Noční motýli z přírodní rezervace Crom. Kamkoli se tým ze Springwatch ve Spojeném království vydá, jedna z jeho nejdůležitěších členek, Lucy Lapwing, si tam s sebou vždy bere svou past na noční motýly. Pozemek Crom v severoirském Farmanaghu, který vlastní a spravuje National Trust a který byl letos hlavní základnou týmu, je pěkným mixem různých prostředí, a je na noční zástupce hmyzího řádu Lepidoptera bohatý. Lucy nikdy dříve nechytala můry v Severním Irsku, a těšila se tedy na výsledek. Nejdůležitější součástí pasti na noční motýly je žárovka emitující silné UV světlo, které tyto živočichy, orientující se v temnotě noci podle světla odráženého Měsícem, přiláká. Elektřina potřebná pro zapnutí žárovky šla do pasti přímo z karavanu Michaely Strachan. Lucy nechala past na místě po celou noc, a přišla se na své úlovky všech tvarů, barev a velikostí podívat následující ráno. Prvním nočním motýlem, kterého nám ukáže, je srpokřídlec vrbový (Drepana falcataria) s krásně zahnutými vnějšími křídly, díky nimž si ho nelze splést s žádným jiným druhem. Druhý je na řadě lišaj vrbkový (Deilephila elpenor), naprostá klasika s růžovo-zeleným zbarvením a rozpětím křídel o 6 až 7 centimetrech. Jako třetího uvidíme zástupce čeledi Erebidae, kterému Lucy přezdívá "dalmatinská můra Cruelly de Vil" s odkazem na barevnou podobnost tohoto hmyzu s jednou z nejslavnějších filmových záporaček/antihrdinek. Jde o přástevníka mátového (Spilosoma lubricipeda), jehož bělavé zbarvení jasně kontrastuje s jeho černými končetinami a tykadly; toto je samec, což se dá poznat podle tvaru a velikosti jeho tykadel. Jako čtvrtého uvidíme jemu příbuzného přástevníka bezového (Spilarctia luteum), též samečka. Pátý je na řadě zejkovec hlohový (Opisthograptis luteolata), jasně žlutý noční motýl, se kterým se lze běžně setkat v době od dubna do října. Lucy se zejkovec hlohový líbí více než obdobně zbarvený žluťásek řešetlákový (Gonepteryx rhamni), který je samozřejmě denním motýlem. Jako posledního uvidíme lišaje topolového (Laothoe populi), jeden z největších druhů nočních motýlů v Británii, s rozpětím křídel 7 až 10 centimetrů. Lišajové topoloví žijí jen několik týdnů; nemají funkční ústrojí k přijímání potravy, a během svého dospělého života jen vyčerpávají tukové zásoby, které nahromadili jako housenky. Lucy upozorňuje na to, že není dobré umístit past na noční motýly na jediné místo po více než jednu noc, protože právě lišajové topoloví, jejichž dospělý život je tolik časově omezen, se pohybují po malém území, takže hrozí, že stejný jedinec bude odchycen více než jednou. Po identifikaci odchycených můr Lucy provede už jen jedno - vypustí je ze sklenic, aby si mohly dále žít své životy. Chytání nočních motýlů je něco, co může provádět každý, a může se tak učit o jejich rozmanitosti a taxonomii. Chris Packham nás na závěr varuje, že je to vysoce nakažlivá aktivita, která na vás a vaše přátele a rodinné příslušníky bude mít nedozírný dopad, pokud ji vyzkoušíte.
Klip z dvanácté epizody naučného pořadu Springwatch 2026 od BBC Studios Natural History Unit, vysílaného v květnu a červnu na televizní stanici BBC Two.
Žádné komentáře:
Okomentovat