Další pátek, další Správce dinosauřího parku! Ach, jak moc chtěl jsem toto souvětí v poslední době napsat... A jak nesmírnou radost mi vypuštění těch vět přineslo! Mám tu pro vás další zápisek Dana Jamesona, bývalého správce Dinosauřího parku, dnes jeho řadového pracovníka, který je jako většina lidí ve světě vykořisťován svými bossy, kvůli čemuž je mu stále hůře. V předchozí části jsme s hrůzou zjistili, že Dan měl letos krizi, přestal se umývat a po půl roku byl zavřen ve svém domečku na Tedově ostrově, aniž by kdy vylezl ven. Na podzim dal dohromady odbor, a bude se snažit zhladit hierarchii mezi řadovými pracovníky a správkyní Kory, vrchním přírodovědcem Oliverem a ředitelem parku Charlesem. Podaří se mu učinit v parku nějakou změnu do začátku svátků na konci roku?
Veganské svátky, vyvolávání duchů a ožužlání manipulatorem
U všech pterosauřím guánem zadělaných santovských čepic, už je to tu zase! To bláznovství jménem Vánoce, kvůli kterému se všichni můžou odkrouhnout svým neustálým chichotem, ze kterého nejspíš brzy dostanou infarkt nebo já nevím co! Ve středu byla v centru parku, kousek od hlavní budovy, vztyčena obří socha Santy Clause. Loni jsem s jejím vyerektováním pomáhal, a praskly mi přitom biceps, triceps i triceratops, takže jsem se letos osahávání vousatého děda zřekl, nejspíš v jeho prospěch, protože se vztyčil dřív, než minulý rok, a to bylo jistě dobře, aspoň pro něj i pro všechny, kteří mu v tom pomohli, protože se tolik nezapotili, a víte, jak to je, zapocení se v Dinosauřím parku znamená ztrátu energie, a ztráta energie znamená možnost úpalu, úžehu nebo zvracení, a to není úplně dobré, protože když vás někdo vidí zvracet, tak se mu chce hned taky zvracet, protože zvratky nejsou zase tak pěkné (relatively speaking), a jen málokomu se líbí, i když musím přiznat, že mě z některých zvratků není špatně, třeba ze zvratků Deinonycha, který toho teda za ta léta hodně nazvracel, naposledy v pondělí tento týden, když mu dal krmič Lee na steak masa prošlou vitamínovou kapsli, a Deinonychus ten steak zhltl, načež se začal dávit, mezi zuby se mu objevila pěna, párkrát zaškytal, přitom ta pěna odletěla do vzdálenosti tak patnáct metrů, přímo na Leeho obličej, který začal řvát, panikařit a běhat dokola, prsty v pěně, teda v očích, pak to Deinonychovi zažbluňkalo v břiše, a hodil dlouhou oranžovou šavli tak o délce pěti set mil, která pokryla půlku ostrova, a my ji dodnes uklízíme! Ne, dobře, přeháním. Jsem to ale bastard, domýšlivý, vymýšlivý, avšak i přemýšlivý! Jsem holt inteligent, mega super čuz intelektuál s mozkem rovnajícím se svým objemem typickému školnímu baseballovému míči... nebo snad basketballovému míči? Ale jaký je mezi tím rozdíl?! Jsem prostě chytrej, jsem bystrý a mrštný a výtečný a jsem zkrátka a dobře dobrý kus masa! No... ehm... zpět k věci. Deinonychus hodil šavli, dlouhou a oranžovou, a Lee ji nemohl uklidit, protože měl v očích pěnu z jeho huby, takže jsem byl do raptořího výběhu poslán já. Přišel jsem tam se smetáčkem, a zděsil jsem se. Deinonychus a jeho druzi, odpočívající v křoví, na mě začali pohlížet jako na kořist. Jak jsem říkal, jsem zkrátka a dobře dobrý kus masa. Nepochybuji, že bych hladovým raptorům zachutnal. Z výběhu jsem vyculoval, a vrátil jsem se tam asi tak o tři hodiny později. Za tu dobu jsem stačil vyházet všechno z truhly pod svou postelí, a konečně jsem našel svou starou uspávačku, kterou jsem asi rok na nic nepoužil. Vrátil jsem se do výběhu Deinonychů, a postřílel jsem je. Bang, bum, zzakk, pow, dang, kang the conqueror, peep, deep, hulk smash, džum, prostě jsem na nich vystřílel náboje, a pak jsem si uvědomil, že jsem se spletl, a nedržel jsem v ruce uspávačku, ale regulérní pušku, a pozabíjel jsem tedy naše chovance, které Oliver přivezl z Isle of Die užnevímkdy. Strašně jsem se rozbrečel, padl jsem na kolena, válel jsem se v Deinonychově šavli, a sliboval jsem vesmíru, že mu to odčiním, a že Charlesovi Deinonychy nahradím sám sebou. Začal jsem kvákat jako slepice, poskakoval jsem ve výběhu, stripnul jsem si oblečení a vrtěl jsem pozadím jako Deinonychové vrtí ocasem. Musel jsem se naučit je napodobit. Shodou okolností v tu chvíli šla kolem ohrady veterinářka Catherine, a musela si zakrýt ústa a sevřít v čelistech své prsty, aby nepropukla v hlasitý smích. Kdokal jsem za ohradou, trhaně jsem pohyboval hlavou ze stranu na stranu, koulel jsem očima jako chytrý raptor, a když jsem přišel ke křoví, znovu podotýkám stripnutý veškerého oblečení, zvedl jsem pravou nohu, jak to Deinonychové dělají, a označil jsem si své teritorium. V tu chvíli se Catherine neudržela, a dala o sobě vědět huronským smíchem. Byl jsem ztrapněn. Okamžitě jsem skočil do křovin, ze kterých jsem maximálně občas vytasil hlavu, Walking with Dinosaurs Utahraptor style, ale žádnou jinou část svého krásného těla. Žádné další dobré maso jsem ukázat nechtěl. Catherine zavolala spoustu svých kolegů, kteří pak stáli hodiny za ohradou a smáli se mi. Solidární se ukázal být zase jenom Ivan, který do výběhu vkročil, shromáždil mé špinavé oblečení, zanesené raptořími žaludečními odpadky, a dal mi šanci znovu se stát opakem nudisty. Jakmile jsem tak učinil, smích ustal. Jednak proto, že mě lidé litovali, protože mi Ivan dýchl do obličeje, a já skoro taky hodil šavli z jeho odporného dechu, moc si totiž nemyje zuby, a je to cítit, to vám povídám, a vidět ty zelené kusy salátu mezi jeho řezáky taky nebylo moc příjemné, natožpak tu kostku chleba na levém dolním špičáku, a když to zkombinujete s jeho nevtipným humorem, který se vydral ven právě s tím dechem, s tím, že mi říkal, že jsem koňský chlup, což jsem fakt nepochopil, máte smrtící kombinaci. Chápete to? No, ale to nebyl hlavní důvod, proč se všichni přestali smát. Ukázalo se nakonec, že jsem přece jenom použil správnou pušku, a Deinonychové byli opravdu uspaní. Teď jsem byl s Ivanem uprostřed výběhu, pokrytý šavlí a ztrapněný nahotou, a tři malátní Deinonychové kroužili kolem nás. Trvalo čtyřicet let, než jsme se odtamtud dostali, pokrytí vlastní krví, smíšenou v naší dohodě o pokrevním bratrství, protože nám za těch čtyřicet let nikdo nepomohl a my jsme se moc nudili. Ne, dělám si legraci, takhle to nebylo... ehm... Skočil jsem Ivanovi do náruče a rovnou jsem ho mohutně políbil, až sliny stříkaly všemi směry! Ehm... ne, to jsou jen mé fantazie, tak to v realitě nebylo... A navíc bych nechtěl ochutnat tu kostku chleba napíchnutou na jeho špičák. Někteří muži jsou dobré kusy masa, to uznávám, ale Ivan ne. Není jako já. Smrdí. Z výběhu jsme se dostali úplně normálně, Deinonychové byli moc malátní a ještě po nás nešli, prostě jenom chodili v kruhu, kolébali se přitom jako tučňáci, a my jsme vyšli ven, a tam nám bylo vynadáno naší šéfovou, Kory. Nazvala mě neohrabaným naháčem a neimpozantním hýžďovým patvarem, a to jsem se tedy urazil!
Jinak byl tento týden celkem klidný. Zorganizoval jsem odborový sraz, na kterém jsem s ošetřovatelem Candym radoval, křičeli jsme v něm něco jako "God frick the USA, I have to write an essay about daddy Starlin who gave us all a purpose! The red, white and blue, all these colours stink like Othniela's poo, let's all thank daddy Starlin for giving us a purpose! Purp-purp-purp-purple man, purp-purp-purp-purple man, purp-purp-purp-purple man, purple man with a magic glove, thank you daddy Starlin!" Ta slova jsem vymyslel já! Geniální, co? Další důkaz velikosti mého mozku, jeho nezměrného objemu srovnatelného s objemem Saturnu, a toho, že jsem zkrátka a dobře dobrý kus masa. Bohužel nás většina lidí na srazu nebrala vážně, takže jsme se s Candym drželi spíš na okraji, a občas jsme pokračovali v našem rapu: "Santa Claus will come here soon, and he'll bring down the Earth's Moon, thank you daddy Santa for giving us some gifts! The red of my blood, the white of my teeth, the blue of my eyes is so frickin' beautiful, yeah! Dan-dan-dan-dan Jameson, Dan-dan-dan-dan Jameson, Dan-dan-dan-dan Jameson, thank you daddy Starlin for giving us a purpose!" Přitom jsme horlivě pročítali Infinity Gauntlet od daddyho Starlina, který nám dal purpose. Příště to, u všech diplodoků, budu já, kdo nakolektuje všechny Kameny nekonečna! Ostatní pracovníci se domluvili, že s Novým rokem uděláme stávku. Zatleskal jsem jim za to, protože jsou to pašáci a vymysleli to dobře! Můj nezměrný intelekt přitom nepotřebovali, a přesto dali dohromady něco, co mi Koryndu pomůže porazit jednou provždy! Ou jé, zase budu správcem já! Hip-hip-hip-hip hurá... Opět budu vládnout tvrdou, železnou, ocelovou, měděnou, hliníkovou, zlatou, stříbrnou, platinovou, ocelovou, počkat, to už jsem napsal, železnou, počkat, to taky, ocelovou, krucinál, opakuju se, hliníkovou, musím se podívat na Wikipedii, jaké další kovy existují, á, no jasně, adamantiovou, vibraniovou, bronzovou rukou! Bude to vláda krutá a vše překrucující! Ou jé, Dan Jameson for president! Budu hodný tyran, takový, jaký dobrý kus masa jako já může vždy být, když mu budou jeho následovníci oddáni jako maximálnímu výkonu na začátku pracovního dne, který je určitě potřeba, zvlášť, když uklízíte trus z výběhu Othnielií. Což mi připomíná, pořád uklízím primárně trus ve výběhu Othnielií, a jsem zanášený jejich odpornými, nepříliš tuhými výkaly. Hnus pohledět, to ano, ale na vůni jsem si už zvykl, a přestože si ke mně při obědě ani večeři pořád nikdo nesedá, cítím se svěží, skvělý, provoněný čímsi přírodním, a přírodní rovná se dobré! A pořád se mám o čem bavit se studentíky, kteří primárně Othnielií trus odklízejí se mnou. Tu jsme se bavili o tom, proč se v těch výkalech nacházejí nestrávená semínka. Tam jsem se bavili o tom, že v nich někdo našel papričku. Tu jsme hovořili o zvucích, které Othnielie při vyprazdňování vydávají. Tam jsme zase diskutovali o vývoji kloakálního openingu. Zkrátka a dobře, byly to debaty přínosné a čas zabíjející, což je, když jste vykořisťováni chozením do práce, jedině dobře.
Letošní svátky se na Tedově ostrově odvíjejí v trochu jiném duchu. Dali jsem sbohem starým, sprostým, nikomu nic neříkajícím tradicím, a poprvé za historii našeho výjimečného zařízení jsme neobjednali ani jednoho krocana! Musíme za to poděkovat hlavně nové dvojici pracovníků z Německa, Klaře a Hansovi, kteří jsou vegani, a postupně převedli na veganskou stravu za posledních šest měsíců víc než polovinu zaměstanců. Nedělám si srandu! Dinosauří park dost zredukoval množství skleníkových plynů, které vypouští do ovzduší. Jasně, pořád je tu prdící Wuerho, která si prostě nedá říct a seká to o sto šest, a hladina metanu na Zemi pak astronomicky roste, takže se asi stejně všichni udusíme, ale tahle změna ve stravě pracovníků naší planetě dost pomůže. Asi si říkáte, Dan to myslí vážně! Dan konečně píše něco, co dává smysl! No, a co jste si mysleli, že jsem totální paděl s mozkem nevelikosti Saturnu? C-chech, vy palmolehátkopísekplážrelax mega čuz ultra nemozková pintilintytůčůtů! Jsem génius, a géniem zůstanu! Ehm... promiňte, trochu jsem se nechal unést... Pípačůty... Ne, už toho nechám. Fuj! Fuj na mě! Fuj na Dana Jamesona, otřesného nevážníka! Tfuj a plác! Ehm... Dinosauří park je teď zdravějším zařízením, zdravějším pro celou planetu. A to je dobře! Klara a Hans na Vánoce napekli spoustu veganského cukroví, třeba takové pišišvorečky, které fakt dobře chutnají, a je v nich zelenina, a hrozny, což je vlastně zelenina, ne, počkat, to je ovoce... no, to je jedno! Je v nich něco zeleného! A to je dobře! Nic červeného, žádné červené maso, jako to mé, výtečné a chutné, které jsem včera okusil... ne, ehm, nejsem sebekanibal, autopožírač, to tedy ne! Ne, že si to budete myslet, vy plážopovalečirelaxmegačuzultra píp! Ehm... promiňte... jdu si vzít medikaci na svůj mozek velikosti Saturnu.
Mou oblíbenou předvánoční činností bylo letos vyvolávání duchů. A překvapivě, účastnili se ho i Oliver s Timem. Je to pravda, ti dva uličníci se přidali, aby nás vydali všanc přátelům ze záhrobí! Stalo se to včera, ve čtvrtek jednadvacátého. V magický den začátku zimy na severní polokouli. Z nebe se snášely sněhové vločky, všude byl mráz a sníh, na očích zamrzly mé kontaktní čočky, vůkol mne ozýval se zlý smích. Sedl jsem si před svou mrazivou káru, a předstíral jsem, že ji řídím... však náhle upadl jsem do spárů, po nichž se hodně let pídím... Ehh, promiňte... jsem mentálně jinde! Jak jsem říkal, jsem dobrý kus masa... ehm, ne, promiňte... můj mozek je velikosti Saturnu! To jsem chtěl napsat! Ach, ty léky tak dlouho zabírají, ach, můj mozek, jenž se roztéká! Jdu vypít svůj míšní mok... ehm, zpět k věci! Nastala teplá tropická noc, a já, Oliver, Tim, Roger a Catherine jsme si sedli před sochu Santy Clause, a započali jsme okultistický rituál, během něhož jsme svá srdce odevzdali Asmodeovi, Astarothovi, Beelzebubovi a duchovi mé babičky, která mě v dětství mlátila bačkorou. Mám po ní na zádech velkou bouli. "Beelzebufo, přijď! Beelzebufo, přijď! Beelzebufo, přijď!" křičeli jsme společně. A pak se to stalo. Ďábel si nás všechny přitáhl. Pocítili jsme krásu prokletí. Uslyšeli jsme hlas, táhlý a zvučný. Zavřel jsem oči, a nejprve jsem viděl ocas Wuerho. Její thagomizery pronikly mou hlavou. Vykřikl jsem ve strašné bolesti. Pak jsem ucítil objetí. Něco mi šeptalo do ucha, a já se smál. Bylo mi krásně. Po celém těle mi běhala zvláštní senzace, jako by mě někdo lechtal. Ten někdo byla moje babička. "Dan-dan-dan-dan Jameson, Dan-dan-dan-dan Jameson, Dan-dan-dan-dan Jameson, found his daddy Starlin who gave him effin' purpose!" zpívala mi do ouška. Nahlas jsem se smál štěstím a radostí. Boule na zádech se mi zvětšovala vzrušením. "Purp-purp-purp-purple man, purp-purp-purp-purple man, purp-purp-purp-purple man created by daddy Starlin to give us all a purpose!" Ou jé! Jupín! Zvládli jsme to! Vyvolali jsme ducha mé báby! "Todd-todd-todd-Jason Todd, Todd-todd-todd-Jason Todd, Todd-todd-todd-Jason Todd, killed by daddy Starlin in number 428!" zpívala nám všem moje babička, nebo tedy její duch. Pak nás všechny vypráskala bačkorou. Oliver pískal. Tohle se mu nelíbilo. Není zvyklý na to, že ho někdo šikanuje. Babička se mu smála do ucha, a rapovala: "Ol-ol-ol-Oliver, Ol-ol-ol-Oliver, Ol-ol-ol-Oliver, read the works of daddy Starlin to find your effin' purpose!" Bohužel vyvolávání ducha skončilo docela brzy, protože nás Kory prostřednictvím parkového rozhlasu informovala o nočním úletu Pteranodona z voliéry, a nás pět ho muselo chytit.
Dnešek začal špatně. Protáhl jsem se, a moc jsem si natáhl nohu, takže jsem řval na posteli asi dvacet minut, než mi můj leptoceratopsík Dino olízl obličej, čímž mě uklidnil. Přičichl jsem ke svému povlečení, a skoro jsem hodil takovou oranžovou šavli, jako ten Deinonychus na začátku týdne. Uvědomil jsem si, že jsem si celý rok až teď do Vánoc nevyměnil povlečení. Běhal jsem po ložnici celý zelený, bojoval jsem se svým blinky reflexem, a čichal jsem skoro ke všemu ostatnímu, abych ten ohavný puch nebo spíše vzpomínku na něj potlačil. Strčil jsem hlavu dokonce i do záchodové mísy... Jé, hele, už nepíšu nesmysly, moje mozková medikace očividně zafungovala! Uf, to jsem si oddechl... A pak se stalo něco opravdu zvláštního a nečekaného. Zazvonil zvonek. Vytáhl jsem hlavu ze záchodové mísy, ani jsem si ji neusušil, a rovnou jsem otevřel dveře svého skromného příbytku. Stál v nich Oliver s balíčkem. Zabaleným. Dáreček. Zařval jsem na něj něco nesrozumitelného, a práskl jsem mu dveřmi před nosem. A pak jsem se kousl do rtu. Přinesl mi... přinesl mi dáreček... jaký to hodný klučík, ten Sir Marsh! Tak jsem zase dveře otevřel, a on v nich pořád stál, a zubil se od ucha k uchu. Slzička mi ukápla, popotáhl jsem, on se nahlas zachechtal mému sopli, já si od něj převzal dárek, a rozbalil jsem ho. Prý to byl vánoční dárek pro mě. Už dnes, dvaadvacátého! Ach, jak hodný Oliver je, jak moc se stará! Jak moc mě má rád, ťuťánek jeden! Otevřel jsem balíček, a co v něm není?! Manipulator! Můj Manipulator! Můj šváb Manipulator! Můj Manipulator, se kterým jsem před dvěma roky odjel domů do Británie, a který mi tam zalezl do ucha! Můj Manipulator, který se mnou manipuluje asi jako moje stará babička, kvůli které mám na zádech bouli, takže efektivně! Kde ho Oliver ukradl?! Kde k němu přišel?! Řekl mi, že ho potkal dnes v osm při snídani v jídelně! Kruci cipísek! Manipulator mi utekl! Podíval jsem se schválně do svého teritoria, tedy terária, promiňte, abych se přesvědčil, že tento Manipulator opravdu je můj Manipulator, no a můj Manipulator v mém teritoriu, ehm... teráriu... nebyl! Hrůza! Fuj! Fuj na mě! Tfuj a plác! Jak jsem mohl svého hodného švába nechat utéct? Láskyplně mi začal žužlat prst. Lechtalo to. Propukl jsem ve smích. Sjel jsem zády po okraji dveří, a řechtal jsem se. Nemohl jsem se přestat smát. Oliver mi pak řekl, že Manipulatorovi napustil do ústního ústrojí silný neurotoxin z nějakého škorpióna, a že umřu do deseti minut. Rozbrečel jsem se. Věděl jsem, že mi mnoho času nezbývá. Deset minut jsem přemýšlel o svém životě, vzpomínal na všechny krásné chvíle i na chvíle špatné, na všechny předchozí Vánoce, a pak boom! Došlo mi, že si ze mě Oliver udělal srandu, protože ani po hodině a půl sezení ve dveřích jsem nebyl mrtvý! Ten darebák! Ten lhář! Slíbil mi, že mě zbaví mého otřesného bytí v tuhle otřesnou část roku, kdy si každý můj soused donekonečna jako pablb přezpívává "Fa-la-la-la-la-la-la-la-la-la-la-la-la-la-la-la-la-la, 'tis the season to be wholly unethically blahbluhbleeh fa-la-la!" Aargh! Uurgh! Eergh! Jsem naštván, rozdováděn, roztočen! Jsem jako roztoč, který si našel cestu ven z polštářové věznice! Jak já jen tomu Oliverovi dám! Nechám ho letos na Vánoce ožužlat... ožužlat Manipulatorem!
Danův vzkaz: Jak jste se dozvěděli, mí fanoušci nedozírní, zatím jsem Koryndu nesesadil! Náš převrat, teda, ehm, zhlazení hierarchie v parku, je pomalý... Jsme zpomaleni! Uch-u-uuu... Pláči! Uch-u-uuu... Ne, počkejte, to je zas jenom ten sopel. Frk! A je venku! Už nepláči! Tedy, nikdy jsem neplakal, nebo... ehm... aspoň ne teď... ehh, další sopel! Tfuj! Tfuj!!! No, zpět k věci... Dinosauří park se změní! Až bude Oliver na Štědrý večer ožužlán manipulatorem, a pak už nikdy nebude dobrým kusem masa, budu zase já dobrý kus masa, a... to nedává smysl, co? Ehm... No, to je jedno... Svátky se blíží, tak nezapomeňte vyvolat ducha svojí babičky, co vás flákla přes záda bačkorou! Stojí to za to! Zarapujte si s tím duchem... Purp-purp-purp-purple man, purp-purp-purp-purple man, purp-purp-purp-purple man, these Xmas hail daddy Starlin who gave you all a purpose! Nebo něco takového. Víte, kdo je daddy Starlin, že ano? Je to váš daddy! Můj daddy! Ach... jak já miluju toho fialového emzáka... Josh Brolin byl skvělý. Kdybych mohl, stisknu mu ty jeho fialové rtíky a taky mu je ožužlám... ehm... Tak šťastné svátky, mí obdidovatelé!
Správce dinosauřího parku se jistě vrátí. Nebude to však již letos, a také příští rok si na nějaký ten další zápisek od našeho přítele, který již nějaký ten rok očividně přichází o svou stabilitu kvůli stresu z práce, budete muset počkat. Dana mám však velmi rád, je mi velice sympatický, a přestože si nechává platit obrovské peníze za psaní těchto zápisků, a já na blog moc velký rozpočet nemám, chci, aby se vrátil - a umožním mu to!
