Dočkali jsme se dalšího pátku a máme tak za sebou další pracovní týden, bohužel však naplněný hrůzou neustávající války. Těsně před psaním této části "Sloane, lovkyně monster" jsem byl na Twitteru, projížděl jsem tweety s hashtagem #StopPutin, a přesvědčil jsem se o tom, že odteď budu ony zabijácké bestie (včetně jejich lídra) nazývat ruskými fašisty. Sloane, která je podobně jako já proti bohatým lidem, politickým psychopatům, a vždy na straně lidskosti, by se mnou jistě zasouhlasila. Ve světě Lovců kryptidů se však dějí jiné věci... A zatímco v Káhiře se Pierre Leroy setkává s kýmsi takřka již zapomenutým, naše hrdinka z Velázquezovy tvrzi se doma léčí po takřka smrtícím dobrodružství na Borneu, ze kterého se vrátila se zlomenou rukou a nohou.
Miláček veřejnosti Anthropornis
5. 3. 2022 - 11. 3. 2022
5. března 2022, sobota: Dopolední setkání s Isidorem nebylo zrovna příjemné. Je to dobrý terapeut, a zná lidi opravdu dobře, ale lhala bych, kdyby mě rozhovor s ním trochu nerozhořčil. Přišlo mi, že na mě jde moc zhurta. O tom, jak jsem se v jeskyni na Borneu plazila netopýřím guánem, s krvácející nohou, a přitom mi na hlavu padal nízký strop, se mi pořád dokola zdá, a přes den na to prostě nechci myslet. Isidore mi vyprávěl o různých technikách, jak zvládnout návrat těžkých vzpomínek, které učí argentinské vojáky trpící PTSD. Něco z toho jsem zkoušela, ale je to asi na dlouho. Uvidíme, jestli se mnou během příštího měsíce nějak pokročí. Oběd jsem měla u sebe v pokoji, a pak jsem s berlí přešla k oknu, a pozorovala vrabce, kterým jsem na parapet pokládala slunečnicová semínka. Na dvoře před tvrzí se opaloval Harold Mayson, a měl úplně rudé břicho. Po asi hodině za ním přišel Buchanan Johnson - mimochodem, během té doby, co jsem byla pryč, si ostříhal své střapaté pačesy - a polil mu obličej vodou. Strhla se obrovská hádka, Mayson svého bývalého asistenta trochu vypráskal, ale ten se jen chechtal, jako malý kluk. Později jsem se dozvěděla, že ta voda, kterou mu polil obličej, pocházela z pisoáru (když se splachovalo). Jak říkám... Jako malý kluk. Taky jsem zjistila, že to byla pomsta za Maysonův podivuhodný kousek, který Johnsonovi provedl minulý týden. Údajně mu na polštář v posteli položil shnilou brokolici. To má být taky důvod, proč se Johnson ostříhal - prý se mu na vlasy dostala nějaká plíseň... Minulý rok jsem si slíbila, že Alessandra požádám, aby Johnsona s Maysonem vyhodil, tak proč jsem se k tomu letos ještě neměla? Oba jsou vskutku královskou bolestí.
6. března 2022, neděle: Dnes ráno se na Twitteru objevilo video s více než 500 000 lajky, pořízené jen necelých patnáct kilometrů severně od naší tvrzi. Vystupoval v něm zvláštní tvor, mnohými označovaný za tučňáka - až na to, že byl zřejmě moc velký. Nebyl pořádně vidět, a mnozí skeptici mají za to, že jde ve skutečnosti o lachtana, možná i rypouše. Ale ať to bylo cokoliv, celé dvě minuty to plavalo poblíž rudým slunkem ozářených útesů, kroužilo to ve vodě, jako by to hnalo ryby, a každých dvacet vteřin se to přiblížilo k vodní hladině, jež se celá rozcákala, a pak se to zase ponořilo. Vážně by mě zajímalo, co to má být zač. Kdybych mohla, tvrz bych opustila, a vydala bych se tam... A možná to brzy bude možné! Alessandro mi sdělil, že zítra mu má přijít zvláštní balík z jedné továrny v Buenos Aires. S jedním vědcem navrhl jakési zařízení, jež by mi mělo umožnit došlapovat na zlomenou nohu tak, aby mě to vůbec nebolelo, a abych dokonce mohla i utíkat. Může se to zdát k neuvěření, ale u Alessandra je popravdě možné všechno. Odpoledne mi přišla e-mailová zpráva od Miory Andrianasoly. Vydala se prý do mého tajemného údolíčka na Madagaskaru, které se společně snažíme zachránit, a našla tam deset stanů obklopených stejným počtem lovců. Všichni měli pušky, chovali se k přírodě dost bezohledně (Miora je viděla střílet po nějakých drobných pěvcích), a prý spolu mluvili hodně sprostě. Kdo ví, co ještě bude... Obávám se, že se nám to údolíčko nepodaří zachránit. Ale nesmíme to vzdát!
7. března 2022, pondělí: Na Twitteru je další video toho zvláštního mořského tvora - a jak se ukázalo, opravdu je to obrovský tučňák! Nějaký chytrák z Argentinské kryptozoologické společnosti, kterou mimochodem tvoří asi tak deset lenivých počítačomilů majících názor, že slavní Lovci kryptidů dělali kryptozoologii špatné jméno, a to i předtím, než se "stali sociopaty" (přesně takhle je Argentinská kryptozoologická společnost označuje), označil tohoto zhruba jako člověk vysokého ptáka za zástupce pětatřicet milionů let vyhynulého tučňáka rodu Anthropornis. Protože je na internetu spousta hloupých lidí, začali si ze zvířete dělat legraci, hlavně kvůli druhé polovině anthropornisova rodového názvu. Uznejte, normální člověk by tomu nevěnoval pozornost, ale tahle senzacechtivá internetová sebranka, kterou tvoří, ehm, "sociopati"... Alessandrovi už přišel balík z Buenos Aires, a pustil se do sestavování "mechanické kostry", která mi má být připnuta k tělu, a jež mi umožní rychle a bezbolestně se pohybovat i se zlomeninou nohy. K tomu se ale dostaneme až zítra. S berlí jsem sjela výtahem do přízemí, a přidala jsem se k Alessandrovi, Haroldovi a Buchananovi při večeři. Byl to otřesný zážitek. Mayson si hrál se smaženým kuřecím křidýlkem, předstíral, že pobíhalo po stole, špinil jím ubrus, zatímco Johnson se do něj snažil zakousnout. Nakonec si probodl jazyk o Haroldovu vidličku. Ubrus byl zbarven krví, a já se naštvaně odebrala zpět do svého pokoje, a proklela jsem ty dva nezvedené bývalé politiky.
8. března 2022, úterý: Z anthropornise - byť stále není potvrzeno, že jde skutečně o zástupce tohoto vymřelého rodu - se začíná stávat hvězda sociálních médií. Včera večer pochodoval po pláži v Estancia La Aguada, a krásně pózoval tamním obyvatelům, jež si ho přišli vyfotografovat. K tomu docházelo také dnes ráno, ale trochu dál na sever, v rezervaci Cabo Blanco. Vypadá to, že náš velký tučňák míří severním směrem, ale proč? Ráda bych se na něj podívala, a brzy k tomu zřejmě dostanu příležitost. Alessandro a Thiago mi nasadili tu "mechanickou kostru", a já jsem teď schopná běhat i se zlomeninou nohy! Úžasné! V šest večer jsem si šla zaběhat do pampy západně od tvrzi, dala jsem si závod se dvěma nandu pampovými, které jsem trochu omylem vystrašila, a ačkoliv jsem ho nevyhrála, cítím se prostě skvěle! Už se nemůžu dočkat zítřejšího setkání s velkým pravěkým tučňákem!
9. března 2022, středa: Vypadá to, že se anthropornisovi v rezervaci Cabo Blanco zalíbilo. Tamní moře je čisté, k pobřeží nepřijíždějí lodě, je tam tedy relativní klid, a očividně i dost ryb. Lidé na sociálních médií šílí z každého jeho úlovku! Turisté v Cabo Blanco pořizují jedno video za druhým - anthropornis většinou loví v moři malý kousek od pláže nebo pod nízkými útesy, ze kterých ho lze natáčet. S Alessandrem jsme se na něj zaletěli podívat, a když jsem ho pořádně viděla na vlastní oči, a dokonce jsem se k němu na pláži tak dvě minuty po třetí hodině odpoledne přiblížila, přestávám pochybovat, že by to Anthropornis nebyl. Ta hlava, ten zobák... Anthropornis byl popsán v roce 2019 na základě téměř kompletní lebky. Našla jsem si jeho formální popis, podívala jsem se pořádně na obrazové přílohy, a musím říct, že tohle zvíře má hlavu a zobák takřka stejné. Vypadá to, že lenoši z Argentinské kryptozoologické společnosti na něco přece jenom přišli, a já na ně měla špatný názor. Udělali si rešerši, na rozdíl ode mně, zaměstnanou proklínáním našich zatracených, nedospěle se chovajících hostů... Uživatel KingOf20thCenturyBoogeymanVillainBlackSheep (není to tak špatná přezdívka, mimochodem, ostatně kdo by neměl rád Alana Moorea a jeho geniální literární díla?) na Twitteru navrhl, že by měl být tento tučňák pojmenován Porter. Zatím nevíme, jestli je to samec nebo samice, ale dle veřejného mínění je to pro něj více než dobré jméno.
10. března 2022, čtvrtek: Došli jsme s Alessandrem k závěru, že je nejvyšší čas pustit se trochu do zkoumání anthropornise Portera. Když se zrovna dnes ráno procházel po pláži, střelili jsme mu na záda droboučký čip, který se nalepil na jeho peří. Vůbec o tom nevěděl, ani se na nás nepodíval, po pár minutách skočil do vody, a vydal se na lov ryb. Čip nám umožní sledovat jeho pohyb. Nikdo neví, jak dlouho se ještě bude držet argentinského pobřeží. Doufáme, že se třeba časem vrátí zpátky domů - a teď je velká otázka, kde vlastně jeho domov je. Antarktida? Možná. Nalezištěm fosilií anthropornise je Seymour Island, ostrov poblíž Antarktického poloostrova. Pokud tam na jihu pořád přežívají tito velcí, až 1,7 metru vysocí tučňáci, bude to skvělá zpráva. Porter nás tam však nejdříve musí navést. Musím přiznat, že jsem však ráda, že zatím argentinské břehy neopustil. Strávila jsem celý den jeho pozorováním z útesů. Zatím se mu vody Cabo Blanco nechce opustit.
11. března 2022, pátek: Dalo se tak nějak čekat, že Porter nebude vždy v bezpečí. Zvíře jeho druhu není nijak chráněno, a kdyby ho někdo zabil, rozhodně za to nic nezaplatí. Strážci rezervace dnes v poledne zadrželi na pláži muže s puškou. Důvod, proč byl odveden, nebyl, že se přiznal k pokusu o zastřelení Portera, ale jednoduše porušil nařízení návštěvníkům rezervace tím, že si sem vůbec přinesl střelnou zbraň. Tady, v Cabo Blanco, to byl jistě ojedinělý případ. Ten chlápek moc riskoval, že si sem přinesl pušku. Až však Porter toto místo opustí, vystaví se větším nebezpečím mimo chráněná území, kde jeho potenciální zabijáky už nikdo neodvede. Když teď tohle píšu, a dívám se na mapku jeho pohybu, vypadá to, že se zase posunuje na sever. Veřejnost ho sice miluje, už jsme se ale přesvědčili, že existují jedinci, kteří by ho raději viděli mrtvého, jako vzácnou trofej.
Proč anthropornis Porter míří na sever? Přežívá stále na Antarktidě druh eocénních tučňáků, skrytých před našima očima? Přežije Porter toto dobrodružství nebo bude zabit lidmi? Na některé z těchto otázek jistě naleznete odpověď příští týden, opět v týdeníku Sloane, lovkyně monster!
Zítra vás čeká čtvrtá část The Cryptid Queen. Vrátíme se do Káhiry, ale příběh nás zavede také do jiných koutů světa, neméně zajímavých, a neméně nebezpečných.
Žádné komentáře:
Okomentovat