Mikael Fortelius

Zdroj obrázku: http://www.kenyastudyabroad.org/about/instructors/

Mikael Fortelius (narozen 1. února 1954) je finský paleontolog a přední světový odborník na indrikotéria. Je profesorem evoluční paleontologie na Helsinské univerzitě a koordinátorem fosilní databáze Neogene of the Old World (od roku 1992). Pracoval také jako vědecký poradce pro tři epizody populárního seriálu BBC Putování s pravěkými zvířaty z roku 2001, načež vystupoval ve speciálu nazvaném Triumf savců v segmentu věnovaném Paracatheriu (tehdy nazývanému Indricotherium). Předmětem jeho zájmu jsou býložraví savci a jejich stav k životnímu prostředí a klimatickým změnám. Svou práci začal jako osamělý specialista na fosilní nosorožce a prasata, v poslední době se věnuje spíše miocénním savcům ze severní Číny. Zároveň je ale i odborníkem na ekomorfologii kopytníků a na funkce a evoluci savčích zubů. Jeho učitelem paleontologie byl Björn Kurtén, autor několika populárních paleofikcí. O jeho osobním životě se toho obecně moc neví, je ale ženatý, jeho manželkou je Asta Irene Rosenström, a mají tři děti.

Užovka kapucínská-Středně jedovatá evropská bojga

Slíbil jsem, že napíši o užovce kapucínské, druhu hada, který je mi velmi dobře známý, přestože jsem se s ním bohužel na své dovolené na Mallorce před čtyřmi lety nesetkal...

Latinský název: Macroprotodon cucullatus,

Rozšíření: jižní Evropa, severní Afrika, západní Asie,

Velikost: délka maximálně 55 centimetrů.

Užovka kapucínská má několik poddruhů, jež se někdy vyčleňují jako samostatné druhy. Je to mírně až středně jedovatý druh z čeledi Colubridae, tedy užovkovitých. Není jediným druhem evropské bojgy, i když je zřejmě jedovatější než všechny ostatní (rozhodně více než skvrnovka kočičí). Její anglický obecný název je "false smoth snake", tedy "falešná užovka hladká", protože se svým zbarvením skutečně podobá naprosto neškodné, nejedovaté užovce hladké. Sama užovka kapucínská, takém česky nazývaná bojga kapucínská, je též neškodná. Má zadní, plné jedové zuby, kterými do své kořisti vpravuje jed. Ten zřejmě účinkuje jen na ještěry, kteří tvoří značnou část jejího jídelníčku. Nezdá se, že by měl její jed účinek na člověka. I tak by člověk musel užovce kapucínské doslova vtlačit prst do zadní části tlamy, aby ho "uštkla". Svrchní část jejího těla je světle šedá až hnědá, na bocích má nepříliš výrazné černé skvrnky. Na hlavě má typické černý proužek, jenž se táhne od oka k horní čelisti. Břišní šupiny mohou být žluté, růžové nebo zbarvené jako šachovnice. Na šíji má obojkovitou kresbu, díky níž dostala druhové jméno "kapucínská"... Užovka kapucínská se vyskytuje ve Španělsku, Portugalsku, Itálii, Maroku, Alžírsku, Tunisku, Lybii, Egyptě a v Izraeli. Ve většině těchto míst je nokturnální, tedy aktivní v noci. Ovšem na španělských Baleárech žije diurnálním, tedy denním životem. Jde o jednoho ze dvou druhů hadů žijících na ostrově Mallorca, přičemž druhým je nejedovatá vodní užovka maurská; oba druhy však byly na ostrov zřejmě přivezeny člověkem. Užovce kapucínské se daří v řadě habitatů: od písčitých křovisek přes otevřenou lesnatou krajinu po zemědělskou krajinu a plantáže. Někdy se může objevit i v zahradách nebo na okrajích měst. Jde o vejcorodý druh; samice naklade dvě až šest vajec buďto pod kámen, nebo je zahrabe do písku; v každém případě je umístí do vlhkého prostředí. Mláďata se vylíhnou po osmi týdnech inkubace a měří na délku 12 až 16 centimetrů.

Příště lyrovec západní!

Turiasaurus

Turiasaurus ("ještěr z oblasti Turia") byl sauropod z kladu Turiasauria, který žil období jury stupně kimmeridge před 155 až 146 miliony let. Popsal jej španělský paleontolog Royo Torres v roce 2006 na základě holotypu sestávajícího z lebky, zubů, části přední končetiny, žeber a obratlů. Všechny tyto pozůstatky pocházely z provincie Teruel na východě Španělska. Na začátku tohoto desetiletí pak bylo na východ od Madridu odkryto více materiálu; ostatky byly ještě úplnější. Turiasaurus si stále drží titul největšího dinosaura, jenž byl dosud nalezen na evropském kontinentu. Měřil na délku až 30 metrů (původně se předpokládalo, že mohl dosáhnout délky i o šest až devět metrů větší) a vážil kolem 40 tun. Stehenní kost z lokality Las Hoyas ze španělské provincie Cuenca měla na délku 192 centimetrů, lebka z provincie Teruel měří 70 centimetrů. Přestože Turiasaurus dosahoval délky plejtváka a vážil tolik co šest nebo sedm afrických slonů, neví se toho o něm příliš mnoho. Žil ve stádech? Jakého věku se dožíval? To jsou otázky, na které asi nelze odpovědět se stoprocentní jistotou. Do kladu Turiasauria, který také popsal Royo Torres v roce 2006, patří v současnosti 11 rodů sauropodních dinosaurů z období pozdní jury a rané křídy, nicméně zařazení některých z nich, jako je například Atlasaurus, je sporné. Turiasaurovi se zřejmě velmi podobal další zástupce skupiny, portugalský sauropod Zby.

Popisek Turiasaura můžete najít například na webu Prehistoric Wildlife.

Příště Galveosaurus!

Lovci kryptidů 3: Hnízdo smrti (5/5)

Výprava za Orang Pendeky na Sumatru se změnila v boj o záchranu zvláštních, drobných lidoopů. Britský premiér Mayson, který na červen svolal Konferenci o lovu a ochraně kryptidů do amerického města Seattle, je nyní na dovolené v jihovýchodoasijské džungli a společně s Gregorym Martinem a indonéským ministrem životního prostředí Hasanem Batusurou loví Orang Pendeky. Lovci kryptidů již viděli, co pytlácká past udělala s jedním ze zvířat. Další, jež bylo odchyceno a umístěno do klece v táboře, se jim naštěstí podařilo osvobodit a vypustit do pralesa. Nad vesničku na kraji národního parku se sneslo celé hejno Ahoolů a zaútočilo na Maysonovy lovce. Videa místních se dostala na internet; Lovci kryptidů byli na nich. Nieto se tak dozvěděl, kde přesně se momentálně Jack Owen nachází, a vydal se na Sumatru spolu s Barryho vojáky s cílem zabít Jacka - pomstít se mu za porážku v Granadě. Podaří se mu to však? O lokaci Lovců kryptidů se dozvěděl také Metaller, který prahne jen po jediném - zabít svého "otce", Nieta. A nyní má k tomu příležitost...

LOVCI KRYPTIDŮ 3: HNÍZDO SMRTI, ČÁST PÁTÁ:

Mayson posvítil baterkou na Curupiru, která se instinktivně postavila do bojové pozice. "Máte opravdu velice zvláštní nohy, slečno," poznamenal Mayson. "Hrubiáne," řekl na to Pierre. Mayson se pousmál. "Nechci vás tím urazit... Vás jsem ještě spolu s Lovci kryptidů neviděl," mluvil dále. Gregory Martin přišel ke Curupiře blíže a lépe si prohlédl její nohy. Pak se s překvapeným výrazem obrátil na Maysona. "Tohle je Curupira," poznamenal, "a já si myslel, že to byla jenom nějaká brazilská pohádka... Co tady dělá?" Curupira mu dala pěstí do obličeje. "Mohl byste se zeptat mě, ne, člověče?" řekla naštvaně. "Moc si nedovoluj, potvůrko," rozzlobil se Martin a zamířil na ni puškou, "nebo ti prostřelím tu tvou kebuli a umístím si je mezi svý trofeje." Curupira do pušky kopla nohou s obráceným chodidlem, načež se zbraň rozpadla. Martin na ni vyjeveně hleděl. Pierre se konečně odhodlal vytasit laserovou pistoli. "To spíš já udělám tobě díru do hrudi, darebo," řekl Pierre Martinovi. "Měli byste z tohoto parku odejít," řekl klidným hlasem Batusura. "Ne dokud vy budete zabíjet ta zvířata," odpověděl Pierre, "a dokud nenajdeme Jacka." "On se pan Owen ztratil?" zeptal se docela starostlivě Mayson. "Unesli ho," řekl Pierre. "To je zvláštní," zamyslel se Mayson, "poblíž našeho tábora přistálo jakési vysokorychlostní letadlo a z něj vystoupila skupina lidí, jež zmizela v pralese. Možná s tím mají něco společného." Pierre vrhl rychlý pohled na Curupiru. "Už vím, co se děje," řekl jí. Curupira to samozřejmě zatím nemohla pochopit. "Jdeme dál po těch stopách, rychle!" vyhrkl Pierre. Curupira přeskočila Maysona, Martina a Batusuru naráz a dál i v naprosté tmě sledovala stopy mužů, jež odvlekli Jacka kamsi do hloubi džungle. "Omluvte nás," zasmál se Pierre a ztratil se ve tmě. Mayson se nejprve podíval do obličeje Martinovi a pak Batusurovi. "Pěkná obtíž, tenhle hmyz," poznamenal. "Nejradši bych je všechny vystřílel," zasmál se Martin, "kolik mi už toho Lovci kryptidů v životě zkazili." Pak se z lesa ozvalo opičí volání. Bylo pronikavé, hlasité. Znělo trochu jako volání siamanga, jen o dva tóny nižší. Díky tomu šlo o velice snadno identifikovatelný zvuk; volání Orang Pendeka. "Svolávají se! Skupina Orang Pendeků se dává dohromady! Na východ odsud!" zvolal Martin.

Metaller chytil Nieta za krk a natlačil ho ke kmeni stromu. Držel ho nad zemí, takže stopadesáticentimetrový Nikaragujec divoce máchal nohama, ale i rukama. Nebylo mu to nic platné. A když Metallera uhodil pěstí, pořádně to bolelo. Metaller sevřel druhou, pravou ruku v pěst, a ze zápěstí se mu pomalu vysunulo slavné ostří. Zastavilo se Nietovi před čelem. "Udělal jsi ze mě otroka," zasupěl Metaller, "a já ti sloužil. Všechno jsem dělal pro tebe. Bál jsem tě. Bál jsem se tvé zloby! Zloby malého, prťavého pidižvíka, který se deset let před světem skrýval na dně jezera!" "Proč tohle děláš?" vyhrkl ze sebe Nieto, načež Metaller stiskl jeho krk ještě pevněji. "Protože si to zasloužíš. Zasloužíš si zemřít. Nejsi můj otec. Nejsi nic! Haha, podívej se na sebe. Nezasloužíš si být ani člověkem. Měl bys být nějakou bakterií, která žije v kapce vody!" smál se nahlas a zle Metaller. "Kdybychom tehdy vyhráli," zakašlal Nieto, "myslel bys na tohle? Jenom proto, že ti on nakukal, že jsem tě zneužil..." Nieto ukázal na Jacka svázaného v řetězech. Metallerovi se zalesklo oko. "Jsi tím jediným, co jsem kdy v životě miloval, synu... Opravdu. Dal jsem ti inteligenci. Dal jsem ti sílu. Udělal jsem tě nezničitelným. A ty tomu říkáš zneužití? Společně jsme se o něco snažili. Udělat svět lepším! Naším! Nechápeš to, Metallere? Jsi nějaký lidský slaboch prahnoucí po pomstě, nebo kovová zabijácka mašina s úžasnými schopnostmi?" mluvil naň dále Nieto. Metallerovi se zkřivil výraz v obličeji. Pravá ruka s ostřím, jež se již takřka dotýkalo Nietova čela, se zachvěla. "Metallere. Barry tě osvobodil. Znovu tě přivedl k životu potom, co tě támhleten nechal zavřít v nějaké základně CIA... Není to dar?" sténal Nieto. Metaller se hořce zasmál: "Ty hnusný manipulátore... Myslíš, že ti na to skočím?" Pohnul rukou vzad, chystaje se probodnout Nietovi hlavu. V Deylinově hlase se poprvé po měsících ozvala ta stará rozhodnost a pravdivost, kterou přece jen disponoval jako ten arogantní, mocný muž z podvodní budovy v jezeře Nikaragua: "Myslím to vážně!!!" Nietovo ostří se náhle zachvělo pod náporem laseru. Na scéně se objevili Pierre, střílející z laserové pistole, a Curupira. Jack se chechtal radostí: "Věděl jsem, že pro mě někdo z vás přijde!" Pierre přestřílel řetězy. Jack byl konečně zase volný, ale stále u sebe neměl svou laserovou pistoli. "Koukněme se, Nieto," usmál se Pierre. Metaller si je zkoumavě prohlížel. Pak se zase otočil na Nieta. "Kdyby sis mohl vybrat, dal bys přednost mě nebo jim? Nejsi přece s nimi, že ne? Ale jsi se mnou? Můžeš!" řekl Nieto. Hlas mu úplně zhloubl. Mluvil tak rozhodně jako když byl Metallerovým "otcem". Žádný hysterický tón, žádný psychotický smích. Metallerovi to vyrazilo dech, jakože ve skutečnosti jakožto robot nedýchal. Povolil. Nieto vyklouzl z jeho ruky a dal se na útěk. Metaller se úplně celý zatřásl. "Ne!!!" zařval jako děcko, kterému se právě rozbila oblíbená hračka. Začal se hnát za Nietem. Noha se mu zachytila mezi větvemi keřů, a spadl. Nieto měl pořádný náskok. Vyběhl z džungle a proběhl kolem Maysonova loveckého tábora. Zamířil k letounu, u kterého stáli dva indonéští lovci z tábora. Prohlíželi si letadlo a měli k němu všelijaké poznámky. Jakmile spatřili drobného chlapíka k němu utíkajícího, zamířili na něj. Nieto sáhl do kapsy a zmáčkl ovladač, načež se z křídel letounu vysunuly laserové pušky a oba lovce ve vteřině doslova vypařily. Nieto nastavil kurz na New Jersey. Vysokorychlostní letoun jej tam měl dopravit za krátký čas. Deylin byl teď pln smíšených emocí. Chytil sice Jacka, ale nezabil jej. Zabránil mu v tom Metaller, a chystal se ho zabít. Jenže v Nietovi něco ožilo. Přechytračil svého "syna". A znovu se v něm probudila jakási stará arogance a vůdčí schopnost. Nieto, prohlížející si ze vzduchu noční sumaterskou džungli, naschvál zakašlal. Ten vysoký hlas se skutečně měnil na hlubší, mnohem serióznější hlas. Nieto se usmál. Něco se stal
o. Asi se konečně dostal z té hrůzy, kterou mu způsobila osamělost ve vězení*...

"Slyšíte to? Zní to jako volání o pomoc!" sykla Curupira, zatímco Jack jim děkoval za záchranu, a společně s Pierrem si prohlížel zkrvavená těla tuctu Barryho vojáků, jež Metaller zmasakroval předtím, než konečně na krátkou chvíli chytil Nieta. "Nic neslyším," roztáhl ruce Pierre. "Volají o pomoc!" vykřikla Curupira a ztratila se mezi houštinami. "Kdo?!" křičel Pierre a utíkal za ní. "Orang Pendekové. Taky už je slyším," řekl mu Jack. Curupira jako první dorazila k malé jeskyňce, před kterou se k sobě tiskla skupinka malých lidoopů. Byli obklíčeni Maysonem a Martinem. Batusura tu stál opřený o strom a kouřil doutník. Jako první dostal od Curupiry ránu do obličeje. Svalil se na zem a zacpal si prstem nos, ze kterého tekl proud krve. Curupira popadla liánu a jako pravá obyvatelka džungle se snesla ke skupině Orang Pendeků, a kopla Gregoryho Martina do hrudi. "Už zase na mě? Tentokrát ti fakt prostřelím hlavu!!!" zařval Martin. Mayson na Curupiru mířil pistolí, ale pak ji sklopil. Bylo už ovšem příliš pozdě. Curupira ho kopla do rozkroku. Mayson padl jako poražený býk. Pierre, zrovna přibíhající na scénu, zatleskal. "Tohle jsem ji naučil já!" pronesl hrdě. "Curupiry neznají něco jako 'muž', takže ona nevěděla, kam takové zvíře kopnout, je-li to potřeba. Tedy donedávna..." pokračoval Pierre. Orang Pendekové se rozutekli. Jeden z nich takřka narazil do Jacka. Zahoukal, snad se mu chtěl omluvit, snad mu nadával. Kdo ví... "Pane premiére," oslovil Jack Maysona a pomohl mu zase vstát. "Owene... Proč vy tohle děláte?" reagoval na to premiér. "Protože chráníme kryptidy před těmi, kdo je chtějí využít nebo zničit. A obávám se, že vy jste tady se svými kolegy tím druhým případem," pokračoval Jack. Mayson nahlas vydechl. "Když jsem byl mladý, lovili jsme běžně na anglickém venkově lišky. Byla to zábava," řekl Mayson. "A teď chcete lovit, jen tak ze srandy, nejvzácnější a nejpozoruhodnější živočichy této planety? Promiňte, ale to nemohu dovolit," řekl Jack. Přistoupil k němu Batusura, utírající si krev a pohlížející rozzlobeně na Curupiru. "Měli byste z parku zmizet. Víckrát to nebudu opakovat," zašeptal se svým silným indonéským přízvukem. "Nezmizíme, dokud odsud nezmizíte vy. Uděláme kompromis. Opusťte park, nechte ta zvířata na pokoji, a bude..." usmál se Jack. Pak se s Pierrem a Curupirou odebral na cestu zpět do návštěvnického centra.

K ránu se Lovci kryptidů shromáždili před onou budovou, připraveni vrátit se domů, do Londýna. Jackovi zazvonil telefon. Zjevně mu volal Mayson. Přijal hovor. Z telefonu se ozval šum. A pak hlasité pískání. "Netopýři..." řekl tajemně Jack. Tým nasedl do Cryptid Swiftu a nechal se odnést k Maysonově loveckému táboru. Z nějakého důvodu na něj opět zaútočili Ahoolové. Zvedali do vzduchu poslední z lovců, a pak je shazovali na zem. "Mám takový pocit, že se tady někdo rozhodl z národního parku udělat jakési hnízdo smrti," pousmál se Pierre, "jako hnízdo smrti pro kryptidy. Ale ono se to obrátilo." "Jenom ať je všechny zabijou," zasyčel Akihiko, hrající si s šurikenem. Mayson s Martinem i Batusurou byli stále v táboře. Cryptid Swift se snesl do středu toho chaosu. Vyzvedl je a přemístil je o pár kilometrů dál. Nikdo neřekl ani slovo. Jack jen poklepal Maysonovi na rameno. Pak letoun zase odletěl. "Jsou to hrdinové. Zachránili nám život," řekl Batusura a utřel si slzu. "Blázne," řekl Mayson a sledoval, jak letoun mizí na rozednívající se obloze. Od centra národního parku pak vzlétl do vzduchu letoun Velox 76, řízený autopilotem, a následoval Cryptid Swift na základnu. Zpět do Londýna...

"By mě fakt zajímalo, jestli jsou ti Ahoolové vegetariáni nebo masožravci..." řekl Fahad, sedíce na gauči v hlavní místnosti základny, o pár hodin později. "Mě nezabili," odpověděl Akihiko, "ale možná jdou po těch, kteří chtějí zabít je." "Podle mě ti lovci zase zaútočili na nějakého Ahoola a pěkně to odnesli. Dost blbé, zvlášť, když už byli těmi megakaloni napadeni dříve," řekl na to Roger. Pauline stála opodál, u okna. Dostala SMS zprávu od Kate Henshallové. Ptala se na Pierra. Pauline vyhlédla z okna. Na zahradě na základnou spolu seděli na lavičce Pierre a Curupira a prohlíželi si všelijaké záznamy Lovců kryptidů o nepřátelích, kryptidech a tak dále. Pierre zkrátka Curupiru učil všemu, co potřebovala vědět o týmu ještě předtím, než se vrátí zpátky do Amazonie. Pokud však Lovci kryptidů vyrazí na další misi, vezmou ji zase s sebou. Pauline rozpačitě odpověděla Kate: "Má moc práce. Ale je v pořádku." Kate na to už neodpověděla. Pauline přišla za Jackem, který byl v podzemní části základny a přejížděl rukou po interaktivní tabuli, prohlížeje si vše nové ohledně kryptidů a ohledně záznamů dokazujících, že současný britský premiér konečně opustil Sumatru. "Jacku, jak dlouho má ještě Pierre užívat to Brickellovo sérum?" zeptala se starostlivě Pauline. "Asi navěky. Aby se náhodou nepřihodilo, že by se zase proměnil... Proč se ptáš?" řekl Jack. "Mám pocit, že si s ním ta látka pořádně hraje..." řekla Pauline. "Ale ne," odpověděl Jack a usmál se na ni, "v žádném případě." Pauline se na svého přítele podívala s pochybami. Otočila se a pomalu se odebrala do výtahu. Jack pokračoval ve své práci. Bylo to už podruhé, co Jacka zkrátka nechápala. Nejprve ten pokus s Chupacabrou, teď totální ignorance Pierrovy zapomětlivosti, zvláště zapomenutí na Kate, a až příliš umírněného chování...

Stephen Barry spolu s Danielsem znovu otevřeli mezidimenzionální portál. "Není to přílišný risk?" zeptal se vystrašeně Daniels. "Blbečku. Jasně, že je. Ale já musím vědět, co je na druhé straně," zasmál se Barry, "tentokrát jím projdu." Nebál se, a prošel tím zeleným útvarem. Ocitl se na skále uprostřed vesmíru. Dalo se tu dýchat. Díval se kolem sebe. Všude prázdnota, hvězdy v dálce... A pak se před ním zjevila fialová hlava. The Father! "Stephene Barry, proč taková obsesivnost?" zeptal se. Barry neodpovídal. "Toto není paralelní vesmír, který hledáš..." řekl The Father. Barry vyletěl z portálu, a ten se uzavřel. Do místnosti vešel Nieto. Byl celý uřícený. Daniels k němu přiběhl a pomohl mu sednout si na židli. Barryho mezitím zvedlo pár dalších lidí. Jednomu z nich na chvíli zasvítily oči a objevily se v nich vertikální zorničky, čehož si ovšem nikdo nevšiml. Barry od sebe své pomocníky odtlačil, ani se na Nieta nepodíval. Nezajímalo ho, zda se Jackovi pomstil či ne. Měl teď jiné zájmy. Otevřel silou Zhou Lenův přístroj. Sáhl na svítivý modrý předmět, který se nacházel ve středu přístroje. Pak třesoucí rukou ukázal na místo, kde se předtím nacházel portál. A portál se znovu otevřel. Nieto ožil. "Jak jsi to udělal?!" zeptal se. "Zhou Lenův přístroj funguje díky tomu, že se v něm nachází tenhle svítivý modrý předmět... Pořádně silný... Nevím, co to je, a nezajímá mě to... Propůjčí člověku velkou sílu..." řekl Barry a opět se začal blížit k portálu.Nieto přišel k zařízení a podíval se na ten blyštivý, modrý předmět. Byl to kus drahokamu**.

V přístavu v portorickém městě Hatillo byla na velkou loď s názvem "New Orleans Beast" nakládána poslední velká krabice s nákladem. Tlustý chlapík, který tu všem velel, radostí zatleskal. Dnes měl již po práci. Kapitán na něj zamával z lodi. Byl připraven vyplout. Tělnatý muž sestoupil z mola na písečnou pláž. Podivoval se, kde je jeho asistent. Písek zdobila jen podlouhlá krvavá čára. Muž uslyšel chraptivé zasyčení. Otočil se na keř, nacházející se asi dva metry nalevo od něj. Pozorovaly ho dvě rudé, šílené oči. Z keře vyskočila ohyzdná obluda, zaryla do krku muže své drápy a pak z rány vysála jeho krev. Chupacabra! Nesmírně agresivní Chupacabra***. A nebyla sama. Desítky se jich náhle vynořily z lesa, a naskákaly na "New Orleans Beast". Na lodi zavládl chaos. Šílené Chupacabry roztrhaly posádku během několika minut. Loď, která právě opustila portorické Hatillo, měla na americké pobřeží dovést vskutku hrůzostrašnou zásilku...

* - Nieto byl vždy šílený, ale po šesti měsících strávených o samotě ve vězení, se jeho stav velmi zhoršil, jak bylo ukázáno v 6. kapitole 3. série "Útěk kovového muže". Zdá se, že nyní se konečně vrací ke svému staršímu já, které jsme poznali ve 2. sérii

** - Modrý, blyštivý drahokam se poprvé objevil v 11. kapitole 3. série - "Návrat zabijáka kryptidů". Byl to Briddimský drahokam, který pro sebe získal Archibald Quartermaine.

*** - Na konci 10. kapitoly 3. série, "Zachtělo se mi telepatie", přenesla Chupacabra, nakažená Tatzelwurmovým parazitem, svou nemoc na další zástupce svého druhu.

Toto byla již předposlední kapitola 3. série Lovců kryptidů. Příští, třináctá kapitola, bude završením celého příběhu, který začal v srpnu minulého roku na Portoriku, a během něhož došlo k objevu paralelní dimenze, tajemné a velmi mocné kosmické entity The Father, a bylo toho mnohem víc... Očekávejte ji na tomto blogu v červnu!

Obrázek týdne 26. 4. 2019

Duben se chýlí ke konci... Ale Obrázky týdne samozřejmě pokračují!

Popisek k dnešnímu obrázku: La Brea Pits, Kalifornie, před 30 000 lety. Šavlozubý tygr Smilodon skolil mladého kopytníka na břehu bublajících asfaltových jezírek. Na scéně se objevili pravlci druhu Canis dirus. Obklíčili šavlozubou kočku, připraveni porvat se o mrtvolu...

Zítra napíši poslední část kapitoly "Hnízdo smrti" ze 3. série Lovců kryptidů... Pokud jste ještě nečetli poslední dvě části spin-offu Lovců kryptidů o dvou kriminálnících, Samu Weberovi a Nastasyii Savině, kteří se začali měnit k lepšímu, podívejte se na blog The Cursed Runaways. Mám v plánu další spin-off ze světa Lovců kryptidů o jednom z jeho antihrdinů. Zatím však nebudu prozrazovat více...

Nový dokument o klimatických změnách s Davidem Attenboroughem

Jak jste již zřejmě zaregistrovali, BBC One vysílala minulý čtvrtek nový dokumentární film "Climate Change - The Facts". Provázel jím "bůh všech moderátorů přírodovědných pořadů", televizní veterán a oblíbená televizní tvář Sir David Attenborough. V rámci hodinového pořadu nám byly ukázány nové záběry, odhalující drastické změny, ke kterým v poslední době na naší planetě došlo kvůli klimatickým změnám způsobeným člověkem. Jak Sir David říká, podmínky se změnily "mnohem rychleji" za posledních 20 let, od doby, kdy začal o životním prostředí a jeho ochraně mluvit. Někteří z mladých lidí to dnes neví, ale Sir David byl původně, a překvapivě, odpůrcem klimatických změn. To však bylo v 80. letech minulého století. Dnes tvrdí, že množství informací, které o změně klimatu máme k dispozici, je jasným důkazem, že fenomén je skutečný. Že se naše planeta skutečně otepluje. A že člověk na tom má velký podíl... Kdo jiný by mohl provést dokumentárním pořadem o změně klimatu lépe, než Sir David? Podle Charlotte Moore z BBC diváci skutečně chtějí více informací o tomto fenoménu. Vzhledem k popularitě Attenboroughových pořadů je jisté, že tento film bude zhlédnut desítkami milionů lidí po celé planetě... Najdete jej zde: https://www.youtube.com/watch?v=0ypaUH57MO4.

Biseridens

Biseridens ("dvě řady zubů") byl therapsid, "savcovitý plaz", ze skupiny Anomodontia. Žil v období středního permu, přibližně před 270 miliony let. Fosilie tohoto živočicha byly nalezeny v čínské provincii Gansu, konkrétně ve formaci Xidagou. Popsali je čínští paleontologové Li a Cheng v roce 1997, a klasifikovali zvíře jako zástupce čeledi Eotitanosuchidae. Teprve v roce 2009 byl Biseridens reklasifikován. To díky objevu další, mnohem lépe zachovalé lebky. Vše, co měli paleontologové z Biseridense dosud k dispozici, byla lebka včetně spodní čelisti a čtrnáct obratlů. Může se zdát, že toho není mnoho; ovšem lebka vždy prozradí o zvířeti nejvíc. Stejně jako ostatní anomodonti, měl i Biseridens zvětšené očnice, a také velká infratemporální okna, jež se obvykle nalézala v lebkách pozdějších dinosaurů. Vzhledem k jeho zařazení je jisté, že Biseridens byl kvadruped, chodil tedy po čtyřech. Zdánlivě se vzhledem podobal dicynodontům. Jeho lebka měřila na délku cca 17 centimetrů. Podle některých zdrojů dosahovalo celé zvíře velikosti dnešního středně velkého psa. Nejspíše byl býložravý či všežravý.

Popisek tohoto therapsida najdete kupříkladu na anglické Wikipedii.

Příště Anomocephalus!

První kdy vytištěné 3D srdce s cévami

Výzkumníci z Univerzity v Tel Avivu v Izraeli "vytiskli" první 3D srdce s cévami, sestavené z pacientových tkání. Vše okolo toho popsali v článku pro Advanced Science dne 15. dubna 2019. Donedávna byli odborníci na regenerativní medicínu schopni reprodukovat pouze jednoduché tkáně bez cév. Pak se dokonce podařilo reprudukovat lidské srdce, ale právě také bez cév, a vypadalo to, že to tak nadlouho zůstane. Avšak výzkum vedený profesorem Talem Dvirem to vše změnil... Více se můžete dozvědět v tomto článku: https://www.sciencedaily.com/releases/2019/04/190415102242.htm.

Dnešní příspěvek je opravdu velice krátký. Moc se omlouvám, ale zkrátka nemám čas... Znáte to... Přesto jsem se moc chtěl zmínit o tomto tématu. Zítra snad publikuji delší článek...

Squire Waterton - excentrický přírodovědec a jeden z prvních ochránců přírody

Před pár dny jsem narazil na webu BBC Radio 4 na desetiminutový pořad pojednávající o muži jménem Squire Waterton. Pořad vyprávěl Sir David Attenborough, a patří do druhé série jeho programu "David Attenborough's Life Stories". Tato epizoda mne okamžitě tak zaujala, že jsem o Watertonovi chtěl napsat článek...

Charles Waterton, mnohem lépe známý pod jménem Squire Waterton, se narodil 3. července 1782 ve Wakefieldu, v anglickém Yorkshire. Proslul jako excentrický přírodovědec a také jako jeden z prvních lidí, kteří si povšimli, že svět přírody potřebuje ochranu. V době jeho působení, v 19. století, nikdo jeho myšlenky nesdílel. Vždyť ještě v polovině minulého století si člověk sotva uvědomoval, že by jeho činnost mohla svět přírody nějak narušit, natožpak ohrozit. Waterton byl velice zajímavým člověkem, který neměl obdoby. Ještě ve věku svých 82 let šplhal s bosýma nohama po dubech na území svého sídla Walton Hall poblíž Wakefieldu, kde strávil důležitou část svého života. S oblibou nosil modré oblečení. Uměl pokládat pravé chodidlo na hlavu, a zvedat předměty prsty na nohou. Když mluvil s lidmi, rád se prý stavěl na hlavu. Waterton zdědil plantáže v Britské Guianě, jež je v současnosti nezávislou zemí Guyanou, a vydal se tedy na sever jihoamerického kontinentu ve svých 22 letech, roku 1804. Několik let se o plantáže staral, ale o osm let později, v roce 1812, si konečně splnil svůj sen podívat se do rozsáhlých guayanských pralesů. Zde začala jeho skutečná přírodovědecká životní cesta. Zkoumal divočinu úplně jinak, než většina lidí před ním. Jednou se například rozhodl chytit kajmana, jihoamerického aligátora. Nechtěl však, aby jeho muži zvíře zastřelili. Hodil tedy do řeky lano s hákem a počkal, až se na ně kajman chytí. Jakmile se před ním objevil třímetrový plaz, skočil mu na záda, podobně jako to mnohem později začali dělat zápasníci s aligátory ve Spojených státech amerických nebo australští přírodovědci zkoumající krokodýly mořské, včetně slavného Steva Irwina. Jindy se Squire rozhodl zjistit, jaké to je, když svou oběť kousne netopýr z rodu upírů. A tak, podobně jako to mnohem, mnohem později před televizní kamerou vyzkoušel kanadský moderátor Dave Salmoni, lehl si Squire v noci ven a zkrátka k sobě upíry nechal přiletět. Jeho krev však neochutnali; k Watertonově velkému zklamání. V jihoamerických pralesích hledal Waterton především zdroj látky zvané wourali, které se v Evropě říkalo kurare - té látky, do které jihoameričtí Indiáni namáčeli hroty svých šípů. Waterton látku jako první přivezl na evropský kontinent, a v Královské společnosti v Londýně ji úspěšně vyzkoušel na kočce. Při jiné výpravě do guyanského pralesa se Waterton rozhodl chytit hroznýše královského (Boa constrictor). Jakmile hada našel, dal mu pěstí ránu do hlavy a potom svázal jeho čelisti svými šlemi. Podivuhodnější příběh o odchytu hada asi neuslyšíte... Soudobí britští přírodovědci, včetně Charlese Darwina, úplně s Watertonovým stylem zkoumání přírody nesouhlasili. Je však pravdou, že jeho dílo mohlo Charlese Darwina či Alfreda Russela Wallace, patrně ty největší přírodovědce všech dob, velmi inspirovat. Byla to kniha s názvem Waterton's Wanderings in South America. Právě v ní popsal všechny zde uvedené příhody, od dobrodružství s kajmanem až po poměrně excentrický odchyt hroznýše. Na rozdíl od většiny tehdejších cestopisných knih nebylo toto dílo doplněno ilustracemi, až na jednu. Připomíná huňatého člověka, neexistuje k ní však žádný popisek. Podle některých může jít o ilustraci jakého podivného primáta, většina lidí se však shoduje na tom, že na obrázku je člověk. A podle jiných ani nejde o kresbu zvířete či člověka, které potkal na svých cestách v pralesích. Prý by mohlo jít o karikaturu celníka, se kterým se Waterton setkával. Proč by to však Waterton udělal? Pravda je, že Waterton byl poměrně smělým člověkem. Nebál se ostatní urážet. V jedné edici Waterton's Wanderings in South America byly vydány jeho ručně psané dopisy, ve kterých hrubě urážel ostatní přírodovědce své doby...

Přestože měl Waterton poněkud osobitý charakter, byl také jedním z prvních ochránců přírody. Místem, kde se ochraně přírody věnoval, bylo právě jeho sídlo Walton Hall. V době, kdy žil, se po celé Anglii začaly stavět továrny. Velká průmyslová revoluce začala... Lidé žijící ve Wakefieldu se dusili. Z továren, jež byly během velmi krátké doby vystavěny po celém Yorkshire, vycházely jedovaté plyny, na které nebyl nikdo zvyklý. Ani lidé, ani ostatní druhy. Do té doby málo dotčená příroda byla velmi zredukována. Waterton se rozhodl kolem svého sídla postavit ohradu. Stavba trvala několik let, a v některých místech byla ohrada až 6 metrů vysoká. Přestože nemohl zabránit příchodu plynů na území sídla, snažil se alespoň ochránit tamní zvířata... Squirův dům byl plný "vycpanin" - nešlo však o "vycpaná" zvířata, nýbrž o zvířata zevnitř dutá. Waterton byl perfektním taxidermistou. Jediné místo, kde mohl spát, bylo podkroví. Nežil však jako nějaký divoký, od světa izolovaný člověk. Ba naopak, do sídla pustil každého, kdo se chtěl podívat na jím chráněná zvířata. V jednom roce prý sídlo navštívilo 18 000 lidí! Waterton preferoval zvláště mentálně narušené lidi; věřil, že když je nechá pozorovat vodní ptáky na břehu jezera, uklidní je to... Zemřel 27. května 1865. Ještě roku 1858 bylo po něm pojmenováno jezero Waterton Lake v kanadské Albertě - dnes je součástí národního parku... Tento muž vybudoval jednu z prvních, ne-li dokonce první přírodní rezervaci. Byl to velmi zajímavý a osobitý člověk. Ačkoliv se nebál urážet své kolegy, psal poměrně stroze a chaoticky, a prováděl všelijaké podivuhodné kousky, patří mu velký dík za ochranu zvířat na území jeho sídla, a za nápad vymezit určitý prostor k zachování přírody...

Portrér Squire Watertona se svými zvířaty

Jediná kresba z Watertonovy knihy - mohla by to být zkrátka jen karikatura celníka?

Na závěr bych Vám chtěl popřát pěkný den Země! Dnes asi nikdo z Vás nevybuduje kolem své zahrady obrovský plot, který by ochránil všechna zvířata na ní žijící, ale máte-li čas, vyjděte ven, posbírejte nějaké odpadky, nasypte ptákům krmení, udělejte prostě něco málo pro naši planetu. Všechno se počítá...

Lovci kryptidů 3: Hnízdo smrti (4/5)

Premiér Mayson uvedl, že svolal Konferenci o lovu a ochraně kryptidů kvůli únorovému incidentu s Chupacabrou v Londýně, za který mohli Lovci kryptidů. Avšak zdá se, že Mayson všeho jen využívá. Muž, který již kdysi na pár dní zlegalizoval lov kryptidů v Británii, je nyní na Sumatře s Gregorym Martinem, se kterým se zřejmě moc dobře zná, a s indonéským ministrem životního prostředí Hasanem Batusurou. Loví Orang Pendeky, nepříliš vysoké pralesní lidoopy, jež patří mezi nejvzácnější zvířata na světě... To se Lovcům kryptidů rozhodně nelíbí! Už osvobodili Orang Pendeka, který byl držen v kleci v loveckém táboře. Pak došlo ve vesnici na kraji národního parku ke zmatku - střelci se pokoušeli zabít Ahoola, který tam svým pronikavým voláním přivolal zbytek skupiny. Na jednom z Ahoolů se přinesl Akihiko, do té doby držený v hnízdě Ahoolů jako hračka pro mláďata. Konečně také na Sumatru přiletěli Pierre s Curupirou, novou oficiální členkou týmu... Videa s Lovci kryptidů a Ahooly ve vesnici zaplavila internet, díky čemuž se Deylin Nieto dozvěděl, kde přesně se tým nachází. Touží pomstit se Jacku Owenovi... Podaří se mu to?

LOVCI KRYPTIDŮ 3: HNÍZDO SMRTI, ČÁST ČTVRTÁ:

Nieto se pohodlně usadil na sedadle v Barryho letounu. Na monitoru vedle kniplu se v přímém přenosu objevil právě Barry, a promluvil na Nieta: "Nepoškoďte mi tuhle věcičku, Deyline. Půjčil jsem Vám ji jen proto, abyste se mohl pomstít. Jak ale vidíte, své sliby držím... Hlavně se, prosím, vraťte na základnu." Nieto se ďábelsky usmál a vypnul monitor. Těžko říci, zda s Barrym souhlasil nebo ne. Z jeho zvířecího výrazu se to nedalo vyčíst. Letoun vyletěl z hangáru. Na jeho palubě nebyl jen Nieto, ale také dvanáct Barryho vojáků, kteří ho měli chránit. A snad i hlídat. Jedna věc Nietovi stále nedocházela; proč si ho Barry takto udržuje? Vždyť tenhle stopadesáticentimetrový chlapík s knírkem pouze nad koutky rtů je teď ničím. Už vůbec není jedním z nejmocnějších lidí na světě. Ba naopak, je jedním z nejhysteričtějších, nejšílenějších a nejztracenějších osob, které kdy chodily po povrchu této planety. Snad bude dobrý k odpravení Lovců kryptidů, které tak ze srdce nenávidí? Kdo ví... Jak letoun mizel za obzorem, vyrýsovala se na kopci poblíž poničené budovy, pod níž se nacházela Barryho základna, zvláštní postava. Babička, která byla s pejskem na procházce. Jenže ten pejsek se tak zvláštně třepal. A nikdy se od babičky příliš nevzdaloval. Paní se na chvíli zúžily zorničky a znovu si pořádně prohlédly tu poničenou budovu, ve které již tato osoba byla, ale nikdy se nedostala k Zhou Lenově přístroji, neboť se nachází za tou "bariérou". Samozřejmě se jednalo o Clauda Ngoye, proměněného v babičku vedoucího psa. Změnit se na dvě bytosti, propojené šňůrou, nebyl pro Ngoye problém. Chvíli tam tak stál, a pak se zase klidil...

Jack, Pauline, Pierre, Akihiko, Fahad, Roger a Curupira procházeli pralesem a hledali stopy kryptidů. Curupira však nejprve nalezla čerstvé stopy lidí. "Ani bych si jich nevšiml... Máš dobré oči," řekl jí Jack. "Vedou k táboru," sdělila Curupira, "dva lovci. Ale nic nenesli. Nejspíš něco hledali... Asi to zvíře, které jste včera vypustili." "Nedivil bych se," řekl Jack, "byl to triumf." "Zajímalo by mě, jestli dneska ještě uvidíme nějakého kryptida," zazíval Roger. "Řekněte někdo něco zajímavýho," navrhl Fahad, "nebo se tu unudím k smrti. Chci vidět kryptidy, a nevidím je... Pierre, řekni vtip!" Pierre se na něj zmateně podíval. "V co se Pierre promění, když ho trefíš do srdce?" zasmál se Fahad. "V zelenou příšeru!" chechtal se. Pierre se urazil. "Pche," řekl Fahadovi do obličeje. Přišel k Jackovi, jenž následoval stopující Curupiru. "Viděl jsi ta videa?" zeptal se ho. "Jaká videa? Pierre, nemám čas na ty tvoje YouTubery. Kolikrát ti to mám říkat," odpověděl nepříliš nadšeně Jack. Pierre vydechl. "Ta videa nás v té vesnici. Jak tam byli ti Ahoolové. Já na záznamech moc vidět nejsem, protože jsme s Curupirou přiletěli docela pozdě, že jo... Ale ty jsi tam ve středu akce," řekl Pierre. Jack se zastavil. Podíval se Pierrovi přímo do očí. "Cože? Videa? S námi? Se mnou?" zeptal se Jack překvapeně. "Je toho plnej net," pokrčil rameny Pierre. "Claude Ngoy nám v základně řekl, kde se skrývá Nieto," zamyslel se nahlas, s nejistým hlasem Jack, "agentka Kentová nám sdělila, že někdo Nieta hledá. Napadl Collinse, a půjde za každým, kdo ví, kde se Nieto nachází..." Pierre nechápal. Ale ostatním to začalo docházet. "Někdo dal na internet videa, díky kterým se ten někdo dozví, kde jsme... A přijde za námi..." dokončil myšlenku Jack. Akihiko vytáhl detektor kovu. Něco zaznamenal. "Držte si zadky!" vykřikl. Z keře přímo za ním vyletěl dvoumetrový kovový gigant, Metaller! Při skoku vytasil ze zápěstí obou rukou ostří a téměř sekl Akihika. Ten reagoval velmi rychle, a včas uskočil. Metaller zamířil ostřím na Paulininu hlavu. Pauline vyskočila, a jen taktak ostří unikla, ale kovový gigant do ní přesto narazil svou masivní hrudí, nyní již nepokrytou spandexovou vestou. Pauline spadla na zem. Metaller se ostřím jemně dotkl její brady a pak se otočil na Jacka. "Co... Co chceš?!" zeptal se vyděšeně Jack. "Kde je Nieto?" položil mu otázku Metaller. "Vyklop to, nebo tahle pěkná mačeta projede její hlavou jako melounem," dodal.

"Tak bude to?!" zařval Metaller. "New Jersey," odpověděl rozvážně Jack. "Skrývá se tam, spolu se Stephenem Barrym," mluvil dále. Metaller nechal Pauline být a přistoupil k Jackovi. "Jak to víš?" zeptal se výsměšným tónem. "Někdo mi to sdělil," odpověděl pravdivě Jack. "A ten někdo byl kdo?" zazubil se Metaller. Jack se podíval na Pierra. Přemýšlel, jak tu bytost, jež vnikla do jejich základny a informovala je o "Nieto's whereabouts", nazvat. "Přítel," odpověděl Jack Metallerovi. Metaller ve vteřině natáhl ruku a zamířil ostřím na Jackovi hlavu. V tu chvíli do ostří narazila Akihikova dýka z kolosia a mírně ostří porušila. Akihiko skočil Metallerovi na hlavu, a vytasil druhou dýku. Pokusil se zasáhnout jeho oko. Metaller se však otřásl, a Akihiko sletěl na zem. "Metallerovi nesvítí jedno oko... Všimli jste si toho?" poznamenal Fahad. "Blbče," zařval na něj Metaller, "to je práce toho hnusného svalouše z New Yorku!" "Hnusného? Já v životě neviděl svalouše, který by nebyl pěkný," odpověděl zamračený a usmívající se Fahad. Metaller ho skoro bodl ostřím. Naštěstí se do akce vložila Curupira. Zhoupla se k Fahadovi po liáně a pak s ním vyskočila na větev stromu asi čtyři metry nad zemí. "Páni! To bylo dobrý," oddechl si Fahad a utřel si pot z čela. "Vy lidé jste zvláštní... Pořád samé vtipy," řekla mu Curupira a zase se po liáně snesla dolů. "Ne, Curupiro!!!" varoval ji Pierre. Jakmile Curupira kopla Metallera do hlavy, vykřikla bolestí. Kov ji odrazil o pár metrů dál. Mohla být ráda, že si nezlomila nohu! Pierre se vyčítavě podíval na Jacka. "Měli jsme jí nejprve dát kurz o všech nebezpečích, kterým Lovci kryptidů čelí," řekl mu. Vytáhl laserovku a začal to šít do Metallera, přestože věděl, že lasery mu neublíží. Pak se Metallerových zad dotkla Akihikova dýka z kolosia. Japonský zuřivec byl zase na noh
ou. "Nezkoušej jí ublížit," zasyčel. Metaller se otočil a sekl Akihika do ramene. Vystříkla krev. "Proč tohle děláš?!" vykřikl na něj Jack. Metaller zvážněl. Šílený úsměv se se skřípotem kovových rtů ztratil. "Chceš Nieta? Tak si ho najdi! To není naše věc! Nebo jsi nás sem přišel zabít? Jen tak, ze srandy?!" pokračoval Jack. Metaller zesmutněl. Jack moc dobře věděl, co dělá. Pokaždé, když o tom mluvil*, v Metallerovi se něco zlomilo. "Nieto tě zneužil. Je to jeho vina. My s tím nemáme nic do činění. Podívej se, ublížil si Akihikovi... Přesně to Nieto chtěl. Abys zabíjel. Abys ubližoval lidem a nepřemýšlel nad tím," mluvil dále Jack. Metaller se proti němu rozběhl. Jack uskočil. A Metaller se ztratil v džungli. Nevrátil se. Nejspíše zatoužil po pomstě Nietovi tak moc, že bojovat s Lovci kryptidů mu nestálo za to...

Barryho letoun přistál na kopci poblíž Maysonova tábora. Nieto, obklopený Barryho vojáky, si ho pořádně prohlédl. Nejprve se domníval, že se jednalo o tábor Lovců kryptidů, ale jakmile si s pomocí zaostřovacích nočních brýlí všechny v táboře prohlédl, přestal ho tábor zajímat. Čety mužů si ovšem povšiml Gregory Martin. Okamžitě sdělil Maysonovi a Batusurovi, co uviděl. Mayson na něj vrhl překvapený pohled. "Co by tady kdo chtěl? Kromě nás a těch šílenců v uniformách?" zeptal se Mayson. "No, to je právě to divný..." odpověděl Martin. "Hm, co takhle malé dobrodružství, pane ministře?" zeptal se Mayson Batusury. Ten zakýval hlavou. "Půjdem za nima. Budeš nám krýt záda, Gregu," zasmál se Mayson. V tuto dobu byli Lovci kryptidů již v budově správy národního parku. Správce jim přinesl jakousi listinu, podepsanou ministrem zahraničí. "Tohle sepsal v táboře pár mil odsud a dneska ráno sem doběhl? Úctyhodné..." pokusil se o vtip Pierre, ale nikdo nereagoval. "Podle té listiny nás chtějí z národního parku vyhodit," řekl Jack, když pročetl text, "a já říkám, ignorujme to." Pak přistoupil k Pauline. "Už je to lepší? Byla to pořádná rána, že?" zeptal se. "Lepší," odpověděla s úsměvem Pauline, držící si led na čele. Jack řekl, že se jde projít ven. "Neztrať se, čupakabro!" zvolal na něj Pierre. "Musíš mi to pořád připomínat?" smál se Jack a zavřel za sebou dveře. Jakmile se ocitl před budovou, začal se třást. Necítil nohy. Podíval se na ně - bylo do nich zabodnut jakýsi paralyzér. Musel ho před pár sekundami trefit. Jack padl na zem. Stále měl však citlivé ruce. Vytasil laserovou pistoli. Ve chvíli ji však prostřelila kulka, vystřelená z pistole s tlumičem. Pak Jack dostal ránu do hlavy. Dvojice vojáků ho odnesla mezi houštiny.

"Taky se chci projít," řekla Curupira a vyskočila z gauče, div se kvůli výšce výskoku nenarazila o strop do hlavy. "Tak to já jdu taky. Jsem tvůj bodyguard," usmál se Pierre. "By mě zajímalo, jestli takhle někdy vyvede ven Kate... Nebo už to skončilo?" zeptal se Roger Pauline. "Ani nevím. Nedávno jsem se ho chtěla zeptat... Ale Pierre a Curupira jsou jenom přátelé," odpověděla Pauline. "Ale nějak hodně blízcí kamarádi, se mi zdá," reagoval na to Roger. "Hele, Curupira není člověk, takže nevím, co víc by mohli být," řekl na to Fahad. "Stejně s Pierrem to nové Brickellovo sérum dělá divy... Sám si uvědomuje, že na některé věci zapomíná... Nelíbí se mi to," řekla Pauline. Venku se Curupira zarazila. Zatlačila Pierra do otevřených dveří. "Jack padl na zem. Byl odnesen dvěma muži. Vidíš ty stopy?" řekla. "É... Ne?" odpověděl Jack. Curupira nevěřícně zakroutila hlavou. "Jako... počkej... Jacka někdo unesl? Co? Proč? Ehm... Nechápu to." "Nejsou v okolí. Jdeme za nima," řekla Curupira. V džungli uviděli světlo baterek. Rychle k nim přišli tři lidé. "Klepou se mi kolena," zašeptal Pierre. Objevili se před nimi Mayson, Martin a Batusura. "Ještě v pořád v parku?" zeptal se se zlým úsměvem Mayson. "Ujky," zkroutil ret Pierre.

Jack se probral v husté džungli. Obličej, který zářil ve světle baterky, a který si ho z blízkosti pár centimetrů prohlížel, by poznal kdykoliv a kdekoliv. "Nieto," zachraptěl Jack. Nieto se začal smát. Byl to hysterický smích psychopata. Pleskl si ruce o tváře. "Chichichichichíííí!" smál se. "Co ode mě chceš?" zeptal se Jack. Všiml si, že je spoutaný řetězy. Neměl u sebe laserovou pistoli. Samozřejmě. "Milý Jacku Owene, před téměř již rokem jsi mi zkazil skvělý plán," začal Nieto svým pištivým, vysokým hlasem, "plán ovládnout tento svět s pomocí armády kryptidů. Pamatuješ, jak jsi poprvé vnikl do podvodní základny v jezeře Nikaragua? A jak jsi tam vnikl naposledy? Chtěl jsem tě vždycky zabít... Posílal jsem na tebe Metallera. Hlupák. Nikdy nic nedokázal..." Jack se zavrtěl v řetězech. "Když mluvil, jeho rty skřípaly jako tenhle řetěz," řekl mu Jack. "Měl jsem ho vytvořit z elastické hmoty... Každopádně, milý Jacku, je konec. Konečně konec. Konečný konec. Konec jízdy. Konec tvé životní cesty. Zamávej křidélky, protáhni si prsty na nohou, nasaď si černé brýle... Letíš," pokračoval dále se smíchem Nieto. "Ty ses v tom vězení musel vážně zbláznit, Nieto," zakroutil hlavou Jack. To vrtění v řetězech nebylo jen tak pro nic za nic. Něco, co má dokonale vyvinuté smysly, a je stále v této džungli, by takové chrastění kovu jistě zaujalo... Dva z Barryho vojáků zařvali bolestí. Nieto se otočil a uviděl, že byli rozpůleni. "Pane! Co to je?! Do čeho jste nás to dostal?!" brečel jeden z nich, zatímco se jeho nohy válely dva metry od něj v louži krve. Z temnoty vystoupil Metaller. Ostatní do něj stříleli. Kulky se od jeho těla jen odrážely. "Do čeho ses to dostal, ty starý blázne?" zasmál se Metaller a vytáhl svá ostří. Nieto nevěděl, co říci. Metaller byl tu. Jeho pomstě již nešlo uniknout.

* - Jack poprvé způsobil, že si Metaller "uvědomil", že jej Nieto "využíval" ve 12. kapitole 2. série, "Vězni války". Později tak Jack znovu učinil, když se nacházeli v nebezpečí v 6. kapitole 3. série, "Kovový muž na útěku".

Co teď Metaller udělá s Nietem? A co udělá s Jackem, který je stále spoután v řetězech? Co se stane s Pierrem a Curupirou, na které narazili Mayson, Martin a Batusura v džungli? Jaké plány má ještě Claude Ngoy? A co bude s Orang Pendeky a Ahooly sumaterského pralesa? Pokračování příště...

Lovci kryptidů 3: Hnízdo smrti (3/5)

V minulé části se bojová trojka Lovců kryptidů setkala se skupinou Ahoolů, obrovitých netopýrů, při svém pátrání po Orang Pendekovi na Sumatře. Akihiko byl bohužel unesen jedním z těchto megaletounů, a umístěn do hnízda ve skalní prohlubni uprostřed pralesa. Zdá se však, že Ahoolové ho sem přinesli svým mláďatům pouze ke hraní, nikoliv aby ho sežrali. Akihiko zapnul lokátor, takže zbytek týmu ví, kde by se měl nacházet. Přestože ostatní Lovci kryptidů chtějí Akihika najít, nebudou na to teď mít čas. Právě totiž nalezli mrtvolu Orang Pendeka visící v pytlácké pasti. K té přišli lidé, kteří ji nastražili - britský premiér Mayson, který nedávno svolal Konferenci o lovu a ochraně kryptidů, jež se bude konat v červnu v americkém městě Seattle, slavný zabiják kryptidů Gregory Martin a ještě nějaký Indonésan... Pierre se v Amazonii znovu setkal s Curupirou a předal jí uniformu Lovců kryptidů. Curupira se nyní stává oficiálním členem týmu... Deylin Nieto a Stephen Barry neustále zkoumají Zhou Lenův přístroj z paralelní dimenze, a snaží se vytvořit nový mezidimenzionální portál. Zatím však Nieto sní o pomstě Jacku Owenovi... A stejně tak o pomstě svému otci, Nietovi, sní Metaller...

LOVCI KRYPTIDŮ 3: HNÍZDO SMRTI, ČÁST TŘETÍ:

"Opravdu bych nečekal, že se potkáme zrovna tady," řekl stále trochu úzkostlivým hlasem Mayson. "No, já taky ne," odpověděl mu Jack a kývnutím hlavy upozornil na houpající se mrtvolu Orang Pendeka. Fahadovo rychlé oko mezi tím vrhlo pohled na Martina. Stál teď za Martinem, a znovu zvedal pušku. Fahad vytasil laserovou pistoli a namířil ji na Martina. "Nezkoušejte to," řekl mu, "nebo vás trefím mezi nohy." "To byste udělal?" zeptal se s úsměškem Mayson. "Za život tohohle zvířete klidně," řekl docela ostře Fahad. Roger zkroutil ret a pokýval hlavou. "Seš drsnej," řekl. "Buď zticha, snažím se zastrašovat," reagoval na to podrážděně Fahad. "Aha, promiň," zděsil se Roger a pohladil se po vousech. "Tu pušku dolů!" zařval Fahad na Martina. Ten ji alespoň znovu sklopil. "Fakticky drsňák. Jako Akihiko," řekl Roger. Fahad se zpupně usmál. "Skvěle, Fahade. Kdybych tě neznala, opravdu bych se tě bála," řekla Pauline. Jack se na ně naštvaně otočil. "Můžete toho... konečně... nechat?!" rozčiloval se. Mayson, Martin a Idonésan se na sebe tak zvláštně podívali. Ale Lovci kryptidů ve chvíli zvážněli. "Takže vy tady lovíte Orang Pendeky? Máte vůbec povolení, premiére? Víte, mohl bych zavolat na indonéské ministerstvo životního prostředí, a informovat je o tom, co tady děláte. Že lovíte jeden z nejvzácnějších druhů živočichů na Zemi na území, jež bylo vyhlášeno národním parkem!" pokračoval Jack. Mayson se nahlas zasmál. Poprvé při tomto setkání se zdál být sebejistý. Indonésan se také smál. Pak na Jacka promluvil: "Pane Owene, ministr životního prostředí Indonésie stojí před Vámi. Jmenuji se Hasan Batusura. Moc se nedivím, že jste o mě zatím neslyšel. Kdo si taky pamatuje, kdo je ministrem v té či oné zemi?" Gregory Martin přistoupil k Jackovi. "Tahle trofej je naše. Máme povolení," zašeptal mu do obličeje. Pak Orang Pendeka vyvlekl z pytláckého oka. "To by mě zajímalo, k čemu vám bude. Je v takovém stavu, že byste ji klidně mohli spláchnout v toaletě," řekl Jack. "Myslím, že kůže toho zvířete je v docela dobrém stavu, aby byla umístěna do nějaké sbírky," reagoval Mayson. "Třeba do vaší? Nebo do Martinovy?" "Třeba," usmál se Mayson. "Myslel jsem si o vás víc, premiére. Začíná mi docházet, že dočasná legalizace lovu kryptidů v Británii* byla jen krokem, který měl tady Vašemu starému příteli, Gregorymu, umožnit zabíjet kryptidy ve velkém... Jste stejný darebák. A vy, ministře ponožek, nebo co vlastně jste, vy byste se měl stydět. Po celé zemi Vám kácí pralesy, a vy běháte po národním parku s falešníkem z Británie a jeho vousatým poskokem, místo toho, abyste se věnoval něčemu užitečnému!" rozčílil se Jack. Teď k němu přistoupil Hasan Batusura a vztáhl na něj ruku. Chtěl mu dát ránu do obličeje. "Hasane!" okřikl ho Mayson. Jack chytil ministra za ruku a zkroutil mu ji. "Táhněte odsud, cizinci," řekl naštvaně Batusura a odešel. Mayson a Martin se také ztratili v husté vegetaci. Jack, Pauline, Fahad a Roger zůstali stát u pytlácké pasti. "Můžu říct sprostý slovo? Mayson je..." řekl Roger. "Nech si to," zastavil ho Jack, "musíme najít jejich tábor. Kdo ví, co se v něm nachází." "Moc mě nepřekvapuje, že jsme Maysona a Martina nachytali spolu," řekla Pauline. Fahad se začal nahlas smát. Musel se chytit kmene stromu, aby vůbec zůstal stát. Prostě se řehtal. "No, nevím, co si představil... Ale mě to taky nepřekvapuje. Jen mě děsí, že Konferenci o lovu a ochraně kryptidů svolal někdo, kdo chce mít z kryptidů vycpaniny. Nebo je chce vyhubit. Vážení, Mayson může stokrát říkat, že konferenci svolal kvůli našemu incidentu s Chupacabrou, ale ve skutečnosti jsou v tom jeho zájmy! Teď najdeme jeho tábor, a v případě potřeby ho obrátíme vzhůru nohama," mluvil dále Jack. "Motáme se ale do politiky, Jacku," varovala ho Pauline. "A to vadí? Tady nejde o politiku. Jde o správnou věc!" řekl Jack. Pak tým zmizel v lese.

Najít tábor lovců na kraji pralesa nebylo příliš složité. Měli tu všechno. Stany, vozidla všech velikostí, se kterými stejně do pralesa nemohli, a klece... V jedné z nich se dokonce nacházelo něco živého! Lovci kryptidů byli skryti za keři. "Co se to tam sakra hýbe?" zeptal se Roger a ukázal na klec. "Je to Orang Pendek. Živý Orang Pendek," odpověděl Jack, "moc by mě zajímalo, proč ho chytili." "Podle mě je pro Martina. Podobně jako kdysi s tou lochneskou**... Odchytili živého Orang Pendeka, jen aby si ho Martin mohl pohodlně zastřelit, a pak vycpat," řekl Fahad. Chvíli se dohadovali, zda by ho měli osvobodit. Jack tvrdil, že teď není ta správná chvíle. Venku je přiliš mnoho lidí. Snad po setmění, bude-li Orang Pendek stále živ... V každém případě se čtveřice rozhodla zůstat u tábora. Šokováni vším, co se tu přihodilo, zapomněli tak trochu na Akihika...

Nad New Yorkem se snesla další noc. V luxusním, čistém baru v Bronxu seděl u pultu svalnatý muž a pil kořalku. Neustále prosil barmana o další sklenku. Ten si ho po hodině pití prohlížel se zájmem. "Promiňte, že se ptám, pane, ale... Mám pocit, že jsem Vás viděl v ringu. Ještě před pár týdny," řekl barman. Svalouš, Collins, pokýval hlavou. "Přišel jsem o práci," odpověděl drsným hlasem. "To by člověk nečekal," řekl mu barman, "život je zkrátka hořký. Další sklenku?" Do baru vkročily dvě ženy, Barbara Kentová a Amanda Lyonsová. Sedly si k pultu. "Dvakrát tonik," řekla Kentová barmanovi. Pak se otočila na Collinse. Ten se na ni podíval unavenýma očima. Nebyl opilý, i když pil tvrdý alkohol už hodinu. Díky obrovskému množství Nietova séra agresivity, jež kolovalo v jeho krvi, se zkrátka nemohl opít. "Vypadáte otráveně," pousmála se agentka. "Dejte mi pokoj!" reagoval na to Collins, hodil do sebe poslední sklenku, zvedl se a vyšel z baru. Kentová a Lyonsová šly za ním. "Collinsi," oslovila ho Kentová, "měl byste jít s námi." Collins se naštvaně otočil. Přistoupil k agentce. "Nepůjdu nikam," řekl pomalu a děsivě, "rozhodně ne s vá
ma. Do té vaší kopky se nevrátím." "Nemůžete být takhle venku." "Já můžu všechno!!!" zařval Collins a praštil Kentovou do břicha. Proletěla dveřmi baru. "Velká chyba, blbče," rozzlobila se Lyonsová a vytáhla na něj pistoli, "mou přítelkyni nikdo mlátit nebude! Zvlášť ne nějaký chlápek!!!" Začala do Collinse střílet. "Jako fakt?" podivil se Collins a roztáhl ruce. Oba moc dobře věděli, že kulky mu neublíží. "Dejte mi prostě pokoj," zasyčel a pomalu zmizel v tom nepřeberném množství světel, a nakonec ve tmě. Amanda na něj zezadu vrhla čip, který se Collinsovi připnul na kabát. Ani o tom nevěděl... Pak Amanda pomohla Barbaře na nohy. Naštěstí nebyla zraněná. "Mám takový pocit, že ať se stane cokoliv, budeme Collinse potřebovat... Zavřeného nebo volného," řekla agentka.

V Barryho podzemní základně v New Jersey docházelo k zázraku. Daniels znovu spustil Zhou Lenův přístroj z paralelní dimenze. Tentokrát měl podle něj vytvořit stabilní mezidimenzionální portál, kterým by se dalo projít. Uvnitř tzv. bariéry, neviditelné "stěny", která bránila portálu růst, se rýsoval zelený útvar. Rostl, a rostl, až nakonec skutečně připomínal jakousi bránu do jiného světa. Barry na něj hleděl s nadšením. "Můžu jím projít?" zeptal se Danielse. "Je to risk, pane. Nevíme, co se nachází na druhé straně," odpověděl Daniels. Barry mávl rukou a přišel k portálu. Pomalu jím prostrčil hlavu. Zůstal takto stát asi minutu. "Pane?!" zděsil se Daniels. Barry se otočil. Celý se třásl. Otevřel oči, byly celé fialové, bez čoček. "Proboha, ne!!!" zařval Daniels. Nieto, který byl také v bariéře, začal šílet. Barry padl na zem. Začal řvát v agonii. "Co je s váma?!" vykřikl Daniels, a přiběhl k Barrymu. Dotkl se jeho hlavy. Barry sevřel jeho ruku. Svíral tak dlouho, dokud Daniels necítil, že mu ji zlomí. Barryho muži vůbec nevěděli, co dělat. Nieto nakonec přiběhl k Zhou Lenově přístroji a vypnul ho. Jakmile se portál uzavřel, Barry se uklidnil, fialová zmizela z jeho očí, a pustil Danielse. "To byl The Father! Ovládl vás The Father!" šílel Daniels. "S čím si to tu hrajeme?!" Barry se usmíval. "Hm, no a co. Koukejte to dokončit," řekl, jako by se nic nestalo, a s Nietem, mírně vyděšeným, odešel z místnosti.

Jakmile nad severní částí Sumatry padla noc, opustili premiér Mayson, Gregory Martin, Hasan Batusura a asi dvacet dalších mužů tábor. Jack s Rogerem přiběhli do tábora a otevřeli klec. Orang Pendek z ní vyběhl, celý šťastný z toho, že byl zase volný. Skotačil jako malé dítě. "Utíkej, ty hloupý lidoope," rozčiloval se Roger. Ale Orang Pendek pořád poskakoval kolem nich. "Pryč!" poručil Jack, a zase se dali do běhu. Orang Pendek utíkal za nimi. Trochu vyděsil Pauline. Sáhl jí na obličej svýma špinavýma rukama. "Hej, hej, hej, hej, hej!!!" varoval ho Fahad a vytasil na něj laserovou pistoli. Pak z ní vystřelil, ale Orang Pendeka nezasáhl. Lidoop se konečně vyděsil a utekl do džungle...

Lovecká skupina v těchto chvílích nalezla na kraji národního parku skutečnou cenu! Ahool, poletující nad jezerem! "Proboha, proboha, toho chci! Toho chci!!!" usmíval se chamtivě Martin. Zamířil na Ahoola, a vystřelil. Ale nezasáhl. Snad za to mohla tma, snad Ahoolova rychlá reakce! Obrovitý netopýr odlétal k blízké vesnici na břehu jezera. "Nesmí uniknout!" zařval Martin. "Teď jsme opravdu na lovu," zajásal Mayson. Ahool přistál na střeše jednoho z domů. Lovci po něm stříleli jako blázniví... Akihiko se probudil v hnízdě. Neměl ani ponětí, jak dlouho spal. Kolem něj byli obrovití netopýři, nebo snad spíše kaloni? Zatím ho nesežrali! Probírali se. Z dálky se ozývalo hlasité: "Ahooool! Ahoool!" Volání o pomoc. Jeden po druhém obrovští kaloni začali opouštět hnízdo. Akihiko skočil jednomu z nich na hřbet. Konečně odsud mizel! Palba a Ahoolovo volání přilákalo k vesnici také zbytek týmu. Nad vesnicí se náhle objevila obrovská skupina Ahoolů. Začali chytat střelce svými obrovitými drápy, některé z nich vynášeli vysoko do vzduchu a pak je pouštěli. "To snad ne..." zděsil se Mayson, když to uviděl. "Pryč, chlapi, pryč!" křičel na Hasana s Martinem. Akihiko se svého Ahoola pustil na střeše domu a pak seskočil dolů. Tady se setkal se zbytek týmu. "Žiješ. To mě nepřekvapuje," řekl Fahad. "Díky za osvobození, chlapi. Vidím, že jste na mě mysleli," řekl naštvaně Akihiko. Vesnice se změnila v peklo. Ahoolové bojovali proti střelcům, jeden z megakaloňů byl však bohužel postřelen. A Lovci kryptidů byli ve středu toho všeho. Obyvatelé vesnice vylézali z domů a všechno natáčeli na mobily a kamery. Videa okamžitě odesílali na internet. V mnohých z nich byli samozřejmě Lovci kryptidů. "Pokusíme se odsud Ahooly dostat. Jeden je zraněný, ale zraněno jich může být víc!" navrhl Jack. "Jak toho chceš docílit, kámo?" položil mu otázku Akihiko. Nebylo třeba odpovídat. Na noční obloze se objevil letoun Velox 76. Když Pierre, pilotující letounu, uviděl všechen ten chaos, vypustil sonickou bombu. Hlasitý zvuk Ahooly zahnal. Letoun pak přistál ve středu vesnice. Vystoupili z něj Pierre a Curupira. "Skvěle. Tým je kompletní," usmál se Jack.

Deylin Nieto se opřel o stěnu svého skromného pokoje v Barryho základně. Vzal do ruky mobilní telefon a zašel si na YouTube. Napsal do vyhledávače "new blockbuster movies 2019", a teprve pak si povšiml nových videjí. Na jednom z nich byl Jackův obličej! Nieto se roztřásl. Jack je na Sumatře! Lovci kryptidů jsou na Sumatře! A právě teď! Nieto se zadíval na plakát s Jackovým obličejem, který měl u postele. Byl potřísněný Nietovou vlastní krví. Teď, když ví, kde Lovce kryptidů najít, když zná díky videu jejich přesnou lokaci, konečně by se mohl Jackovi pomstít...

* - premiér Mayson zlegalizoval lov kryptidů v 2. sérii, v kapitole "Trofeje", čehož využil Gregory Martin, který se pak rozhodl ulovit Black Shucka. Jack nakonec Maysona přesvědčil, že zákon nebyl dobrým nápadem.

** - před zavedením Maysonova zákona v kapitole "Trofeje" si nechal Martin přivést živou lochneskou příšeru do skladu v Basingstoke, kde jí zabil a následně jí usekl ploutve

Co vše ještě čeká tým na Sumatře? Co jsou zač Ahoolové? Jsou nebezpeční? A podaří se Orang Pendeky ochránit před Maysonem, Martinem a jejich lidmi? A co Deylin Nieto? Vydá se na Sumatru s cílem zabít Jacka Owena? Pokud ano, podaří se mu to? Jen by si měl uvědomit, že i jeho někdo hledá - Metaller. Vydat se na cestu za pomstou Jackovi znamená vystavit se možnosti, že jej najde jeho vlastní výtvor... Může to být nebezpečné. Pokračování příště.

Obrázek týdne 19. 4. 2019

Máme Velikonoční prázdniny! Skvělé, nemyslíte? Nevím, jak u Vás, ale u nás je rozhodně naprosto krásně. K Velikonocím, které se blíží, a které já tedy neslavím, patří malovaná vajíčka. A já nějak náhodou při brouzdání na stránkách Science Daily narazil na tento obrázek, který se tak trochu týká vajec dinosaurů...

Popisek k obrázku: Samice Velociraptora sedí na vejcích v kruhovém písečném hnízdě, v polopoušti nacházející se na území Mongolska v době před 74,3 miliony let. Z vajec už se dříve vyklubala dvě mláďata, která teď pobíhají kolem hnízda. Instinktivně zůstávají u matky, která musí na hnízdě zůstat, dokud se nevylíhnou všechna ta ostatní.

Dnes pravděpodobně napíši devátou a již předposlední část spin-offu Lovců kryptidů, The Cursed Runaways. Plánuji příběh úplně dopsat během těchto prázdnin. O víkendu se můžete těšit na další Lovce kryptidů!

Krvavý bažant z východního Himálaje

Určitě není velkým překvapením, že si ve svém volném čase hodně čtu o různých zvířatech, koneckonců, už mnohokrát jsem to na svém blogu uvedl. A včera večer jsem si zrovna na internetu přečetl pěkný článek o jednom zajímavém druhu bažanta. Dostal jsem se k tomu docela jednoduše - při procházce jsem totiž zahlédl jednoho z našich obyčejných bažantů, tedy bažanta obecného, který ale rozhodně není původním evropským druhem. Pochází z Asie, stejně jako všechny druhy bažantů. Avšak bažant krvavý mi přijde jako druh ještě zajímavější... Proto jsem o něm napsal článek.

Ithaginis cruentus, česky bažant krvavý, anglicky jednoduše blood pheasant - malý, jen asi 43 centimetrů dlouhý pták z řádu hrabavých, se kterým se nesetkáme nikde jinde na světě než ve východním Himálaji. Preferuje jehličnaté či smíšené lesy blízko sněžné čáry. Byl popsán v oce 1831 anglickým vojákem a přírodovědcem zároveň, majorem-generálem Thomasem Hardwickem, který spolupracoval s proslulým britským zoologem Johnem Edwardem Grayem. V současnosti ornitologové uznávají mezi 11 až 15 jednotlivými poddruhy bažanta krvavého. Jednalo se o národního ptáka dnes již neexistujícího Sikkimského království, a stále si drží pozici státního ptáka indického státu na severovýchodě země, Sikkimu... Bažant krvavý není ohrožený. IUCN jej klasifikuje jako málo dotčený druh. Stojí však za to uvést, že jeho počty se vytrvale snižují. Důvod pro to je neznámý. Je sice loven místními obyvateli, ale rozhodně se neobjevuje v internacionálním obchodě s ptačím masem. Snad má na snížení jeho počtů podíl změna životního prostředí, nebo snad změny klimatu. Odborníci však zatím přesně nevědí... Tento nádherný pták s hebkým peřím může působit poněkud prehistoricky. Kolem očí mají samci i samice oranžovou kůži, díky níž působí oči výrazněji. V období toku samcům kůže kolem očí zčervená, což může vypadat ještě bizarněji. Období hnízdění probíhá v době od dubna do června. Samičky kladou 4 až 12 vajec do hnízda na jalovcích či rododendronech, nebo u paty bambusových houštin. Mláďata se z vajíček líhnou po méně než měsíci inkubace. Bažanti krvaví se v létě vyskytují ve vyšších nadmořských výškách, s příchodem podzimu a zimy se pak stahují o něco níže. Jsou však velice houževnatí a žijí ve vyšších nadmořských výškách než většina jejich příbuzných. Můžou se vyskytnout v nadmořské výšce až 4500 metrů nad mořem. V zimě se drží v nadmořské výšce alespoň 3000 metrů nad mořem, tudíž jsou stále vystaveni chladnému vzduchu, ale v takových podmínkách se jim skvěle daří.

Nádherný pták, že? Alespoň podle mě je to vskutku velice zajímavý krátkoocasý druh bažanta... Doufám, že se Vám tento článek líbil, pokud ano, budu rád za nějaký komentář nebo připomínku...

Vodnářka pruhovaná-Vejcoživorodý had se zadními jedovými zuby

Už je to nějaká doba, co jsem přidal na blog hadí popisek. Zatím posledním byl článek o zemězmiji Bibronově z konce února. To se teď ale mění - přináším slíbený popis vodnářky pruhované.

Latinský název: Homalopsis buccata,

Rozšíření: jihovýchodní Asie,

Velikost: 70 až 120 centimetrů.

Vodnářka pruhovaná byla dříve, ostatně jako celý rod Homalopsis a 27 jemu příbuzných druhů, řazena do čeledi užovkovitých (proto na tomto blogu najdete článek z roku 2013 s názvem Nebezpečné užovky, ve kterém byl tento druh zmíněn). V současnosti je klasifikována jako zástupce čeledi Homalopsidae, vodnářkovitých. Je vybavena zadními jedovými zuby; jsou umístěny v zadní části čelisti, a nejsou duté jako u kober či zmijovitých. Na zadní jedové zuby jsou napojeny Duverneyovy žlázy, jež vylučují jed. Zadní jedové zuby mají také ostatní vodnářky, stejně jako řada zástupců čeledi užovkovitých; rozhodně to není znak, kterým by byla vodnářka pruhovaná výjimečná. Svůj český název si skutečně zaslouží: na olivově hnědém až hnědém těle (barva je však proměnlivá) má světlé pruhy. V angličtině se jí někdy říká "masked water snake". Žije v řekách a jejich okolí, a značnou část života tráví ve vodě. Preferuje řeky, a v nich loví korýše, pulce a ryby, jež zabíjí s pomocí jedu. Jed je pro člověka naprosto neškodný. Jediný způsob, jak se nechat vodnářkou pruhovanou uštknout, a pocítit jemné účinky jejího jedu, je strčit jí prst přímo do tlamy, což nikdo nikdy neudělá. S tímto hadem se setkáme na indonéských ostrovech Sumatra, Borneo a Salanga. Vyskytuje se také na Malajském poloostrově. Nejsevernějším bodem jejího výskytu je Pattani v jižním Thajsku. Vodnářka pruhovaná je vejcoživorodým hadem. Mláďata se vyvíjejí ve vejcích, z nichž se však ještě před nakladením vylíhnou. Matka tedy v podstatě přivádí na svět živá mláďata. To opět není mezi hady neobvyklé, celá řada druhů je vejcoživorodých. Vodnářka pruhovaná přivádí na svět v průměru 9,26 mláděte v jedné snůšce - ale velikost snůšky může být i malá, třeba jen 2 mláďata, nebo i docela velká, jako v případě jedné samice, která porodila 20 mláďat. Období rozmnožování probíhá dle výzkumů herpetologů pouze v době mezi říjnem a březnem. V této době se hadi páří; mláďata se pak rodí během roku.

Příště užovka kapucínská!

Umkomasia

Umkomasia je rod vyhynulé rostliny ze skupiny kapraďosemenných (Pteridospermatophyta). Žil v období od konci geologické periody Trias po konec jurského období. Jsou známy dva (možná i tři) druhy; typový druh U. macleanii byl nalezen Hamshawem Thomasem v Jihoafrické republice, konkrétně v okolí řeky Umkomaas. Podle některých paleobotaniků však nalezené zkameněliny mohly patřit rodu Dicroidium. Další popsaný druh, U. feistmantelli, pochází z Austrálie. Někteří se opět domnívají, že jde pouze o části Dicroidia. V případě obou druhů mohly pylové orgány patřit rodu Pterusuchus. Je možné, že Umkomasia je zkrátka rodem rostliny vytvořeným uměle z několika dalších rodů. Nelze ale vyvrátit, že by tomu tak skutečně bylo. Možná tato rostlina přece jen existovala. Zatímco dva uvedené druhy k rodu, v současnosti uznávanému, jistě patří, třetí druh U. mongolica, je sporný. Pokud by se ukázalo, že k rodu patřil, pak by to znamenalo, že Umkomasia žila ještě v období křídy - mongolský druh je totiž stáří asi 110 milionů let.

Krátký popisek Umkomaasie najdete na anglické Wikipedii.

Příště Banksia!

Tetraceratops

Tetraceratops insignis ("symbol čtyřrohého obličeje") byl savcovitý plaz, synapsid, pravděpodobně náležící do skupiny Biarmosuchia. Byl blízce příbuzný sphenacodontům jako Sphenacodon - do čeledi Sphenacodontidae byl v minulosti řazen - nebo primitivním biarmosuchiánům jako Raranimus. Jeho zařazení však mátlo paleontology už od doby, kdy byl v roce 1908 popsán. Možná nejde o pravého sphenacodonta ani biarmosuchiána, ale zkrátka obyčejného pelycosaura. Nejspíše to bylo poměrně malé zvíře. Je těžké odhadnout, jak velký byl dospělý Tetraceratops, ale nalezená lebka měřila pouze 9 centimetrů. Jeho rodové jméno je docela zavádějící; nebyl totiž vybaven čtyřmi, ale šesti rohy. Není známo, k čemu sloužily. Snad mohly být u samců větší než u samic, a ti s jejich pomocí mohli lákat družky nebo se vzájemně zastrašovat... Byl to masožavec, o čemž svědčí ostré, tesákům podobné zuby. Nejspíše lovil ostatní, menší plazy. Žil v období Permu před 275 miliony let na území dnešního Texasu.

Popisek Tetraceratopse najdete například na anglickém webu Prehistoric Wildlife.

Příště Biseridens!

Pravěká zvířata pojmenovaná podle mýtických stvoření: Sauroposeidon

Brzy tomu bude již měsíc, co jsem napsal třetí část projektu o prehistorických tvorech, kteří byli pojmenováni podle mýtických bytostí. Zároveň jsem slíbil, že se další část zaměří na gigantického sauropoda Sauroposeidona... Je na čase se k projektu vrátit a přinést Vám slíbený článek...

Jméno: Sauroposeidon proteles,

Zařazení: Somphospondyli, Sauropoda, Sauropodomorpha, Dinosauria,

Období: raná křída, před 112 miliony let,

Etymologie: pojmenován podle řeckého boha.

Objev Sauroposeidona byl jedním z velkých objevů sauropodů konce minulého století. Holotyp byl nalezen roku 1994, ale byl omylem považován za kus zkamenělého dřeva. To proto, že zkrátka nikdo nevěřil, že by něco tak velkého mohlo být kostí suchozemského živočicha. Zvíře bylo popsáno v roce 2000 trojicí paleontologů, mezi nimiž byl i Matthew Wedel. Dlouho se mělo za to, že tento titán, žijící v období rané křídy, byl blízce příbuzný rodům Brachiosaurus a Giraffatitan z konce období jury. Až později byl zařazen do kladu Somphospondyli, který zahrnuje sauropody ze skupiny Titanosauriformes. Žil na pobřeží Mexického zálivu a patřil mezi nejvyšší dinosaury vůbec. Mohl být dokonce tím úplně nejvyšším. Plně vzrostlý jedinec nesl hlavu 18 metrů nad zemí. Délka zvířete činila přibližně 34 metrů, přičemž vážilo okolo 50 až 60 tun... Sauroposeidon dostal jméno na počest skutečné legendy řeckých mýtů, boha Poseidóna. Jeho název vlastně v překladu znamená "ještěří bůh moří", což je poněkud trefné, neboť zřejmě žil na pobřeží Mexického zálivu, jak již ostatně bylo zmíněno... Poseidón byl stejně jako Zeus synem Krona, který své děti, kromě samotného Dia, snědl. Když pak Zeus dospěl, donutil Krona své syny a dcery vyvrhnout. Poseidón byl samozřejmě mezi nimi. Stal se bohem moří, vybaveným nezaměnitelným trojzubcem, který mu byl dán Telchiny. Římským ekvivalentem Poseidóna byl samozřejmě bůh Neptun. Zajímavé ovšem je, že název Poseidón zřejmě ve staré řečtině znamenal něco jako "zemětřesec". To by pak sedělo i k až šedesátitunovému Sauroposeidonovi. Když takový dinosaurus rázně pochodoval po pláži nebo po pláni, země se musela třást. Pokud však nešlápl na nějakého malého ornitopoda, který sbíral větvičky u jeho nohou, byl Sauroposeidon zcela neškodným vegetariánem. Požíral vysoko rostoucí vegetaci. Je také státním dinosaurem amerického státu Texas...

Na obrázku vidíte srovnání člověka s Brachiosaurem a jemu podobným, ale pravděpodobně nepříliš blízce příbuzným Sauroposeidonem, patrně nejvyšším sauropodem, jenž byl dosud objeven... Příští článek bude o dinosaurovi nesoucím jméno Talos!

Lovci kryptidů 3: Hnízdo smrti (2/5)

Lovci kryptidů - tým, který zkoumá záhadné živočichy ze všech koutů světa a především se je snaží chránit před těmi, kteří je chtějí zničit nebo zneužít pro vlastní potřebu. Avšak někdy to není zrovna lehké. A někdy je už na záchranu příliš pozdě... Jak chránit nebezpečná, krvelačná stvoření před těmi, jež argumentují, že jejich zabíjení ochrání lidstvo? V minulé části se bojová trojka Lovců kryptidů vydala hledat Orang Pendeka na Sumatru. Jejich noční pátrání po tajuplném lidoopovi přerušil přílet skupiny obrovitých letounů, Ahoolů. Jeden z nich zaútočil na Akihika... Jack a Pauline se již také chystali vyrazit na Sumatru, zatímco Pierrovi byl dán úkol přivést Curupiru a dát jí spandexový oblek. Stane se Curupira členkou týmu? A co bude s Claudem Ngoyem, který jen tak informoval Lovce kryptidů o současné činnosti Deylina Nieta v Barryho podzemní základně v New Jersey? Co vše bude předcházet Konferenci o lovu a ochraně kryptidů, kterou svolal britský premiér Mayson, a která se bude konat v červnu?

LOVCI KRYPTIDŮ 3: HNÍZDO SMRTI, ČÁST DRUHÁ:

Akihiko vrazil Ahoolovi svou kovovou tyč do tlamy. Obrovitý netopýr skousl, ale tyč se mu překousnout nepodařilo. Nahlas zasyčel. Akihiko se rychle prosoukal prostorem mezi Ahoolovýma nohama a dal se do běhu. Z opasku vytáhl šuriken, který byl odhodlán použít v případě, že by byl jeho život ohrožen. Ahool konečně otevřel tlamu a kovová tyč mu z ní s cinkáním vypadla. Akihiko skočil zpět mezi keře. "Kámo, já tě obdivuju," zašeptal Roger, který se nacházel jen dva metry od něj. Houštinu náhle prorazil další Ahool, snad ještě větší, než ten první. Také šel po Akihikovi. Chňapl po něm a skoro mu ukousl hlavu. Akihiko mu hodil šuriken do otevřené tlamy, ale letící zbraň se odrazila od Ahoolových zubů. Možná jeden ze zubů navždy zjizvila, a Ahoola to ještě více naštvalo. Fahad vyskočil zpoza keře a dvakrát trefil Ahoola do zad laserem nejnižšího stupně. Obrovský letoun se na něj otočil a zařval. Ničemu to však nepomohlo. Ahoolové se teď soustředili na Akihika. Také Roger se je pokoušel odrazit s pomocí své laserové pistole. Ránám však letouni nevěnovali velkou pozornost. Největší z Ahoolů popadl Akihika za ramena svými mocnými zadními končetinami a vzlétl s ním. V tu chvíli se do letu dali i jeho druhové, kterých zde bylo celkem pět. Letěli rychle do výšky i do dálky. "Sakra, a co teď?!" vyhrkl Roger. Neustále na Ahooly mířil, neodvážil se však dále střílet. "Musíme za nima! Nemůžem jim ho nechat!" odpověděl Fahad. Akihiko mezitím bojoval s obrovským netvorem, jenž si ho odnášel. Šurikenem ho sekal do nohy. Ahool to již po chvíli nevydržel a zatočil se ve vzduchu. Akihiko zasekl šuriken hluboko do jeho nohy. Ahool jej pustil. Akihiko padal z výšky asi třiceti metrů! Rychle se blížil k vrcholkům stromů. Ve zmatku přejížděl rukama po opasku, až konečně zmáčkl to správné tlačítko. V tu chvíli vyletěl asi o patnáct metrů výše. Pod spandexovým oblekem měl totiž jetpack, který mu právě zachránil život. Ahoolové byli poněkud překvapeni tím, jak jejich oběť unikla smrti. Okamžitě se dali do jejího pronásledování. To už se ale do akce vrhli Fahad a Roger, též s jetpacky umístěnými na zádech pod uniformami. Stříleli ze svých laserových pistolí jako diví a několikrát Ahooly zasáhli. Akihiko letěl pryč. Dva velcí Ahoolové mu však doslova dýchali na záda. Jen po několika vteřinách po něm jeden z nich znovu chňapl, a když tak učinil, drápy doslova rozryl jetpack. Druhou zadní končetinou opět chytl Akihika za rameno a odnášel ho kdovíkam. Jeden menší Ahool se otočil na Fahada a hlavou mu narazil do břicha. Jetpack se vlivem rány jaksi porouchal a Fahad začal ztrácet výšku. S hlasitým křičením dopadl do jezera. Roger to nechtěl vzdát. Ahool do něj nicméně také narazil, načež Rogerovi z ruky vypadla laserová pistole, a neozbrojen se raději stáhl. Přistál na břehu jezera. Sledoval, jak k němu plave Fahad, a jak Ahoolové odlétají i s odchyceným Akihikem kamsi do dálky. "Do Prčic!" vykřikl naštvaně Fahad, když konečně vystoupil na břeh. "Co s ním teď udělají?" zeptal se Roger. "To nevím... Máš v jetpacku ještě šťávu? Že bys mě zvedl a pokusili bychom se je následovat? Já totiž ještě mám svou laserovku," odpověděl Fahad. "Jetpack bude teď fungovat jenom na deset procent," vydechl Roger, "uletíme sotva pár stovek metrů. Podívej, vidíš, jak rychle mizí za obzorem? Skoro je už na noční obloze nevidím... Sakra, nechápu to! Jak se tu objevili? Co to mělo znamenat?" "Zavoláme zbytku týmu," řekl Fahad, "beztak sem měli přiletět už brzy."

Ahoolové odnesli Akihika do velké skalní prohlubně uprostřed pralesa. V prohlubni, připomínající jeskyni bez stropu, se rozléhalo obrovité hnízdo vystavěné z větví stromů. Bylo pokryto měkkým listím. Ahool zde Akihika vypustil. Ten dopadl do hromady listí a podíval se na Ahooly, kteří hned zase odlétali pryč. "Proč, kruci?" ptal se sám sebe Akihiko. Sotva si stačil hnízdo prohlédnout, ucítil tlak na zádech. Dopadl přímo na obličej. Na záda mu skočil malý Ahool, a pak ze stran přiběhli další tři, a zepředu další čtyři. Úplně Akihika obklopili. Zalehli ho. "Rrrraaaa!!!" zařval Akihiko a doslova proletěl skrze tu masu malých Ahoolých těl. Jednoho popadl za krk a svalil k zemi. Malý Ahool se jakoby usmál a převalil se i s Akihikem, jenž dopadl na záda. A malí velcí netopýři zase Akihika obklopili. Jeden z nich ho dokonce mírně kousl do nohy. Akihiko se pokusil jej odkopnout, ale nepodařilo se mu to. Ahool se zkrátka držel jeho nohy a nehodlal pustit. Něco tu ale nehrálo. Akihiko si uvědomoval, že všichni ti mladí netopýři jsou jaksi jemní. Přišlo mu, že si s ním jen hrají. Zprvu se domníval, že se měl stát jejich potravou, kterou jim rodiče naservírovali až pod nos. Teď se mu spíše zdálo, že byl jen naservírovanou hračkou. Chvíli se nebránil a Ahoolové se začali postupně stahovat. Už je omrzel. Po čtyřech se nemotorně vraceli k okrajům gigantického hnízda. Akihiko zůstal jen tak ležet na zádech. Pomalu se zvedal, a jeho pohyb opět upoutal pozornost dvou nebo tří mláďat, ale když se nepohyboval příliš rychle, nešli po něm. "Pitomci," zasyčel si pro sebe Akihiko a konečně se postavil. Prohlédl si tu skalní propast, ve které se nacházel. "To je mi pěkné hnízdečko... Jak se mám odsud vyškrábat? S nalakovanými nehty?" řekl si pro sebe tiše Akihiko. Zapnul lokační zařízení na opasku. Teď by měli Roger a Fahad vědět, kde se nachází. Informace budou přeposlány na jejich GPS zařízení. Akihiko u sebe neměl baterku. Bílé měsíční světlo sice ozařovalo střed hnízda, ale na stěnách propasti Akihiko nic nerozpoznával. Až po chvilce uviděl cosi zářivého. Neměl strach se k tomu přiblížit. Teprve pak se s hrůzou zastavil. Skalního výstupku se držela velká, stará, šedivá samice Ahoola. Měřila určitě alespoň čtyři metry, a visela hlavou dolů. Tělo měla zahaleno v masivních našedlých křídlech. Zřejmě měla na starost hlídat tu drobotinu, která měla ještě před pár minutami o Akihika zájem. "Nebojím se tě, babko!" zakřičel na ni Akihiko. Ahoolí babička na něj děsivě zařvala, přičemž ukázala své masivní špičáky. Na Akihika dopadlo několik velkých chuchvalců slin. Gestem jí naznačil, že svůj výrok bere zpět. "Nic jsem neřek..." zašeptal.

c="http://nd02.jxs.cz/436/143/b6f0da6507_105431635_o2.png" alt="" />

Nad Amazonským deštným pralesem, osvětleným nádherně zářícím slunkem, se objevil nový letoun Lovců kryptidů s jednoduchým názvem Velox 76. Přistál na malé mýtině, jež nebyla vytvořena člověkem, ale přírodními živly. Při nedávné bouři tu vichr porazil pár velkých stromů a vytvořil malou přírodní plošinku, nyní však zarůstající keři. Z letounu vystoupil Pierre, oblečený ve své černé uniformě. Na zádech měl batoh s logem Lovců kryptidů, a v něm nesl něco velmi důležitého. V ruce svíral lokační zařízení, které mu dávalo přesné souřadnice malého lokátoru, který své nejmilejší kamarádce z Amazonie dal před pár měsíci. Jak tak procházel pralesem, vzpomínal na všechna dobrodružství, která spolu v únoru* prožili. Nakonec došel k obrovskému stromu a vyšplhal na něj. V malém, skoro až orangutaním hnízdě, ležel lokátor. Pierre zvedl obočí. Curupira tu nebyla. Ale z větve nad ním se najednou ozvalo zapískání. Pierre se otočil a spatřil kompsognátka Lila. Ten, štěstím bez sebe, skočil Pierrovi na rameno a začal se hlavičkou otírat o jeho levé ucho. "Taky tě rád vidím, Lile, taky tě rád vidím," řekl mu Pierre a podrbkal ho po hlavičce. "Kde máš Curupiru? Odešla na lov?" zeptal se ho. "Hej!" ozvalo se zdola. Pod stromem stála Curupira a držela v ruce mrtvou rybu, kterou před chvílí ulovila. O pár minut později seděli Curupira, Lil a Pierre u ohně na zemi. "Moc ráda tě tu vidím," řekla Curupira a nabodla rybu na rožeň, "vrátil ses, abys hledal zvířata?" "Ne tak docela," odpověděl upřímně Pierre, "posílá mě Jack. Ten chlápek, co nás vede." Curupira se zamračila: "Co ode mě chce?" Pierre vytáhl z batohu černou spandexovou uniformu. "Chce, aby ses stala členkou týmu. A já jsem pro," odpověděl Pierre. Curupira vzala uniformu do ruky a pořádně si ji prohlédla. "Lovci kryptidů jsou na misi na Sumatře, v džungli, která je trochu jako tato. Jack si myslí, že bys nám mohla pomoci. Věc se má tak, že... V tom pralese mají žít takoví malí lidoopi... Říká se jim Orang Pendek. A my si myslíme, že bys nám je mohla pomoci najít. V pralese se orientuješ skvěle, strávila jsi v něm celý život. Takže kdybys chtěla..." rozpovídal se Pierre. "Ale co Lil?" zeptala se Curupira. "Po té misi na Sumatře bych tě zase vrátil sem. Ty naše letouny překonávají tisícové vzdálenosti během desítek minut..." odpověděl Pierre. Lil trochu smutně zapískal. Chápal, že tu bude ponechán vlastnímu osudu. "Nic tady neproveď," řekla mu Curupira se zdviženým prstem, "a dávej pozor na domov." "Tak platí? Přidáš se k nám?" zeptal se Pierre. Curupira mu podala ruku. Souhlasila s nabídkou.

V základně Lovců kryptidů v Londýně se právě nacházela jediná živá bytost. Malý Tatzelwurm, který ležel na polštáři ve své železné ohrádce v jedné z místností v prvním patře budovy. Spokojeně oddechoval vedle misky s vodou, kterou mu sem dala Pauline před tím, než s Jackem odletěla na Sumatru. Malý Tatzelwurm nebyl zabírán žádnou kamerou v budově. Nehrozilo, že by tu něco provedl. Jedna z kamer v chodbě ho však přesto zaznamenala. Tatzelwurm prošel chodbou. To vůbec nebyl důvod k alarmu. Zatímco malý Tatzelwurm spal, malý Tatzelwurm hopkal dolů po schodech do podzemní části základny. Ve chvíli, kdy se malý Tatzelwurm ve své ohrádce převalil na boček, až vypadal jako roztomile spící kočička, ocitl se malý Tatzelwurm v místnosti s daty. Natáhl jednu přední nožičku, ze které cosi malého odpadlo. Pak se náhle kamera v místnosti vypnula. Malý Tatzelwurm se proměnil zpět v Clauda Ngoye, slizkého humanoida, který důmyslně v přestrojení znovu vnikl do základny. Zapnul počítač. Objevila se před ním velká interaktivní tabulka. Ngoy se sám pro sebe usmál. Napsal do vyhledávače systému slovo Zhou Len. Okamžitě se načetla všechna data, která Lovci kryptidů získali o Zhou Lenově přístroji z paralelní dimenze. Ngoy si pečlivě pročetl všechny dokumenty. Pak napsal do vyhledávače slovo The Father. Pročetl celý záznam o tom, jak byl The Father s pomocí Zhou Lenova zařízení zatlačen zpět do paralelní dimenze**. Pak konečně našel video, pořízené Tatzelwurmem, v němž Nieto a Barry ukradli Zhou Lenův přístroj ze základny. Pečlivě si na něm prohlížel Nieta. Zkoumal jeho kovovou ruku i jeho chování. Pak se roztekl. Kamera v místnosti opět začala fungovat.

S nastávajícím ránem přistál Cryptid Swift na poli nedaleko návštěvnického centra národního parku na severu Sumatry. Jack a Pauline se shledali s Rogerem a Fahadem. "Kam ho odnesli?!" ptal se vyděšeně Jack ohledně včerejšího nočního incidentu. "Někam do středu parku," odpověděl Fahad, "nevíme, jestli je pořád živý, ale neustále dostáváme signál. Zapnul totiž lokační zařízení. Pořád se nachází na jednom místě." "Možná už je mrtvý. Zařízení může vydávat signál i když třeba leží mezi jeho kostmi. Nicméně musíme ho najít," řekl Jack. "Kdybychom měli ještě jeden letoun, dostali bychom se tam v noci," řekl Roger. "Třeba ještě nějaký koupíme," odpověděl Jack. Všichni čtyři nastoupili do letounu. Během doslova několika minut již byli nad pralesem. Z dálky spatřili skalní propast. "To by mě zajímalo, jak tam přistaneme. Ani na okrajité příšerné soutěsky se náš letoun nevejde. Spadl by," komentovala to Pauline. Vyletěli tedy z letounu s jetpacky na zádech. Roger a Fahad měli samozřejmě nové jetpacky. Cryptid Swift, řízený autopilotem, se vrátil zpět k návštěvnickému centru. Tým přistál v pralese. "Nechci, abychom tam vletěli teď hned. Kdo ví, kolik tam těch meganetopýrů je," řekl Jack, "i když přemýšlím nad jednou věcí... Nemohou to být zkrátka obří kaloni? Je nutné, aby i takový meganetopýr šel po člověku jako po potravě? Vždycky jsem měl Ahoola spíše za kaloně než za jakéhosi masožravého netopýra..." V houštinách nepříliš vzdálených od týmu se něco zatřáslo. "Akihiko?" zašeptal Fahad. Jack a Pauline přiběhli k houštině. Nic zde nebylo. Nic kromě zvláštní, docela malé lidoopí stopy v blátě. "Orang Pendek, lidi," řekl Jack. Roger se otočil a uviděl temný, šedý bod, mizící ve vegetaci. "Támhle, podívejte se!" zakřičel na ostatní. Jejich zraku však kryptid unikl. "Viděl jsem ho. Docela určitě! Je celý pokrytý šedou srstí!" řekl Roger. "Jako ty," zasmál se Fahad, "ne, dělám si srandu, Rogere."

Trochu se vzdálili od místa, ze kterého vycházel Akihikův signál. "Bojím se, že teď se tam všichni Ahoolové nashromáždili. Přece jen je již bílý den, a podle toho, co jste mi řekli, jsou Ahoolové aktivní v noci. Na druhou stranu tam dříve či později musíme... Doufám, že Akihiko žije... Třeba se tam někde schoval... Ještě uvidíme," řekl Jack. Pauline náhle vykřikla úlekem. Šlápla do pytláckého oka. Smyčka se jí utáhla kolem nohy, Pauline však pohotově vytasila laserovou pistoli a drát ustřelila. "Podívejte se na to!" řekla naštvaně a ukázala smyčku ostatním. "Cítíte to?" řekl Roger. "Něco tady smrdí," řekl Fahad, "no teda, Rogere. Takhle na sebe upozorňovat." "Ten oder vychází odtamtud," poznamenala Pauline. Rozhrnuli křoviska, a spatřili další pytláckou past. V oku, jež svíralo jeho levou zadní končetinu, visel
hlavou dolů asi metr vysoký lidoop. Rozkládal se. "Propána..." sykl Jack. "Někdo se tu rozhodl ulovit Orang Pendeka," reagovala na to Pauline. Snad to byla náhoda, že se náhle ozvaly lidské hlasy. A blížily se. "Podíváme se, co se nám chytilo, pane ministře," řekl někdo s britským přízvukem. "Ta past byla umístěna na dobrém místě, že, Gregu?" mluvila dál ta samá osoba. Z houštin náhle vyšli premiér Mayson, Gregory Martin a jakýsi Indonésan. Střet s Lovci kryptidů je velice překvapil. Martin na ně dokonce zamířil puškou, ale Mayson ji sklopil. "Pane Owene, to je překvapení," řekl Mayson trochu třesoucím se hlasem. "To tedy je. Jste na dovolené, pane premiére, nebo na kurzu přípravy pro Konferenci o lovu a ochraně kryptidů, kterou jste slavně vyhlásil?" odpověděl Jack. Dívali se sobě do očí, zatímco se mezi nimi houpala mrtvola Orang Pendeka.

* - Pierre a Curupira spolu pátrali po amazonským kryptidech v kapitole "Zachtělo se mi telepatie" (únor 2019). Pierre přitom užíval antiséra od doktora Brickella a postupně se vyrovnával se smrtí své sestry, s událostmi z paralelní dimenze a svým špatným rozhodnutím zabít Sama Webera, což nakonec neučinil.

** - V kapitole "Sen se hroutí" použili zprvu Fahad a poté agentka Kentová Zhou Lenův přístroj k dočasné porážce The Fathera. Přístroj je také jedinou věcí z paralelní dimenze, jež nebyla The Fatherem zničena.

Proč jsou premiér Mayson a Gregory Martin na lovu Orang Pendeků? Co vlastně Mayson chystá? Proč zatím Ahoolové Akihika nezabili? Dostane se z jejich hnízda? Nebo se hnízdo nakonec stane jeho hrobem? A jaké plány má vlastně Claude Ngoy? Nezapomeňme také, že agentka Kentová a Amanda Lyonsová budou pokračovat v pátrání po Collinsovi... A Deylin Nieto a jím stvořený Metaller, který svého "otce" k smrti nenávidí, se do všeho také dříve či později vloží... Pokračování příště.