Určitě každý znáte to skřehotání, které se na jaře a v létě ozývá u rybníků. Zcela jistě jste už někdy skočili do bahna, a kolem Vás najednou začala poskakovat docela křehká zvířata s dlouhýma zadníma nohama, která většinou nejsou daleko od vody. Kdo nemiluje žáby? Obojživelníci jsou nejohroženějšími obratlovci na naší planetě, a zdaleka nejpočetnějšími jsou mezi nimi právě žáby. V březnu už se s nimi u nás můžete setkat. A v březnu také slaví dva velké svátky; 12. březen je v České republice Národním dnem žab, a 20. březen je pak Světovým dnem žab (World Frog Day). I to jsou důvody, proč jsem se rozhodl, že celý měsíc březen budu na svém blogu věnovat právě těmto nádherným obojživelníkům. Počínaje dneškem budou na Blogorgonopsid (a v jednom případě snad i na Blogorgonopsid Diaries) přibývat pouze články o žábách, jak pravěkých, tak současných. Budu se věnovat jejich taxonomii, jejich anatomii, jejich evoluci i problémům, se kterými se v dnešním světě, tak rychle proměňovaném člověkem, setkávají. O žábách různých druhů už jsem v předešlých letech napsal spoustu článků, ale toto je má příležitost popsat je podrobněji. Dočkáte se série článků, ve které se budu snažit popsat, pokud možno, všechny zástupce jedné ze tří žijících podtříd žab. Dočkáte se příspěvků zabývajících se vyhynulými druhy; těmi, kteří zažili ještě dinosaury, ale také těmi, za jejichž zmizení může jen a pouze člověk. Žabky budete moci obdivovat i v Obrázcích týdne, po celý březen totiž budu do této rubriky přidávat fotografie současných žab nebo malby jejich prehistorických předchůdců - a věřte mi, skutečně je z čeho vybírat. Jedinými březnovými články, jež se žábami nebudou zabývat, budou nové části příběhu Cryptid Hunters: PhantomZone, a také asi tak ještě jeden speciální příspěvek, o kterém však zatím nic neprozradím. Jinak na tomto blogu patří březen 2021 žábám, a já opravdu doufám, že si jej užijete. Snad se naučíte něco nového, snad Vás některé z témat, o nichž budu psát, zaujme. Začíná Žabí měsíc!
Co jsou tedy žáby zač?
Žáby (Anura) jsou jedním ze tří žijících řádů obojživelníků (Amphibia, příp. Lissamphibia). Většinou jsou masožravé a bezocasé, mají poněkud silné, statné tělo, vypouklé oči, dlouhé zadní končetiny adaptované ke skákání, 4 prsty na předních a 5 prstů na zadních končetinách, a v dospělosti jsou vybaveny dvěma sluchovými kůstkami. Svůj život začínají jako larvy, pulci, kteří jsou na rozdíl od dospělců mnohdy býložraví. Nejdůležitějšími smysly těchto obojživelníků jsou zrak a sluch. Vidí barevně, a jejich sítnice je schopná se regenerovat. Každé oko je vybaveno niktitační membránou, jež ho chrání zvláště při plavání ve vodě. Hlasová komunikace je typická pro mnoho druhů žab, zvuky se tito obojživelníci dorozumívají mimo jiné v době páření. Mozek žab je značně podobný mozku lidskému, jejich koncový mozek je však ve srovnání s námi v poměru k celkové velikosti mozku podstatně menší. Mají také jen deset párů hlavových nervů. Amnioti, tedy plazi, ptáci a savci, jich mají vždy dvanáct.
Žáby jsou velmi přizpůsobivé, a osídlily různá prostředí, od tropických deštných lesů přes aridní oblasti až po severské lesy, přičemž se s nimi setkáme na šesti ze sedmi kontinentů - na všech kromě Antarktidy. Pohybují se různými způsoby. Dokáží skákat, a taková rosnice nosatá (Litoria nasuta) z Austrálie a Papui-Nové Guineje dokáže přeskočit vzdálenost až dvou metrů. Žáby z čeledí bachratkovitých (Rhinophrynidae), parosničkovitých (Microhylidae) i některé ropuchovité (Bufonidae) však spíše chodí než skáčou, a to proto, že mají příliš krátké končetiny. Nicméně potřebují-li se tyto žáby rychle přemístit z místa na místo, třeba pokud jsou pronásledovány predátorem, pak mnohdy také poskakují. Takový Phlyctimantis maculatus z východní Afriky skákat nedokáže, a proto v podstatě běhá. Žáby, jež žijí v okolí vodních zdrojů, jsou brilantními plavci, a k pohánění ve vodním prostředí jim pomáhají jejich dlouhé zadní končetiny s blánami mezi prsty. Některé žáby, například oblíbený Nasikabatrachus sahyadrensis z indického pohoří Západní Gháty, se přizpůsobily k hrabavému způsobu života. Rosněnkovití (Centrolenidae) nebo třeba rosničkovití (Hylidae) zase perfektně šplhají po stromech, jsou tedy arboreální. A existují samozřejmě i žáby schopné plachtění, za těmi si můžete zajet do jihovýchodní Asie!
Jak ví každý školák, u většiny žab dochází k vnějšímu oplození, nicméně existuje pár výjimečnějších druhů, kde při páření dochází k oplození vnitřnímu. Larvy žab, pulci, mají postranní čáru, chybí jim pravé zuby (v horní čelisti mají nicméně keradonty, keratinové obdoby zubů), a jejich ocásek zesiluje struna hřbetní. Jak již bylo zmíněno, většinou jsou pulci býložraví, a pojídají například rozsivky (Bacillariophyceae), jež z vody filtrují přes žábry. U některých žab jsou ale pulci také kanibalističtí; ti, kteří se vyvíjejí rychleji, zpravidla požírají své mladší společníky. Metamorfózu pulce v dospělce, trvající většinou jediný den, iniciuje hormon thyroxin, který produkují folikulární buňky štítné žlázy. Mění se tělní tkáně, úplně mizí ocas, mizí žábry, rostou přední končetiny a mění se čelisti. Během přeměny jsou žáby nejnáchylnější k predaci. V dospělosti jsou někteří zástupci řádu jedovatí, jiní se zase predátorům brání tak, že při chycení vydávají hlasité zvuky, jako by křičeli, další druhy pak při konfrontaci s predátorem vytvářejí nepříjemnou pěnu, jež zalepí jeho čelisti.
V současné době žije na naší planetě přes 7300 druhů žab, tvoří tedy 88 % všech druhů obojživelníků. Za nějakých 200 milionů let své existence na této planetě si žáby osvojily úžasné strategie k přežití, a já se zde jimi budu v příštím měsíci zabývat. Rovněž Vám popíši, proč jsou dnes žáby v takovém nebezpečí, a jak můžeme změnit své chování, aby nevymíraly v tak vysoké míře...
Žádné komentáře:
Okomentovat