Série Šupinatí z Jihoafrické republiky, která začala v červenci 2022, se opět vrací. Minulý rok v rámci ní vyšly dva články; v říjnu popis zmije druhu Causus defilipii a v prosinci pak popis heliobola broukovitého. Stalo se zvykem, že se v tomto projektu střídají hadi a ještěři, a poněvadž poslední příspěvek byl popiskem ještěra, přirozeně se musím vrátit k hadům. Zde je tedy další krásný beznohý šupinatý, kterého třeba jednou na svých toulkách jihoafrickou krajinou (pokud se tam tedy chcete podívat nebo i zabydlet) potkáte.
Druh: Gracililima nyassae,
Zařazení: nadřád Lepidosauria, řád Squamata, klad Ophidia, podřád Serpentes, klad Caenophidia, klad Colubroides, nadčeleď Elapoidea, čeleď Lamprophiidae,
Habitat: vlhké savany, pobřežní dunové lesy a zahrady.
V roce 1888 popsal významný německo-britský zoolog Albert Günther nepříliš velkého, tmavě zbarveného hada na základě exempláře od jezera Nyassa ve východoafrické Tanzanii, jež byla již několik let pod vlivem německých kolonistů. Günther zařadil tohoto plaza do čeledi užovkovitých (Colubridae), a dal mu jméno Simocephalus nyassae. Rod Simocephalus se později stal neplatným, neboť toto jméno již roku 1858 použil Schoedler pro perloočky z čeledi hrotnatkovitých (Daphniidae). Rakouský zoolog Franz Werner přeřadil Güntherem popsaného hada roku 1906 do rodu Goniotophis, a Broadley jej pak v roce 1959 překlasifikoval na zástupce mehelií (Mehelya), jejichž nejznámějším zástupcem je mehelie kapská (M. capensis) s charakteristickým trojúhelníkovitým průřezem těla. Ale těsné příbuzenství s pěti druhy mehelií nemělo být tomuto plazu ponecháno navždy. S rokem 2011 opět skončil u goniotophisů, rodu tvořeného jinak třemi druhy ze střední Afriky. A pak v roce 2018 had od jezera Nyassa, o kterém se samozřejmě už desítky a desítky let vědělo, že má mnohem širší areál rozšíření, obdržel zbrusu nové jméno - Gracililima nyassae. Týmu vědců vedenému Donaldem G. Broadleym totiž vyšel v African Journal of Herpetology článek, který do té doby patnáctidruhový rod Goniotophis rozsekal tak, že mu zbyly jen ty tři v současnosti platné specie. Güntherův had je jediným druhem rodu Gracililima. Stejně jako Goniotophis a Mehelya, ani Gracililima nepatří již mezi užovkovité, ale je řazena do čeledi Lamprophiidae. Vyskytuje se v Somálsku, Keni, Tanzanii, Rwandě, Burundi, Demokratické republice Kongo, Malawi, Zambii, Mozambiku, Botswaně, Namibii, Eswatini a samozřejmě také v Jihoafrické republice (jinak by do tohoto projektu nemohl být zařazen). V samotné JAR se vyskytuje v provinciích Limpopo, Mpumalanga a KwaZulu-Natal. Jednou z jeho bašt je herpetologicky proslulá St. Lucia (nejen fanoušci Dobrodružství Austina Stevense dobře vědí) právě v KwaZulu-Natal. A co o tomto hadovi můžeme říci? G. nyassae je poměrně nenápadný had, má v průřezu trojúhelníkovité tělo s fialovo-černými, případně šedými zádovými a bočními šupinami nacházejícími se na růžové kůži. Jeho průměrná délka činí 40 až 50 centimetrů, největší exempláře mohou být dlouhé až 65 centimetrů. Samice jsou obvykle větší, s průměrnou délkou 52 centimetrů (od čenichu ke kloace), kdežto samci dosahují průměrné délky 44 centimetrů. Jde o hrabavého čili fossoriálního hada, přes den na něj nejčastěji narazíme někde pod kamenem ve vlhké savaně. V pobřežních lesích se může skrývat i pod lesní spadankou. Loví přes noc, kdy aktivně vyhledává ještěry a žáby. Právě v nočních hodinách je možné na něj narazit na silnicích. G. nyassae je nejedovatým hadem, chytat ho rukama tedy vůbec není nebezpečné. Při sebeobraně sebou akorát divoce zmítá, hlavu skrývá pod smyčkami těla a z kloaky vylučuje nepříjemně zapáchající tekutinu. Pokud milovníka hadů její puch neodradí, může si užít pár hezkých chvil a maximálně (v závislosti na povaze konkrétního jedince) i neškodných kousnutí (od hada, samozřejmě - lidé nechť gracililimy nekousají). Zajímavé je, že přední zuby na horní čelisti se gracililimě zvětšují směrem do zadní části tlamy. Po sedmi nebo osmi takto velikostně narůstajících zubech následuje mezírka neboli diastema, a po ní následuje 16 až 18 velmi drobných zoubečků. Jedná se o vejcorodého hada, v jedné snůšce se může nacházet i šest kožených vajíček. Hemipenis má G. nyassae bifurkátní, tedy rozdvojený. Červený seznam Mezinárodního svazu ochrany přírody vede tento druh jako málo dotčený, je však pravdou, že od roku 2009 se jeho sčítání nikdo nevěnoval, a to není zrovna ta nejlepší věc. Minimálně tehdy mu nehrozila žádná velká nebezpečí.
Autorem přiložené fotografie je Theo Busschau a byla stažena z webu Flickr. Informace pro napsání tohoto popisku byly čerpány z webů African Snakebite Institute, Exploring Southern African Herpetofauna (stránka Tyrona Pinga), The Reptile Database, IUCN Red List a z anglické Wikipedie. Projekt Šupinatí z Jihoafrické republiky bude rozhodně pokračovat!
Žádné komentáře:
Okomentovat