sobota 13. dubna 2019

Lovci kryptidů 3: Hnízdo smrti (2/5)

Lovci kryptidů - tým, který zkoumá záhadné živočichy ze všech koutů světa a především se je snaží chránit před těmi, kteří je chtějí zničit nebo zneužít pro vlastní potřebu. Avšak někdy to není zrovna lehké. A někdy je už na záchranu příliš pozdě... Jak chránit nebezpečná, krvelačná stvoření před těmi, jež argumentují, že jejich zabíjení ochrání lidstvo? V minulé části se bojová trojka Lovců kryptidů vydala hledat Orang Pendeka na Sumatru. Jejich noční pátrání po tajuplném lidoopovi přerušil přílet skupiny obrovitých letounů, Ahoolů. Jeden z nich zaútočil na Akihika... Jack a Pauline se již také chystali vyrazit na Sumatru, zatímco Pierrovi byl dán úkol přivést Curupiru a dát jí spandexový oblek. Stane se Curupira členkou týmu? A co bude s Claudem Ngoyem, který jen tak informoval Lovce kryptidů o současné činnosti Deylina Nieta v Barryho podzemní základně v New Jersey? Co vše bude předcházet Konferenci o lovu a ochraně kryptidů, kterou svolal britský premiér Mayson, a která se bude konat v červnu?

LOVCI KRYPTIDŮ 3: HNÍZDO SMRTI, ČÁST DRUHÁ:
Akihiko vrazil Ahoolovi svou kovovou tyč do tlamy. Obrovitý netopýr skousl, ale tyč se mu překousnout nepodařilo. Nahlas zasyčel. Akihiko se rychle prosoukal prostorem mezi Ahoolovýma nohama a dal se do běhu. Z opasku vytáhl šuriken, který byl odhodlán použít v případě, že by byl jeho život ohrožen. Ahool konečně otevřel tlamu a kovová tyč mu z ní s cinkáním vypadla. Akihiko skočil zpět mezi keře. "Kámo, já tě obdivuju," zašeptal Roger, který se nacházel jen dva metry od něj. Houštinu náhle prorazil další Ahool, snad ještě větší, než ten první. Také šel po Akihikovi. Chňapl po něm a skoro mu ukousl hlavu. Akihiko mu hodil šuriken do otevřené tlamy, ale letící zbraň se odrazila od Ahoolových zubů. Možná jeden ze zubů navždy zjizvila, a Ahoola to ještě více naštvalo. Fahad vyskočil zpoza keře a dvakrát trefil Ahoola do zad laserem nejnižšího stupně. Obrovský letoun se na něj otočil a zařval. Ničemu to však nepomohlo. Ahoolové se teď soustředili na Akihika. Také Roger se je pokoušel odrazit s pomocí své laserové pistole. Ránám však letouni nevěnovali velkou pozornost. Největší z Ahoolů popadl Akihika za ramena svými mocnými zadními končetinami a vzlétl s ním. V tu chvíli se do letu dali i jeho druhové, kterých zde bylo celkem pět. Letěli rychle do výšky i do dálky. "Sakra, a co teď?!" vyhrkl Roger. Neustále na Ahooly mířil, neodvážil se však dále střílet. "Musíme za nima! Nemůžem jim ho nechat!" odpověděl Fahad. Akihiko mezitím bojoval s obrovským netvorem, jenž si ho odnášel. Šurikenem ho sekal do nohy. Ahool to již po chvíli nevydržel a zatočil se ve vzduchu. Akihiko zasekl šuriken hluboko do jeho nohy. Ahool jej pustil. Akihiko padal z výšky asi třiceti metrů! Rychle se blížil k vrcholkům stromů. Ve zmatku přejížděl rukama po opasku, až konečně zmáčkl to správné tlačítko. V tu chvíli vyletěl asi o patnáct metrů výše. Pod spandexovým oblekem měl totiž jetpack, který mu právě zachránil život. Ahoolové byli poněkud překvapeni tím, jak jejich oběť unikla smrti. Okamžitě se dali do jejího pronásledování. To už se ale do akce vrhli Fahad a Roger, též s jetpacky umístěnými na zádech pod uniformami. Stříleli ze svých laserových pistolí jako diví a několikrát Ahooly zasáhli. Akihiko letěl pryč. Dva velcí Ahoolové mu však doslova dýchali na záda. Jen po několika vteřinách po něm jeden z nich znovu chňapl, a když tak učinil, drápy doslova rozryl jetpack. Druhou zadní končetinou opět chytl Akihika za rameno a odnášel ho kdovíkam. Jeden menší Ahool se otočil na Fahada a hlavou mu narazil do břicha. Jetpack se vlivem rány jaksi porouchal a Fahad začal ztrácet výšku. S hlasitým křičením dopadl do jezera. Roger to nechtěl vzdát. Ahool do něj nicméně také narazil, načež Rogerovi z ruky vypadla laserová pistole, a neozbrojen se raději stáhl. Přistál na břehu jezera. Sledoval, jak k němu plave Fahad, a jak Ahoolové odlétají i s odchyceným Akihikem kamsi do dálky. "Do Prčic!" vykřikl naštvaně Fahad, když konečně vystoupil na břeh. "Co s ním teď udělají?" zeptal se Roger. "To nevím... Máš v jetpacku ještě šťávu? Že bys mě zvedl a pokusili bychom se je následovat? Já totiž ještě mám svou laserovku," odpověděl Fahad. "Jetpack bude teď fungovat jenom na deset procent," vydechl Roger, "uletíme sotva pár stovek metrů. Podívej, vidíš, jak rychle mizí za obzorem? Skoro je už na noční obloze nevidím... Sakra, nechápu to! Jak se tu objevili? Co to mělo znamenat?" "Zavoláme zbytku týmu," řekl Fahad, "beztak sem měli přiletět už brzy."

Ahoolové odnesli Akihika do velké skalní prohlubně uprostřed pralesa. V prohlubni, připomínající jeskyni bez stropu, se rozléhalo obrovité hnízdo vystavěné z větví stromů. Bylo pokryto měkkým listím. Ahool zde Akihika vypustil. Ten dopadl do hromady listí a podíval se na Ahooly, kteří hned zase odlétali pryč. "Proč, kruci?" ptal se sám sebe Akihiko. Sotva si stačil hnízdo prohlédnout, ucítil tlak na zádech. Dopadl přímo na obličej. Na záda mu skočil malý Ahool, a pak ze stran přiběhli další tři, a zepředu další čtyři. Úplně Akihika obklopili. Zalehli ho. "Rrrraaaa!!!" zařval Akihiko a doslova proletěl skrze tu masu malých Ahoolých těl. Jednoho popadl za krk a svalil k zemi. Malý Ahool se jakoby usmál a převalil se i s Akihikem, jenž dopadl na záda. A malí velcí netopýři zase Akihika obklopili. Jeden z nich ho dokonce mírně kousl do nohy. Akihiko se pokusil jej odkopnout, ale nepodařilo se mu to. Ahool se zkrátka držel jeho nohy a nehodlal pustit. Něco tu ale nehrálo. Akihiko si uvědomoval, že všichni ti mladí netopýři jsou jaksi jemní. Přišlo mu, že si s ním jen hrají. Zprvu se domníval, že se měl stát jejich potravou, kterou jim rodiče naservírovali až pod nos. Teď se mu spíše zdálo, že byl jen naservírovanou hračkou. Chvíli se nebránil a Ahoolové se začali postupně stahovat. Už je omrzel. Po čtyřech se nemotorně vraceli k okrajům gigantického hnízda. Akihiko zůstal jen tak ležet na zádech. Pomalu se zvedal, a jeho pohyb opět upoutal pozornost dvou nebo tří mláďat, ale když se nepohyboval příliš rychle, nešli po něm. "Pitomci," zasyčel si pro sebe Akihiko a konečně se postavil. Prohlédl si tu skalní propast, ve které se nacházel. "To je mi pěkné hnízdečko... Jak se mám odsud vyškrábat? S nalakovanými nehty?" řekl si pro sebe tiše Akihiko. Zapnul lokační zařízení na opasku. Teď by měli Roger a Fahad vědět, kde se nachází. Informace budou přeposlány na jejich GPS zařízení. Akihiko u sebe neměl baterku. Bílé měsíční světlo sice ozařovalo střed hnízda, ale na stěnách propasti Akihiko nic nerozpoznával. Až po chvilce uviděl cosi zářivého. Neměl strach se k tomu přiblížit. Teprve pak se s hrůzou zastavil. Skalního výstupku se držela velká, stará, šedivá samice Ahoola. Měřila určitě alespoň čtyři metry, a visela hlavou dolů. Tělo měla zahaleno v masivních našedlých křídlech. Zřejmě měla na starost hlídat tu drobotinu, která měla ještě před pár minutami o Akihika zájem. "Nebojím se tě, babko!" zakřičel na ni Akihiko. Ahoolí babička na něj děsivě zařvala, přičemž ukázala své masivní špičáky. Na Akihika dopadlo několik velkých chuchvalců slin. Gestem jí naznačil, že svůj výrok bere zpět. "Nic jsem neřek..." zašeptal.

c="http://nd02.jxs.cz/436/143/b6f0da6507_105431635_o2.png" alt="" />

Nad Amazonským deštným pralesem, osvětleným nádherně zářícím slunkem, se objevil nový letoun Lovců kryptidů s jednoduchým názvem Velox 76. Přistál na malé mýtině, jež nebyla vytvořena člověkem, ale přírodními živly. Při nedávné bouři tu vichr porazil pár velkých stromů a vytvořil malou přírodní plošinku, nyní však zarůstající keři. Z letounu vystoupil Pierre, oblečený ve své černé uniformě. Na zádech měl batoh s logem Lovců kryptidů, a v něm nesl něco velmi důležitého. V ruce svíral lokační zařízení, které mu dávalo přesné souřadnice malého lokátoru, který své nejmilejší kamarádce z Amazonie dal před pár měsíci. Jak tak procházel pralesem, vzpomínal na všechna dobrodružství, která spolu v únoru* prožili. Nakonec došel k obrovskému stromu a vyšplhal na něj. V malém, skoro až orangutaním hnízdě, ležel lokátor. Pierre zvedl obočí. Curupira tu nebyla. Ale z větve nad ním se najednou ozvalo zapískání. Pierre se otočil a spatřil kompsognátka Lila. Ten, štěstím bez sebe, skočil Pierrovi na rameno a začal se hlavičkou otírat o jeho levé ucho. "Taky tě rád vidím, Lile, taky tě rád vidím," řekl mu Pierre a podrbkal ho po hlavičce. "Kde máš Curupiru? Odešla na lov?" zeptal se ho. "Hej!" ozvalo se zdola. Pod stromem stála Curupira a držela v ruce mrtvou rybu, kterou před chvílí ulovila. O pár minut později seděli Curupira, Lil a Pierre u ohně na zemi. "Moc ráda tě tu vidím," řekla Curupira a nabodla rybu na rožeň, "vrátil ses, abys hledal zvířata?" "Ne tak docela," odpověděl upřímně Pierre, "posílá mě Jack. Ten chlápek, co nás vede." Curupira se zamračila: "Co ode mě chce?" Pierre vytáhl z batohu černou spandexovou uniformu. "Chce, aby ses stala členkou týmu. A já jsem pro," odpověděl Pierre. Curupira vzala uniformu do ruky a pořádně si ji prohlédla. "Lovci kryptidů jsou na misi na Sumatře, v džungli, která je trochu jako tato. Jack si myslí, že bys nám mohla pomoci. Věc se má tak, že... V tom pralese mají žít takoví malí lidoopi... Říká se jim Orang Pendek. A my si myslíme, že bys nám je mohla pomoci najít. V pralese se orientuješ skvěle, strávila jsi v něm celý život. Takže kdybys chtěla..." rozpovídal se Pierre. "Ale co Lil?" zeptala se Curupira. "Po té misi na Sumatře bych tě zase vrátil sem. Ty naše letouny překonávají tisícové vzdálenosti během desítek minut..." odpověděl Pierre. Lil trochu smutně zapískal. Chápal, že tu bude ponechán vlastnímu osudu. "Nic tady neproveď," řekla mu Curupira se zdviženým prstem, "a dávej pozor na domov." "Tak platí? Přidáš se k nám?" zeptal se Pierre. Curupira mu podala ruku. Souhlasila s nabídkou.

V základně Lovců kryptidů v Londýně se právě nacházela jediná živá bytost. Malý Tatzelwurm, který ležel na polštáři ve své železné ohrádce v jedné z místností v prvním patře budovy. Spokojeně oddechoval vedle misky s vodou, kterou mu sem dala Pauline před tím, než s Jackem odletěla na Sumatru. Malý Tatzelwurm nebyl zabírán žádnou kamerou v budově. Nehrozilo, že by tu něco provedl. Jedna z kamer v chodbě ho však přesto zaznamenala. Tatzelwurm prošel chodbou. To vůbec nebyl důvod k alarmu. Zatímco malý Tatzelwurm spal, malý Tatzelwurm hopkal dolů po schodech do podzemní části základny. Ve chvíli, kdy se malý Tatzelwurm ve své ohrádce převalil na boček, až vypadal jako roztomile spící kočička, ocitl se malý Tatzelwurm v místnosti s daty. Natáhl jednu přední nožičku, ze které cosi malého odpadlo. Pak se náhle kamera v místnosti vypnula. Malý Tatzelwurm se proměnil zpět v Clauda Ngoye, slizkého humanoida, který důmyslně v přestrojení znovu vnikl do základny. Zapnul počítač. Objevila se před ním velká interaktivní tabulka. Ngoy se sám pro sebe usmál. Napsal do vyhledávače systému slovo Zhou Len. Okamžitě se načetla všechna data, která Lovci kryptidů získali o Zhou Lenově přístroji z paralelní dimenze. Ngoy si pečlivě pročetl všechny dokumenty. Pak napsal do vyhledávače slovo The Father. Pročetl celý záznam o tom, jak byl The Father s pomocí Zhou Lenova zařízení zatlačen zpět do paralelní dimenze**. Pak konečně našel video, pořízené Tatzelwurmem, v němž Nieto a Barry ukradli Zhou Lenův přístroj ze základny. Pečlivě si na něm prohlížel Nieta. Zkoumal jeho kovovou ruku i jeho chování. Pak se roztekl. Kamera v místnosti opět začala fungovat.


S nastávajícím ránem přistál Cryptid Swift na poli nedaleko návštěvnického centra národního parku na severu Sumatry. Jack a Pauline se shledali s Rogerem a Fahadem. "Kam ho odnesli?!" ptal se vyděšeně Jack ohledně včerejšího nočního incidentu. "Někam do středu parku," odpověděl Fahad, "nevíme, jestli je pořád živý, ale neustále dostáváme signál. Zapnul totiž lokační zařízení. Pořád se nachází na jednom místě." "Možná už je mrtvý. Zařízení může vydávat signál i když třeba leží mezi jeho kostmi. Nicméně musíme ho najít," řekl Jack. "Kdybychom měli ještě jeden letoun, dostali bychom se tam v noci," řekl Roger. "Třeba ještě nějaký koupíme," odpověděl Jack. Všichni čtyři nastoupili do letounu. Během doslova několika minut již byli nad pralesem. Z dálky spatřili skalní propast. "To by mě zajímalo, jak tam přistaneme. Ani na okrajité příšerné soutěsky se náš letoun nevejde. Spadl by," komentovala to Pauline. Vyletěli tedy z letounu s jetpacky na zádech. Roger a Fahad měli samozřejmě nové jetpacky. Cryptid Swift, řízený autopilotem, se vrátil zpět k návštěvnickému centru. Tým přistál v pralese. "Nechci, abychom tam vletěli teď hned. Kdo ví, kolik tam těch meganetopýrů je," řekl Jack, "i když přemýšlím nad jednou věcí... Nemohou to být zkrátka obří kaloni? Je nutné, aby i takový meganetopýr šel po člověku jako po potravě? Vždycky jsem měl Ahoola spíše za kaloně než za jakéhosi masožravého netopýra..." V houštinách nepříliš vzdálených od týmu se něco zatřáslo. "Akihiko?" zašeptal Fahad. Jack a Pauline přiběhli k houštině. Nic zde nebylo. Nic kromě zvláštní, docela malé lidoopí stopy v blátě. "Orang Pendek, lidi," řekl Jack. Roger se otočil a uviděl temný, šedý bod, mizící ve vegetaci. "Támhle, podívejte se!" zakřičel na ostatní. Jejich zraku však kryptid unikl. "Viděl jsem ho. Docela určitě! Je celý pokrytý šedou srstí!" řekl Roger. "Jako ty," zasmál se Fahad, "ne, dělám si srandu, Rogere."

Trochu se vzdálili od místa, ze kterého vycházel Akihikův signál. "Bojím se, že teď se tam všichni Ahoolové nashromáždili. Přece jen je již bílý den, a podle toho, co jste mi řekli, jsou Ahoolové aktivní v noci. Na druhou stranu tam dříve či později musíme... Doufám, že Akihiko žije... Třeba se tam někde schoval... Ještě uvidíme," řekl Jack. Pauline náhle vykřikla úlekem. Šlápla do pytláckého oka. Smyčka se jí utáhla kolem nohy, Pauline však pohotově vytasila laserovou pistoli a drát ustřelila. "Podívejte se na to!" řekla naštvaně a ukázala smyčku ostatním. "Cítíte to?" řekl Roger. "Něco tady smrdí," řekl Fahad, "no teda, Rogere. Takhle na sebe upozorňovat." "Ten oder vychází odtamtud," poznamenala Pauline. Rozhrnuli křoviska, a spatřili další pytláckou past. V oku, jež svíralo jeho levou zadní končetinu, visel
hlavou dolů asi metr vysoký lidoop. Rozkládal se. "Propána..." sykl Jack. "Někdo se tu rozhodl ulovit Orang Pendeka," reagovala na to Pauline. Snad to byla náhoda, že se náhle ozvaly lidské hlasy. A blížily se. "Podíváme se, co se nám chytilo, pane ministře," řekl někdo s britským přízvukem. "Ta past byla umístěna na dobrém místě, že, Gregu?" mluvila dál ta samá osoba. Z houštin náhle vyšli premiér Mayson, Gregory Martin a jakýsi Indonésan. Střet s Lovci kryptidů je velice překvapil. Martin na ně dokonce zamířil puškou, ale Mayson ji sklopil. "Pane Owene, to je překvapení," řekl Mayson trochu třesoucím se hlasem. "To tedy je. Jste na dovolené, pane premiére, nebo na kurzu přípravy pro Konferenci o lovu a ochraně kryptidů, kterou jste slavně vyhlásil?" odpověděl Jack. Dívali se sobě do očí, zatímco se mezi nimi houpala mrtvola Orang Pendeka.


* - Pierre a Curupira spolu pátrali po amazonským kryptidech v kapitole "Zachtělo se mi telepatie" (únor 2019). Pierre přitom užíval antiséra od doktora Brickella a postupně se vyrovnával se smrtí své sestry, s událostmi z paralelní dimenze a svým špatným rozhodnutím zabít Sama Webera, což nakonec neučinil.
** - V kapitole "Sen se hroutí" použili zprvu Fahad a poté agentka Kentová Zhou Lenův přístroj k dočasné porážce The Fathera. Přístroj je také jedinou věcí z paralelní dimenze, jež nebyla The Fatherem zničena.

Proč jsou premiér Mayson a Gregory Martin na lovu Orang Pendeků? Co vlastně Mayson chystá? Proč zatím Ahoolové Akihika nezabili? Dostane se z jejich hnízda? Nebo se hnízdo nakonec stane jeho hrobem? A jaké plány má vlastně Claude Ngoy? Nezapomeňme také, že agentka Kentová a Amanda Lyonsová budou pokračovat v pátrání po Collinsovi... A Deylin Nieto a jím stvořený Metaller, který svého "otce" k smrti nenávidí, se do všeho také dříve či později vloží... Pokračování příště.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Nejčtenější