Seznámení s několika žabími druhy popsanými na začátku roku 2025

Začíná Žabí týden 2025! Ve dnech 17. až 23. března letošního roku se na tomto blogu dočkáte celkem sedmi příspěvků zabývajících se bezocasými obojživelníky z řádu Anura. Projekt následuje Žabí měsíc 2021, Žabí týden 2022, Žabí týden 2023 a Žabí týden 2024, jejichž cílem obdobně bylo probudit ve čtenářích blogu Blogorgonopsid sympatie s těmito nádhernými zvířaty nebo jim alespoň rozšířit znalosti o nich, a upozornit na problémy, se kterými se coby zástupci nejohroženější skupiny obratlovců potýkají. Letošní Žabí týden započínám příspěvkem o nedávno popsaných druzích. Dovolte mi prezentovat vám výběr těch, které mne zaujaly. 

Začneme seznámením s žabím druhem pocházejícím ze semiaridního, klimatickou změnou vážně ohroženého regionu Caatinga na východě Brazílie. V pátek 14. března 2025 vyšel ve vědeckém periodiku Journal of Vertebrate Biology článek Sary Mângie z brazilské Universidade Federal de Viçosa a jejích kolegů, kteří společně popsali nový druh Rupirana kaatinga z čeledi hvízdalkovitých (Leptodactylidae). Až do nynějška byl rod Rupirana monotypický, tvořil ho tedy jediný známý druh, R. cardosoi, zavedený v roce 1999. I ten je doma v ekoregionu Caatinga a je k nalezení v Národním parku Chapada Diamantina. Autoři studie se v listopadu 2021 vypravili na terénní herpetologickou expedici do oblasti Serra do Assuruá, nedaleko obce Gentio do Ouro. Tam, na výšinách s nadmořskou výškou asi 1000 metrů a mixem suché křovinaté a lesní vegetace, překvapivě nalezli žábu rodu Rupirana, a to alespoň 200 kilometrů od nejbližšího místa výskytu druhu R. cardosoi. Jednalo se o dva exempláře, samce a samici, nicméně po návratu na území v únoru 2022 nalezl tým ještě jednoho dospělého samce a nedospělou žábu. Od R. cardosoi se nově popsaný druh liší hladkou kůží na zádech, končetinách a na vrcholku očních víček, jen sem tam s občasnými drobnými výstupky (R. cardosoi má těchto výstupků na zmíněných částech těla o dost více). Dále se oba druhy liší v délce "skřeku"; R. kaatinga se ozývá kratší dobu (průměrně 0,103 sekundy oproti 0,176 sekundy u R. cardosoi) a skřek má průměrně méně pulzů (20 oproti 22,06 u R. cardosoi). Obvyklá volání trvají 0,075 až 0,135 sekundy a mají frekvenci 1378 až 1722 Hz. Hlava žáby má větší šířku než délku a tvoří 32 % celkové délky od špičky čenichu po kloaku. Zvukový vak má tento druh jen jeden. Záda jsou šedě zbarvena s dvěma souvislými liniemi hnědých teček, od hlavy přes oko až na bok se táhne tmavý proužek, spodek krku a bříško jsou krémově zbarveny. Sarah Mângia a její kolegové v článku zmiňují, že konstrukce větrných farem v Caatinze způsobila výrazné změny v krajině, které už vedly k lokálním extinkcím populací několika druhů. Objev tohoto druhu dokazuje, že oblast stále může přinášet nové a nové druhy (a to nejen obojživelníků), některé však mohou či mohly vyhynout dříve, než budou či mohly být objeveny.

Nově popsaný druh hvízdalkovité žáby Rupirana kaatinga. Na fotografiích A-D vidíme dospělce, na fotografiích E-F pak mláďata. Fotografie z článku doktorky Mângie a jejích kolegů

Za další nedávno popsanou žábou se podíváme do jihočínské provincie Jün-nan. Ve středu 26. února 2025 vyšel v periodiku Zoosystematics and Evolution článek doktorky Yun-He Wu z Čínské akademie věd a jejích kolegů, jež společně popsali nový druh pablatnice pojmenovaný Leptobrachella albomarginata. Rod Leptobrachella zahrnuje 109 druhů, z nichž 26 se vyskytuje pouze na území Číny. Je dobře známo, že pulci pablatnic vypadají jako takoví malí úhoři, hrabající ve štěrku vod, v nichž se vyvíjejí. Tým zodpovědný za popis tohoto nového druhu se v letech 2023 a 2024 vydal na herpetologické výpravy do pohoří Gaoligong, a poblíž města Tongbiguan nalezl dva dospělé exempláře pablatnic a jednoho pulce. Typovým exemplářem byla samice odchycená 20. dubna 2023, paratypem pak samec odchycený 30. dubna loňského roku. Sameček byl se 2,65 centimetry délky od čenichu po kloaku menší, než 3,25 centimetru dlouhá samička. Mezi prsty této drobné žabky se nacházejí rudimentární blanky, její boky jsou pokryty nepravidelnými černými skvrnami, a duhovka v jejích očích je z horní třetiny v barvě mědi a ze dvou spodnějších třetin je stříbřitě šedá. Zornička je vertikální, jako u koček nebo nočních hadů. Při pohledu seshora má Leptobrachella albomarginata trojúhelníkovou hlavu, při pohledu z profilu se její čenich jeví jako mírně vystouplý a pablatnice působí, jako by měla horní předkus. Její holenní kost je jen o desetinu procenta kratší, než polovina celkové délky těla od čenichu po kloaku (jinými slovy, zadní končetiny má tato žába velmi dlouhé). Zbarvení zad je hnědé s tmavějšími hnědými skvrnami, tympanum (vnější bubínek) je z většiny černé, za očima se nachází bílá linie. Bříško je bílé s tmavými vzory. Prozatím je Leptobrachella albomarginata endemitem Provinciální přírodní rezervace Tongbiguan, která byla dosud, co se obojživelníků týče, málo studována. Žije u horských potoků obklopených křovinatou vegetací v nadmořské výšce 1300 až 1600 metrů, a sympatricky se vyskytuje s příbuznými pablatnicemi druhů L. purpurus, L. yingjiangensis a L. ventripunctata. Výzkumem genomicné DNA zjistili vědci, že fylogeneticky nejblíže je nově popsaná specie pablatnicím druhů L. tamdil, L. khasiorum a již zmíněnému L. yingjiangensis.

Typový exemplář (dospělá samice) pablatnice Leptobrachella albomarginata. Fotografie Zhong-Bin Yu z článku doktorky Yun-He Wu a jejích kolegů

Další nový druh, se kterým se seznámíme, je kriticky ohrožený. Ve čtvrtek 27. února 2025 publikoval vědecký časopis ZooKeys článek Chun-Fu Lina z Tchaj-wanského institutu výzkumu biodiverzity v Nantou a jeho kolegů, kteří společně zhotovili formální popis skokanovité (Ranidae) žáby z rodu Nidirana. Tento rod zahrnující druhy z východní a jihovýchodní Asie je anglicky znám jako "music frogs" ("hudební žáby"). Tchaj-wan je domovem druhu N. okinavana; ve starší (a to tedy i nedávné) literatuře byste se dočetli, že je doma v mokřadech středního Tchaj-wanu a poté na japonských ostrovech Rjúkjú, konkrétně na Ishigaki a Iriomote. Lin a jeho kolegové prezentují ve svém článku důkazy odlišnosti japonských a tchaj-wanských "zástupců tohoto druhu", a tchaj-wanskou populaci vyčleňují jako samostatný druh Nidirana shyhhuangi. Druhové přízvisko ctí profesora Shyh-Huang Chen, herpetologa a arachnologa, který byl objevitelem tchaj-wanských nidiran v 80. letech minulého století. Od svého bratránka z Rjúkjú se nově popsaný druh liší menším tělíčkem, relativně delšími předními i zadními končetinami a také větším počtem vzorů na stehnech. Výzkumníci provedli morfologickou analýzu, analýzu genomické DNA a také měření pulců tchaj-wanských nidiran, odchovaných v laboratoři. Poslouchali také vokalizace N. skyhhuangi a porovnali je s vokalizacemi N. okinavana; nově popsaný druh vydává zvuky, které znějí rapidněji, pohotověji. Jako typový exemplář pro popis N. skyhhuangi posloužila samice odchycená Shyh-Huangem Chenem v červenci 1984 a umístěná do sbírek National Taiwan Normal University v Tchaj-pej. Samice druhu jsou dlouhé 3,37 až 3,83 centimetru, samečci jsou dlouzí 3,16 až 3,65 centimetru. Druh charakterizuje podlouhlý čenich, při pohledu z profilu vystupující, bílý horní ret, krémově žluté bříško, hruď, spodní část krku i dolní čelist, a žluto-hnědá záda ztrácející intenzitu barvy směrem k bokům. Přítomen je dále bílý zádový proužek. Zvukové měchýřky se vyskytují jen u samců. Co se týče pulců, bývají v jednu část života větší než samotní dospělci; po 40 dnech vývoje mohou měřit 5,3 až 5,4 centimetru (toto samozřejmě není jediný druh žáby, u něhož jsou pulci větší, než rodiče). Protože mokřady, které Nidirana shyhhuangi obývá, ztrácejí na kvalitě, a budoucí rozvoj na území, jakož i extrémní jevy počasí v důsledku antropogenní klimatické změny na ně mají mít zhoršující dopad, navrhli autoři studie, aby byla tato žába klasifikována na Červeném seznamu Mezinárodního svazu ochrany přírody jako kriticky ohrožená. Doufejme, že bude provedeno vše pro její ochranu. 

Dospělý samec (A), dospělá samice (B), juvenilní jedinec (C) a dospělý samec nafukující zvukový měchýřek při lákání partnerstva (D) druhu Nidirana shyhhuangi. Fotografie z článku Chun-Fu Lina a jeho kolegů

Na závěr si z široké palety nedávno popsaných žabích druhů vyberu specii z čeledi Discroglossidae, do které patří asijští skokani a veleskokani (Discroglossinae) zahrnující rod Minervarya. A právě k němu patří 5,5 až 6,71 centimetru dlouhá žába, kterou v článku z 27. února 2025, publikovaném v periodiku Zootaxa, popsal Omkar Yadav ze Shivaji University se svými kolegy. Dali jí jméno Minervarya ghatiborealis. Pochází ze severní části Západních Ghát, onoho pozoruhodného pohoří v západní části indického poloostrova vzniklého při rozpadu Velkého jižního kontinentu (jak s oblibou říkávám Gondwaně). Exempláře, na základě nichž byl druh popsán, byly odchyceny v okolí města Mahábalešvár, nacházejícího se na stejné náhorní plošině, na které pramení proslulá řeka Krišna. Yadav a jeho kolegové provedli morfologickou a fylogenetickou analýzu sesbíraných exemplářů, a přišli na to, že tato žába je evolučně nejblíže spřízněna se západoghátskými druhy M. goemchi, M. mysorensis a M. brevipalmata. Má poloeliptický čenich, rudimentární blanky mezi prsty a výrazně odlišené zadní okraje boků. Celkově má velké, robustní tělo.

Fotografie nově popsaného asijského skokana Minervarya ghatiborealis z článku Omaka Yadava a jeho kolegů

Zdroje informací pro tento článek:

New species of Rupirana (Heyer, 1999) (Anura, Leptodactylidae) from Serra do Assuruá, center-north of Bahia state, Brazil (Journal of Vertebrate Biology)

Morphological and molecular evidence for a new species of the genus Leptobrachella (Anura, Megophryidae) from Gaoligong Mountain Range, Yunnan, China (Zoosystematics and Evolution)

Description of a new music frog (Anura, Ranidae, Nidirana) critically endangered in Taiwan (ZooKeys)

Discovery and description of a deeply divergent frog lineage of the genus Minervarya Dubois, Ohler & Biju, 2001 (Anura: Dicroglossidae) from the basaltic plateau of the northern Western Ghats, Maharashtra, India (Zootaxa)

Toto seznámení se čtyřmi vybranými nově popsanými žabími druhy nás tedy uvádí do Žabího týdne 2025. Doufám, že se na tento blog budete v jeho průběhu rádi vracet s motivací pronikat hlouběji do tajů světa žab!