V tom, co dělá, je nejlepší. Ale na tom, co dělá, není nic pěkného.
V pralesích střední a západní Afriky nežije jen největší žába světa, ale také žába s vysunovacími drápy. Řeč je o vlasatici třásnité s kouzelným vědeckým jménem Trichobatrachus robustus. V angličtině se jí říká "hairy frog" nebo "horror frog", ovšem v posledních zhruba deseti až třinácti letech se ujalo také obecné jméno "Wolverine frog". Proč? Právě proto, že je v nebezpečí schopna protáhnout skrze kůži na svých prstech drápy, jež útočníka poraní. A podobně jako v případě komiksového Wolverina (James Howlett Logan nebo Weapon X), nejpopulárnějšího z X-Menů, jsou tyto drápy kostěnného původu. Ale zatímco Loganovy drápy (a kostra) byly později v životě potaženy nezničitelným kovem adamantiem, a drápy většiny zvířat jsou zase keratinové, vlasatice třásnitá si kostěnné drápy ponechala. Mimoto patří tento druh k nejchlupatějším ze všech žab. Že by se inspirovala Wolverinovými kotletami?
Možná se nezdají být příliš podobní... ale zdání může klamat (Hugh Jackman jako Logan/Wolverine ve snímku X-Men: Poslední vzdor; Trichobatrachus robustus z Přírodovědného muzea v Londýně)
Vlasatice třásnitá je jediným zástupcem rodu Trichobatrachus, patřícího do čeledi kvikuňkovitých (Arthroleptidae), kladu Afrobatrachia a podřádu Neobatrachia. Byla popsána Georgem Albertem Boulengerem v roce 1900. Ačkoliv její pralesní domovina mizí, není zatím na Červeném seznamu IUCN vedena jako ohrožená, ba naopak, dosud jde o málo dotčený druh. Vyskytuje se v tropických a subtropických vlhkých nížinných lesích v Demokratické republice Kongo, Kamerunu, Rovníkové Guineji, Gabunu a Nigérii, přičemž její areál rozšíření zasahuje až na východ této země. Může se vyskytovat i v severní části Angoly. Podobně jako například veleskokan goliáší (Conraua goliath) je i vlasatice třásnitá jedním z poměrně malého množství druhů žab, u nichž jsou samci větší než samice. Měří totiž 10 až 13 centimetrů na délku, zatímco samice jsou průměrně 8 až 11 centimetrů dlouhé. Zvláštní "vlasy", které pokrývají boky a stehna, se objevují pouze u samců, a to v období rozmnožování. Tyto kožní výrůstky, dermální papillae, jim umožňují zůstávat pod hladinou se snůškou, kterou po spáření hlídají, neboť zadržují vzduchové bubliny. Samec se tak nemusí vynořovat na hladinu a riskovat, že během té krátké chvíle na jeho nevylíhnuté potomstvo zaútočí nějaká masožravá ryba. Tyto kožní výrůstky obsahují tepny, nejedná se tedy přímo o ekvivalent savčího chlupu či vlasu. Zvětšují povrch těla, a mohly by být přirovnány k vnějším žábrám. Mimo období rozmnožování je Trichobatrachus robustus žábou terestrickou, ve vodě se příliš nezdržuje. Pulci samotní jsou také poměrně zajímaví - ačkoliv pulci většiny druhů žab jsou býložraví, larvální stádium vlasatice třásnité je masožravé. Draví pulci spořádají vše, co je menší, než oni sami. Několika řadami nepravých zubů uchopují vodní hmyz a červy. Dospělci požírají různé plže, pavouky, brouky a rovnokřídlé. Bohužel je i přes svůj unikátní a možná pro některé děsivý vzhled tato žába lovena pro maso, a to především na území Kamerunu. Většinou jsou vlasatice zabíjeny pomocí mačety nebo oštěpu.
Kostěnné drápy vlasatice třásnité, obrázek z webu EDGE of Existence
Vraťme se však zpět k výjimečným schopnostem Wolverinovy žáby. Přestože její obranný mechanismus není výsledkem působení genu X, jako v případě našeho kanadského drsňáka, je nepochybně také výsledkem mutace. Její drápy však samozřejmě nevycházejí z kůže mezi klouby! Jsou lokalizovány na každém z prstů zadních končetin (nikoliv předních), a jsou zanořeny pod kůží. S kostmi je spojuje kolagenová tkáň. Když na žábu zaútočí predátor, drápy se vztyčí, vysunou se z "uzlíku" na kosti a prorazí kůži na konečcích prstů. První, kdo tuto malou superschopnost vlasatice třásnité objevil, nebo alespoň první, kdo o ní ve vědecké literatuře napsal, byl G. Kingsley Noble. V knize The Biology of Amphibia z roku 1931 spekuloval, že drápy sloužily k uchycení na zemi před skokem. Tím, kdo jako první zjistil, že slouží jen a pouze k obraně, nebyl nikdo jiný, než legendární Gerald Durrell. Své setkání s vlasaticí třásnitou popsal v knize Bafutští chrti (The Bafut Beagles), pojednávající o jeho výpravě do Kamerunu spolu s Kennethem Smithem v roce 1949. Kniha vyšla roku 1954, a obsahovala mnoho informací o tom, jak kamerunští lovci vlasatice chytají. Durrell vylíčil, jak hluboké tržné rány mohou na lidské kůži drápy této žáby způsobit. To je také důvod, proč kamerunští lovci používají k jejich zabíjení mačety či oštěpy; držet zmítající se žábu s ostrými vysouvacími drápy může být nebezpečné, a otevřená rána ve vlhku pralesa není ničím, o co běžný smrtelník stojí.
Vysouvací kostěnný dráp vlasatice třásnité, obrázek z New Scientist
Tady ale podobnost s kanadským mutantem a v pořadí druhým marveláckým antihrdinou vzniklým v roce 1974 (prvním byl Punisher, a vznikl ve stejném roce!) nekončí. Podobně jako on je totiž vlasatice třásnitá schopná se regenerovat! Možná její regenerační schopnosti nejsou tak úžasné, jako ty Loganovy; popálení tlakovou vlnou atomové bomby, která dopadla do Nagasaki, nebo roztržení těla velkým zeleným chlapíkem na dvě půlky by sice nepřežila, ale rány způsobené vysunutými drápy se zahojit mohou. Jak přesně k tomu dochází, to však není známo. Také se přesně neví, jak se vlastně drápy zatahují. Podle jedné z hypotéz k tomu dochází pasivně. Žába tedy nemůže vlastní vůlí tyto kostěnné výrůstky stáhnout zpět pod kůži. Ať už je to jakkoliv, jasné je, že tento obranný mechanismus a zřejmě i následná regenerace ran způsobenými těmito drápy, činí vlasatici třásnitou mezi žábami unikátní. Zatím byl popsán jen jeden další druh žáby, který má podobnou zbraň - je jím skokan druhu Babina subaspera z ostrovů Kakeromajima a Amami Ōshima v souostroví Rjúkjú v Japonsku. Někdy se i jí říká "Wolverine frog", pravdou však je, že má kostěnné výrůstky pouze na palcích. U samců jsou delší než u samic. Používají je při zápasech s ostatními samci v období páření a zřejmě také k uchycení na samici. Nemají tedy tak dramatické využití jako v případě Trichobatrachus robustus. Wolverine je zkrátka jen jeden.
"It's cool but it's disgusting" (slova Petera Maximoffa jako reakce na tento záběr v X-Men: Budoucí minulost)
Informace použité pro tento článek pocházejí z knihy Plazi a obojživelníci od Marka O'Shea a Tima Hallidaye a z webu EDGE of Existence. Musím přiznat, že když jsem se o tomto druhu žáby poprvé doslechl před téměř čtyřmi roky, okamžitě se stala mým nejoblíbenějším druhem z celého řádu. Možná je to i proto, že jsem prostě velkým fanouškem X-Menů, a když už je jedním z mých oblíbených savců rosomák (anglicky wolverine), proč by mým oblíbeným obojživelníkem nemohla být Wolverinova žába?
Žádné komentáře:
Okomentovat