Ve zvířecí říši se setkáme s množstvím jejích zástupců, kteří jsou schopni zregenerovat určitou část svého těla, jež byla z nějakého důvodu ztracena. Tak například mnohé druhy ještěrů se brání tzv. autotomií; odvrhnou ocásek, když jej chytí predátor. Kroutící se ocas predátora na chvíli zaměstná a ještěr nejčastěji uteče. Ocas mu poté doroste, i když už nikdy nebude úplně takový, jako ten původní. Ještě dál zašly některé druhy obojživelníků, zvláště axolotlové. Ti mají ve své genetické informaci uložen úžasný gen, který byl nazván Howlett. Každého fanouška Wolverina a X-Menů hned napadne, proč. Ano, vědci pojmenovali gen podle Jamese Howletta Logana, který má kromě adamantiových drápů a kostry také schopnost se uzdravovat, což jej činí takřka neporazitelným (existují ale způsoby, jak třeba jeho regenerační faktor snížit atd. - nebudeme se však nyní věnovat světům komiksu a filmu). Pokud axolotl přijde o končetinu, doroste mu, a to právě díky tomuto výjimečnému genu. Už dlouho se uvažuje o tom, jaké by to bylo, kdyby byly schopnosti axolotlů aplikovány na lidi... Často se tvrdí, že schopnost regenerace ztracených částí těla je věcí starobylou. Ale nový výzkum, jehož výsledky byly 6. března 2019 publikovány v žurnále Proceedings of the Royal Society B, ukazuje, že u čtyřech z 35 druhů pásnic se tyto schopnosti vyvinuly relativně nedávno. Konkrétně asi před 10 až 15 miliony let. Pásnice (Nemertea) jsou červům podobní živočichové, kteří žijí jak na souši, tak v moři. Ale právě mořské druhy dovedly své regenerační schopnosti dál, než snad jakýkoliv jiný živý tvor. Každý by si pomyslel, že když nějaké zvíře přijde o hlavu, zemře. Není to jako přijít o končetinu, je to mnohem vážnější. Bez mozku se zkrátka nedá žít... To ovšem není případ pásnic. Přijdou-li o hlavu, doroste jim. Výsledky nedávného výzkumu dokazují, že se jim hlava i s mozkem dokáže zregenerovat! Dokážete si představit, že by Vám někdo usekl hlavu, a vy jste o týden či dva později chodili s novou? U nás obratlovců to asi vážně není možné. Pokud tedy nejste komiksový Deadpool a Thanos vás neproklel tím, že zkrátka nebudete moci zemřít (promiňte, slíbil jsem, že se tomu nebudeme věnovat, ale víte... ono zkrátka nelze odolat). Výzkumy na pásnicích byly prováděny už ve 30. letech 20. století a už tehdy byli biologové uvedeni k údivu jejich regeneračními schopnostmi. Nyní se však o těchto zvláštních, slizcích tvorech dozvídáme ještě více... Některé pásnice se živí zbytky uhynulých těl dalších živočichů. Většina je jich ale dravých, a aktivně loví kroužkovce nebo korýše. Jejich síla nesmí být podhodnocena; v některých oblastech rychle rostoucí populace pásnic naprosto zdecimovala komerční rybářství a lov krabů. A to jednoduše proto, že kvůli jejich apetitu zkrátka už nebylo co lovit. Pásnice nemají mnoho přirozených predátorů. Pro člověka mají přímý užitek dva druhy, jež se používají jako návnada na ryby. Nejstarší druhy fosilních pásnic známe z období Jury...
Na obrázku vidíte pásnici rodu Tubulanus, které dorůstá hlava (část těla se světlým pigmentem). Za obrázek i informace vděčím webu Science Daily.
Žádné komentáře:
Okomentovat