Koprolity - to je termín, který ani laickým zájemcům o život v pravěku určitě není neznámý. Jde o fosilizovaný trus zvířat, která žila před tisíci, stovkami tisíců a miliony lety. Poskytují informace o tom, co živočichové, jež je zanechali, požírali; díky tomu si paleontologové studující pravěká zvířata mohou udělat dobrý obrázek o jejich jídelníčku. O tom, jak důležité koprolity pro vědu jsou, podala důkaz například studie Martina Qvarnströma a jeho kolegů z roku 2024, v níž byl fosilizovaný trus využit pro porozumění trofické dynamiky ekosystémů v triasu. A další takový důkaz přináší studie, jejíž výsledky byly před dvěma dny, ve čtvrtek 10. září 2026, publikovány v odborném časopise Current Biology, a kterou vedla světoznámá paleontoložka Jingmai K. O'Connor z Fieldova přírodovědného muzea v Chicagu. Ta se svými kolegy zkoumala s užitím mikropočítačové tomografie koprolit ze svrchnokřídového souvrství Hell Creek v Montaně, obsahující nečekaný poklad - úžasně zachovalá pera ptačího dinosaura, který se stal obědem (nebo snídaní či snad večeří) mnohem většího neptačího dinosaura. 66 milionů let starý dinosauří výkal obsahující ptačí pera objevil v roce 2016 paleontolog David DeMar Jr. z Burkeova muzea. Per je v něm hned několik, kromě toho ovšem obsahuje i šupiny svrchnokřídového kostlína (zástupce rybí čeledi Lepisosteidae) a několik kostí vodního ptáka ze skupiny Hesperornithes. Podle doktorky O'Connor a jejích kolegů pocházejí pera z těla stejného ptáka, kterému patřily právě také tyto kosti. Jedná se tak o pravděpodobně první kdy objevená a studovaná pera hesperornithiformů, a prozrazují mnohé o tom, jak tito opeřenci žili. Některá z per v koprolitu nesou znaky typické pro voděodolné peří vodního ptactva; kořínky jednotlivých větviček se nacházejí blízko u sebe, takže celé pero má sníženou penetrabilitu (prostupnost) pro vodu. Dnes žijící ptáci, kteří se potápějí pod vodní hladinou, to s peřím mají dosti podobně. Ne všechna pera v trusu obsažená však mají tuto podobu; některá jsou mnohem menší a chundelatější, a připomínají spíše "primitivní" pera starších opeřených neptačích dinosaurů.
Velice dobře zachovalé pero hesperornithiforma, obsažené v 66 milionů let starém koprolitu. Fotografie Jingmai K. O'Connor převzatá z webu Sci.News
Nález poskytuje odborníkům také možnosti uvažování o tom, proč někteří dinosauři přežili velké vymírání na hranici K-T a proč jiní vymizeli. Dříve se mělo za to, že vodní ptačí dinosauři (či vodní ptáci) měli oproti všem těm opeřeným i neopeřeným neptačím suchozemským, ne-vodním dinosaurům výhodu - že se jim ve vodním prostředí dařilo lépe i díky tomu, že je jejich peří ochránilo před teplotními výkyvy a dalšími důsledky tehdejšího kataklyzmatu. Jenže značná podobnost per těchto vodních ptáků, kteří vymírání na hranici K-T nepřežili, s pery těch, jež patřili ke šťastlivcům, to vylučuje. Pro pochopení toho, kdo přežil a kdo ne, tedy nejspíše nebude dobré dívat se na peří. Další zajímavou věcí je, že pera z tohoto koprolitu jsou zatím nejstaršími pery nesoucími typické znaky pro moderní ptáky; druhým nejstarším je poté pero eocénního ptáka z Dánska. Konkrétně je řeč o násadě, která při extrémním přiblížení připomíná vzhledem povrch mořské houby - pera dinosaurů takto nevypadala. Posledním velkým přínosem tohoto nálezu je doplnění představy o jídelníčku zvířete, které výkal vyprodukovalo. Tím byl nejspíše veliký teropodní dinosaurus - buď to byl Tyrannosaurus rex nebo to byl Nanotyrannus (přivedený zpět k životu paleontology v loňském roce). Vypadá to, že na mohutné ptáky odpočívající kdesi na březích vodních ploch si tito predátoři rádi troufali. V hlavách nám nyní může ožít lovecká scéna z doby křídové, na jejímž konci se velký hellcreekský teropod láduje masem a chtě nechtě i peřím takové kořisti.
Zdroje informací pro tento příspěvek:
Bird feathers from a Late Cretaceous coprolite (Current Biology)
Žádné komentáře:
Okomentovat