Sarcolestes

Sarcolestes byl jedním z opancéřovaných dinosaurů, primitivních ankylosauridů, a žil před asi 140 miliony lety, tedy na konci geologické periody Jura. Jeho jméno znamená "zloděj masa", což však není pravda, protože thyreophoři byli jen býložraví. Popsal ho Richard Lydekker v roce 1893. Jeho špatné jméno se však stále užívá a je hodně populární. Vědci totiž ale také tvrdí, že tvor si musí zanechat své původní jméno, i když tomu v mnoha ohledech u dinosaurů tak není. Sarcolestes byl 3 m dlouhý a spásal vegetaci ve výši okolo 2 metrů. Musel vážit nejméně 2 tuny, což však znamená, že mohl vyvinout alespoň větší rychlost. V tom mu asi bránil jeho pancíř. Jméno Sarcolestes dostal živočich proto, že si nejdříve paleontologové mysleli, že šlo o prvního ankylosauridního masožravce, ale doopravdy to vážně byl býložravec. Někteří vědci ho ale považují za nomen dubium (tj.pochybné jméno živočicha, který není pevně podepřen vědecký studiem.

Popis Sarcolesta najdeme v knize "Dinosauři průvodce 270 rody". Jinak ho knihy moc nepřibližují...

Příště Malawisaurus!!!

Celebeské moře: korálový trojúhelník

Stejně jako každý týden, i tentokrát mně ohromila Zázračná planeta (opět zase však National Geographis Special), která byla vysílána v pátek na ČT 2 ve 20.00. Tentokrát přináším článek o Celebeském moři, které je velmi zvláštní a podivuhodné.

Celebeské moře je velmi podivuhodné. Žije v něm taková spousta živočichů, že si to člověk nedokáže představit. Jak ale Celebeské moře vzniklo a proč je tak podivuhodné? Stalo se tak před dvěma sty miliony let, kdy se obří superkontinent Pangaea rozdělil na Laurasii a Gondwanu. Poblíž území dnenší Malajsie vznikl tzv. korálový trojůhelník a jáma uprostřed jeho, hluboká nejméně 5-6 kilometrů. Hlubiny této propasti kde už nelze rozpoznat noc a den se pokusila prozkoumat skupina vědců. Jeden z nich, uznávaný fotograf pro společnost National Geographic využil několik svých přístrojů, které vyrobil na svých misích z asi devadesátých let. Šlo o dálkově ovládanou ponorku kterou bylo možno dno Celebeského moře prozkoumat. Dále expedice spustila přístroj, který fotograf nazval Roubkem. Roubkem později vytáhl úchvatné záběry, a zejména žraloka pacifického, který byl tentokrát nalezen tisíce kilometrů od prvního spatření. 

K tomuto úchvatnému nálezu ale došlo zjevně jen z jednoho důvodu a to kvůli době ledové. Když byl svět značně ochlazen tak samozřejmě jako při téměř všech katastrofách zbylo několik míst, které zaledněné nebyly. Právě před sto tisíci lety došlo k nezamrznutí korálového trojůhelníku a v Celebeském moři byl život izolovaný. Narozdíl od ostatních moří a oceánů, kde vymřeli živočichové, neschopní se přizbůsobit, tady všechny ryby, plži, mlži, loděnky, olihně, medůzy a dokonce i plankton dostali jedinečný dar: žít dále v teplé vodě... Přesto je však Celebeské moře neprozkoumané z více jak 80%, výprava Natinonal Geographic však slíbila, že se jednoho dne zpátky do Celebeského moře vrátí...

Zdroje: Nikdy by mně nenapadlo napsat tento článek nebýt filmu National Geographic Special: Celebes Sea. Obrrázek je z Wikimedia.org .

Dinosauři Trespasseru-Tyrannosaurus Rex

Právě začínám s novým projektovým seriálem, který je o dinosaurech ze hry Trespasser, tedy i ti, které jsme viděli v trilogii Jurský park. Později by měl přijít můj seriál (nevím, jestli vůbec bude), který by byl vystavován na síti YouTube...

TYRANNOSAURUS REX V JURSKÉM PARKU:

T-Rex se objevil ve všech třech JP filmech. V prvních dvou byl zobrazován jako největší dravec, ve třetím filmu ho přemohl mocnější a větší Spinosaurus. Vyobrazení T-Rexe v Jurském parku bylo velice dobré. Tento dinosaurus žil na obou ostrovech: Isla Nublar a Isla Sorna. V JP 3 určitě stojí za povšimnutí scéna, kdy Spinosaurus zabije Tyrannosaura...

VELIKOST TYRANNOSAURA VE HŘE TRESPASSER:

Podle stránky Trescom.org má T-Rex ve hře tyto velikostní rozměry:

Výška: 4,6-6 metrů,

Délka: 12,4 metru,

Váha: 5-7 tun.

KDE VŠUDE JEJ NAJDEME?

T-Rexe najdeme v různých levelech, a to jsou: Průmyslová džungle, Laboratoře, Město, Ascent 1 a objevuje se také v Pine Valley (Borovicové údolí). Existují tři typy: Černý (já mu říkám spíše černý), hnědooranžový a pruhovaný nazván jako Strážce chrámu.

 CO DĚLAT, KDYŽ POTKÁTE T-REXE?

Tyrannosaura si jen tak lehce nesestřelíte, můžete však používat celou řadu nástrojů, které Vám k tomu jistojistě pomůžou. Například na strážce chrámu můžete shodit sochu a podobně. Jinak je někdy také lepší se mu schovat, i když Vás může najít...

Příště se dozvíte o Brachiosaurovi ve hře!!!

Monstra pravěkých oceánů (3.část)

Toto je záverečný díl trilogie Monstra pravěkých oceánů. Nigel Marven tentokrát stále ještě čelí žraloku Megalodonovi, po té se přesouvá do Jury za Liopleurodontem a nakonec vnikne do prvního nejnebezpečnějšího moře všech dob-do Křídového oceánu.

Příště bych rád přinesl další dokumentární cyklus televize BBC, nepočítejte však, že to bude brzy...

Obrázek týdne 26.11.2010

I listopad už pomalu uběhl, příští týden už bude prosinec. Toto je poslední obrázek týdne za měsíc listopad:

Popisek k dnešnímu obrázku: Podobně jako u nás, i u Kritosaurů brzy začne nové roční období. I když bude stále stejně, stádo se dává pomalu na migraci. V jejich životě je ale nic nepoutá stále k jedné planině na které žijí. Musejí si zvyknout na migraci, která právě začala...

Tento nádherný obrázek nakreslil Raúl Martín v roce 2007. Jestli-že se Vám obrázek líbil, komentujte prosím...

Pravěká zoo-Obří obojživelníci-4.

Pokud Vám minulá část nějak unikla, najdete ji zde: Příběhy na vyprávění .

Dnes přináším další část!!!

PRAVĚKÁ ZOO-OBŘÍ OBOJŽIVELNÍCI-část 4/5:

Bylo zrovna ráno a už i teplo když jsem se vzbudil. Kolem tábora se nic nedělo, jenom ve vodě za chvíli se něco pohnulo..."Co to asi je?!" řekl jsem si. Z vody se "vyjevil" ocas obojživelníka a znovu se ponořil. "Acantostega! Viděli jsme ji včera v noci, stále tu ale jsou.". Rychle jsem se oblékl a přemýšlel, co mám dělat. Acantostedží mrskání ocasem nám mizelo čímdál více v dálce a já měl jediný nápad: člub. Měli jsme s sebou jen jeden nafukovací, ale ten doslova stačil. Rychle jsme s kameramanem nasedli do člunu a já začal pádlovat. Bohužel, nevěděli jsme, co si tentokrát prožijeme... Mezitím však v Pravěké Zoo Charlese napadlo jedno: pokud nestačí oboum tak malé výběhy vedle sebe, bude je muset dočasně spojit. To by ale znamenalo, že by se setkali dva největší krokodýlové všech dob. Přesto se přes to rozhodl. "Vytáhněte lano!" poručil Charles. Pomocníci hned začali tahat lano a plot se začal pomalu vysouvat. Sarcosuchus toho využil a rychle skočil do Deinosuchova jezírka. Deinosuchus hned vylezl a začal na břehu řvát. Charles se připravil: "Jestli se něco stane, rychle stáhněte plot!". Naštěstí si jen jezírka prozatím krokodýlové vyměnili, kdy by ale pro ně začal boj Charles nevěděl...

V pravěké Arizoně v době Devonu ořed 370 miliony lety jsme však s kameramanem jaksi nestíhali Acantostegy a blížilo se nebezpečí... Ryby se totiž vrátili. Ve vodě se mrskl obrovský ocas Dunkleostea a hned na to se vynořila jeho obrovská hlava. Nebyla o moc dál než my takže jsem musel zabrat. V té chvíli se ale ve vodě objevila Hyneria a s Dunkleosteem si šli vzájemně po krku. Teď jsme byli mezi dvěma největšími predátory Devonu a dokonce i poloviny prvohor. Hyneria byla rychlejší a sunula se k člunu. Ale Dunkleosteus se potopil a nebyl vidět. Až o něco dál za Hynerií a za námi se objevil. Měli jsme právě štěstí, byli jsme už na mělčině. Dunkleosteus se vrátil a zatím se neobjevoval. V malém jezírku stojaté vody jsem uslyšel bolestivý řev. V jezírku stojaté vody byla jedna Acantostega a byla zraněná...

Co se stane se dozvíte v poslední části...

John Archon

John Archon nepatří k těm zrovna nejvýznamějším postavám z ostrova Isla-Sorna-MA-TA-NUY. Dokonce byl a v některých ohledech ještě je nenáviděn. Byl to dělník který se narodil v roce 1920 v Americe, po svém otci ale nezdělil titul plukovníka. Přiletěl na ostrov v roce 1963 a nebyl sám. Vlastně přiletěla i celá jeho skupina a na ostrově začali těžit uhlí. Právě Archon mohl za to, že znečistil řeku Nuy-Nil a tím nechal "nechtěně vyhubit" některé druhy, které už později nebyly spatřeny. Dlouho ale Archon na ostrově nepobyl. Vlastně toho ani moc nevytěžil. Když se jeho skupina vydala na průzkum, byla zabita raptory nebo většími theropody. Každopádně bylo Archonovi jedno, jestli sem tam nějaké zvíře zastřelí, znal jen jednoho živočicha z knihy o kterém věděl, že si s ním není dobro zahrávat, to byl Stegosaurus. Proto také jsou Stegosauři na ostrově hodně početní. Ovšem vraťme se k Johnu Archonovi. John Archon už se z ostrova nikdy nevrátil. Po té, kdy jeho skupina na průzkumu byla zabita, zůstalo už dělníků málo. Letadla přestala fungovat a zbytek skupiny (5 lidí a Archon, takže 6) se museli uchýlit v černém dole. Skupinu ale po té zabila skupina Austroraptorů a Archon zůstal sám. Ani on však nezemřel o moc později, jeden větší Austroraptor skočil na Archona a ten spadl kamsi do hlubin dolu...

Archon nikdy nevydal žádnou knihu a nepopsal žádného dinosaura ani jiné pravěké zvíře či rostlinu (snad kromě jmenování Stegosaura kterého znal). Jediné, co se ví o jeho poznatcích, bylo v jeho deníku jak napsal v jednom dopise svému starému otci. Deník se po dlouhou dobu hledal ale nikdy se nenašel. Jedna z teorií tvrdí, že jej Archon nesl s sebou při útěku před Austroraptorem...

Příště napíšu článek o Robertu Golgotovi který stejně jako Archon těžil na ostrově, narozdíl od něj to však byl lepší člověk...

V řece Kongo probíhá evoluce překvapivě rychleji

Ve 20.00 na ČT 2 v pátek jste mohli vidět dokument z cyklu: Zázračná planeta: přízrak řeky Kongo (doopravdy však ne britská Zázračná planeta ale americký dokument National Geographic Special). Díky tomu mně napadlo dnešní článek napsat. Už po celé desetiletí je totiž řeka Kongo jedním z nejzáhadnějších míst naší planety. Ne jenom, že už kolem ní bylo domorodci objeveno spousty kryptidů, ale vlastní jednu z největších početných domovů ryb. A právě ryby jsou těmi, kdo jsou středem rychlé evoluce. Jedna z teorií tvrdí, že je v řece Kongo rychlá evoluce kvůli dlouhým a rychlým proudům pod hladinou. Jak už některé nálezy, které vědci našli ve spolupráci s vodáky, tak jsou některé propadliny v řece hluboké až 300 metrů. Zdá se tedy, že Kongo je jedna z nejhlubších řek. Dále se táhne napříč Afrikou hodně daleko. Je tedy i jednou z nejdelších řek na světě. Udivení evoluce je ale stále větší. Už přes dlouhou dobu se zde vědci soustředí na jednoho karnivora: Binga tygří... I ta se tentokrát stala středem pozornosti...

Binga tygří je jednou z největších trofejí a to nejen pro rybáře. Pokud ji někdo uloví, vyžaduje to spoustu námahy. Ne tak obrovská, že si ji rybáři z jiné země ani nevšimnou a řeknou, že je to krokodýl či hroch (ti ale na území nežijí). Pokud však evoluce v řece Kongo opravdu takto probíhá, znamená to, že tohleto kruté a nemilosrdné zvíře by se mohlo křížením s jinými druhy vyvinout v jiný, ještě hrozivější druh. Mezi podivuhodné nálezy v řece Kongo ale také patří malé slepé rybičky, které jsou často na břeh vyzvednuty mrtvé. Žijí prý těsně na hladině kde se živí  kdejakými zbytky. K dalším nálezům tu patří hojné skupiny elektrických kaprů nebo dokonce novéhu, zatím nejmenšího objeveného druhu pstruha...

Doufám, že se Vám tento článek líbil...

Obrázky: 1.obrázek: Takto vypadala celá výprava věědců, kteří konečně něco odhalili (právě ve filmu National Geographic Special: Kongo´s fish).

2.obrázek: Binga tygří je připravena na rozporcování jako kapr na Vánoce...

První planeta nalezená mimo sluneční soustavu

Teprve nedávno objevili astronomové novou planetu, která je však narozdíl od těch, které známe, nalezená mimo sluneční soustavu. Dá se jí říkat také exoplaneta, což znamená, že obíhá kolem jiné hvězdy než Slunce. Je o trochu větší než Jupiter, tedy největší planeta sluneční soustavy. Zatím byla planeta označená jako HIP 13044b, to znamená, že patří do hvězdného proudu Helmi. Astronomové objevili planetu jen díky náhodnému úkazu přístroje spektrograf, v jižní Evropě pak ve velké observatoři planetu objevili. Pak je tu ale jeden problém: jestli že planeta není v naší sluneční soustavě, musíme si uvědomit, že vesmír byl ze začátku větší než si jen dokážeme představit...

Informace jsem zíkal díky www.web.volny.cz a obrázek je z této adresy: http://img.aktualne.centrum.cz/0/8/893m-slunecni-soustava.jpg .

Spadne už příští týden první vločka?

V poslední době, přes dobu prosince téměř vůbec nesněžilo. Ale mohlo by se to nějak změnit? Na tuto otázku jsem se dnes rozhodl napsat článek...

SPADNE TEDY PRVNÍ VLOČKA UŽ PŘÍŠTÍ TÝDEN?

Podle meteorologů by už příští týden mělo sněžit. Teploty prý klesnou na -10°C. Vypadá to však, že sníh brzy opadne a to by znamenalo, že by místo bílého sněhu opět byla na zemi jen černá voda rozježděná auty. Zcela je však jisté, že by mělo začít sněžit už vížně příští týden...

NÁZNAKY ZIMY:

Kolem 20.října správně přilétají havrani sem, kde má být zima. Teno rok však přiletěli už 15.října a to znamená jedno: že zima tentokrát může být jiná než vždy. Oni nebyli ale jediní, kdo byli náznaky zimy. Už teď pomalu klesá teplota venku. Podzim se tedy už uchyluje ke konci.

JAKÁ BY MĚLA BÝT TENTO ROK ZIMA?

Je to teprve nedávno, co ale polští meteorologové přišli s nálezem, dosud ještě snad nejistým, že Evropu by měly pohltit strašné mrazy. Měly by dosahovat kolem -20 nebo -30°C . To ale znamená, že by mrzlo a venku by nebylo pro nikoho dostupno. I když je možná nález ještě jen nepravdivý, k tomuto nálezu se už přiklonili i čeští meteorologové.

SKLENÍKOVÝ EFEKT-VYSVĚTLENÍ PŘEDEŠLÝCH ZIM:

V roce 2008 v Africe sněžilo. V Evropě byly Vánoce na blátě a spousta těchto podobných událostí. Za vinu to má jistojistě člověk. Je to nedávno, co jsem psal o tání ledovců. Člověk samozřejmě může i za skleníkový efekt, který je kolem naší planety. Možná, že to bylo mohlo být vysvětlení Vánoc na blátě u nás a mrznutí v Africe.

Tento článek Vám mohl snad něco poodhalit o zimě tohoto roku. Zdroje obrázků:

Havran: www.priroda.cz a skleníkový efekt z www.in-pocasi.cz .

Pravěk

Jak vypadala území dnešních velkoměst v dobách pravěku?

    

Pravěk (orig. eng. Prehistoric) je nový seriál televize Discovery Channel z roku asi 2008. Popisuje to, jak vypadala území dnešních amerických velkoměst v pravěku. Dinosauři i pravěcí savci jsou zde vytvořeni velice věryhodně a vypadá to, že tvůrci rekonstrukce čerpali díky seriálům Putování s... Co je však opravdová škoda? Že seriál obsahuje i scény z jiných seriálů a to je veliká škoda... Série obsahuje šest dílů: New York, Chicago, Washington D.C., Denver, Dallas a Los Angeles. Seriál je též znám pod jménem Prehistoric towns (pravěká města). Nejen však vyobrazení pravěkých zvířat uchvátilo diváky v době vydání seriálu v Anglii. Každý díl obsahuje několik scén jako z nějakých akčních filmů, například že Hadrosaurus prochází Chicagem a domy kolem něho spadzároveň poslední DVD tohoto seriálu vychází příští týden ve čtvrtek, jak dokazuje poslední obrázek...ají do země, nebo se New York ocitá vysoko na vrších před miliardou let a stane se to samé. Třetí a poslední DVD tohoto seriálu vychází příští týden ve čtvrtek, jak dokazuje poslední obrázek...

Obrázek týdne 19.11.2010

Musím Vám říci, že ty týdny už pěěkně plynou. Než se teprve nadějeme, už bude nový rok, ale i přesto si musíme ještě počkat. A to hlavně i na další obrázek týdne:

Popisek k dnešnímu obrázku: Nádherná Křídová scenerie v Montaně před 70 miliony lety. Velcí sauropodi rodu Alamosaurus spásají rostlinstvo na pokraji lesíka, s nimi tu jsou i velcí Hadrosauři. Mezi Hadrosaury se semtam zaplete nějaký Styracosaurus, a nad scenerií létají ptakoještěři rodu Pteranodon. Zdá se však, že sopka teď ohrožuje život všech přítomných živočichů...

Pokud se Vám tento obrázek líbil, komentujte, prosím...

Pravěká zoo-Obří obojživelníci-3.

Pokud Vám nějak unikla minulá část mého seriálu, je zde: Příběhy na vyprávění .

Dnes přináším další část!!!

PRAVĚKÁ ZOO-OBŘÍ OBOJŽIVELNÍCI-část 3/5:

Hyneria rozrazila vody a Hynerpeton měl jedinou naději: vplout mezi kořeny stromů zachycené ve vodě. Sotva to však udělal, Hyneria rozjela tlamou všechny tyto kořeny a tak se k němu dostala. Já mezitím vším připravoval portál. "Tohleto drama nesmí skončit jinak než dobře pro nás!" řekl jsem si. Nastavil jsem portál na nejbližší a nejnižší břeh, kam by se mohl Hynerpeton dostat. Ten vylezl celý zděšený z vody a bylo mu jedno, že právě vběhl do 21.století. Portál jsem nicméně rychle zavřel, protože s Hynerií to už taky vypadalo podobně a tu jsme převézt nemohli. "V téhleté době ničím Charlese nepřekvapíme, takže uvidí jen to, co jsme mu slíbili." řekl jsem a s Johnem jsme se rozchechtali. Asi po hodině v Pravěké Zoo konečně našel Charles vhodné místo pro život pravěkých obojživelníků a začal stavět jednoduchý dřevěný plot. "Tady jsou ta prkna cos chtěl." řekl Charlesovi jeden z jeho pomocníků. "Myslím, že výběh bude hotový dřív, než se nadějeme." řekl Charles. Na druhé straně Pravěké Zoo oproti tomu docházelo k dalším problémům. Dvoum krokodýlům, Deinosuchovi a Sarcosuchovi už nestačil ten miniaturní prostor, v němž byli, a tak Cahrles musel rychle něco vymyslet.

V pravěké Arizoně před 370 miliony let jsem se mezitím s Johnem vrátil do tábora, kde na nás čekalo překvapení. "Jsem si jistý, že teď už nám plány nic nepřekazí." řekl jsem. Počítač, který ukazoval včera večer na sezóní deště se zmýlil, a na místo toho měly být stále teploty kolem 27°C. To byla výborná zpráva. V táboře se ozval hluk. Oba jsme vyhěli a zjistili jsme, že do něho vnikly dvě Ichthyostegy, samec a samice. A zrovna takové příležitosti jsme museli využít. Sotva jsem otevřel portál, pár skrz něj prošel. "To byl nejrychlejší průchod z pravěku do 21.století, který jsme kdy zažili, že Jacku? řekl John. "Jsem si jistý že ano." přikývl jsem. Pomalu se schylovalo k večeru. Zítra to měl být náš třetí den v pravěké Arizoně. Ale v noci jsem uslyšel ve vodě hluk. Byly to Acantostegy. Konečně jsem spatřil náš cíl. Právě tento živočich má teď být naším posledním...

Příště se dozvíte, co bude s velkými krokodýly, kteří mají problémy, a Jack bude mít namále v nafukovacím člunu mezi dvěma predátory doby Devonu...

Souboj titánů-část 1.

Minulý příběh byl poněkud krátký, bohužel i tento bude takto krátký. Je rozdělen na dvě části, doufám že i tak to bude dobrý příběh...

SOUBOJ TITÁNŮ-ČÁST PRVNÍ-OBŘI Z NEBES:

V době před 75 miliony lety v Severní Americe, v Montaně, asi 150 000 let před výbuchem Elghornského pohoří, byly nížiny plné bažin s rybami zarostlé zeleným mechem. Málo se tu rozprostíraly stromy... Kolem bažin mnoho živočichů nežilo. Bylo ale zrovna jedno odpoledne když se na nebi objevily černé přízraky velké jako žirafa. Byli to Quetzalkoatlové, obrovští ptakoještěři s rozoětím křídel přes 13 metrů. Přiletěli až z Mexica a na tuto roční dobu přijeli do Montany chytat ryby. Samozřejmě, že však nebyli jediní. Jejich příchod už očekávala skupinka Orodromeů, kteří byli moc maalí na to, aby je chytali velcí predátoři. Právě oni se však stávali kořistí Quetzalkoatlů. Do nížiny náhle zaniklo světlo. Gigantický Queztalkoatlus zastínil slunce a přistál. Slunce opět zase vysvitlo, opět jeho svit však narušili další obři. Quetzalkoatlové se usídlili na zemi, a začali nepochybně chytat ryby. Vůdčí samec hejna najednou kamsi odešel. Našel si sám místo, kde mohl lovit ryby sám...

Nad ním se najednou objevili další stíny. To byli Nyctosauři, další z velkých létajících plazů. Pouze přelétli a život Queztalkoatlů šel znovu dál. Jeden Quetzalkoatlus chytil parádní rybu. Ale druhý, který takové štěstí neměl, po něm klovl velkým zobákem a hned z toho byl boj. Toho však uměli využít predátoři: pozemní Daspletosaurus. Lovec, který byl připravený na každou chvíli. Quetzalkoatlové se ale po chvíli uklidnili a jejich pozornost ujali Orodromeové. Hned se pustili do hostiny. Jeden Orodromeus už si myslel, že je z maléru venku, ale bohužel, Quetzalkoatlus jen natáhl krk, a spoklk Orodromea. Teď si však Quetzalkoatlové ničeho jiného nevšímali a Daspletosaurus přišel konečně k výhodě...

V příští a i poslední části se dozvíte, jak vše dopadlo...

Zdroje: Druhý obrázek je z www.pravekysvet.blog.cz .

Chindesaurus

Chindesaurus ("ještěr z Chinde Point") byl dalším z primitvních dinosaurů. Žil v době před 215 miliony lety v Severní Americe. Byl objeven v roce 1980 Bryanem Smallem, Long a Murray ho v roce 1985 poprvé popsali. Šlo asi o 3 metrového theropoda, ve své době však mohl být ještě stále mezi těmi většími. U Chindesaura je jedno nejisté: hornina, ve které byl nalezen, je podivuhodně spjatá stářím s jihoamerickou horninou formace Ischigualasto (viz. Herrerasaurus, Eoraptor atd.). Potom je stáří obou hornin nejisté a možná že byl Chindesaurus starší, než se domnívalo... Chindesaurus dostal USA jednu svou, dodnes známou přezdívku: "Gertie". Ta pochází z původních karikatur vývoje raného filmu. Chindesaurus je také známý tím, že je to první Herrerasaurid nalezený mimo Jižní Ameriku.

Jeho popis najdeme v knize: "Dinosauři průvodce 270 rody" od Dougala Dixona.

 Příště "Sarcolestes"!

Anurognathus

Jméno: Anurognathus,

potrava: hmyz,

velikost: rozpětí křídel 50-60 cm,

doba, ve které žil: Svrchní Jura.

Popisek:

Anurognathus dens patří k jednim z nejznámějších ptakoještěrů, i když jeho kostra měří na délku ne ani 10 cm, při tom je jeho rozpětí křídel 50-60 cm. Tento tvor patřil spíše k těm z miniaturního světa hmyzu než z velkých gigantů. Anurognathus byl zjevně pterodaktyloid. Jeho nálezy pocházejí z Německa i když, podle seriálu BBC Putování s dinosaury žil i v Severní Americe. Ostré zoubky Anurognatha mu dovolovaly stírat potravu z jejich úchytu a pravděpodobně mohl při letu dosáhnout velké rychlosti... Setkání však s pterodaktyloidy už jaksi neplatí, protože patřil k dlouhoocasým, i když měl ocas krátký.

Příště zveřejním článek o dalším ptakoještěru, žil v období Jury ale více Vám už neprozradím... 

Pravěká zoo-Obří obojživelníci-2.

Pokud Vám nějak unikla minulá část mého dokumentu najdete ji zde:Příběhy na vyprávění .

Dnes přináším další část!!!

PRAVĚKÁ ZOO-OBŘÍ OBOJŽIVELNÍCI-část 2/5:

Hned druhý den jsem se probudil hodně brzy ráno. Nikdo z filmového štábu nebyl vzhůru ba ani John. Vzal jsem si baťoh a časový portál a vydal se zpátky na to místo, kde jsem den před tím zahlédl Tiktaalika. Ten už tu k zastižení nebyl. Hledal jsem ještě chvíli v okolí, ale nikde nic nebylo. Rozhodl jsem se počkat tedy zatím na snídani. Hned po tom, v asi 9 hodin, jsem se vypravil dál k jezeru. "Podívej!" zvolal jsem. Asi dvěstě metrů ode mně byla nádrž stojaté vody do které ale ze zhora tekla voda z vodopádu. A v jezírku se koupali Tiktaalikové, na břehu se vyhřívali Hynerpetoni. Někde se ve vodě občas vynořila nějaká Ichthyostega. To byla moje šance. Připravil jsem portál těsně u vodní nádrže a do pasti se něco chytilo: jeden Tiktaalik byl okouzlen zajímavým modrým úkazem a vlezl do něho. Rychle jsem portál vypnul. V těch chvílích v Pravěké Zoo musel hlavní ošetřovatel Charles spěchat s Tiktaalikem někam do vody, aby nezemřel. Problémy s Argentinosaury mu už ustaly ale Argentinosauři se měli stále na pozoru. Zrovna když Charles nedával pozor, dostali se na cestu k pozorovacímu výběhu... V pravěké Arizoně, před 370 miliony lety jsem se zatím přišel podívat dál. "Moře! V této době tu vypadá čistě, a taky že je. Za 370 milionů let se ale možná změní ve špinavý Atlantský oceán, a toto pobřeží se zmenší a spadne do vody!" řekl jsem.

Sundal jsem si baťoh z portálem a vstoupil jsem do slané vody. "Tady sice obojživelníci nežijí, ale kvůli těmto tu jsme!" řekl jsem. Do ruky jsem chytl malou latimérii žijící ještě dnes. "Tohleto je malá příbuzná těch velikých." řekl jsem ještě. Ve vodě se něco zatřpytilo. Odhodil jsem latimérii zpět do vody a jen tak tak jsem se vyhnul vysunutí se z vody velkého monstra: Hynerie. Tato latimériina příbuzná s délkou osmi metrů mně málem spolkla. Rychle jsem vběhl mezi balvany, kam pomocí pohybu ploutví už Hyneria nemohla. "Těchto velkých ryb tu ale žije ještě více!". Sotva jsem vešel zpátky na útes, vyskočila po mně podobně velká ryba-pancířnovatý Dunkleosteus. Naštěstí mně John ze zadu chytl a vytáhl mně dál od vody. Masitý Dunkleosteus odplul do vody a nenechal o sobě ani vědět. Za to Hyneria velmi brzy-ve vodě začala honit Hynerpetona. Teď přišla má čance: mohl jsem chytit Hynerpetona...

Co se stane? Podaří se Jackovi a Johnovi chytit Hynerpetona, nebo ne? Co se filmovému štábu stane v Arizoně v době Devonu, před 370 miliony lety?

Pravěká zoo-Obří obojživelníci-1.

Pokud Vám nějak unikla minulá část mého seriálu najdete ji zde: Příběhy na vyprávění .

Dnes přináším další část!!!

PRAVĚKÁ ZOO-OBŘÍ OBOJŽIVELNÍCI-část 1/5:

Můj sen o vytvoření zoo plné pravěkých zvířat se stal skutečností. Dva malí ale rostoucí Daspletosauři, veliký Deinosuchus, mamut srstnatý nebo stádo Argentinosaurů... To v té době byla pouze část zvířat, a brzy jich mělo být ještě více. V minulé výpravě jsme putovali zpět v čase o 79 milionů let a jen tak tak jsme vyvázli z proudů bahnité vody a velikých predátorů. Dnes mně uchvátila lebka ropuchy velké. Prohlédl jsem si jí, a vzpoměl si na pravěké obojživelníky. "Toto je lebka ropuchy velké, ale ve srovnání s touto lebkou obojživelníka rodu Acantostega je velmi malá." řekl jsem. Hodlali jsme se tedy s Johnem přesunout o 370 milionů let zpět v čase... V té době se neejrůznějším druhům pravěkých obojživelníků dařilo kdesi v pravěké Arizoně. Naším cílem byly tyto druhy: Acantostega, Ichtyostega, Hynerpeton a primitivní Tiktaalik. Motorka byl jediný způsob, kterým jsme se mohli dostat přes tehdejší kamenité svahy. Bylo právě odpoledne v pravěké Arizoně a teplota stoupala kolem 30°C. Netrvalo dlouho, a spatřili jsme prvního živočicha. "Podívej, Jacku!" upozornil mně John. "To jsou Ortokóni! Myslel jsem si že už vyhynuli v Siluru. Přesto je to nádherná podívaná i na tyto malé, padesáticentimetrové ortokónky, jediné, kteří přežili...". Mezitím však v zoo musel hlavní ošetřovatel Charles čelit jednomu: Argeentinosauři začali být v malém výběhu natěsnaní a první zbořil ohradu. Po něm se za ním hrnulo stádo pětasedmdesátitunových zvířat. "Můj bože!" řekl Chrales.

Argentinosauři se roztoulali po parku a mohli zůsobit pěknou spoušť. Charles naštěstí dostal skvělý nápad: až Argentinosauři přijdou k výběhu Yangchuanosaura, utečou zpět. V to ale Charles jen doufal... Mezitím jsme my, v pravěké Arizoně v Devonu hledali veliké obojživelníky. "Sladkovodní jezera jsou v této době, tady, mnohem lepším bydlištěm pro velké obojživelníky, než slané moře. Támhle právě jeden plave. Řekl bych, že je to Tiktaalik a pomalu se blíží na souš.". Opatrně jsem v kročil do jezírka plného miniaturních Ortokónů a čekal, co bude. Tiktaalik z vedlejšího jezera přeskočil před souš dlouho ani ne dva metry a malá stojatá tůňka se v tu chvíli proměnila v krvavou lázeň. Vylezl jsem z vody, a sledoval, jak Tiktaalik loví. "Myslím, že bychom mohli použít podobnou návnadu.". Pomalu se ale chýlil večer a proto jsem šel z Johnem a filmovým štábem postavit tábor. "Tohleto místo je asi nejsušší, není tu stopa po vodě ale kamenů je tu moc. Než si lehnete, vyndejte si kameny pod stanem, jinak se v noci nevyspíte..." mřekl jsem. Den se pomalu chýlil k závěru a naše první "vodní" výprava do pravěku pomalu začínala růst...

Zda-li Jack a John přežijí v historii staré 370 milionů let se dozvíte příště...

Obrázek týdne 12.11.2010

Od autora minulého obrázku, jak už jsem říkal, dnes přinesu další krajinu. Zde je:

Popisek k obrázku: Opět Austrálie před 100 miliony lety. Laellynasaura si pochutnává na šťavnatých listech, Koolasuchus vzadu plave ve vodě a pterosauři nad jezerem loví ryby. Tento obrázek by se dal dát jako druhá část minulé krajiny...

Jestli se Vám tento obrázek líbil, komentujte...

Staurikosaurus

Staurikosaurus ("Dinosaurusm souhvězdí Jižního kříže") byl jedním z prvních dinosaurů, žil asi před 215 miliony lety na území dnešní Brazílie. Tento drobounký masožravec měl v rukávu hodně výhod: byl rychlý, malý a zároveň se mohl živit čímkoliv-mršinami či malou kořistí. Adwin H. Colbert, který kostru Staurikosaura studoval a pojmenoval ji se domníval, že nález Staurikosaura v Jižní Americe nemusí být ojedinělý, protože, podobně jako u Lystrosaura se toto zvíře našlo na více místech, tak by v budoucnu mohl být Staurikosaurus vyzvednut i z jiného místa. Staurikosaurus byl nalezen v souvrství Santa Maria v roce 1936. Někteří vědci se dokonce domnívají, že Staurikosaurus by nemusel patřit do skupiny Theropoda (plazopánví) ale mohl to být prý předek obou skupin, Ornithopoda a Theropoda. Žádné důkazy k tomu však nejsou...

Jeho popis najdeme v knize "Dinosauři průvodce 270 rody" nebo v seriálu "Armagedon-zvířecí říše".

 Příště Chindesaurus!!!

Krutá bitva-část 2.

V minulé části:

V bushi před 74 miliony lety v Mongolsku na stádo Protoceratopsů zaútočila smečka Velociraptorů. Nakonec však souboj mezi Protoceratopsem a Velociraptorem zasypala vlna písku. Ovšem na naší Saichanii už se chystalo krajní nebezpečí. Z malého lesíka vylezl obrovský příbuzný ekvivalent Tyrannosaura Rexe, Tarbpsaurus bataar.

KRUTÁ BITVA-ČÁST DRUHÁ-BRUTÁLNÍ SOUBOJ:

Tarbosurus se po potravě ani chvíli neohlížel. Stádo zbylých Protoceratopsů ho uvidělo a rozprchlo se po bushi. Za to Saichania si ho ani nepovšimla a dál se pásla na suché zeleni. Když Tarbosaurus přišel o kousek blíž, Saichania otočila hlavu dozadu a rychle mávla ocasem. Tarbosaurus udělal pát kroků vzad a v jeho očích bylo vidět, že s ničím takovým nepočítal. Chvíli ještě čekal opodál, pak už to ale nemohl vydržet a zařval strašlivým řevem. Stádo Protoceratopsů se mezitím zase sčlenilo a uteklo kamsi do dun písku. Tarbosaurus ale už neopomíjel dál čekat. Bleskurychle vyrazil, ale Saichania se před něj postavila a mávala ocasem. V bojovém postoji ze strany a mávajíc ocasem činila Saichania zastrašitelnou. Ale běžící Tarbosaurus na to nedbal a zkusil udělat smyčku kolem ocasu. Málem ale přišel o nohu, kyj o minul jen asi o půl metru. Tarbosaurus se sklonil k hlavě Saichanie a zařval. Saichania také zařvala a odradila tím Tarbosaura. Ten se pokusil o jeden krok: povalit Saichanii na záda. Kamsi zmizel, a když se zase Saichania pásla, vyrazil vpřed, nepustil ocas a povalil ji na záda. Začal vítězně řvát a byl připraven zakousnout se do Saichanie. Ale ta byla i tam bebezpečná. Ocasem, který se na zemi ještě stále hýbal, podrazila Tarbosaurovi nohy a zlomila mu prstní klouby. Teď už nemohl dravec stát. Jakmile se postavila, rána kyjem z ocasu do Tarbosaurova trupu a hlavy s ním udělala krátký konec. Saichania vítězoslavně zařvala a sunula se dál bushí, dokud nenašla jezírko s vodou...

Popisek k obrázku: Tarbosaurus se sklonil k hlavě Saichanie a zařval...

Dotazník o příběhu:

Místo dehrání: Poušť Gobi, Mongolsko,

hlavní hrdina: Saichania,

překlad jména do angličtiny: Cruel Battle (může být i Bloodist Battle jako "krvavá bitva"),

příběh se odehrál před 74 miliony lety...

Můj další příběh ze seriálu Pravěký život se bude jmenovat Souboj titánů. O co však půjde, podržím v taajnosti ještě cca týden...

Evoluce Thyreophorů

Trochu déle jsem můj seriál nedělal, ale zase ho sem přináším. V třetí části se dostaneme do vývoje opancéřovaných dinosaurů a stegosauridů, dohromady tvoří jednu skupinu s názvem Thyreophora...

KDO TO VLASTNĚ BYLI TI THYREOPHOŘI?

Jak už napovídá úvod, šlo o skupinu stegosauriodních a ankylosauriodních dinosaurů. Skupina Thyreophora je ale více známá pod jménem opancéřovaní dinosauři. Nejznámějšími zástupci jsou Ankylosaurus a Stegosaurus. Kdybychom však chtěli na začátek evoluce opancéřovaných dinosaurů, museli bychom někam do spodní Jury.

VÝVOJ PRVOTNÍCH THYREOPHORŮ

První opancéřovaní dinosauři, mezi něž patřil například Scuttelosaurus nebo Scelidosaurus žili ve spodní Juře před 180-170 miliony lety. Domovem prvních Thyreophorů byla prve Evropa, později se dostali do Severní Ameriky. Tito primitivní dinosauři se však lišili od svých potomků tím, že byli aspoň 4 krát menší a ve srovnání Polacanthuse s jeho předkem Scelidosaurem by došlo k úplnému zmatku...

ODKUD POCHÁZELI A KAM SE DOSTALI?

Jak už napovídá předchozí odstavec, pocházejí z Evropy. Thyreophoři se ale nejvíce proslavili stejně jako jiní dinosauři, jejichž evoluce byla velmi dlouhá, zejména v Asii a Severní Americe. V Asii se proslavila známá Saichania, v Americe Ankylosaurus, Euplocephalus a spousta jiných. Problém je však ve srovnání: První Thyreophoři se stegosaurům vůbec nepodobají, ale více právě těmto Ankylosauridům. Jak je tedy možné, že ankylosauři žili ve Křídě, když z Jury nejsou známy žádné exepláře právě s těmito znaky...

SMRTONOSTNÉ ZBRANĚ

Snad jenápadnějšími znaky u vyvinutějších Thyreophorů jsou boule a ostny na ocase, brnění na zádech či podivuhodné pláty. Nejprve ke Stegosauridům: už první Stegosauridi měli jaké malé ostny na ocasech, a v období Jury se u Stegosaurů stala tato zbraň raritou. Nejen však toto, jejich záda obsahovala několik různě velikých plátů, které nebyly každý vedle sebe. Je pravděpodobné, že do nich stegosauridi nalévali krev, když bojovali s dravci. U dinosaurů, jako u rodu Kentrosaurus, můžeme shlédnout i jakési bodce na předních končetinách. U Ankylosauridů se za miliony let vyvinula pevná destičkovaná kůže, pravděpodobně šlo o jakési brnění. Útočník se tak nemohl dostat k měkkému masu jednoduše a Ankylosauři navíc mohli mávat těžkým kyjem, který sloužil jako smrtonistná zbraň.

V příští epizodě se budeme zabývat vývojem další skupiny dinosaurů, ale jaké, Vám neprozradím...

Co všechno nalezneme v lesní půdě?

V lesní půdě, pod spadaným listím, nalezneme spoustu částí našeho světa, o kterých někdy tvrdíme, že nic neukazují. Doopravdy je ale lesní půda plná života-larvy brouků, mraveniště a hmyz samý. Téměř všude, hlavně po zmoklé půdě, nalezneme kroužkovce jako dešťovka nebo-li žížala. Na záhonu jich člověk najde několik desítek, ale v lesní půdě nalezneme až 4 tuny žížal na hektar. Žížaly nejsou jediné, přibližme se blíže k hmyzu: kdyby jste si vzali mikroskop a podívali se pod listy, našli by jste spoustu žlutých vajíček od dvoukřídlých, much a dalších živočichů. Svět drobných živočichů v lese je naprosto stejný jako ten, který je ten náš: i tady existují lovci a kořist, i tady vedou brouci bitvy jedna skupina proti druhé, v tomto světě je násilí i dorozumívání se. Když už ale mluvíme o lese a jeho malých obyvatelích, nesmíme zapomenout na mravence. Ti si v lese staví velká mraveniště. Velká hromada postavené půdy může vypadat jako běžný dětský výrobek, ale zee vnitřku vypadá mraveniště jako podzemní chodby, podobně jako v dole. Mravenci si dělají v mraveništi zásoby jídla a strají se o larvy. Svět pod lesní půdou je ale ještě rozsáhlější. Jestli nebydlíte někde ve městě, tak běžte do lesa třeba z lupou, a proskoumejte svět malých živočichů. Odhrábněte půdu rýčem a najde žížal tolik, kolik by jste na záhonu ani nenašli. Zkuste se podívat do tohoto zajímavého světa, který je tak odlišný, přesto v něm jsou stejné události, jako v našem světě...

Doufám, že se Vám tento článek o podivuhodnosti lesní přírody v půdě líbil, jestli ano, okomentujte prosím...

Peteinosaurus

Poprvé v historii této nové rubriky dochází k prvnímu popisku ptakoještěra. Upozorňuji však, že tyto charakteristické znaky budou jen asi v šesti článcích...

Jméno: Peteinosaurus,

období: Svrchní Trias před 220-205 miliony lety,

potrava: vážky a možná malé rybky,

velikost: rozpětí křídel až 50 cm.

Popisek:

Peteinosaurus byl společně s Eudimorphodonem jedním z prvních ptakoještěrů nebo-li pterosaurů, kteří kdy žili. Malé ostré zoubky byly vhodné pro uchopení potravy, jako třeba vážky. Peteinosaura jsme mohli vidět v seriálu BBC Putování s dinosaury. Je také pravděpodobné, že byl Peteinosaurus teplokrevný, jelikož při chytání rychlé potravy musel být aktivní. Peteinosaurus patřil mezi rhamphorynchidy, tedy ptaakoještěry s dlouhým ocasem. Na konci období Triasu však Peteinosaurus vyhynul, byylo to zřejmě kvůli nástupu větších pterosaurů...

Příště se dozvíte o Anuragnothovi! Dnes ještě napíši jeeden článek, nechte se překvapit...