Zůstává legendou dokumentárních filmů o zvířatech. V celé generaci lidí probudil lásku k plazům. A odešel dříve, než si zasloužil. Nyní je to již 20 let, co se světem neozývá hláška "Crikey!", prohlašovaná larrikinem v khaki košili a těsných šortkách, který proměnil podobu televizních pořadů o přírodě. Steve Irwin, proslulý "lovec krokodýlů", zemřel přesně před dvěma desetiletími, 4. září 2006, na moři nedaleko queenslandského města Port Douglas. Zabila ho trnucha, paryba zodpovědná dodnes za pouhých 18 úmrtí lidí, když nečekaně změnila směr svého pohybu, zatímco za ní Steve plaval při natáčení scény pro vzdělávací pořad o zvířatech své dcery Bindi. Byl to šokující incident, neuvěřitelná a nepochopitelná náhoda, a naprosto otřásl světem. Steve před oněmi dvaceti lety s trnuchou pouze plaval, nikterak ji neprovokoval, a ona sama neměla za cíl jej zranit; oba dva se v jednu chvíli nacházeli na tom nesprávném místě, ocas trnuchy se prudce pohnul, a zhruba třiceticentimetrový trn na jejím ocase náhle probodl Stevovo srdce. Zemřel o několik minut později na palubě plavidla, na němž se nacházel zbytek štábu. Asi není člověka, který by tento tragický příběh neznal. Ať už byl kdokoli z nás jeho fanouškem nebo jeho velkým kritikem, anebo jeho dobrodružství se zvířaty zkrátka nikdy nesledoval, musel se někdy s fakty o Stevově smrti setkat. Lidé po celém světě na jeho odchod reagovali podobně, jako v roce 1997 na úmrtí britské princezny Diany. Každý, kdo byl tehdy naživu a Steva znal, si jistě velmi dobře pamatuje, kde se nacházel a co právě prováděl, když se o té hrozné události doslechl. Odkaz Steva Irwina žije dodnes, a jeho děti Bindi a Robert pokračují v jeho rozšiřování. Je tak zvláštní pomyslet na to, že je to už dvacet let. Obrovské množství filmů, které Steve za svou zhruba desetiletou televizní kariéru natočil, totiž napomáhá vytvářet iluzi, že je stále živ a že jeho dobrodružství po celém světě pokračují. Vzpomeňme dnes na Steva Irwina, na jeho setkání s krokodýly a hady, varany a klokany, slony a orangutany a dalšími zvířaty, která miloval. Nepochybně ovlivnil svět.
Steve Irwin s nejjedovatějším hadem světa, tajpanem menším. Zdroj: eBay
Steve vyrůstal na australském venkově, v malé rodinné zoo založené jeho rodiči (původně Beerwah Snake & Reptile Park) mezi krokodýly, hady a rehabilitovanými vačnatci (o které se starala jeho matka Lynn); poté, co ji na počátku 90. let zdědil, z ní vybudoval Australia Zoo, jeden z největších, ne-li největší tahák Slunečního pobřeží. Po seznámení se s televizním producentem Johnem Staintonem, který v Australia Zoo potřeboval natočit reklamu na pivo, v níž se měl objevit krokodýl mořský, stal se ze Steva televizní moderátor. A přestože jeho první filmy byly poněkud tišší, a ani v nich příliš nemluvil do kamery, postupně se z něj v průběhu let stával showman; poslední série Lovce krokodýlů (The Crocodile Hunter) na Animal Planet v roce 2004 v některých ohledech připomínala spíše akční seriál, než konvenční vzdělávací pořad o zvířatech. Steve se za svého života těšil velké popularitě zvláště ve Spojených státech amerických. Je však také pravdou, že byl osobností kontroverzní, a jeho tragické úmrtí před 20 lety poněkud zahalilo některé záležitosti, za něž byl kritizován. Přestože se profiloval jako ochránce přírody a některé stěžejní ideje západního ochranářství propagoval ve svých pořadech, několikrát se u něj projevily politické tendence spojované s profitem na úkor přírody. V roce 2003 chválil premiéra Johna Howarda z konzervativní Liberální strany Austrálie, za což sklidil velkou kritiku. Steve se účastnil karanténní kampaně tehdejší australské vlády, a za natočení několika televizních spotů v rámci ní v průběhu jediného pracovního dne obdržel od vlády 175 000 australských dolarů, vybraných od daňových poplatníků. Participací v kampani, přijetím této částky a chválou Johna Howarda si podle kritiků zabil svůj do té doby údajně neutrální politický postoj. Ve stejném roce se také setkal s Georgem W. Bushem; tehdejší americký prezident, zodpovědný za ohavný masakr v Iráku, se v říjnu 2003 krátce zastavil v Austrálii, a Steve a jeho manželka Terri byli mezi těmi, jež ho přivítali. Na začátku roku 2004 byl Steve kritizován za to, že měl svého jeden měsíc starého syna Roberta nezodpovědně umístit před krokodýla mořského pojmenovaného Murray při show v Crocoseu v Australia Zoo, a později v tom samém roce byl řadou ochránců přírody kritizován za ilegální interakci s antarktickou faunou při natáčení předposlední epizody Lovce krokodýlů, Ice Breaker. Australská vláda jej zprostila viny, hrozila mu však pokuta a v horším případě i vězení. V posledních letech svého života se Steve stával ambasadorem australského turismu; v roce 2004 byl prohlášen za Turistický export roku. To podle jeho kritiků také znehodnocovalo jeho ochranářskou činnost.
Po Stevově tragické smrti nastal rozkol v jeho rodině; jeho otec Bob se od roku 2008 odmítá bavit se Stevovou manželkou Terri a Stevovými dětmi, pravděpodobně kvůli nesouhlasu s Terriným vedením Australia Zoo. Ač byl Steve v řadě ohledů kontroverzní, bylo by nesprávné nevnímat jej jako nedůležitou figuru historie přírodopisného filmu. Jeho odvážný moderátorský styl napomohl ve druhé polovině 90. let minulého století zregenerovat celý žánr, a přestože nebyl prvním moderátorem chytajícím hady a krokodýly či plavajícím se žraloky (tuto tradici ostatně začal už David Attenborough ve svém mládí, když se poprvé v 50. letech začal objevovat v televizi; skutečně byl tehdy spíše chytačem zvířat než intelektuálním průvodcem), učinil pořady tohoto typu velmi populárními. Kdyby nebylo Steva Irwina, neobjevili by se na televizních obrazovkách Nigel Marven nebo Steve Backshall - byť se svými styly liší, mají společné to, že interagují se zvířaty širokým publikem považovanými za "nebezpečná". Díky Stevovi se také ve větším množství začaly vyrábět dokumenty o plazech. Nemálo mladých lidí, kteří jeho dobrodružství hltali, se stalo herpery, a některé z nich koníček hledání plazů ve volné přírodě dovedl i do akademického světa. Steve se také účastnil krokodýlích výzkumů, prováděných ke konci jeho života v soukromé queenslandské přírodní rezervaci, jež byla později na jeho počest pojmenována Steve Irwin Wildlife Reserve. Jeho schopnosti byly zásadní při odchytu krokodýlů a jejich vybavování satelitními čipy, díky nimž australští vědci mohli monitorovat jejich pohyb v řekách, estuáriích a v moři. Vyvíjel techniky odchytu krokodýlů, jež měly být pro tyto odolné plazy co nejméně zatěžující. Přestože sám neměl univerzitní titul, věnoval se také výzkumu rozmnožování varana obrovského, největšího žijícího ještěra australského kontinentu, v době, kdy se o tomto aspektu jeho biologie vědělo jen málo. Tento výzkum prováděl jak v Australia Zoo, tak v australském outbacku, kam v 90. letech za varany obrovskými pravidelně jezdil. Výsledky jeho studie byly v roce 1996 publikovány odborným časopisem Herpetofauna. Pokud by tedy někdo chtěl namítat, že Steve byl jen a pouze showman, nabízí se snadné protitvrzení - i on pomáhal produkovat znalosti, jak o krokodýlech mořských, tak o varanech obrovských.
Steve a varan obrovský, přezdívaný též perentie. Zdroj: Iconic Greats
I 20 let po jeho úmrtí je Stevův odkaz živý. Lidé na něj vzpomínají; vždyť dnešní záplava článků a videí o něm je toho důkazem! Australská ABC vydala včera speciál 60 Minutes zaměřený na Steva, na jeho život a na historický rozhovor, který s ním žurnalista z této televizní společnosti učinil v roce 2002. Kdyby Steve dnes žil, bylo by mu 64 let. Odešel však ze světa ve 44 letech, a smutek z jeho odchodu přetrvává.
Žádné komentáře:
Okomentovat