Předevčírem, 27. září 2021, vyšel ve vědeckém časopise Historical Biology popis nového rodu a zároveň tedy i druhu dravého ptáka z čeledi jestřábovitých (Accipitridae), který žil na území Jižní Austrálie před 25 miliony let. Autorka studie, Ellen K. Mather z Flinders University v Adelaide jej spolu se svými kolegy pojmenovala Archaehierax sylvestris. Je to krásné jméno pro jistě nádherného dravce, jenž byl popsán na základě třiašedesáti kostí odkrytých v souvrství Namba, které je pozdně oligocénního stáří (jeho horniny jsou staré konkrétně 26 až 24 milionů let). Mezi těmito nalezenými kostmi bylo například maxilární rostrum, tedy špička zobáku, dlouhá 3,26 centimetru a zatočená dolů v rozmezí 30 až 40°, přičemž vytvářela hák charakteristický pro zobák prakticky všech zástupců řádu Accipitriformes. Dále se našla řada obratlů, z nichž tři byly ocasní. Nalezená levá lopatka byla dlouhá 5,68 centimetru, zatímco pravá měla délku 5,33 centimetru. Velmi výrazně se svou stavbou podobala lopatce současných zástupců podčeledi Elaninae (zatím nemá český ekvivalent), do které patří šest druhů ve třech rodech, mezi nimi například luněc americký (Elanus leucurus). Délka zadních končetin, jejichž pařáty jsou spolu se zobákem hlavními zbraněmi jestřábovitých, se blížila 15 centimetrům, což značí, že Archaehierax lovil větší zvířata. V Jižní Austrálii na konci oligocénu nežili příliš velcí savci; největší predátoři z řad vačnatců vlastně dorůstali jen asi velikosti psa, a Archaehierax byl dost velký na to, aby je dokázal chytit a zabít. Podle Ellen Mather byl tento dravý pták jen o něco málo menší než současný orel klínoocasý (Aquila audax), v jednadvacátém století největší dravec v Austrálii a na Nové Guineji. Největší samice tohoto druhu mohou vážit až 5,8 kilogramu, přičemž rozpětí křídel jednoho exempláře odchyceného ve 30. letech minulého století se rovnalo pozoruhodným 204 centimetrům. Archaehierax byl sice hbitým letcem, ale nebyl příliš rychlý, a je dosti pravděpodobné, že svou kořist nepronásledoval na dlouhé vzdálenosti. Když spatřil nějakého ptáka či savce, kterého chtěl ulovit, zkrátka se na něj snesl z výšky, podobně jako poštolka. Stavba jeho křídel naznačuje, že byl adaptován na lov mezi stromy, tedy v lesním prostředí.
"Starý lesní jestřáb", jak lze přeložit jméno nového druhu jestřábovitého z pozdního oligocénu. Obrázek pochází z webu Sci-News
Z Austrálie byli dosud známí pouze dva jestřábovití žijící před epochou pleistocénu. Tím prvním je Pengana robertbolesi, též z pozdního oligocénu a zároveň raného miocénu, popsaná na základě fosilních ostatků nalezených v Riversleigh World Heritage Area v Queenslandu. Dalším je Aquila bullockensis ze středního miocénu Severního teritoria, jejíž fosilie se našly v lokalitě Bullock Creek. Nález archaehieraxe tedy rozšiřuje seznam předpleistocénních jestřábovitých z Austrálie, a ten podle Matherina výzkumu rozhodně dosahoval mnohem větší velikosti, než Pengana (někdy milovníky pravěku přezdívaná "flexiraptor"). Většina dalších oligocénních jestřábovitých je známá ze Severní Ameriky a z Evropy, a Mather a její kolegové v popisu archaehieraxe zmínili, že asi žádný z nich nebyl blízkým příbuzným tohoto konkrétního rodu. Jak to tedy bylo s evolucí jestřábovitých na konci paleogénu, zvláště pak na jižní polokouli, to budou muset v budoucnu zjistit jiní. Jak již bylo zmíněno, Archaehierax byl opravdu velkým dravým ptákem, a jeho jídelníček tedy mohl být velmi pestrý. Mohl být složen například z ptáka druhu Wilaru tedfordi z tajemné a zřejmě kamišovitým a husovitým příbuzné čeledi Presbyornithidae, dále pak prehistorického tabona druhu Ngawupodius minya, a teoreticky si občas mohl pochutnat i na mláďatech oligocénního předchůdce koal, známého jako Madakoala devisi.
Většinu informací pro tento článek jsem čerpal z Matheriny studie, která se Vám zobrazí po kliknutí na tento odkaz. Za doplňkové informace vděčím anglické Wikipedii. Co si o tomto objevu myslíte? Chtěli byste se vrátit zpět v čase, a s tímto krásným pravěkým jestřábem se setkat?
Žádné komentáře:
Okomentovat