V minulé kapitole, nazvané "Zachtělo se mi telepatie", se Jack Owen pokusil navázat telepatický kontakt s Chupacabrou, kterou se do základny Lovců kryptidů v Londýně podařilo dostat s pomocí CIA a agentky Kentové, jež vše sjednala. Tatzelwurmův parazit zvíře infikoval a pravděpodobně zvýšil jeho sílu a agresivitu, a krvežíznivý netvor utekl do ulic Londýna. Způsobil chaos na Trafalgarském náměstí. Poté byl, postřelen, ale také ošetřen, navrácen Portoriku. Nikdo však netušil, že byl infikován... Akihiko s Jackovými experimenty na zvířeti příliš nesouhlasil a ačkoliv to byl on, kdo se ho pokoušel zastavit, nedostalo se mu od Jacka uznání... Zhou Lenovo zařízení, jež Jack použil k detekci The Fathera, bylo ukradeno Deylinem Nietem a Stephenem Barrym, jež však kosmická entita přepadla při přeletu nad oceánem, v němž nakonec skončili... Pierra jsme v minulé kapitole zastihli v Amazonii, kde pátral po kryptidech, včetně tajuplné Mitly, s pomocí své kamarádky a ochránkyně vší zdejší zvěře, Curupiry... I když se zatím zdá, že všechny problémy jsou vyřešeny, což však rozhodně není pravda, situace se ještě zkomplikuje. Jak se totiž ukáže, jeden dávný nepřítel Lovců kryptidů, který byl dlouho považován za mrtvého, stále žije. A po mnoha, mnoha měsících se chystá na svůj comeback!
LOVCI KRYPTIDŮ 3: NÁVRAT ZABIJÁKA KRYPTIDŮ, ČÁST PRVNÍ:
Vesničku na úpatí nejvyššího pohoří světa zahalila tma. S přicházejícím jarem už tál sníh. Za ohradou leželi v blátě dva jaci a přežvykovali trávu. Psi pokojně leželi před malými domky místních obyvatel, a přivázani k dřevěným kůlům hlídali své majitele, kteří si uvnitř dopřávali večeři. Z jednoho domku vyběhly dvě děti, bratr a sestra. Mohlo jim být kolem deseti. Rodiče jim asi vypůjčili baterky, a děti nadšeně běhaly okolo domu, svítily, kde se dalo, a smály se. Pak je jejich maminka zavolala zpět domů. Děti se tam poslušně vrátily, a jakmile se zavřely dveře, byl zde zase klid. Jen z mocného Himálaje sem vanul ostrý vítr, narážel do stěn domů a vydával prapodivné zvuky. Ohýbal větve stromů, dosud nepokrytých listím, a zřejmě z dálky přinášel další sněhové srážky. To vše pozoroval z okna svého obydlí jediný bílý muž ve vesnici. Jediný Evropan, muž, který zde ani neměl co dělat. Člověk, na kterého se už ve světě zapomnělo. Byl malého vzrůstu, táhlo mu k sedmdesátce a měl bujný šedý plnovous. Jizvy na rukou a obličeji prozrazovaly, že už kdeco zažil. V celé vesnici se neustále mluvilo o tajuplném zvířeti jménem "Migö". Někteří Šerpové tvrdili, že ho z dálky zahlédli. A někteří odvážlivci si dokonce tvrdošíjně stáli za svým názorem, že "Migö" navštěvuje v noci vesnici a zabíjí jaky. Za dobu, kterou zde ztracený Angličan strávil, byli jaci napadeni. Ale jak se ukázalo, mohl za to medvěd, nikoliv "Migö". Všechny ty místní považoval tento muž za amatéry. On nejen to bájné zvíře spatřil, dokonce se ho pokusil zabít. Vedl expedici, která mu z něj měla udělat trofej.* Jmenoval se Gregory Martin. Zabiják kryptidů. Ten stejný muž, který už téměř před rokem využil zákonu, který ve Velké Británii zlegalizoval lov kryptidů pro zábavu, jenž byl zaveden kontroverzním premiérem Maysonem. Ten stejný muž, jehož lidé kdysi způsobili explozi základny Lovců kryptidů v Londýně - to bylo už před více než rokem. Od konce dubna roku 2018 byl považován za mrtvého. Ale Gregory Martin stále žil, byl skryt v této malé nepálské vesnici, a něco chystal... Zatímco pohlížel z okna, zabušil někdo na dveře. Gregory otevřel a spatřil jednoho ze Šerpů, statného chlapa s pořádnými svaly, oblečeného v nové tmavě modré bundě a s čepicí na hlavě, který mu podával vysílačku. Gregory se na něj nechápavě podíval. "Někdo s vámi chce mluvit, pane," řekl plynnou angličtinou a s hezkou výslovností ten Šerpa. "Dobrá... Díky," řekl zmateně se tvářící Gregory, vzal si vysílačku do ruky a zavřel dveře. "Pan Martin?" ozvalo se z přístroje. Gregory na chvíli zaváhal. Ten hlas nikdy neslyšel. "A... Ano," odpověděl. "Jmenuji se Luke Wright," předtavil se neznámý, "nevím, jestli jste o mě něco slyšel, ale žiji v Západní Austrálii, v Perthu, a již mnoho let zde vedu zoologický výzkum. Zajímám se o zvířata, o něž se nikdo jiný nezajímá... Tedy samozřejmě kromě pár skupin jedinců. Mezi ně jste patřili i vy a váš tým." "Jak o mě víte?" zašeptal naštvaně Gregory. "Rád vám to popíši, pane Martine. Nejprve vám však chci sdělit, že jsem velice rád, že jsem vás našel. To máte tak," rozpovídal se Wright, "jeden z Šerpů z vesnice, ve které žijete, řekl Šerpovi z jiné vesnice v Nepálu, že v té jeho žije bílý muž. Angličan. Zpráva se postupně přenesla snad přes celý Himálaj, věřil byste tomu? No... A pak se jeden můj známý z Číny - on nedávno koupil jeden chrám, víte - o vás taky dozvěděl. A mě něco svitlo v hlavě. Téměř před rokem se v Nepálu ztratil významný zabiják kryptidů, Gregory Martin. Při setkání s Lovci kryptidů zahynul v lavině... Kdo jiný by ten bílý muž z vesnice mohl být? Bylo mi jasné, že šlo o vás." "To je vskutku zajímavý příběh," zasmál se Gregory. "Povězte mi, příteli - snad vám nevadí, že vás tak oslovuji - jak se vám podařilo přežít?" zeptal se Wright. "Poté, co mne zasypala lavina**, bylo to asi hodinu po tom incidentu, jsem byl stále uvězněn pod kupou sněhu. A nemohl jsem ven. Ale slyšel jsem nad sněhem lidi. Víte, když jste pod sněhem, slyšíte všechno, co se děje nahoře. Slyšel jsem, jak po povrchu spadlé laviny čmuchají psi. Najednou začal někdo hrabat, já dostal ránu rýčem do hlavy, zařval, a vytáhli mě. Lidi z téhle vesnice... Žiju taky skoro už rok. Nemám zbraně, ale tihle lidi mi dali obydlí a jídlo a pořád mi říkají, že doufají, že mě odsud někdo vytáhne..." vysvětlil vše Gregory. "Měl bych pro vás takovou nabídku," ozval se Wrightův hlas, "pokud přijmete a budete úspěšný, dostanu vás z Nepálu." "Povídejte," usmál se Gregory. "Setkal jste s Yettim?" optal se Wright. "Měl jsem ho na mušce. Bohužel mi v jeho zabití zabránila skupinka bláznů, kteří si říkají Lovci kryptidů," odpověděl Gregory. "Hm... Pane Martine, dokázal byste Yettiho vystopovat? Zabít ho pro mě? Jak jsem řekl, specializuji se na výzkum těchto zvířat. Potřebuji nějaká data. Všechno, co byste udělal, by bylo zabití Yettiho. Mí lidé by pro vás přiletěli a vzali vás i s mrtvolou toho zvířete do Kathmándú, dali vám dost peněz na odlet do Anglie, a bylo by," řekl Wright. Gregory Martin souhlasil. Šerpovi, který čekal před domkem, řekl, že si vysílačku na nějakou dobu nechá. Dobrý muž neměl nic proti. Netušil, co Martin chystá. Ten si vzal pušku, kterou od místních dostal na obranu před medvědy, a začal si ji prohlížet. Začal si představovat, jak konečně zastřelí kryptida, Yettiho, po jehož zabití tak dlouho prahnul... Cítil se skvěle.
Z jednoho londýnského kina vycházeli tři lidé. Všichni tři pili koktejl a povídali si o novém filmu Captain Marvel***, který právě zhlédli. Ti tři byli Jack, Pauline a také Pierre, který se již vrátil ze svého dobrodružství v Amazonii. "Všimla sis, že Carol Danvers má stejnou barvu vlasů jako ty?" zeptal se Jack své přítelkyně. "Samozřejmě!" zasmála se Pauline. "Mě se
strašně líbí, že ten film šel do kin na Mezinárodní den žen. I když tady v Londýně měl ten film premiéru už o trošku dřív," usmíval se Pierre a popíjel svůj koktejl. "Tak, kam byste chtěli zajít teď? Dáme si ještě nějakou večeři... Třeba v tamté asijské restauraci?" zeptal se Jack. "Klidně bych už jela domů, do základny," odpověděla Pauline, "film byl super, ale už jsem docela unavená... A zítra musím vyplnit nějaké formuláře, co nám přišly z ministerstva. Asi bychom měli jet." "Souhlas," řekl na to Pierre. "Tak fajn, lidi. Zavolám bourák," odpověděl s úsměvem Jack, vytáhl z kapsy svého večerního obleku jakýsi ovladač, zmáčkl tlačítko, a před kino přijel Cryptid Swift. Ke trojici slušně oblečených lidí se hned nahrnuly davy fanoušků. "Promiňte, lidi, tohle není autogramiáda," zvolal Pierre, zabouchl dveře auta a za chvíli už se všichni vezli domů. Fahad mezitím dokončil instalaci nové laserové pušky, jež se měla vysunout z podlahy v přízemí pokaždé, kdyby někdo nezvaný pronikl dovnitř. Ta předchozí zbraň byla při incidentu s Chupacabrou zničena Akihikem, bylo tedy potřeba mít něco nového. Roger zrovna dával krmení malému Tatzelwurmovi. Ještě pořád myslel na to, jak drobný kryptid vzal kameru a natočil s ní Nieta s Barrym. Přišlo mu to zkrátka úžasné. "Někdy se dozvím, co se v té tvé hlavičce skrývá," usmál se Roger na kryptida zabraného do pojídání večeře.
strašně líbí, že ten film šel do kin na Mezinárodní den žen. I když tady v Londýně měl ten film premiéru už o trošku dřív," usmíval se Pierre a popíjel svůj koktejl. "Tak, kam byste chtěli zajít teď? Dáme si ještě nějakou večeři... Třeba v tamté asijské restauraci?" zeptal se Jack. "Klidně bych už jela domů, do základny," odpověděla Pauline, "film byl super, ale už jsem docela unavená... A zítra musím vyplnit nějaké formuláře, co nám přišly z ministerstva. Asi bychom měli jet." "Souhlas," řekl na to Pierre. "Tak fajn, lidi. Zavolám bourák," odpověděl s úsměvem Jack, vytáhl z kapsy svého večerního obleku jakýsi ovladač, zmáčkl tlačítko, a před kino přijel Cryptid Swift. Ke trojici slušně oblečených lidí se hned nahrnuly davy fanoušků. "Promiňte, lidi, tohle není autogramiáda," zvolal Pierre, zabouchl dveře auta a za chvíli už se všichni vezli domů. Fahad mezitím dokončil instalaci nové laserové pušky, jež se měla vysunout z podlahy v přízemí pokaždé, kdyby někdo nezvaný pronikl dovnitř. Ta předchozí zbraň byla při incidentu s Chupacabrou zničena Akihikem, bylo tedy potřeba mít něco nového. Roger zrovna dával krmení malému Tatzelwurmovi. Ještě pořád myslel na to, jak drobný kryptid vzal kameru a natočil s ní Nieta s Barrym. Přišlo mu to zkrátka úžasné. "Někdy se dozvím, co se v té tvé hlavičce skrývá," usmál se Roger na kryptida zabraného do pojídání večeře.
Akihiko nebyl v Londýně. Po nehodě s Chupacabrou se konečně po dlouhé době vrátil zpět do Tokia. V tuto chvíli jako maskovaný strážce města přezdívaný Habu prolézal sklepem polorozpadlé budovy. Poslouchal hlasy několika divoce se spolu bavících lidí. Postavil se za dveře, připravil si šurikeny, vytáhl svou teleskopickou tyč, pak dveře vykopl a napadl skupinku gangsterů. Dva z nich hned zabil s pomocí šurikenů, dalšímu zlomil páteř svou kovovou tyčí a pak se konečně vrhl po vůdci gangu. Byl to takový hubený Japonec. Natlačil ho ke stěně. "Hele, hele, kámo! Nech mě, prosím tě. No tak," prosil hystericky ten muž. "Nikdy!!!" zasyčel mu do obličeje Habu a kopl ho mezi nohy. Gangster se svalil k zemi. Akihiko vzal do ruky jeden z kufrů, u kterých muži původně stáli, a vysypal ho. Na zem dopadaly nelegálně pašované zbraně. Vzal jednu z pistolí a namířil ji na vůdce gangu. "Prosím tě, ne! Ne!" řval ten chlápek. "Tohle je za toho osmiletýho kluka, kterého jsi napadl před šesti měsíci v Yokohamě," řekl maskovaný vigilante. "Jak o tom víš?" zasmál se gangster. "Jsem Habu," odpověděl Akihiko a darebáka, který předtím ublížil nejen jmenovanému, ale i stovkám dalších lidí, zastřelil.
Dalšího dne procházel ulicemi jižního Londýna podivuhodný muž. Byl to docela vysoký chlapík, nijak zvlášť svalnatý, měl na sobě pouze tričko a kvalitní dlouhé kalhoty. Na zádech měl batoh naplněný k prasknutí. Lidé, kteří opouštěli své domovy a odcházeli do práce, na něj hleděli s údivem. Každou chvíli se ten Angličan otočil a se svým silným lancarshirským přízvukem mluvil na svůj stín. "Bojím se, že bude pršet, Jakeu," řekl muž svému stínu. "Co myslíš, měl bych se vrátit domů a vzít si deštník?" pokračoval. Pak se zase otočil a šel dál. "Máš pravdu, Jakeu," řekl svému stínu, "vydržím to i bez něj." Potkal jednu starší paní, před kterou se rychle otočil na svůj stín a opět na něj začal mluvit: "Taky bych chtěl být v důchodu, Jakeu." Paní se otočila a nenávistně se na něj podívala. Muž jí neřekl ani slovo. Asi po deseti metrech opět promluvil na svůj stín: "Ta dnešní mládež, Jakeu..." Vešel do obchodu s potravinami. "Přejete si pane?" zeptal se prodavač. "A sakra!" řekl jen tak ten chlapík a podíval se na podlahu. "Nemůžete prosím vás rozsvítit? Rozsviťte!" řekl prodavači. "Proč? Proč bych měl svítit když je tu světlo?" zeptal se prodavač. "Prosím vás, udělejte to. Klidně vám dám o pár centů víc, jenom to prosím vás udělejte." Jakmile bylo v místnosti rozsvíceno a na podlaze se opět objevil mužův stín, zdálo se, že se cítí mnohem líp. "Tak co myslíš? Takový nákup by nám mohl stačit, co?" řekl ten muž. Prodavač si myslel, že mluví na něj. "No, když myslíte..." řekl. Muž se na něj jen podíval, ale vůbec nic neřekl. Jen se otočil na svůj stín a slyšitelně mu zašeptal: "Lidi nám nerozumí, Jakeu." Po celém nákupu si prodavač utíral pot z čela. Ten zvláštní chlapík se takhle toulal po jižním Londýně, neustále hleděl do mobilu, a pak zase na svůj stín, a tak to bylo neustále dokola. Konečně mu někdo zavolal. "No to je dost," řekl, "už jsem myslel, že jste na mě zapomněl, Luku." "Já nikdy nezapomínám," zasmál se Wright, který k němu mluvil ze své laboratoře v australském Perthu, "všechno je zařízeno. Měl byste odletět do Nepálu a čekat tam na signál. Pan Martin už má vaši frekvenci. Těžko říci, jak dlouho mu zabere splnit úkol. Vy tam každopádně musíte být krátce poté, co tak učiní." Chlapík se usmál, otočil se na svůj stín a ukázal mu palec nahoru. "Mějte se, Archie," rozloučil se Wright. "Říkejte mi spíš Archibald. Archibald Quartermaine," zasmál se Angličan a skončil hovor. Kolem něj opět prošlo několik lidí. "Vidíš, Jakeu? Takhle se dělá business. Ale o tom ty už mnohé víš... Jo, máš pravdu... Jasně, Jakeu... Naprostá pravda, ty jo... Dobrý, tos fakt trefil! Jo... Quartermaine miliardářem," promlouval stále ke svému všudypřítomnému společníkovi a lidé nevěděli, zda se setkávají s někým, kdo to dělá naschvál, nebo zda je to opravdu někdo tak trochu vyšinutý.
Okolo poledne se Lovci kryptidů a několik jejich spolupracovníků sešlo v poradní místnosti v prvním patře základny. Spustil se březnový deštík, obloha se zatáhla, a v poradní místnosti byla potemělá atmosféra. Okolo stolu seděli Jack, Pauline, Pierre, Fahad, Roger, Kate a agentka Kentová. Její přítelkyně Amanda, která přiletěli do Británie s ní, seděla v kuchyni, popíjela džus a dívala se na videa na mobilu. "Tady je ta faktura," řekla agentka a podala Jackovi cenný papír. "Děkuji, agentko," usmál se mile Jack. "Tohle uhradí všechny škody, které byly při incidentu s Chupacabrou v Londýně napáchány," pokračovala Kentová. Jack se zatvářil velmi vděčně. "Mě neděkujte. To náš šéf," řekla ještě. "Toho si moc ceníme," řekl na to Jack. "Jak vidím, jeden člen vám chybí..." řekla Kentová a zadívala se na neobsazenou židli. "Akihiko chtěl dovolenou," odpověděl Fahad, "asi mu z celé té akce nebylo zrovna nejlíp." "Bude v pohodě," řekl Jack. "Možná by byl víc v pohodě, kdybys mu řekl 'díky'," vstoupil do diskuse Roger. "Hele, Akihiko chtěl to zvíře zabít. Byl jsem na něj pořádně naštvanej," bránil se Jack. Roger obrátil oči v sloup. "To neznamená, že by sis ho neměl vážit," řekl Fahad. "Já si Akihika vážím dost, pánové. Zachránil jsem ho ze sklepa..." "Zhou Lenovy vily... jako nás všechny. Děkujeme, ale trošku se drž," dopověděl to vše Roger. "Fajn," usmál se Jack a pohlédl z okna. Někdo zaklepal na dveře. "Vstupte, královno," zasmál se Pierre. "Trošku se chovej," zašeptala mu Pauline. Do místnosti vběhla Amanda Lyonsová a podávala své přítelkyni jakési stopovací zařízení, které pípalo. "To je mi ale náhoda," uchechtla se agentka Kentová. "Co se děje?" zeptal se Jack. "Quartermaine," odpověděla agentka. "
Quarter... co?" zeptal se Pierre. "Při vyslovení toho jména, natož ještě s americkou výslovností, bych si zlomil jazyk. Vive la France," dodal. "Zdá se, že se nějakou náhodou v tomhle městě objevil jeden můj starý známý," odpověděla Kentová, "známe se ještě z doby, kdy ani váš tým nebyl na světě a náš oddíl CIA se kryptidy dost zabýval.**** Quartermaine je ten nejzajímavější člověk, kterého na téhle planetě potkáte. Chlap, který není ani dobrý, ani zlý... On není nic a je všechno... A ví toho dost o kryptidech. Když jsme se setkali naposled, což bylo před pár lety, při něčem mi pomohl, viď Amando, my o tom víme svoje... Nevěřila jsem mu, tak jsem mu nějak, nebudu popisovat jak, pod kůži vecpala takový čip... Abych věděla, kam se sune... A teď se najednou objeví tady!" "Říkáte, že toho ví dost o kryptidech?" reagoval na to Jack. "Musím ho najít. Určitě má něco v plánu," odpověděla Kentová a okamžitě se s Amandou klidily z místnosti. "Asi bychom taky měli jít," usmál se na ostatní Jack, ti hrolivě zakývali hlavami a všichni se odebrali do svých pokojů, aby si oblékli uniformy...
Quarter... co?" zeptal se Pierre. "Při vyslovení toho jména, natož ještě s americkou výslovností, bych si zlomil jazyk. Vive la France," dodal. "Zdá se, že se nějakou náhodou v tomhle městě objevil jeden můj starý známý," odpověděla Kentová, "známe se ještě z doby, kdy ani váš tým nebyl na světě a náš oddíl CIA se kryptidy dost zabýval.**** Quartermaine je ten nejzajímavější člověk, kterého na téhle planetě potkáte. Chlap, který není ani dobrý, ani zlý... On není nic a je všechno... A ví toho dost o kryptidech. Když jsme se setkali naposled, což bylo před pár lety, při něčem mi pomohl, viď Amando, my o tom víme svoje... Nevěřila jsem mu, tak jsem mu nějak, nebudu popisovat jak, pod kůži vecpala takový čip... Abych věděla, kam se sune... A teď se najednou objeví tady!" "Říkáte, že toho ví dost o kryptidech?" reagoval na to Jack. "Musím ho najít. Určitě má něco v plánu," odpověděla Kentová a okamžitě se s Amandou klidily z místnosti. "Asi bychom taky měli jít," usmál se na ostatní Jack, ti hrolivě zakývali hlavami a všichni se odebrali do svých pokojů, aby si oblékli uniformy...
* - Gregory Martin a jeho tým zabijáků kryptidů se vydali do Nepálu, aby zastřelili Yettiho v 10. kapitole 2. série s názvem "Pauline a sněžný muž"
** - Na konci kapitoly "Pauline a sněžný muž" skončil Gregory Martin pod lavinou a Lovci kryptidů jej prohlásili za mrtvého. Autor však tehdy věděl, že Martin přežil...
*** - Captain Marvel, 21. snímek z filmové franšízy Marvel Cinematic Universe, který je momentálně v kinech
**** - V 11. kapitole 2. série s názvem "459" bylo odhaleno, že agentka Kentová pracovala pro CIA od roku 2008, přičemž CIA o kryptidech věděla minimálně od roku 2003. Kentová měla s kryptidy co dočinění dlouho předtím, než se seznámila s Lovci kryptidů
Podaří se zabijáku kryptidů Gregorymu Martinovi vystopovat zástupce druhu sněžných mužů a zabít ho? Co chce s mrtvým tělem zvířete udělat Luke Wright a kdo ten muž vlastně je? Co je zač Quartermaine, muž, který si povídá s vlastním stínem? Do čeho se Lovci kryptidů dostanou? Pokračování příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat