Mezi žábami nalezneme některé z nejmenších obratlovců naší planety. Jsou to živočichové svou velikostí tak nepatrní, že několik druhů drobných žabek bylo objeveno teprve v minulém desetiletí. Držitelka úctyhodného titulu nejmenšího obratlovce na světě je zřejmě Paedophryne amauensis z čeledi parosničkovitých (Microhylidae), která žije pouze v lesní hrabance deštných lesů Papui-Nové Guineje. V dospělosti měří od špičky čenichu po kloaku průměrně 7,7 milimetru, což z ní rozhodně činí nejmenší dosud objevený druh žáby. V srpnu 2009 ji objevili herpetolog Christopher Austin z Louisiana State University a tehdejší doktorand Eric Rittmeyer, když společně zkoumali herpetofaunu Papui-Nové Guineje. Do Spojených států se vrátili s dostatkem materiálu k popisu nového druhu, který byl zařazen do novoguinejského rodu Paedophryne, popsaného v roce 2010 Fredem Krausem (typovým druhem byl P. oyatabu). Zástupci tohoto taxonu jsou už tak docela dosti malí, nicméně Austinův a Rittmeyerův objev se skutečně měl zapsat do historie. V lednu 2012 se o něm konečně dozvěděl celý svět, když o něm publikovali článek Ecological guild evolution and the discovery of the world's smallest vertebrate ve vědeckém žurnále PLOS One. Zároveň v něm popsali také další nový druh rodu Paedophryne, a to P. swiftorum, měřící 8,5 milimetru. Ve článku se zabývali zmenšováním obratlovců a důvody, proč se u některých z nich, zvláště pak u parosniček rodu Paedophryne, v průběhu evoluce jejich tělesná velikost snížila tak drasticky. Není to podle nich žádná zvláštnost, tyto parosničky jsou totiž součástí guildy (či gildy) - tedy skupiny organismů, jež využívá stejné zdroje - zkrátka "patřící" na lesní půdu novoguinejských pralesů. P. amauensis si titul nejmenšího obratlovce na světě udržela dodnes, i když se o něj zřejmě dělí se shodou okolností stejně dlouhou (skutečně 7,7 milimetru) rybou z čeledi hlaváčovitých (Gobiidae); s druhem Schindleria brevipinguis z australského Velkého bariérového útesu. P. amauensis neprodělává larvální stádium, z vajíček nakladených samičkou se totiž líhnou už malí skokánci (v angličtině "hoppers"), kteří jsou takovou miniaturní verzí dospělců, skoro podobně jako je tomu u plazů. Hlasové projevy této parosničky připomínají stidulaci hmyzu. V období páření může frekvence těchto zvuků vydávaných samci dosáhnout hodnoty 8400 až 9400 hertzů. Paedophryne amauensis je druhem krepuskulárním, tedy aktivním zvláště při setmění a rozednění, loví drobný hmyz, a je schopna při jednom skoku překonat třicetinásobek své tělesné délky. Co se kostry této parosničky týče, je pochopitelně značně redukována; žába je vybavena pouze sedmi presakrálními obratli, tzv. eletheurognathinovou spodní čelistí, a prsty na jejích končetinách pouze velice jednoduše stavěnými prstními kůstkami. Druhové jméno P. amauensis je odkazem na vesnici Amau v Central Province v jižní části Papui Nové-Guineje, kde byla Austinem a Rittmeyerem objevena. Žabku se jim podařilo spatřit až poté, co prohlíželi plastové sáčky s nasbíraním opadaným listím, a povšimli si jí, jak v něm skákala ve snaze uniknout.
Paedophryne amauensis, nejmenší žába na světě - foto z National Geographic
S délkou 8 až 11,5 milimetru pak mezi nejmenší žáby na světě patří také dva ze tří zástupců rodu Mini, popsaného Markem Scherzem teprve roku 2019. Těmito druhy jsou Mini mum a Mini scule (třetí druh, M. ature, je nicméně také drobek, ale s délkou 15 milimetrů je oproti nim gigantický). Rod Mini se pro změnu vyskytuje na jihu Madagaskaru. Všechny jeho druhy mají nesmírně malý areál rozšíření, a je pravděpodobné, že budou v relativně krátké době zařazeny do kategorie kriticky ohrožených živočichů na Červeném seznamu IUCN. Pozoruhodným znakem těchto žabek je nepřítomnost zubů v čelistech. Tím jsou mezi žábami skutečně unikátní. M. mum má jinak redukovaný první, druhý a čtvrtý prst na předních končetinách a druhý a pátý na končetinách zadních. Mini patří, stejně jako Paedophryne, do čeledi parosničkovitých. Dříve byli jeho zástupci zaměňováni s jinou parosničkou, s malgaškou rodu Stumpffia, popsanou německým zoologem Oskarem Boettgerem již v roce 1881 (většina druhů však přesto byla objevena až po roce 2010). K malgaškám patří 8 až 9 milimetrů dlouhá S. costumelia, 8,6 až 12 milimetrů dlouhá S. tridactyla a také S. pygmaea s délkou 10 až 12,5 milimetru. Do jiné čeledi, konkrétně do čeledi ropušenkovitých (Brachycephalidae), patří brazilská ropušenka dvouprstá (Brachycephalus didactylus), měřící od špičky čenichu po kloaku 8,6 až 10,2 milimetru, a její zřejmě ještě o trošku menší příbuzná B. pulex s délkou 8 až 8,4 milimetru. Některé z ropušenek jsou jedovaté, není však známo, zda mají jed i tyto nesmírně malé druhy. Samci ropušenek bývají v období rozmnožování vůči sobě velmi agresivní, a jakmile získají samici, mohou se jí držet až tři dny. Po nakladení vajíček samička umírá. Velice malými jsou také dva zástupci rodu Eleutherodactylus (z čeledi Eleutherodactylidae), vyskytující se na Kubě; E. limbatus, měřící asi 8,5 milimetru, a E. iberia, dlouhý 9,6 až 10,5 milimetru. Zranitelný E. limbatus žije v xerických lesích po nadmořskou výšku 1150 metrů, kriticky ohrožený E. iberia pak na dvou izolovaných lokalitách ve výšce 600 metrů nad mořem. Pozoruhodné je, že E. iberia byl objeven v roce 1993 při americké expedici, jež na Kubě hledala pravděpodobně již vyhubeného datla knížecího.
Velice malá, doslova trpasličí, je také mahénka ostrovní (Sechellophryne gardineri) z čeledi mahénkovitých (Sooglossidae). Endemicky se vyskytuje na seychelských ostrovech Silhouette a Mahé. Chybí jí střední ucho, ale přesto je schopna vnímat zvuky, neboť ty rezonují v její ústní dutině a přenášejí se rovnou do vnitřního ucha. Maximální velikost dospělé samice je 11 milimetrů, samci měří 8 milimetrů, a nově vylíhlí skokánci (i mahénka ostrovní přeskakuje larvální stádium) měří jen 3 milimetry. Jedná se o ohrožený druh, známý jen z pěti lokalit na výše zmíněných ostrovech. Za zmínku stojí také 11 až 13 milimetrů dlouhá Wakea madinika z Madagaskaru, parosnička bornejská (Microhyla borneensis) z malajského státu Sarawak, měřící 10,6 až 19 milimetrů (samci jsou pochopitelně menší než samice; vylíhlí pulci mají 3 milimetry na délku) či 11,9 až 14,1 milimetru dlouhý afroskokan Arthroleptella rugosa z čeledi Pyxicephalidae, jenž se endemicky vyskytuje na hoře Klein Swartberg v jihoafrické provincii Západní Kapsko.
Mahénka ostrovní (Sechellophryne gardineri), foto ze stránek programu EDGE of Existence
V průběhu Žabího měsíce napíši také o největším druhu žáby!
Žádné komentáře:
Okomentovat