neděle 31. března 2019

Premiéra filmu Expedition Chesapeake

Přibližně před 10 lety se americký moderátor televizních pořadů o zvířatech Jeff Corwin připojil k projektu Expedition Chesapeake, a na začátku března minulého roku oznámil, že bude provázet stejnojmenným dokumentem natočeným ve stylu IMAX filmů. Premiéra filmu Expedition Chesapeake (nebo též Expedition Chesapeake with Jeff Corwin) proběhla 20. března 2019 ve Whitaker Center ve městě Harrisburg v Pensylvánii. Promítání filmu v kině komplexu Whitaker Center skončilo před dvěma dny, 29. března, a film se nyní bude promítat v IMAX kinech po celých Spojených státech amerických... Jeff Corwin působí jako moderátor přírodovědných pořadů od roku 1997, kdy začal na kanálu Disney Channel se svým seriálem Going Wild. Po několika letech si ho všimli producenti z tehdy relativně nového kanálu Animal Planet, a od roku 2001 byl Jeff regulérním hostem tamních seriálů jako Zážitky Jeffa Corwina (The Jeff Corwin Experience) nebo Na výpravě s Jeffem Corwinem (Corwin's Quest). Od roku 2011 je moderátorem sobotních ranních pořadů bloku Litton's Weekend Adventure na stanici ABC - v současnosti provází cyklem Ocean Treks with Jeff Corwin. Za svou práci byl již několikrát oceněn cenou Emmy, nicméně před několika dny byl opět nominován za pořad Ocean Treks na cenu za nejlepší moderátora (cyklus samotný byl také nominován na cenu Emmy za nejlepší televizní pořad o cestování). Já sám jsem velkým fanouškem Jeffa již mnoho let, a také proto se nemohu dočkat, až uvidím jeho nejnovější film... Chesapaeake je největším říčním ústím Severní Ameriky. 70 milionů lidí žije v jeho okolí. Jsou na něm závislí. A stejně tak 3600 dalších druhů, včetně těch, kteří jsou spolu s Jeffem hvězdami filmu. Od orlovců přes vydry až po velemloky americké, největší severoamerické obojživelníky (velemlok americký je však také třetím největším obojživelníkem na světě!).
Film Expedition Chesapeake byl vyroben společností Whitaker Center Productions a spolupracovali na něm například kameraman James Neihouse, který již pracoval na více než 30 IMAX filmech, nebo producent Ben Payavis II, držitel čtyřech cen Emmy. V Expedition Chesapeake nás Jeff vezme na cestu z New Yorku do Virginie a ukáže nám již zmíněná, ale i další zvířata, která nazývají Chesapeake svým domovem... Rozhodně to bude nezapomenutelný zážitek...


Trailer:


sobota 30. března 2019

Lovci kryptidů 3: Návrat zabijáka kryptidů (4/4)

Gregory Martin, zabiják kryptidů, je zpět. Nezahynul při pádu laviny, jak se Lovci kryptidů domnívali téměř před rokem, kdy se s ním naposledy setkali. Tenhle dotěrný stařík je zase v plné síle a nyní je na další výpravě za Yettim. Musí splnit úkol; obstarat pro australského vědce Lukea Wrighta nějaké vzorky, které by mohl studovat. Nejprve však musí slavného sněžného muže zabít... V minulé části se Martin utkal s Akihikem, a nakonec jej dopadli Lovci kryptidů. Pak však přiletěl Quartermaine a Martinovi nejbližší spolupracovníci - Seth Hutchinson a Aleksey Paterson. Martin byl osvobozen. Teď je svými kolegy konečně opět na lovu kryptidů... Lovci kryptidů to však nehodlají vzdát! Udělají vše pro to, aby zvířata, jež studují, ochránili... Mezitím si Quartermaine, chytrák schválně si před všemi povídající se svým vlastním stínem, promýšlí svůj vlastní plán...

LOVCI KRYPTIDŮ 3: NÁVRAT ZABIJÁKA KRYPTIDŮ, ČÁST ČTVRTÁ:
Martin, Seth a Paterson došli k jeskyni, k níž vedly stopy. "Jdu první," řekl Seth a zapnul baterku. S přichystanou pistolí se plížil podél stěny jeskyně. Najednou se zastavil. Uslyšel tlumené brblání malého Yettiho. Otočil baterku na Martina s Patersonem. Signalizoval jim tím, že jej mají následovat. Jeskyně nebyla příliš velká. Oba kryptidi museli být velice blízko. "Nechtěl někdo z vás zůstat v letounu s Quartermainem? Jsem rád, hoši, že jste tu se mnou, ale..." poznamenal Martin. "Pche, s tím chlapem už nechci mít do konce života nic společnýho. Maniak je to," odpověděl naštvaně Paterson. "Pozor, chlapi!" zařval Seth. Posvítil baterkou přímo do obličeje samici Yettiho, ke které se tiskl její malý potomek. Martin na ní zamířil puškou. "Opravdu to chcete udělat, šéfe?" zeptal se trochu zděšeně Seth. "Chcete z toho malýho udělat sirotka?" Martin se zarazil. Hleděl na dvě zvířata, tisknoucí se k sobě v obrovském strachu ze ztráty života. "Gregory?" zašeptal mu do ucha Paterson. Martin se vzpamatoval. "Promiňte," odpověděl Martin, "Sethe, já to musím udělat..." Z jeho hlasu však šlo poznat, že se ho Sethova otázka dotkla. Kdo by si to byl pomyslel. Že by snad pobyt v Nepálu Martina trochu změnil? Že by si snad v izolaci uvědomil, že ne vše, co v minulosti dělal, bylo dobře? Takové myšlenky možnát teď projížděly jeho hlavou. Ale stále byl zabijákem kryptidů. A to, co bylo před ním, teď nebyla jen trofej, ale také prostředek k návratu domů. Položil prst na kohoutek. Samice Yettiho zakryla rukou obličej svého mláděte. Cítila, že Martin míří puškou na ní, a nechtěla, aby její potomek viděl její smrt... Martin náhle bolestivě zařval. Odletěl až ke stěně jeskyně a natloukl se do obličeje. Puška mu vypadla z ruky. Z kabátu se mu kouřilo. Zasáhl ho laser! "Tady jste, vy darebáci!" ozval se Jackův hlas. Vtrhl do jeskyně. Za ním byli agentka Kentová, Amanda a Pierre. Seth po nich začal střílet. Nechtěl nikoho z nis zasáhnout, střelba je měla jen zastrašit. Jenže Jackovi stačila jedna dobře mířená rána z laserovky, a pistole vypadla Sethovi z ruky. Martin se brzy vzpamatoval. Pierre k němu přiběhl a pokusil se mu dát ránu pěstí, ale minul. "Blbečku!" zasmál se Martin. "Pořád stejný jako tehdy na tržici!*" dodal. Dal se na útěk. Hnal se za samicí Yettiho s mládětem. Vytáhl z kapsy nůž a skočil přímo na velké zvíře. Yetti ho ze sebe shodil, ale Martinovi se při pádu podařilo chytit za ruku mládě. Strhl ho k zemi a natáhl nůž k jeho krku. Matka s příšerným řevem Martina odtrhla od svého potomka, přitom však Martin odřízl mláděti chomáč srsti. "Chachá!" zasmál se vítězoslavně Martin. Samice Yettiho ho udeřila do zad. Pak popadla své k smrti vyděšené mládě a skryla se někde dál v jeskyni. Martin měl pocit, jako by jej přejel autobus. Pomalu se blížil zpět k dějišti bitky. Paterson vyletěl z jeskyně, kde na něj čekala bojová trojka. Akihiko, Fahad a Roger! Fahad se mu trefil pěstí do obličeje, Akihiko ho přitiskl k zemi a Roger ho kopl do boku, jenže Paterson byl statný chlápek a rychle se dostal z Akihikova sevření. Vyskočil a kopl Rogera do obličeje. Rogerovi vytryskla z novu krev, avšak bývalý kanadský agent to nevzdával. Celý rozzuřený začal střílet z laserové pistole a trefil Patersona do zad alespoň desetkrát. "Dobrý?" zeptal se Akihiko Rogera a pomohl mu na nohy. "Fuj, to teda bylo," řekl Roger a přiložil si k nosu kapesník. Pauline přišla k Patersonovi, ležícímu na břiše a takřka v mdlobách. Přiložila mu laserovou pistoli k hlavě. "Nikam neutíkej, zlatovlásko," řekla mu. "Že jo? Zrovna to jsem si myslel! Takový švihák to je, klidně bych si s ním někam vyšel," řekl na to Fahad.

Seth byl mnohem silnější než Jack. Dal mu pár ran pěstí a skolil ho. Agentka Kentová kopla Setha do břicha, jenže on znovu našel svou pistoli a začal po ní a po Amandě střílet. Dohnal je až k východu z jeskyně. Pierre přišel k Jackovi a zvedl ho. A pak dostal ránu do hlavy od Martina, který se již vzpamatoval po ráně od Yettiho. Malátnému Jackovi vytrhl z ruky laserovou pistoli a přiložil mu ji k obličeji. "Ne!!!" zařval Pierre a strhl Martina k zemi, jenže ten ho kopl do břicha a Pierre se zhroutil. "Zpropadenci!" zakřičel Martin a vyběhl ven z jeskyně. Z nově získané zbraně střílel jako šílený, dvakrát zasáhl Akihika, pak i Pauline a Fahada. Se Sethem a Patersonem teď utíkali pryč. A na obloze se již objevil Quartermaineův letoun. Přilétal zrovna včas. Přistál a ti tři do něj nastoupili. "Co teď, sakra?!" zakřičel Roger. "Pokud vím, tak ta zvířata, co byla v jeskyni, nezabili," odpověděla Kentová. "Asi je budeme muset nechat jít," dodala.

Pierre a Jack byli stále v jeskyni. Jack již vstával, i když ho příšerně bolela hlava. Pierre však ležel na zemi a celý se třásl. "Pierre! Co s tebou je?!" zvolal naň Jack a podložil mu hlavu rukama. Pierre neodpovídal. Z pusy mu tekly sliny. Jack na něj posvítil Sethovou baterkou. Pierrovi se na čele vyrýsovaly zelené žíly! "No nazdar!" zvolal Jack a sáhl do kapsy. Vždy měl u sebe dávku léku, který měl Pierrovi zabránit změnit se v agresivní monstrum. Bodl mu injekci do ruky. "Bude to v pohodě, kamaráde, neboj," řekl svému příteli. Pierre se začal probírat. "Nevím, jestli je tohle dobrý nápad," řekl Jackovi. "Co? Ta injekce?" zeptal se překvapeně Jack. Postavil Pierra na nohy a začal jej vyvádět z jeskyně. "Víš, jak tohle antisérum používám... začínám mít pocit, že se ze mě něco ztrácí," odpověděl Pierre. "Jak to myslíš?" divil se Jack. "Přijde mi, že se ze mě ztrácí Pierre Leroy. Víc než kdy předtím... Hodně jsem myslel na to, co mi řekla Kate. Proč už na ní nemyslím? Proč teď, když začínám být 'normální'? A co... sakra...?" pokračoval Pierre. "Co znamená ta poslední věta?" zeptal se Jack. "Já nevím," odpověděl Pierre. Po chvíli se všichni vrátili do letounu Cryptid Swift. "Martina a jeho kolegy jsme lokalizovali pomocí termovize," řekl Jack, "škoda, že jsme taky nezaznamenali polohu Quartermaineova letounu? Kdybychom ho dostali jako první, nikdy by pro ně nepřiletěl a oni by neměli, jak uniknout... Počítám, že teď už letí do Austrálie za Wrightem. Možná bychom ho taky měli navštívit." Jack zapnul vyhledávací zařízení Lovců kryptidů a jednoduše do něj napsal Wrightovo jméno, přičemž o něm dostal všechny dostupné informace. "Letíme do Perthu!" řekl nadšeně.


Luke Wright seděl ve své pracovně, ponořený do zkoumání Yettiho srsti pod mikroskopem. Náhle se ozval telefon. "Pane, máte návštěvu," sdělila mu sekretářka. "Ať počká. Deset minut," odpověděl Wright. "Ale pane..." odporovala sekretářka. "Deset minut, Valerie! Je to jasný?" odpověděl naštvaně Wright. "Pane, oni nebudou čekat!" ozvala se znovu sekretářka. "Proč, krucinál, ne? Mám práci!" "Protože jsou to Lovci kryptidů!" Otevřely se dveře výtahu a do místnosti vstoupili Jack, Pierre, Pauline, Roger, Akihiko, Fahad, agentka Kentová a Amanda. "To je překvápko," řekl docela příjemným hlasem Wright. Byl to holohlavý brýlatý muž, mluvící se silným australským přízvukem. Ani v nejmenším nepůsobil děsivě či nebezpečně. "Pane Wrighte?" řekl Jack a podal mu ruku. "Och... Vy musíte být Jack Owen," odpověděl Wright. Pak vrhl pohled na agentku Kentovou. "A tady tu dámu znám... Nebo ne?" řekl. Jack se trochu naštvaně podíval na Kentovou a řekl: "Jako vážně? To se znáte s každým člověkem, který má co do činění s kryptidy?" Kentová se začala smát: "Jsem přece v naší jednotce CIA od roku 2008, a kryptidům se věnuju už dlouho. Amatére." "Pane Wrighte," řekl Jack australskému vědci, "předpokládám, že víte, proč jsme tady." "No, došlo mi to... Quartermaine měl v Anglii, zdá se, jisté potíže... Podívejte se, mě jde jenom o výzkum kryptidů. Asi to byla blbost. Asi jsem neměl Martinovi nabízet to, co jsem mu nabídnul, za zabití Yettiho. Hm... Ale ať se stalo, co se stalo, tento vzorek pochází ze zvířete, kterému nakonec nebylo fyzicky ublíženo," rozpovídal se Wright. "A na co tu srst potřebujete?" zeptal se Jack. Roger si mezitím chomáč Yettiho srsti pořádně prohlížel. "Není v mém zájmu ta zvířata nějak klonovat... Ne, to ne. Jen mě zajímá jejich biologie, jejich původ... Tak jako vás. Nechtěl jsem udělat nic špatného," odpověděl Wright. Jack k němu přiklonil hlavu. "Pamatujte si jednu věc. My vás budeme sledovat," řekl a pousmál se na Wrighta... Při odletu si všichni prohlíželi Perth. "Tak nádherné město," poznamenal Fahad, "a celé mohlo být zničeno těmi proklatými Nietovými roboty?** Pamatujete si ještě? To bylo zajímavý, že byli tehdy posláni mimojiné i sem." Jackovi něco prošlo hlavou. "No jistě..." zašeptal si pro sebe a zasmál se. "Co je?" zeptala se Kentová. "Amatérovi možná něco došlo, agentko," odpověděl se sebevědomým úsměvem Jack, ale dál k tomu již nic neřekl...

Martin, Seth a Paterson se opět ocitli na anglické půdě, a s dostatečným obnosem peněz k tomu, aby si dál šli svou cestou... Tentokrát se však do Spojeného království museli přemístit letadlem, přímou linkou z Perthu. Quartermaine si totiž ve svém letounu zaletěl někam jinam... Zpět do Nepálu. Do malé vesničky jménem Briddim. Za část peněz, které za své služby dostal od Wrighta, zaplatil dva místní průvodce, kteří ho dovedli k nedalekému chrámu, skrytému v horách. Podle místní tradice jej tam museli jakožto poutníka nechat samotného. A on zde měl další dva dny o samotě meditovat... Quartermaine, který si o všem v posledních měsících našel spoustu informací, sestoupil do šachty nacházející se pod chrámem. S námahou tam otevřel velkou pokladnici, v níž se nacházel nádherný modrý diamant. Quartermaine vypnul baterku a pozvedl diamant. Svítil. "Nádherný, Jakeu," řekl a otočil se na svůj stín. Tentokrát nemohl odolat... "Briddimský drahokam... Ou, bože... Teď se možná budou dít úžasné věci..." šeptal si pro sebe. Právě držel v ruce předmět, který doslova otevíral brány k možnostem doslova nadlidským...


Na hladině moře se objevila obrovská jizva, která se však brzy vodou opět zacelila. Rána, která ji vytvořila, vzešla ze Zhou Lenova přístroje z paralelní dimenze. Z toho, který měl zůstat na dně oceánu... Ale na malém atolu seděli Stephen Barry, muž s jizvou po Wendigových drápech, a hihňající se Nikaragujec Deylin Nieto, a zatímco čekali na záchranu***, zkoušeli kradený přstroj. "Musíme přijít na to, co tohle dokáže," usmíval se Nieto. Nedlouho poté se nad atolem objevil letoun s Barryho lidmi. "Přijdeme na to už brzy," usmál se Barry na svého společníka...

* - Pierre Leroy se poprvé setkal s Gregorym Martinem na Vánočním trhu na jihu Londýna v druhé série Lovců kryptidů, v kapitole "Řev, sníh a dárky" z prosince 2017. Na stejném trhnu se také poprvé seznámil s Kate Henshallovou.
** - V poslední kapitole 2. série, "Vězni války", byli Nietovi roboti X-77 vysláni i na město Perth. Možná, že to nebyla taková náhoda, jak se mohlo zdát.
*** - V minulé kapitole, "Zachtělo se mi telepatie", byl letoun s Barrym, Nietem a kradeným Zhou Lenovým přístrojem z paralelní dimenze, napaden kosmickou entitou The Father. Letoun skončil v oceánu, ale jak se nyní ukázalo, jeho posádka je i s tou neuvěřitelně mocnou "zbraní" stále naživu

Co je zač Briddimský drahokam? Co všechno dokáže, a proč po něm Quartermaine tak prahnul? Opravdu Pierrovi pomáhá látka, kterou potlačuje účinky séra agresivity, nebo má na něj nějaký negativní dopad? Setkají se ještě Lovci kryptidů s Gregorym Martinem a jeho muži? A konečně, k čemu se chystají Stephen Barry a Deylin Nieto, kteří jsou stále živí? Pokračování příště...

pátek 29. března 2019

Obrázek týdne 29. 3. 2019

Dnes přináším Obrázek týdne poněkud později... Snad Vám to nevadí... Rozhodl jsem se pro tuto nádhernou klasiku od Zdeňka Buriana...


Popisek k obrázku: V Německu, v době před 150 miliony let, končí den. A jaký den to byl pro Pterodactyly, kteří se chystají ke spánku! Na větvích stromů se věší hlavou hlavou dolů a děsivými skřeky si přejí dobrou noc... Snad je v temnotě nenapadne žádný predátor...

Zítra určitě napíši další část Lovců kryptidů a zase možná přidám další část na blog s příběhem o kriminálnících Nastasyii a Samovi...

čtvrtek 28. března 2019

Taxodium

Taxodium, česky tisovec, je rod jehličnanů řadící se do čeledi cypřišovitých, jenž zahrnuje tři druhy. Ve fosilním záznamu se porpvé objevuje v pozdní době křídové, přičemž jeho fosilie pocházející z té doby byly nalezeny v Severní Americe. V současnosti tisovce žijí pouze v jižní části Severní Ameriky; se dvěma druhy se setkáme pouze v jižních státech USA, s jedním pak v Mexiku a Guatemale ve střední Americe. Ještě v období pliocénu před 2,5 miliony let se však tisovce vyskytovaly i na území evropského kontinentu. Vymizely odsud s příchodem doby ledové. Tisovec nežije v chladných podmínkách. Fakt, že jeho fosilie pocházející z období křídy a z terciéru se nalézají po celé severní polokouli značí, že po většinu těch časů bylo na severní polokouli teplejší podnebí... Fosilie vyhynulého druhu Taxodium dubium, tedy tisovce pochybného, který vyhynul právě před 2,5 miliony let, byly nalezeny i v České republice, konkrétně v mostecké pánvi a jsou třetihorního stáří. Tento jehličnan, podobně jako jeho dnešní příbuzní, rostl v močálech a bažinatých lesích. Samčí šištice tohoto druhu bývaly 20 až 25 centimetrů dlouhé, většinou se z nich však nalézají jen jednotlivé šupiny, dosahující délky až 1,5 centimetru... Nejvyšší tisovce dosahují výšky 30 až 46 metrů.
Popis tohoto rodu najdete třeba na anglické Wikipedii, o tisovci pochybném se můžete více dozvědět na webu Botany.cz.

Příště Umkomasia!

středa 27. března 2019

Velrybí kvíz

Po nějaké době jsem se opět odhodlal vytvořit malou soutěž, tentokrát sestávající z pouze pěti otázek, takže by to měla být taková rychlovka... Jak vyplývá z názvu, pojednává o velrybách... Máte-li zájem se zúčastnit, napište do komentáře, že se hlásíte. Dále uveďte e-mail, ze kterého mi odpovědi přijdou. A odpovědi samozřejmě posílejte na můj e-mail, haasvojt@volny.cz. Za účast v soutěži dostanete malý diplom... To je k instrukcím vše, nyní se můžete pustit do práce...

1. Kdy se na Zemi objevili první kytovci?

2. Který druh velryby je největším živočichem na naší planetě, kolik měří na délku a kde se s ním setkáme?

3. Který druh velryby je naopak nejmenší? Kolik měří na délku?

4. Co jsou to kostice?

5. Je pravda, že velryba černá je ohrožený druh?

Doufám, že jste si soutěž užili, je to opravdu rychlovka... Omlouvám se, že jsem dnes nenapsal popis Taxodia, o kterém jsem se zmínil včera, ale po velmi dlouhé době jsem nemocný a zkrátka jsem se k tomu nedostal... Tak snad Vám to vynahradí tahle malá soutěž...

úterý 26. března 2019

Dvě uštknutí pakobry páskované

Dnes jen krátce napíši o dvou incidentech, o kterých bylo před několika hodinami poprvé psáno na internetu... Pakobra páskovaná, nazývaná anglicky tiger snake, je australským hadem z čeledi korálovcovitých. Patří mezi deset nejjedovatějších hadů světa a každý rok uštkne značné množství lidí, i když nepatrné množství z nich se vůbec ocitne na kraji života a smrti. Možná víte, že jedna statistika z roku 2016 uvedla, že od 70. letech zabili více lidí v Austrálii koně než jedovatí hadi... Každopádně v neděli došlo k dalšímu uštknutí pakobry páskované v australském Cranbourne. Žena jménem Anne přišla do koupelny a šlápla na něco šupinatého - byla to právě pakobra, kterou do lidského obydlí nejspíš přilákali hlodavci žijící v jeho okolí. Had v sebeobraně uštknul a Anne musela být přepravena do nemocnice ve Frankstonu. Byl jí však podán protijed a nyní je již v pořádku... Hned několik hodin nato se v médiích objevila zpráva o dalším člověku, který měl bohužel nepříliš příjemný zážitek s tímto druhem hada. Tentokrát jde však o chytače hadů Darrena Keillera, který byl však uštknut hadem již minulou středu, tedy 20. března. Keiller přemisťuje nebezpečné divoké hady z domovů lidí obývajících město Geelong v australském státu Viktoria. Při jedné takové akci byl uštknut právě pakobrou páskovanou, jež dokáže být přinejmenším v sebeobraně značně agresivní... Také mu byl podán protijed, a přežil... Je to právě dostupnost protijedu, co znamená, že australští hadi zabili v posledních desetiletích tak málo lidí. Pokud si myslíte, že Austrálie Vás chce jen zabít, myslete na to, že nejjedovatější had na světě, tajpan Oxyuranus microlepidotus, ještě nikdy nikoho nezabil!

Toto byl jen takový kratší článek o dvou incidentech, o kterých si případně můžete přečíst víc na anglojazyčných webech, zvláště na těch australských... Zítra možná napíši popis Taxodia, tisovce.

pondělí 25. března 2019

Počet bogongských osenic se snižuje

Musím prozradit, že ze všeho okřídleného hmyzu mám asi nejradši můry. Je skvělé vyrazit později na jaře či v létě ven po setmění a pozorovat nebo chytat můry všelijakých druhů... Existuje však jeden exotický druh můry, který patří k mým nejoblíbenějším. Setkáme se s ním pouze v Austrálii. Bohužel je to také druh, jehož počty se v posledních letech snižují...

Bogonská osenice druhu Agrotis infusa se jedním podobá proslulému severoamerickému monarchu stěhovavému. Jistě, je zde jakýsi rozdíl - osenice je noční můrou, kdežto monarcha je denním motýlem, a rozhodně si nejsou zrovna příliš blízce příbuzní. Ale oba tyto druhy hmyzu z řádu Lepidoptera podnikají biannuální migraci. V případě monarchy je to cesta z Kanady do Mexika a zase zpět, v případě bogongské osenice migrace z různých částí jižního Queenslandu, západního Nového Jižního Walesu, západní Viktorie a také z Jižní a Západní Austrálie na jihovýchod nejmenšího kontinentu na světě. Konkrétně pak do oblasti Australských Alp v okolí hory Bogong. Tam přilétají v letním období a estivují (prodělávají letní spánek). Na podzim se pak vydávají zpět do oblastí, ze kterých přiletěli, a tam se rozmnožují. Během podzimu a zimy jejich larvy spásají rostliny na pastvinách. S příchodem jara se můry opět vydávají na migraci, a tak se to neustále opakuje. V posledních letech je však tato můra s pěticentimetrovým rozpětím křídel předmětem zájmu ekologů z nepříliš pozitivních důvodů. Vypadá to, že bogongské osenice jsou dalším z mnoha druhů, na něž má nebývale špatný vliv lidská činnost...

V roce 2001 byly z estivačních jeskyní osenic vyplaveny mraky jejich těl. To však nebylo to nejhorší. Měsíce poté totiž v okolí jeskyní začaly odumírat traviny, kterým se tam dříve dařilo. Bylo zjištěno, že traviny odumíraly kvůli vysoké koncentraci arsenu v okolí. Jeho zdrojem byly právě osenice. Ovšem arsen se do nich nemohl dostat jen tak; skutečným a nefalšovaným zdrojem této látky byly insekticidy. Bogongské osenice se tedy staly biovektorem arsenu v Australských Alpách. Bioakumulace této znečišťující látky měla bohužel negativní vliv i na populaci vakoplchů trpasličích, kriticky ohrožených vačnatců, kterých už zbývá jen méně než 2000 a žijí pouze ve třech izolovaných oblastech, z nichž dvě se nacházejí ve státu Viktoria a jedna v Novém Jižním Walesu. Tou poslední jmenovanou oblastí je Národní park Kosciuzsko, těmi dvěma ve státu Viktoria jsou Mount Buller a okolí Mount Bogong. Bogonské osenice tvoří značnou část sezónního jídelníčku vakoplcha horského, který je mimochodem jediným australským vačnatcem, který žije nad úrovní sněžné čáry. Počty těchto drobných, ohrožených savců skutečně závisejí na počtech bogongských osenic. Arsen však pro ně neznamenal nic dobrého... I když nebyl nalezen přímý důkaz, podle něhož by arsen v bogongských osenicích pocházel právě ze zemědělské krajiny, došlo nakonec k přerušení používání insekticidů, jejichž cílem bylo kontrolovat počty osenic v městských či příměstských oblastech.

Velký šok přišel v posledních několika letech. Během letních sezón 2017-2018 a 2018-2019 (tedy v současnosti) se počet bogongských osenic dramaticky snížil. V některých z jeskyní, v nichž dříve estivovaly v milionových masách, se letos a minulý rok osenice vůbec neobjevily. Studiem tohoto fenoménu se zabýval profesor Eric Warrant z Lundské univerzity ve Švédsku. Podle něj za tak výrazný pokles počtu jedinců můžou klimatické změny - zimní sucho a tedy nedostatek srážek, jež pak vedou k růstu nedostatečného množství vegetace. Méně vegetace znamená méně potravy pro larvy bogongských osenic. Warrant si nemyslí, že by druhu celkově hrozilo vyhynutí, rozhodně však může vyhynout nebo již mohl vyhynout v některých oblastech, v nichž se dříve vyskytoval. Snížení počtu osenic druhu Agrotis infusa mělo bohužel opět negativní dopad na stavy masožravých ptáků a savců, kteří se jimi živí, a jako příklad musí být opět uveden vakoplch trpasličí, jenž je nyní v ještě větším potenciálním ohrožení, než dříve. To celé poukazuje na zranitelnost ekosystému Australských Alp, který se zkrátka nemůže rychle přizpůsobit měnícím se klimatickým podmínkám.

Kdo ví, jaká čeká bogongské osenice budoucnost. Druh, který žil v Austrálii po celá tisíciletí a dokonce v minulosti sloužil jako potrava Aborigincům, je dalším z těch mnoha, jež nedokáží uniknout změnám, ke kterým v současnosti na naší planetě dochází... V posledních letech zaznamenala australská velkoměsta Sydney, Canberra a Melbourne obrovské invaze těchto můr. Dříve k nim nedocházelo. Za následek je měly silné větry. Za tyto invaze ale možná klimatické změny tak úplně nemůžou. I když v posledních letech k nim dochází více, podobná invaze osenic nastala v Sydney už roku 2000. Tehdy zamořily město během Letních olympijských her.

Osenice Agrotis infusa

Shromáždění osenic v jeskyni

V budoucnu bych rád psal více takových samostatných článků o jednotlivých druzích hmyzu. Výběr je velký... Doufám, že se Vám tento článek líbil a třeba Vám i přinesl nějaké nové informace. Pokud ano, budu velmi rád...

neděle 24. března 2019

Blue Planet Live na BBC One!

Poslední přírodovědné seriály BBC Natural History Unit jako Planeta Země 2 (Planet Earth II), Modrá planeta 2 (Blue Planet II) či Zvířecí dynastie (Dynasties) jsou ohromným úspěchem. Dalo by se snad říci, že jde o takový "wildlife television Holywood". Stejně tak se ale daří i živě vysílaným přírodovědným pořadům BBC, zejména velice oblíbené trojici Springwatch, Autumnwatch a Winterwatch. V posledních letech BBC přivedla k životu obdobné typy pořadů, jež se vysílaly i z jiných částí světa. Jako příklad můžeme jmenovat Big Blue Live z roku 2015, Arctic Live z roku 2016 či Wild Alaska Live z léta roku 2017. A již minulý rok bylo oznámeno, že BBC připravuje také čtyřdílné živé vysílání se zaměřením na oceány... Dnes, v neděli 24. března 2019, bude na BBC One vysílán první díl této série nazvané Blue Planet Live. Nejde však o živé hudební představení s úžasnou hudbou Hanse Zimmera... Další díly Blue Planet Live budou na BBC One vysílány ve středu, ve čtvrtek a konečně zase v neděli příštího týdne, a pokaždé od 20:00. Hlavními moderátory jsou skutečné hvězdy filmů a seriálů o zvířatech, a tak trochu stálí zaměstnanci BBC NHU. Jsou to Chris Packham, hvězda již jmenovaného pořadu Springwatch, Liz Bonnin, kterou možná znáte hlavně z cyklu Bang Goes the Theory, a také pořádný svalouš Steve Backshall ze série Deadly! Obsazení je tedy velice podobné jako v živě vysílaném pořadu Wild Alaska Live, jen tentokrát Matta Bakera nahradil Chris Packham... V první epizodě se Chris setká s vědci, kteří studují největší "velrybí porodnici" na pobřeží Mexika - a to sice při březích Kalifornského poloostrova, kde nyní, v březnu, přivádějí samice plejtvákovců šedých na svět své potomky. Ti se pak se svými matkami vydají na 5000 mil dlouhou pouť na Aljašku. Steve se bude opět potápět se žraloky na Bahamách, a chce se zaměřit hlavně na žraloka tygřího. Zato Liz bude na opačné polokouli, a tisíce kilometrů od Chrise a Steva. Její segmenty v pořadu budou vysílány z Velkého bariérového útesu v Austrálii, přičemž se zaměří na ochranu korálů, jež jsou v ohrožení kvůli acidifikaci a nárůstu teploty mořské vody. V dalších dílech by pak Chris měl pokračovat ve své cestě na pobřeží mexického státu Baja California, Steve nejspíše zůstane na Bahamách a Liz se bude dále zabývat různými faktory, jež ohrožují Velký bariérový útes. Stejně jako v předchozích živě vysílaných pořadech tohoto typu, dočkáme se i některých předtočených segmentů. Ale co se konkrétně při živém vysílání přihodí, to nevíme... Jsem každopádně velmi rád, že Blue Planet Live bude mít dnes premiéru na televizních obrazovkách našich britských přátel...


Třeba se poštěstí vidět tento seriál i nám v České republice, přece jen je tu možnost, že se objeví někde na internetu...

Promo:

sobota 23. března 2019

Lovci kryptidů 3: Návrat zabijáka kryptidů (3/4)

V minulé části Lovci kryptidů dopadli Quartermainea, muže, který si povídá s vlastním stínem, přičemž však s ním není nic v nepořádku - jak Jackovi řekla agentka Kentová, která se s ním v minulosti již mnohokrát setkala, dělá to všechno naschvál. A zdá se, že se mu zkrátka nedá věřit... Na policejní stanici v Londýně později vtrhl Aleksey Paterson, bývalý Martinův komplic, a Quartermainea osvobodil. V letounu řízeném Sethem Hutchinsonem se pak vydali do Nepálu. Tam se zabiják kryptidů Gregory Martin hodlá vykoupit ze zajetí hor tím, že splní úkol, který mu dal australský vědec Luke Wright. Ten chce získat vzorky z Yettiho, aby je mohl studovat. Martin již nalezl skupinu Yettiů v Himálaji a chystá se vystřelit po sněžném muži, který si před více než rokem oblíbil Pauline Jetkinsovou, a po kterém Martin už tehdy šel...

LOVCI KRYPTIDŮ 3: NÁVRAT ZABIJÁKA KRYPTIDŮ, ČÁST TŘETÍ:
Kulka vyletěla z pistole. Yetti se příšerně polekal a vyskočil. Nebylo mu to ale nic platné. Kulka se rychle blížila k němu, a nikdo ji okem nemohl postřehnout. Až na jednoho muže! Kulka se srazila s šurikenem, který před ni včas vrhl. Yetti, který opět unikl smrti jen o fous, se dal na útěk, a stejně tak zbytek tlupy. Martin neskrýval svou zlobu. Těžce se postavil a zamířil puškou na muže v černé uniformě s nápisem Lovci kryptidů. Stál na kraji plató, mocný Himálaj za ním. "Moh jsem tušit, že mi sem někoho pošlou! Podělaní Lovci kryptidů!!!" zařval na něj Martin. "Nenaučila tě maminka slušně mluvit?" reagoval na to Akihiko a začal k němu pochodovat, a mezitím roztahoval svou teleskopickou kovovou tyč. "Vy se mi prostě vždycky pletete do cesty... Ale hlavně ty, kamaráde, hlavně ty! Pamatuju si, že jsi se svým kámošem pronikl do mého skladu v Basingstoke!* Pěkný binec jste tam tehdy udělali," řval dál Martin. "To jsem rád, že si to pamatuješ," odpověděl Akihiko. Martin po něm vystřelil z pušky, načež Akihiko uskočil, skryl se za zasněžený kus skály a vyhodil po Martinovi další šuriken. Ten ho zasáhl do ruky. Martin měl na sobě silnou bundu, takže špička jednoho z hrotů šurikenu jej jen jemně bodla do svalu, stačilo to však k tomu, aby Martin pustil svou pušku. Právě na to Akihiko čekal. Vyskočil zpoza skály a rychlým během se hnal k Martinovi. Skolil ho k zemi pěstí a pak vzal jeho pušku do rukou. Zlomil ji o vlastní koleno. Musel přitom zasyčet, přece jen nebyl žádným nadčlověkem, a bolelo to. Dva Yettiové vylezli z jeskyně, ve které se skrývali, a namířili si to k bezbrannému Martinovi. Ze svého úkrytu v další jeskyňce vylezl také onen jedinec, jenž měl být Martinem původně zastřelen. "Počkat, hoši, to ne! Nechci, abyste mi ho zabili. Chci ho živého," řekl Akihiko. Samozřejmě to nebylo k ničemu. Nezastavil je tím. Připravil si svou kovovou tyč. Před chvílí chránil život jednoho Yettiho, teď zase musel chránit život zločince. Martin využil toho, že se soustředil na ty dva sněhobílou srstí porostlé hromotluky, kteří se blížili od velké jeskyně, a vytáhl Akihikovi z pouzdra laserovou pistoli. Tomu třetímu dal ránu laserem nejvyššího stupně. Yetti s řevem dopadl na záda a v šoku kolem sebe máchal rukama, čímž se zasypával sněhem. "Blázne!" okřikl Akihiko Martina a pokusil se ho uhodit kovovou tyčí, jenže Martin se do ní trefil laserem, tyč Akihikovi vyletěla z rukou, a pak dal zase Martin Akihikovi pěknou ránu pěstí. Nato mu Akihiko podkopl nohy a skočil na něj. Vytáhl dýku a přiložil mu ji ke krku, a pokusil se vytrhnout mu laserovou pistoli z ruky, jenže pak dostal pořádný zásah laserem do břicha a vyletěl tak tři metry do vzduchu. "Ajaj," řekl Martin a kousl se do rtu. Převalil se nalevo, takže když Akihiko dopadl na zem, nespadl na něj. To už ale k Martinovi přiběhl první ze dvou pořádně velkých lidoopů. Chystal se Martina uhodit zdviženýma rukama. Martin to do něj napálil z laserové pistole. Ten druhý se zastavil kousek před Martinem a zvažoval, zda má riskovat zranění nebo utéci. A volil to poslední. Martin natáhl ruku a už už mačkal kohoutek pistole, když tu jej Akihiko, stále při vědomí, popadl za kotníky a znovu jej strhl k zemi. Pak dal Martinovi ránu pěstí do zad. To bylo na starcova záda až příliš. Úplně se po té ráně zkroutil a pistoli upustil. Akihiko po ní skočil a zamířil Martinovi na hlavu. "Neublíží ti to, ale třeba na chvíli usneš," pousmál se Akihiko a zmáčkl spoušť. Ze zbraně nevyšlo nic! Zásobník byl prázdný. "Sakra," zaklel Akihiko. Martin se zvedl a pokusil se ho praštit do hlavy, Akihiko však uhnul, kopl Martina do břicha, jenže ten neupadl, místo toho doslova zaryl svou hlavu do Akihikovy hrudi a jako beran nebo rugbyový hráč ho natlačil k zemi.

Akihiko ho začal škrtit, Martin ho uhodil do obličeje, z Akihikova nosu vytekla krev, ale Martinovi taková obrana nebyla nic platná. Nebyl v nejlepší kondici, byl starý, a nebyl pro boj cvičený. To, co tady dosud dokázal, bylo i tak nad lidské síly. Akihiko ho dusil. "Pusť mě, ty idiote! Ty snad nevíš, kdy přestat..." sýpal Martin. Na obzoru se zničehonic objevil letoun Cryptid Swift a zastavil se nad celou scénou. Z megafonu se ozval Jackův hlas: "Už stačí, Akihiko! Úkol jsi splnil, dostals ho." Akihiko tedy pustil Martinovo hrdlo, ale pořád držel nebezpečného muže při zemi. Letoun přistál a vyšli z něj Lovci kryptidů, agentka Kentová a Amanda Lyonsová. "To je mi ale překvapení... Agentko! Vy teď spolupracujete s tímhle amatérským týmem hrdinů? To mě překvapuje... Myslel jsem si, že jste větší profesionálka," řekl Gregory Martin. Jack zvedl obočí a vrhl pohled na agentku: "Vy se znáte?" "No, tak trochu," řekla otráveně agentka, přišla k Martinovi a praštila ho do obličeje. "To je za Benátky," řekla. "Za Benátky?!" zděsil se Jack. "Slyšels dobře, za Benátky," odpověděl Pierre, "asi spolu byli na romantické dovolené a pohádali se..." "Ehm, ehm," zakašlala Amanda, Barbařina přítelkyně. "Promiň, nic proti! Jenom jsem se pokoušel vtipkovat. Já vím, že vy dvě spolu chodíte a... Nic proti, Amando!" omlouval se hystericky Pierre ve strachu, že nějak urazil Amandiny city. "I v Itálii jsou kryptidi, pánové. A tenhle dědek se kdysi pokoušel jednoho zabít... To bylo naposledy, co jsme se setkali, že? Kolik už je to let? Tak dva?" řekla agentka, a při posledních třech větách se s ďábelským vztekem dívala Martinovi do očí.

"Proboha," řekla Pauline, když spatřila svého starého známého Yettiho, stojícího na vrcholku zasněženého kopečku na okraji plató. Začal se k ní pomalu blížit, a ona k němu taky. "He-hele, Pauline ti zase utíká," řekl Pierre Jackovi. "Jen ji nech. Toho dobráka poznávám," odpověděl s úsměvem Jack. Paulinino opětovné setkání s Yettim bylo krátké, ovšem velmi milé. Podali si ruce. Vypadalo to, jako by se po dvaceti letech setkali nejlepší kamarádi ze školy... "Neslyším z té dálky, co mu Pauline říká, ale chce se mi brečet... Nemáte někdo kapesník?" poznamenal Roger.


V letounu řízeném Sethem Hutchinsonem se Quartermaine opět bavil rozhovorem s vlastním stínem: "To je nuda, Jakeu, to je nuda... Hovět si takhle v letounu, to je nuda... To je nuda, to je nuda... To je ale velká nuda... Cože, Jakeu?
Jo, souhlas. Je to nuda." "Můžeš s tím, krucinál, konečně přestat?!" okřikl ho Paterson, kterému už Quartermaineovo chování lezlo na nervy. Quartermaine si ho přeměřil očima a otočil se na svůj stín: "Thor se naštval, Jakeu. Za chvíli přijde bouře." Paterson vstal ze sedátka a naklonil se ke Quartermainovi. "Ignoruješ mě, borče? Chceš, abych se naštval? Abych ti dal jednu přes hubu?!" zařval mu do obličeje. "Jen ho nech, Patersone," řekl Seth, "trochu soucitu." "Ten chlap to dělá naschvál!" reagoval na to Paterson. "Hele, dobře, nebudu tě ignorovat," řekl Quartermaine, "Jakeu, ty zalez. A ty, blondýnko, se uklidni." Paterson obrátil oči v sloup. "Jestli chceš, ukážu ti, čeho jsou moje bicepsy schopný," řekl. "Hehe, to vidět nechci. Ale počítám, že ty tvý plandáče toho moc nezmůžou," odpověděl s úsměškem Quartermaine. "Proč jsem tě vůbec zachraňoval?! Proč tě Wright chce? Proč mu ten vzorek musíš donést zrovna ty?!" rozčiloval se Paterson. "Víš proč? Protože jsem nejlepší," odpověděl Quartermaine a znovu promluvil na stín, "viď, Jakeu? Jsem prostě nejlepší." "Podle mě seš docela vtipnej. Uplatnil by ses jako komik v televizi," řekl mu Seth. "Přestaňte žvanit. A hlavně ty, Quartermaine! Ještě jedno slovo, ještě jednou řekneš jméno Jake, a dostaneš," pokračoval Paterson. "Why so serious?" zeptal se drsným hlasem Quartermaine. "Úžasné napodobení Ledgerova Jokera!" odpověděl Seth. "Chcete další kousek? They stole it from us... Wicked, tricksy, false!!!" pokračoval Quartermaine. Paterson si radši dal hudbu do sluchátek. "Úžasné napodobení Gluma! Dokážeš toho víc?" ptal se Seth, zaujatý Quartermainovými schopnostmi napodobovat hlasy jiných. "I need a hammer, not a spoon." "Thor z Infinity War!"

Lovci kryptidů odváděli Gregoryho Martina do Cryptid Swiftu. Náhle Fahad ukázal na rychle se blížící černý bod, jenž se rýsoval na obloze. "Lidi! Tohle nevypadá dobře! Asi budeme mít společnost!" vyhrkl. Všichni vytáhli laserovky. Z blížícího se letounu se začalo střílet. Nikdo nebyl zasažen, ale Martin využil situace a dal se na útěk. "Za ním!" zařval Jack. Akihiko a Pierre se okamžitě vydali za Martinem, který utíkal jako zběsilý. Letoun mezitím přistál. Vyběhli z něj Seth, Paterson a Quartermaine. "No nazdar," řekl Quartermaine, když se jeho zrak střetl se zrakem agentky Kentové. "Ten ať nikam neunikne!!!" zařvala agentka a okamžitě vystřelila po Quartermainovi, který se však kulce vyhnul. Paterson vyběhl po Akihikovi. "Pamatuješ si mě, Japončíku?" poznamenal a kopl Akihika do hýždě. Následně dostal tvrdou ránu pěstí a padl na zem. "Jasně," odpověděl Akihiko a pokračoval v pronásledování Martina. Ten se však rychle blížil k letounu. Seth odvedl Martina dovnitř. Pak do letounu vletěl Pierre. "Ty tady nemáš co dělat!" vykřikl Seth a Pierra vykopl ven. Pierre vytáhl laserovku a do Setha to našil. Pak ho zezadu strhl k zemi Quartermaine. "Letíme, Hutchinsone! Letíme!" křičel. Do letounu pak vtrhl Akihiko. Skolil Setha. Vrhl se po Quartermaineovi. "What is love?! Baby don't hurt me! Don't hurt me, no more!" zazpíval mu Quartermaine před obličejem. "Ten hlas... To je napodobenina Andyho Serkise coby Ulyssese Klauea z Black Panthera?" reagoval na to Akihiko. "Tadadadá, tadadadá... Tadadá, tadadá, tadadá... Tadá," zpíval si dál Quartermaine, a pak Akihika uhodil jakýmsi kladivem, jež vytáhl z kapsy. A zpíval dál: "Nelez, kam nepatříš, kámo... Tutudu... Nelez, kam nepatříš... Jé... Vykopnu tě ven... Bum! Tadadá!" Do letounu vlezl Paterson. Malátný Akihiko byl vyhozen ven a letoun vzlétl. Nějak se mu dařilo odolávat laserovým střelám Lovců kryptidů. Pak zmizel za vrcholky hor.

"A jsou v čudu! I s tím proklatým lovcem!" rozzlobil se Pierre. "Ten chlap... Je fakt chytrej," řekl Akihiko, "dokáže vás tak zmást... Ty jo... Tohle jsem ještě neviděl... Úplně mě svým chováním paralyzoval." "To Quartermaine umí, přestože je normálním člověkem jako my," řekla agentka. Všichni se odebrali do Cryptid Swiftu. "Jednoduše je lokalizujeme. Zkusíme je ještě najít," řekl Jack a zapnul v letounu lokalizační zařízení.

Martin byl velice překvapen tím, že se shledal se Sethem a Patersonem. Quartermaine mu krátce vysvětlil, jak ty dva na Wrightův příkaz v posledním měsíci osvobodil z vězení. "Proč jste pro mě ale přiletěli teď? Ještě jsem nedal signál. A měl jsem, ale až po splnění úkolu," divil se Martin. "Věděl jsem o tom, že sem Lovci kryptidů přiletí. Prozradil jsem Kentové Wrightův plán," zasmál se Quartermaine, "slíbila mi pěkné prachy, ale samozřejmě jsem je nedostal... Hm, tak to prostě chodí." "Co teď?" zeptal se Martin. "Zabijete toho kryptida," odpověděl Quartermaine, "a já pak vzorky srsti, krve a jánevímčeho přepravím do Austrálie." "Takže mě zase vysadíte někde v horách?" zeptal se Martin. "Jo, a to teď," odpověděl Quartermaine, přistál s letounem a vypustil Martina ven. "Najděte konečně Yettiho, zabijte ho, a všechno bude v pohodě... Cože, Jakeu? Proč by to nemělo být v pohodě? Neotravuj, Jakeu, jasný? Takže, pane Martine... Co je zas, Jakeu? Do Prčic, nemůžeš mě chvíli nechat?! Sakra už! Mlč! Pane Martine, hodně štěstí," řekl ještě Quartermaine. "Jdeme s váma," odpověděl Seth a Paterson se k němu přidal. "To rád vidím, hoši. A mimochodem, strašně rád vás vidím," řekl Martin. Quartermaine zůstal v letounu sám. Vytáhl z kapsy svůj poznámkový blok a přeškrtl na něm jednu řádku. "Teď už jen jedna věc... Doslova, jedna věc. Jedna malá věc," řekl si pro sebe. Když byl o samotě, na svůj stín se ani neotočil. Neměl pro to důvod. Proč by si sám před sebou hrál na šílence?


Gregory Martin, Seth Hutchinson a Aleksey Paterson byli na dobrém místě. Tohle byla říše Yettiho. Po několika desítkách minut hledání nalezli řadu stop dospělého sněžného muže a mladého jedince, nejspíš mláděte. Dostat matku a mládě, to by se Martinovi hodilo! Měl novou pušku, lepší, než tu, kterou mu dali Šerpové a kterou Akihiko zničil, a byl připraven s ní zabíjet...

* - V kapitole Trofeje z 2. série Lovců kryptidů vnikli Akihiko Yukimura a Fahad Ghazalli do Martinova skladu v anglickém městě Basingstoke

Jak to celé dopadne? Zabrání Lovci kryptidů Martinovi zabít Yettiho? Kdo je ten tajemný Luke Wright? A co má v plánu nevyzpytatelný Quartermaine? Pokračování příště...

pátek 22. března 2019

Obrázek týdne 22. 3. 2019

Nadšeným pozorovatelům ptáků právě začíná šťastné období, neboť se to venku (alespoň u nás) začíná doslova hemžit avifaunou. A protože má mysl v současnosti patří našim opeřeným přátelům tam venku, rozhodl jsem se, že dalším Obrázkem týdne bude nějaká malba jejich přehistorických předchůdců...


Popisek k obrázku: Třem samečkům ptáka rodu Confuciusornis se podařilo na větev nalákat dvě samičky a začínají se jim dvořit. Jako by konkurence nebylo dost, přilétá k větvi čtvrtý samec a vrhá se na jednoho z rivalů. Možná dojde k bitce... Scéna se odehrává v Číně v období spodní křídy před 125 miliony let.

Jaký je Váš názor na obrázek? Podle mne je to asi nejhezčí rekonstrukce Confuciusornise, kterou jsem zatím viděl... Dnes nebo zítra napíši na blog Nastasya Savinna and Sam Weber - The Cursed Runaways další část příběhu. Na tomto blogu by se zítra měla objevit další část kapitoly Návrat zabijáka kryptidů ze třetí série Lovců kryptidů...

čtvrtek 21. března 2019

50 nově objevených druhů kambrických živočichů z Číny

Na břehu řeky Danshui v čínské provincii Hubei bylo objeveno nové naleziště fosilií, jehož horniny se datují do období Kambria, konkrétně pak do doby, kdy došlo k tzv. kambrické explozi. To byl milník v historii života; na světě se v poměrně krátkém časovém období vyvinulo nepřeberné množství skupin živočichů, jež pak daly základ celému "evolučnímu řetězci", můžeme-li to tak nazvat. O kambrické explozi toho víme mnoho zejména díky burgesským břidlicím z Kanady. Na novém čínském nalezišti, které se ukázalo být skutečnou fosilní pokladnicí, bylo objeveno dalších asi 50 donedávna neznámých kambrických druhů. Této obdivuhodné sbírce fosilií a vlastně i primitivních živočichů a rostlin samotných se začalo říkat "Qianjiangská biota". Nalezené zkameněliny se datují do doby před 518 miliony let, což by mělo být o 10 milionů dříve, než burgesské břidlice. Celkově bylo na nalezišti identifikováno 101 druhů, jak již bylo zmíněno výše, přibližně polovina z nich byla v nedávné době poprvé popsána. Podle paleontologa Jeana-Bernarda Carona z Royal Ontario Museum v Torontu, jež se však výzkumu neúčastní, se mezi nalezenými vzorky nacházejí i měkké tkáně. Mezi zástupce qianjiangské bioty patří například nejstarší zástupci rypeček, milimetrových bezobratlých obývajících písek a bahno, nebo žebernatek, jejichž nejmenší současné druhy též měří jen několik milimetrů a ty naopak největší mohou dorůst velikosti až 1,5 metru... Dá se čekat, že v příštích letech bude díky těmto nálezům opět odhaleno mnohé, co dosud nebylo známo, o počátcích života...

Podle mne jde o úžasný objev... Snad se Vám článek o něm líbil a třeba Vám něco nového přinesl...

středa 20. března 2019

Extrémně jedovatí: Vodnář dvoubarvý

Jméno: Vodnář dvoubarvý,
Vědecký název: Hydrophis platurus (v minulosti Pelamis platura),
Zařazení: podčeleď Hydrophiinae, čeleď Elapidae, podřád Serpentes, řád Squamata, třída Reptilia,
Výskyt: Indický a Tichý oceán,
Jed: neurotoxin, myotoxin a další isotoxiny.
Stručný popis:
Vodnář dvoubarvý je nejrozšířenějším druhem hada na světě. Obývá značnou část Indického a prakticky celý subtropický a tropický Tichý oceán, přičemž se s ním setkáme na obou stranách Pacifiku. Běžně se s ním setkáme na pobřeží Austrálie, dokonce jde o jeden ze tří druhů hadů, kteří se původně vyskytují ve vodách u Nového Zélandu (dva další druhy mořských hadů se tam navíc vyskytují vzácně nebo byli na plážích Severního ostrova vyplaveni jen náhodou, kdežto vodnář dvoubarvý se tam vyskytuje mnohem častěj - minimální teplota mořské vody, kterou potřebuje k přežití, činí 16 až 18°C). Vydáte-li se na pobřeží Kolumbie či na pacifické pobřeží Kostariky, také se tam s tímto druhem hada setkáte. Kostaričtí jedinci jsou dokonce celí žlutí; dorzální šupiny u nich nejsou černé jako u ostatních vodnářů dvoubarvých ze zbytku Pacifiku a Indického oceánu. Jeden byl dokonce zaznamenán na pobřeží Jihoafrické republiky. Někdy bývají tito hadi vídáni ve velkých hejnech, která spolu putují oceánem. Samozřejmě nejde o zástupce rodu vlnožilů, jediných mořských hadů, kteří mají dobře vyvinuté břišní šupiny a tráví část svého života i na souši, jelikož tam kladou svá vejce. Vodnáři jsou zcela vodní hadi, ve vodě rodí živá mláďata a pokud jsou náhodou vyplaveni na pláž, nejsou schopni se sami bez pomoci vrátit do moře. Nejsou totiž schopni lézt; tak jsou jejich břišní šupiny redukovány. Vodnář dvoubarvý svléká kůži zhruba každé dva týdny, tedy mnohem častěji než suchozemští hadi, a to proto, aby se zbavil mořských parazitů, jež se na kůži přisávají. Někdy si vodnáři dokonce nechávají parazity "odloupat" s pomocí rybek, jež se jimi živí... Dříve si odborníci mysleli, že vodnáři nepotřebují k životu sladkou vodu. Dnes však víme, že potřebují pít sladkou vodu, a to i přesto, že neustále žijí v moři. Pijí vodu ze srážek jež se tvoří na hladině mořské vody. Jsou nicméně schopni přežít dehydrataci trvající až 7 měsíců... Jed je velice silný. Uštknutí však nemusí být tolik bolestivé. Jed nicméně způsobuje bolest svalů, křeče, v nejhorších případech pak také smrt. Lidé často po kousnutí nezažívají bolest, dokud nezačne působit myotoxin obsažený v jedu. Ten začíná působit přibližně 30 minut po uštknutí, způsobuje ohromnou bolest svalů. Jeden muž z Kostariky byl však jednou uštknut tímto druhem hada, nenavštívil nemocnici a přežil. Možná vpravil vodnář do rány málo jedu, možná žádný. Tento druh hada totiž v 80 % případů jed při obranném kousnutí (uštknutí) nevypustí... Loví hlavně ryby, které zabíjí právě silným jedem - neurotoxický jed je tak silný, že rybu zabije okamžitě po uštknutí, takže lovci nikam neuplave...

úterý 19. března 2019

Calocedrus huashanensis

Calocedrus huashanensis je vyhynulý druh pazeravu (Calocedrus), který žil v období Oligocénu a fosilie, na základě kterých byl popsán, byly nalezeny v Číně. Našly se pouze izolované fosilní pozůstatky kmenu a listů, i přesto byli čínští vědci Shi, Zhou a Xie schopni druh popsat, a to v roce 2012. Fosilie se nacházely v jezerních sedimentech geologické formace Ningming na jihozápadě čínské provincie Šan-si. Holotyp druhu Calocedrus huashanensis se v současnosti nachází v paleobotanické kolekci Přírodovědeckého muzea autonomního regionu Šan-si Zhuang. Jde o jeden ze dvou vyhynulých druhů pazeravu. Zbylé čtyři žijící druhy se vyskytují buď na východě Asie nebo na severoamerickém kontinentu. Jeden z nich, americký C. decurrens, může dorůstat výšky až 60 metrů. Pravěký C. huashanensis se od svých současných příbuzných příliš nelišil. Vypadal velice podobně, a také dorůstal pořádné výšky.
Popisek stromu najdete na anglické Wikipedie.

Příště Taxodium!

pondělí 18. března 2019

Biarmosuchus

Biarmosuchus, popsaný P. K. Tchudinovem v roce 1960, byl až dvoumetrový therapsid, který žil v období středního Permu před 267 miliony let. Popsán na základě fosilie nalezené v lokalitě Ezhovo ve federálním subjektu Udmurtia v Rusku, Biarmosuchus dostal jméno podle staronorského názvu pro Bílé moře. Dlouho byl znám pouze jeden druh, a to B. tener, nicméně roku 1999 popsal ruský paleontolog M. F. Ivakhnenko další, a pojmenoval jej B. tchudinovii. Šlo o typického zástupce biarmosuchiánů, skupiny savcovitých plazů, jež tvořila jakýsi mezičlánek mezi pelycosaury (např. Edaphosaurus či Dimetrodon) a pokročilými therapsidy (kupříkladu gorgonopsianti). Délka lebky Biarmosucha činila 15 až 21 centimetrů, z toho paleontologové usoudili, že zvíře mělo celkově na délku něco mezi 1,5 až 2 metry. Tento therapsid byl stavěn podobně jako gorgonopsianti - byl vybaven dlouhýma nohama, takže byl rychlý. Nebyl pro něj problém dohonit menší savcovité plazy. Zřejmě šlo o aktivního lovce, i když to samozřejmě nemůžeme tvrdit zcela s jistotou. Pravděpodobně měl slabý čelistní skus, ale to mu stále nemuselo bránit zabít nějakého toho malého dicynodonta. Z horní čelisti vystupovaly ven dva velké špičáky.
Popisek tohoto zajímavého synapsida najdete třeba na anglické Wikipedii nebo na webu Reptile Evolution. Kostru Biarmosucha (viz obrázek) jste také mohli vidět v Praze na výstavě Dinosaurium.

Příště Raranimus!

neděle 17. března 2019

Pravěká zvířata pojmenovaná podle mýtických stvoření: Icarosaurus

V minulých částech tohoto projektu jsme se seznámili s Jobarií, která byla pojmenována podle nigerijské mýtické nestvůry, a s Achelousaurem, jenž dostal jméno na počest řeckého boha. Pojem "mýtické stvoření" je poměrně široký a v mýtech či legendách se často setkáme nejen s podivnými živočichy, ale také s lidmi, z nichž někteří byli docela obyčejní, jen se jim přihodilo něco neobyčejného - podle jedné takové slavné postavy je pojmenován i tvor, o kterém pojednává tento článek...

Jméno: Icarosaurus siefkeri,
Zařazení: Kuehneosauridae, Lepidosauromorpha, Reptilia,
Období: pozdní Trias před 230 miliony let,
Etymologie: pojmenován podle Íkara z řecké mytologie.
Zkamenělinu ještěru podobného plaza o délce 10 centimetrů nalezl v roce 1960 teenager Alfred Siefker v lomu nedaleko města North Bergen v americkém státě New Jersey. Fosilie ho zaujala, ale rozhodl si ji nenechat, a daroval ji Americkému přírodovědeckému muzeu v New Yorku, kde zvířátko o šest let později popsal vertebrátní paleontolog Edwin Harris Colbert. Bylo mu jasné, že šlo o nový druh kuehneosaurida, diapsidního plaza z čeledi, kterou teprve čtyři roky předtím, tedy v roce 1962, popsal P. L. Robinson. Colbert dal zvířeti druhové jméno, které ctí nálezce - tedy Alfreda Siefkera. Jelikož však šlo o nový rod, vymyslel pro zvíře rodové jméno Icarosaurus. Kuehneosauridi žili zřejmě pouze v období Triasu a přestože nepatřili mezi ještěry, výrazně se podobali dnešním dráčkům létavým (např. Draco volans) z jihovýchodní Asie. Měli schopnost plachtit s pomocí prodloužených žeber potažených kůží, jež dokázali vytočit z boků. Nebyli však schopni aktivního letu jako ptáci nebo ptakoještěři... Avšak mytologická postava, podle které byl Icarosaurus pojmenován, zřejmě byla schopna aktivního letu! Příběh o Íkarovi je jedním z těch nejslavnějších v řecké mytologii. Íkaros byl synem Daidala, stavitele labyrintu, v němž byl skryt Mínotaurus. Poté, co Théseus Mínotaura zabil, chtěl se Daidalos vrátit do Athén, nicméně krétský král jej nechtěl pustit. Daidalos tedy vyrobil dva páry křídel z per, jež k sobě byly slepeny voskem. Jeden pár měl pro sebe, druhý pro svého syna Íkara. Společně měli uprchnout. Řekl mu, aby neletěl příliš nízko nad hladinou moře, protože by voda křídla promáčela, a také aby neletěl příliš vysoko, neboť by sluneční žár rozpustil vosk a křídla by se rozpadla. Let se Íkarovi moc líbil, zprvu otcova pravidla dodržoval, ale pak začal, řekněme, experimentovat, vyletěl příliš vysoko, stalo se přesně to, před čím jej otec vyroval, a Íkaros spadl do moře. Zabil se. Daidalos vytáhl z vody jeho tělo a pohřbil jej na ostrově... Icarosaurovi nic takového rozhodně nehrozilo. Tento stromový ještěr plachtil z jednoho stromu na druhý a vysoko nad hlavami a zuby prvních masožravých dinosaurů lovil drobný hmyz. Jedním z Icarosaurových blízkých příbuzných byl pravděpodobně Rhabdopelix, jehož fosilie byly nalezeny v Pensylvánii už v 19. století a popsány roku 1870 E. D. Copem.


Předmětem této části byl malý, 10 centimetrů dlouhý diapsidní plaz. Avšak v příští části se podíváme na gigantického sauropoda, jednoho z nejvyšších obratlovců vůbec! Bude to proslulý Sauroposeidon...

sobota 16. března 2019

Lovci kryptidů 3: Návrat zabijáka kryptidů (2/4)

V minulé části byl Gregory Martin, slavný zabiják kryptidů, který měl téměř před rokem nenávratně zmizet z povrchu zemského po pádu laviny v Himálaji, nyní přežívající v malé nepálské vesničce, najmut australským vědcem Lukem Wrightem. Ten mu slíbil, že za zabití Yettiho, kterého potřebuje ke svému výzkumu, mu dá prostředky k tomu, aby se konečně mohl vrátit domů do Anglie. Wright dále najal muže jménem Archibald Quartermaine, který čekal na pokyny v Londýně. Zatímco Akihiko konečně zase chrání Tokio před gangstery, zbytek týmu Lovců kryptidů se sešel ve své základně, aby dořešil nedávný incident s Chupacabrou. Rozhovor přerušila Amanda Lyonsová, která přinesla agentce Kentové stopovací zařízení, jež zaznamenalo Quartermaina. Ten se s agentkou Kentovou i s Amandou určitě zná; agentka totiž při jejich posledním setkání nějakým způsobem implikovala pod Quartermainovu kůži čip. Otázkou je, co má Quartermaine za lubem...

LOVCI KRYPTIDŮ 3: NÁVRAT ZABIJÁKA KRYPTIDŮ, ČÁST DRUHÁ:
Pierre vyšel ze svého pokoje, poprvé po mnoha měsících znovu oblečen do černé uniformy. Nasadil si rukavice a nahlas vydechl. Cítil se docela dobře. Konečně akceptoval, že takové akce k životu Lovců kryptidů patří. Uvědomil si, že minulost nikdy nevrátí zpět. To co bylo, je už dávno pryč. Pierre byl konečně zase hrdým členem týmu. Týmu, který již nemůže jen pátrat po kryptidech v dalekých koutech světa. V posledních takřka dvou letech se ukázalo, že svět Lovce kryptidů potřebuje i z jiných důvodů, a Pierre tomu konečně zase rozuměl. Jakmile se ocitl na chodbě, střetl se s Kate. Zastavilo se mu srdce. Kate se na něj vyčítavě dívala. "Ahoj Pierre," řekla tiše. "Kate," zarazil se Pierre, "ty... nejedeš s námi?" Kate k němu přistoupila. "Pierre," řekla vážně, "ty si mě vůbec nevšímáš." Pierre úplně zbledl. "Neviděla jsem tě víc než měsíc... Po tom, co jsi provedl ve Venezuele, jsme tě jen já a Jack hájili před celým týmem... Dokonce jsem souhlasila s tím, aby tě Jack, ehm, půjčil Curupiře a vy jste spolu hledali zvířata v Amazonii... Čekala jsem, že až se tvůj stav zlepší, třeba mi zavoláš nebo tak něco... Ale byl to Jack, kdo mě pozval do téhle budovy. Jenom proto, že si myslel, že když mě uvidíš, třeba si mě zase začneš všímat. Seděli jsem spolu u poradního stolu a ty ses na mě ani nepodíval..." řekla Kate upřímným a trošku smutným hlasem Pierrovi. Ten si právě něco uvědomoval. Jak se tak na Kate díval, jak ji tak poslouchal a opravdu se snažil to vzít vážně, nemohl se přemoci ukázat nějaký zájem. Děsilo ho to. Měl pocit, jako by se od Kate vzdaloval. Jako by mezi nimi byla stavěna zeď. "Promiň, Kate," vydechl Pierre, "vyřešíme to později." Seběhl ze schodů a přidal se ke zbytku týmu, který už na něj v garáži. Jediným dalším opozdilcem byl Roger, který vyběhl ze svého pokoje s malým Tatzelwurmem v náručí. "Pohlídejte ho, prosím, slečno Henshallová," řekl jí se širokým úsměvem, "dole je zapnutá televize, je tam satelit, a však vy víte..." Kate pokývala hlavou a objala malého Tatzelwurmíka, který jako by cítil, že se necítí úplně nejlépe, a jemně obtočil svůj ocásek kolem jejího krku.

Jack, Pauline, Pierre a Fahad nasedli do Cryptid Chaseru a vyjeli do ulice. Roger si sedl na motorku a vyjel v závěsu za nimi. Během chvíle dohnali agentku Kentovou a Amandu, jež seděly v pěkném, ale docela nenápadném sporťáku. "Tak fajn, agentko," řekl Jack po vysílačce Kentové, "kde ho máte?" "Kousek odsud," odpověděla agentka, "jeďte za mnou. A připravte se. Quartermaine je pěkně vychytralý." "Mohla byste mi říci, proč po něm jdeme?" zeptal se Jack. "Budu se ho muset sama zeptat," odpověděla agentka, podívala se na svou přítelkyni a obě se nahlas zasmály. "Proč mám pocit, že jsme amatéři?" reagoval na to Jack. "Protože toho o kryptidech a lidech, kteří se o ně zajímají, pořád víte velký kulový," odpověděla agentka a zatočila volantem, načež vůz vnikl do další ulice. Z luxusního hotelu kdesi ve středu jižního Londýna zrovna vycházel Quartermaine se svým plným batohem a kufrem. "Těšíš se na nepálský vzduch, Jakeu?" zasmál se a podíval se na stín. Jakýsi chlapec, který šel kolem, na něj tak zvláštně koukal... "Ta dnešní mládež. Každého si tak divně prohlíží... Cože jsi to říkal, Jakeu? Jo, jasně... Máš pravdu. Taky viním špatné rodičovství," povídal si dále Quartermaine se svým stínem. Náhle se před hotelem objevil sporťák agentky Kentové, hned za ním přijel Cryptid Swift s Rogerem na motorce. Agentka vyskočila z auta. V ruce za zády měla sevřenou pistoli. Sundala si černé brýle a podívala se Quartermaineovi do očí. "Jakeu? Co se to tady, sakra, děje?" reagoval na to Quartermaine, podíval se na stín, pokrčil rameny, a dal se na útěk. Agentka po něm začala střílet. "Barbaro," okřikla ji se smíchem Amanda, "copak jsi zapomněla, že nám minule zachránil život?" "Jo, ale myslím, že předminule po mě šil stejně jako já teď šiju po něm," odpověděla Kentová. Quartermaine se skryl v parku. Ve chvíli vjel mezi keře Roger na motorce a jakmile muže, neustále se obracejícího na svého temného přítele, uviděl, vystřelil po něm z laserové pistole. Quartermaine vyběhl z parku. Zde byl obklíčen zbytkem týmu. "Jakeu? Tohle... tohle je úžasný!" zaradoval se Quartermaine a přistoupil k Jackovi. "Víš, kdo tohle jsou? To jsou přece Lovci kryptidů! Ti slavní amatéři." Jack se otočil na agentku. "Jako vážně?" řekl dotčeně.


O hodinu později byli všichni na policejní stanici. Agentka, Amanda a Jack spolu mluvili o odchyceném muži. "Vy mi budete muset jednou říct, odkud ho znáte," řekl Jack. "Možná se to dozvíte. Ale teď mě omluvte," řekla agentka a odešla. "Barbara je docela ostrá, co?" zeptal se Jack Amandy. "V práci jo, doma ne," usmála se Amanda. "Máte v plánu se vzít?" zeptal se Jack. "Hm... Zatím ne. Jsme spolu jen pár let," odpověděla Amanda. Agentka se chystala vstoupit do výslechové místnosti. Zastavil ji však jeden policista, nejspíše nějaký vysoce postavený. "Můžu se vás zeptat, proč ho tady držíme? Ten chlap, zdá se, nic neprovedl. Podívejte se, agentko, kdybyste ho vzala do Ameriky, nic neřeknu. Je to věc CIA! Zbytečně do toho motáte britskou policii," stěžoval si ten chlapík. Agentka ho ignorovala a přišla k oknu, jež bylo pro Quartermainea zrcadlem. Různě se do něj šklebil a obracel se ke svému všudypřítomnému příteli. Kentová vstoupila do místnosti. "Konečně si mě někdo všiml, Jakeu," řekl Quartermaine stínu. Agentka se usmála a posadila se před něj. "Někdo by měl té slečně říct, aby nestřílela po civilistech," pokračoval Quartermaine ve svém rozhovoru se stínem. Agentka se mu zadívala do očí. "Vy si na mě nevzpomínáte?" optala se Quartermainea. "V životě jsem vás neviděl," odpověděl chlapík. "Vzpomínáte si na Austrálii? Před dvěma lety?" "Proč bych měl?" "A jak se daří Jakeovi?" "Jakeu, ona tě zná! Ty jo, ona tě zná!" zasmál se Quartermaine. "No dobrá," usmála se agentka, "teď vážně. Řekněte mi, co tady v Londýně děláte. A co chystáte. Pokud mi to řeknete, možná vás propustím. A jestli ne, tak vás nechám zavřít. Tady nebo v Americe... To je jedno." "Mě? Jako proč?" "Prostě to udělám. Někd
e za rohem vám klidně vystřelím mozek z hlavy," pokračovala agentka. Quartermaine se zasmál. "Tak fajn. Nevystřelím vám mozek z hlavy, ale dám vám kufr plný peněz. Kolik vám slíbili? Dám vám dvojnásobek," řekla Kentová. "To se mi začíná líbit, agentko," pousmál se Quartermaine. "Vzpomněl jste si?" "Jo, tak trochu," zněla odpověď. "Tak jo, hele... Najal mě takový australský vědec jménem Luke Wright. Mám odletět do Nepálu. Setkám se tam s Gregorym Martinem, který zabije Yettiho, já vezmu vzorky a tak dále... A odletím s tím do Austrálie. Jo, a Martinovi dám balík. Víte, aby měl na let do Anglie. To je všechno. Malý kšeft. Slíbili mi pár táců... Hm... Domluvíme se, kolik teď dostanu od vás," rozpovídal se Quartermaine. "Gregory Martin? On je živý?" podivila se agentka. "Jakeu, kolik myslíš, že nám má Kentová zaplatit, když odpovím, že ano?" promluvil Quartermaine opět na stín. "Pá," řekla agentka Quartermaineovi a zvedla se. "Hele, mohla byste mi ještě říct, jak jste mě našla!" vykřikl Quartermaine. "Máte v paži levé ruky čip. Použijte detektor kovu, abyste ho našel," odpověděla agentka, jako by se nic nestalo. A odešla. Quartermaine pokračoval v rozhovoru se stínem: "Dostaneme balík, Jakeu. Anebo taky ne. Ty jo, Jakeu, mám pocit, že jsem té proklaté Kentové řekl něco, co jsem jí říct neměl. Hm... Možná jsem ji neměl v té Austrálii zachraňovat... Cože? To nechápu, Jakeu... Jakeu!!! Ty seš blázen. Ne, Jakeu, ne! Ne! Nebavím se s tebou."

Agentka přišla k Jackovi a sdělila mu vše, co jí Quartermaine řekl. "Proč to vyzradil?" podivil se Jack. "Protože jsem mu nabídla peníze," odpověděla Kentová. "Ten chlap je blázen. Fakticky blázen. Baví se se svým stínem, myslí jenom na sebe, nejspíš zradí svého bosse kvůli většímu obnosu... Co to je? Co to jenom je?!" reagoval na to Jack. "Myslím, pane Owene, že blázen to není. Věřte mi," řekla Kentová a zbytek zašeptala Jackovi do ucha, "on je víc v pořádku, než většina z nás. Dělá to naschvál. Všechno je to divadlo. Quartermaine není šílenec. Je to vychytralec. Někdy stačí dělat ze sebe blázna, hrát si na psychouše, a vyhrajete. On to moc dobře ví."

Ulicemi Tokia zrovna procházeli dva muži. Byli to Akihiko Yukimura a pan Makoto, jeho nejlepší přítel*. Znovu se shledali po velice dlouhé době. "V té paralelní dimenzi, pane Makoto," začal se mu Akihiko jaksi zpovídat, "jsem se znovu setkal se svými rodiči**. Viděl jsem je, jak zestárli. Ale byl jsem tak rád, že jsem s nimi byl znovu v kontaktu. Že byli živí! A pak to všechno zmizelo... K životu je přivedl The Father. Entita, která byla v mé hlavě... Ach jo..." "Možná to k něčemu bylo, Habu," odpověděl pan Makoto, "třeba to tak chtěl osud." "Možná ano. Možná jsem měl znovu pocítit bolest z jejich ztráty a uvědomit si, že bez nich jsem tím, kým jsem. Že jsem vyrostl bez nich..." odpověděl Akihiko. "Tví rodiče by na tebe byli hrdí, Habu," řekl Makoto, "stal ses něčím větším a silnějším, než by si dokázali představit." Náhle Akihikovi zazvonil mobil. Ozval se z něj hlas Jacka Owena: "Ahoj Akihiko, zaprvé se ti chci omluvit za můj nevděk. To, jak ses dal do boje s Chupacabrou, bylo úctyhodné. Zadruhé, chtěl bych tě poprosit, abys ses vydal do Nepálu a našel jednoho starého nepřítele..." Pan Makoto se na Akihika usmál: "Pokud se cítíš lépe, Habu, jdi do boje." "Fajn, Jacku. Řekni mi, co mám udělat," odpověděl Akihiko.


Dalšího dne se Akihiko ocitl v Nepálu. Byl sem dopraven tajnou mezivládní společností, se kterou se moc dobře znal... Začal své pátrání po Gregorym Martinovi ve vesnicích na úpatí Himálaje. Od několika Šerpů se dozvěděl, že jakýsi bílý muž s šedým plnovousem žil nedávno v jedné ze sousedních vesnic. Před pár dny prý ale vyrazil do hor a zatím ho nikdo znovu nespatřil. Nevěděli, kam se Martin dal, ale Akihikovi bylo jasné, že ho dříve či později nalezne... Tohoto dne se již Lovci kryptidů vydali do Himálaje se svým letounem Cryptid Swift. Na palubě byli Jack, Pauline, Roger, Fahad, Pierre, agentka Kentová a Amanda Lyonsová. Když byl letoun asi v půli cesty, přihodilo se ve Velké Británii něco, co nikdo z nich nečekal. Quartermaine byl znovu ve výslechové místnosti, kde s ním tentokráte mluvil ten policista, který měl spoustu řečí. Zničehonic k jeho velkému naštvání do místnosti vletěla eskorta ostřelovačů a oba dva muže obklopila. Na otázku, co se děje, odpověděl jeden z ostřelovačů, že prý před budovu přiletěl jakýsi moderní letoun. Přiletěl neznámo odkud a z neznámého důvodu. Quartermaine se začal usmívat. "Není těch moderních letounu v téhle době nějak moc? Kde na to lidi berou prachy?" stěžoval si policista. "Jakeu, teď to začne!" rozesmál se Quartermaine. Ozvala se pekelná rána a dveře se rozletěly na kusy. Ze zaprášené vedlejší místnosti se začalo střílet. Za chvíli ležel jeden ostřelovač vedle druhého. Také policista, který vyslýchal, ležel na zemi mrtvý. Do výslechové místnosti vstoupil svalnatý blonďák v tílku. Aleksey Paterson***! "Thore! Věděl jsem, že mě zachráníš!" chechtal se Quartermaine a přiběhl k němu. "Kde máš mjölnir?" poznamenal ještě. "Padáme odsud," řekl Paterson a vyvedl Quartermainea z policejní stanice. V letounu se Quartermaine setkal se Sethem Hutchinsonem****, který byl též znovu na svobodě. "Tohle bude jízda, Jakeu," řekl Quartermaine svého stínu. Letoun vzlétl a zamířil kamsi na jihovýchod. Za pár hodin měli být v Nepálu...

Gregory Martin zabořoval nohy do sněhu. Podařilo se mu vystoupit na zasněžené plató. Dost tu foukalo. Z hor se ozýval tajemný řev. Každý by si pomyslel, že to jen vítr naráží o samotné hory. Martin však věděl, že jde o volání Yettiho. Byl blízko splnění svého snu. Někde tady se skrývá jeden ze sněžných mužů. Začalo sněžit. Martin, celý zmrzlý, se dosoukal k jeskyni. Sundal si kapuci a oprášil si bundu. Teprve teď si uvědomil, že to v jeskyni nějak smrdí. Ten pach rozeznal. Yetti! Otočil se a uviděl dvoumetrového sněžného muže, jenž si ho naštvaně prohlížel a nahlas mu funěl do obličeje. Martin nabil pušku, ale Yetti mu ji vytrhl z ruky a odhodil ji do sněhu. Martina se zmocnil strach. Vyběhl z jeskyně, ale Yetti jej ve vteřině dohnal a uhodil jej do zad. Nahlas zařval a z vrcholků hor se na celou scénu začali dívat další Yettiové. Mezi nimi byl i jedinec, který se kdysi spřátelil s Pauline Jetkinsovou*****. Martina, který po něm kdysi šel, rozeznal i z dálky. Strašně se naštval a div nespustil lavinu, když z jednoho vrcholku seběhl dolů. Mezitím se Yettiové shromáždili kolem zabijáka kryptidů. Sami se ho chystali zabít. Jenže Martin dosáhl na pušku a jednoho z nich postřelil. Zvířata začala divočit. Martin zamířil na dalšího, jenže pak ho starý známý jedinec uhodil pořádnou sněhovou koulí do hlavy. Martin měl nicméně v ruce svou pušku, a na Yettiho, který toho v životě zažil víc než jakýkoliv jiný zástupce jeho druhu, znovu zamířil. Dokonce ho poznal. "Kamaráde, jsem tak rád, že se zase vidíme," zašeptal Martin a zmáčkl spoušť...

* - pan Makoto se krátce objevil ve 3. kapitole 2. série s názvem "Tatakai"
** - na začát
ku 4. kapitoly 3. série, "Ráj neodinosaurů", se Akihiko v paralelní dimenzi shledal se svými rodiči, kteří v jediném v současnosti existujícím světě zahynuli, když mu bylo dvanáct let
*** - Aleksey Paterson byl jedním z pomocníků Gregory Martina ve 2. sérii Lovců kryptidů. Hrubý svalouš s nedostatek soucitu. Po Martinově zmizení byl odsouzen k trestu vězení v rodném Norsku
**** - Seth Hutchinson byl dalším z Martinových pomocníků. S Patersonem si moc nerozumněl, byl více empatický. Když od Martina dostal rozkaz odpálit základnu Lovců kryptidů v 7. kapitole 2. série, "Rostoucí problémy", nejprve od ní Lovce kryptidů odlákal, aby se jim nic nestalo. Po Martinově zmizení byl odsouzen k trestu vězení ve Velké Británii
***** - v 10. kapitole 2. série, "Pauline a sněžný muž", si jeden Yetti oblíbil Pauline Jetkinsovou a ochraňoval ji před muži Gregoryho Martina. Stejný Yetti byl později odchycen oboty X-77 Deylina Nieta a uvězněn v Nietově podvodní budově na dně jezera Nikaragua, nakonec byl však osvobozen a na konci 12. kapitoly 2. série, "Vězni války", bylo zmíněno, že byl navrácen zpět do divočiny

Přežije Gregory Martin setkání se skupinou sněžných mužů? Zabije skutečně Paulinina starého známého Yettiho? Podaří se Lovcům kryptidů zabijáka tajemných zvířat najít? Co provede Quartermaine a Martinovi komplicové? A co má vlastně v plánu ten australský vědec Luke Wright? Pokračování příště...

pátek 15. března 2019

Obrázek 15. 3. 2019

Další týden je za námi, jsme již v polovině března... Co víc by se ještě dalo napsat? Mám pro vás další Obrázek týdne, tentokrát trochu odlišný od těch předchozích, jelikož jde přímo o rekonstrukci, navíc počítačovou... Ale myslím si, že je to moc hezký obrázek.

Popisek k obrázku: Malý opeřený Rexík čeká na svou matku, která se jistě co nevidět vrátí z lovu a přinese mu kus buď triceratopsího nebo edmontosauřího masa. V tuto chvíli je však malý Tyrannosaurus zaujat nějakým pohybem na lesní půdě... Co tam asi je?

Doufám, že se vám malý Rexík líbí... Kdo by nechtěl mít takové zvířátko doma? Smějící se Zítra se dočkáte pokračování Lovců kryptidů!

čtvrtek 14. března 2019

Daniel Rossouw Kannemeyer


Daniel Rossouw Kannemeyer (26. prosince 1843 až 1. ledna 1925) byl jihoafrický paleontolog, archeolog, přírodovědec a medicínský praktikant. Narodil se v Kapském městě, ale když mu bylo pět, celá rodina se přestěhovala do středně velkého východokapského města Burgersdorp, kde strávil zbytek svého dětství. V letech 1859 až 1963 navštěvoval South African College a v roce 1871 obdržel bakalářský titul po studiu medicíny. Téhož roku se oženil s Helen Hill a společně se přestěhovali zpět do Burgersdorpu, kde působil po dalších čtyřicet let. Jeho oborem byla skutečně hlavně medicína; během svých cest po dnešním Svobodném státu Jihoafrické republiky však shromáždil řadu entomologických a herpetologických exemplářů, které jsou dodnes uloženy v Iziko South African Museum v Kapském městě. V roce 1884 dodal do muzea sbírku fosilií kynodontů ze Stormbergu, což byl jeden z jeho největších, ne-li největší paleontologický počin. Fosilie pocházely z období Triasu (horniny Stormbergu, jenž je součástí Karoo Supergroup, se přitom datují do období Triasu před 237 miliony let až do období střední Jury před 182 miliony let). V roce 1908 popsal Seeley zvláštního dicynodonta z období Triasu, jehož pozůstatky byly nalezeny v Namibii, tehdy ještě stále obsazené Němci (ti o zemi přišli až s koncem 1. světové války). Zvíře pojmenoval Kannemeyeria. Pro Kannemeyera to byla jistě čest. Významný jihoafrický paleontolog Broom po něm také pojmenoval obojživelníka ze skupiny temnospondylů, Trematosaura kannemeyeri. V neposlední řadě nesmíme zapomenout na roku 1895 popsaného kynodonta druhu Trirachodon kannemeyeri, kterého zase popsal a pojmenoval Seeley... Kannemeyer zesnul na Nový rok 1925 v Bloemfonteinu, hlavním městě Svobodného státu.

středa 13. března 2019

Nově objevený jedovatý had - zemězmij Branchův

Nedávno jsem napsal článek o zemězmijovi Bibronově, drobném jedovatém hadu ze střední a jižní Afriky, který patří, jak už napovídá jeho jméno, do rodu zemězmijů. Tento rod zahrnuje i mnohé další zajímavé druhy hrabavých jedovatých hadů, v současnosti s některými nejedovatými skupinami hadů (dříve klasifikovanými jako užovkovitými) patří do čeledi Lamprophiidae. Nyní popsal herpetolog Mark-Oliver Rödel nový druh zemězmije, a nazval jej Atractaspis branchi. Tento had je velice vzácný a žije pouze na západě severní Guineje v západní Africe. V této oblasti se vyskytuje endemicky; nesetkáme se s ním nikde jinde na světě. Tato část Guineje je ovšem v ohrožení z důvodu kácení lesů... Zemězmij Branchův byl pojmenován podle významného jihoafrického herpetologa Williama Roye Branche, který bohužel zesnul minulý rok. Byl jedním z největších odborníků na africké plazy. Už za jeho života se mu poštěstilo, že po něm jiní herpetologové pojmenovali např. agamovitou ještěrku Acanthocercus branchi nebo ropušku Breviceps branchi (oba tyto druhy studenokrevných živočichů byly popsány a pojmenovány v roce 2012). Nově objevený druh hada tráví většinu času v podzemí a nedorůstá značných rozměrů, má na délku nanejvýš pár desítek centimetrů. Vzhledem k jeho tajemnému způsobu života není divu, že byl objeven až teď. Stejně jako jeho příbuzní, má i tento druh zemězmije poněkud zvláštní systém jedových zubů, rozhodně se dosti lišící od toho, na který jsme zvyklí u zmijovitých nebo korálovcovitých, jejichž jedové zuby se už tak od sebe výrazně odlišují. Zemězmijové jsou schopni vystrčit jedové zuby z tlamy; pokud hada uchopíte za hlavu špatně, stačí mu s ní pohnout a klidně vás může uštknout ze strany. Ačkoliv je tento had jedovatý, nikdy pravděpodobně nikoho nezabil. Jeho jed také není příliš silný. Rozhodně loví malé živočichy, vzhledem k habitatu, ve kterém žije, by se dalo soudit, že se jeho kořistí stávají žáby nebo ještěři...

úterý 12. března 2019

Pantelosaurus

Pantelosaurus ("celistvý ještěr") byl sphenacodont, blízký příbuzný Haptoda, který žil asi před 298 až 294 miliony let, tedy na začátku geologického období Perm. Byl to dravý plaz, stavbou těla podobný ještěru, se čtyřmi končetinami vystupujícími z boků těla. Velikostně byl srovnatelný se středně velkými druhy varanů. Pravděpodobně lovil krytolebce a další permské obojživelníky, stejně jako primitivní plazy. Jediný druh, P. saxonicus, je znám ze 6 exemplářů, kteří byli nalezeni v Sasku (odtud také druhový název zvířete). Pantelosaura popsal německý paleontolog Friedrich von Huene v roce 1925. Roku 1940 Llewellyn Price a Alfred Romer přejmenovali P. saxonicus na Haptodus saxonicus. Rod Pantelosaurus se stal znovu validním až v 90. letech minulého století. Rodový název Pantelosaurus odkazuje na celistvé, takřka úplně zachovalé exempláře, podle nichž bylo zvíře popsáno.
Popisek Pantelosaura můžete najít na anglické verzi Wikipedie.

Příště Biarmosuchus!

pondělí 11. března 2019

Eucommia constans

Eucommia constans je vyhynulý druh gumojilmu (Eucommia), který žil v obdobích miocénu, pliocénu a pleistocénu v Mexiku. Gumojilm (na obrázku) se v současnosti vyskytuje pouze na území Číny; jediným žijícím druhem je gumojilm jilmový (Eucommia ulmoides). Je znám zejména jako součást herbologické složky tradiční čínské medicíny. E. constans není jediným prehistorickým druhem gimojilmu, který je znám; dalších pět druhů pochází například z amerických států Montany, Arkansasu, Illinois nebo Kentucky či také z Evropy. Historie rodu sahá minimálně do období eocénu ve starších třetihorách. E. constans byl popsán mexickými vědci roku 1994 na základě fosilií nalezených ve vnitrozemském mexickém státě Puebla na východě země. V horninách uchovalé otisky elipsoidních plodů měřily 9,4 až 15,6 milimetrů na délku, přičemž byly široké 4,4 až 7,2 milimetru. Holotypický exemplář byl zařazen do paleontologických sbírek Instituto Geologica v Ciudad de México. Současný gumojilm dorůstá výšky až 15 metrů. Nedá se určit, jaké výšky dosahoval E. constans, ale pravděpodobně nebyl o moc nižší, případně o moc vyšší.
Popisek této vyhynulé dřeviny naleznete například na anglické verzi Wikipedie.

Příště Calocedrus huanshanensis!

neděle 10. března 2019

Pravěká zvířata pojmenovaná podle mýtických stvoření: Achelousaurus

Před týdnem jsem začal s tímto novým projektem, jehož cílem je seznámit Vás blíže s prehistorickými tvory, které vědci pojmenovali podle postav z mýtických příběhů, jak ostatně naznačuje dlouhý název... První část pojednávala o Jobarii, sauropodovi, jenž dostal jméno "na počest" nigerijské mýtické bestie... Nyní přináším slibovanou část o Achelousaurovi...

Jméno: Achelousaurus horneri,
Zařazení: Centrosaurinae, Ceratopsidae, Ornithischia, Dinosauria,
Období: svrchní Křída stupňů campan až maastricht; před 75 až 70 miliony let,
Etymologie: pojmenován podle řeckého boha.
Ze Severní Ameriky svrchní Křídy je známo množství různých rodů ceratopsidů, z nichž nejznámějšími jsou Triceratops, Torosaurus, Pachyrhinosaurus či Einiosaurus. Někteří skutečně podivuhodní ceratopsidi byli popsáni v 90. letech paleontologem Scottem Sampsonem, který mimo svou vědeckou práci později spolupracoval na televizních pořadech Planeta dinosaurů (2003) a T-Rex Express (2009). Mezi ně patřil i již zmíněný Einiosaurus. Ten, stejně jako náš "dinosaurus řeckého boha", pochází ze souvrství Two Medicine, jež se nachází na severozápadě americké Montany a na jihu kanadské Alberty. Hledáním dinosauřích fosilií v této oblasti se však zabýval hlavně Jack Horner, významný paleontolog a muž, který toho ví o geologii Montany snad víc než kdokoliv jiný. Právě v roce 1987 se svým týmem v Two Medicine objevil několik nových druhů rohatých dinosaurů. Byl mezi nimi i Einiosaurus, avšak mezi fosiliemi byla i lebka rohatého dinosaura, který se mu sice podobal, ale měl mnohem masivnější výrůstek na čenichu. Ten byl však přece jen méně masivní než ten Pachyrhinosaurův. Sampson zvíře popsal v roce 1995 a pojmenoval ho Achelousaurus horneri. Druhové jméno padlo zvířeti na počest Jacka Hornera. Avšak rodové jméno odkazuje na úplně jinou bytost... Achelousaurus znamená "Achelův ještěr". Achelus byl v řecké mytologii bůh vody, konkrétněji ještě bůh největší řeky v Aitolii. Jeho rodiči byli buď bohyně země Gaia a bůh slunce Hélios, nebo případně Titáni Téthys a Ókeános. Ať tak či onak, Achelus se proslavil tím, že bojoval s Héraklem o dceru krále Oinea, Déianeiru. Během tohoto souboje se Achelus proměnil v hada, načež jej Héraklés téměř udusil. Následně se Achelus proměnil v býka; Héraklés mu usekl jeden roh. Tento roh byl později Néreovnami, mořskými polobohyněmi, naplněn plody. Achelus pak roh daroval bohu Diovi... Právě kvůli zvláštnímu nosnímu výrůstku, který byl tvořen keratinem, byl tento dinosaurus pojmenován podle Achela, který měl kdysi v mytologii co dočinění s jedním, i když ne tolik bizarním rohem... Achelousaurus dorůstal délky až 6 metrů, spásal nízkou vegetaci a pravděpodobně žil, podobně jako mnozí jiní rohatí dinosauři, ve stádech. Kromě hrbolu na čenichu disponoval Achelousaurus i hrboly nad očima. Postupem věku se hrbol na čenichu zvětšoval, zatímco keratinové útvary nad očima se s postupujícím věkem zmenšovaly. Dále vyrůstal Achelousaurovi ze zadního okraje límce pár ostrých rohů, trochu vytočených do stran. V příčném řezu jsou tyto rohy zploštělé. V době, kdy žil, panovalo v Montaně a Albertě semiaridní (polosuché) klima. Dařilo se zde však spoustě býložravců, od ceratopsidů přes rozličné druhy menších ornitopodů po hadrosaury jako byli Scolosaurus, Hypacrosaurus a Prosaurolophus. Žili zde také tyrannosauridi včetně slavného Albertosaura, kteří představovali pro Achelousaura potenciální nebezpečí...

Příští část bude pojednávat o Icarosaurovi!

sobota 9. března 2019

Lovci kryptidů 3: Návrat zabijáka kryptidů (1/4)

V minulé kapitole, nazvané "Zachtělo se mi telepatie", se Jack Owen pokusil navázat telepatický kontakt s Chupacabrou, kterou se do základny Lovců kryptidů v Londýně podařilo dostat s pomocí CIA a agentky Kentové, jež vše sjednala. Tatzelwurmův parazit zvíře infikoval a pravděpodobně zvýšil jeho sílu a agresivitu, a krvežíznivý netvor utekl do ulic Londýna. Způsobil chaos na Trafalgarském náměstí. Poté byl, postřelen, ale také ošetřen, navrácen Portoriku. Nikdo však netušil, že byl infikován... Akihiko s Jackovými experimenty na zvířeti příliš nesouhlasil a ačkoliv to byl on, kdo se ho pokoušel zastavit, nedostalo se mu od Jacka uznání... Zhou Lenovo zařízení, jež Jack použil k detekci The Fathera, bylo ukradeno Deylinem Nietem a Stephenem Barrym, jež však kosmická entita přepadla při přeletu nad oceánem, v němž nakonec skončili... Pierra jsme v minulé kapitole zastihli v Amazonii, kde pátral po kryptidech, včetně tajuplné Mitly, s pomocí své kamarádky a ochránkyně vší zdejší zvěře, Curupiry... I když se zatím zdá, že všechny problémy jsou vyřešeny, což však rozhodně není pravda, situace se ještě zkomplikuje. Jak se totiž ukáže, jeden dávný nepřítel Lovců kryptidů, který byl dlouho považován za mrtvého, stále žije. A po mnoha, mnoha měsících se chystá na svůj comeback!

LOVCI KRYPTIDŮ 3: NÁVRAT ZABIJÁKA KRYPTIDŮ, ČÁST PRVNÍ:
Vesničku na úpatí nejvyššího pohoří světa zahalila tma. S přicházejícím jarem už tál sníh. Za ohradou leželi v blátě dva jaci a přežvykovali trávu. Psi pokojně leželi před malými domky místních obyvatel, a přivázani k dřevěným kůlům hlídali své majitele, kteří si uvnitř dopřávali večeři. Z jednoho domku vyběhly dvě děti, bratr a sestra. Mohlo jim být kolem deseti. Rodiče jim asi vypůjčili baterky, a děti nadšeně běhaly okolo domu, svítily, kde se dalo, a smály se. Pak je jejich maminka zavolala zpět domů. Děti se tam poslušně vrátily, a jakmile se zavřely dveře, byl zde zase klid. Jen z mocného Himálaje sem vanul ostrý vítr, narážel do stěn domů a vydával prapodivné zvuky. Ohýbal větve stromů, dosud nepokrytých listím, a zřejmě z dálky přinášel další sněhové srážky. To vše pozoroval z okna svého obydlí jediný bílý muž ve vesnici. Jediný Evropan, muž, který zde ani neměl co dělat. Člověk, na kterého se už ve světě zapomnělo. Byl malého vzrůstu, táhlo mu k sedmdesátce a měl bujný šedý plnovous. Jizvy na rukou a obličeji prozrazovaly, že už kdeco zažil. V celé vesnici se neustále mluvilo o tajuplném zvířeti jménem "Migö". Někteří Šerpové tvrdili, že ho z dálky zahlédli. A někteří odvážlivci si dokonce tvrdošíjně stáli za svým názorem, že "Migö" navštěvuje v noci vesnici a zabíjí jaky. Za dobu, kterou zde ztracený Angličan strávil, byli jaci napadeni. Ale jak se ukázalo, mohl za to medvěd, nikoliv "Migö". Všechny ty místní považoval tento muž za amatéry. On nejen to bájné zvíře spatřil, dokonce se ho pokusil zabít. Vedl expedici, která mu z něj měla udělat trofej.* Jmenoval se Gregory Martin. Zabiják kryptidů. Ten stejný muž, který už téměř před rokem využil zákonu, který ve Velké Británii zlegalizoval lov kryptidů pro zábavu, jenž byl zaveden kontroverzním premiérem Maysonem. Ten stejný muž, jehož lidé kdysi způsobili explozi základny Lovců kryptidů v Londýně - to bylo už před více než rokem. Od konce dubna roku 2018 byl považován za mrtvého. Ale Gregory Martin stále žil, byl skryt v této malé nepálské vesnici, a něco chystal... Zatímco pohlížel z okna, zabušil někdo na dveře. Gregory otevřel a spatřil jednoho ze Šerpů, statného chlapa s pořádnými svaly, oblečeného v nové tmavě modré bundě a s čepicí na hlavě, který mu podával vysílačku. Gregory se na něj nechápavě podíval. "Někdo s vámi chce mluvit, pane," řekl plynnou angličtinou a s hezkou výslovností ten Šerpa. "Dobrá... Díky," řekl zmateně se tvářící Gregory, vzal si vysílačku do ruky a zavřel dveře. "Pan Martin?" ozvalo se z přístroje. Gregory na chvíli zaváhal. Ten hlas nikdy neslyšel. "A... Ano," odpověděl. "Jmenuji se Luke Wright," předtavil se neznámý, "nevím, jestli jste o mě něco slyšel, ale žiji v Západní Austrálii, v Perthu, a již mnoho let zde vedu zoologický výzkum. Zajímám se o zvířata, o něž se nikdo jiný nezajímá... Tedy samozřejmě kromě pár skupin jedinců. Mezi ně jste patřili i vy a váš tým." "Jak o mě víte?" zašeptal naštvaně Gregory. "Rád vám to popíši, pane Martine. Nejprve vám však chci sdělit, že jsem velice rád, že jsem vás našel. To máte tak," rozpovídal se Wright, "jeden z Šerpů z vesnice, ve které žijete, řekl Šerpovi z jiné vesnice v Nepálu, že v té jeho žije bílý muž. Angličan. Zpráva se postupně přenesla snad přes celý Himálaj, věřil byste tomu? No... A pak se jeden můj známý z Číny - on nedávno koupil jeden chrám, víte - o vás taky dozvěděl. A mě něco svitlo v hlavě. Téměř před rokem se v Nepálu ztratil významný zabiják kryptidů, Gregory Martin. Při setkání s Lovci kryptidů zahynul v lavině... Kdo jiný by ten bílý muž z vesnice mohl být? Bylo mi jasné, že šlo o vás." "To je vskutku zajímavý příběh," zasmál se Gregory. "Povězte mi, příteli - snad vám nevadí, že vás tak oslovuji - jak se vám podařilo přežít?" zeptal se Wright. "Poté, co mne zasypala lavina**, bylo to asi hodinu po tom incidentu, jsem byl stále uvězněn pod kupou sněhu. A nemohl jsem ven. Ale slyšel jsem nad sněhem lidi. Víte, když jste pod sněhem, slyšíte všechno, co se děje nahoře. Slyšel jsem, jak po povrchu spadlé laviny čmuchají psi. Najednou začal někdo hrabat, já dostal ránu rýčem do hlavy, zařval, a vytáhli mě. Lidi z téhle vesnice... Žiju taky skoro už rok. Nemám zbraně, ale tihle lidi mi dali obydlí a jídlo a pořád mi říkají, že doufají, že mě odsud někdo vytáhne..." vysvětlil vše Gregory. "Měl bych pro vás takovou nabídku," ozval se Wrightův hlas, "pokud přijmete a budete úspěšný, dostanu vás z Nepálu." "Povídejte," usmál se Gregory. "Setkal jste s Yettim?" optal se Wright. "Měl jsem ho na mušce. Bohužel mi v jeho zabití zabránila skupinka bláznů, kteří si říkají Lovci kryptidů," odpověděl Gregory. "Hm... Pane Martine, dokázal byste Yettiho vystopovat? Zabít ho pro mě? Jak jsem řekl, specializuji se na výzkum těchto zvířat. Potřebuji nějaká data. Všechno, co byste udělal, by bylo zabití Yettiho. Mí lidé by pro vás přiletěli a vzali vás i s mrtvolou toho zvířete do Kathmándú, dali vám dost peněz na odlet do Anglie, a bylo by," řekl Wright. Gregory Martin souhlasil. Šerpovi, který čekal před domkem, řekl, že si vysílačku na nějakou dobu nechá. Dobrý muž neměl nic proti. Netušil, co Martin chystá. Ten si vzal pušku, kterou od místních dostal na obranu před medvědy, a začal si ji prohlížet. Začal si představovat, jak konečně zastřelí kryptida, Yettiho, po jehož zabití tak dlouho prahnul... Cítil se skvěle.


Z jednoho londýnského kina vycházeli tři lidé. Všichni tři pili koktejl a povídali si o novém filmu Captain Marvel***, který právě zhlédli. Ti tři byli Jack, Pauline a také Pierre, který se již vrátil ze svého dobrodružství v Amazonii. "Všimla sis, že Carol Danvers má stejnou barvu vlasů jako ty?" zeptal se Jack své přítelkyně. "Samozřejmě!" zasmála se Pauline. "Mě se
strašně líbí, že ten film šel do kin na Mezinárodní den žen. I když tady v Londýně měl ten film premiéru už o trošku dřív," usmíval se Pierre a popíjel svůj koktejl. "Tak, kam byste chtěli zajít teď? Dáme si ještě nějakou večeři... Třeba v tamté asijské restauraci?" zeptal se Jack. "Klidně bych už jela domů, do základny," odpověděla Pauline, "film byl super, ale už jsem docela unavená... A zítra musím vyplnit nějaké formuláře, co nám přišly z ministerstva. Asi bychom měli jet." "Souhlas," řekl na to Pierre. "Tak fajn, lidi. Zavolám bourák," odpověděl s úsměvem Jack, vytáhl z kapsy svého večerního obleku jakýsi ovladač, zmáčkl tlačítko, a před kino přijel Cryptid Swift. Ke trojici slušně oblečených lidí se hned nahrnuly davy fanoušků. "Promiňte, lidi, tohle není autogramiáda," zvolal Pierre, zabouchl dveře auta a za chvíli už se všichni vezli domů. Fahad mezitím dokončil instalaci nové laserové pušky, jež se měla vysunout z podlahy v přízemí pokaždé, kdyby někdo nezvaný pronikl dovnitř. Ta předchozí zbraň byla při incidentu s Chupacabrou zničena Akihikem, bylo tedy potřeba mít něco nového. Roger zrovna dával krmení malému Tatzelwurmovi. Ještě pořád myslel na to, jak drobný kryptid vzal kameru a natočil s ní Nieta s Barrym. Přišlo mu to zkrátka úžasné. "Někdy se dozvím, co se v té tvé hlavičce skrývá," usmál se Roger na kryptida zabraného do pojídání večeře.

Akihiko nebyl v Londýně. Po nehodě s Chupacabrou se konečně po dlouhé době vrátil zpět do Tokia. V tuto chvíli jako maskovaný strážce města přezdívaný Habu prolézal sklepem polorozpadlé budovy. Poslouchal hlasy několika divoce se spolu bavících lidí. Postavil se za dveře, připravil si šurikeny, vytáhl svou teleskopickou tyč, pak dveře vykopl a napadl skupinku gangsterů. Dva z nich hned zabil s pomocí šurikenů, dalšímu zlomil páteř svou kovovou tyčí a pak se konečně vrhl po vůdci gangu. Byl to takový hubený Japonec. Natlačil ho ke stěně. "Hele, hele, kámo! Nech mě, prosím tě. No tak," prosil hystericky ten muž. "Nikdy!!!" zasyčel mu do obličeje Habu a kopl ho mezi nohy. Gangster se svalil k zemi. Akihiko vzal do ruky jeden z kufrů, u kterých muži původně stáli, a vysypal ho. Na zem dopadaly nelegálně pašované zbraně. Vzal jednu z pistolí a namířil ji na vůdce gangu. "Prosím tě, ne! Ne!" řval ten chlápek. "Tohle je za toho osmiletýho kluka, kterého jsi napadl před šesti měsíci v Yokohamě," řekl maskovaný vigilante. "Jak o tom víš?" zasmál se gangster. "Jsem Habu," odpověděl Akihiko a darebáka, který předtím ublížil nejen jmenovanému, ale i stovkám dalších lidí, zastřelil.


Dalšího dne procházel ulicemi jižního Londýna podivuhodný muž. Byl to docela vysoký chlapík, nijak zvlášť svalnatý, měl na sobě pouze tričko a kvalitní dlouhé kalhoty. Na zádech měl batoh naplněný k prasknutí. Lidé, kteří opouštěli své domovy a odcházeli do práce, na něj hleděli s údivem. Každou chvíli se ten Angličan otočil a se svým silným lancarshirským přízvukem mluvil na svůj stín. "Bojím se, že bude pršet, Jakeu," řekl muž svému stínu. "Co myslíš, měl bych se vrátit domů a vzít si deštník?" pokračoval. Pak se zase otočil a šel dál. "Máš pravdu, Jakeu," řekl svému stínu, "vydržím to i bez něj." Potkal jednu starší paní, před kterou se rychle otočil na svůj stín a opět na něj začal mluvit: "Taky bych chtěl být v důchodu, Jakeu." Paní se otočila a nenávistně se na něj podívala. Muž jí neřekl ani slovo. Asi po deseti metrech opět promluvil na svůj stín: "Ta dnešní mládež, Jakeu..." Vešel do obchodu s potravinami. "Přejete si pane?" zeptal se prodavač. "A sakra!" řekl jen tak ten chlapík a podíval se na podlahu. "Nemůžete prosím vás rozsvítit? Rozsviťte!" řekl prodavači. "Proč? Proč bych měl svítit když je tu světlo?" zeptal se prodavač. "Prosím vás, udělejte to. Klidně vám dám o pár centů víc, jenom to prosím vás udělejte." Jakmile bylo v místnosti rozsvíceno a na podlaze se opět objevil mužův stín, zdálo se, že se cítí mnohem líp. "Tak co myslíš? Takový nákup by nám mohl stačit, co?" řekl ten muž. Prodavač si myslel, že mluví na něj. "No, když myslíte..." řekl. Muž se na něj jen podíval, ale vůbec nic neřekl. Jen se otočil na svůj stín a slyšitelně mu zašeptal: "Lidi nám nerozumí, Jakeu." Po celém nákupu si prodavač utíral pot z čela. Ten zvláštní chlapík se takhle toulal po jižním Londýně, neustále hleděl do mobilu, a pak zase na svůj stín, a tak to bylo neustále dokola. Konečně mu někdo zavolal. "No to je dost," řekl, "už jsem myslel, že jste na mě zapomněl, Luku." "Já nikdy nezapomínám," zasmál se Wright, který k němu mluvil ze své laboratoře v australském Perthu, "všechno je zařízeno. Měl byste odletět do Nepálu a čekat tam na signál. Pan Martin už má vaši frekvenci. Těžko říci, jak dlouho mu zabere splnit úkol. Vy tam každopádně musíte být krátce poté, co tak učiní." Chlapík se usmál, otočil se na svůj stín a ukázal mu palec nahoru. "Mějte se, Archie," rozloučil se Wright. "Říkejte mi spíš Archibald. Archibald Quartermaine," zasmál se Angličan a skončil hovor. Kolem něj opět prošlo několik lidí. "Vidíš, Jakeu? Takhle se dělá business. Ale o tom ty už mnohé víš... Jo, máš pravdu... Jasně, Jakeu... Naprostá pravda, ty jo... Dobrý, tos fakt trefil! Jo... Quartermaine miliardářem," promlouval stále ke svému všudypřítomnému společníkovi a lidé nevěděli, zda se setkávají s někým, kdo to dělá naschvál, nebo zda je to opravdu někdo tak trochu vyšinutý.

Okolo poledne se Lovci kryptidů a několik jejich spolupracovníků sešlo v poradní místnosti v prvním patře základny. Spustil se březnový deštík, obloha se zatáhla, a v poradní místnosti byla potemělá atmosféra. Okolo stolu seděli Jack, Pauline, Pierre, Fahad, Roger, Kate a agentka Kentová. Její přítelkyně Amanda, která přiletěli do Británie s ní, seděla v kuchyni, popíjela džus a dívala se na videa na mobilu. "Tady je ta faktura," řekla agentka a podala Jackovi cenný papír. "Děkuji, agentko," usmál se mile Jack. "Tohle uhradí všechny škody, které byly při incidentu s Chupacabrou v Londýně napáchány," pokračovala Kentová. Jack se zatvářil velmi vděčně. "Mě neděkujte. To náš šéf," řekla ještě. "Toho si moc ceníme," řekl na to Jack. "Jak vidím, jeden člen vám chybí..." řekla Kentová a zadívala se na neobsazenou židli. "Akihiko chtěl dovolenou," odpověděl Fahad, "asi mu z celé té akce nebylo zrovna nejlíp." "Bude v pohodě," řekl Jack. "Možná by byl víc v pohodě, kdybys mu řekl 'díky'," vstoupil do diskuse Roger. "Hele, Akihiko chtěl to zvíře zabít. Byl jsem na něj pořádně naštvanej," bránil se Jack. Roger obrátil oči v sloup. "To neznamená, že by sis ho neměl vážit," řekl Fahad. "Já si Akihika vážím dost, pánové. Zachránil jsem ho ze sklepa..." "Zhou Lenovy vily... jako nás všechny. Děkujeme, ale trošku se drž," dopověděl to vše Roger. "Fajn," usmál se Jack a pohlédl z okna. Někdo zaklepal na dveře. "Vstupte, královno," zasmál se Pierre. "Trošku se chovej," zašeptala mu Pauline. Do místnosti vběhla Amanda Lyonsová a podávala své přítelkyni jakési stopovací zařízení, které pípalo. "To je mi ale náhoda," uchechtla se agentka Kentová. "Co se děje?" zeptal se Jack. "Quartermaine," odpověděla agentka. "
Quarter... co?" zeptal se Pierre. "Při vyslovení toho jména, natož ještě s americkou výslovností, bych si zlomil jazyk. Vive la France," dodal. "Zdá se, že se nějakou náhodou v tomhle městě objevil jeden můj starý známý," odpověděla Kentová, "známe se ještě z doby, kdy ani váš tým nebyl na světě a náš oddíl CIA se kryptidy dost zabýval.**** Quartermaine je ten nejzajímavější člověk, kterého na téhle planetě potkáte. Chlap, který není ani dobrý, ani zlý... On není nic a je všechno... A ví toho dost o kryptidech. Když jsme se setkali naposled, což bylo před pár lety, při něčem mi pomohl, viď Amando, my o tom víme svoje... Nevěřila jsem mu, tak jsem mu nějak, nebudu popisovat jak, pod kůži vecpala takový čip... Abych věděla, kam se sune... A teď se najednou objeví tady!" "Říkáte, že toho ví dost o kryptidech?" reagoval na to Jack. "Musím ho najít. Určitě má něco v plánu," odpověděla Kentová a okamžitě se s Amandou klidily z místnosti. "Asi bychom taky měli jít," usmál se na ostatní Jack, ti hrolivě zakývali hlavami a všichni se odebrali do svých pokojů, aby si oblékli uniformy...

* - Gregory Martin a jeho tým zabijáků kryptidů se vydali do Nepálu, aby zastřelili Yettiho v 10. kapitole 2. série s názvem "Pauline a sněžný muž"
** - Na konci kapitoly "Pauline a sněžný muž" skončil Gregory Martin pod lavinou a Lovci kryptidů jej prohlásili za mrtvého. Autor však tehdy věděl, že Martin přežil...
*** - Captain Marvel, 21. snímek z filmové franšízy Marvel Cinematic Universe, který je momentálně v kinech
**** - V 11. kapitole 2. série s názvem "459" bylo odhaleno, že agentka Kentová pracovala pro CIA od roku 2008, přičemž CIA o kryptidech věděla minimálně od roku 2003. Kentová měla s kryptidy co dočinění dlouho předtím, než se seznámila s Lovci kryptidů

Podaří se zabijáku kryptidů Gregorymu Martinovi vystopovat zástupce druhu sněžných mužů a zabít ho? Co chce s mrtvým tělem zvířete udělat Luke Wright a kdo ten muž vlastně je? Co je zač Quartermaine, muž, který si povídá s vlastním stínem? Do čeho se Lovci kryptidů dostanou? Pokračování příště...

Nejčtenější