Stereosternum

Stereosternum byl mesosaur, který žil v období Permu před 299 až 270 miliony let. Jeho fosilie byly nalezeny v Brazílii a v pánvi Karoo v Jihoafrické republice. Byl poprvé popsán Edwardem Drinkerem Copem, jedním ze dvou hlavních účastníků slavné Války o kosti ve Spojených státech, a to roku 1885. Cope jej však považoval jen za jiný druh Mesosaura; nazval jej M. tumidum. Exemplář, který Cope popsal, sám nalezl při své výpravě do Brazílie. I když měl podezření, že by mohlo jít o jiný rod mesosaura, vešlo jméno Stereosternum v platnost až mnohem později... Tento vodní plaz, připomínající velice štíhlého krokodýla s protáhlou tlamou a mohutným ocasem, dosahoval délky pouhých 80 centimetrů. Byl tedy asi dvakrát menší než nejmenší současný krokodýl, západoafrický krokodýl čelnatý, a přibližně o šedesát centimetrů menší než samice nejmenšího aligátorovitého, kajmánka trpasličího z Jižní Ameriky. Bylo nalezeno několik juvenilních exemplářů mesosaura rodu Stereosternum, kteří měřili do 70 centimetrů na délku. Šlo o predátora živícího se převážně korýši. Dokládají to koprolity nalezené v Brazílii; zkamenělý trus Stereosterna obsahoval úlomky tvrdých tělních schránek těchto drobných živočichů. Kořist chytal drobnými, ale ostrými zoubky, kterými byly osázeny jeho čelisti. V žádném případě svou kořist na zuby nenabodával... Mesosauři mohli být buď vejcorodí nebo živorodí, přesně to bohužel nevíme. Pokud však Stereosternum kladlo vejce, zřejmě tak činilo na březích řek či jezer. Spekuluje se o tom, že mesosauři možná chránili svá mláďata alespoň nějakou dobu po vylíhnutí či narození.

Jeho popisek najdete třeba na anglické Wikipedii.

Příště Titanophoneus!

Příbuzný ichtyosaurů vypadal jako ptakopysk

V roce 2015 popsali čínští vědci zvláštní druh hupehsuchiána, diapsidního plaza blízce příbuzného ichtyosaurů. Eretmorhipis carrolldongi by teoreticky mohl odborníkům odhalit, odkud vlastně slavní mořští plazi druhohor pocházejí. Tento nepříliš velký, jen 70 centimetrů dlouhý vodní plaz žil před 250 miliony let na území Číny; jeho fosilie byly nalezeny v provincii Chu-pej v centrální Číně. Donedávna měli vědci ke studiu pouze jeden exemplář, a tomu navíc chyběla lebka. Dva další exempláře však byly nalezeny v roce 2018, z nichž jeden je takřka kompletní a lebka mu naštěstí nechybí. A tak nyní paleontologové z University of California začali odhalovat další z Eretmorhipisových tajemství... Jedním z nejpodivnějších současných savců je ptakopysk, australská specialita, která jistě raným průzkumníkům "země tam dole" musela připomínat hybrid mezi kachnou a bobrem. Neexistuje žádný žijící tvor, který by se ptakopyskovi podobal. Nicméně Eretmorhipis, přestože byl plazem, měl se současným ptakopyskem něco společné. A to onen podivný kachní zobák. Kromě toho se mu ale podobal i tuhým tělem, blánami mezi prsty všech čtyřech končetin a malýma očima. Každopádně ten bizarní zobák, tvořený chrupavkou, mu pomáhal hledat potravu v mělčinách. Zřejmě jej strkal do písku na dně a hledal s jeho pomocí malé živočichy, které pak polykal. Sice nevíme, co přesně Eretmorhipis požíral, ale je jisté, že byl masožravcem, a vzhledem k jeho velikosti se dá předpokládat, že se jeho kořistí mohli stávat korýši, červi a další malí bezobratlí. Zobák byl pokryt receptory, jež byly schopny zaznamenat jakýkoliv drobný pohyb ve svém okolí... Byl to velice zajímavý živočich a my o něm nyní víme něco víc. Třeba v budoucnu poskytne i více informací o historii samotných hupehsuchiánů a také jejich příbuzných, rybovitých ichtyosaurů, jejichž původ je přece jen stále zahalen tajemstvím...

Smrt nejosamělejšího kačera na světě

Dnes bylo oznámeno, že zemřel nejosamělejší kačer na světě, Trevor z ostrova Niue v Tichém oceánu. Byl jediným zástupcem svého druhu na celém ostrově. Přiletěl na něj teprve v lednu 2018, zničehonic se na ostrově objevil po velké bouři. Nebylo zcela jasné, odkud vlastně přiletěl - nejspíše však z Nového Zélandu. Buď tedy přiletěl sám nebo jej přinesla právě bouře, kterou se mu jako zázrakem podařilo přežít. V případě, že nebyl z Nového Zélandu, byla jeho původní domovinou zřejmě Tonga. Když byl poprvé spatřen, pojmenovali ho ostrované podle místního politika Trevora Mallarda. Mallard znamená "kachna divoká", a tak není divu, že jméno Trevor už zkrátka vzácnému návštěvníkovi zůstalo. Niue je malý ostrov, zabírá jen 261,46 čtverečních kilometrů a nenacházejí se na něm žádné řeky, potoky ani jezera. Trevor se tedy usídlil ve velké kaluži, kam mu místní, jež si ho oblíbili, házeli kukuřici, hrách a další krmení. I když byl jediným kačerem na ostrově, nebyl pořád sám - společnost mu dělali kohout a weky. Bohužel Trevora napadli psi a on na následky zranění zahynul. A to rok poté, co se na Nieu zabydlel... Je to smutný, ale i tak působivý příběh, nemyslíte?

Sběr krokodýlích vajec zlegalizován v Queenslandu

Zhruba v polovině minulého měsíce se v médiích objevila zpráva o legalizaci sběru krokodýlích vajec v Queenslandu, která se setkala jak s velkým souhlasem a nadšením "krokodýlích farmářů", tak s velkým nesouhlasem ochránců přírody. Je obecně známo, že v Severním teritoriu je legální sbírat krokodýlí vejce pro vlastní užitek, nicméně ve státu Queensland se v minulosti návrhy na zavedení zákona o legalizaci sběru vajec vždy setkaly s neúspěchem. K oficiálním změnám došlo nedávno a veřejnost si jich zprvu ani nevšimla. Nyní je ze zákona možné, aby každý rok bylo v Queenslandu posbíráno 5000 krokodýlích vajec! Z hnízd divokých krokodýlů mořských mohou být přemístěna na krokodýlí farmy. Tam budou zvířata s velkou pravděpodobností zabita pro kůži a maso, jež pak bude prodáno... To je neuvěřitelně absurdní. Department of Environment státu Queensland argumentuje dokonce tím, že sběr krokodýlích vajec pomůže tomuto zranitelnému druhu, neboť fakt, že divoká krokodýlí mláďata budou mít méně sourozenců jim pomůže přežít. Tak to ale přece není. Ba naopak, když bude krokodýlků méně, budou mít ještě menší šanci přežít. Více mláďat ve snůšce přece znamená větší šanci, že se alespoň jeden krokodýl dožije dospělosti. Jak řekla Terri Irwin, manželka zesnulého Steva Irwina a majitelka Australia Zoo, jejímž ředitelem je Stevův nejlepší přítel Wes Mannion, nevíme ani, kolik mláďat krokodýlů se dožije dospělosti. Je to jedno ze sta, jedno z pěti set, jedno z tisíce? Ačkoliv je krokodýl mořský neustále zkoumán, a například tým z již jmenované Australia Zoo každým rokem podniká výpravu do Steve Irwin Wildlife Reserve, aby tyto mocné predátory sledoval a studoval, něco o něm zkrátka ještě nevíme. Malí krokodýlové mají v divoké přírodě spoustu nepřátel; loví je ptáci, hadi, masožraví savci... Ale jisté je, že se mnoho krokodýlů dospělosti nedožije. A nový zákon nyní jejich šance ještě zmenší. Navíc jsou krokodýli mořští vrcholovými predátory a ekosystém se bez nich neobejde. Například důvod, proč Wenlock River v Queenslandu oplývá velkou biodiverzitou je ten, že v ní žijí krokodýlové. Loví zvířata, která by se jinak přemnožila a zamořila svůj habitat. Ať už jsou to ryby nebo zdivočelá prasata... Nový zákon napomůže maximálně tak kožedělnému průmyslu - výsledkem bude jen prodej dalších krokodýlích kůží. Jenže poptávka po nich je zvláště v Austrálii poměrně dosti malá. Opravdu má legalizace sběru krokodýlích vajec smysl? Samozřejmě ne každý bude moci krokodýlí vejce sbírat; farmáři si budou muset zažádat o licenci. A v očích některých je číslo 5000 dokonce malé. Dalo by se argumentovat, že v Severním teritoriu se může nasbírat až 100 000 krokodýlích vajec za rok, a rozhodně to je pravda. Ale je to v pořádku? Určitě ne. Když to zjednodušíme, zcela jistě není v pořádku vybíjet zranitelný druh jen proto, aby se prodávalo více batohů, bot a kabelek...

Snad je ale ještě naděje. Toto vše by se dalo zastavit. Například na stránkách Australia Zoo najdete tuto petici: https://www.australiazoo.com.au/petition/?action=success . Uvidíme, jak se situace vyvine...

Lovci kryptidů 3: Sen se hroutí (5/5)

Pierrův sen o světě, ve kterém by Lovci kryptidů pouze hledali tajemná zvířata a ve kterém by jeho milovaná sestra Sabine stále byla živá, se hroutí. Původně se předpokládalo, že z právě paralelní dimenze by do našeho světa mohli přicházet všichni ti tajemní tvorové, jejichž původ je dosud neznámý. Jenže jak bylo odhaleno nyní, celá paralelní dimenze byla vytvořena nesmírně mocnou entitou, která si říká The Father, jako experiment. Pierrův sen se splnil, stejně jako Akihikův sen o přežití rodičů a Fahadův nesobecký sen o rovnosti menšin. To vše existovalo v paralelní dimenzi, kterou však nyní The Father uzavírá. Celý jím vytvořený vesmír pohltila temnota. Zbývá jen Lavenham a okolní les, ve kterém se nachází portál. Tím může Pierrův tým projít do původní dimenze. Na druhé straně jsou již Jack, Pauline, Roger a agentka Kentová a chystají se pro své přátele do paralelní dimenze zajít... Sabine zabila Zhou Lena. Zdá se, že ji již nepůjde zachránit. Kdyby prošla portálem, její mysl by se neměla kam přenést. Kdyby však na sobě měla jeden z Ngoyových čipů, mohla by přežít. Claude Ngoy chtěl původně zachránit třicet zástupců svého druhu s pomocí těchto čipů, jež by jim umožnily existovat v původní dimenzi. Ale The Father je nyní maže z tohoto světa jednoho po druhém... I Ngoyův sen se hroutí.

LOVCI KRYPTIDŮ 3: SEN SE HROUTÍ, ČÁST PÁTÁ:

Třepetání křídel takřka přehlušovalo tikavé a syčivé zvuky vycházející z portálu. Do hejna se přidávali další a další Kongamatové a vytvářeli kolem portálu všelijaké obrazce, jak se k sobě shlukovali a zase se od sebe vzdalovali. Ta zvláštní energie je sem nějak táhla, ačkoliv nebylo známo, proč. Chovali se jako jeden živočich, který zkrátka portál obklopil a chce si ho nechat pro sebe. Ale nevěděli, co s ním. Mocná záře portálu jim nic nedávala. "Měla jsem pocit, jako by za tím portálem byla nějaká bytost... Tak obrovská, tak mocná, že mě jen soustředit se na ni úplně unavilo," řekla Pauline. Náhle všichni pohlédli zpět na portál. Začal svítit jasněji a postupně se z něj ozývaly praskavé zvuky. Znělo to, jako by se hranice mezi dvěma světy posouvaly, jeden se odvracel od druhého, pevný most mezi nimi jako by se hroutil, praskal v základech. "Hele, lidi, musím tím portálem proběhnout. Zdá se, že už tady moc dlouho nebude," řekl Jack Rogerovi, Pauline a agentce Kentové, "snad budu brzo zpátky." Pauline zmáčkla jeho ruku, on se na ni podíval, jako by chtěl něco říct, ale jist si sám sebou a svým úspěchem neřekl nic. Sebral se a proběhl portálem. Když se ocitl v prostoru mezi oběma dimenzemi, měl pocit, že také omdlí. Začala se mu točit hlava. Sotva se mu podařilo opravdu proniknout portálem, padl na zem. Aby se udržel při vědomí, hrábl prsty do hlíny a zmáčkl ji. Mačkal tak dlouho, dokud necítil, že opravdu vnímá vše kolem sebe. Ležel tu teď nikoliv v černém spandexu, ale v expediční košili a hnědých kalhotech. První, na co se upnul jeho zrak, byl snubní prsten. Skoro zapomněl, že v této dimenzi se on a Pauline někdy v minulosti vzali... Konečně začal zkoumat očima vše kolem sebe. Viděl zde všechny; Pierre stál jako přikován k zemi, naprosto vyděšen vším, co se dělo. Akihiko, Fahad, Ewet a Kate stáli opodál, kousek za mrtvolou Zhou Lena, jehož hlava ležela v kaluži krve. Kousek od mrtvoly stála Sabine. Když pohlédl nalevo, uviděl poslední zástupce Ngoyova druhu, jak se rychle vypařují. Claude Ngoy vřískal neštěstím a naštváním, natahujíce ruku k poslednímu ze svých druhů, který nenávratně mizel. Nad vším se nacházela obrovská nehmotná bytost, jejíž síla se ani nedala popsat slovy. "Je konec, Ngoyi," vyšlo z neustále zavřených úst The Fathera, "ani tvůj druh nebude žít. Co bylo součástí této dimenze, nebude nikdy součástí té původní." V Ngoyových očích se zaleskl ohromný vztek. Natáhl ruku a vrhl její kus, proměněný v dlouhý ostrý hrot, po Fatherovi. Učinil tak z čirého zoufalství. Hrot proletěl Fatherovým nehmotným tělem a dopadl na zem. Sliz se tedy v praméncích začal vracet do Ngoyova těla. "Nechceš, abych vymazal i tvou existenci, že ne?" řekl tajemným hlasem The Father. Ngoy naposledy naštvaně zafuněl, držíce slzy, a proběhl portálem. Jakmile se objevil na druhé straně, vyděsil pořádně Pauline, Rogera, agentku Kentovou a její vojáky. Rychle se rozplynul v tisíce a tisíce pramínků slizu, jež se rychle rozmístily po okolním pralese. Někde daleko odsud se zase určitě daly dohromady... Ale Ngoy přišel o vše, co miloval. Opět byl sám. Opuštěn, poslední zástupce svého druhu...

"Jsem rád, že mohu v tomto vesmíru uvítat jeho posledního návštěvníka. Jacku Owene, jsi vskutku zajímavým člověkem. I tvůj tajný sen se v této dimenzi splnil, stejně jako sen tvé přítelkyně, a přesto jste se nerozhodli zde zůstat," řekl The Father. Jack se postavil na nohy. Hleděl na tu majestátní bytost mluvící hlasem se zlým nádechem. "V rámci mého experimentu bych Vás nazval více než silnou osobou. Čelit realitě skutečného světa a neutíkat z něj, to vyžaduje určitou odhodlanost. Máte dar," pokračoval The Father. "Co seš, sakra, zač?!" vykřikl Jack. Pak se podíval na všechny ostatní. "Tohle je stvořitel téhle dimenze," odpověděl jako první třesoucím se hlasem Pierre, "poskládal ji z našich snů, aby si s námi hrál, a my mu na to skočili. A teď jeho vůlí celý tento svět zaniká." "Nezbývá nám moc času, lidi! Musíme odsud!!!" zařval Akihiko. "Naprostá pravda," reagoval na to Fahad, "dýl tu být nemůžem!" "Ano, přesně tak," řekl na to pomalu The Father. I les v okolí portálu se začal vypařovat. "Tak na to čekáte?! Pojďte!!!" zařval zmatený Jack. Akihiko, Fahad a Ewet okamžitě přiběhli k němu. Sabine stála na místě. Pierre k ní pomalu přistoupil. "Hrozně mě to mrzí," řekl a utřel si slzy. Sabine neříkala nic, jen se na něj dívala... Kate prošla kolem nich, ale raději Pierrovi nic neříkala. On sám ví, kdy rozloučení skončí. K Jackovi a ostatním mezitím přiběhla Curupira. "Mám tedy proběhnout tímhle, ano?" zeptala se. Kompsognátek Lil, sedící stále na jejím rameni, hned nato trochu vyděšeně zapískal. "Přesně tak," odpověděl Akihiko, "jestli Ti to nevadí, proběhni už teď. Čím dřív, tím líp." "Co je zač tahle dívka?" optal se Jack. "Určitě někdo, kdo si zaslouží být zachráněn. Pokud má v původní dimenzi dvojnici, přenese se její mysl do té její, stejně jako u tohoto malého ještírka... Třeba se s ní pak zase setkáme..." odpověděl Fahad, přestože Curupiru moc dobře neznal. Curupira se Jackovi představila a nemotorně mu potřásla rukou. Pak jako první proběhla portálem. V prostoru mezi dimenzemi se náhle vypařila. A Kompsognátek Lil také...

Pierre a Sabine pomalu kráčeli k portálu. "Sabine, mám tě moc rád," řekl brečící Pierre, "kdybych tě mohl zachránit, učinil bych tak. Víš to moc dobře... Když jsi zemřela, nemohl jsem se s tebou rozloučit. Hrozně to bolelo. Jsem rád, že ti teď aspoň můžu říci sbohem." Sabine Pierra objala. "Nakopej jim všem zadky," řekla. Pak se začala vypařovat. Ale velmi pomalu. Ve vší té bolesti začala až nelidsky řvát. Pierre začal panikařit. A ostatní také. Sabine padla na zem a zmítala se v obrovskýc
h bolestech. "Proč tohle děláš?!" řval Pierre na The Fathera. "Ty odporný blbče!!!" řval Pierre dál a podával Sabine ruku. Jakmile se jí dotkl, spálil se. V agonii upadl na zem, držíce si poraněnou ruku. "Tohle není možný! Ty sadisto!" zařval Fahad. Pak jeho oči spočinuly na zařízení, které asi deset metrů před portálem umístil Zhou Len a jeho lidé. V hlavě jako by se mu rozsvítila žárovička. Vrhl se po tom zařízení, vyrval ho ze stativu a namířil jeho hlaveň na The Fathera. "Jděte!!! Nebo budete všichni uškvařeni!!!" zařval The Father. Fahad konečně zapnul zařízení. Začaly z něj vycházet jakési viditelné vlny. Nejprve nemohl přístroj ovládat, namířil jej na ostatní Lovce kryptidů a na portál, a ten se začal rapidně uzavírat. Pak se mu podařilo získat nad ním kontrolu a opět jej namířil na The Fathera. Ten se začal vzdalovat. "Co to děláš?!" zněla jeho slova. Poprvé v nich bylo slyšet zděšení. Následně vytvořil The Father obrovskou tlakovou vlnu a Fahad a ostatní doslova proletěli portálem. Ostatní se jen potloukli a vynořili se hned za portálem. Ovšem Fahad jím doslova proletěl. Jakmile se v černém spandexu ocitl v konžském pralese, dopadl těžce na zem a pak se takto ještě jednou odrazil od země. Přístroj zůstal ležet na zemi, Fahad také. Vůbec se nehýbal.

Curupira otevřela oči. Ležela na větvi stromu. Pomalu se posadila a prohlédla si své okolí. Na kmeni stejného stromu se držel malý, hustě osrstěný ptakoještěr a polykal hmyzí larvu. A v listoví ležel schoulený do klubíčka Lil a roztomile podřimoval... Povedlo se... Curupira se ocitla v původní dimenzi uprostřed Amazonského deštného pralesa. Byla zachráněna.

Hlava The Fathera se zjevila před zavírajícím se portálem. Vytvořil další tlakovou vlnu. Těžko se jí odolávalo. Stromy začaly padat. "Vezměte ten zatracenej přístroj!" vykřikl Jack. Nejblíže nehybnému tělu Fahada byla agentka Kentová, jež se v tom chaosu doplazila k přístroji a namířila jej na neznámou entitu. Přístroj byl zapnutý a vlny začaly The Fathera tlačit zpět do uzavírající se paralelní dimenze. Nedokázal se zde udržet. Po chvíli byl tak oslaben, že nedokázal vytvářet další tlakové vlny. Zmizel v uzavírajícím se portálu. "Pierre, pohleď na svou umírající sestru!" ozval se ještě jeho hlas a v portálu se vyrýsovala Sabine, natahující k portálu z druhé strany ruku. Následně se vypařila. Pak se portál s pukavým zvukem uzavřel. Paralelní dimenze navždy zanikla. Pohltila ji temnota. The Father se jistě zachránil, vždyť to vše bylo jeho dílo... Sabine však byla navždy ztracena.

Nastalo ticho. Vyděšení Kongamatové už dávno odletěli. Museli zmizet někde hluboko v pralese, protože jejich volání ani třepetání jejich křídel zde nebylo slyšet. Jack si oprášil svůj černý spandex a pomohl na nohy Pauline a Rogerovi. Akihiko si utíral slzy. Svět, ve kterém žili jeho rodiče, byl navždy ztracen. Pierre klečel tam, kde ještě před chvílí byl portál. Měl skloněnou hlavu a myslel na svou sestru. Už podruhé ji ztratil. Nikdy ji nedokázal zachránit. Je to snad jeho osud, ztratit Sabine? Proč mu The Father tohle provedl? Proč mu dal svět, ve kterém bylo vše ideální? Jen proto, aby si s ním hrál. Aby na Pierrovi dělal experimenty. A tím konečným experimentem byla další ztráta Sabine. Jack by za normálních okolností k Pierrovi přisedl a něco by mu řekl. O tom není pochyb. Ale teď se všechny zraky soustředily na někoho jiného. Na nehybné tělo Fahada. "Ne," řekl jako první Akihiko, když ho uviděl, celého zakrváceného a pokřiveného ležet na zemi. Zakryl si oči. Roger se jemně dotkl Fahadovy ruky. Ten se ze sebe až nyní vydal bolestný zvuk. "Žiju," zašeptal. "Proboha," pousmál se Jack. "Tak... s tím mexickým farmářem s pekáčem buchet na břiše už asi nepůjdu na rande, co?" zavtipkoval Fahad. "Dohodím ti někoho jinýho, kámo," odpověděl na to Akihiko a zmáčkl mu ruku. "Au," zasténal Fahad. "Pomůžem ti na nohy," řekla Pauline. "Ne, lidi, ne, opatrně!" zasténal Fahad. "Já... sakra..." říkal pomalu. Jack se zděsil, když si teď prohlédl, v jaké pozici Fahad je. "Nemůžu se hýbat. Já... fakt... se nehnu... Necítím nohy... Strašně mě bolí záda..." řekl Fahad.

"Z čeho to je? A proč to bylo tak silné?" řekla mezitím agentka Kentová jednomu ze svých kolegů, držíce ten přístroj, který The Fathera dokázal oslabit. "Okamžitě to nechám odnést do skladu CIA v Montaně, paní," řekl ten chlapík. "Ne, domluvím se s Jackem Owenem. On bude vědět, co s tím. Zatím ni to tu nechte," řekla agentka. Po minutách strávených o samotě konečně k Pierrovi přistoupila Kate a sedla si vedle něho. "Je mi to hrozně líto... Sabine byla úžasná," řekla mu. Pierre nic neříkal. Opatrně se dotkla jeho ruky. Pierre na ni vrhl vyčítavý pohled. "Všechno je pryč, Kate. Úplně všechno. Víš, co mi řekla předtím, než ji ten hnusnej netvor umučil? Začnu to brát doslova a vážně. Jenže... Ať je ta stvůra kdekoliv, asi ji teď nenajdu. Pokud náhodou neprojíždí mou hlavou, bastard jeden... Ale mám takový pocit, že je někdo, kdo mě o Sabine přece jenom připravil v tomhle světě, v tom jediným, jo, jak to říkal Jack, v tom jediným reálným světě... A jestli je náhodou naživu, tak, sakra, vytřu s ním podlahu... A tohle," syčel Pierre a pak ukázal na svou ruku se zelenými žílami, "tohle mi taky někdo udělal, a ten za to zaplatí..." Kate Pierra objala, bez ohledu na to, jak moc zuřil. V něm se to zlomilo a zase se rozbrečel.

"Všichni jsme něco ztratili," říkal Akihiko Fahadovi, který byl pomalu přemisťován doktory ze CIA na lůžko. "Jo. Ztratili jsme toho hodně," odpověděl Fahad. "Máte určitě zlomenou páteř, pane Ghazalli. Mícha bude porušena..." řekl jeden z doktorů. "Tak ven s tím, doktore. Už nikdy nebudu chodit, co?" řekl smutně Fahad. Doktor jen pokýval hlavou. "Fahade, neboj. Bude to v pohodě," řekl Roger. "Tys mě hrozně chyběl, kámo," odpověděl Fahad. "Bojovná trojka je zase pohromadě," řekl ještě. Pak mu doktoři museli dát morfín, protože bolest byla nesnesitelná a on navíc začal ztrácet vědomí... Kate dovedla již zklidněného Pierra k Jackovi a Pauline. "Dám mu teď prášky na spaní," řekla jim a celého malátného jej odvedla. Pak k Jackovi přistoupil Ewet. "Asi toho nechám," řekl, "Lovci kryptidů snad budou zase pohromadě jako ta stará šestka, která zachránila svět. Vracím se do vesnice. Kongo mi chybělo." Jack ho poplácal po rameni. "To, co jsi dělal v paralelní dimenzi, bylo úctyhodné. Rád tě mezi námi zase přivítám, Ewete. Ber to tak, že jsi jedním z nás," odpověděl s úsměvem Jack.

Hodiny nato se Fahadův stav v letounu Cryptid Swift začal zhoršovat... Upadal do bezvědomí... Akihiko a Jack se na něj dívali, zatímco se doktoři ze CIA snažili zachránit mu život. "Fahad byl nejlepší z nás. Měl sen o tom, že by na světě měla panovat rovnost. On sám si toho v životě tolik užil. Jen proto, kým je, byl šikanován. Měl sen o toleranci menšin. Jestli ho v tomhle světě ztratíme, tak je tenhle svět podělanej," řekl Akihiko. Jack pokýval hlavou.

v>

Sen se zhroutil. Název této kapitoly byl inspirován skladbou "Dream is Collapsing" od Hanse Zimmera. Najdete ji zde. Podle mne by klidně mohla být znělkou této kapitoly.

Co dalšího se přihodí Lovcům kryptidů? Dají se zase dohromady a budou bojovat proti všem nebezpečím, jež hrozí našemu světu ze strany podlých lidí a nebezpečných kryptidů? Jak to bude dál s Pierrem, který už podruhé v životě přišel o svou sestru? Přežije Fahad? A co bude s tím Zhou Lenovým zařízením, jež dokázalo onu mocnou entitu oslabit? To se dozvíte v dalších kapitolách...

Obrázek týdne 25. 1. 2019

Další pátek znamená další Obrázek týdne... Tentokrát tu máme jeden pterosauří...

Popisek k obrázku: Hejno Tropeognathů protíná oblohu nad pravěkou Brazílií v době před 122 miliony lety. Jeden z nich právě spatřil v průzračně modrém jezeře rybu a s otevřeným zobákem plným zubů se po ní vrhá...

Podle mě jde o krásný počítačový model Tropeognatha... Co myslíte vy?

Extrémně jedovatí: Chobotnice kroužkovaná a chobotnice skvrnitá

Jméno: chobotnice kroužkovaná a chobotnice skvrnitá

Vědecký název: Hapalochlaena lunulata a H. maculosa

Zařazení: kmen měkkýši (Mollusca), čeleď chobotnicovití (Octopodidae)

Výskyt: Indopacifik

Jed: tetrodotoxin

Stručný popis:

Dva druhy chobotnic rodu Hapalochlaena jsou snad jediným skutečným nebezpečím člověku ze strany těchto měkkýšů s chapadly. Žijí v teplých mořích Indopacifiku a jsou malé - měří maximálně 20 centimetrů. Jsou krásně zbarveny, ostatně jako celá řada jedovatých živočichů, a těmito barvami zřejmě varují potenciální predátory, že jsou jedovaté. Oba druhy jsou vybaveny tetrodotoxinem, jedem, na který neexistuje protijed. Jed je sekretován dvěma žlázami, jež vedou do zobanu. Pokud chobotnice chytí svou kořist, jednoduše zobákem jed vpraví do těla kořisti (tou se stávají například krabi). Tento zoban může jednoduše proniknout i neoprénem. Člověka dokáže jed zabít už během 15 minut. Dle některých uvěřitelných zdrojů s dobrou pověstí může mít malá chobotnice rodu Hapalochlaena dost jedu na to, aby zabila 26 lidí. Toto zvíře nesmí být podceňováno. V jednom případě se jeden Australan nechal vyfotografovat s chobotničkou na rameni. Necítil přitom žádnou bolest, až mnohem později náhle upadl do bezvědomí a zemřel. Je dobré, aby se kdokoliv, kdo přijde do kontaktu s touto chobotnicí, okamžitě dostavil do nemocnice. Jak již bylo řečeno, na jed neexistuje protilátka, ale jed může být rozptýlen a jeho účinky mohou být značně zmírněny... Tyto chobotnice mohou též stříkat jed, to se však většinou stává ve vodě, kde se rozptyluje a přichází tak o svou plnou sílu...

Vyhodnocení Soutěže Dinosauři 2018

Je 20. ledna, a je tedy nejvyšší čas vyhodnotit Soutěž Dinosauři 2018, kterou jsem zveřejnil 30. prosince minulého roku. Ačkoliv má tento blog vysokou návštěvnost, počet zúčastněných v takových soutěžích, jako je tato, se neustále snižuje. Popravdě, ani jsem si nemyslel, že se Soutěže Dinosauři 2018 někdo zúčastní. Ale nakonec se objevila Kaatedocus, které chci rovnou moc poděkovat za účast v soutěži!

A nyní již k samotnému diplomu. Kaatedocus odpověděla na všechny otázky včetně bonusové. Odpovědi byly vesměs správné, jen když jsi měla napsat šest gorgonopsiantů, napsala jsi jich pouze pět, tudíž jsem Ti za tuto otázku dal pouze půl bodu, neboť otázka nebyla plně zodpovězena. S bonusovou otázkou sis poradila dobře; sám jsem ani nevěděl, že Stygimoloch byl v seriálu T-Rex Express. Kromě Jurského světa: Zániku říše se Stygimoloch objevil i v Disneyho filmu Dinosaurus z roku 2000, to jen tak pro informaci. Gratuluji k nádhernému výsledku! Doufám, že se Ti diplom bude líbit.

Do této rubriky jistě přibudou další soutěže a vědomostní kvízy...

Lovci kryptidů 3: Sen se hroutí (4/5)

Když Lovci kryptidů v září objevili portál do paralelní dimenze, předpokládali, že by jím z jiného světa do toho našeho mohla procházet ona záhadná zvířata, jež zkoumají. Po celé měsíce byl důvod, proč paralelní dimenze existuje, zcela neznámý. Až nyní se Pierrovi a ostatním zjevila tajemná, velice mocná entita, která si říká The Father, a odhalila, že paralelní dimenzi vytvořila jen proto, aby je testovala. Přitom ji vytvořila z jejich snů - díky tomu se zde Pierre opět setkal s jinak již dávno zemřelou Sabine, Akihiko se svými rodiči a Fahadovi se splnil nesobecký sen o rovnosti menšin na celé planetě... Lovci kryptidů z paralelní dimenze již dosáhli portálu v lavenhamském lese v Anglii. Claude Ngoy pozabíjel Zhou Lenovy lidi, Zhou Len samotný je nyní ponechán napospas zuřivým Sabine a Akihikovi. Curupira má také projít portálem, přežije však? Jaký osud čeká Sabine? Podaří se ji tentokrát zachránit? A s čím se setkají Lovci kryptidů, kteří na druhé straně portálu, v konžském deštném pralese, sledují jeho zánik? Co navíc čeká jejich nepřítele Deylina Nieta, který se skrývá v Barryho podzemní základně v Novém Mexiku?

LOVCI KRYPTIDŮ 3: SEN SE HROUTÍ, ČÁST ČTVRTÁ:

Před vchodem do takřka rozpadlé budovy, která vyčnívala z rovné písečné plochy v Novém Mexiku, stáli dva vojáci. Mlčky se rozhlíželi po krajině. Nemluvili spolu, jen plnili svou práci. Byli připraveni chránit vchod do Barryho základny. V budově nikdo nebyl. Ovšem pod ní, to už byl odlišný příběh. Z budovy do podzemní základny vedlo několik výtahů. Navíc se pár stovek metrů odsud nacházel ještě větší vchod do podzemní základny. Stephen Barry seděl u stolu ve své velké pracovně. Nohy měl na stole a seděl shrbený na židli. Prohlížel si fotografie portálu. V hlavě se mu rodila nějaká myšlenka. Už v té paralelní dimenzi byl. Proč jí tedy nevyužít? Co kdyby ji nějak ovládl? Jenže jak? Ten portál je tvořen jakousi nepopsatelnou silou. A o tom, co jej ve skutečnosti tvoří a proč paralelní dimenze existuje, Barry samotný vůbec nevěděl... Obě hlídky náhle něco spatřily. Cosi se zalesklo v dáli pouště. "Co to sakra...?" řekl pomalu první z vojáků, zapocený zápaďan s rudým plnovousem. "Hele, hele! Vono... Vono se to blíží! Něco sem běží!" reagoval ten druhý, skoro dvoumetrový svalouš s výraznými vrásky na čele a plstěným kloboukem na hlavě. Opravdu sem někdo přibíhal. Podle toho, jak se leskl, šlo usoudit, že to je jen a pouze Metaller. "Von... Von nás našel!" vykřikl ten vrásčitý voják. "Sakra! To není možný!" odpověděl pomalu rudovous. Muž s vrásky popadl vysílačku a okamžitě uvědomil vojáky v podzemní základně o blížícím se nebezpečí. Hned byl spuštěn alarm. Deylin Nieto byl vyrušen ze svého neklidného spánku. Houkání, rozléhající se nahlas po celé základně, ho tak vyděsilo, že spadl z postele. Hystericky na ni zase vyskočil a dětsky si přikryl obličej polštářem. Jeho nejhorší noční můra se stávala skutečností. Jeho výtvor si pro něj přišel... Rudovous a muž s vrásky neměli šanci. Metaller je probodal svými ostřími, pronikl do budovy, prosekal se do výtahu a sjel do nejnižšího patra. Dvanáctičlenou skupinu vojáků pozabíjel během méně než minuty. Prosekal se do jedné z laboratoří, zabil všechny vědce, kteří zde na něčem pracovali, a jednoho z jejich asistentů přitiskl ke zdi a donutil ho prozradit mu, kde se nachází Nieto. V těchto chvílích vyrazil Barry zamčené dveře od Nietova pokoje. Nieto, celý vyděšený, brečel jako malé děcko. "Vzmužte se, vy jedna padavko! Padáme odsud, dokud můžeme!!!" řval na něj Barry. Musel ho zvednout ze země, a pak malého muže s podivným knírkem táhl za sebou, zatímco si Nieto utíral slzy. Nasedli do letounu, nechali otevřít největší vchod do podzemní základny, totiž obrovský otvor v zemi, kterým mohla prolétávat letadla či vrtulníky, a zmizeli odsud. Metaller stačil zabít celkově asi dvacet lidí. Zbytek základny byl evakuován, letounů zde bylo dost. Naštvaný Metaller byl pokořen. S naštváním opustil základnu a vydal se na cestu pouští ke svému letounu, který se však nacházel kilometry odsud... V jeho hlavě byly jen samé zlé myšlenky, jeho inteligentní mysl byla začerněna pomstou. Ta jí jako inkoust prostupovala a činila Metallera sadističtějším než kdy předtím. Vše, co chtěl, bylo zabít svého "otce". Když usedal do letounu, poprvé v životě se mu pomstychtivostí začaly třást ruce. Nevěděl to, ale to, co se mu právě dělo, z něj dělalo člověka stejně nedokonalého, jako byl jeho stvořitel...

Hodiny ubíhaly. Američtí vojáci se potili v horku konžského pralesa. Jack si utíral obličej, zalitý potem. Pauline právě dopila třetí litrovku vody. Zdálo se, že v blízkosti portálu je ještě větší horko než ve zbytku pralesa. K Lovcům kryptidů, sedícím na balvanech jen asi patnáct metrů od portálu, přišla agentka Kentová. "Teď jsem mluvila s jedním naším expertem... Měřením se pokoušel zjistit, proč se portál zmenšuje... Ale nedospěl k žádnému závěru. Jakékoliv chování, můžu-li to tak nazvat, toho portálu je nelogické. Jakékoliv znalosti fyziky jsou zde k ničemu," řekla. Jack jen zakroutil hlavou. "Bude příliš riskantní, když portálem prolezeme? Musíme sem přece dostat naše přátele, nemůžeme je tam nechat..." řekl Roger a stoupl si. "Opravdu to chcete zkusit?" zeptala se agentka trochu vystrašeně. "Asi nám nezbude nic jiného," odpověděla Pauline, položila prázdnou petláhev na balvan a přistoupila k portálu. Pořádně si ho prohlížela. "Agentko, tam na druhé straně jsou naši spolupracovníci. Pokud průchod do druhé dimenze zaniká, raději si je odtamtud vyvedeme. Chápete to, ne?" řekl mezitím agentce Jack. "Proboha živého! Co to je?!" zvolala náhle Pauline. Měla pocit, že v portálu něco zahlédla. "Co je?! Cos viděla?!" ptal se Jack. Pauline se musela chytnout jeho ramena. Měla pocit, že omdlí. "Něco velkého... Nepopsatelně velkého... V tom portálu se objevil obrys něčeho... Gigantického. Většího, než je portál sám... Udělalo se mi z toho špatně," říkala pomalu Pauline. "Už je to tady! Z toho horka se zbláznila!" zasmál se Roger. "Pojď pryč, Pauline. A ne, Rogere, něco tam opravdu bylo. Cítím v blízkosti toho portálu přítomnost něčeho podivně velkého. Taky se mu to nelíbí," odpověděl Jack a odváděl Pauline co nejdál od portálu. "Tak co u všech zatracených kryptidů uděláme?" zeptal se Roger, přibíhající k nim. Na odpověď nebyl čas. "Podívejte se na to!!!" zařval jeden z vojáků. Z pralesa zničehonic přiletěl starý známý, Kongamato. Přežívající pterosaurus. Následovalo jej celé hejno. "Co tady dělají?!" vyhrkl Jack a vytáhl svou laserovou pistoli. "Cokoliv, ale neútočí na nás," odpověděla malátná Pauline. Hejno Kongamatů začalo kroužit kolem portálu. "Určitě je sem láká ta energie! Ale proč?!" vyslovil Roger dobrou hypotézu. Jack jen pokýval hlavou a stále nedůvěřivě mířil na některé z Kongamatů. Hejno ptero-kryptidů začalo vytvářet skutečnou podívanou. "Z pralesa přilétají další a další! Propána, chovají se jako milionová hejna vlaštovek na obloze! Jenže oni takhle vytvářejí obrazce kolem našeho portálu..." komentoval to Roger. Důvod, proč tak činili, byl neznámý.

Portál se choval podivně i v paralelní dimenzi. Vydával hlasité syčivé a tikavé zvuky, pravidelně se opakující ve vteřinových intervalech. Po chvíli z nich všem třeštilo v hlavě. "Ngoy se pořád nevrací... Tohle nemá cenu. Máme Curupiru, nebudeme na něj čekat! Projdeme portálem!" navrhl Fahad. Pierre se smutně podíval na Sabine, která stála kousek od něj. Nehleděla si však Pierra. Sledovala spoutaného Zhou Lena, který měl u nosu zaschlou krev. To proto, že mu s Akihikem pořádně dala. "Sabine," řekl jemně Pierre a dotkl se jejího ramene, "asi je už čas." Sabine na něj vrhla naštvaný pohled. "Nech mě ještě předtím udělat jednu věc," řekla drsně. Vytáhla pistoli a přiložila ji Zhou Lenovi k hlavě. "Opravdu je to nutné, Sabine? Zhou Len se vypaří stejně jako zbytek tohoto vesmíru. Nemusíš ho zabíjet," řekl Pierre. "Jenže já chci, brácho," odpověděla Sabine. "Na opačné straně portálu bych byla, kdyby nebylo tebe, ty hnusnej, odpornej blbče!" zařvala na Zhou Lena. "A ty jsi, doufám, zabil toho odporného Sama Webera, který mě tam zastřelil," řekla Pierrovi. On jen pokýval hlavou. V posledních měsících na Webera vůbec nepomýšlel. Jediná vzpomínka na něj však začala Pierrovi začerňovat mysl. Zatím však ne tak jako před mnoha a mnoha měsíci... Sabine zmáčkla spoušť. Kate, Ewet a Curupira se na to nemohli dívat. Pierre přihlížel, ale hned, jak uviděl, co se Zhou Lenovou hlavou kulka udělala, odvrátil zrak. Fahad byl na takové věci zvyklý, ale ohrnoval nad Sabininým činem nos. Akihiko byl na Zhou Lena naštván, ale cítil, že zabití nepřítele není pomstou, ke které by se kdy v životě snížil... "Velmi zajímavé, velmi zajímavé!" ozval se mocný hlas. Byl to The Father, mluvící k nim z neznáma. "Proč jsi tohle udělal?!" zařval Pierre a padl na kolena, načež vyrval Sabine z ruky pistoli a začal mířit do korun stromů. Tam asi očekával zjevení entity. "Pierre, nebuď naštvaný ani smutný. Je to jen experiment, nerozumíš tomu? Testuji vás a vy se chováte velmi zajímavě. Já vaše chování studuji, ale nijak ho nezneužívám," odpovídal The Father. Náhle se jeho obrovská fialová hlava s očima bez víček zjevila přímo před portálem. Fialová záře jeho nehmotné hlavy byla tak silná, že prostupovala i portálem na druhou stranu, kde ostatní Lovce kryptidů a agentku Kentovou pořádně znepokojila. Jeho hlas byl tak mocný, že portálem prostupoval i do původní dimenze... "Zneužil jsi nás!!! Nás všechny, ty jeden odporný bastarde!!!" zařval Pierre a vystřelil. Kulka se zastavila před The Fatherovou hlavou a přestala rotovat. "I kdybys mne trefil, nic by se nestalo," odpověděl The Father, "jsem totiž, jak to říkáte, nehmotný." Pak kulka padla na zem. "Máte šanci se zachránit. Ale Sabine ne..." odpověděl The Father a zmizel.

Chvíli poté přiletělo do lavenhamského lesa třicet létacích kostek. Vystoupili z nich Ngoyové, vedení svým vůdcem. Pierre si utřel slzy a zapomněl na chvíli na to, co teď bylo. Postavil se a blížil se s pistolí v ruce ke Claudu Ngoyovi. "Ne, ne, ne! Tak to teda ne!!!" volal na něj. Claude Ngoy se usmíval. Třicet Ngoyů bylo vyzbrojených těžkými zbraněmi, které v posledních měsících vyrobili. Všichni si také všimli čipů, jež měly na sobě, a jež jim měly umožnit prolomit bariéru mezi dimenzemi a živé je tak přemístit do původní dimenze. "Opustil jsem většinu zástupců svého druhu. Některé z nich jsem však mohl zachránit! Nemluv mi do toho, Pierre," odpověděl Ngoy. "A co má sestra?! Kdybys jí dal jeden čip, mohl bych ji zachránit! Umístili bychom jej na ni, a ona by prošla portálem a mohla by žít!" navrhl zděšeně Pierre. "Ne, Pierre. Tvá sestra mi za to nestojí. Čím více Ngoyů mohu zachránit, tím lépe," odpověděl Claude. "Claude, ty to nechápeš... Všichni jsme sem přišli hledat štěstí. Našel jsi ho ty, našel jsem ho já... Teď můžu zachránit osobu, která je v mém srdci! A když znovu zemře, tak... já nevím co! Prosímtě, pomoz mi... Sám jsem tě informoval o tom, že tahle dimenze zaniká... Beze mne bys ani nevěděl... Tak mi prosím dej jeden čip... Jen jeden, pro Sabine, aby se zachránila!" prosil Pierre. Odhodil pistoli. Přistoupil ke Ngoyovi. "Prosím," zašeptal mu do obličeje. Ngoy se proměnil v konžského důstojníka a začal se řehtat. "Vy lidé jste tak ubozí!" zařval Pierrovi do obličeje. Pak se tón jeho hlasu změnil. Začal vzpomínat na to, co mu lidský druh kdysi v původní dimenzi provedl. "Když vybijete jeden druh, když zabijete všechny jeho zástupce před zraky toho, který ho tak miloval, tak se sami řehtáte a říkáte, že jste udělali pokrok... A když někdo zabije jednoho z vás, přičemž oba jsou zástupci vašeho druhu, brečíte..." mluvil k němu Ngoy. Pierre cítil, kam jejich rozhovor jde. Jak se opět začíná prohlubovat staré nepřátelství mezi nimi. "To říkáš jen proto, že jsi se spřátelil s Weberem?!" zařval Pierre. "Ne. Weber mohl být silný, dal jsem mu svou sílu, a on mou armádu nedokázal dovést k vítězství v té pitomé bitvě u Granady!!!" řval Ngoy. "Tak proč tohle říkáš?! Proč mi nechceš umožnit Sabine zachránit?!" odpověděl Pierre. "Jde o váš druh. Všechny vás nenávidím," odpověděl upřímně Ngoy. "Všichni nejsme takoví jako ti gauneři co vás pobili," řekl na to Pierre. "Vypadám snad, že mě to zajímá?" zeptal se Ngoy a kopl Pierra do břicha.

Sabine, rozhořčená tím, že by přece jen mohla být zachráněna, ale nepoštěstí se jí to, popadla kámen a hodila ho Ngoyovi po hlavě. Kámen samozřejmě proletěl jeho slizkou hlavou. Ngoy se pak přeměnil z konžského důstojníka zpět do své původní, ohyzdné podoby. "Je na čase nastolit tam, na druhé straně, pořádek!" řekl svým poddaným, kteří na znamení souhlasu zvedli ruce. Pak se ale něco stalo... Jeden po druhém se začali vypařovat. I s těmi čipy... Nad scénou se rýsoval The Father. Ngoy, který to celé viděl, začal vřískat. I on měl přijít o své blízké... Paralelní dimenze již zanikala. Lavenham a okolní les bylo to jediné, co z ní zbývalo. Celý paralelní vesmír už sestával jen z tohoto místa, jinak obaleného černou temnotou, která měla brzy také zaniknout...

Co se nyní přihodí? Skutečně Sabine zemře? Zachrání se Lovci kryptidů z paralelní dimenze? Podaří se zachránit Curupiru, u které není jasné, zda má v původní dimenzi dvojnici, do níž by se mohla přemístit její mysl? Pokračování příště...

Obrázek týdne 18. 1. 2019

Opět se po nějaké době hlásím s Obrázkem týdne... Pořád je zima, a tak pomýšlím na srstnatá zvířata pleistocénu... Proto jsem vybral obrázek s jedním ze symbolů doby ledové.

Popisek k obrázku: Planiny střední Evropy před 50 000 let. Velký samec nosorožce srstnatého se prochází po louce a míří na okraj lesa. Hustý kožich ho chrání před silným, ledovým větrem. Když jste tak obrovští a máte dva tak impozantní rohy, máte jen málo nepřátel. Nosorožec, byť má špatný zrak, se rozhodně ničeho nebojí...

Velmi pěkný obrázek, nemyslíte? Mě se tedy velmi líbí...

Extrémně jedovatí: Odranec pravý

Jméno: odranec pravý

Vědecký název: Synanceia verrucosa

Zařazení: řád Scorpaeniformes

Výskyt: Indopacifik, od Rudého moře po Velký bariérový útes

Jed: stonustoxin, verrucotoxin, kardiotoxický cardioleputin.

Stručný popis:

Odranec pravý je nejjedovatější rybou na světě. Na zádech má 13 jedových ostnů. Svůj jed používá pouze k obraně; pokud se jejích zad něco dotkne, ostny se vysunou a vpustí do rány jed. Odranec žije především na korálových útesech, a v oblasti svého výskytu se často setkává s člověkem. Jelikož jde o dravou rybu útočící na svou především bezobratlou kořist ze zálohy, je perfektně maskovaný. V angličtině se mu říká "reef stonefish", opravdu totiž připomíná kámen nebo kus korálu. Již mnohokrát se stalo, že na něj někdo stoupl. Jed způsobuje ohromnou bolest, šok, paralýzu a odumření tkáně a v místě bodnutí. Je-li do rány vypuštěno příliš mnoho jedu, může člověk zemřít. Po bodnutí je dobré postiženou končetinu umístit do vody o teplotě 43°C. Oběť musí být přepravena do nemocnice, kde je podán protijed. Bolest může zmenšit lokální anestetikum... Dorůstá délky 30 až 40 centimetrů. Na obrázku je odranec se Stevem Irwinem (fotografie byla pořízena v roce 2006 při natáčení dokumentu Ocean's Deadliest).

Lovci kryptidů 3: Sen se hroutí (3/5)

Paralelní dimenze zaniká. Pierrovi již bylo odhaleno, že byla vytvořena jen proto, aby se v ní splnily jeho sny. A také sny Akihika a Fahada. To proto, že je málo známá, ale velice mocná entita, která si říká The Father, dlouho sledovala, pronikla do jejich mysly, nalezla jejich touhy a vytvořila z nich skutečnost. Experiment tohoto kosmického velikána však končí. Paralelní dimenze se smrskává, věci se z ní vypařují, rozpadají se... Pierre, Akihiko, Fahad, Kate, Ewet a Sabine dorazili do lavenhamského lesa. Pět z nich může projít portálem, Sabine je asi ztracena. Už podruhé v Pierrově životě... Ale portál obklopuje skupina Zhou Lenových lidí. A dostat se k portálu nebude jednoduché. Pokud tedy včas nepřiletí Claude Ngoy s Curupirou. On by totiž mohl pomoci...

LOVCI KRYPTIDŮ 3: SEN SE HROUTÍ, ČÁST TŘETÍ:

Nieto přejel prstem po úzkém kovovém kloubu, který spojoval jeho předloktí s novou, umělou rukou, též z kovu. "Připadáte si aspoň trochu jako váš syn?" řekl Barry, stojící opodál s cigaretou v puse. "Kéž bych ho ještě mohl nazývat svým synem," odpověděl Nieto a otočil se na Barryho, "jenže on rozhodl, že už nejsme jedna rodina." "Bastard," řekl Barry a vtáhl do sebe trochu kouře. "Chcete taky? Levná tráva," řekl. Nieto mávl kovovou rukou. "Páni, už jste se naučil ji ovládat. A to za pouhých pětašedesát vteřin od chvíle, co jste si ji nasadil," poznamenal Barry. "Technika mi nikdy nedělala problém," odpověděl Nieto. "To nebyla ta nejlepší odpověď, jakou jste mi kdy dal." Nieta už tento rozhovor nebavil. Alespoň změnil téma: "Nikdy jsem nečekal, že mi Metaller, můj vlastní výtvor, usekne ruku, že mě bude chtít zabít... Odporné. I za to může Jack Owen. Kdyby nic jiného, rád bych ho zprovodil ze světa." "Věřte mi, Deyline," řekl hrubým hlasem Barry a nahlas vydechl, "naskytne se vám příležitost." Nieto jen pokýval hlavou, zazubil se, a pak odcházel z místnosti. Zavřel se ve svém pokoji. Byl ještě stále trochu otřesen ze svých zážitků v paralelní dimenzi. Muž, který chtěl před půl rokem ovládnout svět s pomocí armády kryptidů a robotů, byl doslova vržen do toho paralelního světa, kde nebyl nic víc, než pouhým bezdomovcem. Tedy ale aspoň tak to bral; byla to pro něj potupa. Nikomu se nechtěl svěřit s tím, jaký to na něj mělo dopad. Jak moc tím trpěl. Poté, co s Barrym a jeho lidmi prošel portálem nazpět, ocitl se zase ve svém původním těle, kterému však byla useknuta ruka. To byla další věc, se kterou se musel vypořádat. Metaller jej brutálně napadl. A nejhorší je, že nikdo neví, kde se Metaller skrývá. Třeba právě pobíhá po pláních Nového Mexika a hledá svého stvořitele. Jako Frankensteinův netvor. Poněvadž přesně tím Metaller je... Přestože se v Barryho podzemní základně, nad níž se rozkládala drsná poušť, cítil Nieto docela bezpečně, nedokázal přestat myslet na Metallera. A na pomstu, která žhne v jeho očích...

Pierre se neustále pokoušel dovolat Ngoyovi. Ovšem nešlo to. Ngoy byl asi ve svém létacím boxu a plně se soustředil na let. Proto nereagoval... Akihiko se plížil křovinami. Byl velmi tichý. Musel být. V tuto roční dobu, v lednu, zde nebyly žádné listy. Jelikož bylo teplo, nebyl tu ani žádný sníh. Akihiko sledoval vojáky zpoza holého keře. Přemýšlel, co by se tak dalo udělat. Kdyby se ještě chvíli plížil směrem k portálu, jistě by ho zahlédli. Není zde tedy možnost, že by se Lovci kryptidů nepozorovaně dostali k průchodu mezi dimenzemi a jen tak jím proběhli. Při pohledu na Zhou Lena se v Akihikovi rozohnila touha po pomstě. Ano, Zhou Len je v původní dimenzi dávno mrtvý. Po událostech v New Yorku ho v pískovně ve Waverly zabil Jack Owen. A zde, v tomto světě, již Zhou Len dlouho žíti nebude. Možná ani neví, že celý tento svět zaniká... Přesto si Akihiko dokázal představit, jak Zhou Lena ubíjí k smrti. Zuřivost vždy byla jednou z Akihikových slabých stránek. Avšak zde by byla dokonale ospravedlněna. Zhou Len v tomto světě sice nenechal zabít Akihikovu přítelkyni a nemučil samotného Akihika ve sklepě své vily v Číně, ale jeho dvojník z původní dimenze ano. A jak ho tak Akihiko pozoroval, viděl v něm vše, co na svém dávném nepříteli nenáviděl. Arogance, namyšlenost... To vše i z tohoto Zhou Lena vystupovalo tak moc, že se člověku hnusil. "Kdybych jenom měl svou teleskopickou tyč," zamumlal si pro sebe hlubokým, syčivým hlasem Akihiko, "vrazil bych ti jí do oka. Zasloužil by sis to." Zhou Lenovi lidé sestavovali před portálem nějaké zařízení. Akihiko se mezitím vracel ke zbytku týmu, skrývajícímu se opodál. "Co to tam ti chlapíci dělají?" ptal se Pierre. "Netuším. Jen doufám, že portál neuzavřou. To by byla katastrofa," odpověděl Akihiko. "Kdybych mohla, vytřela bych s nima podlahu. Jsou to takoví gauneři!" naštvala se Sabine. "Tak tentokrát s vámi, slečno Leroyová, souhlasím," odpověděl Akihiko, "a ten chlap tam, tedy jeho dvojník z původní dimenze, zaplatil Weberovi pěkně za to, že vás odstřelil." "Mlč, Akihiko. Teď na to není čas!" vykřikl Pierre. "Fakt? Neměla bych ho zastřelit, dokud máme čas? Pomstila bych aspoň částečně sebe samou," odpověděla Sabine. Pierre jen zakroutil hlavou.

"Jsme v Prčicích, lidi!!!" zařval náhle Fahad. Ocitl se mezi nimi plynový granát. Všichni vytáhli kapesníky a přiložili si je k nosům. "Padáme odsud!!!" zavelel Pierre. Všichni se dali na útěk. Zhou Lenovi ozbrojenci běželi za nimi. Začalo se střílet. Jeden voják přiběhl zezadu k Pierrovi a kopl ho do hýždě. Pak na něj zamířil samopalem. "Řekni něco, než zemřeš," hihňal se ten Číňan. "Řekni něco ty," ozval se hlas za ním. Claude Ngoy! Přiletěl zrovna včas! "Jaký je to pocit, kámo? Cítíš, jak teplý sliz zaplňuje tvé tepny? Dřív, než se naděješ, budeš paralyzovaný," říkal Ngoy do ucha své oběti. Voják padl na zem. V zádech měl otevřenou ránu. Ngoyova ruka byla proměněna ve vrták. Ale po chvíli zase získala původní tvar. "No... Rád vás vidím, Claude," řekl Pierre, "a teď byste mohl zachránit mé přátele." "Už se stalo," odpověděl Ngoy. Po zemi se k němu vracelo pár slizských vláken, obarvených lidskou krví. Nato se Ngoy vydal vypořádat se ze Zhou Lenovými lidmi v okolí portálu. Pierre se mezitím přivítal s Curupirou a jejím kompsognátkem Lilem. "Ngoy mi vše vysvětlil," řekla. "Jestli se podaří tě zachránit, Curupiro, bude to... zkrátka skvělé," usmíval se Pierre. Kate, která se zrovna vracela k Pierrovi, na ty dva vrhla poněkud žárlivý pohled. Ani trochu se jí jejich rozhovor nelíbil.

Na druhé straně portálu se také shromažďovali lidé. Přiletělo více amerických vojáků a uzavřelo oblast, přestože vláda Konga s tím měla problém. Přiletěl jeden z vysoce postavených politiků země, a když spatřil blikající a tikající portál, sebral se, vyděšeným hlasem řekl něco jako "Vyřešte to, prosím," a odletěl zpátky do Kinshasy. Když jeho letoun odlétal, objevil se na obzoru Cryptid Swift. Přiletěli Lovci kryptidů. Do deseti minut také stáli před portálem a mluvili s agentkou Kentovou. "Pěkné věci se tu dějí, agentko. Už nás o tom informovali. Barryho lidi prý pozabíjeli vaši skvadru," řekl Jack. "Dostaneme ho,
uvidíte. Moji lidé už po něm na americké pevnině pátrají. Pokud tedy ovšem je v Americe," usmála se agentka, "jeho letoun má úžasný stealth mode. Nedá se zjistit, kam zmizel." Jack pokýval hlavou. "Proč se ten portál tak... bortí?!" zeptala se Pauline a ukázala na průchod mezi dimenzemi, který pomaloučku měnil tvar. Smrskával se. Pomalu, ale viditelně. "No právě," odpověděla agentka. "Moment, moment... Tady něco nehraje," začal Jack, "koukejte, jak se zmenšuje, jaké vydává zvuky... On mizí. Zavírá se! Proboha živého, to přece ne! Vždyť tam na druhé straně jsou naši přátelé!"

Lidé, kteří by byli jejich nepřáteli, byli již pokořeni. Claude Ngoy je všechny zabil, aniž by si ublížil. Jediný Zhou Len zůstal. Claude Ngoy ho týmu nechal, aby s ním udělali, co chtěli. Pak se sebral, usedl do létací kostky a odletěl do Konga. Musel se rozloučit se svým druhem a vzít třicet jeho zástupců na cestu do původní dimenze. To však svým přátelům zatajil, řekl jen, že se do hodiny vrátí. Sabine mířila pistolí na Zhou Lena, spoutaného u stromu. "Co jsem vám kdy udělal?! Co jsem vám jen kdy udělal?! Jste hnusní darebáci! Zločinci! Kriminálníci! Podívejte se na sebe!!!" řval Zhou Len. "Podívej se ty na sebe. Seš proradný. Odporná bestie," odpověděla Sabine. "Kdybys věděl, co je na druhé straně portálu... Svět, ve kterém jsi mne mučil!" zařval Akihiko. "Tak to jsem nebyl já," zasmál se Zhou Len a schytal pořádný kopanec do obličeje. "Byls to ty!!!" řval Akihiko. Pierre a ostatní stáli opodál. "Nesnáším Zhou Lena. Ale vidět Sabine, jak k němu takhle mluví... A Akihika, jak je naštvanej... To je děsný," řekl Pierre. "Trochu se bojím toho druhého světa," řekla Curupira. "Nemusíš se bát, ochráníme tě," odpověděl Pierre. Pak pohladil po hlavičce malého kompsognátka Lila, jenž stále seděl na Curupiřině rameni.

Návrat Clauda Ngoye do Konga neměl dlouhého trvání. Řekl svému "lidu", co se děje. Jak tento svět mizí. Dva malí Ngoyové, sedící u rožně, na které opékali mládě Stegosaurovi podobného kryptida Mbielu-mbielu-mbielu, začali okamžitě nadávat. Také všichni ostatní se začali vzpouzet. Ngoy to moc nenahatoval... Vzal svých třicet vybraných posluhovačů, všichni nasedli do létacích kostek a odletěli... Jen těžko však Ngoy skrýval své zklamání... I on v této paralelní dimenzi nalezl klid. Osamocený Ngoy, poslední zástupce druhů humanoidů z konžského pralesa, které lidi v původní dimenzi vybili... Přestože již neměl být sám, byl hluboce smuten ze ztráty těch stovek a stovek dobrých poddaných... Jen půl hodiny poté, co odletěl, se konžský prales zcela vypařil. Tak jako značná část planety, kterou pokryla jen jakási nepopsatelná temnota...

Tým z paralelní dimenze již může projít portálem. Zatím se k tomu však neodhodlal. Akihiko a Sabine mají co do činění se spoutaným Zhou Lenem... Co se stane s Curupirou, až projde portálem? Přežije? Opravdu čeká Sabine smrt nebo se podaří ji zachránit? A co se mezitím přihodí týmu v původní dimenzi? Pokračování příště...

Obrázek týdne 11. 1. 2019

Týden uběhl jako voda, a je tu zase pátek! A to je dobře... O víkendu si alespoň někteří z nás jistě odpočinou... Ale dnes je přece pátek, a to momentálně na mém blogu znamená Obrázek týdne. A tak jsem po chvíli hledání pěkných obrázků našel jeden, který mě skutečně zaujal, a řekl jsem si, že se prostě musí objevit na mém blogu... Tak, tady je. Moc se mi líbí.

Popisek k obrázku: Po celodenním putování vyschlou krajinou Triasu skupinka tří Placeriasů konečně našla vodu. Už bylo na čase, nepili od rána. Všudypřítomné stopy značí, že se sem chodí napájet i další zvířata. Ale na všechny číhá stejné nebezpečí: krokodýlu podobný fytosaurus, poslední, kterému se daří sucho v nádrži přežít. Jakmile se velcí dicynodonti přiblíží, fytosaurus divoce vyskakuje z vody s rozevřenými čelistmi. Zatímco oni žízní, on hladoví. Bohužel to tak i zůstane... Placeriasové si naštěstí rychlou reakcí zachránili život. Prozatím...

Vskutku nádherný obrázek, není-liž pravda?

Extrémně jedovatí: Irukandji

Jméno: Irukandji

Vědecký název: Carukia, Malo atd. (jako irukandji je označováno 16 druhů z různých rodů)

Zařazení: čtyřhranky (Cubuzoa), Medusozoa

Výskyt: pobřeží severní Austrálie

Jed: extrémně nebezpečný.

Stručný popis:

Pokud je člověk požahán medúzou irukandji, která patří mezi čtyřhranky (v angličtině nazývané box jellyfish), projeví se u něj následně tzv. Irukandji syndrom. Byl poprvé zdokumentován roku 1952 australským toxikologem Hugem Freckerem. Největší nebezpečí Irukandji syndromu je, že se oběť udusí, není-li jí pomoženo. Další symptomy zahrnují extrémní bolesti břicha a hlavy a také mentální změny; úzkost. Lidé, kteří byli irukandji požaháni, popisovali, že kromě tělesných bolestí se opravdu cítili úplně jinak, a byl to strašný pocit.

Vážení návštěvníci mého blogu, dneškem začíná zcela nový projekt Extrémně jedovatí, který bude sestávat z krátkých článků o některých dle mého fascinujících jedovatých zvířatech současnosti. Nevím, jak často jej budu psát, ale rozhodně bude mít pár částí, to mohu slíbit...

Rhipaeosaurus

Rhipaeosaurus ("ještěr z Rhipaeos") byl plaz z podřádu či kladu Parareptilia. Žil ve středním Permu a jeho fosilizované pozůstatky byly nalezeny v evropské části Ruska. K jejich objevu došlo v roce 1940 v Uralu a téhož roku byly popsány ruským paleontologem Ivanem Yefremovem jako R. tricuspidens. Rodové jméno zvířete odkazuje právě na Ural; v řecké mytologii se vzdálené pohoří, které dnes nazýváme Ural, zřejmě nazývalo Rhipaeos. Co byl Rhipaeosaurus zač, není lehké určit. Zprvu byl řazen do vlastní čeledi Rhipaeosauridae. Do ní byl přiřazen i Parabrydosaurus, jenže jak se později ukázalo, ten byl ve skutečnosti estemnosuchidem. Další zástupce čeledi, Leptoropha, byla ve skutečnosti obojživelníkem a nikoliv plazem. Po čase došlo k přeřazení Rhipaeosaura do čeledi Nycteroleteridae, jež je někdy považována za sesterskou skupinu čeledi Pareiasauridae. Je pravdou, že Rhipaeosaurova lebka výrazně připomínala tu Scutosaurovu. Byla však mnohem menší. Také byla zdobena menším počtem výrůstků než jak tomu bylo u ostatních nycteroleteridů. Rhipaeosaurus byl všežravcem; požíral hmyz a další malé živočichy a také se živil spásáním vegetace. Kromě již jmenovaného druhu existuje ještě jeden další, a to R. talonophorus. O obou se toho však ví velmi málo. Paleontologové si ani nejsou jisti, jaké délky tato zvířata dorůstala - to proto, že fosilních pozůstatků Rhipaeosaura je velice málo. Budou-li v budoucnu objeveny další, možná se o tomto zvířeti dozvíme více...

Popisek Rhipaeosaura můžete najít na anglické Wikipedii, několik užitečných informací najdete i na webu Prehistoric Wildlife.

Příště Stereosternum!!!

Lovci kryptidů 3: Sen se hroutí (2/5)

Minule se do základny Lovců kryptidů v původní dimenzi vloupal bývalý Nietův špión Black Spier. Roger ho sice zastavil, když se pokoušel okolí základny opustit, ale Black Spier již odeslal informace o portálu v Kongu Stephenu Barrymu, který byl záhadně propuštěn z vězení v Americe. Informován o zákonitostech paralelní dimenze, vydali se Barry a jeho dva kolegové do tohoto jiného světa a zachránili Deylina Nieta, který v něm byl uvězněn jakožto bezdomovec žijící na předměstí na Granady v Nikaragui. Vojákům agentky Kentové, kteří se s Barryho lidmi střetli před portálem v konžském pralese, se bohužel Barryho nepodařilo zastavit... Mezitím zažívá tým v paralelní dimenzi horké chvilky. Pierrovi se představila záhadná entita, která si říká The Father. Odhalila mu, že stvořila tuto dimenzi jen proto, aby dělala pokusy na některých členech Lovců kryptidů, jako je právě Pierre. Paralelní dimenze existuje jen proto, že v ní jsou reálné ty věci, o kterých Pierre, Akihiko a Fahad snili - v případě Pierra je to například fakt, že zde stále žije jeho jinak již velmi dávno zesnulá sestra Sabine... The Father nyní začal paralelní vesmír ničit. Je to konec jeho experimentu... Co bude dál?

LOVCI KRYPTIDŮ 3: SEN SE HROUTÍ, ČÁST DRUHÁ:

"Jak je to možné? To se jako tento svět, tento vesmír, vypařuje?!" zeptala se zděšeně Kate. "Vypadá to tak," odpověděl spěšně Fahad. "Lidi, musím vám něco říct. Před chvílí se mi v jakési iluzi představila taková zvláštní bytost. Sdělila mi, že tento vesmír existuje jen proto, aby na nás dělala pokusy. Musela nás již dlouho sledovat. Říká si The Father," začal vše vysvětlovat Pierre. Všichni ztichli. Nějak tomu nedokázali uvěřit, ale poslouchali dál. "Sabine, ty prý existuješ jen proto, aby ta entita viděla, co to se mnou udělá... S Akihikovými rodiči je to samé. S Fahadovým snem o toleranci všech menšin taky," pokračoval Pierre. "Ale to je přece otřesný!" řekla naštvaným hlasem Sabine. "Experiment prý končí. Celý tenhle svět zanikne... A už to začalo," řekl Pierre a utřel si slzy, které mu stékaly po tvářích. Fahad byl celý nesvůj. Nevěděl, co dělat. Akihiko v sobě držel ohromný vztek. Ewet a Kate byli celí poplašení, a Sabine, celá naštvaná a vyděšená, cítila, že ji již dlouhý život nečeká. "Takže co provedeme teď, generále?!" promluvil konečně Akihiko. "Musíme do Lavenhamu. Projdeme portálem, jedině tak se zachráníme. Musíme odsud zmizet dřív, než tahle dimenze zanikne!" odpověděl Pierre. "Tak jo, lidi, sbalte si svý věci!" zařval Fahad a utíkal zpět do svého pokoje. "To ti bude k ničemu. Až projdeš portálem, budeš na sobě mít černý spandex a laserovku za páskem. Jedeme teď!" reagoval na to Pierre. Všech šest Lovců kryptidů se zavřelo do dvou teréňáků, do každého po třech. Pierre seděl vedle své sestry, za ním seděla Kate. Pierre rozjel auto a chytl Sabine za ruku. "Co bude se mnou, brácho?" řekla úzkostlivě Sabine a zmáčkla jeho ruku. Pierre se na ní podíval očima plnýma slz. "Nevím," odpověděl tiše s vědomím, že lže. Sabine byla jedinou členkou týmu, která se nemohla zachránit. Kdyby prošla portálem, zabilo by jí to. To proto, že by se její vědomí nemělo kam přenést. Protože v původní dimenzi ji přece zabil Sam Weber na jedné z prvních expedic Lovců kryptidů v kanadském Yellowknife. A teď měl Pierre o svou sestru přijít znovu. Možná již navěky. V životě si nedokázal představit, že se se Sabine ještě někdy setká. Prošel si peklem. Vtipný strašpytel se stal mužem, který přivedl Lovce kryptidů do nebezpečí v Japonsku jen proto, že tam byl nalákán lidmi, kteří mu slíbili informace o Sabinině smrti. Začal pít alkohol. Nietovi lidé na něm testovali sérum agresivity... Jestliže se Pierrovi podaří zachránit se, bude žít opět v původní dimenzi, kde je obdařen neuvěřitelnou silou a může se nekontrolovatelně měnit v nelidského netvora, který je každému nebezpečím. Bude to konec jistoty... Pierre v sobě držel veškeré silné emoce, zatímco řídil. Měl pocit, že jeho mysl byla napadena černým jedem, který jí rychle prostupoval, a působil jej smutnějším a smutnějším.

Pierre byl náhle nucen zastavit. Měl další vidinu. Tentokrát spatřili jím již zmíněnou entitu i Kate a Sabine. "Co se stane, Pierre, když se tvá sestra začne před tvým zrakem rozpouštět?" zněla jediná otázka té entity, která si říkala The Father. "Ne!!!" zařval Pierre. Fialovou hlavu, jež se vyrýsovala v předním skle auta, chtěl pěstí zasáhnout, jenže ona zase zmizela. Pak se The Father zjevil i Akihikovi, Fahadovi a Ewetovi v druhém voze. Řekl Akihikovi, že se jeho rodiče rozpustí, že Fahad nikdy nenajde klid... A zmizel stejně rychle, jako se objevil. Jakmile se Pierre vzpamatoval, vytáhl z kapsy jedno speciální zařízení. Bylo to zařízení, které mu dal Claude Ngoy poté, co tomuto týmu pomohl osvobodit Wendiga v původní dimenzi. Claude Ngoy si asi teď užívá vládu nad svým nově nalezeným druhem, Ngoyi. I on se zabydlil v paralelní dimenzi jen proto, že zde našel radost. Našel svůj druh, který byl v původní dimenzi vyhuben lidmi. Bývalý nepřítel Lovců kryptidů se měl stát jejich přítelem, avšak jeho pomoc tým mockrát nevyužil. Teď však Pierre cítil, že mu musí pomoci. Musí zachránit i Ngoye, přestože v minulosti se nenáviděli. A především musí zachránit jednu lesní dívku z Jižní Ameriky, a k tomu bude potřebovat Ngoyovy pomoci!

V této chvíli stál Claude Ngoy u dřevěného stolu v jeskyni někde uprostřed konžského deštného pralesa této dimenze. Sledoval, jak jeho přední vědátoři sestrojují přístroj, který měl otupit mozek každého tvora, na kterého by byl použit. Byl to zatím prototyp a nefungoval pořádně, ale Ngoyovi vědci jej zdokonalovali. Měli jej prý dokončit do dvou měsíců. Ngoy se usmíval. Taková zbraň by se dala použít i na inteligentní tvory... Vyšel ven z jeskyně. Všichni jeho poddaní před ním poklekli. Ngoy zabodl do země hůl a něco zvolal. Všichni radostným voláním odpověděli. Zřejmě mu potvrzovali, že je jejich králem. Náhle k němu přiběhl jeden z jeho poradců z menší rasy Ngoyů. Podal mu vysílací zařízení. Claude zamával na své poddané a vrátil se do jeskyně. "Tak mi konečně voláte," řekl. "Ano, a není to moc dobré. Musíme vás zachránit," odpověděl Pierre. "Jak to myslíte?" "Tahle dimenze jde do kytek. Všechno, co nezachráníme, zanikne!" "Jak to můžete vědět?" Pierre vše krátce vysvětlil. Zmatený, rozzuřený a rozesmutnělý Ngoy jen řekl: "Počítejte se mnou." Vyšel ven z jeskyně a znovu pohlédl na všechny své poddané. Kdyby je tak mohl zachránit! Kdyby je jen mohl provést portálem! Ale počkat, on to přece může udělat! Když Ngoyové pomohli Pierrově týmu Lovců kryptidů osvobodit Wendiga, přiletěla celá skvadra Ngoyů. A to odsud, z této dimenze. Nefungovalo to tak, že by jejich mysl zanikla při průchodu portálem jen proto, že v té druhé dimenzi Ngoyové neexistují. A to proto, že Ngoyové rychle vyvinuli speciální zařízení, jež jim umožnilo zachovat si svou tělesnou formu i obsah své mysli ve svém mozku. Zařízení sestávalo z čipu, který na sebe připnuli. Čipů měli sice jen třicet, alespoň by se však dalo zachr
ánit třicet Ngoyů! A to by něco znamenalo!

V létajícím boxu se pak Ngoy vydal na let do Jižní Ameriky. Do hodiny stanul na vrcholku Kurupiry. Začal se procházet temným lesem. Netrvalo dlouho a uviděl prvního neodinosaura. Byl to ten malý hrabavý ornitopod, kterého se kdysi Pierre pokusil chytit a skončil s kousancem v ruce. Ngoy se na něj líbezně zadíval, jako na svačinku. Náhle ucítil Ngoy kopnutí. Jeho slizké tělo se celé rozevřelo a proletěla jím lesní dívka Curupira, ochránkyně všech obyvatel stolové hory i jejího okolí. Nerozuměla, proč se jí skoro nepodařilo podivnému tvorovi ublížit. Ale beze strachu se na něj opět vrhla. Vrhla po jeho hlavě oštěp. Proletěl Ngoyovou hlavou, aniž by mu ublížil, a otvor v hlavě se mu zase zacelil. "Curupiro, dost!" zařval Ngoy. Lesní dívka se zastavila. "Mluvíš lidskou řečí," řekla. "Musím tě odsud odvést. Tento svět zaniká. Tví přátelé tě chtějí zachránit, a já jim pomáhám. Odletíš teď se mnou a já tě jim předám," řekl Ngoy. Curupira se zatvářila zmateně. "Nikam nepůjdu. Mé místo je tady, s mými svěřenci," odpověděla. "Pak vezmi pár z nich. Poslyš, tvůj přítel Pierre Leroy má plán. Chce tě přivést do svého původního světa. Je to risk, ale pokud v tom světě existuje tvá dvojnice, tvá mysl se přenese do jejího mozku, a to samé se stane s myslí tvých mazlíčků,," pokračoval Ngoy. Curupira tomu moc nerozuměla. Ale pochopila, že asi jde o něco vážného. A když uslyšela jméno Pierre, uvěřila. Zavolala svého kompsognáta Lila, který usedl na její rameno, a sedla si do létacího boxu za Ngoyem.

V poledne téhož dne Lovci kryptidů dosáhli lavenhamského lesa. Prošli lesem až k portálu. Bylo jim však jasné, že probojovat se na druhou stranu nebude snadné. Opět zde byly desítky Číňanů v černém. Zhou Len se vrátil. Dokonce stál před samotným portálem a hovořil o něm s jedním ze svých lidí. A Lovci kryptidů neměli prostředky k tomu, aby je zneškodnili. Tedy dokud nepřiletí Ngoy s Curupirou. Ngoy by totiž mohl na něco přijít. Vzhledem k tomu, že je nezranitelný a nezničitelný, mohl by Zhou Lena a jeho lidi jednoduše porazit a přitom by mu jediná kulka nezpůsobila škrábnutí... V dalekých koutech paralelního vesmíru mezitím docházelo k výbuchům, smršťování těles, "vypařování" všeho. Na Zemi mizely kontinenty... Akihiko se pokoušel dovolat se svým rodičům. Nešlo to. Možná, že Japonsko už neexistuje... Sen se hroutí...

Podaří se týmu uniknout z paralelní dimenze předtím, než zanikne? Co se stane se Sabine, která již v původní dimenzi zemřela? Zahyne i zde, v paralelní dimenzi, a bude to tedy její konec? Pokračování příště...

Obrázek týdne 4. 1. 2019

Obrázky týdne se zase vrací... Správce dinosauřího parku se na tomto blogu jistě v budoucnu objeví, ale hned tak to nebude... Každopádně, je na čase vrátit se zpět v čase, alespoň prostřednictvím tohoto nádherného obrázku...

Popisek k obrázku: Hladový tyrannosaurid Albertosaurus se toulá vyprahlou krajinou na jihu dnešní kanadské provincie Alberta. Náhle mu nad hlavou proletěl velký ptakoještěr Pteranodon. Řvoucí Albertosaurus, který hladoví již několik dlouhých dnů a dosud nenašel nic k snědku, nepředstavuje pro velkého létajícího plaza žádné nebezpečí. Pteranodon je i tak reakcí masožravého dinosaura trochu vyděšen...

Všimněte si, že ptakoještěr má v tlamě zuby; Pteranodon je však postrádal. Přesto myslím, že je to hezký obrázek...

Erketu

Erketu byl sauropodní dinosaurus z kladu Macronaria, který žil v období spodní Křídy (přibližně před 100 až 80 miliony let) na území dnešního Mongolska. Jeho jméno znamená v mongolštině "mocné božstvo". Byl popsán teprve v roce 2006. Bohužel nebylo nalezeno dost kostí, podle nichž by se dalo určit, jak velký Erketu byl. Podle některých zdrojů však mohl dosahovat délky i 30 metrů, případně třeba o deset metrů méně. Podobně jako jiný východoasijský sauropod, jurský Mamenchisaurus, byl i Erketu vybaven nesmírně dlouhým krkem. Byl dvakrát delší než tělo. Někdy se tvrdí, že Mamenchisaurus měl v poměru k délce těla úplně nejdelší krk ze všech sauropodů, to ale nemusí být pravda, poněvadž rekordmanem zde může být Erketu... Sauropod nosil svůj krk vodorovně nebo "takřka šikmo". Mezi obratly probíhaly šlachy a vazy napojené na svaly, jež pomáhaly zvířeti krk zvedat. Většina těchto svalů se nacházela na plecích. Erketu se pravděpodobně živil spásáním nízké i vysoké vegetace. Je znám jediný druh rodu Erketu: E. ellisoni. Byl pojmenován na počest Micka Ellisona, paleoartisty z Amerického přírodovědného muzea v New Yorku.

Popisek tohoto rodu naleznete třeba v knížce "Obrazová encyklopedie - Dinosauři" od Michaela K. Brett-Surmana.

Příště Alwalkeria!

Původ medvěda ledního

Včera večer jsem si jen tak pročítal knížky o zvířatech, včetně těch od Nigela Marvena a Steva Backshalla. Nějak jsem se opět dostal ke čtení o jednom z mých nejoblíbenějších savců, medvědu ledním. O jeho původu a vývoji jsem četl už mnohokrát, a také proto jsem se rozhodl, že na toto téma napíši článek...

Medvěd lední, latinsky Ursus maritimus, je největším suchozemským masožravým savcem na Zemi. Když se velký samec polárního medvěda postaví na zadní, může dosáhnout výšky přes 3 metry. Hmotnost takového samce se může pohybovat v rozmezí 350 až 700 kilogramů, samice dosahují poloviční hmotnosti. Někteří medvědi hnědí z aljašského ostrova Kodiak sice bývají stejně velcí jako medvěd lední, ale přesto je právě polární medvěd největším druhem medvěda. Tento symbol Arktidy, který je v současnosti klasifikován jako zranitelný, se vyvinul teprve nedávno. Kde však hledat původ medvěda ledního? Zdá se, že medvěd lední se vyvinul z medvěda hnědého. To není příliš překvapivé, protože v zajetí se oba druhy vzájemně křížily a výsledkem byli hybridi, kteří byli stále plodní. Rozdíl mezi medvědem ledním a medvědem hnědým není tak velký, jak by se mohlo zdát. A navíc je medvěd lední poměrně mladým druhem; objevil se na Zemi před méně před 200 000 lety. Je pravděpodobné, že v době před 200 000 až 150 000 lety došlo k izolaci medvědů hnědých z východní Sibiře. Vliv na to mělo pleistocénní zalednění. Zvířata, která byla přírodními podmínkami hnána na sever, na území zaledněného Severního ledového oceánu, se postupem času měnila z všežravců, kterými medvědi hnědí jsou, v hyperkarnivory. Aby v tomto prostředí přežili, museli se specializovat na požírání masa. Jejich špičáky se prodloužily. Čenich se také prodloužil. Srst samozřejmě během času změnila barvu; z hnědé na krémově žlutou až bílou (dospělí medvědi lední nikdy nejsou zcela bílí, ale mláďata se rodí s bílou srstí). Nejstarší nalezenou fosilií medvěda ledního je čelistní kost, jež byla roku 2004 objevena na ostrově Prince Charles Foreland na norských Špicberkách. Je stará 130 000 až 110 000 let. V podstatě dokazuje, že zhruba před 150 000 lety se mitochondriální DNA ledního medvěda začala význačně lišit od mitochondriální DNA medvěda hnědého. Pozdější výzkum však ukázal, že medvěd lední se od medvěda hnědého oddělil možná již před 400 000 lety...

Lovci kryptidů 3: Sen se hroutí (1/5)

Po většinu třetí série existovaly dva světy: původní dimenze a paralelní dimenze. Ve druhé kapitole třetí série, Multiverse, bylo odhaleno, že se do paralelní dimenze lze dostat skrze portál nacházející se v konžském pralese. Za ním se nachází lavenhamský les v Anglii. Mysl nově příchozích do paralelní dimenze je záhadně přemístěna do těla jejich "dvojníka", který v paralelní dimenzi žije. Ve třetí kapitole, Schizma, došlo k rozdělení týmu. Jack, Pauline a Roger, kterým občas pomáhají agentka Kentová a Jackův kamarád Mike Brown, zůstali v původní dimenzi. Jejich úkolem bylo pokračovat v hledání kryptidů a ochraně naší planety před takovými, jako je kovový muž Metaller. V paralelní dimenzi se s cílem pouze hledat kryptidy, po staru jako v první sérii, vydali Pierre, Akihiko, Fahad, Kate a Ewet, kterým dělá společnost Pierrova v původní dimenzi zesnulá, ale v paralelní dimenzi stále žijící sestra Sabine... Na konci posledních dvou kapitol, Kovový muž na útěku a Za irskými skřítky, se objevila jakási neurčitá bytost, jež životy Lovců kryptidů v paralelní dimenzi sleduje. Přišel čas, aby bylo odhaleno, co je paralelní dimenze zač... Sen se hroutí.

LOVCI KRYPTIDŮ 3: SEN SE HROUTÍ, ČÁST PRVNÍ:

Kolem základny Lovců kryptidů bylo temno. Tma by se snad dala krájet. V pozdních nočních hodinách z nějakého důvodu vypadla elektřina v této části jižního Londýna. Jen málokdo si toho povšiml. Všichni hluboce spali. Po několika hodinách nepřerušeného spánku se konečně probudil malý Tatzelwurm, který spal v košíku pro kočky vedle Rogerovy postele. Začal mňoukat. Roger se těžce převalil. Očividně ho Tatzelwurmovy hlasové projevy probudily. Malý kryptid, napůl kočka, napůl červ, neustával v mňoukání a vrnění. Roger se znovu převalil. "Tiše," řekl pomalu unaveným hlasem. Malý černý přízrak skočil do jeho postele a zatlačil svou hlavičkou na Rogerovo čelo. "Nech mě," řekl naštvaným, nepříjemným hlasem Roger a Tatzelwurma odstrčil na kraj postele, až musel malý kryptid seskočit dolů. Jenže hned nato zase vyskočil za Rogerem a tentokrát ho sekl drápkem do ruky. Roger se rychle posadil a pokusil se rozsvítit lampičku. Nešlo to. Roger, zpočátku naštvaný na malého kryptida, jehož projevy považoval jen za zlobení a škádlení, začal přemýšlet. Jistě musela vypadnout elektřina, a když vypadla elektřina, byly oslabeny ochranné systémy základny! Malý Tatzelwurm byl vybaven sluchem mnohem lepším než jakákoliv lidská bytost. Určitě něco zaslechl! Roger vyšel ze svého pokoje pouze v tričku a šortkách, a bosý. Měl v ruce svou laserovou pistoli a svítil si diodovou baterkou. Pomalu sestoupil po schodech do přízemí. Vešel do hlavní místnosti. "Hm... Nic tu není," zašeptal si pro sebe ještě stále trochu znaveným hlasem. Jelikož nechal dveře do svého pokoje mírně pootevřené, vyklouzl Tatzelwurm z jeho pokoje a jako divý uháněl do přízemí. Zastavil se před hlavní místností. "Zpátky do mého pokoje, uličníku. Už ať tě tu nevidím! Ještě rozcupuješ koberec!" zasyčel Roger. Tatzelwurm na něj pohlédl svýma svítivýma očima ve snaze něco Rogerovi říci, ale neměl talent používat lidský jazyk. Aby Rogerovi naznačil to, co mu chtěl říci, začal uhánět k vedlejší místnosti. Roger si moc dobře uvědomoval, že to znamená něco moc důležitého. Dohnal Tatzelwurma. Otevřel dveře, u kterých jeho mazlík stál. Ocitl se ve skladu dokumentů, fotografií kryptidů a videozáznamů. Světlo jeho baterky pronikalo mezi krabicemi. Ale ať Roger zkoumal temnou místnost, jak mohl, nic zde neviděl. Pak se ale pootevřenými dveřmi dovnitř prosoukal malý Tatzelwurm a začal vydávat výhružné, agresivní hrdelní zvuky. Přitom hleděl na strop. Roger naň posvítil a spatřil muže, který se na stropu držel s pomocí jakýchsi hřebíků, které do něj zabodl. "Hej!!!" zařval Roger a vztáhl na muže pistoli. Nestačil však vystřelit. Muž seskočil a kopl ho do ruky. Pokusil se o útěk z místnosti, jenže Tatzelwurm mu skočil na hřbet a zakousl se do jeho tlusté černé bundy. Roger se rychle vzpamatoval z rány, kterou dostal, a chytil vetřelce zezadu za krk. Přimáčkl ho obličejem ke zdi. Vetřelec se však chytil jeho ramene, vyskočil, a div Rogerovi nezlomil vaz, když se jediným výskokem dostal z jeho sevření. Odhodil Tatzelwurma, stále se držícího bundy a počal s útěkem. V chodbě ovšem dostal ránu laserem nejnižšího stupně, a to přímo do kříže. Zůstal ležet na zemi. Roger k němu přiběhl a osvítil jeho tvář. Vetřelec měl černou masku s jednoduchým symbolem na čele. "Black Spier!!!" vyhrkl Roger. "Taky vás rád vidím," odpověděl vetřelec. "Mysleli jsme, že jste umřel v Temži*," řekl Roger. "Já nikdy neumírám," odpověděl se smíchem Black Spier a kopl Rogera kolenem do zubů. Vyběhl ven ze základny a sedl si na motorku zaparkovanou jen kousek od budovy. Pohotový Roger vletěl jako blesk do garáže a také sedl na motorku. Brzy Black Spiera dohnal. Jakmile byl na dostřel, zmáčkl spoušť laserové pistole a hra skončila. Black Spier zůstal ležet na silnici vedle spálené motorky...

Dalšího dne navštívili Roger a Jack nočního vetřelce na policejní stanici. "Byl to on, kdo vypojil elektřinu v celé části města. Šikovný chlápek. Asi víte, že je Američan. Škoda, že nedělá pro FBI, CIA nebo tak něco," řekl jim seržant a pak je s ním nechal samotné v malé šedé místnosti. Black Spier seděl na židli, samozřejmě odmaskován, a se spoutanýma rukama. "Když vás vidím, vzpomínám si na naše poslední setkání tady v Londýně. Shodil jsem vás z pořádné výšky, když jsme spolu letěli. S pomocí mého jetpacku. Kdy to bylo? V červnu?" promluvil Jack. Black Spier se zlostně zasmál: "Byla to pecka, spadnout do vody z té výšky, ale přežil jsem. A najít práci v Británii nebylo těžký." "Proč jste se vloupal do naší základny? Co jste chtěl?" zeptal se Roger. "Když vám to řeknu, nic nezkazím. Balík, který jsem měl za tenhle čin dostat, mi už stejně nepřijde. A navíc nejsem svému zaměstnavateli příliš věrný, to uznávám," řekl Black Spier. Jack a Roger se na sebe s úsměvem podívali. "Ale ale," řekl Roger s trochou ironie v hlase. "Stephen Barry, určitě ho znáte, takovej ten ošklivej chlap s nepěknou jizvou po drápech na ksichtu, mě sem poslal. Měl jsem mu obstarat informace o tom portálu v Kongu," vysvětloval Black Spier. "Stephen Barry je na svobodě?! Jakto?! V prosinci jsme ho přece dopadli a předali spravedlnosti," rozčilil se Jack. "No, víte jak to chodí se spravedlností a velkými padouchy. Zavřete je a oni se stejně vždycky vrátí. Dáte někoho do vězení, pronikne tam pár expertů, vybijou všechny poldy, a osvobodí padoucha," usmíval se Black Spier. "Jenže ty informace jsi Barrymu nepřeposlal," řekl Roger. "Jo, přeposlal. Vofotil jsem je a poslal mu je na e-mail. A mimochodem, všechny dokumenty máte ve skladu krásně přehledně uspořádány. Najít to nebylo těžký," řekl Black Spier. Jack měl pocit, že mu bude muset dát ránu pěstí, ale ovládl se. Po tomto rozhovoru okamžitě uvědomil agentku Kentovou, která vyslala k portálu do Konga skupinu pětačtyřiceti vojáků, jimž velila.

Bylo pozdě. Barry a jeho lidé čekali před portálem už v době, kdy jim byly odeslány informace o něm a o málo poznaných zákonech paralelní dimenze. Jakmile o paralelní dimenzi věděli přinejmenším tolik, co Lovci kryptidů, prošel Barry a jeho tři lidé sk
rze portál. Probrali se každý jinde, ale se svou myslí z původní dimenze. Získali na půdě Spojených států letoun a přeletěli do Nikaragui. Čekali, že právě tam najdou Deylina Nieta, jenž zůstal v paralelní dimenzi uvězněn jako bezdomovec na předměstí Granady. S pomocí místních orgánů jej nalezli, přeletěli do lavenhamského lesa, a prošli portálem nazpět do původní dimenze. To zrovna v době, kdy se američtí vojáci střetli s Barryho lidmi. V okolí portálu nastala další krvavá přestřelka, rozhodně ne první v posledních měsících. Barry, jeho tři blízcí spolupracovníci a osvobozený Nieto pak opět zamířili do Spojených států. Vojáci agentky Kentové byli z velké části pokořeni. Agentka samotná se musela skrýt v hloubi pralesa. V pozdních odpoledních hodinách tam narazila na dvě Crocotty. Zbytek dne pak strávila na větvi vysokého pralesní velikána, a dvě zlé Crocotty na ni zezdola štěkaly, čekajíce, až jejich oběť sleze. Vzdali to až poté, co zvířata postříleli přeživší vojáci a pomohli agentce dolů... Mise dopadla katastrofálně.

Zatímco se v původní dimenzi opět dávali dohromady staří nepřátelé Lovců kryptidů, užíval si druhý tým v paralelní dimenzi studium videozáznamů, které pořídil na své nedávné výpravě na východ Anglie. S pomocí fotopastí se jim podařilo získat úchvatné fotografie kryptida zvaného Black Shuck. S tímto psu podobným ďábelským tvorem se již někteří z nich seznámili v původní dimenzi, Pierre a Kate si dokonce vzpomněli, jak byl jeden z nich přímo před jejich zraky zastřelen již nežijícím zabijákem kryptidů Gregorym Martinem**. "Nádherné fotky," pochvaloval si to Pierre. "Nádherné fotky, úchvatné záběry... Musíš všechno takhle komentovat, Pierre? Furt samý 'úžas', 'krása'... Ty mě fakt štveš!" naštvala se zničehonic Sabine. "Ale no tak, ségro, člověk musí něco ocenit," odpověděl na to Pierre. "Pche... Všechno je 'podivuhodné' a 'obdivuhodné', 'úžasné' a 'překvapivé', 'fascinující'... Štvete mě všichni. Mluvte normálně. Chovejte se normálně," pokračovala Sabine. "Tak hele, dámo, přestaňte se nafrňovat, nebo vám jednu fláknu do ksichtu!" naštval se Akihiko. "Akihiko, je to moje sestra! Takže toho laskavě nech!!!" vykřikl Pierre. "Nějak moc ji bráníš. Sabine nás všechny jen kritizuje. Nedá se s ní pracovat," vložil se do diskuse Fahad. "Možná nakonec nebylo tak špatně, že ji Sam Weber zastřelil," ozvalo se. "Co?!" vykřikl Pierre. Otočil se na Sabine. To ona takto promluvila. "Seš normální, ségro?!" vyděsil se Pierre. "Cože? Já že nejsem normální? Já jenom říkám, že se moc vyžíváte v těchhle pitomých přídavných jménech!" odpověděla uraženě Sabine. "Ne, to cos řekla. O Weberovi. O tvé smrti v původní dimenzi," mluvil dále Pierre. "Nic takového jsem neřekla," zněla její odpověď. "Fakt nic takového neřekla," odpověděli všichni. Pak se sebrali a odešli z místnosti. Pierre zde zůstal sám. Seděl na židli a přemýšlel o tom, co slyšel. Slyšel to jen on. A nikdo jiný. Sabine řekla něco, co nikdo jiný neslyšel! Vždyť to bylo bláznivé. Takhle ani nemluví. Ona pořád jen ostatní kritizuje, má tvrdé sarkastické poznámky... Ale takhle by o sobě nikdy nemluvila. A navíc ve třetí osobě. A přesto to řekla ona. Nebo ne?

Najednou Pierre ucítil bodavou bolest v hlavě. Měl pocit, jako by mu lebeční kosti od sebe odštípávala neviditelná dýka. Když pronikla do jeho mozku, začalo to pálit. Pierre měl mžitky před očima. Křičel, ale nikdo ho neslyšel. Nikdo mu nedokázal pomoci. Náhle vše skončilo. Pierre otevřel oči. Všude kolem něj byly hvězdy. Bylo tu chladno. Levitoval ve vzduchoprázdnu. "Co?!" zařval nevěřícně. Pod nohama měl planetu Zemi. Byl ve vesmíru. Ale jistě ne doopravdy. Dalo se tu dýchat. Byla to nějaká iluze. Ano, nejspíš byl pořád v poradní místnosti v základně Lovců kryptidů, ale jeho mozek vnímal něco úplně jiného. Z dálky na něj mávala obrovská fialová ruka. Blížila se. Pak se objevila i obrovská hlava. Byl to snad člověk? Či něco jiného? Hlava tvaru vejce s bílýma očima bez zorničky. "Pierre Leroy," ozvalo se z neotevírajících se úst té bytosti. "Co má tohle znamenat?! Co jste zač?! Co je to se mnou?!" křičel Pierre. "Bude pro tebe snazší, když mi budeš říkat The Father. Abys to pochopil, jsem entita, která vytvořila tuto paralelní dimenzi. Jen pro tebe, Pierre. Jen pro tebe a tvé přátele. Celá paralelní dimenze sestává z vašich snů... Toužils po žijící Sabine. Je zde. Akihiko Yukimura chtěl rodiče a bratry, které mu zabili. Má je zde. Fahad Ghazalli chtěl, aby na světě nebyla šikana menšin. Takový je tento svět. Chtěli jste jen hledat kryptidy, nic jiného. A v tomto světě tak činíte... Je to ideální svět," vysvětlila vše rychle ta fialová bytost. "The Father... Tvůrce paralelní dimenze... Co... Takže... Tohle je..." koktal Pierre. "Je to skutečnost, kterou jsem vytvořil pro vás. Dlouho jsem vás sledoval. A chtěl jsem s vámi experimentovat," promluvila opět ta entita. "Takže je to trik? Není to skutečné?! Nebo co?! Nechápu to!!!" řval Pierre. "Je to skutečné. Paralelní dimenze existuje," odpověděl The Father. Pierre zpozoroval, že teprve teď se začínají pohybovat jeho rty. "Ale už nebude. Je konec, Pierre. Konec mého experimentu," řekl The Father. Pierre měl pocit, že padá. Když otevřel oči, ležel na podlaze v poradní místnosti. "Pierre, jak dlouho si budeš měnit slipy? Jedeme!!!" zlobila se Sabine, bušící na dveře. "Už jdu, sestričko, už jdu," odpověděl udýchaný Pierre. V chodbě byla zapnutá televize. "To musíš vidět, Pierre! Celá Čína a Sibiř zmizely. Není tam nic. Prázdnota! Astronomové hlásí, že mizí hvězdy z oblohy. Vesmír zaniká! Tenhle svět zaniká!!!" komentoval to Akihiko. "To snad ne!" řekl nevěřícně Pierre. Začaly mu téci slzy...

* - Black Spier byl shozen Jackem Owenem do Temže ve 12. kapitole 2. série "Vězni války"

** - Lovci kryptidů 2: Trofeje - Gregory Martin legálně zabil Black Shucka, aby si ho vycpal

Je toto začátek konce? Co ta entita zvaná The Father udělá s Pierrem a jeho přáteli? Zanikne nakonec paralelní dimenze, která, jak již víme, byla touto entitou vytvořena jen jako experiment? Pokračování příště...