetiletí byl také hlasitým odpůrcem amerického prezidenta Donalda Trumpa. Byl patronem britských humanistů, podporoval důstojnou smrt (nebo též sebeusmrcení), identifikoval se jako feminista, podporoval LGBTQ+ lidi a po těžkých mladistvých zkušenostech s alopecií byl advokátem autentičnosti lidského života. Patrick byl velmi sympatickým a empatickým člověkem, a to je též důvod, proč jeho zesnutí rozbolelo tolik srdcí.

Smrt Patricka Stewarta je velmi smutnou událostí. Letos jsme přišli o tolik neuvěřitelných hereckých talentů... Sam Neill, Tim Currie, nyní Patrick Stewart, a mnoho dalších... Tento mistr herectví za sebou zanechal úžasný odkaz. Odpočívejte v pokoji, Sire Patricku. Nikdy nezapomeneme.

Konečně vydáno promo nevyrobeného animovaného seriálu ze světa Jurského parku!

O víkendu, konkrétně v sobotu 31. října 2026, obletěla svět důležitá novina, a to určitě nejen pro milovníky mediální franšízy Jurský park! Konečně bylo totiž veřejně vydáno promo nikdy nevyrobeného animovaného seriálu, který měl v 90. letech navázat na Spielbergův trhák z roku 1993! Pokud jste fanoušky Jurského parku, tak jako já, pak jistě už mnoho let víte o tom, že po vydání prvního jurskoparkovského filmu se uvažovalo o animovaném seriálu, který by nesl název Escape from Jurassic Park (Útěk z Jurského parku). Rozvíjeli ho talentovaní lidé z Universal Cartoon Studios. Mělo jít o dobrodružnou animovanou sérii, ve které by se hlavní postavy prvního Jurského parku, tedy Alan Grant, Ellie Sattler, Ian Malcolm, John Hammond a Tim a Lex Murphyovi, vrátili na Isla Nublar a přestavěli by tamní zdevastovaný zábavní park na výzkumné zařízení. Vrátit se měl také Lewis Dodgson z Biosynu, společnosti soupeřící na poli genového inženýrství s Hammondovým InGenem, a pokusil by se o to, co se Dennisi Nedrymu nepovedlo - totiž ukrást materiál potřebný pro to, aby Biosyn mohl vytvořit svůj vlastní zábavní park s dinosaury. Mohl to být velkolepý animovaný seriál, ale jednomu velmi důležitému člověku spojenému s filmovou sérií se ten nápad nelíbil - samotnému Stevenu Spielbergovi. Dlouho poté, co Spielberg uťal jeho rozvoj, se kazeta s původní promo sekvencí dostala do rukou jurskoparkovských fanoušků, a ti si ji mezi sebou v soukromí sdíleli. Ovšem nyní je nadobro venku, a může se na ni podívat absolutně kdokoliv! Pokud jste tedy o víkendu toto video neviděli, je mi ohromnou ctí vám ho zde na Blogorgonopsidu představit.

Jedním z komentářů od fanoušků, se kterým jsem se během víkendu setkal, tvrdil v podstatě něco v tom smyslu, že celá franšíza mohla vypadat úplně jinak, kdyby tento seriál vznikl. Je otázkou, zda by Escape from Jurassic Park byl kanonický; nezapomeňme na to, že krátce po vydání Spielbergova blockbusteru byla vydavatelstvím Topps uvedena komiksová série Return to Jurassic Park (Návrat do Jurského parku), která vytvořila vlastní kontinuitu navazující na film. Stejně jako mnoho dalších mediálních franšíz, i Jurský park je mnohovesmírem; existují zkrátka alternativní kontinuity, které se liší od té, jež je kanonickou v tuto chvíli, a jež sestává ze sedmi filmů a dvou animovaných seriálů (a těmi jsou Camp Cretaceous a Chaos Theory; lego Jurský svět není kanonický, tedy alespoň ne v hlavním vesmíru; ovšem v jiné kontinuitě určitě kanonický je). Zda by Escape from Jurassic Park fungoval ve vlastní kontinuitě nebo by měl dopad na podobu dalších jurskoparkovských filmů, to není jisté. Kdyby opravdu vznikl, třeba by se Michael Crichton tolik nesnažil s románem Ztracený svět, který stejně David Koepp se Spielbergem ve filmu úplně proměnili. Těžko říct. Ale je fascinující o tom přemýšlet.

V 90. letech nebylo nikterak vzácné, že úspěšné hollywoodské blockbustery byly spouštěčem vzniku animovaných seriálů, které pak ale tvořily svou vlastní kontinuitu. Batman: The Animated Series vznikl v důsledku vydání dvou batmanovských filmů od Tima Burtona, do značné míry jimi byl esteticky inspirován, a přesto s nimi měl pramálo společného. I seriály přímo navazující na nějaký velkorozpočťák, třeba Men in Black: The Animated Series, který byl pokračováním prvních Mužů v černém z roku 1997, zkrátka neovlivnily podobu filmových pokračování (nic v Mužích v černém 2 neodkazuje na animovaný seriál, tvůrci filmu ho prostě zcela ignorovali). A takových příkladů bych mohl vyjmenovat ještě řadu. Třeba by tedy Escape from Jurassic Park neměl na filmová pokračování vliv... ale kdo ví, pro zodpovězení takové otázky bychom museli cestovat do jiného vesmíru v našem mnohovesmíru; do takového, kde seriál opravdu vznikl. Zajímalo by mne, zda se třeba uvažovalo o tom, že by role z filmu opět ztvárnili Sam Neill, Laura Dern, Jeff Goldblum, Richard Attenborough, Joseph Mazzello a Ariana Richards, nebo zda studio zvažovalo spíše užití levnějších dabérů (tak jako Will Smith znovu nehrál Agenta J v MIB: The Animated Series, ale hlas postavě propůjčil Keith Diamond). Ať už se plánovalo cokoliv, mohl to podle mě být výtečný animovaný seriál. Škoda, že ten nápad Spielbergovi nesedl.

Jak se vám to promo líbí? Zachvátilo vás také při jeho sledování devadesátkové kouzlo původní podoby jurskoparkovské franšízy? Co si o Escape from Jurassic Park myslíte? Napište své postřehy do komentářů.

I Am Ace | Kniha týdne

V první listopadový den přichází na můj blog 46. část projektu Kniha týdne, v rámci něhož vás každou neděli seznamuji s publikací, kterou jsem v uplynulém týdnu přečetl. Tentokrát se nese v duchu mé touhy po zvýšení viditelnosti asexuality a asexuálního spektra, a je tedy součástí letošního Ace Weeku neboli Týdne povědomí o asexualitě. Podobně loni do tohoto týdenního programu článků na mém blogu spadala také 17. část Knihy týdne, ve které jsem vás seznámil s publikací Refusing Compulsory Sexuality od Sherrondy J. Brown. Dalšími články, které jsem v rámci Ace Weeku 2026 napsal, byly Pár rad do života od ace člověka, Vychází nová kniha Ace Theory!, Šest dobře známých asexuálních postav z populární fikce II, Asexualita na YouTube IV a Co znamená kriminalizace asexuality v Nigeru?. Tento článek je již posledním, který v rámci Ace Weeku 2026 na mém blogu vychází, a autorem knihy, se kterou vás v něm seznámím, je jeden z nejznámějších ace edukátorů, s jehož tvorbou jsem vás v roce 2023 seznámil v prvním článku ze série Asexualita na YouTube. 

I Am Ace (česky Jsem ace) s podtitulem Advice on Living Your Best Asexual Life (Rady pro žití vašeho nejlepšího asexuálního života) je kniha amerického spisovatele, mediální osobnosti, online ace edukátora, YouTubera a TikTokera Codyho Daigle-Orianse, známého pod pseudonymem Ace Dad Advice, vydaná v lednu 2023 nakladatelstvím Jessica Kingsley Publishers. Je určena pro ace lidi a lidi hledající svou identitu na asexuálním spektru, ale benefitovat z jejího přečtení bude prakticky každý, kdo chce vědět, co je asexualita zač. Její autor patří k nejrespektovanějším a nejznámějším tvůrcům naučného online obsahu o asexualitě a ace spektru, a za své dvě napsané knihy, z nichž I Am Ace je tou první, byl nominován na ceny British LGBT Awards a Lambda Literary Awards. Tato kniha poskytuje odpovědi snad na všechny otázky, na které se člověk nově zjišťující, že je ace, může ptát. Cody Daigle-Orians v ní zodpovídá na otázky spojené se vztahy, které ace lidé mají s ostatními lidmi; s coming outem rodičům, přátelům a dalším; s romantickou orientací; se zákonitostmi přitažlivosti a split attraction modelem; či se vztahem asexuálů k širší LGBTQ+ komunitě. Autor v ní čtenářstvu poskytuje informace o microlabels, sloužícím řadě ace lidí k co nejpřesnějšímu popisu jejich (nejen) sexuální a romantické orientace či vztahu k intimitě; o různých typech vztahů, které nejen ace lidé se svými partnery vytvářejí, ať už jde o vztahy monogamní, polyamorní, queerplatonické a mnohé jiné; o mikroagresích a jejich nejčastějších podobách namířených proti ace lidem; o kulturních očekáváních, kterým ace lidé a lidé na ace spektru neodpovídají, a o tom, jak s těmito očekáváními pracovat a překonat je; či o tom, jak se liší sexuální touha od sexuální přitažlivosti. Hlavním cílem, který si Cody Daigle-Orians při psaní této knihy dali, je poskytnout čtenářstvu co nejvíce informací a dobrých rad pro to, aby si užili svůj život, aby rozuměli sobě samým a nenechali se kýmkoli a čímkoli negativně ovlivnit, a aby pochopili, že jejich asexualita nepatří nikomu, než jim samým. Jedná se o velice informativní a pozitivní knihu, plnou ujištění a dobrých rad. Kromě I Am Ace je Cody autorem knihy Imagining Monsters: A Collection of Short Stories Inspired by Frankenstein (Představování monster: Kolekce krátkých příběhů inspirovaných Frankensteinem) z roku 2019, na které pracovali také například Roman Godzich či Gabi Coatsworth, nebo knihy The Ace and Aro Relationship Guide: Making It Work in Friendship, Love, and Sex (Ace a aro vztahový průvodce: Fungování přátelských, romantických a sexuálních vztahů) z roku 2024. 

Přední obálka knihy I Am Ace, vydané v roce 2023 nakladatelstvím Jessica Kingsley Publishers. Zdroj: Amazon

S tvorbou autora této knihy (Cody jako nebinární člověk, konkrétně agender, používá zájmena on/jeho a oni/jejich; při psaní tohoto článku můžu něj/ně mohu používat obě varianty) jsem se poprvé seznámil v roce 2021. Bylo to, tuším, v tehdejším červenci, když jsem poprvé narazil na jeho YouTube kanál Ace Dad Advice. Mou reakcí na jeho tvorbu bylo nadšení, a to hned z několika důvodů. Cody převzal štafetu od jiných, v té době již neaktivních ace edukátorů na YouTube, mezi které patřil například Slice of Ace, který přestal být aktivní v říjnu 2022, a který mimochodem s Codym dělal rozhovor v červnu 2021. Kromě toho, že Cody natáčel kvalitní vzdělávací videa o asexualitě a jeho hlavním poselstvím bylo vždy žití toho nejlepšího života, jaký žít můžete, jsem byl velmi rád také za to, že se někdo jako on našel mezi staršími asexuály. Svou online tvorbu totiž začal až po čtyřicítce. Když pomyslíte na známé tváře ace komunity, na známé YouTubery, edukátory a aktivisty, včetně těch, jejichž tvorbu jsem vám přiblížil sérií článků Asexualita na YouTube, většinou se nám vybaví tváře mladých lidí - teenagerů, lidí ve dvacítkách nebo případně třicítkách... ale nebude mezi nimi nikdo, když si to řekneme na rovinu, šedivý. Jistě, v ace komunitách na internetu se vyskytuje mnoho lidí, jež tvrdí, že o své asexualitě zjistili teprve po 50. roku života - většinou poté, co pro ně vztahy s allosexuálními (a nejčastěji heterosexuálními) partnery celoživotně nefungovaly, zvláště po sexuální stránce. Ale nikdo z nich si nezaloží účet na TikToku nebo na YouTube s cílem poradit mladším ace lidem, čemu se vyvarovat, a jak se co nejlépe poznat. Nikdo, až na Codyho. Bývalý divadelní scénárista a vystudovaný herec, který vyrostl v louisianské Lafayette, si celý život myslel, že je gay, a teprve po 40. roku života se setkal s vysvětlením toho, co znamená asexualita, na síti Tumblr. Uvědomil si, že ve skutečnosti není gay, ale ace; to mu poskytlo nejen vysvětlení toho, proč jeho vztahy s muži byly vždy tak komplikované a proč se zvláště, co se týče sexu s muži, necítil svůj, a ve výsledku to vztah s jeho manželem a dalšími parntery jen zlepšilo; ale byl také motivován přidat se do rostoucího kruhu ace edukátorů na internetu a srozumitelně poskytovat mladším ace lidem informace, které pro ně mohou být důležité. Tak se tedy zrodila jeho personalita "ace táty", Ace Dad.

Ace Dad Advice nebyl Codyho první queer projekt; už v roce 2017 začal podcast Bearded Fruit, ve kterém hovořil o politice a o LGBTQ+ kultuře. Když se začal věnovat čistě asexuálním tématům právě pod přezdívkou Ace Dad Advice, byl nejprve aktivní na TikToku. Odtamtud jeho platforma přerostla na YouTube, kde byl aktivní mezi lety 2021 až 2026. Bohužel jeho činnost na YouTube skončila letos v červnu, kdy se rozhodl upřednostnit jiné online platformy, svou magisterskou práci a své spisovatelské projekty, které mu začaly zabírat hodně volného času, ale také rodinné záležitosti. Stále je ovšem jako Ace Dad Advice aktivní na Instagramu, na TikToku, na Bluesky a také na aplikaci Substack, kde vytváří obsah hlubšího charakteru, ať jde o zevrubné rozhovory s jinými ace aktivisty nebo materiál, který by se ani nedal zpracovat do videa, ale může být prezentován v jiné formě. Navíc v současné době pracuje na své další knize, We Are Ace: What We Want You to Know (Jsme ace: Co chceme, abyste věděli), kterou vydá nakladatelství Jessica Kingsley Publishers dne 21. května 2027. Bude to publikace určená přátelům, rodinným příslušníkům, spolužákům či kolegům ze zaměstnání ace lidí, poskytující jim na 128 stranách nejdůležitější, co by o nás, ace lidech, měli vědět. Codyho práce si zasluhuje velký respekt, patří totiž k nejhlasitějším a nejviditelnějším vzdělávačům zaměřených na asexualitu, a v uplynulých pěti letech pro zvýšení viditelnosti ace lidí a vzdělávání veřejnosti o této nejčastěji přehlížené sexuální orientaci provedl opravdu hodně. O knize, kterou vám v tomto článku představím, jsem věděl od doby jejího vydání, tedy od ledna 2023, ale teprve v týdnu od úterý 27. října do neděle 1. listopadu 2026 jsem ji celou pečlivě prošel, a musím ji vřele doporučit. I Am Ace je brilantní kniha, která možná ostřílenci, jako jsem já, nepřináší nové informace, ale pro naprostou většinu lidí, jež se do ní začte, může změnit život. Musím pochválit Codyho přístup k prezentování informací o asexualitě a všech záležitostech s ní spojených, ale také jeho pozitivitu a optimističnost, jimiž zvláště mladí ace lidé - žijící ve světě majícím obsesi se sexem - potřebují být vystavěni. Určitě si tuto knihu přečtěte, stojí za to.

I Am Ace je knihou sestávající ze 3 částí a 11 kapitol. Po krátkém Úvodu následuje první část, Asexuality and You (Asexualita a ty), jež sestává z kapitol What Is Asexuality? Understanding Orientation (Co je asexualita? Porozumění orientaci), What is Asexuality? Understanding Attraction (Co je asexualita? Porozumění přitažlivosti), What Kind of Asexual Am I? (Jakým asexuálem jsem?) a But Am I Really Asexual (Ale jsem opravdu asexuál?), a Cody jimi poskytuje úvodní vhled do asexuality, asexuálního spektra, sexuální přitažlivosti, sexuální orientace a sexuální touhy, a umožňuje čtenářstvu navigovat terminologií, kterou mu důkladně a s citem vysvětluje. Druhá část knihy, Asexuality and Others (Asexualita a ostatní), se týká vztahů, které asexuálové budují s ostatními lidmi, a sestává z kapitol How Do I Come Out as Asexual? (Jak se jako asexuál vyoutuji?), How Do I Deal with Microaggresions? (Jak se vypořádám s mikroagresemi?), Asexuality and Relationships: Can I Have Them and What Kind Can I Have? (Asexualita a vztahy: Mohu je mít a jaké druhy mohu mít?) a Asexuality and Relationships: Negotiating Intimacy with Your Partner (Asexuality a vztahy: Vyjednávání intimity s vaším partnerstvem). Kromě romantických, queerplatonických a dalších typů vztahů, jež ace lidé mají s jinými lidmi, tedy tato část řeší i negativní postoje v podobě mikroagresí, s nimiž se ace lidé setkávají. Třetí část knihy, Asexuality and the World (Asexualita a svět), sestává ze tří kapitol: Asexuality and the Queer Community (Asexualita a queer komunita), Ace in the World (Ace ve světě) a Finding Your Ace Joy (Nalezení tvé ace radosti). Poté následuje doslov s titulkem One Last Thing... (Jedna poslední věc...), načež už autor prezentuje další internetové a knižní zdroje informací o asexualitě, rovněž jako seznam asexuální beletrie. Text knihy není doplněn jakýmikoli obrazovými materiály. Nutno podotknout, že se čte velice dobře; krátké odstavce, žádné dlouhé vysvětlování a už vůbec žádná patronizace čtenářstva. Codyho styl psaní je velmi přístupný a sympatický.

Autor knihy I Am Ace, asexuální edukátor a spisovatel Cody Daigle-Orians známý na internetu také pod přezdívkou Ace Dad Advice. Zdroj: Geeks OUT

Ace Week 2026: Co znamená kriminalizace asexuality v Nigeru?

V rámci Ace Weeku 2026, mezinárodní kampaně cílící zvýšit povědomí o asexualitě a asexuálním spektru, jsem již pro vás napsal články Pár rad do života od ace člověka, Vychází nová kniha Ace Theory!, Šest dobře známých asexuálních postav z populární fikce II a Asexualita na YouTube IV. Předposlední článek tvořící tento týdenní projekt má velice vážné téma, kterému však je třeba věnovat pozornost. Pro začátek chci všechny čtenáře varovat, že v tomto příspěvku budu hovořit o sexuálním násilí, které s tématem zmíněným v titulku článku velmi úzce souvisí. 

Pro některé může být zaskočující, že existují státy, které kriminalizují asexualitu. První otázkou, kterou si položí, bude jistě: "Jak lze vůbec kriminalizovat skupinu lidí, která necítí sexuální přitažlivost?" Když se zamyslíme nad tím, které země kriminalizují zástupce ostatních identit v rámci LGBTQ+, napadnou nás ihned teokratické státy Blízkého východu; Rusko, které legislativně vede LGBTQ+ komunitu jako "teroristickou organizaci"; evropské státy, v nichž dosud nebylo legalizováno manželství pro gay páry nebo adopce dětí gay a lesbickými páry... Můžeme vzpomenout na legislativy, které ubližují trans lidem a intersex lidem nebo na legislativy, které odsuzují gaye k popravám. Svět, ve kterém žijeme, je prorostlý útlakem a násilím, a v mnoha zemích světa je LGBTQ+ lidem prováděno to nejhorší. Je to příšerné. Avšak na otázku, zda jsou podobně legislativou utlačováni i ace lidé, zřejmě většina lidí nezná odpověď. Faktem je, že od roku 2015 platí v Rusku zákon, podle něhož je komukoli, kdo je asexuál, odebrán řidičský průkaz - jako by snad něčí řidičské schopnosti měly co do činění s tím, že daný jedinec necítí sexuální přitažlivost k ostatním lidem. Jaký to má v praxi důsledek? Že ace lidé mající řidičský průkaz v Rusku neprovádějí veřejný coming out; tím je omezován hlas další skupiny queer lidí. Stejný zákon je v té zemi namířen i proti trans a nebinárním lidem. 

Letos v červnu se po internetu vynořilo mnoho článků, které informovaly o dalším, šokujícím legislativním kroku proti ace lidem. Niger, hluboce zkorumpovaná země mající od července 2023 vojenskou vládu, se stal totiž první zemí světa, ve které můžete jít jako ace člověk opravdu do vězení, a za to, kým jste, musíte zaplatit vysokou pokutu. Podle nového trestního zákona od června 2026 v Nigeru platí, že kdo provádí tzv. "asexuální praktiky", půjde do vězení na 5 až 10 let a bude muset zaplatit pokutu o 10 až 100 milionech západoafrických franků; což je totéž jako 17 700 až 177 000 amerických dolarů. Takto je kriminalizace "asexuálních praktik" zakotvena v článku 390 onoho trestního zákoníku. Pokud je pro vás tato informace nová, pak se možná ptáte, co je myšleno spojením "asexuální praktiky"? Ačkoliv existují ace lidé, kteří mají sexuální vztahy se svými partnery, faktem je, že spousta asexuálů buď o sex nemá zájem anebo, v případě apothisexuálů, je jím přímo odpuzena. Takže co si máte představit pod termínem "asexuální praktiky"? Jde tu snad o legální kriminalizaci singl lidí, kteří nemají sex? Ne, to by opravdu bylo zvláštní a těžko dosažitelné. "Asexuálními praktikami" je ve skutečnosti myšleno odmítnutí sexu. Nový zákon kriminalizuje nejen ace lidi, kteří odmítnou mít s někým sex, ale také všechny ostatní lidi v Nigeru, zvláště pak ženy všech sexuálních orientací. Přeloženo, jde o státní legalizaci znásilnění. Je to eroze konsentu. Každý člověk, který není zvrhlým pervertem, ví, že neexistuje nic jako sex bez souhlasu - nebyl-li kýmkoli z dotyčných dán souhlas, jde o sexuální násilí. A to je nyní v Nigeru legalizováno.

Aktivisté bojující za práva LGBTQ+ lidí v Nigeru. Zdroj: International Viewpoint

Niger je zemí s nejvyšší mírou tzv. dětských manželství na světě. Ví se, že 76 % dívek v oné zemi je donuceno vstoupit do manželského svazku před 18. rokem života; tento problém se týká především venkovského jihu země, kde je do dětského manželství nuceno až 88 % dívek (v hlavním městě Nigeru je do těchto svazků před 18. rokem života nuceno vstoupit 33 % dívek). Představte si, že nyní nezletilá dívka, jež bez vlastního souhlasu skončila v manželském svazku s dospělým mužem třeba o desítky let starším, řekne ne jím požadovaného sexuálního styku. Kromě sexuálního, fyzického a psychického násilí se, pokud ji její trýznitel udá, bude potýkat také s odsouzením za mříže a bude muset zaplatit neuvěřitelně vysokou pokutu. V praxi kriminalizace "asexuálních praktik", tedy nesouhlasu se zneužitím vlastního těla, znamená to, že nigerské ženy a dívky nemohou odmítnout sexuální násilí ze strany mužů. To je neuvěřitelně ohavná záležitost, je to státem legalizované sexuální násilí na ženách a dívkách, povinná sexualita dovedená do extrému, zákonem vynucované sexuální násilí. Naprostá zvrhlost, legalizovaný patriarchální extremismus. Zákaz "asexuálních praktik" v Nigeru znamená, že ženy nemají zákonem dána žádná práva.

Stejný zákon v novém trestním zákoníku kriminalizuje také to, co nazývá "LGBTQ+ praktikami" a "intersexuálními praktikami". V podstatě to znamená, že pokud jste otevřeně LGBTQ+, nebo i pokud skrýváte před světem svůj intimní vztah s někým, kdo je stejného genderu, budete za to potrestáni. "Intersexuálními praktikami" se myslí to, že někdo je intersex - v Nigeru není legální mít znaky, které nezapadají do úzké pohlavní binarity, což znamená, že kterékoli dítě, kteří se narodí s intersex znaky, musí být "přeoperováno" na muže či ženu. Lidská práva nigerské vládě nic neříkají. Tito fašisté chtějí mít nad lidem své země plnou moc, a chtějí mu vládnout tvrdě, autoritářsky a násilně. Jen anti-demokrat, člověk nevážící si lidských práv a lidské diverzity, by něco takového chválil. Patriarchální, anti-LGBT a anti-genderoví extremisté se i zde na evropském kontinentu najdou; a my nesmíme nikdy dopustit, aby nám provedli něco podobného. Snažme se činit vše proto, abychom si udrželi vydobyté osobní svobody a rovná práva, a snažme se je rozšiřovat. Najdou se totiž tací, kteří by je nám velmi rádi vzali!

Práva LGBTQ+ lidí jsou pod útokem v mnoha zemích globálního jihu. Koloniální velmoci do nich zanesly škodlivou, homofobní, sexistickou a jinou diskriminační legislativu, a i poté, co po skončení staré koloniální éry napravily některé nerovnosti ve svých domovinách, zůstaly tyto zákony platnými v jimi kdysi podmaněných koutech světa. Uganda má od roku 2023 anti-gay zákon, v Zimbabwe je také nelegální být gay, a trans a intersex lidé nemají v zemi žádná práva, v Indii jsou stejnopohlavní vztahy legální teprve od roku 2018... Tento výčet by mohl pokračovat. Niger představuje jeden z nejextrémnějších případů omezování lidských práv státní legislativou, a zvláště nehumánně se chová ke svým LGBTQ+ obyvatelům, včetně ace lidí, a k ženám kterékoli sexuální orientace a kteréhokoli věku. Všem lidem, kteří v Nigeru za lidská práva bojují, přeji vše nejlepší v jejich nelehké snaze. Je otřesné, čemu jsou vystaveni a s jakými nebezpečími a omezeními lidské důstojnosti se potýkají.

Ačkoliv je dnešní den oficiálně posledním dnem Ace Weeku 2026, mám pro vás přichystán ještě jeden článek, který v jeho rámci vyjde zítra, v neděli 1. listopadu. Půjde o 46. část projektu Kniha týdne... Dnešní článek byl velmi vážný a týkal se záležitostí, před kterými někteří zavírají oči. Prosím, nečiňte tak. Neignorujte sexuální násilí a diskriminaci vůči kterékoli skupině lidí. Stavte se proti čemukoli, co lidem ubližuje!

Obrázek týdne 30. 10. 2026

Nastal poslední pátek letošního října, a na můj blog tedy míří Obrázek týdne. Chtěl jsem, aby se nesl alespoň trochu v halloweenském, děsivém duchu, a už na začátku tohoto týdne jsem narazil na dílo, které podle mě té představě odpovídalo. Přiznám se vám však, že v posledním dnu jsem uvažoval o tom, že bych se tentokrát Obrázkem týdne vzdálil hlavnímu tématu tohoto blogu, a poctil jím velikána herectví Patricka Stewarta, jehož nečekané úmrtí mne včera večer skutečně šokovalo... Příští týden bych o něm rád napsal článek, který jeho památku uctí lépe... Dílo, které vám tentokrát prezentuji, vytvořil starrfalkonnz pro komiks Son of Mars, v němž se utkávají marťanští kovbojové s dinosaury. Hrozivé, že?

Popisek k obrázku: Existují místa, kde zkrátka nechcete narazit na agresivního gigantoraptora. Úzká soutěska, po jejíchž hladkých stěnách se nedá šplhat a ve které se lze sotva elegantně otočit, je jedním z nich. V takovéto situaci nezáleží na tom, kolik hodin denně zvedáte činky. Záleží jen na tom, jak účinné jsou kulky nacházející se v pistoli, kterou v jedné z těch vypracovaných rukou držíte. A ještě na jednom záleží - na vaší pohotovosti. Osmimetrový gigant, jakým je Gigantoraptor erlianensis, může v rychlosti učinit jeden či dva kroky, a vaše hlava je rázem na dosah jeho úděsného zobáku. Jedno klovnutí, a máte v lebce prasklinu. Všude stříká krev, a klování neustává. Vaše vypracované ruce možná objímají ohromné drápy, jimiž jsou zakončeny ty impozantně opeřené přední končetiny útočníka, zatímco jste v bezmoci škubáni zaživa. Není radno zahrávat si s obrovskými caenagnathidy a vůbec s teropody obecně. Co z dálky vypadalo jako neškodný ptáček, kvíkající radostí z toho, že vás v tom nekonečném tunelu uviděl, se zkrátka stalo nebezpečím číslo jedna pro váš život. Neváhejte tedy, a mačkejte spoušť. Jinak spoušť zůstane na tomto místě po vás. A až s ní bude Gigantoraptor spokojený, přijdou do ni zabořit zuby další, řekněme, obědové etikety méně znalí živočichové, kteří s radostí zhltají to, co "gigantickému lupiči" nezachutnalo. Na co tedy čekáte? Což není tato věštba vaší budoucnosti v předvečer nejstrašidelnějšího dne roku dosti děsivá?

Jestli někdy v životě půjdu trick or treatovat, vyrobím si masku gigantoraptora se svítivýma očima a půjdu v ní strašit od domu k domu. Anebo... to možná není tak dobrý nápad? Co když by mi otevřel někdo, kdo si přečetl popisek tohoto obrázku, a rozhodl by se jednat tak, jak jsem radil?

Ve zbytku týdne dokončím projekt Ace Week 2026, v rámci něhož vyjdou ještě dva příspěvky, včetně 46. části Knihy týdne v neděli. Jak už jsem zmínil výše, v příštím týdnu bych rád napsal vzpomínkový článek na Patricka Stewarta, brilantního herce, který zesnul ve středu 28. října. Poté bych rád nasměroval svůj blog čistě paleontologickým směrem na pěkně dlouhou dobu; především chci oživit popiskové rubriky, a během listopadu napsat co nejvíce článků o nově popsaných fosilních druzích. 

Přeji vám pěkný konec října a zrovna tak pěkný začátek listopadu!

Ace Week 2026: Asexualita na YouTube IV

Ace Week 2026, letošní Týden povědomí o asexualitě, pokračuje, a jak již víte, můj blog je do něj zapojen osmým rokem! Zatím jsem v rámci něj napsal články Pár rad do života od ace člověka, Vychází nová kniha Ace Theory! a Šest dobře známých asexuálních postav z populární fikce II. Podobně jako včerejší článek o ace postavách z popkultury, i dnešní příspěvek byl určitě očekávatelný. Počínaje rokem 2023 totiž vždy v rámci Ace Weeku vydávám článek s videi, které se týkají asexuality. Tomuto příspěvku tedy předcházejí Asexualita na YouTube (2023), Asexualita na YouTube II (2024) a Asexualita na YouTube III (2025). Nyní si dáme čtvrté kolo!

Díky rostoucí viditelnosti asexuality, sexuální orientace definované žádnou nebo nízkou sexuální přitažlivostí pociťovanou vůči jiným lidem, a širšího asexuálního spektra, zahrnujícího gray-asexualitu a demisexualitu, narůstá počet lidí, kteří otevřeně na internetu hovoří o svých zkušenostech. Když do vyhledávače na síti YouTube napíšete "asexual coming out" nebo "ace coming out", nebo zkrátka slovo "asexuality", vyletí na vás obrovské množství videí - což znamená, že mám pro tyto články o asexualitě na YouTube vážně, z čeho vybírat! V prvním příspěvku na toto téma jsem vás seznámil s YouTube kanály Ace Dad Advice, Spacey Aces, Slice of Ace, Rowan Ellis, Jessie Paege a HeyoDamo; ve druhém pak s kanály Meghan Sandor, Marshalla Johna Blounta, Jenny Clarek, Embly, Tr(ace)y Asexuality Media a Yasmin Benoit; a ve třetím, loňském příspěvku, to byly kanály Fluently Acespec, sym, echoisweird, Lynn Sagy, Jessicy Kellgren-Fozard a Queers of the world. Každý z nich stojí za sledování!

V příspěvku Asexualita na YouTube IV vás seznámím s další šesticí YouTube kanálů a tvůrců, kteří se buď věnují učení ostatních o asexualitě nebo přinejmenším provedli na své platformě coming out jako ace lidé. Jejich videa a osobní příběhy vám mohou pomoci lépe pochopit, co je asexualita a širší asexuální spektrum zač, což je nesmírně důležité - ať už se na ace spektru sami hledáte nebo pokud máte ace přátele, známé a rodinné příslušníky, anebo pokud se chcete vzdělat o různorodosti lidského bytí.

1. extra virgin

Kanál extra virgin tvoří australská YouTuberka Allie Daisy King, která začala natáčet videa původně se týkající módy a populární kultury v srpnu 2019, šest let poté, co se na YouTube zaregistrovala. Téměř výhradně se však zaměřuje na queer témata a především pak na asexualitu od února 2025, kdy natočila 19 minut dlouhé video o televizních ztvárněních asexuality v dramatických seriálech a o problémovosti některých z nich. Zastavila se v něm u takových ace postav, jakými jsou Todd Chavez z BoJack Horseman, Jughead Jones z Archie Comics (a u jeho ne-asexuální a tedy špatně adaptované televizní verze v seriálu Riverdale) či u Isaaca Hendersona ze seriálu Srdcerváči (Heartstopper). Na toto video navázala další kritikou o špatné ace reprezentaci v médiích, vydaném v červenci 2025. Dále letos v březnu vydala video, v němž vyložila důkazy pro asexualitu postavy Eloise Bridgerton z netflixovského seriálu Bridgertonovi (Bridgerton), a v červnu zase natočila video o tom, proč zatím neexistuje mnoho asexuálních celebrit (byť pár se jich najde!). Dále na jejím kanálu najdete videa jako je Buffy the Incel Slayer (Buffy, přemožitelka incelů) nebo video o prvním asexuálním rom-comu, The Love Hypothesis. Nejnovějším videem na jejím kanálu je rozhovor s proslulou autorkou románů a komiksů pro mládež Alice Oseman, která nám dala příběhy jako Bez lásky (Loveless) či již zmíněné Srdcerváče; tento rozhovor pro vás uvádím níže. Rozhodně stojí za to extra virgin sledovat.

2. Abbie Elizabeth

YouTube kanál nebinární biromantické ace tvůrkyně Abbie Elizabeth, mileniálky milující cestování po světě, není zaměřen jen na asexualitu a další queer témata. Mnoho videí, které Abbie natáčí, se týká právě cestování, ale též mentálního zdraví, zpěvu a hudby. V současné době obsahuje 616 videí a má přes 2 450 odběratelů. Abbie provedla coming out jako ace a demi v lednu 2016, a od té doby natočila o asexualitě celou řadu videí. Mezi nimi je například video o tom, co asexuálové dělají; o tom, co asexualita není; o tom, s jakými obtížemi se při randění ace lidé setkávají; o tom, co byste neměli říkat ace lidem (tedy o všech těch toxických předpojatostech, s nimiž se bohužel setkáváme od arogantních a nevzdělaných, a které nás vážně jen unavují); o tom, s jakým tlakem ze strany okolí se ace lidé setkávají; o internalizované acefobii; nebo o biromantičnosti a bisexualitě. Níže vám ještě prezentuji video, které Abbie natočila o své ace cestě, o poznávání své ace identity. Dále na jejím kanálu najdete třeba její vlog z návštěvy Rhode Island nebo její video o depresi. Určitě doporučuji tvorbu Abbie sledovat.

3. Causing Chaos

YouTube kanál Causing Chaos není zaměřen na asexualitu, nicméně jeho autorka provedla coming out jako ace ve videu publikovaném 13. června 2023 v rámci tehdejšího Duhového měsíce. Její kanál, založený v roce 2022, má v tuto chvíli 470 odběratelů a 259 videí na různorodá témata. Ve svém prvním videu jeho autorka uvedla, že má ADHD; nepříliš dlouho poté natočila video What is Asexuality?, v němž hovořila o asexualitě a o tom, že se o ní bohužel neučí ve školách; natočila také video o aromantičnosti; dále video o pansexualitě; za zmínku stojí i její devítidílná videosérie Asexual Tries the 100 Baby Challenge (ano, Sims 4); ale natočila také video s tipy pro self-care, když na self-care máte bolestně málo času; video o tom, jak zvýšit své sebevědomí; a video na téma jak kapitalismus ruinuje náš pocit radosti. Jako někdo, kdo se celý život kamarádí s malými bílými pejsky musím také ocenit její videa, v nichž vystupuje se svým čtyřnohým společníkem - před rokem to bylo video Types of Small Dog Parents. Určitě stojí za to Causing Chaos sledovat!

4. ria dms

S více než 13 200 odběrateli a k dnešnímu dni 668 videi na svém YouTube kanálu je tvůrkyně obsahu Ria vzhůru mířící ace legendou. Se svou platformou začala v roce 2013, a převážně se na ní věnuje asexualitě, romantičnosti a aromantičnosti, dalším queer tématům, vztahům a lidské psychologii. Před jedenácti hodinami na její kanál zamířilo video, v němž v 110 sekundách hovoří o tom, že během vyrůstání nevěděla, že se od ostatních lidí liší, a myslela si, že všichni jen předstírají zájem o sex. Čtyři dny zpět zase natočila výborné video na téma knih o asexualitě. Další videa s asexuální tématikou, která na jejím kanálu najdete, se týkají otázek ohledně asexuality a represe; jak ji její asexualita naučila, proč si allosexuálové vybírají špatné partnery; natočila video o 5 typech intimity; video čistě o intelektuální atrakci; video o mýtech, které o asexualitě panují; jak v asexuálních vztazích funguje intimita; 5 znaků, podle nichž poznáte, že jste ace; či video o problémové ace reprezentaci v médiích. Kromě toho na svém YouTube kanálu Ria kritizovala umělou inteligenci nebo sdílela svou působivou uměleckou tvorbu. Také tento YouTube kanál doporučuji sledovat!

5. AmeliaAce

Dalším velmi dobře známým YouTube kanálem zaměřeným z velké části na asexualitu a ace spektrum je platforma YouTuberky Amelie. Ta vloguje o aceness, dalších LGBTQ+ tématech a také o tématech z nerd kultury. Její kanál má v současné době přes 13 300 odběratelů a 33 videí. První video, které Amelia natočila o asexualitě, bylo vydáno v lednu 2015, a týkalo se všech těch předsudečných blbostí, jež nevzdělanci říkají ace lidem. Svůj coming out jako ace provedla v březnu 2015. V následujících letech Amelia natočila videa na téma jak poznat, že jste ace; s jakými předsudky se setkávají ace ženy; dále například video na téma demisexuality; na téma mýtů o asexualitě; vysvětlení split attraction modelu; a sdílela také svůj osobní příběh, jaké to pro ni bylo vyrůstat jako ace. Velice přínosné je také její video o historii asexuality. Mimoto natočila video o tom, proč používá slovo queer, či video o často ignorovaných sexuálních orientacích - kromě asexuality v něm mluvila také o pansexualitě. Ačkoliv Amelia již posledních osm let nová videa nenatáčí, stojí za to se k její tvorbě vracet!

6. Queer Kiwi

Novozélandská YouTuberka a zpěvačka Savannah, žijící dlouhodobě v Londýně a vystupující na internetu pod přezdívkou Queer Kiwi, sice natáčí videa o různých LGBTQ+ tématech, stejně jako reakce na směšná videa konzervativců a patriarchálních extremistů, ale v její tvorbě rozhodně nalezneme i nemálo videí o asexualitě. Dva měsíce zpět natočila Queer Kiwi video o ace memech, na jehož začátku mimochodem tvrdila, že ace lidí je určitě více, než si někteří myslí. Podobně na další ace memy reagovala také před čtyřmi roky, a jiné reakce zase natočila zhruba před rokem; před dvěma roky zase natočila video o LGBT exkluzionistech, kteří nechtějí ve svých kruzích uvítat asexuály; a před půl rokem natočila video What's so confusing about asexuality, v němž vysvětlila, co některé lidi na aceness mate, když o něm moc nevědí. Stojí za to se na její videa podívat.

Upřímně doufám, že čtvrtý výčet YouTube kanálů obsahujících videa o asexualitě a ace spektru vás zaujal a inspiroval vás některým z nich (nebo nejlépe všem) věnovat pozornost. Je skvělé, že je asexualitě věnováno čím dál více pozornosti, a lidé, jejichž videa jsem v tomto článku sdílel a na jejichž YouTube kanály jsem vás odkázal, se o to rozhodně velmi zasloužili! Věřte mi však, že tvůrců ace videí je na YouTube více; i těmito čtyřmi šesticemi, které jsem dal v posledních čtyřech letech dohromady, jsem jen škrábal po povrchu. Pokud jsem sdílením tvorby těchto lidí někomu z vás pomohl nebo jsem vás správně nasměroval, pak mé příspěvky rozhodně splnily svůj účel.

Ace Week 2026 bude pokračovat! Čekají vás ještě dva články, jež budou následovat po zítřejším Obrázku týdne, kterým se tématu tohoto projektu na chvíli vzdálím. Rozhodně doufám, že je pro vás tento týden přínosný!