Když Lovci kryptidů v září objevili portál do paralelní dimenze, předpokládali, že by jím z jiného světa do toho našeho mohla procházet ona záhadná zvířata, jež zkoumají. Po celé měsíce byl důvod, proč paralelní dimenze existuje, zcela neznámý. Až nyní se Pierrovi a ostatním zjevila tajemná, velice mocná entita, která si říká The Father, a odhalila, že paralelní dimenzi vytvořila jen proto, aby je testovala. Přitom ji vytvořila z jejich snů - díky tomu se zde Pierre opět setkal s jinak již dávno zemřelou Sabine, Akihiko se svými rodiči a Fahadovi se splnil nesobecký sen o rovnosti menšin na celé planetě... Lovci kryptidů z paralelní dimenze již dosáhli portálu v lavenhamském lese v Anglii. Claude Ngoy pozabíjel Zhou Lenovy lidi, Zhou Len samotný je nyní ponechán napospas zuřivým Sabine a Akihikovi. Curupira má také projít portálem, přežije však? Jaký osud čeká Sabine? Podaří se ji tentokrát zachránit? A s čím se setkají Lovci kryptidů, kteří na druhé straně portálu, v konžském deštném pralese, sledují jeho zánik? Co navíc čeká jejich nepřítele Deylina Nieta, který se skrývá v Barryho podzemní základně v Novém Mexiku?
LOVCI KRYPTIDŮ 3: SEN SE HROUTÍ, ČÁST ČTVRTÁ:
Před vchodem do takřka rozpadlé budovy, která vyčnívala z rovné písečné plochy v Novém Mexiku, stáli dva vojáci. Mlčky se rozhlíželi po krajině. Nemluvili spolu, jen plnili svou práci. Byli připraveni chránit vchod do Barryho základny. V budově nikdo nebyl. Ovšem pod ní, to už byl odlišný příběh. Z budovy do podzemní základny vedlo několik výtahů. Navíc se pár stovek metrů odsud nacházel ještě větší vchod do podzemní základny. Stephen Barry seděl u stolu ve své velké pracovně. Nohy měl na stole a seděl shrbený na židli. Prohlížel si fotografie portálu. V hlavě se mu rodila nějaká myšlenka. Už v té paralelní dimenzi byl. Proč jí tedy nevyužít? Co kdyby ji nějak ovládl? Jenže jak? Ten portál je tvořen jakousi nepopsatelnou silou. A o tom, co jej ve skutečnosti tvoří a proč paralelní dimenze existuje, Barry samotný vůbec nevěděl... Obě hlídky náhle něco spatřily. Cosi se zalesklo v dáli pouště. "Co to sakra...?" řekl pomalu první z vojáků, zapocený zápaďan s rudým plnovousem. "Hele, hele! Vono... Vono se to blíží! Něco sem běží!" reagoval ten druhý, skoro dvoumetrový svalouš s výraznými vrásky na čele a plstěným kloboukem na hlavě. Opravdu sem někdo přibíhal. Podle toho, jak se leskl, šlo usoudit, že to je jen a pouze Metaller. "Von... Von nás našel!" vykřikl ten vrásčitý voják. "Sakra! To není možný!" odpověděl pomalu rudovous. Muž s vrásky popadl vysílačku a okamžitě uvědomil vojáky v podzemní základně o blížícím se nebezpečí. Hned byl spuštěn alarm. Deylin Nieto byl vyrušen ze svého neklidného spánku. Houkání, rozléhající se nahlas po celé základně, ho tak vyděsilo, že spadl z postele. Hystericky na ni zase vyskočil a dětsky si přikryl obličej polštářem. Jeho nejhorší noční můra se stávala skutečností. Jeho výtvor si pro něj přišel... Rudovous a muž s vrásky neměli šanci. Metaller je probodal svými ostřími, pronikl do budovy, prosekal se do výtahu a sjel do nejnižšího patra. Dvanáctičlenou skupinu vojáků pozabíjel během méně než minuty. Prosekal se do jedné z laboratoří, zabil všechny vědce, kteří zde na něčem pracovali, a jednoho z jejich asistentů přitiskl ke zdi a donutil ho prozradit mu, kde se nachází Nieto. V těchto chvílích vyrazil Barry zamčené dveře od Nietova pokoje. Nieto, celý vyděšený, brečel jako malé děcko. "Vzmužte se, vy jedna padavko! Padáme odsud, dokud můžeme!!!" řval na něj Barry. Musel ho zvednout ze země, a pak malého muže s podivným knírkem táhl za sebou, zatímco si Nieto utíral slzy. Nasedli do letounu, nechali otevřít největší vchod do podzemní základny, totiž obrovský otvor v zemi, kterým mohla prolétávat letadla či vrtulníky, a zmizeli odsud. Metaller stačil zabít celkově asi dvacet lidí. Zbytek základny byl evakuován, letounů zde bylo dost. Naštvaný Metaller byl pokořen. S naštváním opustil základnu a vydal se na cestu pouští ke svému letounu, který se však nacházel kilometry odsud... V jeho hlavě byly jen samé zlé myšlenky, jeho inteligentní mysl byla začerněna pomstou. Ta jí jako inkoust prostupovala a činila Metallera sadističtějším než kdy předtím. Vše, co chtěl, bylo zabít svého "otce". Když usedal do letounu, poprvé v životě se mu pomstychtivostí začaly třást ruce. Nevěděl to, ale to, co se mu právě dělo, z něj dělalo člověka stejně nedokonalého, jako byl jeho stvořitel...
Hodiny ubíhaly. Američtí vojáci se potili v horku konžského pralesa. Jack si utíral obličej, zalitý potem. Pauline právě dopila třetí litrovku vody. Zdálo se, že v blízkosti portálu je ještě větší horko než ve zbytku pralesa. K Lovcům kryptidů, sedícím na balvanech jen asi patnáct metrů od portálu, přišla agentka Kentová. "Teď jsem mluvila s jedním naším expertem... Měřením se pokoušel zjistit, proč se portál zmenšuje... Ale nedospěl k žádnému závěru. Jakékoliv chování, můžu-li to tak nazvat, toho portálu je nelogické. Jakékoliv znalosti fyziky jsou zde k ničemu," řekla. Jack jen zakroutil hlavou. "Bude příliš riskantní, když portálem prolezeme? Musíme sem přece dostat naše přátele, nemůžeme je tam nechat..." řekl Roger a stoupl si. "Opravdu to chcete zkusit?" zeptala se agentka trochu vystrašeně. "Asi nám nezbude nic jiného," odpověděla Pauline, položila prázdnou petláhev na balvan a přistoupila k portálu. Pořádně si ho prohlížela. "Agentko, tam na druhé straně jsou naši spolupracovníci. Pokud průchod do druhé dimenze zaniká, raději si je odtamtud vyvedeme. Chápete to, ne?" řekl mezitím agentce Jack. "Proboha živého! Co to je?!" zvolala náhle Pauline. Měla pocit, že v portálu něco zahlédla. "Co je?! Cos viděla?!" ptal se Jack. Pauline se musela chytnout jeho ramena. Měla pocit, že omdlí. "Něco velkého... Nepopsatelně velkého... V tom portálu se objevil obrys něčeho... Gigantického. Většího, než je portál sám... Udělalo se mi z toho špatně," říkala pomalu Pauline. "Už je to tady! Z toho horka se zbláznila!" zasmál se Roger. "Pojď pryč, Pauline. A ne, Rogere, něco tam opravdu bylo. Cítím v blízkosti toho portálu přítomnost něčeho podivně velkého. Taky se mu to nelíbí," odpověděl Jack a odváděl Pauline co nejdál od portálu. "Tak co u všech zatracených kryptidů uděláme?" zeptal se Roger, přibíhající k nim. Na odpověď nebyl čas. "Podívejte se na to!!!" zařval jeden z vojáků. Z pralesa zničehonic přiletěl starý známý, Kongamato. Přežívající pterosaurus. Následovalo jej celé hejno. "Co tady dělají?!" vyhrkl Jack a vytáhl svou laserovou pistoli. "Cokoliv, ale neútočí na nás," odpověděla malátná Pauline. Hejno Kongamatů začalo kroužit kolem portálu. "Určitě je sem láká ta energie! Ale proč?!" vyslovil Roger dobrou hypotézu. Jack jen pokýval hlavou a stále nedůvěřivě mířil na některé z Kongamatů. Hejno ptero-kryptidů začalo vytvářet skutečnou podívanou. "Z pralesa přilétají další a další! Propána, chovají se jako milionová hejna vlaštovek na obloze! Jenže oni takhle vytvářejí obrazce kolem našeho portálu..." komentoval to Roger. Důvod, proč tak činili, byl neznámý.
Portál se choval podivně i v paralelní dimenzi. Vydával hlasité syčivé a tikavé zvuky, pravidelně se opakující ve vteřinových intervalech. Po chvíli z nich všem třeštilo v hlavě. "Ngoy se pořád nevrací... Tohle nemá cenu. Máme Curupiru, nebudeme na něj čekat! Projdeme portálem!" navrhl Fahad. Pierre se smutně podíval na Sabine, která stála kousek od něj. Nehleděla si však Pierra. Sledovala spoutaného Zhou Lena, který měl u nosu zaschlou krev. To proto, že mu s Akihikem pořádně dala. "Sabine," řekl jemně Pierre a dotkl se jejího ramene, "asi je už čas." Sabine na něj vrhla naštvaný pohled. "Nech mě ještě předtím udělat jednu věc," řekla drsně. Vytáhla pistoli a přiložila ji Zhou Lenovi k hlavě. "Opravdu je to nutné, Sabine? Zhou Len se vypaří stejně jako zbytek tohoto vesmíru. Nemusíš ho zabíjet," řekl Pierre. "Jenže já chci, brácho," odpověděla Sabine. "Na opačné straně portálu bych byla, kdyby nebylo tebe, ty hnusnej, odpornej blbče!" zařvala na Zhou Lena. "A ty jsi, doufám, zabil toho odporného Sama Webera, který mě tam zastřelil," řekla Pierrovi. On jen pokýval hlavou. V posledních měsících na Webera vůbec nepomýšlel. Jediná vzpomínka na něj však začala Pierrovi začerňovat mysl. Zatím však ne tak jako před mnoha a mnoha měsíci... Sabine zmáčkla spoušť. Kate, Ewet a Curupira se na to nemohli dívat. Pierre přihlížel, ale hned, jak uviděl, co se Zhou Lenovou hlavou kulka udělala, odvrátil zrak. Fahad byl na takové věci zvyklý, ale ohrnoval nad Sabininým činem nos. Akihiko byl na Zhou Lena naštván, ale cítil, že zabití nepřítele není pomstou, ke které by se kdy v životě snížil... "Velmi zajímavé, velmi zajímavé!" ozval se mocný hlas. Byl to The Father, mluvící k nim z neznáma. "Proč jsi tohle udělal?!" zařval Pierre a padl na kolena, načež vyrval Sabine z ruky pistoli a začal mířit do korun stromů. Tam asi očekával zjevení entity. "Pierre, nebuď naštvaný ani smutný. Je to jen experiment, nerozumíš tomu? Testuji vás a vy se chováte velmi zajímavě. Já vaše chování studuji, ale nijak ho nezneužívám," odpovídal The Father. Náhle se jeho obrovská fialová hlava s očima bez víček zjevila přímo před portálem. Fialová záře jeho nehmotné hlavy byla tak silná, že prostupovala i portálem na druhou stranu, kde ostatní Lovce kryptidů a agentku Kentovou pořádně znepokojila. Jeho hlas byl tak mocný, že portálem prostupoval i do původní dimenze... "Zneužil jsi nás!!! Nás všechny, ty jeden odporný bastarde!!!" zařval Pierre a vystřelil. Kulka se zastavila před The Fatherovou hlavou a přestala rotovat. "I kdybys mne trefil, nic by se nestalo," odpověděl The Father, "jsem totiž, jak to říkáte, nehmotný." Pak kulka padla na zem. "Máte šanci se zachránit. Ale Sabine ne..." odpověděl The Father a zmizel.
Chvíli poté přiletělo do lavenhamského lesa třicet létacích kostek. Vystoupili z nich Ngoyové, vedení svým vůdcem. Pierre si utřel slzy a zapomněl na chvíli na to, co teď bylo. Postavil se a blížil se s pistolí v ruce ke Claudu Ngoyovi. "Ne, ne, ne! Tak to teda ne!!!" volal na něj. Claude Ngoy se usmíval. Třicet Ngoyů bylo vyzbrojených těžkými zbraněmi, které v posledních měsících vyrobili. Všichni si také všimli čipů, jež měly na sobě, a jež jim měly umožnit prolomit bariéru mezi dimenzemi a živé je tak přemístit do původní dimenze. "Opustil jsem většinu zástupců svého druhu. Některé z nich jsem však mohl zachránit! Nemluv mi do toho, Pierre," odpověděl Ngoy. "A co má sestra?! Kdybys jí dal jeden čip, mohl bych ji zachránit! Umístili bychom jej na ni, a ona by prošla portálem a mohla by žít!" navrhl zděšeně Pierre. "Ne, Pierre. Tvá sestra mi za to nestojí. Čím více Ngoyů mohu zachránit, tím lépe," odpověděl Claude. "Claude, ty to nechápeš... Všichni jsme sem přišli hledat štěstí. Našel jsi ho ty, našel jsem ho já... Teď můžu zachránit osobu, která je v mém srdci! A když znovu zemře, tak... já nevím co! Prosímtě, pomoz mi... Sám jsem tě informoval o tom, že tahle dimenze zaniká... Beze mne bys ani nevěděl... Tak mi prosím dej jeden čip... Jen jeden, pro Sabine, aby se zachránila!" prosil Pierre. Odhodil pistoli. Přistoupil ke Ngoyovi. "Prosím," zašeptal mu do obličeje. Ngoy se proměnil v konžského důstojníka a začal se řehtat. "Vy lidé jste tak ubozí!" zařval Pierrovi do obličeje. Pak se tón jeho hlasu změnil. Začal vzpomínat na to, co mu lidský druh kdysi v původní dimenzi provedl. "Když vybijete jeden druh, když zabijete všechny jeho zástupce před zraky toho, který ho tak miloval, tak se sami řehtáte a říkáte, že jste udělali pokrok... A když někdo zabije jednoho z vás, přičemž oba jsou zástupci vašeho druhu, brečíte..." mluvil k němu Ngoy. Pierre cítil, kam jejich rozhovor jde. Jak se opět začíná prohlubovat staré nepřátelství mezi nimi. "To říkáš jen proto, že jsi se spřátelil s Weberem?!" zařval Pierre. "Ne. Weber mohl být silný, dal jsem mu svou sílu, a on mou armádu nedokázal dovést k vítězství v té pitomé bitvě u Granady!!!" řval Ngoy. "Tak proč tohle říkáš?! Proč mi nechceš umožnit Sabine zachránit?!" odpověděl Pierre. "Jde o váš druh. Všechny vás nenávidím," odpověděl upřímně Ngoy. "Všichni nejsme takoví jako ti gauneři co vás pobili," řekl na to Pierre. "Vypadám snad, že mě to zajímá?" zeptal se Ngoy a kopl Pierra do břicha.
Sabine, rozhořčená tím, že by přece jen mohla být zachráněna, ale nepoštěstí se jí to, popadla kámen a hodila ho Ngoyovi po hlavě. Kámen samozřejmě proletěl jeho slizkou hlavou. Ngoy se pak přeměnil z konžského důstojníka zpět do své původní, ohyzdné podoby. "Je na čase nastolit tam, na druhé straně, pořádek!" řekl svým poddaným, kteří na znamení souhlasu zvedli ruce. Pak se ale něco stalo... Jeden po druhém se začali vypařovat. I s těmi čipy... Nad scénou se rýsoval The Father. Ngoy, který to celé viděl, začal vřískat. I on měl přijít o své blízké... Paralelní dimenze již zanikala. Lavenham a okolní les bylo to jediné, co z ní zbývalo. Celý paralelní vesmír už sestával jen z tohoto místa, jinak obaleného černou temnotou, která měla brzy také zaniknout...
Co se nyní přihodí? Skutečně Sabine zemře? Zachrání se Lovci kryptidů z paralelní dimenze? Podaří se zachránit Curupiru, u které není jasné, zda má v původní dimenzi dvojnici, do níž by se mohla přemístit její mysl? Pokračování příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat