Občas se stává, že je nějaký druh považován za vyhynulý, a pak je náhle po desítkách let hledání znovuobjeven. Ačkoliv se slavným tasmánským vakovlkem to před nedávnem nebyla žádná výhra, a zase se ukázalo, že jedno z nejslavnějších lidmi vyhubených zvířat může být lehce zaměněno s jiným vačnatcem, přišla již tento rok skvělá zpráva z Filipín, týkající se comebacku jiného a zrovna tak zajímavého tvora. Je jím Pulchrana guttmani z čeledi skokanovitých (Ranidae). Tato žába byla objevena v roce 1993 americkým herpetologem Rafem Brownem z Univerzity v Kansasu a jeho filipínskými kolegy. Nalezli ji při výpravě do oblasti v okolí Mount Busa v provincii Sarangani na jihu ostrova Mindanao. Jejich cílem bylo popsat co nejvíce tamních obojživelníků, než byla jejich pralesní domovina ovlivněna kácením lesů a nakonec z velké části zničena. Docela náhodou se v lupu herpetologické expedice objevila jakási mrtvá žába, kterou Rafe dlouho považoval za exemplář skokana okatého (Pulchrana granducola), popsaného Taylorem v roce 1920. Ten je na Mindanau dodnes poměrně hojný a stále jde podle IUCN o málo dotčený druh. Rafe tehdy nasbíral více než 90 exemplářů tohoto druhu, a že se mezi nimi nacházela docela jiná žába, toho si všiml až po návratu do Spojených států. Přes dvacet let pak čekal na vhodné podmínky pro návrat do oblasti Mount Busa. Během této dlouhé doby ovšem nebyla podivná žába znovu spatřena. Rafe byl v kontaktu s domorodými obyvateli jižního Mindanaa, kteří se snažili obojživelníka najít, ale marně. Ani ostatním herpetologům, jež lokalitu navštívili, se nepoštěstilo zvíře zahlédnout, natožpak chytit. Rafe ho nakonec popsal pouze na základě uhynulého exempláře, který si z expedice v roce 1993 z Filipín přivezl. V roce 2015 se tak na seznamu druhů rodu Pulchrana ocitl zatím nejnověji popsaný druh, P. guttmani, jenž byl hned považován za kriticky ohrožený anebo již pravděpodobně vyhubený (ačkoliv technicky byl klasifikován jako "data deficient"). Jednalo se o jediný druh filipínské žáby, která byla popsána na základě mrtvého exempláře a následně již nikdy nebyla spatřena. S živým zástupcem P. guttmani se tak prakticky nikdo nesetkal. Ale zdání mohlo klamat. Záhadná žabka se totiž, jak nyní víme, na jednom území přece jen skrývala. A musela být viděna mnoha výzkumníky, jež ji ovšem přehlédli, neboť ji zřejmě považovali za P. granducola.
Pulchrana guttmani, fotografie Kiera Pitoga
Není se čemu divit, P. guttmani je totiž na první pohled P. granducola skutečně velmi podobná. Její popis byl také poněkud stručný, už jen kvůli nedostatku materiálu. Obvykle bývají nové druhy popisovány na základě alespoň desítky exemplářů, nikoliv jen jednoho. V roce 2017 si Brownovu studii z žurnálu Herpetologica přečetl filipínský herpetolog Kier Pitogo, a rok nato se se svým kolegou Aljohnem Saavedrou vydal k Mount Busa s cílem studovat tamní plazy a obojživeníky, čímž se mu naskytla jedinečná možnost po ztracené žábě se poohlédnout. Původně to nebylo s průzkumem oblasti příliš jednoduché, návštěvu území totiž jednu dobu biologům nechtěla povolit vláda, jindy se zase z jednotlivých výprav vraceli s prázdnýma rukama. Nakonec se jim však podařilo vkročit na území Allah Valley Watershed Forest Reserve, a po skončení jednoho nočního průzkumu v září 2020 jim jejich průvodce přinesl zvláštní žábu, odchycenou v nedalekém potoce. Pitogo a Saavedra si nejprve mysleli, že šlo o skokana okatého, jenže při bližším pohledu se přesvědčili, že žába ve skutečnosti patřila k úplně jinému druhu. A podle jejích morfolických znaků šlo usoudit, že šlo zřejmě o onen ztracený druh, P. guttmani! 2. září se někdy po půl deváté večer vydali k onomu potoku, nazvanému Bulol Tbotu, a spatřili několik skokanů rozmístěných podél potoka, sedících na větvích stromů asi dva metry nad tekoucí vodou. Pitogo a Saavedra odchytili čtyři z nich a podrobně si je prohlédli. Struktura prstů, délka těla od špičky hlavy po kloaku i zbarvení, které Rafe ve studii z roku 2015 zmínil, jednoznačně seděly. Pulchrana guttmani byla znovuobjevena!
Mount Busa na hranici provincií Sarangani a Habagatang Cotabato, obrázek z webu Alchetron
Skokany tohoto druhu pozorovali pouze v nadmořské výšce přesahující hodnotu 1400 metrů nad mořem, jinými slovy v nížinách se zřejmě Pulchrana guttmani nevyskytuje. Není se také čemu divit, několik let po Brownově expedici byly totiž nížinné lesy v okolí Mount Busa z velké části vykáceny, a do nadmořské výšky 1300 metrů je nahradila abaća. Změna prostředí měla během uplynulých sedmadvaceti let jistě podíl na stavu populace P. guttmani, a je velice pravděpodobné, že se její počty značně snížily. Pitogo a Saavedra doporučili IUCN, aby na svůj Červený seznam zařadila tento druh skokana jako druh téměř ohrožený. To pak bude moci v budoucnu vést k ochraně horských lesů na jihu ostrova Mindanao, zvláště pak v Allah Valley Watershed Forest Reserve, jež rozhodně není oblastí těšící se statutu chráněné přírodní rezervace - i nadále se v ní stromy kácejí ve velkém, mnohdy ilegálně. V rozhovoru pro web Mongabay řekl Pitogo, že už samotný fakt, že byl P. guttmani znám z jediného exempláře a následně nebyl velmi dlouho spatřen, poukazuje na nebezpečí, které mu hrozí. A pochopitelně dosud není známo, zda má na tuto žábu vliv parazitická houba Batrachochytrium dendrobatidis, jež zabíjí obojživelníky po celé planetě, a pořádně už zavařila řadě jiných filipínských druhů. Pitogo a Saavedra znovuobjevení tohoto překrásného studenokrevného tvora popsali v článku vydaném žurnálem Herpetology Notes 22. ledna tohoto roku. Pulchrana guttmani tedy jako druh stále žije. Otázkou je nyní... bude žít i zítra?
Žádné komentáře:
Okomentovat