čtvrtek 30. září 2021

Prales Daintree navrácen Aborigincům

Je známý jako nejstarší tropický les na naší planetě. Zabírá území asi 1200 čtverečních kilometrů, a je tak největší souvislou lesní plochou na australském kontinentu. Od roku 1988 je také součástí rozsáhlého území UNESCO World Heritage Site s názvem Wet Tropics of Queensland, které pokrývá území o 8940 kilometrech čtverečních. Protéká jím řeka Daintree River o délce 140 kilometrů. A ta je, stejně jako prales samotný, pojmenována podle Richarda Daintreeho, australského geologa a fotografa, jenž byl prvním výzkumníkem australské vlády, který kdy prozkoumal sever státu Queensland, kde našel velké zásoby zlata. Je mnoho způsobů, jak prales Daintree popsat. Jedná se skutečně o úžasnou lokalitu, plnou života. Žijí v něm kapradiny ze sedmi čeledí, zahrnující rody s východogondwanským původem (např. rod Leptopteris). Ze zvířat poskytuje útočiště kasuárovi přilbovému (Casuarius casuarius), průměrně dorůstajícímu výšky 127 až 170 centimetrů, téměř ohroženému klokanovi pralesnímu (Dendrolagus bennettianus), který dokáže jediným skokem mezi větvemi stromů překonat vzdálenost až devíti metrů, či kystráčkovi druhu Bolemoreus frenatus s charakteristickým dvoubarvým zobáčkem. Je faktem, že sedm procent všech australských ptáků žije (mimo jiné lokality) i v pralese Daintree, a co se týče netopýrů a motýlů, obývá toto území až devadesát procent všech druhů z celého kontinentu. Jedná se tedy o druhově velmi bohatou lokalitu, a také jedno z posledních skutečně divokých, nedotčených území v Austrálii. Včera, 29. září 2021, se o něm v médiích dosti psalo. Vláda státu Queensland totiž na ceremonii v Bloomfieldu formálně předala vlastnictví pralesa Daintree do rukou původních domorodých obyvatel Austrálie. Ministryně životního prostředí Meaghan Scanlon řekla, "že tato úmluva mezi oběma stranami jim dává právo vlastnit a spravovat jejich zemi, ochraňovat jejich kulturu a sdílet ji s návštěvníky, poněvadž se stali lídry v cestovním ruchu." Vlastnictví území přešlo konkrétně do rukou lidí Kuku Yalanji, jež jsou původními obyvateli nejsevernějších regionů Yorského poloostrova. Již dlouho si přáli starat se o prales, už jen proto, že v něm stále i po tolika tisíciletích žijí - je to jejich domov, a oni se v něm vyznají ze všech Australanů úplně nejlépe. Stejná úmluva navrací Aborigincům ze skupiny Kuku Yalanji také vlastnictví národních parků Black Mountain, Cedar Bay a Hope Islands. Dohromady tato chráněná území dávají ohromných 160 000 hektarů! Samotný prales Daintree má ke všemu ještě blízko k Velkému bariérovému útesu, který též láká velké množství návštěvníků, z nichž mnozí pak vyrážejí do pralesů Yorského poloostrova. Je tedy jisté, že původní obyvatelé této části světa budou mít z cestovního ruchu více peněz. Je to skvělá zpráva; o předání území do jejich vlastnictví se jednalo čtyři roky, ale teď je již úmluva hotová, a Daintree a jeho okolí konečně zase patří jeho původním lidským obyvatelům. Co se chování kolonistů vůči domorodým obyvatelům kontinentu týče, nemá Austrálie historii, kterou by se mohla chlubit. Snad včerejší historický okamžik alespoň na chvíli některé z jinak nezapomenutelných zločinů vůči Aborigincům i australské přírodě zastínil, a vnesl do životů původních obyvatel Yorského poloostrova radost ze znovuzískání své domoviny. 


Informace pro tento článek jsem čerpal z webů BBC News a CNN. Obrázek je z webu The Well Travelled Family. Jaký je Váš názor? Jste také rádi, že byl Daintree předán zpět do rukou svých původních obyvatel?

středa 29. září 2021

Nově popsaný druh jestřábovitého z pozdního oligocénu Jižní Austrálie

Předevčírem, 27. září 2021, vyšel ve vědeckém časopise Historical Biology popis nového rodu a zároveň tedy i druhu dravého ptáka z čeledi jestřábovitých (Accipitridae), který žil na území Jižní Austrálie před 25 miliony let. Autorka studie, Ellen K. Mather z Flinders University v Adelaide jej spolu se svými kolegy pojmenovala Archaehierax sylvestris. Je to krásné jméno pro jistě nádherného dravce, jenž byl popsán na základě třiašedesáti kostí odkrytých v souvrství Namba, které je pozdně oligocénního stáří (jeho horniny jsou staré konkrétně 26 až 24 milionů let). Mezi těmito nalezenými kostmi bylo například maxilární rostrum, tedy špička zobáku, dlouhá 3,26 centimetru a zatočená dolů v rozmezí 30 až 40°, přičemž vytvářela hák charakteristický pro zobák prakticky všech zástupců řádu Accipitriformes. Dále se našla řada obratlů, z nichž tři byly ocasní. Nalezená levá lopatka byla dlouhá 5,68 centimetru, zatímco pravá měla délku 5,33 centimetru. Velmi výrazně se svou stavbou podobala lopatce současných zástupců podčeledi Elaninae (zatím nemá český ekvivalent), do které patří šest druhů ve třech rodech, mezi nimi například luněc americký (Elanus leucurus). Délka zadních končetin, jejichž pařáty jsou spolu se zobákem hlavními zbraněmi jestřábovitých, se blížila 15 centimetrům, což značí, že Archaehierax lovil větší zvířata. V Jižní Austrálii na konci oligocénu nežili příliš velcí savci; největší predátoři z řad vačnatců vlastně dorůstali jen asi velikosti psa, a Archaehierax byl dost velký na to, aby je dokázal chytit a zabít. Podle Ellen Mather byl tento dravý pták jen o něco málo menší než současný orel klínoocasý (Aquila audax), v jednadvacátém století největší dravec v Austrálii a na Nové Guineji. Největší samice tohoto druhu mohou vážit až 5,8 kilogramu, přičemž rozpětí křídel jednoho exempláře odchyceného ve 30. letech minulého století se rovnalo pozoruhodným 204 centimetrům. Archaehierax byl sice hbitým letcem, ale nebyl příliš rychlý, a je dosti pravděpodobné, že svou kořist nepronásledoval na dlouhé vzdálenosti. Když spatřil nějakého ptáka či savce, kterého chtěl ulovit, zkrátka se na něj snesl z výšky, podobně jako poštolka. Stavba jeho křídel naznačuje, že byl adaptován na lov mezi stromy, tedy v lesním prostředí.

"Starý lesní jestřáb", jak lze přeložit jméno nového druhu jestřábovitého z pozdního oligocénu. Obrázek pochází z webu Sci-News

Z Austrálie byli dosud známí pouze dva jestřábovití žijící před epochou pleistocénu. Tím prvním je Pengana robertbolesi, též z pozdního oligocénu a zároveň raného miocénu, popsaná na základě fosilních ostatků nalezených v Riversleigh World Heritage Area v Queenslandu. Dalším je Aquila bullockensis ze středního miocénu Severního teritoria, jejíž fosilie se našly v lokalitě Bullock Creek. Nález archaehieraxe tedy rozšiřuje seznam předpleistocénních jestřábovitých z Austrálie, a ten podle Matherina výzkumu rozhodně dosahoval mnohem větší velikosti, než Pengana (někdy milovníky pravěku přezdívaná "flexiraptor"). Většina dalších oligocénních jestřábovitých je známá ze Severní Ameriky a z Evropy, a Mather a její kolegové v popisu archaehieraxe zmínili, že asi žádný z nich nebyl blízkým příbuzným tohoto konkrétního rodu. Jak to tedy bylo s evolucí jestřábovitých na konci paleogénu, zvláště pak na jižní polokouli, to budou muset v budoucnu zjistit jiní. Jak již bylo zmíněno, Archaehierax byl opravdu velkým dravým ptákem, a jeho jídelníček tedy mohl být velmi pestrý. Mohl být složen například z ptáka druhu Wilaru tedfordi z tajemné a zřejmě kamišovitým a husovitým příbuzné čeledi Presbyornithidae, dále pak prehistorického tabona druhu Ngawupodius minya, a teoreticky si občas mohl pochutnat i na mláďatech oligocénního předchůdce koal, známého jako Madakoala devisi.

Většinu informací pro tento článek jsem čerpal z Matheriny studie, která se Vám zobrazí po kliknutí na tento odkaz. Za doplňkové informace vděčím anglické Wikipedii. Co si o tomto objevu myslíte? Chtěli byste se vrátit zpět v čase, a s tímto krásným pravěkým jestřábem se setkat?

úterý 28. září 2021

Prokletí rodiny Owenových - trailer

Je to on, kdo za všechno může. Světu bude lépe jen tehdy, když jej nikdy neovlivní. 

A když se zajistí, že ho nezašpiní nikdo z jeho rodiny.

Dinosauři z Jihoafrické republiky: Ledumahadi

Projekt Dinosauři z Jihoafrické republiky začal 30. srpna, a to článkem o prvním dinosaurovi, který byl kdy na africkém kontinentu nalezen. Slíbil jsem tehdy, že další část přijde v dohledné době - a myslím, že jsem slib splnil, neboť méně než o měsíc později je tu druhá část této série! Nic víc už k tomu nemohu dodat, třebaže bych chtěl. Podívejme se tedy na dalšího jihoafrického veleještěra!

Druh: Ledumahadi mafube,
Autor popisu: Blair W. McPhee a jeho kolegové,
Naleziště: Elliot Formation, Svobodný stát,
Období: raná jura, před 200 až 195 miliony let.
V roce 2018 popsali Blair W. McPhee, Roger B. J. Benson, Jennifer Botha-Brink, Emese M. Bordy a Jonah N. Choiniere druh velkého sauropodomorfa na základě fosilií nalezených na farmě Beginsel, pětadvacet kilometrů jihovýchodně od města Clarens v jihoafrickém Svobodném státu. Nalezeno bylo několik zádových obratlů, ocasní obratle, pravá ulna a několik dalších kostí. Exemplář pocházel ze spodnojurských vrstev Elliot Formation, souvrství, které je pozdně triasového až raně jurského stáří. McPhee a jeho kolegové učinili na základě studia neúplné kostry zvířete závěr, že se mohlo jednat o největší zvíře, které do doby své existence žilo na naší planetě. Později jej samozřejmě přerostla celá řada velkých sauropodů, ale tento živočich byl na raně jurské poměry také docela obr. Dali mu jméno Ledumahadi mafube, a určili, že vážil 12 tun; o pět tun více, než pozdně triasový Lessemsaurus z Argentiny, který byl jeho blízkým příbuzným. Ledumahadi nebyl vybaven sloupovitými, "sloními" končetinami jako mnoho pozdějších sauropodů, vlastně u něj byly více pohyblivé, i tak měly ovšem robustní stavbu. Šlo o kvadrupeda, kráčejícího po všech čtyřech. Ledumahadi byl bezpochyby jedním z prvních velkých sauropodomorfů. Právě jeho velikost je důležitá k utvoření širšího obrázku evoluce sauropodomorfů. Tento taxon totiž žil jen několik milionů let po skončení velkého vymírání na hranici triasu a jury, tedy 4. velkého vymírání v historii naší planety. Tomu podlehlo 42 % suchozemských obratlovců, samozřejmě však prospělo dinosaurům, které zbavilo většiny jejich významných konkurentů z triasu. Celá tato katastrofa měla však měla očividně malý vliv na růst těla v sauropodí či sauropodomorfní vývojové linii, měla-li vůbec nějaký. Dále je zajímavé to, že jeho končetiny nesly maximální váhu, jakou vůbec mohly uzvednout. Bez sloupovitých končetin už dále nemohli sauropodomorfové růst, Ledumahadi byl tedy zřejmě jedním z posledních zástupců této skupiny dinosaurů, kteří jimi ještě nebyli vybaveni. Pozdější sauropodi zkrátka potřebovali jiné adaptace k tomu, aby jejich končetiny dokázaly unést mnohem větší a těžší trup, a prodlužující se krk i ocas. Není to příliš překvapivé, u savců je to ostatně podobné; všichni současní i vyhynulí savci vážící více než 300 kilogramů jsou nebo byli vybaveni sloupovitými končetinami. Limit, jakou tělesnou váhu končetiny dokáží unést, je však u savců samozřejmě mnohonásobně menší než u dinosaurů. Podle webu Prehistoric Widllife se délka ledumahadiho pohybovala okolo 10 metrů. Obří velikost tohoto taxonu se promítá také do jeho rodového názvu; v překladu z jazyka Sesotho, kterým hovoří někteří obyvatelé Jihoafrické republiky, Zimbabwe a Lesotha, znamená "obří zahřmění". Druhové jméno, mafube, zase ve stejném jazyce znamená "úsvit", neboť tento tvor skutečně reprezentoval počátek velkých dinosaurů. Jednalo se o býložravce, zřejmě spásajícího výše rostoucí vegetaci, například listy cykasů. Čeleď, do které Ledumahadi patřil, a to tedy Lessemsauridae, byla shodou okolností zavedena též v roce 2018, byť jinými vědci (konkrétně Cecilií Apaldetti a jejími kolegy). Ledumahadi do ní patřil spolu s rody Lessemsaurus, Ingentia a Antetonitrus. Na území pozdějšího souvrství Elliot se Ledumahadi setkával se záhadným massospondylidem Ngwevu, bazálním ptakopánvým rodu Eocursor či s heterodontosauridem pegomastaxem, popsaným Paulem Serenem v roce 2012. Možné nebezpečí pro něj mohl představovat dilophosaurid Dracovenator, jenž na tomto území žil též ve stejném čase, a který dosahoval délky až 7 metrů a hmotnosti 400 kilogramů.


Uvedený obrázek je dílem uživatele FOSSIL1991 z webu DeviantArt. Informace o zvířeti pocházejí primárně z McPheeho studie, která se Vám zobrazí po kliknutí na tento dokaz. Tato série článků bude rozhodně pokračovat! Máte-li však zájem, můžete si ještě přečíst můj nový článek na Blogorgonopsid Diaries, napsaný včera, a pojednávající o bezobratlých lovcích obratlovců.

pondělí 27. září 2021

Prokletí rodiny Owenových

Kdyby věděl, že jeho odkaz svět zničí, přál by si nikdy nežít.

Třeba však ještě není pozdě.

Třeba se dá čára vymazat, než se vůbec začne kreslit.

neděle 26. září 2021

Cryptid Hunters: The Warrior Trio - Příběh a jeho postavy


Cryptid Hunters: The Warrior Trio je příběh ze světa Lovců kryptidů, který byl na Blogorgonopsidu publikován v době od 22. srpna do 25. září 2021. Jedná se o čtvrté desetidílné pokračování hlavní série Lovci kryptidů, jež byla zakončena kapitolou Poslední vzdor v srpnu 2020, a kterou pak následovaly příběhy Cryptid Hunters Dark (říjen až prosinec 2020), Cryptid Hunters: PhantomZone (únor až duben 2021) a Démon Curupira (červenec až srpen 2021). Příběh se točí kolem bojové trojky Lovců kryptidů, Rogera Neilla, Fahada Ghazalliho a Akihika Yukimury. Poté, co se původní tým Lovců kryptidů na konci Cryptid Hunters Dark rozpadl, vydali se tito muži na vlastní cestu životem, a žádný z nich to neměl jednoduché. V Cryptid Hunters: The Warrior Trio se musí dát trojice bývalých tajných agentů znovu dohromady, aby pod vedením svého starého přítele Pierra Leroye zastavili Nanami Hachisuku, která je jedním z vůdců tajné zločinecké organizace Čtyři hlavy. Ačkoliv je ve hře stabilita ekosystémů, jež se Čtyři hlavy snaží narušit vyhubením dosud nepopsaných živočišných druhů, kryptidů, hlavní hrdinové příběhu pokračují ve svém vnitřním boji, a jejich hon za nebezpečnými zločinci je ovlivňován nejistotou, vracejími se traumaty, zlými sny, neschopností pracovat v týmu a ovládat svou zlobu a neustálým pochybováním o vlastní identitě.

Příběh se odehrává na konci srpna a na začátku září 2021, přibližně šestnáct měsíců událostech Posledního vzdoru a tedy odvrácení invaze Shai'ri, devět měsíců po událostech Cryptid Hunters Dark, jež členy bojové trojky naprosto otřásly, a také pět měsíců po událostech Cryptid Hunters: PhantomZone, během nichž se Fahad Ghazalli stal členem Týmu B sídlícího na Špicberkách. Desetidílná povídka Démon Curupira se z velké části odehrávala asi měsíc či měsíc a půl před začátkem tohoto příběhu, a jeho děj nijak neovlivnila. V Cryptid Hunters Dark byla původní šestice Lovců kryptidů zmanipulována svým úhlavním nepřítelem Deylinem Nietem k tomu, aby pozabíjela stovky nevinných v různých částech planety. Nietovým cílem bylo své nepřátele úplně zlomit, a ačkoliv se mu za to nakonec velmi drsně pomstili, podařilo se mu to. Původní tým se rozpadl, a každý si šel svou cestou životem, ačkoliv Pierre Leroy a Fahad se stali součástí nového týmu, který se musel zprvu potýkat s bytostmi z jiných vesmírů a Zasvěcenými Evana Sellerse. Na rozdíl od předchozích desetidílných příběhů začíná Cryptid Hunters: The Warrior Trio jakýmisi charakterovými studiemi jednotlivých hlavních postav; první část patří Rogerovi, druhá Fahadovi a třetí pak Akihikovi. Tyto kapitoly pojednávají o jejich životě krátce předtím, než se spolu díky Pierrovi znovu setkávají a vyrážejí zastavit Nanami Hachisuku. V první části se Roger vydává na cestu ze svého nového domova v srbském Mramoraku do Deliblatska Peščara, aby předal krabičky s pašovaným opiem místnímu drogovému lordovi, Markovi Nikolićovi. Má problémy s motivací, neustále se mu vracejí noční můry z Charlotte Amalie i dalších míst, kde Lovci kryptidů vraždili, a pašováním drog si vydělává na živobytí. Po opuštění Kanady, kde byl vnímán jako zločinec, jemuž bylo neprávem umožněno volně se pohybovat po světě, utratil většinu svých úspor a v mentálním rozpoložení posplachoval své kreditní karty. Žije stále s rakouským kočkočervem Tatzem, se kterým na podzim 2020 opustil americké Langley. Při cestě ke starému úkrytu jugoslávských partyzánů v Deliblatské poušti o sobě Roger hodně přemýšlí, a dokonce se setkává s legendárním Bukavacem. Nikolić mu za přinesené opium dobře zaplatí, aniž by to však Roger věděl, zločincovi muži umístí Tatzovi pod kůži čip, aby mohli sledovat jeho a Rogerův pohyb. Po návratu do Mramoraku si Roger přečte SMS zprávu od Pierra Leroye se zajímavou nabídkou. Druhá část pojednává o misi, na kterou se vydává Fahad s agentkami Barbarou Kentovou a Amandou Lyonsovou ze CIA. Je to jeho první výprava coby tajného agenta od té doby, co se Lovci kryptidů rozpadli. Po skončení hovoru se svým manželem Harveym, který je také součástí Týmu B, je Fahad obeznámen se svým cílem. Má spolu s agentkami zastavit Ramóna Costu, nenávistného homofobního vraha z Rio de Janeira, který zabil přes šest let lidí. Jak se ukáže, Costa dlouho sledoval prodavače ovoce na tržišti ve favele Rocinha, a večer se ho a jeho přítele pokusí zabít. Fahad oba muže zachrání, a svede s Costou drsnou bitku. Nenávistný vrah téměř zabije Barbaru a Amandu, a Fahad se zdráhá jej zastřelit, neboť si uvědomí, že Costa je také gay, ale kvůli vyrůstání v nenávistném prostředí vůči sobě zahořkl, a proto páchá vůči ostatním lidem tak strašné zločiny. Fahad jej nakonec zabije, je pro něj však těžké to unést, a ptá se sám sebe, zda by nebylo lepší umístit Costu do vězení a umožnit mu, aby se napravil, o čemž však i tak pochybuje. Následně mu ze Špicberků zavolá Pierre Leroy, a sdělí mu, že má pro něj nabídku na práci, na kterou má Fahad kvalifikaci. V třetí části je ukázáno, že Akihiko tráví svůj čas v ruském Jakutsku, na Sibiři. Provázen rozeným Jakutem Michilem Bakhtinem, vydává se na saních tažených lajkami na cestu k jezeru Khaiyr, kde má žít podivné monstrum, a Akihiko ho chce spatřit. Snaží se utéct od své minulosti, a najít klid v divočině. Zjistí, že monstrum z Khaiyru je studenokrevným plesiosaurem s výraznou hřbetní plachtou na zádech. Pozorování zvířete mu přinese velkou radost. S Michilem pak hovoří o svém životě, a o tom, od čeho utíká. Zmiňuje své dětské trauma - smrt rodičů a bratrů na japonském venkově, zradu starým přítelem Amanem, z něhož se stal Akihikův úhlavní nepřítel, a smrt své přítelkyně, jejíž vraždu objednal Zhou Len (nepřítel Lovců kryptidů v 1. sérii). Vypráví Michilovi o tom, jak jím vraždění stovek nevinných minulý podzim otřáslo, a že po návratu do Japonska z Langley zjistil, že se pořád nedokáže ovládat. Michil ho začne trénovat v sebeovládání, při cestě do Udačnyje ho neustále provokuje, a učí ho vybít si zlost na neživých objektech, třeba starých ztrouchnivělých stromech. Ale Akihiko po návratu domů, do Tokia, opět veškerou sebekontrolu ztratí, nejprve kvůli smrti staříka, kterého se mu jakožto maskovanému hrdinovi Habu nepodaří zachránit před třemi gangstery, a poté kvůli opilému provokatérovi z baru, který si Akihika splete s nějakým japonským hercem. Výsledek je katastrofální, Akihiko zmlátí v baru několik lidí a s šílenou zlobou napadne pár nevinných v ulici, než jej konfrontuje Pierre Leroy se zajímavou nabídkou. Sdělí mu, že Roger a Fahad tuto nabídku dostali také, a kývli na ni. Akihiko s ní souhlasí. Pierre ho pak vysokorychlostním letounem Cryptodactylem přenese do Motomiye v prefektuře Fukušima, a v tamním opuštěném skladu bojové trojce vysvětlí, proč je dal znovu dohromady. Jde mu o Čtyři hlavy, tajnou zločineckou organizaci představenou v pátečníku Sloane, lovkyně monster. Ta se zajímá o kryptidy; po událostech Cryptid Hunters: PhantomZone se Tým B vydal najít tajemné špicberské ledové monstrum, jež se ukázalo být novým druhem medvěda, jehož mláďata jsou schopna pomalu měnit barvu své srsti v závislosti na okolním prostředí. Data nasbíraná při expedici však byla Týmu B ukradena hackery, a Marvinu Graysonovi, technikovi nového týmu, se podařilo zjistit, že útok přišel z Japonska. Pierre se dozvěděl, že za ním stáli lidé Nanami Hachisuky, ženy, kterou podezřívá z částečného vedení Čtyř hlav. Ačkoliv Pierre údajně neví, o co Čtyřem hlavám jde, pošle bojovou trojku za Hachisukou. Mají ji zastavit. Večer následujícího dne si na ni bojová trojka počíhá u svatyně Samegawajinja poblíž města Kikonai na jihu Hokkaidó. Akihiko přepadne mnicha Saku, který pro Čtyři hlavy ulovil želvě podobného humanoida kappu, a převleče se za něj. Fahad a Roger zůstávají skryti u svatyně. Nanami se však o nich dozví, její lidé totiž zaznamenají čip v Tatzově těle. Dělají však, jako by nic, a zamíří do svatyně. Odeberou kappovi krev, a pak nastane bitka. Akihiko těžce zraní ukrajinského ozbrojence Lazarenka, Fahad venku přepadne letoun zločinců a zraní sumo bojovníka Benjira, Roger zastřelí Hirota. Nanami s krví kappy unikne, Roger a Tatz se jí vydají pronásledovat, Nanami je však v lese detekuje, a Rogera pak skoro udusí. Zachrání ho Akihiko, schytá ovšem od Nanami kulku do břicha, i tak ji však krvácející a vyčerpaný následuje do Kikonai. Tam se setkává s Haruko Horikawou, jež také jde po Nanami Hachisuce. Při dobrodružství na střechách za prudkého lijáku to několikrát vypadá, že buď Haruko nebo Akihiko Nanami chytí, jenže žádný z nich nakonec není úspěšný. Akihiko roztrhá Nanami rty v bestiálním berzerku, a následně celý znavený uklouzne na mokré střeše, a těžce si zraní páteř. Haruko zavolá sanitku, Akihiko je přemístěn do kikonaiské nemocnice. Pierre, Roger a Fahad se ráno dalšího dne před nemocnicí setkají s Haruko, ta jim vysvětlí, že je neteří Nanami Hachisuky a bývalou členkou Čtyř hlav, nepříliš dlouho po zločinech v Jižní Koreji se však rozhodla organizaci opustit a nakonec se starala o děti, jež přišly o rodiče a své domovy během invaze Shai'ri, v africkém Mozambiku. Pierre ji najme jako náhradníka za Akihika, který je ponechán vlastnímu osudu v nemocnici. To jej velmi nazlobí, nemá na své přátele žádný kontakt, a navíc je zcela paralyzován. Navštíví ho Evan Sellers, vůdce Zasvěcených, a začne mu nalhávat, že Pierrovi jde jen o sebe. Slíbí Akihikovi, že mu pomůže chránit zbylé dva členy bojové trojky, jež jsou prý kvůli francouzskému Lovci kryptidů ve velkém nebezpečí. Fahad, Roger a Haruko se z Japonska vydají do Thajska, a při letu do Bangkoku se ukáže, že Fahadovi se stále vrací sny o Ramónu Costovi, který se mu vysmívá, a že Roger, stále tající, že v Srbsku prodával drogy a místo toho tvrdící, že se tam staral o slepice, zapomněl, jak používat příbor. Haruko koupí na trhu v Suphan Buri useknutou ruku vzácného primáta naree pona. Podle ní jde Čtyřem hlavám o kryptidy ne proto, aby je chovali nebo z nich vytvořili armádu, ale aby jim odebrali DNA. Těla zabitých kryptidů se proto pak ocitají na trhu; nemají už pro Čtyři hlavy žádné využití. Ukáže se, že na ruce jsou otisky prstů Gerarda Baffiera, který pro Čtyři hlavy také pracuje, a kterého Haruko zná. Trojice zamíří do Národního parku Erawan a začne tam po Baffierově týmu pátrat. Setkávají se s Chatrim Thongkhamem, strážcem parku a tajném členovi zločinecké organizace, jenž je zavede do Baffierova tábora. V té době je Akihikovi do nemocnice přinesen mobil od Evana Sellerse - přinese mu ho Susan Yang, Evanova spolupracovnice od začátku událostí Cryptid Hunters: PhantomZone, jež se vydává za zdravotní sestru z Číny. Sellers zavolá Akihikovi z tokijského baru, kde japonský zuřivec před pár dny řádil, a řekne mu, jak se to má s Pierrem mít. Prý poslal Rogera a Fahada do Erawanu, aniž by jim sdělil, že se tam nacházejí desítky lidí ze Čtyř hlav, a poslal je tak do velkého nebezpečí. Vše jen proto, aby se mu kdyžtak do rukou dostali naree poni odchycení Čtyřmi hlavami, a on je pak mohl studovat a vědecky popsat. Akihiko zuří, Sellersovi věří a rozhodne se svým přátelům zavolat. Rogera se dovolá ve chvíli, kdy se starý Kanaďan plíží k Baffierovi. Akihiko mu pošle seznam lidí ze Čtyř hlav, kteří mají být momentálně v Erawanu, a který mu daroval Sellers. Roger si příliš pozdě uvědomí, že jsou v pasti. Chatri je zradí, vpraví Haruko do krve uspávadlo, a Baffier navíc detekuje Tatzův čip a kočkočerva chytí. Roger a Fahad jsou omráčeni a přivázáni ke stromu. Baffier a jeho lidé pak Haruko, zrádkyni Čtyř hlav, surově zmlátí, div ji nezabijí. Zřejmě by se jim to podařilo, kdyby nepřišel monzunový slejvák. Ten je donutí vyklidit tento a několik dalších táborů v Erawanu; Baffier pak zamíří k vrtulníku, jenž pro něj přiletěl na nedalekou mýtinu. Fahadovi a Rogerovi se podaří přetrhat zmoklé provazy, pomůžou zubožené Haruko na nohy a osvobodí z klecí Tatze a naree pona, kteří byli po odebrání krve Čtyřem hlavám k ničemu, a tak je v táboru ponechali vlastnímu osudu. Kvůli špatnému počasí se Baffierův pilot zdráhá vzlétnout, helikoptéra je následně přepadena Rogerem a Fahadem, a bývalý arabský agent se ujme řízení. Lidé ze Čtyř hlav jsou z vrtulníku předtím vyházeni, až na Baffiera. Fahad udrží vrtulník ve vzduchu jen třicet minut, pak jednu z vrtulí zasáhne blesk, a stroj jde k zemi. Sto procent posádky nicméně helikoptéru opustí s padáky na zádech předtím, než exploduje v pralese. V tu dobu se Nanami Hachisuka nachází v Indii, v Krishnagaru. Setkává se tam s Brunem Ortizem, členem Zasvěcených, který na tomto meetingu zastupuje Evana Sellerse. Řekne jí, že Sellers požaduje více peněz, jinak dál nebude Akihika manipulovat; vypadá to, že se mu pracovat pro Nanami opravdu vyplácí. Sellers totiž musí živit hodně hladovců, kteří se v poslední době k Zasvěceným přidali (na konci Cryptid Hunters: PhantomZone byla Sellersovi loajální jen Susan Yang, od té doby se však zřejmě jeho tým dosti rozrostl). Sellers má pochopitelně důvod Lovce kryptidů nenávidět, považuje je za chamtivce a viní je z toho, že mu neumožnili najít v mnohovesmíru svou zemřelou rodinu (viz události PhantomZone). Hachisuka slíbí Ortizovi čtyři miliony, a pak je odvezena do tajné základny Čtyř hlav v podzemí pod vesnicí Chapra. Tam jsou drženi různí kryptidi; werehyena z Blízkého východu, fu lionové z Národního parku Gír a monstra z Vadakilly. Nanami poručí jednomu z vědců, aby po získání jejich DNA, tedy odběru dostatku vzorků, zvířata utratil. Setkává se pak s dalším ze čtyř vůdců organizace, Norem jménem Faldbakken. Sdělí mu, že spoléhá na to, že Sellers bojovou trojku rozvrátí, a že plán Čtyř hlav se uskuteční. Fahad, Roger, Haruko, Tatz, naree pon a Baffier, kterého Haruko na silnici na jih od Erawanu dosti zmlátí za to, co jí on a jeho muži udělali, dorazí do buddhistického chrámu Wat Thapsila. Tam Baffier konečně sdělí Haruko, že plánem Čtyř hlav je útok na ekosystém. Fahad zavolá Akihikovi, a domluví si schůzku. Akihiko chce totiž Rogerovi a Fahadovi sdělit něco důležitého - něco, co se týká Pierra. Z nemocnice v Kikonai je vlivem Zasvěcených propuštěn, a Susan Yang mu donese hover chair, pomocí něhož se může japonský zuřivec téměř volně pohybovat, ač v něm musí sedět jako ve vozíčku. Evan Sellers nechal na hover chair umístit odposlouchávací zařízení; nahrávku Akihikova hovoru s Fahadem si vyslechne z překrásné pláže na ostrově Ishigaki, kde popíjí víno. Nanami a Faldbakken mezitím začínají s řízenou extinkcí; zamíří do vesnice Waphare Wadi v Maharashtře, kde lidé ze Čtyř hlav pátrají po divokých monstrech z Vadakilly. Jakmile jeden muž zvířeti vpraví do krve modifikovaný virus, vyvinutý tak, aby opravdu napadl DNA tohoto konkrétního druhu, Nanami ho zabije. Roger, Fahad, Haruko a jejich zvířecí přátelé a zajatec dorazí do thajského Kanchanaburi, kde je čeká velké překvapení. Ukáže se, že agentky Kentová a Lyonsová celou dobu na Pierrovu žádost a na pověření Arika Thomsona, šéfa amerických agentů, z bezpečné vzdálenosti sledovaly jejich počínání. To Rogera s Fahadem rozzuří; zažili toho tolik, a nikdo jim nepomohl. Agentky se jim odhalí jen proto, že si myslí, že Roger a Fahad potřebují pomoc. Dřevo do ohně však přihodí ještě Akihiko, kterého Susan dovede Thajska skrze portál (Zasvěcení toho přece o portálech nejen do jiných světů ví víc, než kdokoliv jiný, Sellers je koneckonců dlouho studoval). Řekne svým přátelům, že by se měli setkat s Pierrem. Agentky je vezmou do Lapwingu, a zaletí na Špicberky. Tam nastane konflikt. Akihiko, zmanipulovaný Sellersem, ze všeho obviňuje Pierra, a moc respektu nechová ani k Haruko. Ta podle Sellersových informací v Mozambiku dětem nepomáhala, ale místo toho na nich prováděla nelegální operace a vyřezávala jim z těl ledviny. Pierre i Haruko tato nařčení odmítají. Jednoduše se ukáže, že bojová trojka nedokáže držet pohromadě a pracovat v týmu s ostatními lidmi. Baffierovi je to pochopitelně k smíchu. Akihiko dokonce na svém hover chair některé ze svých kolegů napadne. A zatímco ručička hodin tiká dál, a bojová trojka je neschopná jednat, pokračují Čtyři hlavy ve svých příšernostech. Chatri odchytne dalšího naree pona a vpraví mu do těla modifikovaný virus, podobně to dopadne i s kappou v bažinách severozápadě od Kikonai. Nanami a Faldbakken zamíří do Gíru, kde pro ně podplacení strážci národního parku ulovili ohnivého psa fu liona. Poté, co je nakažen, je vypuštěn do divočiny, aby virus roznesl mezi zástupci svého druhu. Nanami je ovšem napadena jakousi Indkou s uniformou s iniciály CH (Cryptid Hunters). Je to Vinaya Gambhir, kterou Pierre Leroy najal, aniž by o tom někomu řekl. Tušil, že bojová trojka nebude odvádět moc dobrou práci, a tak za Nanami poslal svou novou kolegyni. Vinaya svede boj s Nanami a unese Faldbakkena. Mezitím se Akihiko popere s Pierrem, donutí ho změnit se v zelenou příšeru s keratinovými drápy, nakonec se však všechno vysvětlí, a Pierre přizná, že asi v bojovou trojku věřil víc, než si to zasloužila. Akihiko odhalí, že k němu promlouval Evan Sellers (Akihiko ho pochopitelně, na rozdíl od Fahada a Pierra nezná, neboť ve PhantomZone nevystupoval), a Pierre pak zničí odposlouchávací zařízení na hover chair. Pierre své přátele ujistí, že Akihiko neměl pravdu - Sellers lhal jak o něm, tak o Haruko, která ve skutečnosti nikdy dětem neubližovala. Roger navíc přizná, že v Srbsku pašoval drogy, nebyl tedy zemědelcem, jak ho Akihiko škádlivě nazývá. Pierre poskytne svým přátelům výcvik; Fahad poprvé za svůj život na Špicberkách navštíví tělocvičny v podzemním komplexu, a Roger a Akihiko se v nich začnou cvičit též. Akihikovi je dán mechanický oblek, ve kterém se může volně pohybovat, a který mu dodává velkou sílu a rychlost. Pierre vyjme Tatzovi zpod kůže Nikolićův čip a zničí ho, kočkočerva již tedy dál nelze detekovat. Následně dá Haruko a Vinaye důležitý úkol, ten ovšem nesouvisí s úkolem, který má pro Akihika, Rogera a Fahada. Když je bojová trojka zase pohromadě, a v plné síle, je poslána do blízkosti vesnice Demeet v Ománu, kde se má podle satelitních snímků, darovaných Týmu B agentkami Kentovou a Lyonsovou, v této době nacházet Nanami Hachisuka. Od jejího setkání s Vinayou uběhly dva dny, a ona se za tu dobu přemístila na Arabský poloostrov. Se svými lidmi jde po werehyenách, opět s cílem infikovat jedno zvíře speciálním smrtícím virem v naději, že se tento virus roznese po jeho druhu, vyhubí ho a naruší se tak ekosystém, kterého je tvor nedílnou součástí. Bojová trojka vezme poslední šanci na odchycení Nanami Hachisuky více či méně vážně, a přepadne její lidi ze zálohy. Situaci však zkomplikuje naštvaná a čerstvě infikovaná werehyena; sice některé z Nanaminých lidí pozabíjí, pak se ovšem vrhne na Lovce kryptidů, zaujata laserovými paprsky z jejich pistolí. Souboj s hyení obdobou vlkodlaka bojovou trojku na čas zaměstná, a Nanami unikne do skal. Vyšplhá po nich, nasedne do auta, a odjede. Druhé auto s pěti jejími lidmi včas odstaví Tatz, prokousne totiž jednu z pneumatik. Po uspání werehyeny bojová trojka Nanaminy lidi dostihne, Akihiko je všechny v mechanickém obleku vyhází z auta, Fahad se opět ujme řízení, a Roger pak zasáhne Nanamin jeep. Na hranici vesnice Akihiko surově zmlátí Leeho, Nanamina spolupracovníka, a Fahad způsobí ve vesnici požár - zasáhne totiž laserovým paprskem barely s benzínem. Následně ho Nanami střelí do ramene. Roger ji srazí laserovým paprskem k zemi, a Akihiko pak udělá něco neuvěřitelného - spálí jí obličej. Jeho kolegové mu těžké popálení nepřítele dosti vyčítají, a ani Akihiko sám nedokáže uvěřit tomu, kolik nekontrolovatelné zuřivosti v něm stále je. Kvůli nedostatku vody celá vesnice shoří. Bojová trojka si uvědomí, jak destruktivní stále je. Nejsou to hrdinové, a vůbec již nejsou tím, čím bývali kdysi, a za co je svět obdivoval. Tatz jim naštěstí ukáže cestu z vesnice, a oni pak popálenou Nanami i uspanou werehyenu Cryptodactylem přenesou zpátky na Špicberky. Pierre se tam pustí do výzkumu viru, jímž byla werehyena infikována, a nakonec usoudí, že všechna Čtyřmi hlavami nakažená zvířata - od Gíru přes Erawan po Hokkaidó - je nutné utratit. Tento úkol dá však Haruko a Vinaye, nikoliv bojové trojce. Sellers měl do značné míry pravdu, ač byl příliš manipulativní. Pierre od začátku věděl o spoustě věcí, ty ovšem svým přátelům zatajil, a nechal agentky Kentovou a Lyonsovou, aby se jim dívaly přes rameno. Ostatně je poslal i do Ománu, a ony zachránily všechny obyvatele Demeetu, aniž by o tom bojová trojka věděla. Boj se Čtyřmi hlavami pokračuje, ale vše, o co se tu Pierre snažil, bylo dostat Rogera, Fahada a Akihika zase dohromady. Věděl, jak těžké měli životy, a věděl také, že patří k sobě, protože jsou přátelé. Se svou mocí má nyní Pierre skutečně stinnou stránku - ví toho o Zasvěcených i Čtyřech hlavách víc, než je schopen přiznat. Stává se krutějším, Nanami nabídne plastickou operaci jen za podmínky, že mu řekne víc o plánu narušit ekosystém, což ona odmítne. Na konci je navíc naznačeno, že jde tahat z informace z Faldbakkena, který je s Lazarenkem, Baffierem a Nanami v celách podzemního komplexu (tak jako werehyena, naree pon a kappa) s pomocí elektrických vidlí na dobytek. To už ale naši přátelé nemusejí vědět. I oni si totiž uvědomují, že celá tato mise měla za cíl hlavně jedno - aby zase byli spolu. Pierre bude v boji proti Čtyřem hlavám pokračovat, a to i s pomocí Haruko a Vinayi, pro bojovou trojku však celá akce odchycením Nanami Hachisuky - ač kvůli Akihikově zuřivosti nepříliš vydařeným - končí. Scházejí se v hospodě druhého největšího města Svalbardu, Barentsburgu. Akihiko tam svým přátelům koupí pivo, a odhalí jim, že se brzy vrátí do Tokia a podstoupí psychoterapii. Roger se chce vrátit do Srbska a rozvrátit tamní opiový kruh, jehož byl součástí, což mu nikdy nepřipadalo správné. Vzdá se však Tatze - věří, že jej vystavil příliš mnoha nebezpečím, a že kočkočerv s ním na tuto cestu nemůže. Fahad a šíře i Tým B se tedy ujímá Tatzelwurma. Bývalý arabský agent se velmi těší na čas strávený se svou rodinou. Bojová trojka si slíbí, že se bude i nadále scházet, byť zřejmě již ne při misích, jako byla tato. Opravdu se podařilo vrátit je zase k sobě.

Nápad na příběh Cryptid Hunters: The Warrior Trio se v mé hlavě zrodil na jaře 2020, zřejmě v březnu či dubnu, během tehdejšího prvního covidového lockdownu. Pracoval jsem tehdy na druhé sekvenci kapitol 4. série Lovců kryptidů, jmenovitě V zemi gigantů, Příchod Shai'ri a Jako můra k plameni, a již tehdy jsem věděl, že po skončení 4. série napíši příběhy Cryptid Hunters Dark, Cryptid Hunters: PhantomZone a Démon Curupira. Chvíli, kdy jsem o napsání Cryptid Hunters: The Warrior Trio poprvé zapřemýšlel, si pořád dobře pamatuji. Vyšlo to z obyčejného konceptu: "Co kdyby Akihiko spadl z balkonu a zlomil si páteř?" Nakonec to byla střecha, ne balkon. V průběhu následujícího roku jsem pak přemýšlel, jaký příběh bych chtěl vlastně o Rogerovi, Fahadovi a Akihikovi povyprávět. Bylo mi jasné, že s koncem Cryptid Hunters Dark se původní Lovci kryptidů rozpadnou, a uvědomil jsem si, že začátek The Warrior Trio může být pro mně skutečně vzrušující, neboť se mi dostane povyprávět příběh bojové trojky poté, co se každý z jejích členů dal na svou cestu životem. A řekl jsem si, že každá z prvních tří částí se bude věnovat právě jednomu členovi bojové trojky. Inspirace pro ty první tři části byly velmi různorodé; mramor, Gaycation a Wilds of the Wolf od Steva Backshalla. Vyvinuly se z toho příběhy z Mramoraku a jeho okolí, z Rio de Janeira a ze Sibiře. Již dříve jsem věděl, že Akihikův incident proběhne někde v Japonsku, a zbytek se už vymýšlel sám. Měl jsem nicméně za cíl napsat příběh, který by se snažil být co nejosobnější. Žádná záchrana světa, jako na konci každé série Lovců kryptidů. Hrozba, které se měli naši hrdinové postavit, měla být sice globální, ale příběh neměl být ani tolik o jejich boji s ní, jako o vnitřním boji každého z nich.

Mým cílem bylo zaměřit se v Cryptid Hunters: The Warrior Trio jak na akci, kterou čtenáři od bojové trojky jistě očekávají, tak na jejich vlastní psychologické problémy. Opravdu je, v čem hrabat, protože Lovci kryptidů mají dlouhou, mohutnou kontinuitu. Backstory Akihika, Fahada i Rogera byl již představen v předchozích příbězích, a některé jeho části (třeba to, že Fahad byl jako teenager šikanován ve své rodné vesnici nebo smrt Akihikových nejbližších) zde mohly být zopakovány. Hlavně mi však šlo o to přiblížit, jaký vliv na ně měly události Cryptid Hunters Dark. Nemůžete být zmanipulováni k zabití stovek nevinných, přičemž se Vám to pod vlivem Nietova séra líbí, a pak zase vést normální život. Co tedy následovalo? Neléčené trauma, pocit viny, pochybování o sobě samém, neschopnost zvládat (jako v případě Rogera) obyčejné každodenní věci, od vstávání z postele po používání příboru či nakrmení zvířecího mazlíčka, nemluvě o ztrátě chuti do života. Abych řekl pravdu, tyto psychologické elementy mě na celém příběhu zajímaly nejvíce, a kde jsem jen mohl, snažil jsem se o nich psát. Mám za to, že čím víc je postava zničená, tím realističtější je. Co se týče násilí v tomto příběhu, přiznávám, že bylo poměrně dost kruté. Haruko zmlácená desítkami mužů, v jejichž vedení je očividně misogynista, Akihiko trhající Nanaminy rty a strkající její obličej do ohně, Rogerův sen o krvi obětí z Charlotte Amalie, která na něj stříká z otevřených řezných ran... Kdyby se Cryptid Hunters: The Warrior Trio nějakým zázrakem stal filmem (samozřejmě by se něco v příběhu muselo přepsat, aby se z toho dal nakonec udělat decentní scénář), asi by byl R-rated (pro 18+), ostatně jako Cryptid Hunters Dark. Násilí a s ním spojená neovladatelnost vlastní zloby nebo až psychopatická radost z ubližování jiným je totiž nedílnou součástí tohoto příběhu. Ne, že bych chtěl psát bloodfest, spíše si myslím, že násilné činy postav v tomto příběhu jen více ukazují, jak zpackané vlastně uvnitř jsou.

Ačkoliv je příběh z velké části psán téměř z pohledu postav, neboť jsem popsal jejich noční můry a celkově jsem se zaměřil hlavně na naše tři hrdiny a těžkosti v jejich životech, snažím se, čím jsem starší, být více a více objektivní. Dávno pryč jsou doby, kdy Lovci kryptidů byli "the one hundred per cent good guys". Kdyby nic jiného, Cryptid Hunters Dark byl příběh, který je rozebral, zničil, stáhl na úroveň všech ostatních obyčejných lidí. V poslední části jsem popisoval, jak si třeba Fahad připadal zase jako hrdina, když se na sebe díval v zrcadle v obleku z mikrovláken s iniciálami CH. I v předchozích desetidílných příbězích ze světa Lovců kryptidů jsem se snažil představit tenhle dojem, že všechna ta hrdinskost byla vždy strašně subjektivní z jejich pohledu, a že ve skutečnosti se na ně mnoho lidí (zvláště po Cryptid Hunters Dark) dívá úplně jinak. Nejsou to idoly, co mají fanoušky, ale psychicky narušení jedinci, kteří se z jakéhosi podivného důvodu stali elitou mezi těmi, co se zajímají o kryptidy. Mimo bojovou trojku tento dojem v Cryptid Hunters: The Warrior Trio dosti reprezentuje i Pierre Leroy (jako už ostatně v Démonovi Curupiře). Snaží se o něco dobrého, ale Sellers má v podstatě pravdu, když říká, že bojové trojce lže. Pierre sám bojovou trojku zmanipuluje k tomu, aby mu zase po Akihikových nařčeních začala věřit, a nakonec jde ještě mučit Faldbakkena. Je-li v tomto příběhu nějaká skutečně upřímná postava, pak je to jednak Haruko (na druhou stranu bývala zločincem, a z osobních, pomstychtivých důvodů), a také do značné míry Nanami Hachisuka. I ta nicméně, přestože její cíl je minimálně z jejího pohledu tak "čistý" (ač usilovat o zničení ekosystémů rozhodně není nic dobrého), svým lidem dosti lže, a dokonce je i zabíjí. Protože se příběh tolik zaměřuje na bojovou trojku a schválně tedy nevěnuje stejnou pozornost i vedlejším postavám, vzniká - alespoň tedy doufám - dojem, že se vlastně ve "světě" (myšleno celkově v univerzu Lovců kryptidů) odehrává něco mnohem většího, pro naše hrdiny nekontrolovatelného, ale oni jsou stále svázáni svými problémy, neschopnostmi a nejistotou. Když se zamyslíte nad tím, jak jim vlastně Pierre chtěl pomoci - to, že je takhle poslal na nebezpečnou misi - můžete je skoro vnímat jako oběti. Pierre, Sellers i Nanami jsou vlastně v jedné kategorii, v kategorii mocných manipulátorů. Akihiko, Roger a Fahad jsou jen obyčejní lidé s neobyčejnými zkušenostmi a neobyčejnou kvalifikací, kteří o sobě pochybují a popravdě, ani už tuto práci nechtějí. Chtějí si prostě spolu sednout a napít se piva.

S co největší emocionální realističností je příběh také zakončen. Důležitý je ten hořký dojem, že vlastně nic není tak úplně v pořádku, že Čtyři hlavy dále pokračují v ovlivňování planety, stále se neví, kdo jsou všichni jejich vůdci, a je jasné, že je stejně někdo nahradí. Kde by čtenář mohl očekávat triumf, jako že se bojová trojka vyhrabe z jámy neštěstí úplně a Nanami zastaví nějakým hrdinským způsobem, tam přichází zklamání. Nanamin obličej končí v plamenech, shoří celá vesnice v Ománu... Akihiko už ve třetí části představuje nápad, podle něhož "Lovci kryptidů nikdy nic dobrého neudělali". Tyto desetidílné příběhy se vesměs zaměřují na mnohem temnější stránku Lovců kryptidů, jsou to koneckonců jedinci se spoustu charakterových vad. Jeho slova jsou odrážena v průběhu celého Cryptid Hunters: The Warrior Trio; kde se schyluje k hrdinskosti a skutečnému, byť jednoduše působícímu "postavení se zločinu", tam bojová trojka selhává, a selhává také Haruko. Když se tým vrací z Ománu, neví nic o tom, co Pierre poslal udělat Haruko a Vinayu. S Haruko v příběhu strávíme mnohem víc času, s Vinayou jen jeden odstavec. Z nich by však mělo vyjít, že jsou obě mnohem schopnější, než tři poměrně narušení chlapi, o nichž příběh pojednává. I proto další úkoly poté, co se Akihiko, Roger a Fahad konečně postaví na nohy, dostávají ony dvě, nikoliv bojová trojka. 

A jaký měl dopad příběhu Cryptid Hunters: The Warrior Trio na celý fikční svět? Ačkoliv se Čtyři hlavy představily již v pátečníku Sloane, lovkyně monster, teprve v tomto příběhu začalo být jasné, o co jim vlastně jde. Některé z otázek ohledně této zločinecké organizace byly zodpovězeny, stále však nebylo odhaleno, kdo všechno organizaci vede (v The Warrior Trio se setkáváme se dvěma jejími vůdci, Nanami a Faldbakkenem, jeden nejmenovaný argentinský vůdce se objevil ve Sloanině příběhu, ale co ten čtvrtý?) a je tedy jasné, že v budoucnu bude odhaleno více. Pierre Leroy se také pustil do boje se Čtyřmi hlavami, a ten ani zdaleka není na konci příběhu vyhraný. Bojová trojka se dala znovu dohromady, opustila své staré životy a stala se alespoň na čas součástí této války, byť na konci příběhu každý z jejích členů opět vyráží na svou vlastní cestu životem, jen trochu víc znalý svých vad. Poprvé za celou kontinuitu Lovců kryptidů se Akihiko snaží zkrotit svou zlobu, a na konci dokonce svým přátelům sděluje, že půjde za terapeutem. Roger si též uvědomuje své chyby, a vydává se do Srbska rozvrátit opiový kruh. A Fahadovi začíná být jasné, že život v akci není pro něj, a že ho opravdu zajímá jen rodinný život. 

V Cryptid Hunters: The Warrior Trio vystupují postavy čtenářům známé z předchozích příběhů z tohoto univerza, ale i postavy zcela nové, a z nichž s některými se ještě v budoucnu setkáme. Zde je výčet všech významných postav, které v The Warrior Trio vystupují:

Roger Neill - bývalý agent CSIS (Canadian Security Intelligence Service) a člen původního, již rozpadlého týmu Lovců kryptidů. Pochází z Toronta, dětství strávil v různých částech Ontaria, a v současnosti je mu něco přes šedesát. V 80. letech pracoval na území pozdější Namibie, o něco později bojoval proti teroristům, a nakonec byl v roce 2016 zachráněn ze sklepů Zhou Lenovy vily poblíž Šang-haje Pierrem Leroyem a Jackem Owenem, a spolu s Akihikem a Rogerem se stal členem bojové trojky Lovců kryptidů. Po událostech Cryptid Hunters Dark se nejprve vydal zpět do Toronta, a snažil se tam získat práci coby fotograf na volné noze, prodávající fotografie městských památek. Znechucen tím, že byl v Kanadě považován za kriminálníka, vydal se s Tatzem, kterého si na konci Cryptid Hunters Dark odnesl z Langley (a ke kterému měl už od 3. série blízko), do Srbska, tam si prošel krizí, utratil spoustu peněz za zbytečnosti a posplachoval své kreditní karty. V Mramoraku si koupil malý domek, a aby měl dost peněz na živobytí, stal se z něj pašerák opia. Hodně si to vyčítal, připadal si skutečně jako zločinec, a Nikolićovi lidé se mu posmívali za to, že takto klesl. Roger měl na začátku The Warrior Trio hodně problémů s motivací, začínal zanedbávat starání se o Tatze, a již měsíce trpí krvavými nočními můrami. Líbilo se mu být Lovcem kryptidů, uvědomuje si však, že je to již minulost, a nyní se snaží vyřešit své problémy. Na konci příběhu odlétá zpátky do Srbska, aby Nikolićův opiový kruh rozvrátil, a předává Tatze Fahadovi. Roger je velmi soucitný člověk, vždy býval spíše samotářem, nikdy neprojevil romantický zájem o jakéhokoliv člověka, je to dobrý bojovník, ač pomalu ztrácí formu. Bohužel svým přátelům lhal, že pracoval jako pašerák opia, nakonec se však vzmohl a odhalil jim pravdu. Má šedivé vlasy a plnovous; na začátku příběhu se připodobňuje ke Gandalfovi, ale je možné, že později si vousy trochu ostříhal. 

Fahad Ghazalli - bývalý tajný agent Spojených arabských emirátů, člen původního a již rozpadlého týmu Lovců kryptidů a v současné době také člen Týmu B, s jehož členy žije v podzemním komplexu na Špicberkách. Ačkoliv pro něj nebylo lehké se vyrovnat s tím, že byl donucen zabít stovky nevinných, našel štěstí ve svém manželovi Harveym Lindovi a dvou adoptovaných dcerách, Nicholle a Marilyn. Na začátku příběhu je ovšem poslán zabít homofobního vraha Ramóna Costu, a to jím otřese. Nedokáže unést, že přidal další oběť na svůj dlouhý seznam zabitých, na druhou stranu chápe, že před Costou zachránil spoustu obyvatel Rio de Janeira, pak se zase ale sám sebe ptá, zda by nebylo lepší zavřít ho do vězení a nechat ho, aby se napravil. Fahadova mysl je zkrátka ovlivňována mnoha otázkami s nejednoznačnými odpověďmi. Costa se mu v průběhu The Warrior Trio vrací ve snech, a opakuje různé nadávky, které Fahad slýchal ve své rodné vesnici. Ve třinácti Fahad ze své vesnice na jihu Spojených arabských emirátů utekl; celá obec vyznávala radikální islám, a obrátila se proti němu (včetně jeho rodičů), neboť vyšlo najevo, že se mu ve škole líbil jeden spolužák. Předchozí příběhy také představily Fahada jako aktivistu za rovnoprávnost lidí patřících do menšin, v The Warrior Trio to však zmíněno nebylo. Vina ze zabití nevinných i pochybování o sobě samém v současnosti Fahada definují. Uvědomuje si, že již nechce žít v akci, ale že chce trávit více času se svou rodinou, se kterou je šťastný. Je to dobrý bojovník, skvělý pilot (kdysi udržel helikoptéru v písečné bouři na území Jordánska po pětačtyřicet minut) a je velice soucitný. Rozumí nesnázím, kterým si jeho přátelé procházejí, a hlavně s Rogerem se dokáže dosti podporovat. Fahad je plešatý, hladce oholený, rád nosí výrazné oblečení a má rád havajskou hudbu.

Akihiko Yukimura/Habu - bývalý japonský policista a následně i tajný agent, a člen bojové trojky původního týmu Lovců kryptidů. Je to zuřivec, neskutečně traumatizovaný ztrátou svých rodičů a dvou bratrů, o které na japonském venkově přišel ve svých dvanácti, a zklamaný zradou svého kdysi nejlepšího přítele, Amana, stejně jako zabitím jediné ženy, kterou kdy miloval, a jejíž vraždu objednal Zhou Len. Akihiko se v The Warrior Trio vydává na nelehkou cestu - snaží se získat nad sebou kontrolu, a neustále selhává. Po událostech Cryptid Hunters Dark se vrátil do Tokia a zjistil, že cítil tamní zločince (proti nim již mnoho let bojuje jako maskovaný Habu) neustále brutálně mlátit. Snažil se najít klid, a tak se vydal na Sibiř za monstrem z jezera Khaiyr, a seznámil se s Michilem Bakhtinem, jenž ho začal učit, jak se ovládat. Michilova slova s Akihikem v průběhu příběhu zůstávají, málokdy se však chová podle nich. Když se rozzuří, chová se neuvěřitelně destruktivně, brutálně a sadisticky - tak moc, že jej na konci příběhu Roger označí za psychopata. Michil samotný mu sdělil, že není ani samuraj, ani ronin - Akihiko je skutečně netypický Japonec, který podle Michila nemá čest. Ačkoliv se za to nenávidí, dokáže lidem hrozně ubližovat. Nanami Hachisuce například roztrhal rty, a nakonec jí také těžce popálil obličej. Surově zmlátil i jejího kolegu Leeho. Poté, co se v Kikonai zranil a musel jít do nemocnice, stal se Akihiko nesmírně podezřívavým a paranoidním, a náchylným ke lžím a Sellersově manipulaci. Má Fahada a Rogera velmi rád, a byl podezřívavý vůči Haruko a Pierrovi. Je pravděpodobné, že někde v hloubi srdce je Akihiko stále dobrým člověkem, a možná i proto se hodlá po skončení příběhu vydat do Japonska a konečně zajít na psychoterapii. Je to skvělý bojovník, vrhá šurikeny, rád bojuje se svou teleskopickou tyčí, a byl dosti silný i po zranění páteře - jak na hover chair, tak v mechanickém obleku. Akihiko má černé vlasy, je hladce oholený, vysoký a silný, a mluví syčivým, hadím hlasem. Rád pije pivo.

Pierre Leroy - francouzský dobrodruh a vystudovaný zoolog, jeden ze zakládajících členů původního týmu Lovců kryptidů a nyní jakýsi neoficiální vůdce Týmu B. O Pierrově vývoji bych zde mohl psát hodně dlouho, začal jako strašpytel, pak se z něj stal nestabilní jedinec, pak monstrum a vrah, pak nad sebou získal kontrolu, pak byl se svými přáteli donucen zabít stovky nevinných, teď patří mezi nejmocnější lidi na světě, sledující dění po celé planetě... Důležité je si uvědomit, že v tomto příběhu působí Pierre poněkud dvojznačně. Na jednu stranu dá dohromady bojovou trojku, protože chce, aby zastavila Nanami Hachisuku, na stranu druhou jim zatajuje spoustu informací a je také schopný s nimi manipulovat. Akihiko o něm ve čtvrté části říká, že začíná připomínat Jacka v nejhorším období (myšlena 3. série, kdy Jack Owen experimentoval na Chupacabře apod.). Pravda je, že poté, co Kate Henshall ve PhantomZone skončila v kómatu, stává se z Pierra stále podivnější jedinec. Horlivě vědecky popisuje kryptidy, a dle slov Evana Sellerse ho vlastně nezajímá nic jiného. Je čím dál víc tajnůstkářský, a opravdu tedy začíná připomínat Jacka, ale tím nejhorším možným způsobem. Na druhou stranu si ponechává svou lidskost i veselého ducha, a je schopný své přátele motivovat. Skutečně v ně věří, a chce jim pomoci - jen je otázkou, zda to dělá správným způsobem. Pierrovi je něco přes třicet, má hnědé vlasy, nemá vousy, a občas svou angličtinu střídá s francouzštinou. Trvale žije na Špicberkách.

Haruko Horikawa - bývalá členka Čtyř hlav a neteř hlavní antagonistky příběhu, Nanami Hachisuky. Je to pětadvacetiletá Japonka, která se ve dvaceti letech přidala ke Čtyřem hlavám, aby pomstila svou matku, omylem zabitou policií při přestřelce se zločinci v Okinawě. Nanami z ní chtěla učinit svou nástupkyni v případě, že by se jí něco stalo, ale Haruko nakonec od Čtyř hlav utekla. V Jižní Koreji na ní vydali zatykač poté, co po dobu deseti dnů držela ve vesnickém domě třiadvacet rukojmích. Žila v Barmě a Bangladéši, a nakonec našla radost v Mozambiku, kde pracovala v dětské charitě a pomáhala dětem, jež přišly během invaze Shai'ri o svůj domov a rodiče. Rozhodla se bojovat proti své tetě poté, co se po přihlášení na starou stránku Čtyř hlav dozvěděla, co organizace chystala - totiž že chtěla nějakým způsobem vyvolat globální katastrofu s pomocí kryptidů. Haruko je výtečně vycvičená, dokáže chytit vržený šuriken mezi prsty, má skvělé znalosti bojových umění. Je to dobrá taktička, skvěle plánuje, dá se na ní spolehnout. Je dobrým zdrojem informací o Čtyřech hlavách, a ačkoliv si některé věci udržuje v tajnosti, je schopná je říci v pravý čas a pravým lidem (třeba Pierrovi). Je také velice houževnatá, dokáže rozchodit surové zmlácení a následně se pomstít. Chová se trochu jako Akihiko, má v sobě také jakousi brutalitu (viz její pomsta Baffierovi na silnici jižně od Erawanu). Nakonec se stává spolupracovnicí nebo dokonce členkou Týmu B.

Nanami Hachisuka - hlavní antagonistka příběhu. Patří mezi vůdce zločinecké organizace Čtyři hlavy, je velice nebezpečná, je to dobrá plánovačka, z ničeho nemá strach, a cílem její divize Čtyř hlav (každá ze čtyř divizí má právě jednoho vůdce) je rozvrátit důležité ekosystémy nakažením a následným vyhubením dosud nepopsaných a tedy nemonitorovaných druhů, kryptidů. Nanami pochází z Japonska, má dlouhé černé vlasy a zjizvené čelo. Nikdy nevykazuje lítost, je schopná zastřelit lidi, co pro ni pracují, jen proto, že by třeba jednoho dne mohli změnit názor a pak jít proti ní. Dalo by se argumentovat, že se asi dost poučila ze zkušeností se svou neteří, Haruko Horikawou, která pro ni nyní představovala skutečné nebezpečí - v Kikonai se spolu dost servaly, a těžko říci, která z nich byla lepší. Nanami totiž Haruko sama vycvičila. Má vždy nějaký plán - ví, že když selže, stejně ji někdo ze Čtyř hlav nahradí. Nezastavuje se před ničím. Akihiko jí ve čtvrté části roztrhl rty, ona si je pak sešila. Na konci příběhu jí ovšem Akihiko spálil obličej, shořely jí i téměř všechny vlasy. Skončila na Špicberkách, v cele v podzemním komplexu Týmu B. Pierre jí slíbil plastickou operaci jen za podmínky, že mu řekne více o Čtyřech hlavách a jejich plánech, což Nanami odmítla. Je této organizaci velmi oddaná. Má hluboké přesvědčení, že to, co dělá, je správné.

Gerard Baffier - bývalý francouzský voják, který byl členem 1er Régiment de Parachutistes d'Infanterie de Marine a nyní pracuje pro Čtyři hlavy. Je to arabofob a misogynista, respekt má zřejmě jen k mužům evropského původu. Je provokativní, nepříjemný, nesoucitný, skutečný hrubián. Má zrzavé vlasy a plnovous. Čtyři hlavy jej vyslaly do Erawanu, aby vedl tamní lov naree ponů. Přestože ho Haruko připravila o sebranou krev naree pona, je velmi pravděpodobné, že DNA zvířete získali i jiní z jeho lidí, neboť na konci Chatri jednoho z primátů v Erawanu infikoval modifikovaným virem. Baffier považoval Haruko za zrádkyni, znal se s ní kdysi osobně, a v Erawanu ji nechal svými muži surově zmlátit. Ona sama mu to pak vrátila jižně od národního parku, kdy mu na silnici znetvořila obličej, a dala mu ránu i poté, co ho ošetřili mniši v buddhistickém chrámu. Baffier byl nakonec uvězněn v podzemní základně Týmu B na Špicberkách.

Chatri Thongkham - člen Čtyř hlav a zároveň zkorumpovaný strážce Národního parku Erawan v Thajsku. Je poněkud nesmělý, ale lživý, proradný. Umí prý napodobit giboní volání. Nosí s sebou uspávací pistoli; zprvu ji chtěl použít na Rogera, později s ní uspal Haruko. Je to Thajec.

Barbara Kent - agentka Ústřední zpravodajské služby a zároveň členka tajné americké vládní organizace, která s asistencí Arika Thomsona již léta pomáhá Lovcům kryptidů, a to tedy oběma týmům. Je to velice houževnatá, bojeschopná, dobře vycvičená a odhodlaná žena, která již přežila mnoho těžkých zranění. Na začátku příběhu se ve společnosti své přítelkyně Amandy a Fahada Ghazalliho vydává do Ria, aby společně zastavili řádění Ramóna Costy. Později na příkaz Thomsona a také na Pierrovu žádost "z dálky" bojovou trojku sleduje, v Ománu pak na ně dosti nadává, když způsobili požár v Demeetu. Barbara má delší černé vlasy, je středního věku a nosí černou uniformu. Občas dokáže být agresivní a útočná.

Amanda Lyons - agentka Ústřední zpravodajské služby a přinejmenším již šest let partnerka Barbary Kentové. Je dobře vycvičená v boji, je to skvělá plánovačka, dokáže být i lstivá. Na začátku příběhu byla s Barbarou a Fahadem v Riu. Aby se přesvědčila, že člověk, na kterého narazila na tržišti ve favele byl Costa, nebála se mu říci, že žila s ženou; homofobnímu Costovi se objevil záblesk v očích, a ona tak poznala, že našla cíl mise. Amanda je nebojácná, houževnatá - přežila i to, že ji Costa trápil elektrickým proudem. Pomáhá Barbaře, a vidí bojovou trojku podobně jako ona - jako lidi, kteří již přežili svou slávu.

Faldbakken - Nor, jeden z vůdců Čtyř hlav. Je přátelštější než Nanami, ale má podobné metody, jako ona. Také zabíjí lidi, jež za něj odvádějí špinavosti, aby náhodou někdy nesvědčili proti němu. Má stříbrné vlasy a hluboké vrásky na čele. Doprovázel Nanami při šíření modifikovaných virů do různých ekosystémů v jižní Asii. Nakonec byl uvězněn v podzemní základně Týmu B, a Pierre ho šel na konci příběhu mučit elektrickými vidlemi.

Lee - člen Čtyř hlav, který byl v posledních dvou částech asistentem Nanami Hachisuky. Pochází z Číny. Akihiko mu rozkopal obličej v Ománu.

Lazarenko - ukrajinský ozbrojenec a člen Čtyř hlav, který svedl s Akihikem boj ve svatyni Samegawajinja u Kikonai. Skončil s šurikenem v hlavě, ale přežil, a agentky Kentová a Lyonsová ho pak přemístily na Špicberky, kde byl uvězněn. Byl to drsný chlápek, vždy po zuby ozbrojený, a působil jako takový bodyguard Nanami Hachisuky.

Benjiro - jeden ze sumo bojovníků, kteří doprovázeli Nanami do svatyně Samegawajinja. Silný Japonec. Byl těžce zraněn při pádu z letounu Čtyř hlav, když se jej zmocnil Fahad. Agentky Kentová a Lyonsová jej přenesly na Špicberky.

Hiruto - druhý sumo bojovník, jenž provázel Nanami do svatyně Samegawajinja. Roger ho zastřelil.

Evan Sellers - vůdce Zasvěcených, skupiny lidí, která dříve "vyvolávala" duchy (viz Cryptid Hunters: PhantomZone). Je to Londýňan, který během invaze Shai'ri přišel o svou ženu a děti, a když se dozvěděl, že Lovci kryptidů přivedli všechny své nejbližší zpět mezi živé (viz Poslední vzdor) díky cestování mnohovesmírem, umanul si, že stejným způsobem přivede zpět i svou rodinu. Tým B mu to neumožnil, a on vůči nim zahořkl. Na konci PhantomZone jim v Himaláji slíbil, že se jim pomstí. V The Warrior Trio se ukazuje, že to myslel vážně. Zasvěcení se údajně dosti rozrostli, pomáhají teď Čtyřem hlavám a dostávají za to velké peníze. Za manipulaci Akihika Yukimury dostal Sellers pěknou sumu, a když požadoval další peníze, obdržel ještě prémii v podobě čtyř milionů dolarů. Evan je nakrátko ostříhaný, vypadá poněkud přátelsky, a má takové kouzlo osobnosti, že mu spousta lidí hned věří - i když velmi často lže. V The Warrior Trio se drží v Japonsku; nejprve navštíví Akihika v kikonaiské nemocnici, pak se vydá do tokijského baru, a nakonec popíjí víno na pláži ostrova Ishigaki. Je pravděpodobné, že se z místa na místo přemisťuje pomocí portálů, jež pohyb mezi nimi umožňují.

Susan Yang - Evanova pravá ruka a jediná členka původních Zasvěcených, která s ním od PhantomZone stále spolupracuje. Je to čínská Američanka, pocházející z Carlinu v Nevadě. Umí výtečně japonsky, a v průběhu The Warrior Trio navštěvuje Akihika v nemocnici, přičemž se vydává za čínskou zdravotní sestru. Je implikováno, že Akihiko možná k Susan začal něco cítit, ale dá se předpokládat, že později na ni prostě zapomněl, jakmile se dozvěděl, kdo Sellers a jeho lidé skutečně jsou. I Susan cestuje z místa na místo pomocí portálů, jež se samovolně otevírají v různých částech naší planety; tímto způsobem "teleportovala" Akihika z Japonska do Thajska.

Bruno Ortiz - člen Zasvěcených, původem z Mexika, jenž zastupoval Sellerse na meetingu Zasvěcených a Čtyř hlav v indickém Krishnagaru. Je to zvědavý mladík, vždy má plno otázek. Mluví velice přesvědčivě, není pochyb o tom, že si ho Sellers vybral jako svého zástupce, protože je také docela manipulativní. Rád kouří doutníky.

Michil Bakhtin - jakutský průvodce, živící se provázením ekoturistů ze západu či z evropské části Ruska a méně často též geologů a dalších výzkumníků, kterým se zachce cestovat v drsné divočině Sibiře. Pochází z Udačnyje. Ty, jež provází, obvykle vozí na saních tažených japonskými lajkami, jež vede pes jménem Dmitry. Je to inteligentní muž, dobře zná lidi a velmi s nimi soucítí. Pokouší se Akihikovi pomoci získat nad sebou kontrolu. Také jej vzal k jezeru Khaiyr. Michil totiž místní plesiosaury s hřbetní plachtou dobře zná, tvrdí však, že zkazky o pterosaurech přežívajících na severu Ruska jsou nesmyslné.

Marko Nikolić - vůdce srbského opiového kruhu, žijící v úkrytech jugoslávských partyzánů v Deliblatské poušti. Je to drzý člověk, a má jistě srandu z toho, že pro něj dělá Roger Neill, kdysi považovaný za hrdinu. Marko kdysi zabil svého otce, což zlomilo srdce jeho matce. Není to dobrý člověk.

Vlado Stojanović - člen srbského opiového kruhu. Pracuje pro Nikoliće a dalším jeho pracovníkům nosí informace o tom, jak zanést pašované drogy. Nosí zelenou mikinu s kapucí a kouří cigarety. Je to mladík, a pěkně drzý.

Ramón Costa - homofobní vrah z Rio de Janeira, který zabil více než šest let lidí. Bylo mi čtyřiačtyřicet, měl bizarní bojový styl, při němž kombinoval několik bojových umění, a podle Arika Thomsona to byl psychopat. Agentky Kentová a Lyonsová spolu s Fahadem Ghazallim byli posláni do Ria, aby ho zastavili, nejlépe zabili. Fahad ho nakonec skutečně zastřelil, ač to pro něj nebylo lehké rozhodnutí. Věděl, že Costa byl gay, ale kvůli tomu, že vyrostl v nesnášenlivém prostředí si nikdy nepřiznal, kým opravdu byl, a proto pak vraždil lidi s menšinovou orientací. Postavu jsem modeloval podle homofobního bývalého policisty, který byl ukázán z brazilské epizody cenami ověnčeného dokumentu Gaycation s Elliotem Pagem.

Harvey Lindo - bývalý softwareový developer z Londýna, v současnosti člen Týmu B a také manžel Fahada Ghazalliho. Příjemný brýlatý pán. Ve Fahadově nepřítomnosti se hodně stará o jejich adoptované dcery. Harvey se objevuje jen na začátku druhé kapitoly, kdy mluví po telefonu s Fahadem.

Nicholle Stevens - adoptovaná dcera Fahada a Harveyho, jsou jí čtyři roky. Je zmíněna na začátku druhé kapitoly. Jejím mazlíčkem je fantomavis Alex.

Marilyn/Beau Mandaba - adoptovaná dcera Fahada a Harveyho, tři roky stará. Též zmíněna na začátku druhé kapitoly.

Tien Tang - členka Týmu B, původem z Vietnamu. Zmíněna na začátku druhé kapitoly, kdy si hrála s Nicholle a Marilyn. Také žije na Špicberkách.

Vinaya Gambhir - indická bojovnice s výrazným čírem, kterou Pierre Leroy najal, aby odváděla práci, kterou chtěl původně dát bojové trojce. Moc toho o ní odhaleno nebylo, nosí ale uniformu s iniciálami CH, je zkušenou bojovnicí, před ničím se nezastavuje, a je na ní spolehnutí. Odchytila Faldbakkena a umístila ho do podzemní základny Týmu B na Špicberkách. Dále dostala spolu s Haruko za úkol zabít infikované kryptidy.

Dále je v příběhu zmíněn také Jack Owen, jeden ze zakladatelů Lovců kryptidů, nevystupuje v něm však. Zmíněn je i Deylin Nieto, úhlavní nepřítel Lovců kryptidů, jenž byl na konci Cryptid Hunters Dark zabit. Nepřímo (tedy ne jmény) jsou zmíněni i čínský magnát Zhou Len, nepřítel Lovců kryptidů v 1. sérii a Amano, Akihikův dávný přítel a později protivník. Z kryptidů a dalších příšer se v The Warrior Trio objevují Tatzelwurm, Bukavac, Phantomavis, monstrum z jezera Khayir, kappa, naree pon, werehyena, fu lion a monstrum z Vadakilly. Zmíněn je také nový druh medvěda ze Špicberků, obvykle nazývaný "ledové monstrum".

To je tedy vše podstatné k příběhu Cryptid Hunters: The Warrior Trio! Velice jsem si jeho psaní užil, bavilo mě hrát si s jeho postavami, a navždy se mi k němu budou vázat krásné vzpomínky na letošní léto a v podstatě i začátek podzimu!

Nebude to trvat dlouho, a začne na tomto blogu další desetidílný příběh ze světa Lovců kryptidů - tento rok již poslední. V tuto chvíli Vám ještě nesdělím, o čem bude, ale opět Vám mohu slíbit, že se od těch předchozích bude dosti lišit. Čeká Vás spousta překvapení!

sobota 25. září 2021

Cryptid Hunters: The Warrior Trio (10/10)

Je na čase, aby se vyhrabali z jámy neštěstí a znovu vytvořili tým. Roger Neill, Fahad Ghazalli a Akihiko Yukimura to po událostech příběhu Cryptid Hunters Dark vůbec neměli jednoduché. Poté, co se původní tým Lovců kryptidů rozpadl, každý z nich si šel svou vlastní cestou. Z Rogera se stal kriminálník, člen opiového kruhu v Srbsku. Z Fahada se stal člen nového týmu Lovců kryptidů, sídlícího na Špicberkách, ale návrat do akce v roli tajného agenta, pomáhajícího agentkám Kentové a Lyonsové, jím otřásl, neboť byl nucen konfrontovat nenávistného vraha v Rio de Janeiru. Akihiko utekl do Ruska, a s pomocí Michila Bakhtina se pokusil dát se znovu dohromady a získat kontrolu nad svou bestiální zlobou. Hned po návratu do Tokia to s ním šlo z kopce, nebyl schopen se ovládat. Když byli všichni v mentálním rozpoložení, ovlivněni svou existenční krizí, najal je jejich starý přítel a kolega Pierre Leroy, aby mu pomohli zastavit Nanami Hachisuku, jež patří mezi vůdce zločinecké organizace Čtyři hlavy. Jak se ukázalo, Čtyřem hlavám jde o narušení ekosystémů na naší planetě. Zajímají se o dosud nepopsané živočišné druhy, o kryptidy, kteří jsou nedílnou součástí ekosystému, ale o jejich vyhubení se včas nemusí dozvědět třeba ani vědecký svět. Akce bojové trojky v japonském Kikonai skončila špatně, Akihiko musel jít do nemocnice kvůli poranění páteře, a k Fahadovi a Rogerovi se přidala Haruko Horikawa, neteř Nanami Hachisuky a bývalá členka Čtyř hlav. Spolu s nimi se vydala řádit do Thajska, kde měli lidé ze Čtyř hlav odchytávat vzácné primáty naree pony. Dobrodružství v Národním parku Erawan skončilo téměř tragicky, nakonec jej však tým bojovníků přežil, a v Kanchanaburi se setkal s Akihikem, kterého Susan Yang pod vedením věhlasného manipulátora Evana Sellerse, vůdce Zasvěcených, vybavila hover chair. Akihiko vinil ze všeho Pierra, ten podle Sellersových slov bojové trojce od začátku zatajoval důležité informace, a uvrhl je tak v nebezpečí, jen aby mohl studovat kryptidy odchycené Čtyřmi hlavami, jež by se díky zásahu bojové trojky dostaly do jeho rukou. Pierre tato nařčení kategoricky odmítl, když bojová trojka, Haruko, zajatý Gerard Baffier a agentky Kentová a Lyonsová dorazily na Špicberky. Zatímco byl tým rozhádaný, Nanami Hachisuka pokračovala ve své misi, a infikovala jakousi nemocí ohnivého psa fu liona v indickém Národním parku Gír. Poté ji však v přítomnosti jejího kolegy Faldbakkena, též jednoho z vůdců zločinecké organizace, přepadla neznámá Indka. Nanami setkání s ní přežila, Faldbakken však zmizel. Pierre přiznal, že v bojovou trojku věřil ze začátku až moc, a netušil, jaké bude mít problémy se splněním úkolu. Poskytl jim tedy výcvik. Mají poslední šanci Nanami zastavit a zabránit tak zřejmě něčemu strašnému. Otázkou je, zda to dokáží, když už v jejich nepřítomnosti Čtyři hlavy odvedly tolik práce. Skončí to triumfem nebo tragédií? Anebo něčím mezi tím? Až dosud ovlivňoval každého člena bojové trojky vnitřní boj. Každý z nich byl příliš vzdálen době své největší slávy, době, kdy patřil mezi legendy - mezi Lovce kryptidů. Spáchali zločiny. Rozutekli se. Nyní se musí dát znovu dohromady, a zločinu se postavit.

CRYPTID HUNTERS: THE WARRIOR TRIO, ČÁST DESÁTÁ:
Roger pevně uchopil rukojeť laserové pistole. Prstem pravé ruky jemně přejel po její hlavni a usmál se pro sebe. Byl to ten stejný typ, stejný model, který Lovci kryptidů kdysi používali. Kolikrát jen z takové pistole střílel! Uniforma, kterou měl na sobě, byla sice jiná - nebyl to černý spandex, ale mnohem pohodlnější mikrovlákna, zbarvená došeda. To mu však nevadilo, cítil se v tom obleku vlastně mnohem lépe, a poprvé po více než roce si připadal jako Lovec kryptidů. Fahad byl s touto uniformou již obeznámen, ale když se viděl v zrcadle, také se musel usmát. Laserové pistole za opaskem, iniciály CH na hrudníku, krásné terénní boty a stylové rukavice - poprvé za celou tuhle misi si připadal jako dřív, silný, dobře vybavený, neohrožený. Přemýšlel o tom, co byl kdysi zač. Lovci kryptidů byli možná akční hrdinové, snad to někomu mohlo přijít jako klišé, zvláště, když byli tak oblíbení a slavní. Nic však nebylo lepší, než připadat si jako hrdina. Oblek ten pocit umocňoval, a dodával Fahadovi na rozhodnosti a odhodlání. Akihiko se v mechanickém obleku cítil, jako nikdy předtím. V zápasech možná nedokázal Haruko porazit, ale brzy přišel na to, že když se pořádně zaměří, dokáže do svého cíle pinknout rukou tak silně, že klidně odletí na druhý konec místnosti. Zprvu se vnímal jako pokusného králíka, ovšem když přišel na to, že právě v tomto obleku nad sebou má jistou kontrolu, začalo se mu to líbit, a i jemu se jen tak, když byl o samotě a přemýšlel o sobě, objevil v obličeji úsměv. Byli připraveni. Dali se dohromady, poskládali své roztříštěné identity, a připadali si zase jako dřív. Sešli se v hangáru před Cryptodactylem. "Chlapi, tohle je kouzelný," řekl Roger, "jsme zase spolu. Když vás tu vidím, chce se mi zeptat se vás... co kdybychom vyřídili Gregoryho Martina nebo Clauda Ngoye?" Fahad se zasmál: "Ti už jsou přece dávno mrtví." "No právě, to je moje pointa," řekl Roger se zdviženým prstem, "cítím se, jako bychom se vrátili do minulosti. Do těch dob, kdy všechno... bylo dobrý. Kdy jsme dělali svou práci, jakkoliv šílená byla, a bavilo nás to, naplňovalo nás to, a..." "A byli jsme všem ve světě za blbce," zasyčel Akihiko, "co dobrýho jsme kdy udělali? Slovo, které mě teď napadlo, radši neřeknu." "Myslím, že svět nás měl celkem rád," řekl na to Roger. Akihiko si povzdychl: "No, je pravda, že nebylo špatný vyskočit někde uprostřed divočiny z letounu, nebo uprostřed města z našeho starýho bouráku, a podepsat se několika neznámým, ale strašně chtivým lidem do deníčku." V hangáru se objevil Pierre. Oblečen v pleteném černém svetru, přistoupil ke všem třem dobrodruhům s Tatzem v náručí. "Určitě bude chtít jít s vámi," řekl jim o kočkočervovi, a pustil ho na zem. Tatz se hned přilísal k Rogerovým nohám. "Čip je vyjmutý, rána je zahojená... vlastně se ani nemusela léčit, bylo to jen malé bodnutí. Ti zloduši ze Srbska mu museli dát čip pod kůži proto, aby mohli sledovat tvůj pohyb, Rogere. Bohužel se dal čip detekovat různými levnými technologiemi, proto ho vždycky Čtyři hlavy zaznamenaly. Teď je v pohodě, koukněte na něj. Vypadá, že vám chce být pořád nablízku," pokračoval. "Pierre, díky za všechno," řekl Roger a poplácal ho po rameni, "od začátku jsi v nás věřil, a my jsme tě tak zklamali." "Když už jste tu mluvili o minulosti, o dobách, kdy Lovci kryptidů něco pro svět znamenali... nemyslíte, že jsem tehdy zklamal vás? Vím, jaký je to pocit, když se člověk viní z destabilizování týmu. Nedělejte si ale s ničím starosti. Jste borci, a ačkoliv to někteří z vás pořád dokáží přehnat s ránou pěstí," podíval se na Akihika, "pořád ve vás věřím, a obdivuju vás. Vous êtes des légendes. Et vous ne serez jamais différent." "Myslíš, že to zvládnem?" zeptal se ho rázně Akihiko. "Měli byste, jinak jsme tu pouštěli elektřinu do tělocvičen po víc než dva dny úplně zbytečně," zasmál se Pierre. "Je krásné vidět se zase jako staré Lovce kryptidů, byť třeba jen na chvíli," poznamenal Fahad, "přesto mi však v hloubi duše něco říká, že jsme jen obyčejní zločinci, vrahové, a to, že teď letíme chránit tuhle planetu... je jakási faleš. Chápete, co tím myslím? Cítím se v tomhle obleku skvěle. Cítím, jak mi dává sílu, ale i tak zní tam, hluboko v hlavě, hlásek nejistoty, který připomíná, že jsme se příliš vzdálili od své lepší, přijatelnější a šťastnější minulosti. Já sice štěstí našel i potom, co jsem ji opustil, a to v podobě své rodiny. Ale stejně..." "Všechno, co se vám v poslední době přihodilo, vás dost shodilo. Ten neúspěch s Hachisukou, a vsadím se, že i nebezpečí, kterým jste byli vystaveni v Thajsku, to všechno na vás mělo vliv. Teď máte možnost dokázat, že jste něco víc, než si vaši nepřátelé myslí. Zkroťte v sobě ta vražedná monstra, a postavte se skutečným netvorům. Čekají na vás. Jestli proti nim nezasáhnete, tak to skončí špatně, a nejen pro přírodu Ománu," řekl jim Pierre. Skoro naráz na něj všichni pokynuli, a pak se, následováni Tatzem, vydali do vysokorychlostního letounu. Cryptodactyl opustil Špicberky v průběhu méně než minuty, a zamířil na jihovýchod, na Arabský poloostrov. Podle dat, jež Pierre získal od agentek Kentové a Lyonsové, které mu je poslaly se svolením Arika Thomsona, se měla Nanami Hachisuka právě nacházet v Ománu. Cílem bojové trojky bylo konečně ji zastavit, nejlépe odchytit ji nebo ji nechat zatknout. Se svými lidmi se nacházela jihozápadně od vesnice Demeet. Obklopena ozbrojenci, z nichž mnozí vypadali jako klasičtí arabští beduínové, pátrala po werehyenách. Dvounohá, hyeně podobná příšera, se měla přes den ukrývat v doupatech uprostřed rozpálené pouště. Písek byl na dotek horký, a v tuto část dne se na něj neodvážilo vstoupit jediné zvíře. Werehyeny se tedy držely ve vyhrabaných doupatech v podzemí, kde bylo mnohem chladněji a příjemněji. Tam se daly napadnout a infikovat. K šíření nemoci mohlo dojít v nočních hodinách. I nyní Nanami potřebovala najít jediné zvíře, jež by bylo nakaženo. "Proč se vůbec touhle pouští plazíme? Je tu fakt hnusně," řekl nahlas jeden z jejích průvodců, Evropan s arabským turbanem na hlavě. "Nic tu není. Proč jsme radši nevypustili tu werehyenu, co žila v základně v Indii, sem do divočiny, aby nákazu rozšířila ona? Nemuseli bychom se tu pálit pod sluncem, a mohli bychom dělat něco lepšího," pokračoval. "A to jako co?" zeptala se Nanami, aniž by se na něj podívala. Zaujalo ji, že pár beudínů v popředí se skláněl k zemi, zřejmě k nějakým stopám, kterých si všiml. "Mohli bychom s tím konečně seknout, opřít si nohy o stůl, napít se dobrého vína, a dát si pár dnů pohov," odpověděl muž. Nanami se k němu otočila a zastřelila ho. Přitom nepohnula jediným obličejovým svalem. K ozbrojencově mrtvole přiběhl jen jeden člen jejího týmu, ani jí nezavřel oči, jen z ní sebral všechny zbraně, a pak se vrátil ke skupině. "Rozdělte si je," řekla o zbraních Nanami, a přistoupila k beduínům studujícím stopy. Ukázali na velkou trhlinu v zemi, jež se nacházela pod stabilní písečnou dunou, zprava obkopenou vysokými skalisky, která bránila větru, aby si s jejím pískem příliš pohrával. "Vypadá to dobře," řekla Nanami, "připravte se, lidi! S werehyenou to nebude lehké. Je to šílená potvora, a dokáže se strašně rozzuřit." Cryptodactyl se nad Blízkým východem ocitl necelou hodinu po odletu ze Svalbardu. Když přelétal hranici Saúdské Arábie a Ománu, seděli v něm členové bojové trojky mlčky. Akihiko si hrál s teleskopickou kovovou tyčí, Roger roztahoval své prsty a praskal s klouby, a Fahad hleděl ven z předního okna. "Víte, čeho jsem si všim?" přerušil nakonec mlčení. "Že Pierre nosí modrý spodky?" ozval se Akihiko. Roger i Fahad se na něj poněkud zvláštně podívali. "Co? Byl jsem s ním na toaletách. Zapomněl si zavřít kabinku," bránil se Akihiko. "Nech toho, pitomo," řekl mu se smíchem Roger. "Všim jsem si toho, že jsme o sobě začali uvažovat úplně jinak. Celá tahle akce byla o tom, aby se z nás znovu stali ti, kterými jsme byli před zavražděním stovek nevinných minulý podzim," řekl vážně Fahad, "jenže tehdy jsme se sami sebe neptali, jestli to, co jsme prováděli, bylo správné nebo ne. Teď jsme o sobě pochybovali úplně, a to způsobilo, že jsme byli neschopní Pierrův úkol splnit. Jen když se zase vnímáme jako Lovci kryptidů, kruci, jako bojová trojka Lovců kryptidů, abych byl přesný... tak jedině nyní jsme schopni se postavit na nohy, přestat pochybovat o sobě a o svých činech, a udělat to, co je správné." "To, že tu s váma jsem, chlapi, mi do života přineslo světlo," řekl Roger, "jinak byl úplně temný. Jsem rád, že jsem s váma zase v akci." Akihiko se zamyslel: "Jeden chytrej chlap mi nedávno řekl, že je to celé o kontrole. Čím víc se dokážeš ovládat, čím větší máš nad sebou kontrolu, tím je to lepší." "Pravda. Myslím, že Pierre nám kontrolu nad námi jaksi nabídl, ale nakonec jsme ji nad sebou získali sami. Někdy stačí prostě chtít," reagoval na to Fahad. Letoun, krytý stealth technologií a splývající tedy s modrou oblohou, přistál mezi dunami pouště. Bojová trojka se vydala na dvoukilometrový pochod na jih, na jehož konci našla Nanami Hachisuku. Stála u trhliny v zemi, a sledovala své lidi, jak do ní pomalu pronikali. "Něco tam je, paní!" zvolal jeden z chlápků, vystrkuje hlavu z trhliny. Pak se odtamtud ozval zvířecí řev. Chlapík měl jistě pravdu, něco se tam schovávalo. "První, kdo mu dá injekci, dostane prémii," řekla nahlas Nanami, "patnáct milionů." Akihiko, Roger a Fahad se skryli za protější písečnou dunou, a zapřemýšleli nad tím, co udělat. "Tak fajn, hoši," začal Roger, "víme teda, že Tatz je zbavený čipu, co mu dali pod kůži mí nedávní spolupracovníci ze Srbska. Hachisuka o nás nemůže vědět." "Ale jistě tuší, že přijdeme," řekl Fahad. "Sellers si jistě vyslechl naši vzájemnou hádku, než Pierre zničil odposlouchávací zařízení na hover chair," doplnil ho Akihiko, "jestli fakt pracuje pro Hachisuku, jako že jistě ano, pak ji informoval o tom, že jsem jeho lest nakonec prohlédl." "Navrhoval bych přímý útok," řekl Roger. "Souhlas," řekl Fahad. Akihiko se pousmál a roztáhl svou teleskopickou tyč. "Super nápad," zazubil se, "jako za starých časů. Všichni spolu." "Akihiko, jestli nebudeš první, kdo tam někoho zmlátí, seš srágora," zaškládlil ho Roger. "Jestli někoho nezraníš první ty, seš zemědělec," zašeptal Akihiko. "Chlapi, konec," řekl Fahad, "musíme to brát vážně." "Brali jsme to snad někdy vážně?" zeptal se Akihiko. Fahad se na něj podíval a začal se smát: "No, možná ani ne." "Kdo jako první kopne Hachisuku do ksichtu, nezaplatí jediné pivo," navrhl Akihiko. "Bude se zas pít pivo?" zeptal se Roger. "Jasně, kámo. Dneska večer, až to skončí. Uděláme si párty," odpověděl Akihiko. "Co se to tam, sakra, děje?" zeptal se Fahad. Řev z trhliny v zemi byl čím dál hlasitější. Nejprve patřil zvířeti, které doupě obývalo, ovšem pak se začal mísit s vřískáním lidí. "Teď!" zasyčel Akihiko, a všichni naráz vyběhli zpoza duny. Roger pustil Tatze na zem, a ten utíkal za nimi. Nanami a její lidé se soustředili na to, k jaké hrůze právě docházelo v doupěti werehyeny. Z nečinného sledování je vytrhl až řev beduínů, kteří byli napadeni bojovou trojkou. Akihiko jednoho práskl do hlavy kovovou tyčí, Roger se vzápětí vrhl na dalšího střelil ho laserovou pistolí do hlavy, a Fahad třetího kopl do zad. "Rogere, prohrál jsi," zasmál se Akihiko, "byl jsem první." "Tos teda nebyl!" zařval Roger. Divoce to z laserovky našil do dvou lidí, jež šli po Akihikovi ze strany. "Díky," řekl mu Akihiko, "ale to nic nemění. Seš zemědělec." "To teda nejsem!" zařval Roger, a z laserové pistole vystřelil po Nanami. Ta uskočila, vytáhla vlastní pistoli, a začala z ní po útočnících střílet jako smyslů zbavená. "Vypadají tu všichni dost překvapeně," vykřikl Fahad, "možná nás přece jenom nečekali." "Paní, paní! Máme ho! Je infikován!" zařval jeden z mužů, kteří vyběhli z doupěte. Nanami ho hned zastřelila. "Takže prémie patří tobě," pousmála se. Ostatní muže vzápětí roztrhala werehyena, jež s mocným řevem vylezla z díry. "Stahujeme se!" zařvala Nanami na své lidi, pokračovala ve střelbě na bojovou trojku, a utíkala směrem ke skaliskům. "Možná nás přece jenom čekali. Pierre to asi nemyslel obrazně," řekl Roger, "anebo jsme prostě svůj útok blbě načasovali!" Zuřící netvor se okamžitě vrhl po členech bojové trojky, zaujaly jej totiž zřejmě záblesky z laserových pistolí. Zaútočil na Fahada, a chňapl mu před obličejem čelistmi. Fahad jen taktak uskočil, a střelil humanoidní hyenu do hrudníku. Včas ovšem nenastavil laserový paprsek na nejmenší - vlastně ji zasáhl na maximum. Spálil jí srst, werehyena začala řvát ještě divočeji, a celá rozzuřená se proti němu rozběhla, narazila do něj hlavou a povalila jej na zem. Pak k němu znovu přiblížila své čelisti. Fahad ležel na zemi, jeho temeno se dotklo horkého písku, a seshora se k němu blížily ohavně páchnoucí zuby, částečně pokryté zaschlou krví. Bývalý arabský agent uchopil uši werehyeny zrovna ve chvíli, kdy se chystala znetvořit jeho obličej, a její hlavu od té své odtáhl. Následně ji přes záda praštil kovovou tyčí Akihiko. Werehyena vyskočila, a kousla ho do ruky. Zahryzla se pořádně, a odmítala pustit. Akihiko se ďábelsky zasmál. "Tenhle mechanickej oblek je fakt dobrej," řekl a druhou rukou dal zvířeti takovou ránu pěstí do čumáku, že mu div nezlámal lebeční kosti. Werehyena zůstala ležet na zemi. Roger vytasil z opasku svou druhou pistoli, uspávačku. Zvíře brzy pozbylo vědomí, ač se usnutí na horkém písku dosti bránilo divokým zmítáním. "Budeme ho tu muset nechat," řekl Akihiko, "musíme k těm skaliskům." "Běžím tam," řekl Fahad. "Ne, běžíme tam všichni!" reagoval na to Roger. "Nikdo nejde jenom za sebe, nebo to dopadne jak minule, když jsem za Nanami běžel jenom já." Někdo měl před těmi třemi však přece jen náskok. Byl to Tatz, jenž se nepozorovaně plížil za Nanaminy lidmi. Ti skákali po skalách jako kamzíci, on s nimi však přesto dokázal udržet krok. Nakonec skončili na vysoko položené silnici, kde na ně čekala dvě auta. 


V prvním jeepu seděl u volantu Lee. "Jdou za vámi?" zeptal se, jako by nic. "Jistě," usmála se Nanami, "šlápni na to." Do druhého auta, jež ani nemělo střechu, nasedlo dalších pět chlapů, kteří po útoku werehyeny a zásahu bojové trojky přežili. Jenže když se auto pokusili rozjet, nemohli, než nahlas klít. Něco prokouslo pneumatiku! Byl to Tatz - zanořil do ní své dlouhé špičáky zrovna včas. Pak vlezl pod auto, aby ho neviděli, a zatímco spěšně kolem auta běhali s náhradní pneumatikou, měla bojová trojka dost času na to, aby je dohnala. "Nenávidím lezení po skalách," řekl udýchaný Roger, "jak někdo může mít něco takového za koníčka?" "Že se musíš ptát zrovna ty? Nebyl tvůj koníček prodávat drogy?" zasmál se Fahad. "Kámo, tos teda nemusel," zahrčel Roger, "a navíc to byla moje práce, ne koníček." Akihiko přiběhl v mechanickém obleku k autu. Ozbrojenci po něm stříleli, jako vyšinutí, kulky však nedokázaly oblek prorazit. Jednomu dal ránu pěstí do hlavy, druhého kopl do krku, třetímu poranil páteř o koleno, čtvrtému zaryl do hlavy šuriken a pátému vrazil stejnou zbraň do stehna pravé nohy. Zvedl ze země náhradní pneumatiku a gestem naznačil svým kolegům, jež zpoza vystouplých skal dosud jeho počínání tiše sledovali, aby přiběhli za ním. Roger se podíval na Tatze, který vyběhl zpod auta. "Pašák," řekl mu, a pohladil ho po hlavičce. Kočkočerv zavrněl. Vyměnit pneumatiku nebyl problém. Mechanický oblek poskytoval Akihikovi skutečně velkou sílu, rozkousnutou pneumatiku tedy vytrhl a následně ji nahradil tou novou. Fahad se opět ujal řízení, šlápl na plyn, a jeep rozjel plnou rychlostí. "Hele, mohl bys teď Akihikovi povyprávět, jaká je tvoje úspěšnost, když v takovýchle šílených situacích řídíš," zasmál se Roger. "Jo! Vždycky přežije sto procent jedinců!" vykřikl Fahad a na kraji serpentíny dostal auto do smyku. "Jsem rád, že to vím. Už jsem chtěl vyvrhnout obsah svý břišní dutiny, žaludek měl vylítnout ven jako první. Ale nebudu ti ty statistiky kazit, Fahade, a udržím ho mezi plícema," řekl Akihiko ve snaze být vtipný. Nanamin jeep rychle doháněli. Akihiko vstal a hodil po nepřátelích další šuriken. Zarazil ho do kufru jejich auta. "Cos chtěl jako udělat?!" zařval Roger. "Prorazit okno," odpověděl Akihiko, "ale minul jsem asi o dva cenťáky." "Amatére," uchechtl se Roger, a zamířil na zadní okno jeepu laserovou pistolí. Ve vteřině ho propálil. Lee otočil volantem, a rozjel jeep proti jejich vozu. "Co to dělá?!" vyhrkl Fahad. Téměř došlo ke srážce. Fahad musel s vozem zamířit do písečné duny lemující silnici. Když tak učinil, sesypal se na něj a jeho kolegy písek. Lee pak jeep zase otočil, a zamířil s ním do vesnice. Cedule s uvítáním v obci stála méně než sto metrů od místa jejich střetnutí. Roger se vyhrabal z písku, dvakrát kýchnul, a pak zamířil laserovkou na ujíždějící jeep. Trefil ho do pneumatiky. "A máte po srandě, blbečkové," řekl tak, než znovu kýchnul. Lee a Nanami z jeepu vyskočili a utíkali do vesnice. Roger pomohl na nohy Fahadovi a společně se rozběhli za nimi. Tatz vyskočil překvapivě na Akihikovo rameno, a zuřivý Japonec se rozběhl též, předběhl své kolegy, a za chvíli již dýchal na záda oběma nepřátelům. Teleskopickou tyčí praštil zezadu do hlavy Leeho. Číňan sebou práskl o zem. Akihiko s hadím syčením začal kopat do jeho hlavy, a zaprášený asfalt se zbarvoval čím dál víc doruda. Nanami se zasmála. Přesně tohle potřebovala - aby se její pronásledoval pustil do jejího kolegy, nikoliv do ní. Lee řval bolestí, bránil se, co mohl, kryl si obličej, avšak Akihikově zlobě se ubránit nemohl. Prskal vlastní zuby, praskalo mu v nose i v čele, dokonce mu Akihiko několika kopanci zkřivil prsty. Lidé na okraji vesnice na ně hleděli se zděšením. Tatz to po chvíli nemohl vydržet, a tak seskočil, a jako jediný utíkal za Nanami. Trvalo ještě dalších třicet vteřin, než Akihika dohnal Fahad. Pleskl ho do obličeje. "Po něm nejdeme, kámo!" zařval. Akihiko náhle procitl. Zase se nechal unést svým vztekem. Normálně by mu bylo špatně z toho, co provedl, to však nyní nemohl dovolit. "Sorry, kámo," řekl zkrvavenému Číňanovi s pozvednutým obočím, a utíkal za Fahadem. Roger se radši na jeho dílo ani nepodíval. K zuboženému členovi Čtyř hlav jen přiběhlo pár Ománců, a ti začali jeho krvácející zranění polévat studenou vodou. Fahad zamířil laserovou pistolí na barely s benzínem, kolem nichž ve středu vesnice Nanami proběhla. Benzín se vznítil, a došlo k výbuchu. Nanami učinila salto, uskočila ke dveřím honosného domku, a po Fahadovi vystřelila z pistole. Skočil za roh stavení, a laserovým paprskem nejvyššího stupně propálil několik otvorů v jeho zdech. Laser projel domem, a zasáhl Nanami do břicha. S výkřikem odletěla k plamenům na silnici. Fahad k ní okamžitě přiběhl, a dostal zásah do ramene. Vykřikl, a sekl sebou o zem. Nanami, stále popadající dech, odhodila svou pistoli, a pokusila se o postavení. K zemi ji však srazil laserový paprsek z Rogerovy pistole. A za pár vteřin ji už zvedala Akihikova ruka. "My spolu máme nevyřízený účet," zašeptal, "ta rána v břiše nebyla nic moc, ale zahojili jí. I tak mě to ale bolelo. A já ti teď dám tisíckrát víc, než ty mě." Rukavicemi mechanického obleku vjel do jejího obličeje, přetrhal stehy v jejích rtech, a Nanami s křikem sletěla k zemi. Kopl ji do žeber, ta zapraskala, pak ji zvedl nad hlavu a mocně s ní praštil o hořící silnici. Její obličej zamířil mezi plameny. Zvedla se, křičela, snažila se rukama uhasit oheň, který trýznil její tvář. Akihiko se zazubil. Tohle ho tak těšilo! Kopl do ní, opět spadla, pak ji uchopil za vlasy a ty natáhl k ohni. Začaly hořet. "Jaký je to pocit, když někoho trápíš?" zasyčel a kopl ji do obličeje. V tu chvíli plameny přešly z její tváře na jeho mechanický oblek. Akihiko začal panikařit. Opět si uvědomil, co udělal - jak se zachoval ke svému nepříteli. A zaplatil za to. Spadl na zem, zmáčkl tlačítko na krku, a mechanický oblek se otevřel. S šílenou bolestí v zádech se z něj zrovna včas vyplazil. Kdyby to neučinil, spálil by se. "Akihiko! Ty seš nemožnej!" zařval Roger, opouštěje Fahada, mnoucího si poraněnou ruku. Tak jako k Leemu, i k Nanami naštěstí brzy přiběhlo několik vesničanů a polili jí hlavu vodou. Její řev působil jako z hororového filmu. Hlavu měla celou popálenou, uvařená kůže doutnala, její odpadlé kusy se válely na silnici, a plameny je objímaly jako listy papíru. "Seš snad úchyl nebo co?" zeptal se ho Roger, a k Nanami přiběhl. Něco žvatlala, snad v japonštině prosila o pomoc, nedalo se jí však rozumět. Rty měla spálené na uhel, lícní kosti jí doslova vystupovaly z kůže a leskly se v prudkém slunci, neměla obočí, neměla řasy, většina vlasů z její hlavy zmizela též. V Rogerovi se probudila neskutečná zuřivost. Trhl sebou, přišel k Akihikovi plazícímu se po zemi, a kopl ho do hlavy. "Ty idiote! Co děláš?!" zařval Akihiko. "Seš blázen! Měl by ses normálně léčit!" zařval Roger. Kopl ho do obličeje znovu. "To říká ten pravý!" zasyčel Akihiko. "Ne, Akihiko... Tohle není normální! Měli jsme ji zastavit, ne spálit jí obličej! Seš totální úchyl, možná i psychopat!" křičel Roger. "Možná, že jsem. No a co? Dal jsem jí, co si..." Zarazil se. Cože to udělal? Spálil Nanami Hachisuce tvář? Zarazil čelo do asfaltu a zavřel oči. "Nedokážu se ovládat! Nedokážu utéct před tím monstrem, co ve mně žije. Nemůžu takhle jít dál," řekl svým syčivým hlasem. Ve vesnici nastal požár. Kvůli nedostatku vody se nedal uhasit. Jeden dům padal za dalším. Obyvatelé Demeetu šíleli. Vybíhali ze svých domů, ruce plné věcí, co na poslední chvíli zachránili, a snažili se vyhnout se plamenům šlehajícím ze sousedních budov. Jediná trefa laserem do barelů s benzínem, a skončilo to katastrofou. Fahad, Roger, Akihiko a těžce zraněná Nanami zůstali uprostřed vesnice. Křik demeetských, evakuujících svůj domov a utíkajících do drsné, rozpálené pouště, je nesmírně děsil. "Proč vždycky zklameme?" zeptal se nahlas Fahad. "Protože jsme v tom moc dlouho," odpověděl Roger, "byla to chyba. Všechno byla chyba! Nikdy jsme se neměli vrátit!" Začal řvát. "Říkal jsem ti to, Fahade! Tohle už pro nás dávno není! Oblečeme si tyhle pitomé kostýmy, a najednou jsou z nás hrdinové... Jenže ve skutečnosti jsme jen banda destruktivních jedinců. Bojová trojka nikdy nebyla nic víc!" "Možná jsme všichni nemocní," zašeptal Akihiko. "Mluv za sebe! To ty jsi tady psychouš, co se neumí ovládnout!" zařval na něj Roger. "To je pravda, Akihiko," přidal se k němu Fahad, "na co sáhneš, to zničíš." "Já ten požár nezpůsobil, Fahade! Je to tvoje chyba," odpověděl Akihiko. "Jo, je to moje chyba. Ale já zase nespálil Hachisuce obličej!" vykřikl Fahad. "Lovci kryptidů byli vždycky na nic. Pierre udělal chybu. Zase jsme ničeho nedosáhli," zašeptal Akihiko. "Takže co teď? Uhoříme tady zaživa?" zeptal se Roger. Plameny již sežraly veškerá okolní stavení, spálily ploty kolem nich, a blížily se k trojce bojovníků. "Když se nedokážu ovládat, jakou má cenu, abych dál žil? Nechci vidět svět, jak kvůli mě hoří. Možná, že mě tady, uprostřed toho požáru, konečně volá peklo," zasyčel Akihiko. "Drž hubu, Akihiko. Sám si moc dobře pamatuješ, jaké to bylo zemřít. Nemá cenu jít zpátky do nicoty, co po smrti nastane," řekl Fahad. "Pravda. Po smrti není nic, vypaříš se. Má větší cenu udržet se při životě a dál se pokoušet o změnu. O změnu v sobě," dodal Roger. Z plamenů se vynořil Tatz. Na své přátele kňoural a natáčel hlavičku k místům, odkud přišel. "Chce nám ukázat cestu," řekl Roger, "pojďte, chlapi. Nebudeme tady prokrastinovat. Zapálit se můžeš kdyžtak někdy jindy, Akihiko." "Já mám navíc rodinu, kterou chci vidět. Takže tu nezůstávám," doplnil ho Fahad. Zvedl úpějící Nanami do náruče, a následoval Tatze. Roger zvedl ze země Akihika, ten zařval bolestí, luplo mu totiž v zádech, avšak také se nechal odnést pryč. Toho dne ve vesnici Demeet nikdo nezemřel. Dokonce ani Lee, člen Čtyř hlav, nepodlehl Akihikovým zraněním a požáru způsobenému Fahadem. Těžko říci, jestli si bojová trojka uvědomovala, že za nimi Pierre opět nechal poslat pár kontrolórů. Pár agentek, přesněji řečeno. Možná nevěřícně pokyvovaly hlavami, možná nyní cítily vůči bojové trojce zlobu, že tak nezodpovědně srovnala se zemí ománskou vesnici. A možná si říkaly, že by Nanami Hachisuku odchytily stokrát lépe. Ale stejně jako tři bojovníci, i ony jen plnily rozkazy. A o rozkazech nepochybovaly. Barbara však při asistování ománským lékařům ve vesnici Kabout, kam s Amandou všechny uprchlíky přemístila, na bojovou trojku nahlas nadávala. Byli podle ní nesamostatní, nespolehliví. Příliš se změnili. Žádná sláva starých Lovců kryptidů, jen poslední záchvěv plamene, který kdysi býval silný a přinášel do temného světa tolik potřebné světlo. 


Kdo ví, možná je někdy ve snaze postavit někoho na nohy nejlepší lhát. Možná stojí za to neříct mu všechno, a potají ho sledovat, zatímco se snaží zvednout. Je-li to však nutné, pak to znamená, že v onoho zraněného člověka nikdo pořádně nevěří. Akihiko, Roger i Fahad ukázali jedno - že už nejsou jako dřív. Příliš se změnili na to, aby někdo mohl vložit důvěru do jejich rukou. Pierre jim lhal. Po fiasku v Kikonai měli být Lazarenko a Benjiro umístěni do vězení, místo toho je však agentky Kentová a Lyonsová odnesly na Špicberky. A úkoly, které chtěl původně Pierre bojové trojce dát, také plnili jiní. Od Nanami, jež byla přenesena do svalbardské základny a umístěna do malé a nepohodlné cely, se Pierre dozvěděl, která zvířata byla infikována tajemnou nemocí. Haruko nikdy neřekla Fahadovi a Rogerovi, co přesně měly Čtyři hlavy v plánu, ovšem Pierrovi věřila, a s tou informací se mu svěřila. Nanami jen doplnila to, co Pierre již věděl. Sdělila mu, že odchyceným zvířatům se brala krev, aby se pak na jejich DNA dělaly pokusy s modifikovanými viry. Ty měly napadnout DNA organismu, a celý ho pak zničit. Čtyři hlavy různé viry modifikovaly tak, aby se přenášely z jedince na jedince daného druhu, nakonec by pak byl infikován celý druh, vyhynul by a narušil by se tak ekosystém, kterého byl onen druh součástí. Proč to Čtyři hlavy dělaly, to Nanami odmítla Pierrovi říci. Vydíral ji, řekl jí, že jí zaručí plastickou operaci jen tehdy, když mu to řekne, a ona na to odpovídala smíchem. Spící werehyenu přenesli na Špicberky členové bojové trojky, Pierre pak mohl studovat náturu modifikovaného viru, kterým bylo zvíře nakaženo, a nakonec usoudil, že bude nejlepší zvířata obdobnými viry nakažená utratit. Nato poslal Haruko Horikawu a novou indickou spolupracovnici Týmu B, Vinayu Gambhir, zabít všechny nakažené kryptidy, od kappů v Japonsku přes naree pony v thajském Erawanu až po fu liony v Gíru. Poté, co po návratu bojové trojky vyslechl Nanami, zašel do hlavní počítačové místnosti podzemního komplexu. Jednalo se o místo, které by nikdo z jeho starých kolegů, ani Fahad, který do ní přece jen několikrát v nedávné minulosti zavítal, nyní nechtěl navštívit. Tisíce hologramů s otevřenými soubory týkajícími se Evana Sellerse zdobily zdi místnosti. Pierre věděl, že Sellers se bude snažit Akihika zmanipulovat. Očekával všechno. Vše měl skvěle naplánované. Měl teď dost technologií na to, aby sledoval celý svět. Od chvíle, kdy Zasvěcení učinili dohodu se Čtyřmi hlavami, pečlivě je sledoval. Byl vždy krok před nimi. Postavil se do středu místnosti, přejížděl očima po hologramech, a přemýšlel o svých činech. Přemýšlel o tom, zda měl Sellers pravdu, když Akihikovi řekl, že Pierre sledoval vlastní zájmy. A utvrdil se v přesvědčení, že tomu tak nebylo. Absolutně ne. Věděl, co se stane, když se do boje se Čtyřmi hlavami vloží Akihiko, Roger a Fahad. A věděl také, že je to jediný prostředek, jak jim umožnit, aby se všichni zvedli, postavili se znovu na nohy. Fahad to možná tolik nepotřeboval, přece jen měl oporu v Harveym a svých adoptovaných dcerách. Avšak Roger a Akihiko, ti pomoc opravdu potřebovali. A nasměrovat je tím, že je vystavil nebezpečím, to považoval Pierre za dobré rozhodnutí. Ostatně měl vždy spojence, kteří po bojové trojce uklidili, a kteří opravdu věděli, o co tu šlo. Pierre poručil počítačovému systému Gabrielle, aby všechny hologramy skryl, a odešel navštívit Faldbakkena, kterého jakožto zajatce do základny přinesla Vinaya. Před vstupem do jeho cely, zcela uzavřené, bez výhledu na chodbu, vytáhl z kapsy svých kalhot elektrické vidle na dobytek, pousmál se, a s dobře promyšlenými otázkami ohledně budoucnosti Čtyř hlav zamířil dovnitř. Jistě si tam pochvaloval akustiku stěn.
V rušné hospodě ve špicberském Barentsburgu donesl Akikiho, oděný v novém mechanickém obleku, Rogerovi a Fahadovi pivo. "Že ti to trvalo," poznamenal Roger, a hned do sebe chrstl první sklenku, "většinou jsi pivo nosíval v plechovkách po kapsách." "Všichni se měníme," zasyčel s úsměvem Akihiko, a také se napil. "Kdo to zaplatí?" zeptal se Fahad. Akihiko se podíval na Rogera. "Zemědělec," sykl, "z toho opia musíš mít strašně moc prachů, ne? Navíc jsi prohrál sázku v Ománu." "Co kdybychom si to radši rozdělili?" usmál se Roger. "Souhlas, každý platí třetinu," řekl Fahad. "Kašlete na to. Zaplatím to já. Kýv jsem na tu misi jenom proto, abych vám zas koupil pivo. Zapomeňme na všechno, a vychutnejme si ho," reagoval na to Akihiko. Chvíli pili, vyprávěli si vtipy a házeli po sobě papírové kuličky jako malí kluci. "Co teď plánujete, hoši? Kam půjdete?" zeptal se Fahad. "No, tady rozhodně nezůstanem," odpověděl Roger. "Souhlas," odpověděl Akihiko, "vracím se do Tokia. Jdu tam na psychoterapii." "Už bylo na čase," rýpl si do něj Roger. "Co ty, zemědělče? Zase budeš přenášet opium v kuřecích křídlech?" pozlobil ho za to Akihiko. "Vlastně se do Srbska vracím," zasmál se bývalý kanadský agent, "ale proto, abych tamní opiový kruh rozvrátil. Nemoh jsem unést, že jsem se stal jeho součástí. Je mou povinností zastavit zločiny, které tam Marko Nikolić páchá. Jestli chcete jít někdo se mnou..." Akihiko i Fahad se rozchechtali. "Ani náhodou," řekl Fahad a napil se piva, "já mám starostí dost. V poslední době jsem zanedbával své povinnosti otce. Po tomhle našem setkání budu číst dcerám pohádku na dobrou noc. Harveyho dlouho nikdo nevystřídal, a z jeho pomalého čtení jsou prý úplně znuděné. Máš přece Tatze, ne? Ten ti bude dělat společnost." "Tatze si tu nechte," řekl Roger, a kočkočerva, až dosud odpočívajícího pod stolem, umístil na svůj klín. "Musím se s tebou rozloučit, kamaráde," řekl mu Roger, "bylo mi s tebou fajn, a jednou se zase setkáme. Ale to, na co se chystám, je pro tebe příliš nebezpečné. Kvůli mě jsi byl v poslední době v nebezpečí mockrát, a já pořád nejsem tolik zodpovědný, jako kdysi. Fahade, nový tým Lovců kryptidů je jistě tvořen mnohem zodpovědnějšími lidmi... třeba tebou. Nepostaral by ses na příštích pár měsíců o Tatze?" Fahad pokýval hlavou. "Chápu tvoje rozhodnutí. Bude se mít v naší základně skvěle. Máme tam ptáka, co ho bude pořád provokovat, ale kočky si přece s opeřenci rády hrají, ne? Aspoň bude zábava," řekl. "Mohli bychom se takhle scházet častěji, nemyslíte?" zeptal se jich Akihiko, a mávl rukou na číšníka, aby jim přinesl dalších pár skleniček. "Určitě. Hlavně ať už nikdo z nás není osamocený," odpověděl Roger. "Nejsme jenom kolegové, jsme kámoši. Rozumíme si, protože dokážeme pochopit, čím si ten druhý prochází. Já jsem pro, Rogere. Přileťte občas sem, na Svalbard. Jenom mi brnkněte, a já Pierra nechám, aby za vámi poslal Cryptodactyla, a do pár hodin pak budete tady," odpověděl Fahad. "Pierrovi za leccos vděčíme. Mýlil jsem se v něm," řekl Akihiko, "teď je mi to líto. Přitom nám řekl, že jsme v Ománu odvedli dobrou práci, a že je na nás hrdý. Je to dobrý chlap." "Dostal nás zase dohromady," doplnil ho Roger, "bez něj bychom se z jámy neštěstí nevyškrábali." "Někdy se sám sebe ptám," řekl Akihiko, "jak máme po tom, co se stalo, žít mezi lidmi?! A odpověď je jednoduchá. Jdi mezi ně. V mojem případě se potvrdilo, že potřebuju víc kontroly nad svým životem a nad svými emocemi. Zjistíš to ale jenom tehdy, když se mezi ně vrátíš. A od vás jsem se v poslední době taky dost naučil." "Víte, bylo by super, kdybychom mohli zůstat spolu, my tři. Každý z nás má ale svou cestu, budeme se vzájemně podporovat, občas se sejdeme, zavzpomínáme na staré časy..." řekl Fahad, a větu nestačil dokončit. Roger ho přerušil: "A budeme se snažit být tím, čím jsme byli kdysi. Dobrými lidmi. A přáteli." Možná to nebylo to, co chtěl Fahad původně říci. Pokýval však hlavou. Akihiko přivřel oči a usmál se. Roger měl pravdu. Čas bojové trojky již dávno skončil. Jejich přátelství však nemělo skončit nikdy.

KONEC.

Nejčtenější