Lovci kryptidů 3: Hnízdo smrti (1/5)

Lovci kryptidů jsou několik měsíců zase pohromadě jako dřív. Pracují jako tým, jehož předmětem výzkumu jsou kryptidi, kdysi tajemní živočichové, o kterých však nyní svět dobře ví. Bojují proti těm, kteří s nimi mají špatné úmysly. Takový boj však nikdy není snadný. Zvláště, když se do něj začne motat politika... Většina nepřátel Lovců kryptidů je zpět. Stephen Barry a Deylin Nieto ukradli týmu Zhou Lenův přístroj z paralelní dimenze, který má vskutku neuvěřitelné vlastnosti. V minulé kapitole se ukázalo, že i Gregory Martin, muž, pro kterého jsou kryptidi pouze trofejemi, je živý a zdravý. A kdesi v hlubinách vesmíru se skrývá kosmická entita, která dokáže svými telepatickými schopnostmi proniknout do mysli každého, a jež dokáže vytvářet paralelní vesmíry - tak je mocná... Naši přátelé si možná již uvědomují, že události posledních měsíců brzy vyvrcholí... Avšak nyní budou čelit nebezpečím, na která se zkrátka nemohli připravit. I svět kryptidů je totiž světem krvelačných, vražedných příšer...

LOVCI KRYPTIDŮ 3: HNÍZDO SMRTI, ČÁST PRVNÍ:

New York, hlavní světové velkoměsto, zahalila noc. Bylo již jedenáct hodin, ale lidmi se to v ulicích jen hemžilo. V ringu, ve velké, nádherně spravené budově v obvodu Bronx, lidé řvali jako vyšití. Jakožto publikum obklopovali velkou klec, v níž spolu sváděli souboj dva velcí, svalnatí muži. Afroameričan jako hora s drdy sahajícími do poloviny zad právě sevřel krk svého nepřítele, snad ještě objemnějšího holohlavého bělocha. Natlačil ho ke stěně klece a něco nesrozumitelného zařval. Práskl svého nepřítele do hlavy. Ten zařval jako postřelený medvěd a ve své doslova krkolomné pozici náhle, a k překvapení všech, zvedl oponenta nad hlavu a nadlidskou silou jej odhodil na druhou stranu klece. Klec zachrastila, a nepřítel, poražen, ze sebe vydával jen bolestné chroptění. Vítěz zvedl svou svalnatou ruku a diváci se postavili. Divoce volali jeho jméno: "Collins! Collins!" Klec se otevřela a do ringu vstoupil moderátor, potetovaný muž s bradkou, svírající v ruce červený mikrofon. "Dámy a pánové, vítěz dnešního večera! Váš zadky kopající svalouš Collins!!!" zařval do mikrofonu tak nahlas, že by člověku popraskaly bubínky. Collins* již několik měsíců využíval své schopnosti, získané Nietovým sérem agresivity, pro vlastní potřeby. Živil se jako bojovník v ringu, a dostával peníze jen za to, že každý večer zmydlil několik lidí. Na rozdíl od nich však díky svým hojivým schopnostem nepřicházel k újmě. To ovšem nikomu neprozradil...

O půl hodiny později seděl na lavici v šatně, v rukou držel ručník a utíral si z čela pot. Přišel k němu jeden z jeho kamarádů, obrovský, kulturistu připomínající muž s piercingem ve spodním rtu. "Terrencovi jsi to dneska pořádně nandal," poznamenal, "viděl jsem to. Doufej, žes to nepřehnal." "Hehe, dostane se z toho. Neslyšel jsem, že by mu lupla páteř," odpověděl Collins. "Přemýšlím o účasti ve WWE," řekl přítel. "Tak tam nechoď," odpověděl Collins. Hned svému kamarádovi vyprávěl o negativech účastnění se velkých, lidmi po celém světě sledovaných soutěží. Mezitím před budovu přicházel vysoký, asi dva metry vysoký člověk. Byl oblečen v dlouhý, hnědý kabát a na hlavě měl klobouk, přiražený do čela tak, že mu nebylo vidět do obličeje. Vstoupil dovnitř. Opilí lidé v chodbě si ho ani nevšimli. Muž se podíval na plán, umístěný na stěně chodby, a zamířil do šaten bojovníků z ringu. Před dveřmi šatny ho ale zastavil statný blonďák s plnovousem, nejspíše hlídač. "Pane, sem nemůžete. Toto jsou šatny našich, ehm, zaměstnanců," řekl důrazně. Tajemný muž před ním chvíli nehnutě stál. "Pane? Budu vás odsud muset odvést," dodal hlídač. Podivný příchozí se zasmál skřípavým hlasem. Hlídač ho chytl za ruku. V tu chvíli vytřeštil oči. Ruka byla celá z kovu. Pod kloboukem zasvítily dvě svítivě červené oči. Hlídač se otočil, chtěl něco vykřiknout. V tu chvíli se ze zápěstí tajemné bytosti vysunula dlouhá čepel a prošla jeho zády. Pak se zatáhla zpět do jeho ruky, a mrtvola sebou plácla o zem. Metaller vešel do šatny. Collins a jeho přítel se postavili. "Sem nikdo nemůže jen tak chodit!" zvolal chlapík. "Vážně? No nepovídej," usmál se ďábelsky Metaller a přistoupil k muži. Ten si již všiml, že mluví s obrovským inteligentním robotem a raději se vzdálil. Poodešel ke dveřím. "Vypadni odsud, nebo ti rozflákám ksicht," pohrozil mu Metaller. Bojovník opustil místnost. Z chodby pak byl slyšet jeho křik: "Proboha!!!" Uviděl totiž hlídače ležet v kaluži krve. Metaller přišel za Collinsem, o tom nebylo pochyb. "Proč jsi tady?" zeptal se docela sebejistě Collins a sevřel pěsti. "Chci vědět, kde se skrývá Nieto," odpověděl jednoduše Metaller. Collins odfrkl. "Jak to já mám vědět? Pro Nieta už dávno nedělám. Jenom mě osvobodil z té kopky, do které mě zavřela CIA po bitvě v Granadě, které jsem se ani nestačil zúčastnit," řekl nato Collins. Metaller to už nevydržel. Domníval se, že mu Collins lže. Chytil ho pod krkem a sevřel. "Kde je sakra Nieto?!" zařval mu do obličeje. "Koleduješ si o pořádnej malér," odpověděl Collins, "protože já to nevím, a ty mě už začínáš lézt na nervy." Chytil jeho ruku z meteokolosia a odtáhl ji od svého krku. Metaller tím byl překvapený. Collins byl mnohem silnější, než očekával. Kovový muž vytáhl z obou rukou čepele a vrhl se na Collinse, jehož rychlé reakce jej jen těsně zachránily před dočasným rozkucháním. Přeskočil Metallera a kopl ho do zad. Metaller udělal ve zdi pořádnou prohlubeň, když do ní narazil. Máchl pak pravou rukou po Collinsovi, ale zasáhl jen skříňku, jež se rozletěla na kusy. Collins popadl kus rozřezaného dřeva a hodil jej po Metallerovi. Ten děsivě zařval a konečně Collinsovi probodl břicho. Collinsův křik přivolal do šatny několik dalších svaloušů. Jakmile viděli, co se Collinsovi děje, vzali zase nohy na ramena. Jen jeden z nich stačil spatřit, jak Collins leží na zemi s rozervaným břichem a zády, a jak se rány rychle hojí. "Něco ti řeknu, ty arogantní železná svině," zasupěl Collins, "právě jsi mi zruinoval kariéru." Vytlačil Metallera z šatny, doslova jej protlačil zdí a oba z budovy vypadli na ulici. Při pádu si dali několik ran pěstí do obličejů. Metaller dopadl na auto, které okamžitě začalo houkat. Collins se zachytil větví stromu, jenž rostl pod okny stavení, a pak jen seskočil na silnici. Téměř do něj narazilo auto. Lidé začali šílet a stahovali se do všemožných obchodů a restaurací, kde se mohli schovat. Metaller ze sebe shodil kabát a klobouk a vytasil ze zápěstí levé ruky slavný pětihlavňový vystřelovač. Po dlouhé době v něm měl zase náboje, jež si sám sehnal, a bez váhání střílel do Collinse. Ten i s proděravěnou hrudí utíkal směrem k němu, skočil na něj a povalil jej na zem. Mlátil Metallera do nezničitelného obličeje. Najednou přestalo Metallerovi svítit jedno oko. V tu chvíli se v něm projevila další emoce - panika. Zatnul zuby a odkopl Collinse. Uvědomil si, že tady zřejmě nezvítězí. Uvědomil si, že vztek, který choval k Nietovi, úplně ovlivnil jeho chování. Začal přemýšlet o tom, že Collins možná opravdu neví, kde se jeho stvořitel nachází. Přiběhl k motorce, zaparkované vedle auta, na které před chvíli dopadl, nasedl na ni a odjel.

V tuto chvíli se nad Bronxem objevil letoun CIA. Agentka Kentová si sundala sluchátka a zvedla se ze sedátka. Ještě naposledy si na svém tabletu prohlédla záznam pořízený kamerou budovy, ve které Mateller napadl Collinse. "Myslím, že se nám zrovna jednou ranou prozradili dva hledaní ptáčkové," pousmála se na svou přítelkyni Amandu, a obě vyskočily s padáky z letounu. Jakmile se ocitly v ulici, vypůjčily si pěkné auto a vjeli do vedlejší čtvrti. Minuly Collinse. "Ten nám nikam neuteče," řekla Kentová, "ale ten druhý, ten by zase mohl zmizet... Takže se zaměříme na něj." Na hlavní silnici brzy dohnaly Metallera ujíždějícího na motorce. Amanda vysunula ruku z okýnka a vystřelila po něm z pistole čip, jenž se uchytil na Metallerových zádech. Metaller se na ni otočil a zlověstně se usmál. Udělal smyk, a i s motorkou skončil na střeše auta. "Do Prčic!!! Pryč!!!" zařvala Amanda a vyskočila z auta. Kentová zatočila volantem, otevřela dveře, a jakmile měla možnost skočit k Amandě na kraj silnice, učinila tak. Auto i s motorkou a Metallerem vyletělo do povětří. Kovový gigant jen těžce dopadl na vozovku a strhl ze sebe svou spandexovou vestu, jež hořela. Začal se blížit k Barbaře a Amandě. "Promiň, zlato," omlouvala se Amanda. "V pohodě, nic se nestalo. Nepřekvapuje mě, že mu ten výbuch neublížil," vydechla agentka. "Vás si moc dobře pamatuju... Poprvé jsme se, myslím, setkali na ostrově Ellesmere už téměř před rokem**," usmál se Metaller na Kentovou. Ze zápěstí se mu vysunul vystřelovač. "Tohle není naposled, co jsme se viděli," odpověděla Kentová. "Nepleťte se do mých věcí, jo? Mě zajímá jen kde najít toho skrčka, který mě zneužil," supěl Metaller, "nic víc." Natáhl ruku. "Vracíme se do letounu," řekla agentka do vysílacího zařízení, připevněného na límec uniformy, a zároveň s Amandou vyletěla do vzduchu. Pod uniformou měly obě jetpacky. Metaller zatáhl pětihlavňovou pušku zpět do zápěstí a zasmál se. Dal se do pohybu. Po pár minutách zmizel na kraji Bronxu...

Nepříliš daleko, v podzemí pod zdánlivě opuštěnou budovou kdesi v New Jersey, stál u dřevěného stolu Deylin Nieto. Pod lupou zkoumal součástku, kterou vzal ze Zhou Lenova přístroje, který nedávno společně se Stephenem Barrym ukradl ze základny Lovců kryptidů***. Bydlel v této malé místnosti v další z Barryho tajných základen. Stěny šedivého, špinavého pokoje byly pokryty výstřižky z časopisů, fotografiemi a plakáty. Všechny mělo jedno společné: byl na nich Jack Owen. Všechny byly proděravěné, do Jackova krku na jedné fotografii byl dokonce zabodnut nůž. Na dalším velkém plakátu byl Jackův obličej potřísněn Nietovou vlastní krví. Vždy, když na ně Nieto vrhl pohled, zatínal zuby a supěl zlostí. Barry mu slíbil pomstu, a on jí doslova žil. Co víc vlastně měl? Ozvalo se klepání. Do místnosti vstoupil Stephen. "Máme to," oznámil Nietovi s úsměvem. Nieto se hystericky rozchechtal a práskl rukou do stolu. Barry jej dovedl do velké haly o patro níž. Zhou Lenův přístroj zde byl napojen na síť drátů, jež byly zase napojeny na velký reaktor umístěný v rohu haly. "Co ta součástka?" zeptal se Barry Nieta. "Zatím nevím. Ale přijdu na to. Určitě toho taky dost dokáže," odpověděl vysokým, pištivým hlasem Nieto. Přišli k přístroji. U něj stál Daniels**** a zrovna jej spouštěl. "Rozhodl jsem se to dát na maximální výkon," oznámil Barrymu, "nemusíme se ničeho bát, vytvořil jsem bariéru, která by růst toho úkazu zastavila, kdyby šlo něco špatně." "Spusťte to," rozkázal Barry. Z kužele přístroje vystřelil paprsek, který začal vytvářet kruhový obrazec. Obrazec se postupně měnil v něco většího a silnějšího, a za pár minut již připomínal vchod do paralelní dimenze, jenž se ještě před pár měsíci nacházel ve středu konžského deštného pralesa. "Propána... Funguje to," zasmál se Barry, "funguje to!" Nieto se také začal usmívat. Daniels náhle přístroj vypnul. Barry na něj vrhl vyčítavý pohled. "Bariéra, pane," řekl Daniels. Ukázal Barrymu údaje, jež se objevily na počítači. "Koukejte, ať to dokončíte! Máme průchod, ale musíme mít víc!" zvolal Barry a odešel.

Nad Londýnem bylo zamračeno. Schylovalo se k příjemnému dubnovému dešti. Do garáže základny Lovců kryptidů vjela motorka. Seskočil z ní Pierre s koupenou pizzou, kterou do sebe okamžitě začal ládovat. Vešel do chodby základny a pozdravil se s Pauline. "Za dvacet minut opakují mou oblíbenou epizodu Doctor Who s Mattem Smithem," sdělil jí Pierre, jakoby se ptal na svolení, zda si může zapnout televizi. Pauline se trochu zamyslela nad tím, co jí o Pierrovi řekl Jack. Jak si nedávno v jeskyni v Nepálu uvědomil, že už nemyslí na Kate. A vyčítal si to. Přemýšlel prý nad tím, zda za to nemůže i to antisérum, jež pro něj vyrobil doktor Brickell. Ale Pauline teď nechtěla Pierra obtěžovat. Vypadal docela šťastně. Vyšla schody do prvního patra. Tam se setkala s Jackem. "Ty už jsi taky zpátky? Říkal jsi, že jsi jel do centra města vyřídit nějaké papíry ohledně nákupu toho nového letounu," usmála se Pauline. "Musel jsem se vrátit," usmál se Jack. Pauline mu položila ruku na rameno. "Zajedeme si teď na zmrzlinu? Slíbils mi to," řekla mu s takovýma liščíma očima. Jack se zatvářil dosti neutrálně. Očividně nevěděl, jak na to odpovědět. "Jacku? Před dvěma hodinami jsi to říkal," řekla Pauline. "Ehm... Promiň," řekl takovým divným tónem Jack a dal se do kroku. Pauline úplně vykulila oči. Takhle by se Jack nikdy nechoval! Vytáhla laserovou pistoli a zamířila na něj. "Stůj! Ani se nehni!" vykřikla. "A sakra," řekl Jack a otočil se na ní. I ten výraz nepatřil Jackovi, přestože muž měl jeho obličej, oděv a vůbec všechno. Ale Jackovu povahu neměl. "Co tady chceš?!" zašeptala nervózně Pauline, stále na něj mířící pistolí. "Mluvit s vámi," odpověděla ta bytost. Přímo před Pauline se člověk, vypadající jako Jack Owen, změnil na slizkého humanoida. Claude Ngoy. V tu chvíli se na schodech objevil Pierre, pojídající pizzu, jež mu zůstala viset z pusy. "Eu, promiňte," řekl a pizzu schoval do krabice, "no teda... Kdyby ses nepřidal k naší bývalé partě v paralelní dimenzi, vždycky bych si tě pamatoval jako toho darebáka, který mi dal další dávku Nietova séra agresivity*****." Ngoy se pokusil o úsměv. "Ty mi už věříš, nebo ne?" zeptal se Pierra. "Asi jo... I když..." řekl Pierre. "Nebudeme mluvit o tvé sestře. Mrzí mě to," řekl Ngoy. Pierre se zatvářil dosti hořce. Ozvalo se prásknutí dveří. "Pauline, jsem doma!" ozval se Jackův hlas z přízemí. "Pojď sem!" zavolala na něj Pauline.

Jack byl také překvapený tím, že se Ngoy vloupal do základny Lovců kryptidů. Nedokázal ho brát jako spojence, a proto k němu přistupoval s odstupem. "Vím, že vám Deylin Nieto ukradl tu věc z paralelní dimenze, kterou jste tu měli," řekl Ngoy, když se situace trochu uklidnila. "A jak to víš?" zaútočil na něj Jack. "Hm... Dostanu se kamkoliv. Do záznamů, do všeho... Není to tak těžké," odpověděl Ngoy a proměnil se v konžského důstojníka. "Zůstaň takhle, prosím. Nerada se dívám do těch tvých vertikálních zorniček," řekla mu Pauline. "Od té doby, co jsem opustil tu proradnou paralelní dimenzi, ve které jsem se setkal s mými, a mohl jsem je třeba i zachránit, toužím po pomstě. Ta entita zvaná The Father mus
í zaplatit... A to zařízení je silnější, než si dokážete představit," mluvil Ngoy. "Ano. The Fathera dokázalo dočasně odstavit. A také jsem se o něm s jeho pomocí něco dozvěděl," řekl Jack. "V posledních pár měsících se toulám po celé planetě... A mezitím jsem zjistil, kde Nieto je. Před pár týdny byl Barryho týmem odnesen do New Jersey. Přiletěli odněkud z Atlantiku. Vím to, protože jsem tam byl, přeměněný v agenta americké tajné služby. Pak jsem se proměnil v jednoho z Barryho lidí a pronikl tam dovnitř... Je to úžasně střežená základna. Přístroj tam je... Jenže ho něco jaksi ohraničuje... Říkají tomu bariéra. Dokáží jí prostoupit, všichni. Ale já ne," vysvětloval Ngoy. "A co dál?" zeptal se Jack. "Jen informace pro vás," pousmál se Ngoy coby konžský důstojník. Pak se otočil na Pierra. "Můžu s vámi ještě počítat?" zeptal se. "Zachránil jsi Curupiru. A ta mi moc pomohla dostat se z toho, do čeho jsi mě částečně uvrhl i ty... Takže snad jo," odpověděl Pierre. "Fajn," usmál se Ngoy a rozpustil se. O chvíli později hodil na okno základny malý kamínek z ulice. Jack, Pauline a Pierre jej uviděli, jak na ně mává, a pak se zase rozpustil... "Heh," zasmál se Jack, "může být klidně pořád tady. Ta bytost je neuvěřitelně silná." "Aspoň víme, kde jsou Nieto a Barry, a kde mají ten přístroj," řekla Pauline. "Čert ho vem," odpověděl Jack, "Ngoyovi jde jen o pomstu... To zařízení bylo k ničemu. Ano, něco jsme zjistili o The Fatherovi, ale jinak nám umožnilo jen pořádně naštvat Chupacabru." "Já tu informaci od Ngoye vítám. Sice mu stoprocentně nevěřím, ale něco mi říká, že ho ještě budeme potřebovat..." řekl Pierre.

Když se Jack a Pauline chystali vyjít si na zmrzlinu, zavolala Jackovi agentka Kentová. Krátce mu řekla o svém setkání s Collinsem a Metallerem. Jack jí poděkoval za informace. "Metaller hledá Nieta... Ach jo... Půjde za každým, kdo o něm něco ví," řekl Jack. Pauline rozumněla. Jen zakývala hlavou. Hned nato zavolal Jackovi britský premiér Mayson. "Tak co na to říkáte?" zeptal se. "Jako na co, pane premiére?" optal se nechápavě Jack. Mayson se začal do telefonu nahlas smát. "Tak vy o tom ještě nevíte? Pane Owene, někdy máte skvělé informace k tomu, aby vás tým zachránil svět nebo, ehm, rozčílil Chupacabru a nechal jí utéci... Ale to nebudeme řešit. Ten incident, který se nedávno odehrál v Londýně, a kvůli kterému jsme se malinko nepohodli, vyvolal ve světě dost otázek. Kryptidi... Co jsou zač? Co s nimi? No, svolal jsem Konferenci o lovu a ochraně kryptidů. Jestli o tom ještě nevíte. V červnu ve městě Seattle v USA. Všechny země Spojených národů... Můžete se účastnit jako novinář," řekl se slyšitelným úsměškem Mayson. Jack jen nevěřícně kroutil hlavou. "Vy jste v džungli, pane premiére? Zrovna jsem uslyšel hlasitý zpěv trogona... Jihovýchodní Asie?" zeptal se Jack. "Tak trochu. Na dovolené," usmál se Mayson. Rozloučili se spolu. "Slyšela jsem to," řekla Pauline. "To se ještě vyřeší," odpověděl jí Jack. Pak k sobě zavolal Pierra. "Vezmi si ten nový letoun a zaleť do Jižní Ameriky," rozkázal svému příteli, "a vyzvedni ji." "Už se těším..." odpověděl Pierre. "V letounu se nachází spandexový převlek, který jí dáš. Ona je tou nejlepší bytostí, která se může orientovat v džungli... Budeme ji potřebovat," řekl Jack, "a my jdeme na tu zmrzku, Pauline. Pak nás čeká let na Sumatru."

Na Sumatře v jihovýchodní Asii byla na výpravě druhá polovina Lovců kryptidů. Bojová trojka - Akihiko, Roger a Fahad. Byli v džunglích severní Sumatry už druhý den a pátrali zde po živočichovi, jehož nedávno vyfotografovali strážci národního parku. Fahad si opět prohlížel fotografie, jež vytáhl z kapsy svého černého spandexového obleku. "Kéž bych na tom něco ropoznal... A oni tvrdí, že tady v rohu té fotky je Orang Pendek," usmál se Fahad. "Kdysi jsem četl, že Orang Pendek by mohl být přežívajícím zástupcem trpasličího člověka druhu Homo florensiensis," reagoval na to Roger. "To těžko. Tudy žádní vyšinutí skřítci-lidi neběhají," řekl naštvaně Akihiko. Jak tak procházeli mlžným pralesem, tiše si spolu povídali. "Jak se asi teď má Tatzelwurmík," řekl jen tak Roger. "Určitě moc dobře... Ale co ty, Rogere? Nechtěl by sis s někým vyjít? Jako na večeři nebo tak?" zeptal se Fahad. "Nezkoušej to, Fahade," reagoval na to Akihiko. "Hele, já to takhle nemyslel..." odpověděl Fahad. "Ne, celý život jsem sám a rozhodně netoužím po tom, abych někoho zval na večeři," usmál se Roger. "Víte, co je fajn?" řekl vážným hlasem a s přátelským úsměvem Fahad. "Že my jako bojová trojka Lovců kryptidů jsme taky všichni z LGBTQ+ komunity," odpovídal Fahad na svou otázku, "a to mi přijde moc dobře. Lidi nás vidí jako vzory. A být vzorem z menšiny je pro mě velká čest." Akihiko a Roger souhlasili. Roger poplácal Fahada po rameni. "Ty bys měl dělat TEDx přednášky. Všechno, co řekneš, člověka dojme," řekl svému kamarádovi.

V pralese se obvykle stmívá rychle. Během několika minut byl zahalen temnotou. Z hloubi pralesa se ozývalo táhlé volání nočních ptáků. Netopýři poletovali podél břehu řeky a lovili můry. Akihiko se náhle zastavil. "Vypněte baterky," řekl Fahadovi s Rogerem. "Slyšíte to?" zeptal se. "Co? Já nic neslyším. Ale potom, můj sluch není tak dobrý jako ten tvůj," odpověděl Fahad. Akihiko dál poslouchal. "Blíží se. Co to..." zasupěl. "Počkej... Taky ho slyším," řekl náhle Roger. "Já nic neslyším, ty jo. Asi jsem trochu hluchej," zasmál se Fahad. "Všichni někam zalezte! Teď!!!" zařval Akihiko. "Ahoooool!" ozvalo z pralesa. "Tak teď už ho slyším, pánové," usmál se Fahad, "a sakra, co dělá tady na Sumatře, když má žít na Jávě?!" Z hloubi pralesa vyletěl obrovitý netopýr, nazývaný Ahool podle zvuků, jež vydává, a pokusil se chňapnout svými zadními končetinami s obrovitými drápy po Fahadovi. Přistál na zemi a vydal ze sebe odpudivý skřek. Fahad zaletěl do houštiny. Vytáhl svou laserovou pistoli. "Chlapi? Kde jste?!" zašeptal. "Tiše!" okřikl ho šeptem Akihiko. Vytáhl z opasku svou teleskopickou tyč a prodloužil ji. Ahool ho uslyšel, a prorazil houštinu. Ránou roztaženým křídlem svalil Akihika k zemi. Rychle k němu natahoval hlavu s obrovitými, snad patnáct centimetrů dlouhými tesáky...

* - Collins byl původně jedním z Nietových vojáků, kterého ve 4. kapitole 2. série (V hnízdě okřídlených netvorů) Jack omylem bodl injekční stříkačkou se sérem agresivity. V 6. kapitole 3. série (Útěk kovového muže) byl Collins osvobozen Nietem a Barrym, a chvíli za ně bojoval, ale pak se vydal na vlastní životní cestu

** - Agentka Kentová se poprvé setkala s Metallerem v květnu 2018 v 11. kapitole 2. série (459), když pomáhala Jacku Owenovi a Mikeu Brownovi získat druhou skříňku z dosluhující družice 459, jež spadla na kanadský ostrov Ellesmere. Nieto se pokoušel skříňku získat právě s pomocí Metallera

*** - Barry a Nieto ukradli Zhou Lenovo zařízení z paralelní dimenze ze základny Lovců
kryptidů v kapitole "Zachtělo se mi telepatie" (únor 2019)

**** - Daniels se poprvé objevil v kapitole "Útěk kovového muže" (prosincec 2018), v níž pomohl Barrymu oživit Metallera, umístěného v tajné základně CIA v Kentucky. Experiment s cílem ovládnout Metallera se však nezdařil.

***** - V kapitole "Rostoucí problémy" ze 2. série Lovců kryptidů (únor 2018) byl Ngoy zaplacen Deylinem Nietem za to, že dá tehdy nestabilnímu Pierru Leroyovi, přivázanému k lůžku v nemocnici v Londýně, další dávku séra agresivity.

Co se chystá provést Metaller? Co vše je schopen udělat pro to, aby zjistil, kde se nachází jeho stvořitel? Podaří se Barrymu a jeho týmu nějak vytvořit další mezidimenzionální portál? Jak se bude vyvíjet vztah Lovců kryptidů a Clauda Ngoye? Co vše bude předcházet Konferenci o lovu a ochraně kryptidů, svolané britským premiérem Maysonem? A možná již víte, za kým má přiletět Pierre do Jižní Ameriky a předat mu, nebo spíše jí, spandexový oblek... Ale proč? A jaké dobrodružství čeká naše přátele na Sumatře? Pokračování příště!