The Cryptid Queen (4/10)

V minulé části agentka Barbara Kentová, pověřená svým bossem Arikem Thomsonem pomoci Lovcům kryptidů zjistit více o tajemném útočníkovi, jenž si do našeho světa přivedl z jiné dimenze armádu monster, navštívila Archibalda Quartermainea, bývalého vlastníka Briddimského drahokamu a muže, jenž si povídá s vlastním stínem. Quartermaine je už více než rok a půl uvězněn na tajemném ostrově, snad kdesi v Atlantiku. Když byl před rokem poražen Ravin, démon snažící se ovládnout mnohovesmír, Quartermaine varoval Barbaru před příchodem něčeho ještě děsivějšího. Nyní potvrdil, že ta hrůza již nastává. Celý svět se teď bude třást. Bude se třást před ní - před Královnou kryptidů. Barbara pak zamířila do Káhiry, kde došlo k dalšímu útoku podivných monster na lidi. Na místo přiletěli také Pierre Leroy, Haruko Horikawa a Vinaya Gambhir. Příšery prošly modře zbarveným portálem z jiného světa, a zmasakrovaly obyvatele jedné chudé uličky na kraji egyptského hlavního města. Agentka Kentová sdělila Pierrovi všechno, co o Královně kryptidů ví, a pak se čtyřka bojovníků rozdělila. Barbara a Vinaya zachránily život staříkovi, který byl v jedné z káhirských ulic napaden pětinohým netvorem s dlouhým jazykem pokrytým ostny. Následně se objevil další portál, prošel jím nadlidsky silný dvounožec hovořící hrubým, hlubokým hlasem, poslal na obě bojovnice černou bezocasou šelmu, a když si společně poradily i s ní, sám je napadl, a těžce je poranil. Barbara zahlédla jeho tvář, a uvědomila si, že ji zná. Pierre a Haruko se dozvěděli o velkém setkání uctívačů Královny kryptidů v pyramidovém komplexu v Gíze, a přijeli se na něj podívat. Zvláště francouzského Lovce kryptidů tam čekalo velké překvapení. Píseň fanatických následovníků nově příchozí vládkyně jej roztřásla. Uvědomil si, kým Královna kryptidů je. Jeho sestra, Sabine Leroy, zabitá Samem Weberem před šesti roky v kanadském Yellowknife, se vrátila. Vrátila se jako největší hrozba pro celý svět. Schyluje se k válce. K válce, při níž jsou si obě strany tolik podobné. Až ostatní Lovci kryptidů zjistí, co je Pierre Leroy ve skutečnosti zač, uvědomí si zřejmě, že o svobodu v tomto konfliktu nikdy nepůjde. Nikdy.

THE CRYPTID QUEEN, ČÁST ČTVRTÁ:

Oblohu proťal blesk. Vypadal jako drápy strašného netvora, v manické touze po nadvládě se sápajícího z černých nebes k zemi. Hlasitě zahřmělo, jako by velká palice udeřila do válečného bubnu. Spustil se déšť. Velké, znečištěné kápance kropily zelené stromoví objaté smutnou městskou džunglí. Bouři nad Ciudad de Panamá ze svého nedobytného království sledoval černovlasý Angličan. Němě hleděl před sebe, posazen před oknem velkého, nablýskaného pokoje v Psychiatrické nemocnici doktora Fransisca Maty. Sem tam se pokusil ovládnout znovu svůj ztracený hlas. Z jeho hrdla se ozývaly podivné, batolecí zvuky. Možná se v tuto chvíli považoval za malé dítě. Snad byl znovu malým klukem, který se svým tatínkem chytal ještěrky a čolky, potápěl se za larvami chrostíků a jepic, a stopoval při říčních březích hryzce a krysy. Netušil, proč byl oděn ve svěrací kazajce. Alespoň ne do chvíle, kdy jeho rozbolavělou hlavou projely vzpomínky na nedávné události, jež ho navždy proměnily. Slyšel vřískání své přítelkyně. Viděl znovu, jak byla jeho dcera mučena, a on s tím nemohl nic udělat. Mačkal zmasakrované tělíčko svého syna, a brečel přitom. Zvuky, jež nyní vydával, připomínaly vzdáleně pláč. Špinavé kapky stékaly po vnějším skle okna. Po vnitřním stékaly kapky krve Jacka Owena. V zoufalém pokusu o zahnání těch strašných vzpomínek si opět začal ubližovat. Vrážel čelem do okna takovou silou, že měl pocit, jako by mu praskala lebka. Z jeho čela prýštila krev. A do místnosti přibíhaly zdravotní sestry, vykřikující něco anglicky se silným španělským přízvukem. Kdysi brilantní britský přírodovědec se válel po zemi, válel se v krvi, v utrpení toužil po smrti, a místo ní se mu dostalo jen injekce na uklidnění. Řval zděšením, řval ze smutku. Kdy mělo konečně to mučení skončit? Kdy měl být konečně osvobozen? 

"Taeal, Sabine, malikatun! Taeal, Sabine, malikatun!" zvolal naposledy dav uctívačů Královny kryptidů, a pak ztichl. Sabine Leroy pohlédla na své dva společníky. Štíhlá mladá žena po její levé ruce pokynula hlavou. "Jsou připraveni, abys jim vládla. Očekávali tě. Odevzdávají se ti. A milují tě," sdělila jí. Sabine se pousmála. Její druhý společník, nadlidsky silný, vysoký a svalnatý muž se jemně dotkl její paže, a ukázal na podobně stavěného člověka, jenž jako jeden z mála před Královnou neklečel, ale stál. Sabine se začala smát, a on také. Roztáhla ruce. "Vážím si vaší náklonnosti. Vážím si toho, že jste připraveni žít přede mnou na kolenou. Jste inteligentní, a řídíte se správným instinktem. Poddat se je jediná možnost, jak si zachovat život, a jak zachovat život i těm, které milujete nejvíce. Mé heslo je prosté. Podmanění nebo smrt? Vybrali jste si správně, a za to vás, mí poddaní, ušetřím. Mou odměnou je nechat vás dále žít, a rozšiřovat lásku a úctu ke Královně!" pronesla. Zástupci davu plakali štěstím. Nic víc si ani nepřáli. Byli Královně kryptidů zcela oddáni. Každé slovo, jež pronesla, se zarývalo do jejich srdcí, a mělo je ovlivňovat po zbytek jejich životů. Sabine pohlédla znovu na Pierra Leroye, a spolu se svými dvěma společníky se k němu začala přibližovat. Pierre byl poděšený. Nevěděl, co dělat. Třásly se mu ruce, a Sabine to vnímala. Vnímala jeho emoční rozpoložení. 

"Ahoj brácho," řekla mu mírně přidušeným, takřka syčivým hlasem, a usmála se na něj. "Sabine... Je ne comprends pas. Je ne comprends pas du tout ça!" řekl třesoucím se hlasem. "Nemusíš tomu rozumět, i když ti ráda vše vysvětlím. Není to tak složité," odpověděla. "Přišla jsi z jiného vesmíru? Víš, napadlo mě, že třeba tam někde, v hlubinách mnohovesmíru, žiješ, ale... Ale..." řekl téměř šeptem Pierre. "Ale nikdy jsi mě nehledal. Jak bys také mohl, Pierre? Nemám ti to za zlé. Je mi už jasné, že jsem v tomto světě, v tomto vesmíru, mrtvá," řekla Sabine. "Zabili mi tě," vyhrkl Pierre, a v očích se mu začaly tvořit slzy, "už jsem se z toho dávno dostal, ale moc let jsem... moc let jsem to nedokázal unést! Pořád si pamatuju, jak mi to oznámili. Jak mi oznámili, že tě Sam Weber..." Nadlidsky silný muž po Sabinině pravici se začal smát. Sundal si kapuci, a odhalil Pierrovi svou tvář. Ten se roztřásl ještě víc. Byl to on, Sam. "Přece jenom existuje vesmír, ve kterém jsem si ho vyhřebelcovala, jak vidíš. Sam je ten nejoddanější člověk, jakého jsem kdy poznala," řekla Sabine. "Musíš mi říct víc! Odkud jsi? Jaký je svět, ze kterého pocházíš?" položil jí několik otázek Pierre. Všechna opatrnost a rozhodnost se rázem ztratila. Působil, jako by se přecvakl zpět do doby, kdy Sabine žila. Snad mu zase bylo nějakých šestadvacet, byl nezralý a dětinský, a hloupě se usmíval. Haruko, která mu byla vzdálena asi dvacet metrů, jeho chování vůbec nechápala, ale zdráhala se do rozhovoru vstoupit. "Je zvláštní, že mi vždycky pokládáš ty samé otázky," řekla mu Sabine, "tedy, většinou." Gestem mu naznačila, aby se s ní dal do pochodu. "Ve vesmíru, ze kterého jsem přišla, se věci měly úplně jinak, než tady. Tehdy v Yellowknife jsem nezemřela já, ale ty. Byl jsi to ty, koho Sam zastřelil. Při zápase v temné uličce ti ocelová kulka protrhla srdce. Pohřbili jsme tě krátce poté. Sam toho činu vůbec nelitoval, a já nějakou dobu předstírala, že mě tvá smrt hluboce zasáhla," rozpovídala se. "Předstírala?" zeptal se překvapeně Pierre. Sabine se usmála. "Sam byl už dlouho mou tajnou láskou. Když jsme se poprvé setkali ve Skotsku, a odjeli jsme spolu do baru, aniž bys o tom s Jackem pořádně věděl... k něčemu došlo. Zjistila jsem, že mi ten divoch k něčemu je. Dokážeš si představit, k čemu, že? Byl poddajný, a rozhodla jsem si ho udržovat. Lovci kryptidů se stali naším způsobem, jak dosáhnout úspěchu, a zajistit naši budoucnost. Nejdřív jsi šel ty, protože jsi Sama neměl rád. Jeden z mých kluků musel z kola ven. Zvolila jsem otravného bráchu, a ponechala jsem si svého milence. Nikdy ani nešel do vězení. To jsme zajistili," mluvila dál Sabine. "Cože? Vždyť to je... to je strašné! Tohles mi udělala?" vyhrkl překvapeně Pierre. "V mém vesmíru ano... Tady očividně ne, ale věř mi, vzhledem k tomu, jak jsou si různé verze nás samotných z paralelních světů podobné, nedivila bych se, kdyby i tvá verze Sabine chystala něco podobného... Nikdy jsem tě neměla ráda, brácho. Neměla jsem tě ráda pro tvou dětinskost, tvrdohlavost, nerozhodnost. Zasloužil sis zemřít," řekla mu chladně. Pierre vykulil oči. Srdce mu začalo bít jako na poplach. "Pak vznikli Lovci kryptidů jako šestka. Jack, jeho naparfémovaná přítelkyně, japonský zuřivec Akihiko, bývalý arabský agent Fahad a šedivý starouš Roger. Jednoho po druhém jsem je vlastníma rukama zavraždila, a jejich těla jsem darovala Deylinu Nietovi, který mi za ně krásně zaplatil. Netušil, koho jsem měla na své straně. Sam, tehdy vybavený silou a regeneračními schopnostmi Clauda Ngoye, pronikl do Nietovy podvodní základny v jezeře Nikaragua, a zaživa ho uškrtil - zaplnil mu slizem dýchací cesty. Získali jsme armádu kryptidů, které si Nieto zotročil, pak jsme společně zaútočili na Ngoye, kterého Samova zrada dovedla k ještě větší nenávisti vůči lidstvu, a spálili jsme ho. Svět byl náš. Zotročili jsme si ho, rozšířili jsme svou armádu příšer, a odhalili jsme tajemství mnohovesmíru. A cestovali jsme z jedné verze Země do druhé, přičemž jsme zjišťovali, že v každé jiné dimenzi byla ovládnuta Shai'ri. Kdyby Sam zabil tebe v každé z těch verzí Země, a ne mě, k invazi mimozemšťanů by ani nedošlo..." povídala dál Sabine. "Moment, cože? Tys mě zabila, a předstírala jsi, že chceš být Lovcem kryptidů, než jsi všechny svoje kolegy pozabíjela, a pak jsi ovládla svět? To se mi vůbec nelíbí!" řekl Pierre. Všechno to nadšení z dalšího setkání se svou sestrou, byť z jiného vesmíru, se rychle ztrácelo. "Pokaždé, když vkročím do nové verze Země, první věc, co udělám je ta, že zabiju vládce planety Země, kterým není nikdo jiný, než Shy'rk, nejvyšší z Shai'ri," pokračovala dál Sabine, ignorujíc Pierrovu poznámku, "na každé Zemi v mnohovesmíru Shai'ri vyhráli, porazili lidstvo, zmasakrovali Lovce kryptidů, a přežil jsi jen ty. Tvůj odpor vůči lídrům tě nikdy nevede k tomu, abys mě následoval, takže tě časem na každé Zemi také zabiji. Je to zábavné, věř mi. Ovšem zde, zde Shai'ri nevyhráli, Pierre..." "Ty mě na Zemi v každém vesmíru zabiješ?!" vykřikl Pierre. Sabine jeho otázku opět ignorovala, a pokračovala ve vyprávění: "Energetická stopa Shy'rka, kterou při cestě mnohovesmírem následujeme, mě tentokrát zavedla do hlubin kosmu, kde Shai'ri spolupracovali s jakýmisi ohavnými, růžovými, sliznatými potvorami. Pěkně jsme je zmasakrovali, ale Shy'rka jsem nezabila, protože si to nezasloužil. Řekl mi, že jste ho vy, Lovci kryptidů, porazili, ale nechali jste ho žít, a vnutili jste mu ideologii o naprosté rovnosti. Ti chudáci, traumatizovaní prohrou, se už nestaví nad další druhy! Nedokážu tomu uvěřit, Pierre... Neříkej mi, že jsi v tomto vesmíru své přátele zmanipuloval nějakým francouzským komunismem." "Já rovnost nectím, Sabine. Ani náhodou," řekl jí tiše Pierre. Sabine pokrčila čelo a usmála se. "Vida... Tak to je poprvé, co jsem se setkala s alespoň trochu inteligentnější verzí svého bratra," řekla arogantně. "To ale neznamená, že bych tě měl nechat ovládnout tenhle svět. Zabila jsi hodně nevinných lidí. Brazílie, teď Káhira... Začínám to chápat. Jasně, ovládáš spoustu Zemí v mnohovesmíru, ale tady, tady ti to prostě nedovolím... Nedovolím ti podmanit si tenhle svět!" rozpovídal se Pierre. Zase začínal působit rozhodněji a odvážněji, a mluvil hlubším hlasem. "Pierre, není světa, ve kterém bych se nestala vládkyní. Je zbytečné mi odporovat. Poklekni," řekla mu Sabine. "Prosím?" zeptal se dotčeně Pierre. "Poklekni před svou Královnou. A vyhni se jako první Pierre Leroy v celém mnohovesmíru tupé prohře," řekla mu rázně. Pierre se konečně podíval zpět na Haruko. Jako vlčice jeho rozhovor s Královnou kryptidů sledovala skrze své husté obočí. Čekala na příkaz. "Sabine," oslovil ještě jednou Pierre svou sestru, "musíš si uvědomit jednu zásadní věc. Tvoje smrt mnou strašně otřásla, tohohle grázlíka, co ti líže paty, jsem léta nenáviděl, dokonce jsem začal pít, a nakonec to vedlo k tomu, že si na mě tebou už zmíněný Nieto udělal pár pěkných pokusů, které navždy změnily, kým vlastně jsem. Ale řeknu ti teď jednu věc. S tvou smrtí jsem se nakonec vyrovnal. Vyrovnal jsem se s ní už před lety. Nebudu poslouchat ducha nebo... úchylnou verzi své sestry, kterou svázala touha po moci." Královna kryptidů se začala nahlas smát. "Taky ti o sobě něco řeknu," pokračoval Pierre, "v tomhle vesmíru jsem elita." Oči mu začaly zářit. Jeho úsměv se stával nelidským. "Jsem elita, a nedovolím nikomu jinému, aby mě té pozice zbavil. Já chráním svět. Chápeš to? Tohle je můj svět. Můj svět, ty hloupá, namyšlená feno." 

Do jeho břicha se zaryla dlouhá, ostrá čepel. Pierre vykřikl strašnou bolestí. Čepel projela celým jeho břichem, a zasekla se do jeho srdce. "Podržím ti ho," usmál se Sam. "To říkáš jemu? Jsi si jistý, že to potřebuje?" zasmála se Sabine. Nadlidsky silná verze Sama Webera z jiného vesmíru uhodila Pierra Leroye do hlavy takovou silou, že padl obličejem do písku. Sabine do svého bratra znovu sekla. Do jejího obličeje vystříkla zelená krev. Pierre začal řvát zlostí. "Haruko, vezmi si tu její společnici! Já tyhle dva zvládnu!" vykřikl hrčivým hlasem, a z prstů na rukou mu začaly vylézat keratinové drápy. Vyskočil, a zabodl je Samovi do hlavy. Řval jako zvíře, protahoval drápy Samovým čelem, až dorazil k jeho očím. Ozvalo se ohavné lupnutí, a jedno z očí vyletělo ven. Drápy druhé ruky zabodl Pierre do Samova krku, a pak jej odhodil. Prudce se otočil ke Královně. Ta se pořád usmívala. "Regeneruješ se, tak jako v každém jiném vesmíru. Zatím nic moc, brácho," provokovala ho. "Poslední šance, Sabine. Zmiz odsud, a běž si dobývat jiné Země! Jinak ti roztrhám vnitřnosti," hrčel francouzský Lovec kryptidů. "Beru to tak, žes mi oficiálně vyhlásil válku! V tomhle světě, kde je všechno jinak, to bude opravdu zábavné!" smála se Sabine, a čepel vrazila Pierrovi do otevřených úst. Její špička prošla ven jeho temenem. Pierre čepel přeťal úderem pěstí, a vrhl se na Sabine. Byl velmi překvapen, že byla schopná holýma rukama zmáčknout jeho krk tak silně, že se začal dusit. "Awww, Pierre. Ty tak krásně kuckáš," zašeptala mu do tváře. Zmáčkla ještě silněji. "Teď zníš, jak kdybys chtěl zvracet." A ještě silněji. Sabine se smála. "Kdy jenom vytryskne z tvého krku zelený gejzír? Už ti tam ta krev musí krásně bublat..." Pierre ji kopl do břicha. Jeho botu prorazily keratinové drápy, a zaryly se Sabine do žaludku. Pustila jeho krk, a sama bolestně zařvala. Pierre ji následně kopl do obličeje, povalil ji na zem, a sám ji začal dusit. Dav fanatických následovníků Královny kryptidů dosud jásal, když měla Sabine navrch. Ovšem když byla náhle v ohrožení, dav bučel na Pierra. Nemělo to však dlouhého trvání. Sam učinil dlouhý skok, při přistání zvířil písek v okolí bojujících sourozenců, a ranou pěstí prorazil Pierrovi lebku. Za krk ho od Sabine odtáhl, a dával mu takové rány do hlavy, že se ozývalo jen samé praskání a lupání. Pierre se kroutil, marně se snažil Samovy rány vykrýt vlastníma rukama, ale nebyl dostatečně rychlý. "Jeden ze Sabininých kluků musí vždycky z kola ven. Radši otravný brácha, než milenec, ne?" zasmál se Sam, zaryl prsty jedné ruky Pierrovi pod nos, a prsty druhé ruky do jeho úst, a jediným prudkým pohybem mu vytrhl spodní čelist. Odhodil ji do dálky, jako kouli při olympijských hrách. Pierre vřískal. Vrazil drápy do Samovy hrudi, vytrhl mu několik žeber, a jedno z nich mu zabodl mezi nohy. Teď vřískal zase Sam. Oba se velmi rychle regenerovali, a nedokázali jeden druhého porazit. Samovo oko se již znovu formovalo, a Pierrovi začala narůstat nová spodní čelist. Tvorba kosti však byla v takové rychlosti velmi bolestivá, a právě tato bolest Pierra dosti paralyzovala. 

Haruko mezitím bojovala s onou mladou ženou, jež také vždy kráčela po Sabinině boku. Zasáhla ji kovovou teleskopickou tyčí do ramene, a následně schytala kopanec do břicha. Královnina společnice zvedla ze země kámen, vyskočila, a pak jej vrhla Haruko do obličeje. Zakřupání nosní kosti bylo známkou úspěchu. Haruko okamžitě vytáhla svou elektrickou pistoli, a dala své oponentce elektrický šok. Ta se složila k zemi. "Ty se očividně dáš porazit, co?" prohlásila Haruko, a utřela si krev ze rtů. "Ne tak docela," zasmála se její oponentka, vytáhla z kapsy svého obleku jakýsi ovladač, zmáčkla na něm velké zelené tlačítko, a najednou byla pryč. Haruko se zamračila. Nato dostala bolestivý kopec do temene. Spadla do písku, a natočila se poněkud vzad. "Umím cestovat časem a mnohovesmírem," odpověděla její oponentka, "jak jinak si myslíš, že je Královna schopná přemisťovat se ze Země na Zemi v paralelních vesmírech?" "Zajímavý," řekla na to Haruko, a vrhla po ní šuriken. Útočnice zmizela, a zhmotnila se zase na Haručinými zády. Kopla ji do obličeje, nato vytáhla z kapsy dlouhou jehlu, a zabodla jí japonské bojovnici do pravé lopatky. Haruko vykřikla bolestí. Ta jehla byla horká, jako vařící voda! "Po tomhle budeš nucená si nechat ruku amputovat," zasmála se cestovatelka mnohovesmírem, a zase po zmáčknutí tlačítka na ovladači zmizela. Pierre a Sam se váleli po zemi a dávali si rány pěstmi do obličejů. 

"To je bitka," pousmála se Sabine, "derou se jak vožralci." Pohlédla napravo. "Mayo," oslovila cestovatelku mnohovesmírem, "jsi hotová nějak rychle." "Podívejte, jak se ta Japonka kroutí... Snaží se vytáhnout si z lopatky horkou jehlu. Dělá to tak amatérsky!" řekla Královnina společnice. "Užíváš si to za tím?" zeptala se jí Sabine. "Ujde to. Mimochodem, lokalizovala už jsem... víš, koho," řekla Maya. Sabine se ve tváři objevilo pochopení. "Opravdu pochází z této Země v mnohovesmíru? Přijde mi neuvěřitelné, že bys ho možná... po tak dlouhé cestě konečně nalezla," řekla. "Zcela jistě pochází odsud. Dáte-li mi své svolení, Královno..." pokračovala Maya. "Svolení uděleno. Běž a udělej, co ti říká srdce. Proveď to, ať máš klid. V duši jsem vždy s tebou, Mayo. A vždy budu," odpověděla Královna kryptidů. Maya se uklonila, takřka nostalgicky se usmála, a pak po stisknutí tlačítka na ovladači opět zmizela. "Je na čase trochu to tu rozjet. Už mě nebaví čumět na dva peroucí se chlapy," řekla si pro sebe Sabine, a vytáhla ze svého obleku podobný ovladač, jaký s sebou nosila Maya. Pomocí něj otevřela nad pyramidami v Gíze pětadvacet modrých portálů, jimiž začali prolétat ptakoještěři. Byla to malá, rudá monstra, nápadně podobná pterodaktylům z mexické Yuliríi, jen měli na hlavách výrazné, modře zbarvené hřebínky. V obrovské mase se snesli na Pierra se Samem. Estonský milenec Královny zrovna francouzskému Lovci kryptidů rozbíjel hrudník. "Vyrvu ti srdce z těla, Pierre, i kdyby mi to mělo zabrat miliony roků! Vyrvu ti ho, a usmažím ho Sabine na oběd!" smál se manicky Sam. Do Pierrovy hlavy v tu chvíli začali klovat pterosauři. Uždibovali mu kusy kůže, klovali mu do očí, a vytrhávali mu vlasy. "Běž už někam, ty cvoku!" vykřikl Pierre, a kopl Sama kolenem do břicha. Estonec vyletěl třicet metrů do výšky po přímé čáře. Pierre se okamžitě zvedl, a pořádně máchl rukama. Zabil při tom minimálně patnáct ptakoještěrů. Pak vytáhl z kapsy malou krabičku se skelnými kolečky na každé z jejích stran, a z těch vyšlo oranžové světlo. Ptakoještěry okamžitě oslepilo. Vypálilo jim oči. Pierre padl na kolena, též oslepen, ač mu jeho regenerativní schopnosti zrak po několika sekundách vrátily. 

V těch chvílích se už po pyramidách v Gíze proháněly opicím podobné příšery s prodlouženými špičáky vystupujícími jak z horní, tak i spodní čelisti, a po obloze létali tři pětihlaví draci. Na pyramidy chrlili oheň. Nadšení uctívači Královny kryptidů dosud setrvávali, a zvířata je nechávala žít. Haruko se plazila v písku, a brečela. Bolestně úpěla, sem tam se ještě pokusila si horkou jehlu z lopatky vytáhnout, ale pálily se jí při tom dlaně, a tak si nemohla dovolit držet jehlu příliš dlouho. Její dlaně teď vypadaly, jako škvarky. Sabine si jí všimla, a zvedla ze země ulomený kus čepele, kterou před několika minutami Pierre přeťal vlastní rukou. "Musím přiznat, že tě neznám, Japonko, ale bojuješ úctyhodně. Jen by ti slušely nějaké nadlidské, nadpřirozené schopnosti, jež by ti nedovolovaly tak rychle prohrát..." řekla Sabine, a namířila zlomenou čepel k Haručinině hlavě. Ve chvíli, kdy se chystala ji zabít, pokropila ji řada laserových střel, z nichž jedna jí urvala ruku se zbraní. Na obloze, pokryté desítkami a desítkami zmatených ptakoještěrů, se objevil letoun Lapwing. "Co je ta vražedkyně zač?!" vykřikla Vinaya zpoza předního okna letounu. "Sabine Leroy, Pierrova sestra. Ten svalouš, co se válí kousek od ní na zemi, je Sam Weber. Ve chvíli, kdy jsem ho uviděla, mi došlo, kým Královna kryptidů je," odpověděla Barbara, držící knipl. "Musíme Pierra a Haruko nabrat, jinak zemřou! Můžeš letoun ještě trochu snížit?" řekla Vinaya. Barbara pokývala hlavou: "Jak Královnu donutím, aby se od Haruko vzdálila, hodím na ní bombu, ta jí roztrhá, a pak půjdeme pro tvou kolegyni! Jí i Pierra odsud dostaneme! Z Gízy se stalo úplné peklo!" 

"Na Káhiru zaútočila hejna ptakoještěrů, draci a další nestvůry. Podle očitých svědků stojí za útokem jediná osoba, označovaná jako Královna kryptidů. Všechna tato zvířata zřejmě patří jí. K podobným útokům došlo v červnu 2017 v New Yorku pod vedením čínského magnáta Zhou Lena a v červnu 2018 v nikaragujské Granadě, na kterou svou armádu vědecky nepopsaných živočichů poslal miliardář Deylin Nieto, do té doby po celé desetiletí považovaný za mrtvého," ozývalo se z televizní obrazovky v northamptonské hospodě. Uklízeči záchodů Alanovi právě končila směna. S hlasitým povzdechnutím hodil špinavý hadr do kýble, při odchodu z pánských toalet projel před zrcadlem prsty se zářivými prsteny své dlouhé vousy a vlasy, které si nikdy nenechal ostříhat, a něco si pro sebe zabručel. "Kde se tahle sebranka furt bere?" poznamenal černě oblečený barman, jenž za pultem sušil umyté skleničky. "Není už těch bláznů usilujících o nadvládu nějak moc? To jim nikdo nikdy v dětství nedal papír s diagnózou antisociální poruchy nebo co?" pokračoval. "Tohle dělají lídři, Neile," řekl mu Alan, "lídři vždycky můžou za ty nejhorší věci. Vždyť to říkám pořád. 0,000001 % světové populace zodpovídá za 99,999999 % světových problémů. Měl bych o tom asi napsat nějaký příběh." "Hele, slyšel jsem, že Doctor Who Magazine hledá někoho na místo scénáristy nějakých stripů, nechtěl bys to zkusit?" zeptal se ho s úsměvem Neil. "Chci napsat něco relevantnějšího, Neile. Něco, co by sloužilo jako komentář o těchhle hrůzách způsobených mocichtivými jedinci," odpověděl Alan. "No, to máš lepší nápady, než já. Já chci od dětství napsat o písečném muži, a pořád po těch letech nevím, jak na to. Ale jednou tuhle práci zabalím, a..." řekl Neil. "Jak se jmenuje ten druhej chlap, co sem chodí uklízet záchody?" zeptal se ho Alan. "Victor. Copak ho neznáš?" podivil se Neil. "Díky," usmál se Alan. "Podle britské premiérky Ishity Burmanové by tato 'Královna kryptidů' mohla být další osobou s megalomanskými sny o vládě nad světem. O dalším dění v Káhiře i mimo ní vás budeme informovat," zaznělo na konci reportáže v televizi. 

Fahad, Harvey a Nicholle stanuly před již familiární chodbou v hlubinách špicberského komplexu, sloužícího jako základna Týmu B. Marilyn stála před Faldbakkenovou celou, a vyděšeně na zkrvaveného, jako zbitý pes oddechujícího bělovlasého muže hleděla. "Jsou tu, pane. Moje sestřička sem přivedla naše táty. Oni neví, že tu jste zavřený," řekla mu Marilyn. "Díkybohu... Díkybohu!" zařval Faldbakken. Začal pěstí mlátit do dveří. "Přijďte sem! Prosím vás, přijďte sem!" křičel při tom. Fahad s Harveym se na sebe podívali. "Fakt je tam nějaký chlap," řekl Fahad. "Hej, kdo jste?!" zvolal Harvey. "Jmenuju se Faldbakken! Prosím, přijďte k těm dveřím! Pusťte mě ven!" křičel dál vůdce severoevropské divize Čtyř hlav. "Není nám umožněno do té chodby vstoupit!" odpověděl mu Fahad. Pohlédl opět na Harveyho. "Myslíš si, že Gabrielle nějakým způsobem identifikuje příchozí do chodby, a vytváří nějaké silové pole, specificky zabraňující pouze jen té osobě, aby do chodby vešla?" zeptal se ho. Harvey si sundal brýle, a začal si čistit skla o svetr. "Je to dost možné. Možná by se s tím ale dalo něco udělat," odpověděl Harvey, "jsem přece ajťák, a Gabrielle je jenom počítač." "Prosím, pusťte mě odsud ven! Umřu tady!" řval Faldbakken. Marilyn natahovala. Křik toho pána byl tak bolestný! Tolik prosil o pomoc! "Nicholle, ty můžeš do té chodby projít, jak už jsme se přesvědčili," řekl své druhé adoptované dceři Fahad, "pomoz Marilyn najít nějaký zámek nebo něco takového." Poplácal Harveyho ho rameni. "A ty zkus něco udělat s tím zákazem. Počítačová místnost je otevřená, že jo?" Harvey jen pokýval hlavou, a odešel. "Nic tu není, tati! Žádný zámek! Akorát je tu taková otisknutá ruka!" zvolala Nicholle. "To není otisknutá ruka, je to senzor na dlaň! Krucinál, Faldbakkene... I kdybychom se k vám dostali, asi nebude možné, abychom vám otevřeli dveře!" vykřikl Fahad. "Tak je vyražte, ne? Já musím ven!" zařval Faldbakken. Nicholle a Marilyn se otočily k cele s kappou. Přiblížil se k silovému poli, jež mu znemožňovalo uniknout do chodby, a smutně se na ně díval, jako by také prosil o osvobození.

Harvey vstoupil do počítačové místnosti, a usedl za jeden stroj, zapnul ho, a okamžitě se pokusil nabourat do počítačového systému základny. "Přístup do mého mozku Vám nemůže být umožněn," ozvala se Gabrielle. "To sleduješ mou obrazovku nebo co?" reagoval na to Harvey, a přejel očima po místnosti. Nedostalo se mu odpovědi. Teprve když ho minutě zadal jakýsi hackerský příkaz, Gabrielle znovu promluvila: "Nepokoušejte se vstoupit do mého mozku, pane Lindo. Toto je poslední varování. Jinak bude udělen trest RL47 ze souboru 12, zadaný Pierrem Leroyem 12. září 2021." "A to má znamenat co? Usmažíš mě zaživa?" ozval se Harvey. "Nikoliv. Pouze povedu z podlahy elektřinu." "Takže mě usmažíš zaživa," pousmál se Harvey. "V případě, že trest nebude stačit, zelektrizuji vaše adoptované dcery." Když Harvey ta slova uslyšel, vyskočil a vycenil zuby. "Cože jsi to řekla, Gabrielle?!" zařval. "V případě, že trest nebude stačit, zelektrizuji vaše adoptované dcery," zopakoval počítačový systém. "To tě jen tak nenapadlo, že ne? To je taky z nějakého souboru?!" křičel Harvey. "Trest RL48 ze souboru 13, navazujícího na soubor 12," odpověděla Gabrielle, "zadaný Pierrem Leroyem dnes." "Co to má sakra znamenat?" zašeptal Harvey. "Chcete vstoupit do chodby, do které Vám vstup nemůže být umožněn. Poslouchám Pierra Leroye. Nenechám Vás jednat tak, jak si to nepřeje," odpověděla Gabrielle. "Copak on je nějaký náš král?" reagoval na to Harvey. "Něco víc," odpověděl počítačový systém. Harvey potřepal hlavou. "Očividně máš poruchu, Gabrielle," řekl nahlas, "a víš, co se musí dělat s počítačovým systémem, který má poruchu?" "Porucha nastala ve vás, pane Lindo. Nevěříte mi, a nevěříte ani Pierru Leroyovi. Víte, co se musí dělat s lidmi, kteří mají poruchu? Poruchu zvanou neposlušnost?" Harvey ve vstupu do Gabriellina "mozku" okamžitě zmáčkl tlačítko Restart. "Heslo!" ozvala se Gabrielle. Harvey se zděsil. Cítil mravenčení na nohou. "Merde?" zašeptal, snad při vzpomínce toho zrádce, Pierra. "Restart povolen," ozval se počítačový systém. Harvey však přesto dostal pořádnou šlehu. Byla to jedna z posledních dvou věcí, které Gabrielle před restartováním provedla. 

V komplexu se setmělo. Harveyho křik přilákal do počítačové místnosti Fahada. Posvítil baterkou na mobilu na Harveyho tvář. "Proboha, to ne! Žiješ?! Harvey, žiješ?!" křičel Fahad. "Vůbec necítím nohy," zašeptal Harvey. "Co... co se ti stalo?!" vyhrkl Fahad. "Gabrielle mě šlehla... elektřinou... chtěla taky šlehnout Marilyn a Nicholle..." "Ne! To ne!" vykřikl Fahad, a zase byl na nohou. "Tati! Tati!!!" křičely holky. Fahadovi se vyrazil na zádech studený pot. Rozběhl se zpět k tajemné chodbě, ale po chvíli měl pocit, že se v temném komplexu ztrácel. Všude byla taková tma! "Ghazalli! Kde jste?!" ozýval se z té černoty Faldbakkenův hlas. "Tati! Tati, pojď sem! Prosím!" vykřikla Marilyn. Nějakým zázrakem se Fahadovi podařilo chodbu najít, a jak okamžitě zjistil, bylo mu již nyní umožněno do ní vstoupit. Učinil pár kroků, posvítil baterkou mobilu na své dcery, a pak strnul hrůzou. Nevyděsil ho zkrvavený, po zemi se plazící Faldbakken, od kterého byly dvě předškolní holky vzdáleny nějaké dva metry, ale spíš obrovská werehyena, která ho očichávala. Slinila, Faldbakkenova krev jí totiž voněla. "Tati! My máme strach!" vykřikla Nicholle. "Utíkejte přes opačný konec chodby! Holky, rychle! Utíkejte!" vykřikl Fahad. "Ale my tu vůbec nevidíme!" zakřičela Nicholle. "Počkej... já nám rozsvítím," odpověděla jí Marilyn, a rázem se kolem obou holčiček objevila zlatavá záře. Marilyn v sobě po dlouhé době probudila Askyiny schopnosti. Než ji Fahad mohl poprosit, aby něco udělala s hladovou werehyenou, byla již Marilyn pryč. "Faldbakkene, nehýbejte se," řekl Fahad. "Myslíte si snad, že se hýbat můžu? Ta francouzská svině mě tak dodělala, že už asi nikdy nebudu chodit!" zasípal Faldbakken. "Hej!" vykřikl Fahad na hladové monstrum. Nevšímalo si ho. Přiblížil se tedy k němu, a znovu na něj vykřikl. Werehyena se na něj konečně otočila, a zavrčela. "Neříkal snad Pierre, že tuhle příšeru někdy na podzim odveze zpátky do Ománu?" zašeptal Fahad. "Váš kámoš je lhář," řekl mu Faldbakken. Ve chvíli, kdy se začala ztuhlá werehyena protahovat, a svou pozornost již obrátila ke zřejmě šťavnatější kořisti, a to sice Fahadovi, vytáhl bývalý agent Spojených arabských emirátů z kapsy kalhot elektrickou pistoli, a dal jí takový elektrický šok, že se s úpěním zmítala na podlaze ještě další tři minuty. Během nich zvedl za ruce Faldbakkena, a odtáhl ho do počítačové místnosti. Tam již byly s Harveym obě holky, přilákané jeho voláním. 

Fahad dveře místnosti zavřel, jak se však přesvědčil, nebylo možné je zamknout. "Harvey, bude nám teď asi po základně pobíhat pár zvířat," řekl Fahad, "možná by bylo nejlepší systém znova nahodit..." "Rozhodně ne," odpověděl Harvey, a zasmál se, "řekl jsem Gabrielle, že má poruchu, ale... ona samozřejmě poruchu nemá. Počítačový systém měl nakázáno od Pierra, co má dělat v případě, že by někdo z nás odhalil jeho nejčernější tajemství... Ten lhář, zabil by nás. Zabil by nás všechny! A když Gabrielle znova nahodím, jeho příkazy provede. Takhle... takhle se aspoň udržíme při životě!" "Je to zrůda, ten Leroy. Chodí mě tam pořád mlátit... Lidi, nesmíte mu věřit! Je to megaloman, psychopat, narcis, prostě všechno... patologický prase. Vyžívá se v mučení lidí. V cele vedle tý mý je Nanami Hachisuka... Kruci, Ghazalli, tu si přece pamatujete, že jo? Taky jí tu drží. Aspoň mi to tak řek... Prý jí tam přivázal, aby mu neutíkala... Je to úplnej úchyl, totální psychopat, chápete?" sípal Faldbakken, a pak se pořádně rozkašlal. "Já tu nechci být," řekla Nicholle, "bojím se tu." "Já taky," přidala se Marilyn. Fahad se podíval na Harveyho. "Tohle je šílený. Totálně šílený! V životě bych nečekal, že..." "Dejte mi, prosím, vodu..." přerušil ho Faldbakken. Fahad zamířil k umyvadlu v místnosti, a otočil kohoutkem. Strčil pod proud vody ruku, a zasyčel. Člověk by si pomyslel, že nato dostal panickou ataku. Utíral si ruku o tričko, a to pak svlékl a zahodil. "Ta voda strašně pálí! Jak žíravina!" vykřikl. "Jasně," řekl Harvey, "když jsem Gabrielle vypnul, splnila další příkaz. Aspoň si teda myslím, že to Pierrův příkaz byl. Napumpovat do vody v základně nějakou žíravou látku, abychom tu nemohli nic pít. Chápete to? Jsme tu zavření, ve tmě, nemůžeme otevřít hangár, dveře od základny, prostě nic, protože za to zodpovídá Gabrielle... a ještě k tomu nemáme, co pít. Pierre je génius. Geniální psychopat." "Já... já potřebuju vodu! Prosím!" vykřikl Faldbakken. "Půjdu pro balenou," reagoval na to Fahad. "Co ta ruka?" zeptal se ho Harvey. "Rád si jí poliju balenou vodou. Takže jdu pro ní," odpověděl rázně Fahad. Shodil ze stolku jeden počítač, a stolek pak přisunul ke dveřím. "Holky, až odejdu, natlačte to před dveře, ať se sem nedostane žádná potvora. Kdo ví, co všechno Pierre v těch celách držel... Když teď počítačový systém nefunguje, všechna ta havěť běhá po komplexu... Doufám, že to přežiju. Jo, a Faldbakkene... Zkusím najít Nanami!" povídal dál, a pak odešel. 

Nejprve zamířil do svého pokoje, polil si spálenou ruku vodou z pet láhve, popadl batůžek, a strčil do něj další tři flašky. Poté se vrátil zpět do chodby s celami pro kryptidy i lidi. Velmi rychle se přesvědčil o tom, že werehyena už odběhla. Na podlaze se válelo jen několik spálených, smrdutých chlupů. Otevřel dveře vybrané cely, a pořádně si jí prohlédl. Na podlaze nikdo neležel. "Ghazalli?" ozval se však náhle Nanamin hlas. Fahadovi došlo, že ten hlas šel od stropu, pohlédl na něj, a všiml si, že Nanami byla připevněna právě k němu. "Dostanu vás dolů!" slíbil jí. Hned nato s hlasitým zafuněním do cely vstoupila werehyena, a Fahad si uvědomil, že byl v pasti. Vlkodlaku podobná dvounohá bytost zaplnila prostor dveří. Nebylo odsud úniku.

Jack se probudil. Byla mu zima, celý se třásl. Zhluboka se nadechl, a otřásl se. Cítil, že měl něco v oku, a chtěl si to vyndat, jenže ke svému zděšení zjistil, že byl připoután ke svému lůžku. Rány na čele měl ovázány. Pokusil se o výkřik, ač nevěděl pořádně, proč chtěl křičet. Zamrkal, aby se toho malého předmětu v oku zbavil, a náhle byl ve své mysli přenesen do temného pokoje, mnohem temnějšího, a pocítil rty své přítelkyně, Pauline, na svých ústech. A cítil, jak mu zarývala své dlouhé, nezastřižené nehty do břicha. Viděl její sadistický úsměšek. Z těch krvavě rudých rtů něco teklo, bylo to inkoustově černé, a pálilo to, když se to dotýkalo jeho obličeje. Třásl se na lůžku ve snaze vymanit se z Paulinina sevření, byla však jako hroznýš - s každým pohybem své sevření utahovala. Ta bolest v břiše, to pálení v obličeji... Jackův výkřik byl nesrozumitelný. Přenesl se jím však zpět do reality. Pod tričkem, v místech, kam ho Pauline bodala nehty, mu pobíhal šváb. Lechtalo to. Jack se začal smát. Smál se, protože mu najednou bylo dobře. Smál se jako malý klučík, a najednou se ve své mysli ponořil do vody, chytil čolka, a ten explodoval! Krev malého obojživelníka vnikla Jackovi do očí. Pálilo to. A Jack se opět pokoušel si ten malý předmět z očí vyndat, byť byl připoután k lůžku! Kroutil se, snažil se vymanit se z mocného sevření pout, ale neměl na to sílu. Rozbrečel se. 

"Pláčeš jako mimino," uslyšel hlas jakési mladé ženy. Okamžitě přestal, a vykulil oči. Díval se pořád na strop, věděl však, že hlas vycházel od dveří. Neslyšel je, že by zavrzaly. Nikdo přece do místnosti nevstoupil! "Myslela jsem si, že setkání s tebou bude zajímavější," pokračovala návštěvnice, "jsem docela zklamaná, tati." "Mayo?" zašeptal Jack. Pouta byla náhle uvolněna, a on se v posteli pořádně posadil. Díval se na svou dceru z jiného vesmíru vykulenýma očima, a přitom se nakláněl dopředu a dozadu. "Jsem na houpačce, Mayo. Houpu se! Vidíš? Dělá se mi z toho špatně od žaludku!" řekl jí, pohupuje se na lůžku. "Prošla jsem tolik světů, tolik vesmírů, abych tě našla... A teď jsem tu," řekla Maya Owen, Jackova dcera z vesmíru Chewburry, vytvořeného na podzim 2021 Evanem Sellersem, vůdcem Zasvěcených. Jackovi projely hlavou vzpomínky na ty nejnechutnější věci, které kdy viděl. Mayin křik, křik jeho vlastní dcery, mučené po několik hodin před jeho vlastními zraky... Aniž by jí cokoliv dalšího řekl, vyzvrátil se. Maya se na něj podívala znechuceně. "Jacka Owena téměř každá Země, na kterou jsem vstoupila, postrádá. Ano, v každém z těch vesmírů žiješ, ale jsi uvězněný hluboko v kosmu na jiné planetě... Tamty verze tebe... jsou mi úplně ukradené. Ale ty... Ty jsi ten, kdo za všechno může. Ty jsi ten, kdo mi udělal... všechno, co se mi kdy stalo! Ty... ty mentále, zavřený na psychině... Teď za to všechno zaplatíš!" rozhorčila se Maya. Jack hleděl němě před sebe. "Tati? Mami?" zašeptal, a pak začal vydávat zvláštní zvuky, připomínající broukání batolete. Spadl z postele, připlazil se k židli před oknem, a narazil do ní zafačovaným čelem. Jednou, podruhé, pak znovu. "Co to děláš? Nechceš snad se mnou mluvit? Nechceš se mě aspoň zeptat, proč tu jsem?!" zařvala na něj Maya, přistoupila k němu, a kopla ho do boku. Jack začal vřískat. Vřískal tak nahlas, že do místnosti opět vběhly dvě zdravotní sestry. Jedna z nich Jacka znovu uspala, druhá utřela podlahu v jeho pokoji. 

Jack se znovu probudil uprostřed noci, opět neschopen rozlišit realitu od svých vzpomínek. Setkání se svou dcerou si ani nevybavoval. Hlavou mu projížděly vzpomínky na zapálený tábor kdesi v džungli, a na figuru svého otce, kterému z těla odpadávaly kusy masa. Jeden z těch kusů viděl na talíři, pozoroval se, jak do něj zabodával vidličku. Ne, to se nemohlo nikdy stát! To už musely být jeho divoké fantazie, které nedokázal zkrotit! Proč náhle opět myslel na to, jak ho Pauline líbala? A jak to pálilo? Nedokázal si to vysvětlit. Byl ztracený, ztracený uvnitř své hlavy. Začal vydávat pětisekundové hlasové projevy, značící znepokojení. "Ticho, tati. Vzbudíš ostatní chovance," řekla mu Maya, a vyšla ven z temnoty. "Strašně jsi vyváděl, musela jsem přejít pár hodin do budoucnosti, abych si s tebou pořádně promluvila... a aby má pomsta stála aspoň za to!" řekla mu. "Mayo? Mayo, prosím, žiješ? Jak se máš? Jak se má máma?" usmíval se Jack. Najednou se smál jako malý kluk. "Skočím do vody, Mayo. Chytím čolka. Kde je máma?" zeptal se při smíchu. "Jsem opravdu znechucená, že jsem musela vzejít z takového retarda, jako jsi ty," řekla Maya, "můj život stojí za houby, tati. Nechal jsi mě samotnou, ve světě, který nedává smysl! Nechal jsi mě tam, a neřekl jsi mi nic... absolutně nic! Zmizel jsi, zradil jsi mě... Máma je mrtvá, a svět, ze kterého jsem, je nelogická kaše toho nejhoršího, co si člověk dokáže představit!" Sedla si na kraj jeho lůžka. "Když už jsem se musela narodit, tak chci žít normální život! Jenže tys mě proklel!" zakřičela mu do obličeje. "Já? Já tě přece zachránil!" vykřikl Jack. Poprvé po mnoha měsících pobytu v psychiatrické léčebně řekl něco, co dávalo smysl. Řekl to svým hlasem, rozhodným, pevným. "Jak jsi mě kdy zachránil? Zmizel jsi! Odešel jsi! Když jsem ještě byla malá holka! A pak přišli ti vojáci, a... proboha, tati, proč jsi to udělal?! Proč jsi nás tam nechal, aby na nás chodili?! Nakonec to bylo právě tohle, co mámu zabilo!" křičela Maya. Dveře psychiatrické léčebny se otevřely, zdravotní sestra zkontrolovala Jacka. Maya byla pryč. "Vše v pořádku, pane Owene?" zeptala se ho. Jack se na lůžku zatřásl. "Dobrou noc," řekla mu sestra, a dveře zase zavřela. "Poslouchej mě, tati. Sloužím Královně kryptidů. Je to tvá stará známá. Je to sestra tvého nejlepšího přítele, ale z jiného vesmíru," povídala mu v temnotě Maya. Jack zahučel. "Ne-e-e-e-e!" vyhrkl táhle a frustrovaně. "Když zkoumala paralelní světy, tvá energetická stopa ji zavedla do Chewburry. Potřebovala jsem po těch traumatech pomoc, a ona mi jí dala. Vycvičila mě, dala mi budoucnost - něco, cos mi ty nikdy nedal! Budu ji následovat do hlubin mnohovesmíru, a navždy jí budu sloužit... A vždycky jsem po jejím boku! Jenže na téhle Zemi mi dala šanci pomstít se ti. Věřím, že až tě zabiju, bude se mi žít líp. Chci, abys cítil tu bolest, kterou jsem cítila já... tu bolest, když tě tvůj nejbližší zradí, a shodí tě do jámy plné krve a špíny," pokračovala Maya. Uvolnila Jackova pouta. "Nezkoušej se přede mnou zabít. Jenom bys mě znovu urazil. Postav se, a přijmi svůj osud," řekla mu, a vytáhla z opasku dýku. 

"Mami, já se bojím! Někdo mi chce ubližovat... Nějaká paní!" vykřikl Jack s vykulenýma očima, a bleskurychle zamířil k oknu. Zvedl židli, a prorazil jí sklo, načež oknem proskočil. Spadl do křovin pod ním, a nepříjemně se tam popíchal o ostny a ostré větvičky. Během dvaceti vteřin se z křovisek vysoukal, a přeběhl silnici. Zamířil do palmového parku. Mezitím se mu v hlavě přehrával jeho útěk od nepřátel v Chewburry, na jehož konci se setkal s Mayinou matkou, Alianou Romitou. Vybavovalo se mu, jak se na něj usmívala, když se poprvé probudil v její posteli. Přestal vnímat realitu, zakopl v parku o kámen, a už se válel na trávníku. "Nedělej to ještě těžší, tati. Nech mě to prostě udělat! Nech mě skončit tvůj život, prosím," ozval se Mayin hlas. Pomocí ovladače, který jí umožňoval cestovat časem a mnohovesmírem, se přemístila do parku. Rychle k němu přikročila, zatímco popadal dech, a namířila mu dýku ke krku. "Ať tě to ani nenapadne!" zařval z temnoty noci jakýsi muž, a mezi Jacka a Mayu hodil malou černou krabičku. Z ní se začal ozývat nepříjemně hlasitý zvuk, a Maya v křiku padla k zemi, zcela paralyzovaná. Přišla Jacka zabít. Byl tu ale i někdo, kdo jej hodlal zachránit.

Pokračování příště...