pátek 31. prosince 2010

Obrázek týdne 31.12.2010+šťastný nový rok!

Jak už jsem říkal včera u soutěže, rok uběhl jako voda. Toto je poslední den roku 2010. Minulý týden, ještě na Vánoce, byl také pátek a já nevynechal obrázek týdne i v ten den. Proto je tu obrázek týdne i s přáním (níže uvedené pod popisem).


Popisek k Silvestrovskému obrázku: Pokračování z minulého obrázku s Hippariony je zde, totiž, že se některým členům skupiny ostražitost vyplatila. Ale jeden Hipparion na tom není zrovna nejlépe... V zadu můžeme shlédnout nádhernou scenerii hor...

Přeji Vám všem, abyste příští rok a i tento poslední den letošního roku prožili jak nejlépe to jen půjde... A nedopadněte hlavně tak, jako Hipparion na obrázku!

čtvrtek 30. prosince 2010

Novoroční soutěž

Jelikož rok uběhl jako voda, tak přináším novou soutěž (informace pro ty, kteří hrají Dinosauří ostrov-ta hra bude pokračovat dál, nekončí). Počet soutěžících je neomezený. Vyhodnocení bych podle mého "výzkumu" napsat o víkendu, záleží však na tom, kolik Vás bude. Pozor, za tuto hru jsou diplomy, takže máte o co soutěžit. Stačí odpovědět na tyto otázky. Pokud nebudete na otázku mít odpověď, jednoduše napište slovo nevím nebo jen pomlčku.

1. Z Argentiny pochází popis jednoho dinosaura, který připomínal vzhledem Allosaura. Jak se tento živočich jmenoval? Jeho jméno je docela náročnější na výslovnost.

2. V jakém roce byl popsán Australopithecus?

3. V Los Angeles leží velké naleziště pravěkých savců, dříve asfaltové jezero, ve kterém savci z doby ledové uvízli. Jak se toto známé paleontologické naleziště jmenuje?

4. Ve kterém období žila Kannemeyeria?

5. Byl schopen Ichthyornis victor aktivního letu?

6. Kdy probíhalo alpinské vrásnění?

7. Byl Phorushracos největší dravý nelétavý pták?

8. Ve kterém geologickém období začalo jehličnanů uývat a vyvinuly se první kvetoucí rostliny?

9. Byl Purgatororius primát?

10. Kde byl nalezen Cedarosaurus, nebo-li "ještěr z pohoří Cedar"?

11. Jak se jmenoval amatérský sběratel, který v roce 1993 odkryl kostru Giganotosaura?

12. Je lom Dashamp v Číně velkým nalezištěm dinosaurů?

13. Řekněte, co česky znamená Lesothosaurus.

14. V kterém světadílu bylo objeveno Leptictidium?

15. Co znamená Cynognathus?

16. Vysvětlete, proč žili Notoungulati, Litopterni a Glyptodonti pouze na jihoemrickém kontinentu, tedy až do té doby, než se obě Ameriky spojily.

17. Celé jméno třetihorního žraloka Megalodona.

18. Co byly rostliny jako Lepidodendron, Sigillaria nebo Calamites?

19. Vyvinuli se plazi z obojživelníků?

20. Do jaké čeledi patřil rod Supersaurus?

Pokud se Vaše zpráva vyhodnotí jako spam, nepište do komentáře odpovědi znovu. Jelikož bych je měl vidět v administraci, přečtu si je i nezveřejněné...

středa 29. prosince 2010

Ophtalmosaurus

 Jméno: Ophtalmosaurus,
potrava: ryby a olihně,
období: Jura, před 155 až 145 mil.lety,
velikost: délka asi 2 metry.
Popisek:
Ophtalmosaurus byl typický jurský ichthyosaurid, který žil téměř po celém světě a tak obklopoval různé oceány. K pozornosti patří zejména jeho velké, "vypoulené" oči. Ophtalmosaurus mohl díky nim vidět i ve špatném světle, a pokud ve vodách byla zrovna noc, neměl problém lovit i ve tmě. Stejně jako jiní ichthyosauři tak pravděpodobně rodil živá mláďata. Ta neměla moc dlouhou dobu na to, aby se poprvé nadechla. Největší Ophtalmosauři dorůstali délky kolem 1,5 až 2 metrů a vážili přibližně 90 kg.

Doufám, že popisek dalšího mořského tvora napíši již brzy. 

Robert Golgota

Robert Golgota nebyl a není také zrovna oblíbená postava z dějin ostrova Isla-Sorna-MA-TA-NUY, ovšem on věděl více o dinosaurech, kteří zde žijí. Na ostrov přiletěl se svou skupinou "Golgota" v roce 1975. Když na jaře roku 1977 vybuchla na ostrově sopka, odjeli zpět do Chicaga, kde Robert bydlel. Hned na to, ještě téhož roku v létě se Golgota se svou skupinou vrátil a vytvořil s dovolením Andrewa Jamese Johnsona na řece Elasmo-Nil přehradní nádrž. Ta prý měla zadržet a filtrovat znečištěnou vodu, vzhledem však k tomu, že Golgota umístil přehradní nádrž takřka na nesprávné místo, znečištěná voda z uhelných dolů které rozkopal John Archon tekla setjěn záptky do moře. Robert Golgota přijel na ostrov ale těžit síru. V sírových jamách, na jihozápadě ostrova, jsou dodnes vidět některé odřené jeepy nebo zrezivělé lopaty, kterými dělníci síru přemisťovali do aut. Golgota zemřel v roce 1991, kdy mu bylo 45 let. Svůj deník, do kterého psal dvakrát až třikrát za týden ponechal v Chicagu, deník se později dostal na skládku, a až v roce 2000 byl objeven v neurčeném materiálu v New Yorku, kde se měly ze starých papírů vyrobit nové sešity.

Golgota znal pouze pět druhů pravěkých zvířat která na ostrově žila, šlo o: Stegosaura, Allosaura, Ceratosaura, Diplodoka a samozřejmě Apatosaura, tehdejšího "brontosaura". Golgota píše na 43 stránce svého deníku, která je jedna z posledních, že na ostrově prožil ty nejkrásnější chvíle svého života, i když málem zemřel. K jeho prý nejoblíbenějším chvílím patří jeho první procházka po sírovém poli...

Příště přinesu článek o Billu Johnsonovi, synu Andrewa Jamese Johnsona který odhalil velkou řadu ostrvních tajemství a byl prvním člověkem, který našel trosky v záchranném člunu.

úterý 28. prosince 2010

Nebeští zabijáci-část 1.

Toto jsou už třetí čtyři příběhy pseudo-dokumentu Pradávný život. V těchto dílech se naposledy uvidíte s dinosaury a jinými druhohorními zvířaty, dále už budou následovat povídky z jiných dob. Tento příběh, Nebeští zabijáci, bude mít sedm částí... Snad si ho užijeete!

NEBEŠTÍ ZABIJÁCI-ČÁST PRVNÍ-EVROPA V DOBĚ KŘÍDY:
JIžní Evropa, Řecko, před 120 miliony lety. V této geologické periodě zvané Křída se na Zemi poprvé objevily kvetoucí rostliny. Dinosauři se vyvinuli do nových druhů, vznikly nové čeledě a Země se doslova změnila. Lehký vánek větru v jižní Evropě dohnal krásné počasí. V letních dnech vypadalo oné místo jako ráj. U vody se objevila skupina býložravců rodu Iguanodon. Téměř všichny začali pít průzračně čistou vodu, jen pět z nich bylo na hlídce. Na pláži putovalo stádo velkých Titanosaurů. Byla to zvířata neschopná žít bez skupiny. Jejich třináctimetrová těla se pomalu pohybovala stejným směrem. Jeden Titanosaurus však nad sebou zahlédl stín. Něco nad ním proletělo. Nějaký obří poděs se proháněl nad nevině putujícím stádem sauropodů a pak chytil v moři rybu: Ornithocheirus. Obrovský ptakoještěr se sám proháněl po obloze a se svým jedenáctimetrovým rozpětím křídel dominoval obloze. Přeletěl pláž a zamířil k jezeru s Iguanodonty. Ti se mezitím z vody přehnali na nízké kapradí. Polykali potravu a Ornithocheirus se uchystal přistát...

Na krásnou zelenou krajinu mezitím zasvítilo slunce. Ornithocheirus nevypadal s Iguanodontů nijak nadšeně, u Iguanodontů to bylo jinak: ani si ho nevšímali. Parné vedro planinu s jezírkem ale po chvíli zachvátilo a mláďata Iguanodontů se vydala do vody. Tito tvorové to měli o moc snažší, žili tu po celý rok, ale Ornithocheirus na tato místa přiletěl jen na letní dny. Jeho jihoamerický domov ho totiž lákal zpět. Oněch pár dní si na místě Ornithocheirus nebude moct užít. Asi o hodinu později k jezeru přišlo stádo Titanosaurů z pláže. Slaná voda se nadala pít a tak vyrazili zpátky na zelenou krajinu. Až v této chvíli začali Iguanodonti vyvádět. Broukavým zvukem se snažili odehnat Titanosaury ale nešlo to. Titanosauři se napili a vlezli do jezera. V tu ránu tu už moc místa nebylo. Ornithocheirus vzlétl a letěl pryč. Jeho tušení, že pouze tady je bezpečno se vypařilo. Vzletěl nad planinu a neuvědomoval si, kam letí...

Pokud chcete vědět co se stalo, přečtěte si příští část...

pondělí 27. prosince 2010

Siamotyrannus

Siamotyrannus ("ještěr ze Siamu") byl spodnokřídový tyrannosaurid, který, podobně jako obří sauropod Phuwiangosaurus žil v Thajsku v Asii. Siamotyrannus byl až 7mi metrový predátor. Mohl vážit až 3,5 tuny. V pravěkém Thajsku byly v době před 110 miliony lety, kdy na Zemi ještě stále žil, byly obrovské močály bez stromů. Po jeho domovinách tekla tedy všude řeka, ale kolem ní nebyly žádné stromy. Siamotyrannus navíc byl jedním z jediných tyranosauridů, kteří nežili v Severní Americe a nebo v Mongolsku či Číně. Tento druh byl tedy jedním z opravdu hojných dravců pouze na území dnešního Thajska. Někteří vědci si myslí, že Siamotyrannus se kromě velkých sauropodů živil i mršinami. Dnes se tomu však mnoho nevěří.
Popis Siamotyranna je docela častý, najdete ho například na Wikipedii.

Příště Liliensternus!

neděle 26. prosince 2010

Pravěká zoo-Masožraví kopytnatci-5.

Pokud Vám nějak unikla minulá část mého dokumentu, najdete ji tady: Příběhy na vyprávění .
Dnes přináším další část!!!

PRAVĚKÁ ZOO-MASOŽRAVÍ KOPYTNATCI-část 5/5:
Hned ráno nás zastihlo skučení. Na pláži se objevilo stádo velkých uranotérů-Arsinoitherií a putovalo po pláži hodně daleko. Slunce na moře krásně svítilo ale my museli zrovna od té pěkné podívané. Kousek za stádem Arsinoitherií jsem uviděl jedno Moerithrium jak se koupe ve vodě. "Je to nádherné zvíře... Přesto tady něco není v pořádku, něco mi tu..." nedořekl jsem větu. Strašlivý řev mně vyrušil. "To bude Andrewsarchus!" lekl jsem se. "Musíme odsut rychle do křoví, pojďte!" řekl jsem. Jeden Andrewsarchus se na pláži právě objevil. To byla naše poslední šance. Připravil jsem časový portál. Zkusil jsem ho nějak nalákat, ale on se soustředil na to Moeritherium. "Buď se vrátíme bez něj, nebo s ním a i s Moerithriem!" rozhodl jsem se rychle. Vylákal jsem na pomeranč Moeritherium z vody a spustil portál. Moeritherium proběhlo, ale Andrewsarchus teď ztratil potravu. A já byl tím, co uviděl první. Rozběhl se po mně. Hned jsem vyběhl směrem k portálu a Andrewsarchus se hnal asi deset metrů za mnou. Proskočil jsem portálem a rychle utíkal k řízení brány. "Zavřete bránu, Charlesi!" volal jsem. Brána se zavřela a já byl v bezpečí. "Chechej! Hurá! Nemůžu tomu uvěřit!" říkal jsem a nevěděl jsem, jestli je to vůbec pravda...

O tři dny později jsem se do zoo přijel podívat na nemocné mládě rodu Huayangosaurus. Sice ještě nebylo v ohradě s matkou ale vypadalo o mnohem lépe, než dříve. "Podívej, vypadá to, jako by se na nás usmívalo!" řekl Charles. "No, já bych řekl, že je spíše rádo na nohách. Skvělá práce!" řekl jsem. Teď bylo na čase podívat se na Daspletosaury. "Tak už jste je naměřili, Charlesi?" zeptal jsem se. "Přesně těch 7,5 metru, jak jsem říkal." odpověděl mi Charles. Samozřejmě jsem se nemohl vynadívat na pláž, protože tam byla ohrada s naším Andrewsarchem. "Nádherná zvířata jsi přivezl, Jacku, jenom se tě na jedno chci zeptat: zdá se mi, že ty opice nám přidělají víc práce, než jsem myslel." řekl Charles a vypadal opravdu ospale. "Ale, to kvůli nim snad nemůžeš spát?" zeptal jsem se ho.

Příští Jackova vodní výprava a zároveň poslední výprava do pravěkých vod se odehraje před 210 miliony lety. Jack bude chtít zachránit gigantického a dlouhokrkého Tanystrophea a dravce Nothosaura. Jeho úkol však bude těžší, než si myslí...

Příště: Za úsvitu mořských plazů .

sobota 25. prosince 2010

Phuwiangosaurus

Phuwiangosaurus (ještěr z Phu Wiang) byl titanosauridní sauropod který žil na Zemi v období spodní Křídy, před 115-105 miliony lety. Mezi jeho oponenty v pravěkém Thajsku patřil například tyrannosauridod Siamotyrannus. Phuwiangosaurus byl 18 až 20 metrů dlouhý titanosaurid a včetně ocasu byl na jeho těle dlouhý i krk. Tento gigant žil v Thajsku, v Asii a když byl tento sauropod nalezen, mělo se za to, že v Asii v Thajsku byla úplně jiná fauna než na jiných částech světa. Víme, že zrovna to pravda nebyla ale pravěké Thajsko vypadalo v té době jako obří močál bez močálovitých stromů. V těchto malých říčkách žil právě i Phuwiangosaurus. Phuwiangosaura popsali v roce 1994 Martin, Biffetaut a Suteethorn.
Popis Phuwiangosaura najdete ve větším množství knih, třeba "Dinosauři průvodce 270 rody".

Příště Siamotyrannus!

pátek 24. prosince 2010

Obrázek týdne 24.12.2010+veselé Vánoce!

Tak a je to tady! Přišly Vánoce! A proto je zde i obrázek týdne, jelikož Vánoce tentokrát vyšly právě na pátek! A s touto tématikou jsem přinesl i obrázek:

Popisek ke speciálnímu Vánočnímu obrázku: Skupina mamutů srstnatých už před 10 000 lety přežívá jen velmi zřídka. Tito mamuti sice neslaví Vánoce jako my, lidé, ale narozdíl od nás si umějí vyhledat štědrovečerní večeři bez vaření, kolem nich je spousta jehličnanů...

A teď je na čase, abych odhalil jedno překvapení, které jsem chystal. Na tomto blogu již byly spousty projektů, z nichž už mnoho skončilo. Žádný však nepřinášel současnou přírodu, jen společný projekt který děláme z Forusrakosem a PrehistoricWorldem. Ale jen díky jejich nápadu vytvořit právě takový projekt jsem pak dostal nápad pro svůj, který budu provozovat tady. Bude se jmenovat "afričtí lovci" ale více Vám zatím neprozradím. Přeji Vám bohaté, chutné a hlavně šťastné Vánoce a do nového roku Vám přeji jen to nejlepší!!!

čtvrtek 23. prosince 2010

Pravěká zoo-Masožraví kopytnatci-4.

Pokud Vám nějak unikla minulá část mého seriálu, najdete ji zde: Příběhy na vyprávění .
Dnes přináším další část!!!

PRAVĚKÁ ZOO-MASOŽRAVÍ KOPYTNATCI-část 4/5:
Vyrazili jsme v kameramanem přímo na člun a rychle jsme spustili motor. Andrewsarchus odplouval kamsi na malý ostrůvek porostlý mangrovem. "Myslím sice, že tam toho moc nenajde, ale musíme ho následovat.". Andrewsarchus plaval docela pomalu a nějakou chvíli se málem i potopil, moc dobře tedy plavat neuměl. "Tenhle masožraví kopytnatec nemá tělo stavěné k plavání jako sloní Moeritherium, tento dravec loví na plážích a dokonce i na mělčinu se vydá jen velmi zřídka.". Mezitím však v Pravěké Zoo mládě Huayangosaura bojovalo o holý řivot. "Pusťe to!" nařídil Ron, jeden z pomocníků na veterině. Rentgeny ukázaly, že Huayangosauří mládě bylo nakažené nějakou těžkou nemocí. "Stříkněte mu sedativa, musí usnout. Musíme provézt něco jako malou operaci." poslouchal za dvěřmi Charles až do té doby, než si vzpomenul, že musí nakrmit Yangchuanosaura. My jsme však před 30 miliony lety pluli za Andrewsarchem na moři. "Už jsme téměř na souši." řekl jsem. Andrewsarchus vystoupil na bílou pláž a teorve v té chvíli jsme si uvědomili, že mangrovový porost je asi jen deset metrů od písku...

Pomalu jsem vystoupil na pláž a kameraman za mnou. Andrewsarchus nás ale za chvíli zavětřil a rozhlédl se na nás. Nečekal ani deset sekund a vyběhl po nás. "Můžeš zahodit kameru, ale musíš za mnou nebo je po tobě! Zahoď ji!" říkal jsem kameramanovi, ten ji ale vydržel držet celou dobu. Oba jsme vběhli do mangrovového porostu a Andrewsarchus se přes velké kořeny a větve nemohl za námi dostat. Andrewsarchus se snažil za námi dostat, ale za chvíli se vrátil zpět na pláž. Jeho pozornost upoutala ryba ale ta už také odplula. Když jsme vyšli z mangrovových porostů, Andrewsarchus už plaval pryč. Teď už byla obloha docela červená a my jsme to s rychlostí vzali zpět k táboru. "Zatím se nám podařila jen Apidia a jinak nic. Jestli zítra Andrewsarcha nechytíme, budeme se muset vrátit..." řekl jsem. Můj počítač už začal pomalu ukazovat náznaky pravěké katastrofy někde poblíž Antarktidy...

Co se stane s Jackem, Johnem a jeho týmem před 30 miliony lety v Pákistánu?

středa 22. prosince 2010

Sopečná činnost v třetihorách

Tento článek by Vám měl přinést několik informací o sopečné činnosti v třetihorách, rozhodnutí napsat tento článek na mně přišlo teprve včera.

Období třetihor nebo latinsky Terciéru bylo plné sopečných činností, takže se v některých směrech podobalo toto období předešlému Mezozoiku. Nejvíce vybuchujících sopek ve starších třetihorách, což jsou období paleocén, eocén a oligocén, byla místa jako ostrov Havay a možná, že některé sopky se rozkádaly i na území, kde dnes převážně nejsou. Podobně jako dnes na Havayi tak i v oligocénu se některá pevnina Havaye změnila v černou až kamenitou. Díky tomu vzniklo perfektní černé místo pro hledání zkamenělin. Rozlomené sedimenty nám dále ukázaly, že po výbuchu mohlo jít k zemětřesení. Pokud je sopka opravdu čilá, může vyvolat zemětřesení o velké síle a to může skácet všechny stromy. Pokud v tamních lesích žily spousty živočichů tak z lesa mohlo vyváznout jen asi 30 % a méně živočichů. V mladších třetihorách, což jsou období miocén a pliocén už taková sopečná činnost neexistovala. Když před 10ti miliony lety třeba dnešní Island nebo Mexico bylo pokryto převážně vlhkými bažinami, ideálními pro život malých koní, velkých mastodontů nebo nepravých šavlozubých kočkovitých šelem, tak zde ani nikde k vidění žádný výbuch nebyl...

Před 23 miliony lety, což bylo už počáteční období miocénu, milion let po konci oligocénu, existovaly i u nás činné sopky. K nim patřila například i hora Říp, kterou za miliony let půda proměnila. Možná, že však i tato hora po sobě zanechá lepší vědomosti ne o hoře ale spíše o sopce než jsou jen zpopelnatělé zkameněliny zvířat.

Tento článek se může zdát příliš stručný, protože mi chybí některé informace. Proto nemusí být článek zrovna nejlepší...

úterý 21. prosince 2010

Nový Utažský Iguanodont

V Utahu byl před nedávnem objeven nový druh ornithopoda z čeledi Iguanodontidae. Sice že byl objeven až teď, už v roce 2004 se našly jeho pozůstatky. Vědci jej pojmenovali "koní drak", tedy v latinštině správně Hippodraco scutodens. Na území dnešního Utahu žil před 130-120 miliony let, teedy v době, kdy byla Severní Amerika včetně Texasu, Montany a Colorada pokrytá velkými lesy, ve kterých se objevoval jeden dravec za druhým. Hippodraco podle paleontologa McDonalda sdílel své pralesní životní prostředí i s Iguanodontem fortisem. Odhadem by se dalo říci, že Hippodraco měřil kolem 3-3,5 metru.

Zdroje: Nikdy bych se o tomto novém zvířeti nedozvěděl nebýt blogu www.paleo-dna.blog.cz . Obrázky jsou ze stránky www.carnivoraforum.com

pondělí 20. prosince 2010

Proměny hor za posledních 10 milionů let

Včera jsem psal o ostrovu Jáva, pitekantropovi jež dostal později jméno Homo erectus a o Eugénu Duboisovi, který tam cestu podnikl. Teď to bude spíše více geologie, jelikož se za posledních 10 milionů let naše velehory skutečně proměnily.

Hory jsou místem, kde si člověk raději užije zábavu a jejich "život" je takřka nudný, jak pro koho. Za posledních 10 milionů let se však naše horyy a velehory, i celý Ču-mu-lang-ma, tedy Mount Everest úplně proměnily. Mount Everest už asi 1-2 miliony let upadá do země a zmenšuje ce o necelých 5 cm za rok. To znamená, že před jeho objevením a změřením byl ještě vyšší. Velká pohoří, jako Andy, Alpy, Himálaj apod. byla hlavně vyzdvižena v době alpinského vrásnění. To probíhalo v období třetihor a jejím nejznámějším výtvorem byla švýcarská hora Matterhorn. Putujme o 3 nebo 4 miliony let zpět a zjistíme, že Alpy se snížily o polovinu své výšky. Tito obrovští velikáni jsou tedy úplně jiní. Centrální část alpského horstva před 10 miliony lety klesla o 3 kilometry! Himálajské pohoří se za posledních 7 milionů let změnilo takřka k nepoznání. Kdybychom měli požnost přesunout se zpět v čase, Himálaj by v té době vypadal úplně jinak. Za posledních 10 milionů let se hory patrně změnily a jejich změny jsou v oboru geologie dobře znát. V dobách, kdy na jejich místech lovili dinosauři v nížinách, kdy v průměrně horských oblastech žily opice společně s bizony je ještě starší minulost. Té se přiblížíme v příštím článku...

V příštím článku budeme pozorovat proměny hor za posledních 65 milionů let, až nakonec nahlédneme až do hlubin dějin planety Země...

neděle 19. prosince 2010

Jáva-Co přinesl tento ostrov pokladů?

Již pěkně dlouhou dobu jsem nepřinesl nějakou zajímavost, která by nesměřovala do nějakého projektu. Tento článek se má zabývat ostrovem Jávou, zvaným ostrovem pokladů, protože opravdu přinesl zajímavé nálezy...

V roce 1887 lékař z Holandska Eugén Dubois odjel na ostrov Jáva. Jeho vzpomínky tvrdí, stejně jako obrazy, které malíři malovali, že se brodil neuvěřitelným horkem a na Jávě se ani neměl moc s kým bavit. Jeho posádka byli jen černoši a on to neměl lehké. Jáva, ostrov pokladů se nachází v jihovýchodní Asii u ostrovů Malajsie, Borneo aj. a není daleko slavného Celebeského moře. Dubois v roce 1887 začal v hornatém prostředí Jávy hledat nějaký chybějící přechodný článek mezi člověkem a opicí. Duboisovo výstižné hledání v horku a v menších zásobách se ale stalo jedním z nejznámějších cest a zároveň objevů na světě: přechodný článek skutečně nalezl. Objevil pravou horní stoličku jakéhosi opočlověka. Nikdy by se ale možná nestalo, nebýt slovy von Virchowa, německého badatele, který prohlásil, že pokud už existuje nějaký takový přechodný článek mezi člověkem a zvířetem, měl by se hledat právě zde. Dubois díky přesvědčení odborníka nejel na ostrov čirou náhodou. Ovšem zpět k objevu: Dubois nalezl pravou horní stoličku právě takového tvora, pojmenoval jej Anthropopithecus erectus, ale o něco později jméno změnil na Pithecanthropus erectus. Kapacita mozku tohoto jávského opočlověka sahala kolem 950-1200 ccm. Po delší době Duboisovi následovníci přejmenovali tvora na Homo erectus, neboli člověka vzpřímeného. Jméno Pithecanthropus se ale stále zanechalo, a i dnes jej vědci používají v nepřesné situaci a určení druhu, respektive: "Zvláštní pitekantrop, nový objev!".

Na obrázku je ilustrace scény, při které se skupina jávských lidí setkala s Machairodem, gigantickým šavlozubým tygrem.

sobota 18. prosince 2010

Pravěká zoo-Masožraví kopytnatci-3.

Pokud Vám nějak unikla minulá část mého seriálu, najdete ji zde: Příběhy na vyprávění .
Dnes přináším další část!!!

PRAVĚKÁ ZOO-MASOŽRAVÍ KOPYTNATCI-část 3/5:
Na větším nafukovacím člunu jsme vyjeli daleko od pobřeží. Nasadil jsem si černý ochranný vodní oblek, na něj jsem si dal kyslíkovou bombu a nakonec na obličej masku, abych pod vodou mohl mluvit. Ve skafandru jsem skočil ze člunu do vody. Zároveň mně nahoře držel John za dlouhý provaz, takže jsem se nemusel obávat ničeho hrozného. Na uvítanou mi "zazpívala" a "zatančila" školka Dorudonů, kteří se jen tak proháněly vodami. "Nádhera! Všechno jsou to mláďata!" volal jsem ve skafandru. Dorudoni plavali chvíli kolem mně a já si nemohl pomoci. "Všechno jsou to mláďata, ale již brzy z nich budou velrybí teenageři!" říkal jsem opět ve skafandru. Ten pískot byl tak nádherný, že jsem si řekl, že i John ho musí slyšet. Na rádio a sluchátka, která si tedy dal na uši jsem připevnil vodní mikrofon a on také poslouchal pískot malých Dorudonů. Vlastně jej brzy vystřídal řev masožravce. Přede mnou se začalo rýsovat protáhlé Basilosauří tělo a málem mně spolkl. "Uf! Jen pár metrů a bylo by po mně!" říkal jsem ve skafandru. Basilosaurus ale udělal jednu otočku a mířil přímo na mně. Začal jsem na znamení nebezpečí tahat za provaz.

Mezitím v Pravěké Zoo Charles uspal mládě Huayangosaura a zamířil s ním na veterinu. Tam si s ním měli poradit. "Je ve vážném stavu, myslím, že to bude nějakou hroznou nemocí." slyšel ještě Charles za dveřmi a doufal, že se s malým Huayangosauříkem nic nestane... V Pákistánu před 30 miliony lety se mezitím objevil druhý Basilosaurus a oba zahnali nějakého žraloka. John mně rychle vytáhl na člun. "Bylo to tam tak nádherné, ale co naplat, nebezpečí je nebezpečí. Na ty roztomilé chvíle s Dorudony ale nikdy nezapomenu..." říkal jsem Johnovi a i ten vypadal spokojeně. Blížil se večer ale tma ještě nezačala. V táboře na pláži jsme se připravovali na další den. "Jdu spát!" řekl mi jeden z členů týmu. "To nemyslíš vážně, že v půl páté půjdeš spát!" "Jsem strašně unavený..." "Celý den jsi nic nedělal. Ale běž si lehnout." řekl jsem mu. Ve vodě se ozvalo žblunknutí. Nějaký Andrewsarchus se začal brotit vodou pryč...

Pravěká katastrofa se již blíží a Jack ani nemá potuchy, že je v několika nebezpečích. Buď získá Andrewsarcha teď, anebo se vrátí s prázdnou...

pátek 17. prosince 2010

Obrázek týdne 17.12.2010

Vánoce se neprodleně blíží a s nimi i mé Vánoční přání. Avšak, stále Vám nijak jedno tajemství nechci odhalit, nedávno jsem si však rozmyslel, abych, jelikož někteří z Vás mohou mít už určité představy, o co půjde, a proto chystám ještě jedno překvapení...

Popisek k dnešnímu obrázku: Trojice Hipparionů před 30 miliony lety na pláních Jižní Ameriky žvýká suchou žlutou trávu. Jejich tušení se však již brzy objeví, jelikož tento obrázek je něco, jako na pokračování...

Chtěl bych připomenout, že tento obrázek mimo jiné jste mohli najít i v knize Dinosauři a život v pravěku, v obřím encyklopedickém vydání...

čtvrtek 16. prosince 2010

Doslovy k příběhům "Pradávný život" 2.

Další čtyři příběhy ze světa pravěku již skončily, jako po těch prvních čtyřech nyní následují doslovy. Ještě jednou chci připomenout, že tyto příběhy v podobě pseudo-dokumentu vznikly díky dnes již neexistujícímu blogu www.davna-historie.blog.cz .

První příběh se odehrál před asi 95 miliony lety, kdy v období Křídy začala opět vláda deštných lesů, i když pouštěmi to zde bylo brázděno. Příběh přinesl lov jednoho druhu Spinosaura, konkrétně šlo o Spinosaura aegyptica. Na území dnešního Maroka se tento dravec vydal za raněným Carcharodontosarem jako kořistí, kromě nich dvou však v příběhu také vystoupili: Afrovenator, Aegyptosaurus, Paralititan, Ouranosaurus a Suchomimus, ten byl ale vyjádřen spíše jako "rybožrout". Spivův lov je zaveden celým pronásledováním až kamsi do kaňonu v poušti, kde však se soubojem s raněným Carcharodontosarem zemřel, i když ten později také...

Druhý, ale spíše šestý příběh se odehrál před 114,3 miliony lety na území dnešního Texasu v Severní Americe, kde žila smečka Deinonychů. V příběhu se objevili: Deinonychus, Tenontosaurus, Hypsilophodon a Zuniceratops (z toho tu ale zbyly jen kosti). Jeden samec Deinonycha se při pronásledování kořisti poraní a umírá někde kolem mýtiny, kde Deinonychové loví Tenontosaury...

Další příběh se jménem Krutá bitva se odehrál nedlouho po té, co Velociraptory z Raptořího útesu zavalila duna a písečná bouře. Na území lesa, které je v té době už jen otevřené prostranství, žila Saichania, přišlo stádo Protoceratopsů, Velociraptoři a nakonec Tarbosaurus. Příběh ze začátku zavedl svůj děj ke zkamenělině jediného zachovalého dinosauřího boje, po té přinesl část na nález Saichania z puště Gobi, jejíž ocas byl poraněn na kyji z obou stran. Saichania bojující s Tarbosaurem na poslední chvíli souboj vyhrála a život šel dál...

Souboj titánů, jméno jednoho slavného fulmu, nás zavedl o milion let před krutou bitvou v poušti Gobi, do doby před pětasedmdesáti miliony lety do Montany. V příběhu se objevili: Quetzalkoatlus, Orodromeus, Daspletosaurus a ne příliš pro děj významný Nyctosaurus. V nížině pravěké Montany spolu bojovali Quetzalkoatlus a Daspletosaurus. Daspletosaurus umřel nedlouho po souboji a o několik let později i poraněný Quetzalkoatlus...

Příští čtyři příběhy nás naposledy zavedou do světa dinosaurů, půjde o příběhy z období Jury a konce Křídy, kdy dinosauři vymřeli...

středa 15. prosince 2010

Agustinia

Agustinia ("živočich Agustina Martinella") je jedním z dalších známých a oblíbených sauropodů, kteří žili v Jižní Americe. Agustinia měla od hlavy až po konec ocasu lemované tělo velikými ostny. Ocas byl byčíkovitý a i tělo docela připomínalo trup diplodocida než titanosaurida. Jak to už však u titanosauridů bývá, jejich vzhled je patrně podobný see vzhledem k živočichům jiné třídy. Agustinia byla nalezena teprve nedávno, asi před deseti lety, někdyna konci 20. století. Nález byl vyzdvyžen v Patagonii, části Argentina a šlo o opravdové překvapení. Vzhled diplodocida totiž neexistoval v Patagonii do té doby, i když šlo o titanosaurida. Agustinia byla rovněž ze začátku považována za nějakého thyreophora protože žádný do té doby nalezený sauropod neměl takový pancíř o takové velikosti. Agustinia nebyla zrovna velká, asi 15 metrů, ale i to pro velikost spodnokřídového titanosaura stačí.
Agustinia je popisována ve množství knih, najdete ji třeba v "Dinosauři průvodce 270 rody".

Příště Phuwiangosaurus!!! 

úterý 14. prosince 2010

Tapejara

Jméno: Tapejara,
období: Křída, před 125-115 miliony lety,
potrava: ryby, možná i ovoce.
Popisek:
Asi nejzajímavějším znakem ptakoještěra rodu Tapejara je zvláštní útvar na hlavě, který pravděpodobně zastrašoval jiné samce z jejich teritoria. Tento ptakoještěr žil pravděpodobně na území dnešní Evropy. Překvapivě k velikosti křídových pterosaurů byl Tapejara spíše drobečkem: jeho rozpětí křídel nepřesahovalo daných 7 metrů. Samice byly o něco menší než samci, jejich rozpětí křídel sahalo asi po pět metrů a neměly žádný výrůstek na hlavě, pouze jakousi "chocholku". Tapejara byl vysoký (dlouhý, od zobáku k ocasu) asi jako člověk (tj.1,85). Vědci dnes předpokládají, že podobně jako kačeří samci tak i Tapejaří měli bohaté zbarvení. Samice mohly být pouze černé či mohly mít nějakou jinou jednu barvu...
Příště přinesu poslední detailový popisek ptakoještěra, pak již začnou normální popisky, které můžete vidět třeba v rubrice

Popisy pravěkých zvířat .

pondělí 13. prosince 2010

Ornithocheirus


Jméno: Ornithocheirus,
potrava: ryby,
období:spodní Křída, před 130-100 miliony lety.
Popisek:
Ornithocheirus bezmála patří k těm nejznámějším a největším ptakoještěrům. S rozpětím křídel 12-13 metrů po 30 milionů let dominoval tehdejší obloze, až nakonec tito krátkoocasí pterosauři vymřeli. Chrup Ornithocheira nebyl mnoho početný, zato bizarní, to ano. Zuby vystupovaly nedaleko vedle sebe a tvořily něco jako "plot". Z Ornithocheira byl v minulosti objeven jen jeden nález, později se ale jiní, jemu podobní ptakoještěři přidelily k tomuto druhu. Pozůstatky Ornithocheira pocházejí z Jižní Ameriky a patrně i z Evropy, kde možná hnízdili. Ornithocheirus měl na zobáku podivný výrůstek, který pravděpodobně protivníkům říkal:"nech mně, jsem silnější.".
Křídový ptakoještěři teprve začali, tedy tyto jejich detaily. Příště přinesu popisek Tapetary, dalšího ze známých Křídových ptakoještěrů. 

neděle 12. prosince 2010

Dobrodružství s Nigelem Marvenem: Polární medvědi

Nigel Marven opět vyráží do přírody, tenrokrát jde o Kanadu.

    


Dobrodružství s Nigelem Marvenem: Polární medvědi nebo Dobrodružství s ledními medvědy (Polar bear adventure) je jeden z dalších dokumentů televize BBC s Nigelem Marvenem, který se protentokrát vypravuje do Kanady, aby našel medvědy lední. Tento skvělý dokument z roku 2007 patří k seriálům jako je i Dobrodružství s jaguáry (Jaguar adventure). Kromě všeho si v dokumentu můžete užít báječnou atmosféru severního pólu, jako je i polární záře. Vše v dokumentu se zdá jako normální, avšak teplota při natáčení dosahovala nejméně -35°C. Nigel se samozřejmě kromě ledních medvědů setká i s dalšími zástupci kanadské fauny, mezi nimiž jsou mroži jen malá součástka. Tento dobrý seriál byl vysílán na britské televizi už koncem roku 2007.
Obrázky jsou z: www.nigelmarven.com .

sobota 11. prosince 2010

Pravěká zoo-Masožraví kopytnatci-2.

Jestli-že Vám nějak unikla minulá část mého seriálu, najdete ji zde: Příběhy na vyprávění .
Dnes přináším další část!!!

PRAVĚKÁ ZOO-MASOŽRAVÍ KOPYTNATCI-část 2/5:
Vyběhl jsem ze stanu a vzal jsem rychle baterku. Nic se nedělo. Teprve, až jsme se ráno probudili, jsme to viděli. "Můj bože, Andrewsarchus! Samozřejmě nám to bylo docela jasné.". Andrewsarchus požíral končetinu mláděte Embolotheria a já ho z tábora sledoval. "Kdyby chtěl, a kdyby o nás věděl, že tu jsme, ve vteřině by tu mohl být a všechny nás zabil.". Za chvíli ale Andrewsaurchus Embolotherium sežral celé, alespoň jeho stravitelné části, a vydal se zpátky do křoví. Vzal jsem si dalekohled a šel jsem pomalu za ním. "Samozřejmě Andrewsarchus není jediným zvířetem, které žije na rozhraní pláže a bushe, kde jsou tropické stromy." řekl jsem. "Například támhleto Apidium." dodal jsem si ještě k tomu. Nade mnou poskakovaly malé skupinky Apidií a prohlížely si mně. Vlastně ani neměli na vědomí, že se teď dívají na svou verzi po téměř 28 miliony letech. "Chtěl bych Apidia v Pravěké zoo chovat, proto bych je chtěl chytit.". Připravil jsem portál a začal před ním mávat klacíkem. Jedno Apidium portálem proskočilo a ostatních deset ho následovalo. Teď jsme měli v Pravěké Zoo chovnou skupinu Apidií.

V Pravěké Zoo, o několik okamžiků později, když už Charles Apidia ubytoval v jejich opičí kleci, ovšem začal se rýsovat další problém. Pracovníci parku měli velké problémy s jedním mládětem Huayangosaura. "Co se děje?" zeptal se Charles. "S tímhletím Huayangosauříkem to moc dobře nevypadá. Nejí, leží ve stínu a kromě mrskání ocásku a nohou se téměř nehýbe." řekl jeden z pomocníků. "Musíme rychle něco udělat, co když to mládě onemocnělo?!" lekl se Charles. Já jsem mezitím v pravěku dorazil do tábora a všichni jsme se vypravili dál. Ve vodě se pohnulo nějaké obojživelné zvíře, Moetherium, jeden z předků slonů. "Tito živočichové vydí vodní svět aa tak to mají výborné." řekl jsem. My jsme naštěstí měli něco podobného, co by nám pomohlo prozkoumat vodní svět Pákistánu před 30 miliony lety...

Jack se tedy rozhodl prozkoumat vodní svět. Ovšem neví, že na něho čeká horda nebezpečí...

pátek 10. prosince 2010

Obrázek týdne 10.12.2010

Druhý prosincový pátek a další obrázek týdne. Tentokrát je opravdu nádherný!

Popisek k dnešnímu obrázku: Ceratosauři útočí na Stegosaura na krásných sluných pláních Severní Ameriky před 145 miliony lety. V této době vypadá dnešní Morison úplně jinak, místo obrovské pánve jsou to písečné nížiny na kterých se nez ohledu pasou tito obří giganti a útočí na ně tyto Tetanury.

Tento obrázek je jedním z úchvatných. Stále Vám však schovávám jedno, co v tomto měsíci bude na tomto blogu.

čtvrtek 9. prosince 2010

Souboj titánů-část 2.

Minulá část:
Hejno Quetzalkoatlů přistálo v bažinaté nížině na území dnešní Severní Ameriky. Po přistání se hejno nažralo rybami a malými Orodromey. Na obloze viděli proletět i Nyctosaury, další ptakoještěry. Ovšem, z houští hejno pozoroval velký Daspletosaurus. Jeho přítomnost by mohla být katastrofálně následná...

SOUBOJ TITÁNŮ-ČÁST DRUHÁ-PTAKOJEŠTĚR KONTRA TEROPOD:
Mladý Quetzalkoatlus právě polykal rybu když se ze šelestění třímetrového křoví ozvalo dupnutí. Daspletosaurus vylezl, ale nevšímající si ho Quetuzalkoatlus se snažil rybu polknout, zřejmě mu to nějak nešlo. Daspletosaurus vyběhl a strhujícím se útokem vyhnal jednoho Quetzalkoatla do vzduchu. Tomu se podařilo vzlétnout včas, jelikož nebyl daleko od malé pruhlubně, hluboké pár desítek metrů. Zato mladý Quetzalkoatlus s rozpětím křídel necelých sedm metrů si všiml pozdě. Daspletosaurus vyběhl, za pouhých deset sekund byl poblíž Quetzalkoatla. Ten se pokusil rychle vzlétnout. Bohužel, těžká křídla a tělo o váze padesát kilogramů mu teď dávaly přítěž. Daspletosaurus položil jeho měkký krk rychle k zemi a zabořil do něho ostré velké zuby. Zato vůdce hejna nenechal dlouho čekat Daspletosaura na ránu. Daspletosaurus se ale nevšímavě ohnal hlavou a až pak zjistil, že právě porazil na zem dalšího z obrů. Pterosaurovi se ale podařilo rychle se postavit a vyletět o pár metrů výš ze země. Daspletosaurus ho minul jen tak tak, ptakoještěr mu zasadil ránu zobákem do šíje. Daspletosaurus ale rychle kousl a za chvíli už ležel pterosaurus na zemi s roztrhnutým křídlem. Daspletosaurus si však nevyhledal nejlepší chvíli: Jeho levá zadní končetina se zabořila do tuhého bahna a on ji nemohl vytáhnout. Hejno rychle odletělo pryč. Zraněný Quetzalkoatlus žil ještě další dva měsíce, až nakonec přišlo táhnutí ryb na jih. Tam zemřel. Starý Daspletosaurus zemřel nedlouho poté, co se vše stalo. Rána v šíji a uvěznení v bahně mu žít dlouho nedaly...

Popisek k obrázku: Daspletosaurus se strhujícím útokem vyběhl...
Dotazník o příběhu:

Místo odehrání: Montana, Severní Amerika,
hlavní hrdinové: hejno Quetzalkoatlů, samec Daspletosaura,
překlad jména do angličtiny: War of the titans,
příběh se odehrál před 75 miliony let...
O čem bude příští příběh Vám neřeknu, avšak, čekají nás doslovy!

středa 8. prosince 2010

Hra King Kong

Další recenze hry je tady! Tentokrát jsem se rozhodl pro hru King Kong, která je také dobrá. Přeneste se jednoduše na Ostrov lebek a zažijte tam spoustu dobrodružství! Tato skvělá hra, vytvořená podle filmu King Kong se na Ostrově lebek odehrává, samozřejmě tu také najdete mnoho živočichů, z nichž většina je jich pravěkých. Budete se moci ve třech misích, kde hrajete za střídané postavy ostrovem probojovat na život a na smrt. V první misi budete hrát za obyčejného chlapíka, v druhé misi za statného goriláka a nakonec v té třetí za Jacka, který je členem výpravy. Ve hře se vyskytují tito pravěcí živočichové, mají jména však jen ta zastaralá, jako Venatosaurus, Vastatosaurus, Brontosaurus atd. Jsou to tito živočichové: Tyrannosaurus Rex, Deinonychus, Apatosaurus a Coelophysis. Na ostrově se nicméně vyskytují i velcí karbonští brouci: obří štíři nebo slizské housenky. Kromě toho tu žije obojživelník Eryops a nějací zvláštní létající tvorové (asi netopýři nebo tak nějak).

Doufám, že se Vám recenze této hry líbila, bohužel však tuto hru nemám, proto nemusí být všechny údaje pravdivé. Postupoval jsem pouze z infa z internetu.
Foto: Oba dva obrázky jsou z této zajímavé stránky: www.deinonych.blog.cz .

úterý 7. prosince 2010

Chubutisaurus

Chubutisaurus ("ještěr z provincie Chubut") byl dalším ze spodnokřídových titanosauridů, žil v Jižní Americe před nejméně 105 miliony let. Svým vzhledem nemusí Chubutisaurus udělat nějaký velký dojem, jde totiž o typického titanosaurida. Avšak přesto tu dochází k několika pozoruhodným vědem: například, že ocas je velmi krátký. Sauropodi, většinou tedy diplodocidi, a to však Chubutisaurus nebyl, měli vždy dlouhý ocas. Někteří titanosauridi měli sice tuto stejnou vlastnost jako Chubutisaurus, většinou však u takových, jako Malawisaurus nalézáme dlouhý ocas. Chubutisaurus je považovaný spíše jako velmi primitivní, nezpecializovaný rod, protože pozdější titanosauridi dorůstali větších rozměrů. Chubutisaurus však byl také veliký, jeho délka dosahuje zaokrouhleně kolem 23 metrů.
Jeho popisek najdeme třeba v knize "Dinosauři průvodce 270 rody".

Příště pozoruhodná Agustinia!!!

pondělí 6. prosince 2010

Malawisaurus

Malawisaurus, což znamená "ještěr z Malawi", byl jedním z nejranějších titanosauriodních sauropodů na území dnešní Afriky. Šlo o druh, který se pravděpodobně vyskytoval na území pouze dnešního Zambezi. Spásal vegetaci ve výši až 5 metrů a byl dlouhý asi 9 metrů. Tento titanosaur se z dálky také může zdát jako nějaký brachiosaurid, protože nejvyšší část jeho těla byl krk. Malawisaurus byl jeden z mála titanosauridů, kteří drželi hlavu a krk směrem nahoru jako brachiosauridé. Původně se předpokládalo, že měl i Malawisaurus kostěný pancíř podobný tomu, co měl třeba Saltasaurus, avšak minerální studie prokázaly, že měl pouze jakési "desky", které měli i jiní titanosauři. Malawisaurus je kromě tohoto jména znám také jako ještěr Gigantosaurus, toto jméno však vzniklo nedorozuměním jména theropoda Giganotosaura který žil v Jižní Americe. Taxon Gigantosaurus byl a dnes dokonce ještě stále je dosti problematický.
Popis najdete podle mého "průzkumu" v méně knížkách, ale najdete ho např. v Dinosauři průvodce 270 rody.

Příště Chubutisaurus!!!

neděle 5. prosince 2010

Pravěká zoo-Masožraví kopytnatci-1.

Jestli-že Vám nějak unikla minulá část mého seriálu, najdete je v rubrice Příběhy na vyprávění .
Dnes přináším další část!!!

PRAVĚKÁ ZOO-MASOŽRAVÍ KOPYTNATCI-část 1/5:
Můj sen o vytvoření parku či zoo plné prehistorických druhů zvířat se stal skutečností. Zatím jsme měli třeba velkého samce druhu Yangchuanosaurus, mamuta srstnatého, skupinku Orodromeů nebo velké pravěké obojživelníky a bylo toho překvapivě ještě více. Než jsem se však chystal portálem se vydat na další záchrannou misi, přijel jsem se podívat na dva malé Daspletosaury, kteří už ale tak malí nebyli. "Kolik mají?" zeptal jsem se. "Asi 7,4 nebo 7,5 metru." informoval mně Charles. "Zajímavé, pokud porostou takhle rychle, mohli by být větší než průměrný Daspletosaurus." řekl jsem a odjel jsem jeepem na místo plánování. "Při mé další prehistorické, už druhé vodní výpravě se chci vrátit do doby před 30 miliony lety. Tohleto je čelist medvěda grizzlyho, jednoho z největších dravců naší planety. Jenomže toto je čelist Andrewsarcha, velkého masožravého kopytnatce. Hodlám se pro něho vrátit do pravěkého Pákistánu jen pár dní před tím, než vymřou za účelem velké katastrofy." řekl jsem. Já, John a celý tým o pěti lidech jsme prošli portálem, jen tak daleko od katastrofy, jak to šlo.

Ocitli jsme se někde v bushi, pod námi byl písek a kolem spousta suchých keřů. "Už jsme dorazili?" zeptal se jeden z týmu. "Ano, jsme tu. Toto je Pákistán, před 30 miliony lety!" řekl jsem. Ušli jsme už velký kus když jsme uslyšeli zvláštní zvuky. Vyběhl jsem na vrchol kopce a uviděl jsem to. V bushi pod kopcem jsem uviděl stádo brontotérů Embolotherií. "Páni, podívejte se na to! Jsou nádherní..." řekl jsem. Embolotheria se sunula pomalu o 30 metrů za hodinu dál a my, když se zrovna začlo stmívat, jsme dorazili na pláž. Tady jsme začali stavět tábor. Šli jsme spát, zatímco jeden z členů týmu, Tim, hlídal. Pak začal křičet: "Něco tu utíká!". Rychle jsem vyběhl ze stanu a ve tmě jsem zahlédl mládě Embolotheria, ale to bylo smrtelně zraněné. Z houštiny se ozval řev masožravce...

Co tam vyběhlo se dozvíte příště!

sobota 4. prosince 2010

Podivní delfíni

Je to už dávno, co jsem měl uložené obrázky na tento článek, ale ještě jsem ho nestačil napsat. Jelikož tento článek spadá trochu i pod obor kryptozoologie, ale i zoologie, dávám tento článek do zoologické rubriky.

U Japonských břehů došlo nedávno k obrovskému objevu: byl to delfín a ne jen tak ledajaký. Se čtyřmi velkými ploutvemi šlo o snad nejpodivnějšího delfína, který byl kdy nalezen. Ležel uvízlý v kamení a i potápěči měli dost dělat, aby se jim ho podařilo vytáhnout. Může se zdát že je to kříženec, nebo je to nějaký potomek z doby, kdy ještě měli kytovci čtyři velké ploutve? Tento případ se ale neřešil tak moc, jako třeba ty jiné...

V USA však žije natolik pozoruhodný delfín, který by snad vypadl jako z nějaké pohádky či vědeckofantastického filmu. Je to růžový delfín! Tento podivuhodný živočich je zřejmě jeden z kříženců, kteří žijí a objevují se málo. O podvrh nemůže jít žádný, protože byl růžový delfín studován kamerou i ve vodě a žádný model, který by měl inteligentní funkce delfínů lidé ještě nevynalezli. Růžový delfín je však členem skupiny obyčejných delfínů, proto není vyloučeno, že se jedná pouze o křížence.

HISTORIE DELFÍNŮ:

Delfíni jsou kytovci, kteří se od těch primitivnějších druhů kytovců oddělily asi před 20 miliony lety, následkem dlouhé velrybí evoluce. Jejich předci žili v oceánech podobně jako oni dnes, lovili ryby a vše, co dnes u delfínů vidíme. Asi nejpravděpodobnějším předchůdcem delfínů mohli být Dorudoni, kteří se svou menší tlamou a velikostí kolem jen asi 2,5 metru mají jediné podobné charakteristické znaky delfínů. Mezi první delfíny pak patřil např. Eurhinodelphis apod.

Tento článek obsahuje i zápletku z minulosti delfínů. Pokud se Vám to líbilo, nezapomeňte okomentovat a ohodnotit!

Nejčtenější