sobota 30. dubna 2022

Závěr dubna se zvířecími modely

Ačkoliv jsem již do rubriky Mé obrázky tento měsíc jeden příspěvek zařadil (byl to příspěvek mločí), fotografie svých zvířecích modelů jsem do ní nepřidal od Vánoc. Jenže od té doby se má rozsáhlá sbírka figurek prehistorických a sem tam i současných živočichů zase rozrostla, a já si před pár dny řekl, že by nebylo na škodu zakončit na články dosti bohatý duben nějakými fotkami svých neživých přátel, kteří chytají prach na knihovničce, na stole nebo v temnějších prostorech mého zajímavými věcmi naplněného, rozptylujícího pokoje. Všechny fotky jsem pořídil dnes, až na tu poslední - je to takový bonus, a ano, opět se na něm nachází jeden z mých živých kamarádů amfibiánů.

Les je plný sasanek a dalších květin, a tak není divu, že některé z mých dinosauřích modelů se rozhodly strávit mezi nimi trochu času! Tito dva deinonychové od Schleichu asi usoudili, že se mezi květinami dobře skryjí, a vyčíhají si tam nějakou kořist. Hnědého deinonycha - uvedeného na trh před deseti roky - mám ve své sbírce už od roku 2013, toho zeleného s peřím - vydaného asi před pěti lety - pak od roku 2019. Asi není překvapivé, že z důvodu jurskoparkovského "šílenství" je Schleich vede jako velociraptory.


Vypadá to, že deinonychové rádi čichají ke kytkám. Nebo se mi to jen zdá?


"Já si chci taky čichnout! Já taky!" Vidíte, jak se natahuje?


Proč mi to jen připomíná ty dávné toluenové doby, kdy mi bývalo tak hezky? Ehm... No, radši pryč od toho. Zde ještě jeden pohled na raptoří bratry.


Jedním z dinosaurů, kteří od začátku roku přibyli do mé sbírky, je Diabloceratops od Schleichu, uvedený na trh v roce 2019. Velice se mi líbí jeho zbarvení. Myslím, že se dá dobře obdivovat zvláště tehdy, když se tento rohatý dinosaurus prochází ve více či méně vysušené krajině.


Pokud je mimochodem fotka trochu neostrá, pak na ni klikněte, a zobrazí se v lepší kvalitě - Blogger zmenšené obrázky jednoduše rozmazává! Zde je náš diabloceratops na cestě k lesu...


Chudák, musel mít hlad! Vsadím se však, že mu to zelené listí, které si nakonec našel, chutnalo...


Není žádným tajemstvím, že miluju rosomáky. Vždyť je po nich pojmenována i jedna z nejlepších kdy vytvořených fiktivních postav, Wolverine. A kdo je na celém území střední Evropy největším fanouškem Wolverina? A myslím tím claremontovského Wolverina, nikoliv toho surovce, kterého z něj tehdy bohužel již korporátní Marvel udělal v 90. letech? No, každopádně, vraťme se k rosomákovi jakožto karnivornímu savci z čeledi lasicovitých. Minulý rok jsem s vámi sdílel fotografie svého rosomáka od Mojo, nicméně tento rok se má sbírka rozrostla také o rosomáka od Schleichu, uvedeného na trh v roce 2011. Velmi se mu zalíbily skály nedaleko mého domova...


Když se na těchto skalách ocitl, skutečně zdivočel. A chvíli ani nevěděl, že jsem ho fotografoval...


Pak si mne ale všiml, a ukázal mi své děsivé zuby! V tu chvíli mi přejel mráz po zádech. Představa, že by mě pokousal, mě doteď děsí. Ne všichni rosomáci potřebují adamantiové drápy, aby odvedli práci, ve které jsou nejlepší, a na které není nic pěkného (you get that reference?).


Pomalu se teď přesuňme k vodě. Zatím nejnovější přírůstek v mé sbírce je totiž částečně vodním živočichem. Je to Nothosaurus od Schleichu, uvedený na trh v roce 2021! Mám z něj velkou radost. Životní styl těchto plazů připomínal v mnohém životní styl dnešních ploutvonožců, a já si myslím, že tento exemplář se nám to rozhodl potvrdit.


Podívejte se na ty zuby! Nechtěl bych být rybou, jež mezi nimi skončí...


But that toothy smile certainly didn't put me off! In fact, I stayed near this beauty and took a couple of more shots! Check them out!



Do vody se mému nothosaurovi moc nechtělo, zato Tylosaurus od značky CollectA, který byl na trh uveden v roce 2009, a kterého už mám doma několik let, by nejradši nebyl nikde jinde, než právě ve vodě! Bohužel byl však vyplaven na pobřeží, a podobně jako Liopleurodon v Putování s dinosaury, i on pomalu na slunci umírá...


Ať se snaží sebevíc, nedaří se mu vrátit se do vody. Hází sebou, zvedá hlavu, ale bezvýsledně.


Hned u břehu je prehistorické jezero naplněno nebezpečnými živočichy, kteří by mu, pokud by se do vody nakonec vrátil, jistě dosti ublížili! Co jsou asi zač?


Ano, jsou to pulci kuněk! Okraj vodní nádrže, u které jsem tylosaura fotil, jimi byl doslova posetý - v některých místech byla hlubší voda úplně černá! 


Tyto pulce uvedla na trh společnost Safari Ltd v roce 2019... Ne, dělám si legraci. Jsou to praví kuňčí pulci. Zde ještě předkládám včerejší fotografii dospělé kuňky. Dnes jsem těchto obojživelníků viděl nejméně devět, včera jen dva, a tento je tedy jedním z nich.


Ještě jednou připomínám, že některé fotografie mohou být trošičku rozmazané kvůli zmenšení v textovém editoru - pokud je chcete vidět ostré, jednoduše na ně klikněte, a zobrazí se vám v původní velikosti! 

To je protentokrát vše. Rozhodně hodlám dál psát tyto příspěvky zaměřené na modely dinosaurů a dalších zvířat, ačkoliv si na další budete muset počkat zase pár měsíců...

pátek 29. dubna 2022

Sloane, lovkyně monster: Návrat domů

Je to neuvěřitelné, ale duben se nám rychle blíží ke konci. A zrovna tak se ke konci blíží velké, měsíc dlouhé dobrodružství, které Sloane Walker prožívala od začátku dubna! Nejprve se vydala do Libanonu, aby odhalila tajemství démonického shedima, který se ukázal být nebezpečným zabijákem. Nedaleko Byblosu byla uspána a unesena lidmi Dhaiama Khalila, bejrútského businessmana a dalšího z řady padouchů, kteří vidí kryptidy jako pouhé trofeje. Ocitla se na průmyslovém ostrově v Atlantiku, unikla před smrtí, osvobodila odchyceného shedima a s jeho pomocí pak i Khalilovy otroky, a vydala se s nimi na lodi k portugalskému pobřeží. Nyní se dozvíme, jak celé to dobrodružství skončilo. Zároveň vás upozorňuji na to, že toto je na nějaké dva měsíce poslední část příběhu "Sloane, lovkyně monster" - další zápisky naší hrdinky si pak přečtete až v červenci!

Návrat domů
23. 4. 2022 - 29. 4. 2022

23. dubna 2022, sobota: Dhaiam Khalil není žádný hlupák. Nestal se novodobým otrokářem jen proto, že je to totální sociopat. Mít na ostrově stovky a stovky vyhladovělých, přepracovaných a vyděšených osob, které byly nuceny pro něj pracovat, pro něj bylo nesmírně výhodné. To, co mi Jonathan včera pověděl, se pořád snažím nějak vstřebat. Ale napíšu to tu černé na bílém. Ti lidé představovali pohonnou hmotu. Zaživa. Ano, byli nuceni nosit těžké pytle, házet uhlí do pecí, přenášet ostatky zastřelených zvířat, pracovat v těch neskutečně štiplavě zapáchajících továrnách, tudíž představovali pracovní sílu. Tady to ale nekončí. Že byli pohonnou hmotou myslím to, že z nich šla energie do všech těch továren - ta energie se z nich prostě přenášela, a díky ní na ostrově fungovala elektřina a všechno ostatní. Jo, zní to bláznivě. Jak by se energie mohla přenášet z živých lidí, aniž by tedy umírali, a poháněla neživé stroje? Zní to jako z nějakého vědeckofantastického románu ze začátku 20. století. Spousta lidí by si řekla, že je to prostě hloupost, a že svět takhle nefunguje. Ale... vždyť tohle není obyčejný svět. Tohle není obyčejný vesmír! Nedávno na naši planetu zaútočila bláznivá Královna kryptidů, která se ukázala být Sabine Leroyovou z paralelního vesmíru, v němž francouzská zooložka přežila, umřel v něm místo ní její bratr Pierre, a ona se postupně stala egoistickou, fašistickou vražedkyní toužící po nadvládě všemu ostatnímu. Před dvěma lety Zemi zpustošili Shai'ri, a pak zmizeli v hlubinách vesmíru jenom proto, že mě a spoustu dalších dobrých lidí zbývající Lovci kryptidů přivedli z jiných vesmírů zpátky sem, a dali jsme ruce dohromady, abychom je porazli, aniž by většina z nás tušila, co se vlastně dělo, protože jsme se právě vrátili z mrtvých! Tohle není obyčejný svět, je tu možné všechno! Přemýšlím, na čem ta věc s lidmi coby pohonnou hmotou byla založena. Jonathan se nám trochu rozstonal, celý den zvrací, ale asi je to jen mořská nemoc. Zítra se ho zeptám na víc. Teď si užívám příjemného mořského vzduchu a pozoruji racky.

24. dubna 2022, neděle: Mému novému kamarádovi z Irska se udělalo lépe. Sice ho ještě trochu bolí břicho, ale už s ním zase mohu komunikovat, aniž by musel každou minutu upalovat na záchod. Znakovou řečí mi sdělil, že Khalil na svém ostrově spoutal zvláštní entitu z jiného vesmíru, a ta těžko pochopitelným způsobem - kterému samotný Jonathan nerozumí - odebírala vybraným lidem, tedy otrokům, energii a přenášela ji do strojů. Taky mi sdělil, že ostrov neměl žádný zdroj geotermální energie, byl zcela izolovaný (což dává smysl, jinak už by na něj odletěly armády pár zemí, a otroky by osvobodily) a před vystavěním průmyslového komplexu, dlouho před Jonathanovým příjezdem, to musela být prostě jen nezajímavá, holá skála vystupující z oceánu. Když jsem se ho zeptala, jak ta entita vypadala, Jonathan odpověděl, že jednou v noci viděl na obloze zvláštní modré světlo. Působilo to na něj jako polární záře. Všiml si tenkého paprsku modrého světla, který zamířil na jeho čelo, a pak se najednou cítil velmi oslabený. Ve stejnou chvíli někteří otroci omdleli. Jindy zase pocítil nutkání posadit se zády k horké peci, a když se mu podařilo znovu se ovládnout, měl spálená záda, skučel bolestí, a nedokázal pochopit, proč tu věc udělal. Něco podobného během svého pobyta na ostrově udělali i jiní otroci, a také nedokázali pochopit, proč se tak zachovali, a tolik si ublížili. Já vím, zní to divně. Strašně divně. Je to ale pravda. Ať na tom ostrově žilo cokoliv, rozhodně to vědělo, jak přenášet energii z člověka na neživé objekty. Otroků bylo na ostrově tak moc hlavně proto, aby Khalil tu zvláštní entitu zásoboval energií k přenosu. Člověk by tomu ani nechtěl věřit, kdyby neviděl ty jejich vyhublé obličeje, ty jejich frustrované a neživé výrazy, vystouplá žebra a stopy po úderech bičem. Prošli si hrůzami.

25. dubna 2022, pondělí: Vypadá to, že k portugalskému pobřeží dorazíme už zítra. Překvapuje mě, že na loď dosud nikdo nezaútočil. Neví snad Khalil, co se na průmyslovém ostrově stalo? Nebo snad nemá další lidi, které by na nás poslal? Těžko říct. Cesta po moři je docela nudná, ale občas nám ji dokáže zpestřit shedim. Asi začíná být zase hladový. Dnes ráno se pokusil odsát životní energii jednomu vystrašenému mladíkovi ze Zanzibaru. Jonathan, se kterým jsem v malé kuchyňce jedla snídani složenou z prošlého hrachu a fazolí, mě upozornil na mladíkův křik, a společně jsme vtrhli do jeho kajuty. Shedim se usmíval od ucha k uchu, ukazoval nám i jemu své shnilé zuby, a pak se stalo něco neočekávaného - loď se zahoupala, Jonathanovi se udělalo špatně, a snídaně, již zracovaná, mu dajně - aspoň tak mi to řekl - zabublala v břiše. Démon se toho velmi polekal. Přísahám, že měl najednou v obličeji výraz znechuceného člověka, jenž uviděl něco, co si vidět nepřál. Vystřelil ven z kajuty, a kdykoliv, kdy od té doby Jonathana na lodi potkal, pokusil se mu vyhnout. Jonathan shedima neustále pronásleduje, a když se démon náhodou k někomu přiblíží, předstírá můj irský kamarád, že se mu udělalo špatně, a k shedimovi utíká, drže se za břicho. Opravdu to funguje. Ano, v tomto světě je vážně možné všechno. Jen si říkám... co se shedimem uděláme, až dorazíme na pobřeží? Co když unikne do přístavu a někoho tam zabije? Tomu už možná Jonathan nebude moci zabránit.

26. dubna 2022, úterý: Dorazili jsme do lisabonského přístavu. Jonathan se se mnou rozloučil. Chystá se teď vrátit domů, do Irska, a vypovědět svým přátelům, co se mu přihodilo. Ostatní bývalí otroci odmítli mou další pomoc. Všichni nicméně hodlají Khalila zažalovat, a to poté, co bude jeho tajemství světu odhaleno. Natočila jsem s nimi video na svůj notebook. Normálně jsme seděli před obrazovkou, nechávali se natáčet kamerou zabudovanou v notebooku, já sdělila divákům, jak jsem se na ostrov dostala, a pak otroci horlivě vyprávěli své příběhy. Pochopitelně jsem je ani neslyšela, ale uslyší je ti, kteří se na video podívají. Nahrála jsem ho na svůj oficiální YouTube kanál, Sloane the Monster Hunter. A kdo mi pod něj nenapsal komentář? Jack Owen, který má novou profilovku - nechce se mi tomu věřit, ale ta budova na fotce za ním je snad vážně londýnská základna Lovců kryptidů... Páni. Jestli to znamená návrat původního týmu, tak asi zešílím radostí. Podstatné ale je, že Jack v tom komentáři Dhaiama Khalila dost odsoudil a slíbil, že někdo, kdo ubližuje živým tvorům - lidem i kryptidům - nezůstane za své zločiny nepotrestán.


27. dubna 2022, středa: Uf, konečně jsem zase doma! Ležím na posteli, ťukám prsty do klávesnice notebooku, mám tu na nočním stolku sklenici s pomerančovým džusem, vedle ní nakousnutou čokoládovou sušenku... Jsem ráda, že jsem zpátky doma. Vysokorychlostní letoun, kterým jsem z Argentiny do Libanonu odletěla, stál celé ty týdny na kraji Byblosu, a škvařil se tam na slunci. Nikdo se do něj nemohl dostat, ale nějaký šílenec mi ho posprejoval (i když v tuto chvíli je již nápis mazán naším sluhou Thiagem). Když jsem se v hotelu připojila na wi-fi, a nahrála na svůj YouTube kanál to nové video, napojila jsem se taky dálkově na systém letounu, a ten z Libanonu odletěl do Portugalska, a pak přeletěl Atlantik... no, a teď jsem doma v tvrzi. Alessandro měl o mě velkou starost, ale protože věnoval většinu dubna vývoji nového pohonného motoru, který si od něj objednal Jack Owen, nemusel na mě myslet zrovna každou vteřinu, což úplně nevadí. Mimochodem ano, Lovci kryptidů se prý vracejí. Alessandro mi o tom moc neřekl, ale útok Královny kryptidů prý spojil "většinu" členů původního týmu, a ten nový tým prý odešel z tohoto vesmíru, a vydal se na velké dobrodružství do paralelních světů! To jsou mi věci... Mimochodem, shedim bude navrácen do Libanonu. Už je to zařízeno. Víc o tom napíšu možná někdy v budoucnu, ale dostala jsem se do kontaktu s docela dobrými lidmi, kteří se o něj postarají... Teď je 22:14, půjdu si lehnout. Jsem vyčerpaná.

28. dubna 2022, čtvrtek: Nic není tak dobré, jako volný den. Ráno jsem si v obývacím pokoji pustila The Shining, což je jeden z mých oblíbených filmů, s titulkami. Při "Here's Johnny!" vtrhl do místnosti Harold Mayson, pronásledovaný Buchananem Johnsonem (bývalý britský premiér mu prý vylil kaši s ovesnými vločkami na židli, a ještě se tomu smál, a Buchanan si to nenechal líbit), a scény se hrozně polekal. Stál před televizní obrazovkou, a dokážu si představit, že se z jeho otevřených úst dral podobný křik, jako z hrdla Wendy Torrance. Buchanan ho lapil, složil ho na podlahu, a pak se strhla bitva, při které vzduchem lítaly vytrhané vlasy a kusy oblečení. Byla jsem řáděním těch dvou nevychovanců tak znechucena, že jsem od filmu odešla ještě předtím, než skončil. Dopoledne jsem pak krmila vrabce na dvoře, povídala jsem si s Thiagem (ten mimochodem nedávno rozšířil svou slovní zásobu ve znakové řeči), pak jsem si dala oběd složený z lososa a bramborů, odpoledne jsem si četla Mutual Aid: A Factor of Evolution of Petera Kropotkina, a večer jsem s Alessandrem opět v hlavní místnosti (a tentokrát konečně zcela bez Maysona a Johnsona!) sledovala dokumentární film Dinosaurs: The Final Day od slavného přírodovědce Davida Attenborougha.

29. dubna 2022, pátek: A teď zase do práce! Kontaktovala jsem Mioru Andrianasolu, a společně jsme se shodly, že se v polovině května vydáme do madagaskarského údolíčka, jež je domovem trpasličích hrochů a obřích fos. Taky jsem jí v několika e-mailech sdělila, jaké nepříjemné zkušenosti jsem si z pobytu na Khalilově ostrově odnesla. Sdělila mi, že je dobře, že jsem to zveřejnila na internetu. Khalil teď bude mít problémy. A když prokážeme, že to byl on, kdo nechával zvířata v tom údolí lovit, třeba se nám to nakonec podaří učinit chráněnou rezervací! Odnesla jsem si přece z průmyslového ostrova tu vycpaninu cryptoprocty... Ano! Teď už musíme jen prokázat, že se na ní nacházejí otisky Khalilových prstů, nebo alespoň otisky lidí, co pro Khalila pracovali! Něco mi říká, že se nám nakonec podaří dosáhnout cíle, a tamní zvířata zachránit dříve, než bude pozdě.

Tímto se s vámi Sloane Walker na nějakou dobu loučí! Její příběh se však vrátí v létě, spolu s Lovci kryptidů, jejichž sága bude zakončena... Příští pátek očekávejte návrat Obrázků týdne! 

čtvrtek 28. dubna 2022

Krajta hnědohlavá - Plachý noční lovec z Austrálie

K mému úžasu se na Blogorgonopsidu po více než dva měsíce neobjevil hadí popisek! Příznivcům beznohých šupinatých zázraků s rozeklaným jazykem, mezi něž sám patřím, se tímto velmi omlouvám, a doufám, že vám čekání tento slíbený popisek krajty hnědohlavé vynahradí. 

Latinský název: Aspidites ramsayi,
Rozšíření: Austrálie,
Velikost: délka 1,5 až 2,3 metru.
Rod Aspidites, zavedený v roce 1877 německým přírodovědcem Wilhelmem Petersem, zahrnuje v současné době dva druhy australských krajt. Jeho typovým druhem je možná poněkud známější krajta černohlavá (Aspidites melanocephalus), vyskytující se v severní části kontinentu. Jedinou další specií je pak krajta hnědohlavá, A. ramsayi, pojmenovaná nikoliv po vulgárním televizním šéfkuchařovi Gordonu Ramsayovi, ale na počest australského zoologa Edwarda Piersona Ramsaye, autora popisu kupříkladu smrtonoše Acanthophis praelongus či novoguinejského papouška karmínového (Alisterus chloropterus). Tento had byl popsán v roce 1882 skotsko-australským zoologem a politikem Williamem Johnem Macleayem. Dalo by se čekat, že podobně jako druhové přízvisko krajty černohlavé v podstatě jednoslovně shrnuje zbarvení její hlavy, i české druhové jméno tohoto druhu hada bude jednoznačně poukazovat na to, že jeho hlava je zbarvena dohněda. Pravda je však taková, že je to jméno poněkud zavádějící, protože v mnoha případech jsou vlastně šupiny na hlavě tohoto hada naoranžovělé a na spodní čelisti dokonce až žluté. Hlava je poměrně úzká, a krajta s její pomocí může rozšiřovat své úkryty v půdě. V těch - a také pod dutými kusy dřeva či v listí - se skrývá v průběhu horkého dne, na lov se vydává až po setmění. Mimo svůj úkryt může být vzácně zastižena i za bílého dne, ovšem za chladnějšího počasí. Je-li nucena překonat území s horkým pískem, pohybuje se po něm tak, že své tělo natahuje co možná nejvíc dopředu, aby mezi hlavou a částí těla položenou na písku vytvořila co největší prostor, a břišními šupinami mezi těmito dvěma "záchytnými body" se horkého písku nedotýkala. Domovinou krajty hnědohlavé jsou hlavně aridní a semiaridní oblasti; setkáme se s ní v poušti, v tropické savaně, na travnatých planinách, ale také v suchých tropických lesích západní a střední Austrálie. V Západní Austrálii bývala kdysi hojná, dnes je však v některých částech tohoto státu kriticky ohrožená. Jinak se s ní setkáme také v jižní části Severního teritoria, na severu Jižní Austrálie, na jihu Queenslandu a na severozápadě Nového Jižního Walesu. Právě z posledního jmenovaného australského státu, a konkrétně pak z lokality Forte Brouke, pocházel exemplář použitý Macleayem k popisu celého druhu. Ačkoliv je na Červeném seznamu IUCN krajta hnědohlavá klasifikována jako málo dotčený druh, je její ochraně věnována jistá pozornost takovými institucemi, jako jsou například Adelaide Zoo. Z této zoologické zahrady v Jižní Austrálii jsou v zajetí vylíhnuté a odchované krajty vypouštěny do volné přírody. Velkým nepřítelem krajty hnědohlavé je ztráta přirozeného prostředí. Proměna jejích domovských habitatů v zemědělskou půdu na ni má zvláštní vliv od roku 1989, zvláště pak v oblasti západoaustralského Wheatbeltu v metropolitním regionu města Perth (toto území je také domovem 11 % všech kriticky ohrožených australských rostlin). Přirozeným nepřítelem tohoto hada je jedovatá pakobra australská (Pseudechis australis) z čeledi korálovcovitých. Dále ji loví také zdivočelé domácí kočky a lišky, introdukované v Austrálii člověkem. Nebezpečí naopak krajta hnědohlavá představuje pro hlodavce, malé ještěry, ptáky a jejich vejce. Drobné savce často loví právě v norách - mnoho z těchto hadů má na těle jizvy po kousnutí myšmi či krysami, které se jejich útokům právě v omezených prostorech podzemních doupat bránily. Jakožto nejedovatý had samozřejmě krajta hnědohlavá svou kořist zabíjí škrcením. Zajímavé ovšem je, že obě krajty z rodu Aspidites postrádají tepločivné jamky, jež jsou u ostatních krajt přítomny na labiálních (retních) šupinách, případně mezi nimi. Proč tato krajta a její ikonická příbuzná tento znak nemají, a nejsou tedy schopny vnímat tepelný obraz svého okolí, to není úplně známo. Jde o vejcorodého hada; samice - dorůstající vždy větší délky, než samec - klade 5 až 20 vajíček ve snůšce, kolem kterých se na dva až tři měsíce obtočí, a zahřívá je trhavými pohyby svalů. Ačkoliv se ve volné přírodě jedná většinou o plachého hada, může být dobrým domácím mazlíčkem, byť rozhodně ne pro začátečnické teraristy. Má nicméně pověst jednoho z odolnějších hadích mazlíků.

Příště užovka mexická!

středa 27. dubna 2022

Pravěká zvířata pojmenovaná podle mýtických stvoření: Gorynychus

S napsání další části projektu "Pravěká zvířata pojmenovaná podle mýtických stvoření" jsem si dal rozhodně na čas, ale lepší pozdě, než nikdy! Zatímco minulou část tohoto již po více než tři roky běžícího projektu jsem věnoval zupaysaurovi, tentokrát se podíváme na gorynycha...

Jméno: Gorynychus masyutinae,
Zařazení: Synapsida, Therapsida, Eutheriodontia, Therocephalia,
Období: střední perm, před cca 270 miliony let,
Etymologie: pojmenován po ruském drakovi.
V roce 2008 nalezl hledač zkamenělin I. Shumov pozůstatky savcotvárného plaza (therapsida) nedaleko ruského města Kotělnič, konkrétně 413 metrů - po proudu řeky Vjatky - od vesničky Nizhnyaya Vodskaya. Jednalo se o ostatky jednoho zvířete, velkého asi jako vlk; sestávaly mj. z lebky, krčních obratlů, žeber a izolovaného řezáku. Shumovem nalezený materiál se dostalo vypreparovat Olze Masyutině, a v roce 2018, tedy deset let po jeho nalezení, byl tvor konečně formálně popsán Christianem F. Kammererem ze Severokarolínského muzea přírodní historie v USA a Vladimirem Masyutinem z Paleontologického muzea na řece Vjatce v ruském Kirově. Článek jim 8. června onoho roku vyšel v odborném časopise PeerJ. Oba výzkumníci se rozhodli druhovým jménem poctít Olgu Masyutinu za její výtečnou práci při preparování holotypu, to je ostatně zřejmé. Rodovým názvem zvířete se však rozhodli odkázat na něco zcela jiného - na pozoruhodného tvora z ruské mytologie, a ne jen tak ledajakého. Název Gorynychus, který tomuto therocephalianovi dali, by se dal přeložit jako "Gorynychův dráp". Je pravda, že autoři popisu ve článku uvedli, že si tak zároveň hráli s anglickým slovíčkem "gory" (krvavý), ale primárně při jeho pojmenování skutečně mysleli na Zmei Gorynycha, též známého jako zmey, zmej či zmaj. V některých příbězích měl tento tvor podobu draka, v jiných jakéhosi monstrózního hada, jindy byl dokonce popisován jako člověku podobný, avšak stále s dračími vlastnostmi. Vypráví se o něm v ruských skazkách čili pohádkách, a také v bylinách, epických hrdinských básních ze středověku. Slovo "zmey" je vlastně mužským rodem ruského "zmeya", jež znamená v překladu do češtiny had (zde se nedá nepovšimnout si podobnosti se slovem zmije). V některých ruských pověstech je dokonce tento bájný tvor samicí, a pak se mu v nich tedy "zmeya" skutečně říká. Pochopitelně to byli jen zmejové jakožto dračí samci, kteří měli zájem o unášení princezen a dalších nešťastných mladých žen. V některých příbězích měl zmej "jen" tři hlavy, v jiných dokonce až dvanáct. Ačkoliv byliny vzhled tohoto "draka" nepopisovaly, ze studií textů starých pohádek o obecném vzhledu tohoto fiktivního živočicha přece jen něco víme. Zřejmě byl vybaven železnými drápy, a jeho hadí, šupinatá kůže byla zeleně či rudě zbarvená. Také dokázal plivat oheň, a málokdy žil daleko od vody. Snad byl také schopen se proměnit v člověka. Byla mu také dána přezdívka "zmei-bogatyr", tedy "hadí bohatýr" či "hadí hrdina", a to i přesto, že ve většině příběhů vlastně zmej představoval nepřítele jejich hrdinů. Jako "zmei-bogatyr" je popsán v příběhu o Aljošu Popovičovi, který se mu nepodařilo přežít (Aljoša ho totiž přelstil). Dobryňa Nikitič zase zmeje porazil beze zbraní a pouze s využití "řeckého klobouku" (většinou se má za to, že se jedná o metaforu křesťanského náboženství), přičemž ho donutil, aby přestal napadat Rus. Zajímavé je, že zmej se objevuje i v příbězích srbského, bulharského a makedonského folkloru, a představuje v nich protivníka zlého mytologického stvoření známého jako ala, které ničí úrodu. Ruský drak měl být v těchto příbězích také otcem všech junáků, jež se rozhodli boji proti ničiteli úrody zasvětit svůj život. Někteří lidé věřili, že zmeje nakonec porazil svatý Jiří. V jiných příbězích byl zase Zmej Zmejevič carem, a tedy i utlačovatelem zbytku ruského lidu. Lze tvrdit, že příběhy o tomto mytologickém stvoření byly zkrátka v minulosti využívány kýmkoliv k řečení něčeho důležitého, či alespoň autory považovaného za důležité. Jedno ale všechny ty příběhy, vykreslující zmeje svými osobitými způsoby, mají společné - jsou fikcí. To Gorynychus fikcí nebyl. Jednalo se o největšího predátora střednopermského Kotělniče. Byl dokonce větší než Nochnitsa, noční gorgonopsid popsaný též Kammererem a Masyutinem v roce 2018. Pozůstatky obou těchto tvorů byly nalezeny na kotělničské lokalitě. Je zajímavé uvědomit si, že Gorynychus mohl být jedním z posledních therocephalianů dominujících ekosystému, jehož součástí byli také gorgonopsidi - ti totiž nepříliš dlouho poté nad therocephaliany získali převahu, a stali se vrcholovými predátory v podstatě na zbytek permského období. Gorynychus byl zřejmě příbuzný eutherocephalianům, z nichž nejstarší dosud známí se ve fosilním záznamu objevují někdy před 260 miliony let. Dalšími tvory kromě nochnitsy, se kterými žil Gorynychus na stejném území ve stejném čase, byli pareiasaur Deltavjatia a další malý gorgonopsiant Viatkogorgon.


Možná si vzpomenete, že jsem o objevu gorynycha a nochnitsy v červnu 2018 napsal článek. Všechny informace o gorynychovi použité v tomto článku byly čerpány z původní studie. Příště se v rámci této série podíváme na Idmonarachne!

úterý 26. dubna 2022

Nespoutaná Čína s Nigelem Marvenem - Plazí obyvatelé rezervace Wuliangshan

Plazí obyvatelé rezervace Wuliangshan. Nigel táboří v přírodní rezervaci Wuliangshan na území čínské provincie Jün-nan. Je pozdní jaro, ideální čas k hledání zdejších plazů a obojživelníků - žije zde více než sto jejich druhů. Po legendárním setkání s kobrou monoklovou se náš dobrodruh vydává do nedaleké rokle, kterou protéká horský pramen. Pátrá po jedné z nejbizarnějších želv na naší planetě. Nejprve se však setkává s mistrnným horolezcem - užovkou mandarínskou (Euprepiophis mandarinus). Tato nádherná čínská hadí ikona je pochopitelně nejedovatá, svou hlodavčí kořist zabíjí škrcením. Nigel se nebude pokoušet tuto užovku chytit, místo toho s ním budeme obdivovat, jak had výtečně překonává příkrou skalní stěnu s využitím svých břišních šupin. Dokazuje tím, jak silné svaly vlastně naši beznozí šupinatí přátelé mají. S užovkami mandarínskými se běžně setkáme v horských oblastech o nadmořské výšce až 3000 metrů od Indie po Tchaj-wan. Želvou, za kterou se Nigel do rokle vydal, je proslulý hlavec plochý (Platysternon megacephalum). Náš průvodce učiní velkou chybu - při ponoření ruky do vody ho tento plaz s masivními čelistmi nepříjemně kousne do ukazováčku! Jak už napovídá jejich název, hlavci mají opravdu velkou hlavu, takže v průběhu vývoje ztratili schopnost ji zatáhnout do krunýře, a z toho důvodu se predátorům (a vzácně i moderátorům přírodopisných dokumentů) brání kousáním. Otázkou nyní je, zda Nigela hlavec nekousne i do nosu. Tyto želvy nemají rády velké teplo, tudíž se jim v chladných horských pramenech jižní Číny líbí. Po většinu dne se skrývají ve skalních štěrbinách. Na lov se vydávají večer. Silnými čelistmi drtí tělesné schránky měkkýšů a korýšů. Aby toho nebylo málo, jsou hlavci, podobně jako užovka mandarínská, skvělými lezci. Byli dokonce viděni při šplhání po stromech!

Klip z první epizody (Kingdom of Animals) dokumentárního seriálu Nespoutaná Čína s Nigelem Marvenem (Untamed China with Nigel Marven), vyrobeného společností Image Impact pro Animal Planet v roce 2011.

pondělí 25. dubna 2022

Řekami Kambodže proplouvá o pětadvacet krokodýlů siamských více

Po celém světě se ochránci přírody, odborníci a dobrovolníci snaží pomoci skutečným pozůstatkům světa pravěku - krokodýlům. Tato skupina archosaurů si rozhodně ochranu zaslouží, vždyť jsme její zástupce nebezpečí vyhynutí vystavili předně my! Řada krokodýlů je ohrožených, a někteří z nich jsou klasifikováni přímo jako kriticky ohrožení. Týká se to i krokodýla siamského (Crocodylus siamensis), až 2,1 metru dlouhého dravého plaza žijícího ve sladkovodních habitatech Thajska, Malajsie, Laosu, Myanmaru, Vietnamu, ostrova Kalimantan a také Kambodže. Vraťme se nyní zpět v čase o měsíc a půl. Na začátku března 2022 došlo v Kambodži, konkrétně v lokalitě Chhay Reap na řece Sre Ambel na jihozápadě země, k dosud největšímu vypuštění v zajetí vylíhlých a odchovaných krokodýlů siamských v historii tohoto jihovýchodoasijského státu. Všechna zvířata jsou hrdým úspěchem rozmnožovacího programu, kterému se v průběhu let podařilo do volné přírody vypustit celkem 136 zástupců jejich druhu. Krokodýl siamský byl po jednu dobu na území Kambodže považován za vyhynulého, a znovuobjeven byl v této zemi teprve před dvěma desetiletími, kdy byla nalezena malá populace žijící v Kardamomových horách. Tři z pětadvaceti vypuštěných krokodýlů byli vybaveni satelitními štítky, díky nimž budou moci odborníci sledovat jejich pohyb. Vyvolená pětadvacítka si prošla kontrolní zdravotní prohlídkou v ochranářském zařízení Phnom Tamao Wildlife Rescue Center nedaleko hlavního města Kambodže, Phnompenhu. Rozhodně se jedná o velký úspěch. Doufejme, že se vypuštěným krokodýlům siamským bude na jihozápadě Kambodže dařit, a že se po čase začnou ve volné přírodě také rozmnožovat. Tento druh je na tom skutečně špatně - byl dlouho loven pro kůži. Když Kambodžu ovládla Francie, vydala zákaz lovu těchto krokodýlů, ten však později zrušili Rudí Kmerové, než jej znovu v roce 1987 znovu zavedli. Avšak během doby, kdy měli pytláci v zemi tyto plazy legálně na mušce, byly napáchány skutečně velké škody. Běžně se chovali také na krokodýlích farmách, na kterých byli drženi v nezdravých podmínkách, a umírali tam ve velkých počtech. V roce 1998 bylo na takřka čtyřech stech krokodýlích farem u jezera Tonle Sap drženo na 20 000 krokodýlů siamských! Mimo Kambodžu měla na populaci těchto zvířat negativní vliv i válka ve Vietnamu či stavba vodních elektráren a s ní spojená degradace jejich přirozeného prostředí. Naštěstí se nyní tito úžasní tvorové vracejí, a to i díky práci kambodžských ochránců přírody.


Informace pro tento článek jsem čerpal ze zpravodajského webu Khmer Times. Obrázek krokodýla siamského je z webu The Cambodia Daily.

neděle 24. dubna 2022

Další nové přírodovědné dokumenty z jara 2022

V závěru předchozího článku tohoto typu jsem slíbil, že další várku novinek z přírodopisného dokumentárního žánru představím "někdy okolo Dne Země", a svůj slib jsem splnil! V tomto příspěvku shrnu důležité informace o několika nových titulech, které vyšly nejen v dubnu, ale také v květnu, a v jednom případě dokonce i v březnu, neboť jsem v předchozím článku jeden titul opomněl uvést. Pro začátek opět připomínám, že ačkoliv jsem velkým fanouškem přírodovědných dokumentů, nemohu mít oči všude, a určitě jsou tituly, které mi unikají (už jen proto, že se dost soustředím na anglicky hovořící část našeho světa, tudíž hlavně na Británii a Ameriku, ale nové dokumenty o přírodě se samozřejmě vyrábějí i jinde). Zde je však soupis toho, o čem vím, a co se můžete při surfování po internetu pokusit najít ke zhlédnutí.

Our Changing Planet

Dnes, 24. dubna 2022, má na televizní stanici BBC One premiéru první epizoda nového dvoudílného cyklu Our Changing Planet se skutečně hvězdným obsazením. Dokument zaměřený na nejohroženější ekosystémy naší planety moderují Steve Backshall, Chris Packham, Ella Al-Shamahi, Liz Bonnin, Gordon Buchanan a Ade Adepitan. V průběhu sedmi let navštívili šest různých lokalit na naší planetě, nacházejících se na územích Kalifornie, Kambodži, Brazílie, Malediv, Islandu a Keni, aby zjistili, jak jsou zdejší poměry pro zvířata i lidi ovlivňovány klimatickou změnou, zvýšováním mořské hladiny, táním ledovců či požáry. Dnešní první díl, vysílaný od 19:00 greenwichského času a dlouhý 58 minut, provázejí první tři moderátoři, tedy Steve, Chris a Ella. Všemi milovaný dobrodruh, horolezec, kajakář, ochránce přírody a podporovatel britské Zelené strany Steve Backshall (Deadly 60, Deadly Pole to Pole, Fierce!, Expedition) nás zavede na Maledivy, a ukáže nám, jak acidifikace oceánu ovlivňuje tamní korálové útesy, přičemž se setká s odborníky, jež se je snaží zachránit. Ikona přírodovědných dokumentů, bývalý punk-rocker a aktivista Chris Packham (Springwatch, Secrets of Our Living Planet, The Real T-Rex) nás s sebou vezme na Island, a představí nám problémy, se kterým se potýká tato země - oteplování, tání ledovců, zvýšení mořské hladiny a zvýšení komerční lodní dopravy (ta má jistý vliv například na keporkaky, kterým bude věnován zvláštní zřetel). S archeoložkou a stand-up komičkou Ellou Al-Shamahi (Waterhole: Africa's Animal Oasis, Jungle Mystery: Lost Kingdoms of the Amazon) se vydáme do Kambodže, kde navštíví rybářskou komunitu u jezera Tonle Sap, a také zavítá do zařízení na rehabilitaci luskounů a dalších nelegálně odchycených a na trzích často ve strašných podmínkách držených zvířat. Druhý díl bude mít premiéru příští neděli, 1. května, opět v 19:00. Basketbalový hráč na vozíčku Ade Adepitan (Climate Change: Ade on the Frontline) se v něm vydá do Keni, aby zjistil, co zde rostoucí teploty a s nimi spojené sucho znamenají pro bezpočet lidí. Také se setká se slony africkými. Bioložka a moderátorka Liz Bonnin (Blue Planet Live) navštíví tichomořské pobřeží Kalifornie, které nyní kvůli klimatické změně trvale obývají žraloci bílí. Ukáže nám, jaký dopad má jejich příchod na zdejší ekosystém. A v neposlední řadě nás skotský kameraman Gordon Buchanan (The Bear Family and Me, Amba: The Russian Tiger) vezme do Brazílie za jaguáry a dalšími amazonskými zvířaty. Bude věnovat pozornost brazilskými politiky ignorovaným požárům, které v roce 2020 stály životy 17 milionů zvířat v největším mokřadu světa, Pantanalu! Máte-li rádi dokumenty o životním prostředí, o dopadu environmentálních problémů na zvířata, a pokud zkrátka věnujete pozornost realitě, v níž se nacházíme, pak je tento dokument jistě pro vás. Our Changing Planet je ambiciózní velkorozpočtový projekt, který si dává za cíl divákům prostřednictvím šesti příkladů ukázat, v jakém stavu se naše planeta nachází, co se pro ni dá dělat, a co je už možná ztraceno. Režiséry dokumentu jsou Laura Flegg, Olive King (NOVA: Killer Floods) a Richard Max (Drain in the Oceans). Producentkou seriálu je Charlotte Jones a výkonnou producentkou je Rosemary Edwards (Chris Packham's Animal Einstens, Our Wild Adventures). 


Polar Bear

Čtyřiaosmdesátiminutový snímek Polar Bear od Disneynature a Silverback Films byl na Den Země, tedy v pátek 22. dubna, uveden na streamovací službě Disney+. Tento nadšeně očekávaný a vesměs celkově pozitivně přijatý dokumentární film sleduje život matky ledního medvěda a jejích dvou mláďat, přičemž věnuje zvláštní pozornost globálnímu oteplování a tedy měnící se domovině největšího druhu medvěda na naší planetě. Zajímavé je, že se jedná o první snímek od Disneynature, který Motion Picture Association of America označila jako PG, nikoliv G, neměl by tedy být přístupný předškolním divákům, ale to je pouze formální záležitost. Režiséry snímku jsou veterán přírodovědných dokumentů Alastair Fothergill (Planet Earth, Frozen Planet, A Perfect Planet) a také Jeff Wilson (Monkey Kindom, The Mating Game). Kromě nich jej produkovali Keith Scholey (Our Planet), Jason Roberts (Blue Planet II, Avengers: Infinity War, Black Widow) a Roy Conli (Tangled, Dolphin Reef). V originále snímek Polar Bear vypráví herečka Catherine Keener (Into the Wild, The Incredibles 2). Hudbu k němu složil Harry Gregson-Williams (X-Men Origins: Wolverine).


Dinosaurs: The Final Day

O velkém sedmaosmdesátiminutovém dokumentárním speciálu Dinosaurs: The Final Day, jenž je na nepříliš dlouhou dobu nejnovějším přírůstkem na dlouhém seznamu filmografie Sira Davida Attenborougha, jsem již dva dny před jeho premiérou psal. Pro úplnost zde o něm nicméně uvedu nějaké další výrobní informace. Jeho režisérem je Matthew Thompson, který režíroval také 5. a 6. epizodu Prehistoric Park či snímek March of the Dinosaurs z roku 2011. Hudbu k tomuto novému dokumentu složil Ty Unwin (The Truth About Killer Dinosaurs, Human Senses). Hlavním kameramanem byl David Langan (The Mystery of Van Gogh's Ear), a střih je dílem Darrena Jonusase (Jungle Mystery: Lost Kingdoms of Amazon) a Bena Lavingtona Martina (H20: The Molecule That Made Us). Počítačové modely dinosaurů a dalších prehistorických zvířat, která v dokumentu vystupují, jsou dílem společnosti Lola Studio Production. Animační department vedl Gianluca Fratellini (The Beauty and the Beast, Maleficent: Mistress of Evil). Kromě Davida Attenborougha ve snímku vystupuje paleontolog Robert DePalma. Ve Spojených státech amerických byl dokument přejmenován na Dinosaur Apocalypse.


Prehistoric Planet

O novém pětidílném cyklu Prehistoric Planet, vyprávěném Sirem Davidem Attenboroughem a produkovaném Mikem Guntonem (The Green Planet) a Jonem Favreauem (Iron Man, The Lion King), jsem již také několikrát psal - teaser a první ukázku, které jsem s vámi před časem sdílel, můžete zhlédnout po kliknutí sem. 20. dubna nicméně ještě vyšel oficiální trailer k Prehistoric Planet. Na co se tedy můžeme v seriálu těšit? Plavající Tyrannosaurus, carnotauři zastrašující se vzájemně svými krátkými předními končetinami, nanuqsauři putující tajgou... V dokumentu vystoupí Tarbosaurus, Quinzhousaurus, Velociraptor, Olorotitan, Pachyrhinosaurus, Zalmoxes, Triceratops, Edmontosaurus, velcí azhdarchidi, a bude toho zřejmě ještě mnohem víc! Prehistoric Planet je prvním velkým dokumentem o dinosaurech vyrobeným BBC Natural History Unit od roku 2011, kdy vyšel cyklus Planet Dinosaur, vyprávěný již zesnulým Johnem Hurtem. Zoolog Darren Naish pracoval na seriálu jako konzultant. Vyobrazení prehistorických zvířat v Prehistoric Planet jsou v souladu se současnými vědeckými poznatky. Je opravdu, na co se těšit! Seriál bude uveden ve dnech 23. až 27. května 2022 na streamovací službě Apple TV+; každý den vyjde jeden díl. Hudbu k seriálu složil velikán filmové hudby Hans Zimmer (Batman Begins, The Amazing Spider-Man 2, Man of Steel, The Lion King, Planet Earth II). 


Earth's Great Rivers II

Druhá série dokumentárního cyklu BBC Earth's Great Rivers byla premiérově vysílana na stanici BBC Two letos v březnu a dubnu; první díl věnovaný řece Zambezi byl uveden 18. března. Věnoval se různým zambezijským živočichům, od slonů, hrochů a pakoňů až po různé druhy ptáků. Druhý díl byl zaměřen na Dunaj, a prozkoumal různé habitaty, kterými tato řeka v 19 evropských zemích protéká. Tato epizoda se premiérově vysílala 25. března. Poslední díl, věnovaný Yukonu, byl uveden v pátek 1. dubna, a mj. ukázal zajímavé akrobatické kousky lososů, medvědy a rysy a další živočichy, pro které tato řeka v Kanadě a na Aljašce představuje neopomenutelný zdroj. Seriál v originále vypráví britský herec David Oyelowo (Selma), a jeho producentem je Andrew Murray (A Year in the Wild). První série tohoto cyklu byla uvedena v roce 2019, a též sestávala ze tří epizod - věnovaly se Amazonce, Nilu a Mississippi. 


Portugal: Wild Land on the Edge

V tuto dobu nejnovějším přírůstkem do rozsáhlého cyklu PBS Nature je hodinový dokument Portugal: Wild Land on the Edge, který bude mít na této americké televizní stanici premiéru ve středu 27. dubna 2022. Dává si za cíl představit divákům různé habitaty Portugalska a jejich zvířecí obyvatele. Můžeme se těšit na chameleony, na mořské koníky, uvidíme různé obyvatele podmořských kaňonů, ptačí migranty, největší evropské zástupce pavoučí čeledi Lycosidae lovící ještěrky, dočkáme se i plameňáků... Film bude napěchovaný portugalskou zvířenou. Jeho režisérem a scénáristou je Gernot Lercher (Erlebnis Erde). Pro úplnost uvedu, že tento dokument byl vyroben v roce 2020 pro ORF, ale až nyní bude premiérově vysílána jeho anglická verze (do této doby nebylo možné jej zhlédnout v angličtině), vyprávěná Jamesem Luriem (Gotham). Hudbu k dokumentu složil Kurt Adametz (Natur im Garten).


Ve zbytku jara nás bude čekat ještě spousta dalších přírodovědných filmů a seriálů. Na konci května a v první polovině června se samozřejmě, jak je už zvykem, bude během tří týdnů na BBC Two vysílat Springwatch. Zatím k nové sérii nebyly zveřejněny nějaké detailní informace, ale řekl bych, že můžeme očekávat návrat Chrise Packhama, Michaely Strachan, Iola Williamse a možná i Gillian Burke, ne-li dokonce Megan McCubbin. Nové přírodovědné dokumenty jsou na BBC uváděny prakticky každý měsíc, takže o ně i v květnu a červnu jistě nebude nouze. Pokud jste nečetli můj článek shrnující novinky o tvorbě Nigela Marvena, najdete ho zde. Nigel právě skončil natáčení dokumentu El Salvador: Untamed, a zřejmě se brzy přesune do Slovenska, kde začne natáčet nový snímek "Divoká příroda Slovenska s Nigelem Marvenem". Tyto filmy však vyjdou s největší pravděpodobností až v roce 2023.

V létě napíši další článek tohoto typu, shrnující informace o nových přírodopisných dokumentech!

sobota 23. dubna 2022

The Cryptid Queen (10/10)

Má obrovskou moc. Nezná slitování. A celý svět se před ní třese. V této dimenzi sice Sabine Leroy zemřela, zabita kulkou vypálenou z pistole Sama Webera v kanadském Yellowknife, jež proťala její srdce. Ale z hlubin mnohovesmíru, z nekonečna paralelních světů, přišla jiná verze Sabine, která si říká Královna kryptidů. Následována svou armádou vyhladovělých, brutálních monster, přišla si náš svět podmanit, stejně jako si již podmanila desítky a desítky Zemí v jiných vesmírech. Zde se však setkala s problémem - Pierre Leroy jí nehodlá umožnit, aby planetu ovládla. Francouzský Lovec kryptidů je v současnosti jedním z nejmocnějších lidí, stal se z něj velký egoista označující se za ochránce planety, a je paranoidní. Stojí sice proti Sabine, ale o svobodu lidstva mu jakožto člověku monitorujícímu pohyb prakticky každé bytosti na planetě - pomocí satelitů - rozhodně nejde. Když se ukázalo, že nechal Jacku Owenovi zabudovat do oka čip v psychiatrické nemocnici v Ciudad de Panamá, aby se mu anglický přírodovědec nemotal do cesty, a když se Lovci kryptidů dozvěděli, že nelegálně držel ve špicberské základně odchycené kryptidy a tři členy zločinecké organizace Čtyři hlavy, rozhodli se proti Pierrovi bojovat. Pierre si však na svou stranu získal svou dávnou kamarádku Curupiru a její společníky Juana Paredese a Caiporu, přičemž jim slíbil, že nechá Amazonii vyhlásit velkou chráněnou rezervací. Sabine z meetingu politických lídrů v Hamburgu unesla britskou premiérku Ishitu Burmanovou, a pak si přišla do Langley pro Pauline Jetkinsovou a malého Deana Owena. Pomocí přístroje, jehož základem byly Jackovy telepatické korunky z jiných dimenzí, hodlá Sabine prostřednictvím těchto tří zajatců ovládnout mysli všech lidí na planetě, a donutit je stát se poddanými. Královna kryptidů je přesvědčena, že lidé nejsou nic víc, než stádní zvířata, biologicky předurčena k následování vůdců. Lovci kryptidů s ní samozřejmě tento názor vůbec nesdílejí. Podaří se jim však Sabine zastavit? Jaká cena bude muset být zaplacena za záchranu lidstva, existuje-li vůbec šance nebezpečnou diktátorku porazit? Strany jsou určeny: Sabine vs Pierre vs Jack. Kdo z nich zvítězí? Kdo z nich padne? Kdo z nich zahyne strašnou smrtí? A proč je teď, když je svět svázán chaosem, Archibald Quartermaine tak klidný, a kreslí si v ruinách Langley obrázky aktérů tohoto dramatu? Ví snad zase něco víc, než ostatní? Proč vlastně nechal Langley zničit, a umožnil Sabine, aby unesla Pauline a Deana? Měl snad Pierre někdy litovat ztráty Sabine, když by se z ní i v tomto vesmíru mohla vyvinout mocichtivá zrůda? A jaká je vlastně o lidech pravda? Potřebují vůdce? Nebo se dokáží zorganizovat sami, a fungovat na stejné rovině? Tolik otázek... Předposlední část ságy o Lovcích kryptidů se blíží ke svému konci. Možná to nebude takový konec, ve který doufáte. Možná... Možná ten masakr na Svaté Lucii učiní ze světa ještě horší místo k životu. Možná se naši přátelé budou válet v krvi, s usekanými končetinami, se zlomenými srdci... Vždyť naděje již ve světě Lovců kryptidů dávno umřela.

THE CRYPTID QUEEN, ČÁST DESÁTÁ:
"Jen pojďte, vy bastardi," zasyčel skrze zuby Pierre, "roztrhám vás. Všechny vás do jednoho roztrhám!" Zmáčkl tlačítko vedle kniplu, a zpod křídla letounu LWD-309 vyletěla malá červená raketa, zaměřená na Cryptodactyl. Marvin letoun okamžitě otočil, raketa jej však následovala. "Držte se, lidi! Jestli nejste připoutaní, teď je nejlepší chvíle sáhnout po pásu!" varoval své přátele Marvin, a prudce s letounem klesl. Přitom jej obrátil vzhůru nohama. Vilhelmovi se udělalo špatně, a dal to hlasitě najevo. "Hele, pozor na můj ksicht!" zařvala na něj Barbara. Vilhelmovi se znovu sevřelo břicho, a natočil se k Nanami. "Na můj taky!" varovala ho bývalá japonská zločinka. Cryptodactyl se ponořil pod vodní hladinu. "Těsnění - 98 %," informovala posádku přeprogramovaná Gabrielle. "Jenom 98 %? Co to má sakra znamenat?!" zařval Marvin. Nato ho do čela trefil prudký, byť tenký proud mořské vody, jež divoce pronikla nepatrnou škvírou pod předním oknem letounu. "Tohle vůbec není dobrý! Jestli se voda dostane na ovládací panel, jestli vnikne mezi kabely... bouchnem!" vykřikl Marvin. "Dřív nás ale dostane ta raketa, jestli nezrychlíš, kámo!" vykřikl Vilhelm, drže si ústa. "Mère de Dieu! Blíží se k nám! Ça va nous chier! Ça va nous faire de la merde!" zařval hrubě Gerard Baffier. "Ksakru už!" vykřikl Marvin. Podařilo se mu s Cryptodactylem pod vodní hladinou pohnout tak, aby ho raketa v poslední chvíli minula. Téměř vletěla do vyběleného korálového útesu, včas se ovšem obrátila, a zamířila přímo k přednímu oknu. Marvin zapnul trysky, a Cryptodactyl vyletěl z vody. Mířil prudce nahoru, jako vzlétající raketoplán odlétající do kosmu. "Já už to neudržím! Už to fakt neudržím!" vykřikl Vilhelm. Tien ho chytila za ruku. "Nenech se tím ovládnout! Uklidni se, Vilhelme! Buď sám sebou!" snažila se ho uklidnit. "Já nemluvím o mých alterech, Tien! Mluvím o tom, co mi bublá v břiše! Chce se mi blít!" vykřikl Vilhelm. "Jestli to uděláš, vyhodím tě ven," sykla na něj Barbara, "protože to poletí na mě! Do Cryptodactylu náhle vrazila pětice ptakoještěrů, jež se odtrhla od hejna terorizujícího část týmu v Qualibou. Jeden z nich se přilepil na přední sklo, a pokusil se jej svým zobákem probodnout. Pak ale dostal ránu laserovým paprskem, bolestně vypískl a sletěl dolů. "Tos byl ty, Marvine?!" zeptala se Tien. "Ne, to byla ta francouzská svině! Podívejte se na pravobok!" zařval Faldbakken. Z letounu LWD-309 vyletěla další raketa. "Proč toho pterouše sestřelil, když nás chce furt zabít, pošuk jeden?!" vyhrkla Nanami. "Protože nás chce sejmout sám. Tak moc je sebestředný. Nechce, aby nás dostala zvířata jeho sestry," odpověděla Tien. Marvin prudce trhl kniplem, a zmáčkl tlačítko po své levici, načež se z boku Cryptodactylu vysunula elektrická puška, a novou raketu sestřelila. "Kámo, tos moh udělat i s tou první!" vykřikl naštvaně Vilhelm, a pak dal naposledy, a nejhlasitěji najevo svou nevolnost z Marvinovy aeroakrobacie. "Ta puška střílí jenom z boku, nedá se s ní hýbat, a Pierrova raketa je věčně za námi nebo před námi! Ono to není tak lehký, víš, Vilhelme?!" bránil se jamajský technik.

"Letí na nás další ptakoještěři! Bože, to je hejno... Jste si jistí, že tam dole Jacka a ostatní nezabili?!" zakřičela Tien. Přední sklo náhle obalily desítky pterodaktylů, a mocně do něj klovali. Marvin zamířil s Cryptodactylem opět k vodní hladině. Raketa, která letoun dosud následovala, vrazila do několika létajících plazů, a ve vteřině z nich učinila popel. Rozprskl se po obloze. "Salauds! Je t'aurai, Marvin! Je vous aurai tous!" zařval Pierre, a z pušek na křídlech LWD-309 vystřelil čtyři laserové paprsky, směřované ke Cryptodactylu. Ten dostal přímý zásah. "Kruci! Ta svině... Ta svině!" zařval bolestně Faldbakken, a narazil čelem do Nanamina sedadla. Jeden z laserových paprsků pronikl zadkem letounu, a zasáhl Faldbakkena do kříže. V agonii řval, kroutil se na svém sedadle a v šoku se snažil popadnout dech. Jen co si toho zbytek posádky všiml, Cryptodactyl se celý zachvěl. Na jeho levém křídle se po výskoku z LWD-309 ocitl Juan Paredes. Do boku letounu zaryl svou pěst. Cryptodactyl se ve vzduchu celý otočil, a sletěl k písčitému pobřeží. Posádka šílela. Dvacet metrů nad pláží se Marvinovi za strašného řevu povedlo letoun vyrovnat tak, aby alespoň tvrdě přistál. "Gabrielle, vrhnout křídla, úhel 85°! Teď!" vykřikl Marvin. "Děláš si srandu?! Křídla potřebujeme, ne?!" zařvala Tien. "Teď už ne," zašeptal s klidným vědomím Marvin. Špička letounu se zanořila do písku, jenž pád ztlumil. Křídla se od letounu prudce odpojila, a vyletěla směrem k LWD-309. Juan, stále se jednoho z nich držící, vykřikl zděšením. Narazil do Pierrova předního skla, a nadlidsky silného Francouze vrhl ke Curupiře, a oba je vtlačil do šuplíků s lékárničkou v zadní části letounu. Pravé křídlo Cryptodactylu proťalo střechu LWD-309, a ten zamířil do moře. "Merde!" ozval se z poničeného letounu Pierrův křik, než jej zcela obalily neklidné karibské vody.

"Co bude, až Zemi ovládneš?" zeptal se Jack Královny kryptidů. "Co je ti vůbec do toho?" pousmála se Sabine. Učinila několik kroků, a k anglickému přírodovědci se přiblížila. "Uděláš si tu z lidé své otroky, a pak...? Žila šťastně až do smrti? Nebo... Nebo půjdeš po další verzi Země?" tázal se dále Jack. "Možná," řekla s drzým úsměvem Sabine, "ani jsem o tom moc nepřemýšlela. Není dobré mít velké plány. Impérium se nejlépe buduje postupně, krůček po krůčku, bez grandiózních představ... Kdybych si sérii Zemí za sebou, ovládaných mnou, představila na začátku, možná bych se nikdy nedostala sem. Není dobré mít velké plány." "Naprostý souhlas," řekl Jack, "nejlepší je jít krůček po krůčku." Sabine se usmála. "Jsi psychopat, Jacku," řekla mu. "No, nejsme od sebe moc odlišní. Proto jsme k sobě měli tak blízko - já, ty, Pierre. Ta původní trojka, když se nad tím zamyslíš, není nic jiného, než malá skupinka egoistických snílků, kteří si dělají, co chtějí, a neberou přitom v potaz osud ostatních. Tímhle způsobem jsme si krásně na svou stranu získali lidi, není to tak?" reagoval na to Jack. Maya se na něj podívala s velkým překvapením v očích. Její otec věděl, co na Sabininu provokaci říci. "Setkala ses s jinými verzemi Jacka Owena z různých paralelních světů," pokračoval Jack, "pak jistě dobře víš, co jsem zač. A taky víš, co nejsem. Nejsem srab, Sabine. Ale ty, ty jo... Já jako správný psychopat lidi manipuluju, tahám za nitky, ale opatrně, vypočítavě... Kdežto ty, ty jdeš do všeho po hlavě, moc riskuješ. Vidím to v tobě, viděl jsem to i ve staré Sabine, která obývala tento svět... Ta patologická touha... ovládat ostatní. Jenže ti chybí vypočítavost, chybí ti trpělivost. Jsi jenom úchylná blbka, Sabine. Jsi zraněná, vidím ti to na očích. Proto ta sebestřednost, proto ta touha po nadvládě... Že by snad... tvůj tatínek? Nebo strýček? Sabine? Byl to on, kdo... No to snad ne!" Jack se začal smát. "Tebe už někdo ovládal, že? A právě kvůli tomu víš, jak ovládnout ostatní," pokračoval. Sabine byla celá bledá. "Jacku... Co to děláš? Co to kecáš?!" vykřikla Pauline. "Snažíš se mě provokovat, Jacku? Snažíš se naznačit, že mi někdo ubližoval, a proto..." sykla Sabine. "Jo. Protože jako správný psychopat hledám, odkud ta touha pramení, Sabine... Pramení to z bolesti," usmál se Jack. Když ta slova říkal, připadal si, jako někdo úplně jiný. Snad umožnil své mysli, aby ji ovládl osmnáctiletý mladík, který k němu minulý podzim promlouval stejným způsobem. Mluvil k Sabine tak, jak k němu mluvil Dan Leahy - a ty narážky, to tahání nepříjemných vzpomínek, dělaly své.

"Víš, já byl vždycky tak trochu detektiv, Sabine," pousmál se Jack, "vím o tobě všechno. Moc bych se divil, kdybys byla v nitru jiná, než Sabine, se kterou jsem spolupracoval, a se kterou jsem založil Lovce kryptidů. Neseš si z dětství velké trauma... Je to tak, že?" Sabine mlčela, a dívala se na něj s obrovským naštváním. "Myslíš si, že jsi teď silnější... ale ono to tak není. Jsi slabá, Sabine. Vždycky jsi byla! Vždycky jsi byla malá, slabá, neschopná holka, a teď jsi jenom zahořklá, a cynická, a totálně směšná!" řekl se zubatým úsměvem Jack. "Ty idiote jeden, já tě roztrhám na kusy!" zařvala Sabine, vytáhla z opasku dýku z meteokolosia a skočila na Jacka. Náhle se však před ní otevřel portál, a ona jím nechtěně proletěla. Jack pohlédl na Mayu. "Chci si s ní něco vyříkat... Pak se vrátím sem," řekla Jackovi, "ty helmy jsou napojené na zaghula, na ten 'strom'. Musíš ho vykořenit, jedině tak zajatce osvobodíš." Pak sama proskočila portálem, a ten se uzavřel. Jack se podíval na Pauline. "Jacku, cos jí to říkal? O čem jsi to mluvil? Zněl jsi hnusně! Totálně zkaženě! Neříkej mi, žes jí provokoval tím, na co myslím," řekla mu vyčítavě. "Pauline, někdy musíš říct ty nejhnusnější věci, abys zachránila svět," řekl jí Jack. "Doufám, že fakt nejsi psychopat," reagovala na to Pauline. "S mým mozkem je špatně skoro všechno, ale antisociální opravdu nejsem, to mi věř," usmál se na ni Jack. 

Haruko, Vinaya, Bone Shatterer, Harvey a Fahad mezitím bojovali s ptakoještěry o kus dál u Sulphur Springs. "Fahade, pozor! Za tebou!" varoval svého manžela Harvey, ale ne včas. Jeden z pterosaurů se bývalému arabskému agentovi zakousl do zad. Fahad vykřikl bolestí, avšak jako správný profesionál strčil ruku za záda, a zakousnutého pterosaura odstřelil laserovou pistolí. "Doufám, že nebyl jedovatý!" zasmál se Fahad. "To já doufám taky, že nemají jedovaté hryznutí," ozvala se Haruko, "jinak bych už byla toxinem napěchovaná!" "Kolik kousnutí?" zeptala se jí Vinaya, a odstřelila od ní pterosaura, který se japonské bojovnici chystal ukousnout ucho. "Nejmíň šest, ale možná jsem některé ani nevnímala," odpověděla Haruko. "Sakra, jak amatérka," zasmála se Vinaya, "mě kousli jenom třikrát." "Tohle je šílené! Odkud se ta zvířata berou? Z pekla?! Vždyť je jich tu čím dál víc!" zakřičel Bone Shatterer, pterosaury celý obsypaný. Pár z nich se mu podařilo roztrhnout na dvě půlky, ale spousty dalších i se svými nadlidskými schopnostmi nedokázal ani trefit pěstí. "Měli jsme se líp vybavit! Kdybychom měli tu Marvinův zvukový box, už bychom je dávno paralyzovali!" vykřikl Harvey. A jako na zavolanou náhle před Harveyho nohama přistála malá černá krabička s velkým fialovým tlačítkem. "Bože... Lidi, máte vatu do uší?!" zařval na své přátele Harvey. "Co? Chceš nám pustit nějaký hustý song? Jen do toho, třeba se nám bude bojovat líp," odpověděla Vinaya. Tu bolest už všichni znali. Mohli na ni být připraveni. Oni ano, pterosauři ne. Šíleně hlasitý zvuk létající příšerky v pár vteřinách odrovnal. Na scéně se objevil Marvin, následovaný svými přáteli, přeživšími pádu Cryptodactylu. "Lidi, rychle na nohy! Vilhelme, promasíruj jim trošku chodidla! Tien, ty taky! Ať tu neleží moc dlouho!" zvolal na své kolegy. "Marve, Faldbakken se ztrácí... Ta rána je moc hluboká!" informovala ho Barbara. Nanami a Baffier pomalu táhli bělovlasého Nora do kaldery. Měl ovázaná záda, a úpěl strašnou bolestí. Umíral. "Myslím, že to není náš jediný problém, Barbaro," řekl na to Marvin. Když se země třikrát otřásla, bylo jasné, že od moře ke kaldeře přeskočilo několik pořádných siláků. Pierre, Juan a Curupira, nesoucí na svých svalnatých rukou jak Caiporu, tak jejího čuníka pekari, dorazili.

"Podívej, Pierre. Všichni jsou stále naživu," řekla Curupira francouzskému Lovci kryptidů. "Bohužel. Poraďte si s nimi. Ale hlavně je, merde, zastavte, než provedou nějakou blbost! Zničte je!" vykřikl Pierre, a jediným skokem se přemístil k zaghulovi, a tedy i k Jackovi. "Tak se znova potkáváme," usmál se Pierre na svého starého přítele, "dneska, doufám, už naposledy." Jack, který obcházel s laserovou pistolí v ruce zaghula, a snažil se zjistit, kam ho má strefit, aby stromu podobný netvor Pauline, Deana a Ishitu pustil, schválně nevěnoval Pierrovi moc velkou pozornost. "No, co na to řekneš, Jacku? Tys měl vždycky hlavu plnou nápadů, a teď... teď tě nenapadá nic?!" zařval na něj Pierre. "Pierre, kdybys mě chtěl připravit o život, udělal bys to už dávno... Tahle hra, kterou hraješ, by byla účinná na někoho, kdo tě nezná, ale já o tobě vím všechno. Stalo se z tebe monstrum, ale... ne tak velké monstrum na to, abys mě chladnokrevně zavraždil," řekl mu Jack. "Jak to můžeš vědět?" pousmál se Pierre. "Protože sis už vylil zlost na Kate, a nedokážu si úplně představit, že bys podobnou zrůdnost provedl i mě nebo ostatním členům týmu," odpověděl Jack. "Mýlíš se, ty parchante. Roztrhám tě," usmál se Pierre. Přiblížil k Jackovi ruku opatřenou dlouhými keratinovými drápy. "Nejdřív budeš muset roztrhnout tenhle spandex. Víš, co znamená. Víš, jaký je jeho význam! Jsi Lovec kryptidů, Pierre? Nebo jsi fašoun, co chce mít pod kontrolou celý svět, a ve své paranoie zabíjí své přátele? Zatímco o tom budeš přemýšlet, dej mi čas najít kořeny tohohle stromu, a prostřílet je. Jestli chceš tuhle planetu opravdu zachránit, tak mě to nech udělat. Jinak tvoje sestra, pokud se teda vrátí, jako že nejspíš ano, ovládne mozky všech lidí na Zemi... To snad víš, ne?" řekl Jack. "Nejdřív tě zabiju, Jacku, a pak sám planetu zachráním. Nikdo jiný mi nebude stát v cestě," zasyčel Pierre. Zamířil pěstí do Jackova obličeje. Anglický přírodovědec zařval. Jeho nosní kost se zlomila. Páska mu odletěla z prořezaného oka, a okamžitě se mu do něj dostal štiplavý, sírový prach. Pierre se zachechtal. Líbilo se mu takto Jacka trápit.

"Proboha, Pierre, ty jsi opravdu blázen! Víš, co je v sázce?! Nejenom životy mé přítelkyně, syna a jediného slušného politického lídra Británie za posledních čtyřicet let... ale životy všech na světě! Můžou se z nich stát otroci! A ty mě tady hodláš umlátit k smrti jenom proto, že..." vyhrkl Jack. "Nemůžu... nemůžu tě nechat tuhle planetu zachránit. Já jsem ochráncem planety, Jacku," řekl mu Pierre. "Poslouchej, vyřešíme to později!" vykřikl Jack. "Žádné později! Hlavu ti urvu teď, ty zrádče!" vykřikl Pierre. Skočil k Jackovi, zvedl ho ze země, a dal mu další ránu pěstí. A ještě jednu. Jack vyplivl krev, nato zmáčkl spoušť laserové pistole, a propálil Pierrovi břicho. "To je ono... To je ono, Jacku! Trochu života do toho umírání, trochu nadšení do toho boje! Aspoň mi vystřel ten žaludek!" rozchechtal se Pierre, a kopl Jacka do břicha. Ten vyprskl ještě více krve. "Pierre, nevzpomínáš si snad na..." Další rána do břicha. "Nevzpo..." Další vyprsknutí krve. "Na ty časy, kdy..." Obličej v sírovém prachu. "Běhali jsme po světě... Monstra z Aricy..." Zlomené prsty. "Nikaragua... Kongo... Tvá návštěva mého starého domu v Kostarice..." Pierre chtěl Jackovi zařezat drápy do krku, ale zastavil se. "Vždyť jsme byli léta přátelé! A pořád jsme, aspoň v to věřím. Ale... z tebe se stalo něco úplně jiného, Pierre. Jsi někým úplně jiným, než jsi býval! Musela to být ztráta Kate, a to byla moje chyba. Už jsem ti to přece říkal! Jenže s tebou to šlo z kopce, podívej se na sebe... Jsi teď monstrum, Pierre. Stavíš se nad celý svět. Říkáš, že ho chráníš... A přitom řežeš svého nejlepšího přítele. Kdo ti tehdy pomohl postavit se na nohy ve Venezuele? Kdo ti vyrobil sérum po mutaci v Ru'vvu, abys nebyl zeleným monstrem s dlouhými špičáky napořád? Kdo vyrobil lék pro Kate, aby se z kómatu třeba jednou vrátila, než si jí sám zabil? Kdo stál vždycky při tobě, když jsi naříkal po smrti Sabine? Pierre, vždyť já jsem tvůj přítel! Všichni jsme tví přátelé! Nenech tu paranoiu, aby tě ovládla..." promlouval k němu Jack. Pierre s ním šlehl o zem, a opřel svá záda o zaghula. Vnořil prsty do svých očí. "Jacku? Co jsem vlastně zač? Proč tohle dělám?" "Říkal jsem to..." "Ne! Co jsem zač?" V Pierrových očích se objevilo něco zvláštního. Snad to bylo uvědomění si svých chyb? Snad to byla zloba vůči sobě? Jack měl pravdu. Pierre ho zavraždit nedokázal. A teď, když mu drápy prořezané oči slzely, si to sám moc dobře uvědomoval.


"Co jsi to udělala, Mayo?! Zasloužil si zemřít, stejně jako každý neposlušný poddaný! Urážel mě... Dělal si ze mě legraci... Zabránila jsi mi ho zabít jen proto, že je to tvůj otec?!" křičela Sabine na Mayu v podivném světě se zářivě žlutou oblohou. Obě stály proti sobě na rudém písku, Sabine svítilo do očí oranžové slunko, a obklopovala ji smečka třínohých šupinatých potvůrek s bobřími zuby, sedmi fialovýma očima a rejnočími ocasy. Všechny byly namířeny proti Maye. "Královno... Sabine... Já už ti nemůžu sloužit. Nemůžu stát při tobě, zatímco vraždíš nevinné, a podmaňuješ si jednu verzi Země za druhou... Došla jsem k přesvědčení, že to, co děláš, je šílené. Přidala jsem se k tobě, protože jsem byla zraněná, traumatizovaná, a nikdo jiný mi nepomohl... No, ty jsi mi taky nijak nepomohla. Udělala sis ze mě svou pomocnici a nechala jsi mě zabíjet a zabíjet, jako by mě to snad mělo... já nevím, vyléčit? Myslela sis, že lékem na prožití těch nejhorších věcí je mstít se ne jednomu, ale stovkám vesmírů?" řekla Jackova dcera Královně. "Děláš si ze mě legraci, Mayo? Po všem, co jsme spolu prožily, se hodláš postavit proti mě? Jen proto, že tě tvůj otec zmanipuloval a přesvědčil tě, že tě opravdu zachránil... čím? Tím, že tě nechal v mládí dokola trpět v rukou úchylných vojáků? Nebuď slepá, Mayo. Slyšela jsi, co říkal mě. Jak zneužil znalost Sabine z toho jeho vesmíru k tomu, aby mě... aby mě naštval, aby mě vyprovokoval! Je to psychopat, jak jsem říkala!" zařvala Sabine. "Možná jsme všichni psychopati," řekla na to Maya, "ale za nejhorší čin, který kdokoliv může provést, považuji ovládnutí myslí celé lidské populace! To není ani vláda, vedení... Je to čiré bláznovství! Říct, že jedině tebe mají lidé následovat, to zní jako... Proboha, proč jsem na to nepomyslela dřív? Proč jsem se vůbec nechala zmanipulovat tebou?! To ty jsi to zlo, Sabine! Všechno ostatní je irelevantní! Poslouchala jsem někoho, kdo si ovládáním ostatních kompenzuje svoje vlastní potíže!" "Teď mě už vyloženě urážíš, mé dítě," pousmála se Sabine, "a za to si zasloužíš zemřít. Sloužila jsi mi dobře, Mayo. Dobyly jsme toho spolu spousty. Kolik Zemí je jen poddáno Královně kryptidů díky tvé pomoci! Ale stejně jako Sam, i ty jsi mi teď k ničemu. Do pekel s tebou, ty zrůdo jedna!" Vrhla po Maye dýku z meteokolosia, avšak Jackova dcera se včas teleportovala pryč.

Znovu se objevila za Sabine, a z jejího opasku strhla ovladač k vytváření portálů. Nato však zavyla bolestí. Jedna z třínohých příšerek obklopujících Sabine totiž vystřelila rejnočí trn z báze svého ocasu. Kostěný výrůstek projel Mayinou pravou rukou skrz na skrz. Sabine se otočila, a vrazila jí pěst do obličeje. Maya odletěla o pět metrů dál, a její zkrvavený obličej zmizel v rudém písku. "O co se snažíš, ty hloupá? Víš, že mě nedokážeš porazit! I kdybys mě tu nechala, mám tu spojence - v téhle i jiných dimenzích se nachází zvířata, která mne následují!" zasmála se Sabine. "Zvířata, která sis zotročila," opravila ji Maya. "Přestaň kecat o otrocích. Poddaný nerovná se otrok!" zařvala Sabine. "Schválně, jak dlouho ti teda bude trvat, než tě tví 'poddaní' z téhle dimenze dostanou," zasyčela Maya, a zmáčkla tlačítko na svém ovladači. Opět zmizela, a tentokrát se již nevracela. Sabinin ovladač k vytváření portálů si odnesla s sebou. "Zabiju tě, Mayo. Nezasloužíš si nic jiného, než smrt. Za tuhle neposlušnost..." řekla nahlas Sabine, odplivla si, a pak se otočila ke skupině třínohých potvůrek. Hrubě jednu z nich zvedla ze země, a nalomila jí páteř. Mrskající se zvíře pak Sabine vhodila mezi ostatní, vyšpulila rty, a učinila pomocí nich sotva slyšitelné zvuky. Stádečko třínožců ji okamžitě navedlo k nedaleké jeskyni, v níž byl otevřen portál do jedné ze Zemí v mnohovesmíru. Sabine jím proběhla, a stanula v poničeném New Yorku. V ulici potkala nemocného mladíka, oblečeného pouze v zelených trenýrkách a bílém tričku. Kůži měl po celém těle pokrytou obrovskými, rudými puchýři. "Kde je tu sklad přístrojů umožňujících cestování mnohovesmírem?" zeptala se ho. "Běžte někam," řekl jí mladík. Sabine i jemu zlomila páteř. Kroutil se na zaprášené silnici, a něco nesrozumitelného vykřikoval. "Tak kde je?! Buď mi to řekneš, nebo ti utrhnu ruku a nacpu ti jí do té tvé nevymáchané huby!" zařvala mu do obličeje Sabine. Ale mladík byl příliš těžce zraněn, aby jí byl schopen něco říci. 

Nemít na své straně nikoho nebylo tak příjemné, jak si Sabine myslela. Bez Mayi a bez Sama neměla vlastně nikoho - žádnou oporu. A její takzvaní poddaní k ní rozhodně moc úcty neměli, alespoň ti z řad lidí. V poničeném velkoměstě nalezla pár dalších lidí. Pětapadesátiletý bezdomovec se hřál u ohníčku v prostorech starého metra, a bavil se s velmi lehce oblečenou mladou slečnou. Jakmile se před nimi objevila Sabine, slečna se jí postavila do cesty. "Tenhle je můj. Běž si hledat zákazníky jinam," okřikla ji. "Co si to dovoluješ, huso jedna? Víš, kdo já jsem?!" vykřikla na ni Sabine. "Tohle je můj rajón," řekla jí slečna, a vytasila na ni pistoli. "Jsem Královna kryptidů," řekla naštvaně Sabine, a zlomila jí ruku. Ještě jí prokopla hruď, a hodila ji na koleje. "Starouši, kde je tu sklad přístrojů k vytváření portálů?" zeptala se Sabine bezdomovce. "Kolik chcete zaplatit?" zeptal se starý muž. "Co si to dovoluješ, ty zavšivenče?!" zařvala na něj Sabine, a utrhla mu hlavu od těla. V polorozbořené Empire State Building našla tříčlennou rodinu. Starší tatínek právě sypal do hrnce s vodou rýži. Mnohem mladší maminka chovala dvouletou dcerušku, a zpívala jí písničku Itsy Bitsy Spider. Ani jeden z nich nevěděl, kým Sabine byla, přestože tuto verzi Země měla již dobytu! Otci utrhla obě ruce, roztrhla nevinné děťátko na dva kusy, a když jí i šokovaná, brečící matka nebyla schopna říci, kde se ten sklad nacházel, vyhodila ji Sabine z patnáctého patra na ulici, čímž ji zabila. Takto to pokračovalo do té doby, než Sabine sklad s ovladači k vytváření portálů sama našla. Vyhubila přitom většinu populace New Yorku, v této dimenzi ponechaného po invazi Shai'ri v dezolátním stavu. Mimozemšťané se ještě pořád po Zemi proháněli, a Sabine jich také několik připravila o život, když se jich na sklad vyptávala. 

Když Sabine dorazila zpět na Svatou Lucii na Zemi, kterou se snažila dobýt, čekalo jí překvapení. Zaghul byl poražen. Pauline, Dean a Ishita byli volní, a stáli v jedné řadě spolu s Mayou, Pierrem, Curupirou, Caiporou, Juanem, Jackem, Vinayou, Haruko, Tien, Vilhelmem, Marvinem, Barbarou, Fahadem, Harveym, Nanami, Gerardem a Bone Shattererem. Trpící a umírající Faldbakken ležel u kořenů zemřelého zaghula, a zatínal zuby. Po vzoru ostatních i on svíral v rukou laserovou pistoli, připraven uštědřit Sabine ránu. "Takže jednadvacet proti jednomu, jo? Nebo se počítá i to malý čuně? Dvaadvacet? To je trošku moc, ne? Budeme to muset nějak vyrovnat," pousmála se Sabine, otevřela další portál, a z něj vyběhlo deset démonických psů black shucků. Z další brány do jiné dimenze vyletěli tři mothmani. Curupira zapískala, a sovám podobní mimozemšťané rázem přistáli, a zahleděli se na Sabine. Upřeli na ni své rudé zraky, připraveni roztrhat ji. Black shuckové se po Curupiřině zaštěkání také zastavili, a okamžitě začali na Sabine vrčet. "Chcete proti mě obrátit mou armádu?" zasmála se Sabine. "Už se stalo, Sabine. Byla jsi pryč moc dlouho, víš?" řekl Jack. "A my jsme se mezitím stačili pěkně zorganizovat. Podali jsme si ruce. Všichni. I s těmi, kteří mají místo prstů hnáty," dodal. Curupira zapískala, a na její povel se z nebe snesli přeživší z pterosauřího hejna. Královnu kryptidů zcela obalili. Kousali ji do rukou, nohou, do hlavy, trhali jí uši, klovali ji do očí... Ale Sabine se regenerovala. Z hejna ptakoještěrů celá od krve vyskočila, a zamířila nejprve proti Curupiře. Jedinou ranou pěstí ji odrazila ke stěně kaldery. Pak na ni skočil Juan. Tomu dala Sabine pořádnou ránu pěstí do břicha, ale on jí stačil kopnutím zlomit zápěstí. Nato přišla Sabine opět o oči. Vypálily jí je laserové paprsky z pistolí Lovců kryptidů. "Neustávejte v palbě!" vykřikl Jack. "Nepotřebujeme, aby nám to někdo poroučel!" zvolala Nanami. Maya se pomocí svého přístroje na cestování mnohovesmírem teleportovala k Sabine, a vytrhla jí z ruky její druhý ovladač. Sabine se ji pokusila zasáhnout, ale marně. Maya včas zmizela, a Sabine od ní ještě dostala kopanec do hýždě. 

"O co se tu vlastně snažíte?!" vykřikla Sabine. Vletěla mezi Lovce kryptidů, uštědřila nepříliš silnou ránu Tien, tím rozzuřila její přítelkyni, Vinayu, a dostala od ní plnou sprchu laserových střel do temene. Vilhelm se pokusil Sabine zelektrizovat, Baffier se zase pokusil na ni plivnout, ale ani jednomu se to nakonec nepodařilo. Sabine je složila k zemi. Za chvíli se váleli ve vlastní krvi. Vilhelm se pořádně naštval, a nahradil jej jeho alter, Mawufeasi. Zlostně na Sabine skočil, několikrát ji práskl do hlavy, ale pak zase skončil na zemi, opět v louži krve. Faldbakken po Královně kryptidů pálil, co mohl. Harvey a Barbara jí společně do zad zabodli ostrou větev zaghula, a dočasně ji tak ochromili. Nakonec k ní skočil Bone Shatterer. "Mělo tě napadnout, o co se tu snažíme, Sabine," řekl jí tiše, "ale očividně jsi tak ovládnutá svými emocemi, že... sis to prostě včas neuvědomila. Tvůj problém." Zabodl jí do ramene paralyzační sérum, kterým několik dnů, snad i týdnů zpátky připravil o nadlidskou sílu verzi Sama z jiného vesmíru. Ve chvíli, kdy si Sabine, ve všem tom emočním rozpoložení, snad ještě neschopná vzpamatovat se z bláznivého vraždění v New Yorku v jiné verzi této planety, uvědomila, že přijde o svou nadlidskost, o svou übermenschskost, vydralo se jí z hrdla strašlivé zařvání. Pak zaklonila hlavu. Necítila krk. Necítila ruce, nohy, necítila nic. Ani vlastní jazyk, skřípnutý mezi zuby. Spadla na záda, a úpěla. Z očí jí tekly slzy. Skončilo to tak rychle. Tak rychle! Co teď mohla dělat? Plakala, kvůli žalu, kvůli porážce, kvůli tomu, jak moc jí ublížili. Vždyť ta nadlidská síla byla teď již vším, co měla! Vzali jí její výjimečnost. Koutkem oka pohlížela na Mayu, hluboce oddechující. Ten pocit zrady ze strany své následovnice, snad donedávna i nejposlušnější "poddané", byl tak bolestný! Sabinina mysl byla plna smutku, lítosti a zuřivosti. Kdyby jen mohla, vstala by teď, a všechny by je pozabíjela! Ale ležela tu bezmocná, přilby z telepatického přístroje padaly k zemi z Jackových rukou, rozbíjely se o kameny... Královna kryptidů neměla tento svět ovládnout. A v těchto chvílích, když byl svět zpomalený, umazal v Langley excentrický Angličan vlastními prsty, zašpiněnými od opékaného lidského masa, Sabine na své malůvce její korunu. Už Královnou kryptidů nebyla.

"Vy jste se proti mě spojili... Spolupracovali jste, abyste mě porazili. To je ohavné!" řekla Sabine. "Byla to jediná cesta," odpověděl Pierre, "jediná cesta, jak tě porazit." "Zmanipuloval jsi je, Pierre! A ty, Jacku, ty taky!" vykřikla Sabine. "Ne, žádná manipulace. Sabine, nikdo z nás není psychopat. Ani já, ani Pierre, ani ty," řekl Jack, "nejsme víc výjimeční, než kdokoliv jiný. Kdybys tohle přijala, nikdy bys nemusela trpět." "Ale já jsem výjimečná! A vy si to o sobě myslíte taky!" zařvala Sabine. "Ne, já ničím výjimečný nejsem. To jsem se už naučil. Dostal jsem tvrdou životní lekci," řekl Jack. Tien mu podala plastovou lahev s vodou, a on si konečně vymyl sírovým prachem znečištěnou ránu po vyříznutém oku. "Já taky dostal tvrdou životní lekci. Byl jsem úplně jako ty, Sabine," řekl Pierre. "Byl jsem sebestředný, považoval jsem se za něco, co nejsem. Považoval jsem se za elitu. Elity však neexistují. Všichni nakonec máme být... na stejné rovině," pokračoval. Sabine se začala smát: "Takže nakonec rovnost ctíš, ač jsi prve tvrdil opak?! Směšné, Pierre. Francouzští komouši by byli nadšení." "Komouši? Co to blábolíš, Sabine? Rovnost není věc nějakého komunismu. Každý, kdo to tvrdí, je asi zatvrzelý zastánce autority. A jak už jsme se dozvěděli, jak jsem to ukázal já... autority jsou nestabilní. Ten, kdo vládne, kdo stojí nad ostatními, nikdy není v pohodě," odpověděl Pierre. "Touha po moci nad jinými nikdy nebyla pro náš druh přirozená. Každý má být strůjcem svého osudu," dodal Jack, a dotkl se Pierrova ramena, "tak je to správně. Nikdo nemůže přijít, a lidi si jen tak podmanit, protože si myslí, že má na to právo - protože si myslí, že je výjimečnější, než oni. Sabine, ty... ty si z dětství neseš těžká traumata. Chápu, odkud to pramení, ale..." "Co ty vůbec víš?!" zařvala Sabine, a rozbrečela se. Pauline se opět podívala na Jacka. "O čem to pořád mluvíš? Jacku, nepřeháněj to..." varovala ho. "Není to tak drastické, Pauline," oslovil ji Pierre, "vsadím se, že v každém vesmíru jsme já a Sabine vyrostli v těžkých poměrech. Jo, náš táta a jeho bratr na nás nebyli hodní. Nemyslete si o nich zase tak strašné věci, není to tak, že by nám fyzicky ubližovali, to ne. Fyzicky ne! Ale psychicky, to jo... Sabine a já pocházíme z rodiny elitistů. Lidí, kteří vždycky chtěli být na vrcholu. Přáli si něco v životě dokázat, a taky se jim to dařilo. Trápili nás, tlačili nám do hlav, že se nemáme tolik ohlížet na ostatní. A když jsme s tím nesouhlasili, protože jsme jako děti soucítili s ostatními... Trestali nás různými způsoby. Dát pomocnou ruku klukovi na fotbalovém hřišti pro mě znamenalo mýt po celý rok každý večer nádobí, a když jsem kvůli tomu, že jsem se pak nemohl připravovat na testy ve škole, měl třeba horší známku, následoval už trest fyzický - výprask. Sabine zažívala to samé." "Mlč! Drž hubu, ty kreténe jeden!" zařvala Sabine. Pomalu získávala nad svými svaly kontrolu. "Vím, že v jednom případě táta Sabine dokonce zřezal za to, že přiznala, že nechala ve škole spolužačku, aby od ní při testu opisovala. Byla tehdy v páté třídě. Když tě v jedenácti za altruismus někdo zřeže tak, že si nemůžeš další dva týdny sednout, aniž bys neúpěl bolestí... zanechá ti to psychické jizvy," pokračoval Pierre. "Drž už tu hubu!!!" vykřikla Sabine.

"Očividně to tak bylo i ve vesmíru, ze kterého jsi přišla ty, Sabine, že? Tvoje dětství tam bylo úplně stejné, jako v tomhle vesmíru. Oba jsme si prošli tím elitistickým vyrůstáním, a přestože jsme se v pubertě osamostatnili, a pak jsme šli studovat zoologii - oba dva - nikdy se nám ty jizvy nevyléčily. Proto... proto jsem i já tak nestabilní, Jacku! A vy ostatní! Chápete to?! Mám k tomu prostě predispozici z dětství..." brečel Pierre. Sabine se konečně postavila. Neměla již svou nadlidskou sílu, mocně oddechovala, a motala se jako opilá. "Proč o tom mluvíš, ty hnusná zrůdo? Nechci, abys o tom mluvil! Zabiju tě, Pierre! Tak jako jsem tě zabila v jiných vesmírech!" zakřičela. Pak ale znovu upadla. "Nebojte, měla by být za chvíli v pohodě," řekl Bone Shatterer, "to sérum jí nijak neublížilo." "Sabine," oslovil Pierre svou sestru, "byla to blbost... celá tahle válka byla blbost! Neměl jsem proti tobě jít, ale... nemohl jsem si pomoct! Tolik jsem toho ztratil, že jsem se stal emočně otupělým... A ty taky! Byli jsme přece hodné děti, hodní teenageři... Tohle se z nás nikdy nemělo stát! Nikdy jsme neměli být mocichtivými elitisty! Můžeme to změnit! A hlavně... Propána, vždyť ty ani nevíš, jak rád tě vidím! I když nejsi ta Sabine, se kterou jsem vyrůstal, byť vypadáš stejně a chováš se stejně... Strašně rád tě vidím!" "Přišla jsem o všechno... Nejsem královna... Nejsem Královna kryptidů! Jsem zase totální nula!" vykřikla Sabine. "Jsi moje sestra! Prosím, Sabine... Odpusť mi to, že jsem tě chtěl zabít... Měl jsem být rozradostnělý, měl jsem se snažit tě přesvědčit, že tohle nebyla správná cesta, ale sám jsem byl sebestředný a chtěl jsem moc... Myslel jsem si stejně jako ty, že mít kontrolu nad zbytkem populace je dobrá věc, ale teď chápu, že to tak není... Nějak mi to došlo, nějak se mi vrátilo do hlavy, že... propána, vzpomínáš si na ty doby, kdy... říkala jsi, že... lítali jsme za kryptidy! Vzpomeň si na to! Na doby, kdy jsi mě ještě v tom svém vesmíru nechtěla zabít, na ty doby plné dobrodružství!" Usmál se na ni. Vždyť se znovu díval na Sabine! Znovu hovořil se svou sestrou!

Ale v její tváři se úsměv neobjevoval. "Jsem nula. Totální nula! O všechno jsi mě připravil, Pierre... Vy všichni! Jacku, Same, Mayo... Nemám teď nic!" křičela. "Máš mě," zašeptal Pierre, "podívej se na mě, Sabine! Jsme zase spolu... Já... já tomu nedokážu uvěřit! Zase jsme spolu! Leroyovi jsou zase dvojka, brácha a ségra tak jako dřív, tak jako kdysi, za těch dobrých časů!" Najednou ucítil něco teplého na své ruce. Stékalo mu to po prstech. Byla to krev. Sabinina krev. "Ne! Proboha, ne!" zařval. Sabine držela pevně jeho ruku s keratinovými drápy, a zajížděla si jí do hrudi. Nejspíše si jeho drápy probodla srdce. "Co jsi mi to udělal, Pierre?! Proč jsi mě zbavil statutu královny? Proč jsi mi všechno vzal?!" křičela. "Co jsi to udělala ty?! Vždyť ty ses... Sabine! Sabine!!!" řval Pierre. Ponížena svou porážkou, zabila se Sabine Leroy drápy svého bratra. Uchopila jeho ruku, aniž by si to ve znovu nalezené lásce k ní uvědomil, a použila ji jako zbraň. Zbavena nadlidské síly, zbavena schopnosti regenerace, rychle teď umírala. Konečně přátelské, sourozenecké a láskyplné setkání bylo mnohonásobně kratší, než kterákoliv s bitev Lovce kryptidů a Královny kryptidů. Sabine odcházela. A Pierre brečel. Zhroutil se. Před chvílí chtěl zabít svého nejlepšího přítele, pak se ještě pokoušel zabít Sabine, nato si uvědomil, že si smrt vlastně nezasloužila - že byla vadným člověkem, jako on, a že stejně jako on měla ve své minulosti tolik bolesti! A pak najednou... konec. Potřetí Sabine z Pierrova života odešla. Nedal se utěšit. Všichni se o to snažili, ovšem nešlo to. Byl z něj zase malý kluk. Malý kluk, který nedokázal smrt sestry unést. Vrátil se na začátek. Vzhledem k tomu, kam jej však jeho životní cesta zavedla, a co z něj učinila, byl možná návrat na začátek tím nejlepším, co se mu mohlo přihodit.


"Anarchie má dvě tváře, tvář tvůrce a tvář ničitele. Ničitelé bortí říše; vyčistí plátno z pouhé suti, na němž tvůrci pak mohou vystavět lepší svět. Jakmile je se sutí hotovo, další boření je zbytečné. Takže pryč s výbušninami! Pryč s našimi ničiteli! V našem lepším světě pro ně není místa. Pozvedněme ale číši na všechny naše atentátníky, naše mizery, na ty nepěkné, kterým se nedá odpustit. Připijme na jejich zdraví. A pak... už se s nimi nebudeme vídat," přečetl nahlas svým dvěma dcerám Alan, bývalý uklízeč záchodů z Northamptonu. Grafická novela, kterou napsal, a pro jejíž jméno se inspiroval jménem dalšího uklízeče záchodů, Victora, byla právě vydána. Snad existovaly vesmíry, kde ctitele Glycona inspirovaly k napsání příběhu o svobodě mnohem horší věci. Snad v jiných vesmírech jej k tomu dovedly méně hrozivé události. Ale útok Královny kryptidů, jež si nárokovala celý svět, a hodlala v něm sebrat svobodu všem, jej k napsání tohoto význačného díla dovedl v tomto vesmíru. Mělo teď každému připomínat, jak hrozný svět může být, když v něm chce mít někdo kontrolu nad ostatními. A je jedno, jestli je to paranoidní mladý muž sledující kamerami, drony a satelity každého na planetě, nebo výbušná monarchistka nahlížející na všechny ostatní jen jako na poddané.

Maya si povzdechla. Sledovala v přítomnosti svého otce, jeho přítelkyně a svého malého bratříčka západ slunce z pokoje ve druhém patře základny Lovců kryptidů v jižním Londýně. "Nikdy jsem tě nenechal tomu strašnému osudu proto, že bych chtěl, Mayo. Čekaly tě strašné věci. Měla jsi být před mými zraky zabita, a já to nemohl dopustit. Kéž bych věděl, jak tě zachránit lepším způsobem, pak bys vůči mě tolik nezahořkla. Mrzí mě to. Ale stále žiješ, a dá se ti pomoci," řekl Jack své dceři. "Budu hledat pomoc. A nenechám se už nikým zmanipulovat," řekla na to Maya. "Znamená to, že tu s námi nezůstaneš? V tomto vesmíru bys byla v bezpečí," usmála se na ni Pauline. "Chtěla bys opravdu, abych tu zůstala potom, co jsem tě zmlátila? A tady bratříčka?" zatvářila se smutně Maya. "Byla jsi na tom špatně, ale... vždyť my ti to promineme," odpověděla Pauline. "Moje místo v tomhle vesmíru není. Pocházím ze světa úplně jiného, a chci najít odpovědi... odpovědi, které mi nemůžete dát. Ale děkuji ti za nabídku," usmála se Maya. "Mimoto si myslím, že mě čeká docela zajímavá cesta. A se zajímavou společností," dodala. Gestem Jackovi a Pauline naznačila, aby ji následovali do poradní místnosti, stavěné zrovna tak, jako poradní místnost vypadala v londýnské základně před lety. "Po Faldbakkenově pohřbu se chystáme zmizet," oznámila Jackovi nové plány Tien, "mluvím konkrétně o sobě, Maye, Vilhelmovi, Marvinovi, Vinaye a Haruko. Tým B končí." "A kam chcete zmizet?" zeptal se Jack. Nemohl však předstírat, že to netušil. Ten tajemný výraz v jeho obličeji zkrátka hovořil za vše. "Chceme osvobodit všechny ty Země, které Sabine Leroy dobila v mnohovesmíru. Maya má tři zařízení na cestování paralelními světy. To je dost, ne? Proč je nevyužít?" řekl na to Vilhelm. "Ráda pomůžu osvobodit Země, které byly násilně dobyty," řekla Maya. "Navíc tak druhý tým Lovců kryptidů zůstane jaksi... v akci. Budeme aspoň využitelní, budeme mít smysl, jestli to chápete," dodala Vinaya. Jack zakýval hlavou. "Bude to úžasné dobrodružství," řekl s úsměvem Marvin. "Vzhledem k tomu, jak je Tým B spjatý s mnohovesmírem, nepochybně to k nám sedí," řekla Tien. "A vy teď můžete zavolat Rogeru Neillovi a Akihikovi Yukimurovi, aby... víte, co," řekla Haruko Jackovi. Ten zvedl obočí. "Ano," zašeptal, "přesně tak. Úplně mi čtete myšlenky."

Základna Lovců kryptidů v jižním Londýně po více než roce a půl znovu ožila. Jack, Pauline a Dean se v ní znovu zabydleli, stejně jako Fahad a Harvey se svými adoptovanými dcerami Nicholle a Marilyn. Nefunkční špicberské základně, po které stále měla pobíhat divoká, kryptická zvířata, se Jack hodlal věnovat v budoucnu. Pierre se také do londýnské základny vrátil, ale byl zlomený. Vyčítal si, co se z něj stalo, a mnoho dnů probrečel. Smír s Jackem však vnesl do jeho života světlo. A také díky Jackovi alespoň prozatím znovu nesáhl po alkoholu. Poté, co byl Faldbakken, bývalý vůdce severoevropské divize Čtyř hlav po smrtelném zranění pohřben v Oslu, odcestoval Tým B s Mayou do těch nejúžasnějších koutů paralelních světů. Nová šestka dobrodruhů se stala svědky světů, jaké předtím žádný cestovatel z této Země neviděl. Spatřili bídu a strádání Sabininých poddaných na Zemích zpustošených invazí Shai'ri, ale poznali také krásu dimenzí roztodivných a kouzelných, v nichž lidé žili v míru s těmi nejbizarnějšími a nejkouzelnějšími bytostmi. Jack a Pauline společně rozhodli, že konflikt se Sabine, jenž proměnil svět, byl ideálním důvodem k návratu starých Lovců kryptidů. Ano. Měli za to, že jejich čas znovu nadešel. Válka s Královnou kryptidů dokázala, že svět Lovce kryptidů potřebuje. Ne jako elitu, ale jako pomocníky. Jako ty, kteří jsou připraveni být odvážní, být hrdiny. Ne jako výjimečné jedince, ale jako inspiraci. Ishita Burman veřejně prohlásila, že nenávidění teroristé se dali znovu dohromady, že teroristy vůbec nikdy nebyli, a že zachránili planetu před Královnou kryptidů. Nanami se nechala odvézt do věznice v Japonsku, a konečně podstoupila plastiku obličeje, a stejně tak byl z Londýna do vězení ve Francii odvezen hrubián Baffier. Curupira dostala, co jí Pierre slíbil, ač musel tvoření rezervace v Amazonii kvůli jeho nestabilitě vyřizovat hlavně Jack. Co jen ten příchod Sabine způsobil? Proč tolik ten svět proměnil? Proč se z toho Quartermaine v ruinách Langley tolik radoval? Proč jen ležel na zádech a smál se, a povídal Jakeovi, že vše jde tím směrem, kterým to jít má?

Jeden ze tří ovladačů k cestování mnohovesmírem byl Týmem B původním Lovcům kryptidů ponechán. Když se Jack dozvěděl, co Královna způsobila při svém příchodu do této dimenze v hlubinách kosmu, ve vesmírných lodích Shai'ri u planety Om'lenax, odcestoval tam ve skafandru. Pomocí ovladače se tam nejen přemístil, ale udělal i to, co provedl již na podzim, když Pauline, Deana a Mayu zbavil prožití strašných muk. Vrátil čas tak, aby Shy'rk, Reh'shb a ostatní Shai'ri nikdy útok Královny kryptidů nezažili. Nemohl si dovolit přetočit čas v celém vesmíru, jinak by vývoj Země šel jiným směrem, Pierre by si neprošel tou proměnou z elitisty v normálního člověka, a Jack by zůstal v psychiatrické léčebně v Panamě. Proto tedy zkroutil časovou linku tak, aby Shai'ri pokojně žili v kapsovém vesmíru, existujícím na hranici této dimenze. S telepatickou korunkou na hlavě to vše vysvětlil Shy'rkovi. "Královna kryptidů nebyla nikým jiným, než traumatizovaným člověkem toužícím po nadvládě. Porazili jsme ji však. A vy teď můžete žít v míru," řekl Jack bývalému vůdci Shai'ri. "Shai'ri si to zaslouží. Pokud nás opravdu přišel nějaký člověk z jiného vesmíru pozabíjet, pak musel být jistě strašným. Jsem rád, že si teď na ni nepamatuji," reagoval na to Shy'rk, "Shai'ri byli přijati Lio'elly. Stane se to, co se stát mělo. Budeme si vzájemně pomáhat, a vytvoříme společnost, ve které není vůdců, ve které jsou si všichni rovni, a ve které se budeme mít dobře." Otočil se na Li'weeho, sliznatého zástupce Lio'ellů. "Je na čase utvořit společnost, která bude spravedlivá. Přišla-li z jiného vesmíru jakási vládkyně, a mimo tento kapsový vesmír se nás pokusila zničit, pak to znamená, že chyba nebyla na naší straně. Když přijde jedinec toužící po moci a společnost bez hierarchie ohrozí, není to vina té společnosti. Je to vina na straně onoho mocichtivého jedince," řekl Li'wee. "Přesně tak," zašeptal Jack, "máme se na Zemi co učit. Doufám, že jednoho dne nebude lídrů třeba. Kdo ví, Shy'rku, třeba to, co Shai'ri před lety naší planetě způsobili, a co teď ještě víc rozdmýchala Královna kryptidů, nakonec lidstvu napomůže k tomu, že si všichni začnou vzájemně důvěřovat, a budou schopni spolupracovat a vytvořit produktivní společnost, aniž by je k tomu někdo nutil. Stává se ze mě opět optimista."

Šťastný konec? Po tak dlouhé době, po tolika měsících plných strádání pro každého z Lovců kryptidů, pro každého, kdo hrál svou roli v tom, čím si svět za poslední dva roky procházel? Vítězství? Snad. Kdyby jen Jack věděl, jaký názor mít na jednu prazvláštní událost. Kdyby jen věděl, co to mělo znamenat, když ho v jeho nejtemnějším období v psychiatrické léčebně, někdy před pár měsíci, navštívila zvláštní figura, a promluvila k němu zvláštním hlasem. A snad se mu tehdy vysmívala. Kdyby si jen Jack mohl být jist, že to byla halucinace! Kéž by si mohl být jist, že svět bude konečně v pořádku! Ale když sedával s malým Deanem a Pauline v otevřených oknech zrenomované londýnské základny a dýchal příjemný večerní vzduch, a do hlavy se mu ta nejasná vzpomínka vracela, říkal si, že ještě není všemu konec. Tady ještě příběh Lovců kryptidů nekončí.

LEGENDA O LOVCÍCH KRYPTIDŮ SKONČÍ V LÉTĚ 2022.

Nejčtenější