Je to neuvěřitelné, ale září se nám pomalu chýlí ke konci. Tento pátek patří poslednímu Obrázku týdne v devátém měsíci tohoto roku - za týden vám budu prezentovat již obrázek říjnový. Léto nám oficiálně skončilo úterým v uplynulém týdnu, ale přestože je již za námi, nemohu nepomýšlet na ta vedra, která jsme při něm zažili. Člověk si je snadno asociuje s pouští (byť na těch hrůzných vedrech letošního léta v Evropě nebylo nic přirozeného; byl to projev našeho rapidně se měnícího klimatu kvůli spalování fosilních paliv), a tak jsem tentokrát do obrázkové rubriky chtěl přidat nějaký "desert paleoart". Minuty před započetím psaní tohoto příspěvku jsem našel to, co jsem chtěl. Autorem tohoto krásného díla je talentovaný paleoumělec Aberrantologist.
Popisek k obrázku: Sedmimetrový teropod Dilophosaurus wetherilli pohlíží na zpustlou pouštní krajinu z vrcholku nevysoké duny. Vzpřimuje se, natahuje do výše svůj krk, a nasává nozdrami vlhký vzduch přicházející od jihu. Na obloze se objevují tmavá mračna. Nebude to trvat dlouho, a všechna ta naakumulovaná voda v plynné formě změní skupenství, a dilophosaurův vysušený domov promění v bujný zelený ráj. Seschlé rostliny, kterých je na území tímto dravcem obývaném opravdu po málu, mu nikterak nesvědčily při pokusech o skrytí se před kořistí, zatímco se za ní plíživě kradl. Jakmile však dřeviny zarostou svěžím zeleným obalem, a přitáhnou hladové býložravce z krajů široko daleko, Dilophosaurus bude mít, kde se před nimi schovat, a odkud na ně ze zálohy vyrážet. Příchod dešťů pro něj však neznamená pouze dočasnou změnu prostředí a zároveň vyšší šanci na uspění při lovu. Oznamuje totiž pro něj i začátek období rozmnožování. Tento Dilophosaurus je samcem, kterému do hřebínku na hlavě proudí krev, a zbarvuje ho do světle červené barvy. S příchozí kořistí přijdou do jeho domoviny i další dilophosauři, a on se bude pokoušet některého z nich zaujmout. Je možné, že po několik příštích měsíců dešťů se po kraji bude pohybovat s novým druhem či družkou. Dilophosaurus wetherilli byl popsán v roce 1942 americkým paleontologem Samuelem Paulem Wellesem na základě fosilních pozůstatků objevených o dva roky dříve v severní Arizoně. Jejich objeviteli byli původní obyvatelé jihozápadu Severní Ameriky z kmene Navahů; k nálezu došlo na území okresu Navajo. Jessie Williams a jeho dva druzi nalezli celkem tři kostry dilophosaurů, z nichž první byla takřka kompletní, a trvalo deset dní, než byla celá odkryta. Kromě koster je tento druh znám ještě ze šlápot nalezených v Connecticutu (Dilophosaurus je tamním státním dinosaurem). Tato scéna se odehrává před 190 miliony let.
Minulý pátek jsem vám zde na Blogorgonopsidu prezentoval moderního raptora z Jurského parku; tentokrát to byl zase moderní Dilophosaurus! Žádný krční límec, žádné plivání jedu... ale hřebínky na hlavě měl!
V příštích dnech se na mém blogu dočkáte především dvou velkých článků. Prvním bude 41. část projektu Kniha týdne. Tím druhým budou zářijové Dokumentární novinky! Kromě toho mám však v záloze ještě dvě pěkná videa, která bych s vámi do konce tohoto měsíce rád sdílel.
Přeji vám krásný konec týdne, a pokud můžete, myslete na dilophosaury!
Žádné komentáře:
Okomentovat