Do rubriky Mé obrázky nepřibyl nový příspěvek téměř rok, a tak to s končícími Vánoci a také s blížícím se koncem roku 2023 chci trochu napravit. Již ve svém příspěvku ze 23. prosince, který se zčásti zabýval otázkou, zda měl být letos na Vánoce sníh, jsem se zmínil o svém nedávném setkání s mlokem skvrnitým v tuto, ano, pro laiky překvapivou část roku na salamandrování. Myslím to tak, že černožluté poklady z řádu ocasatých si asi úplně člověk s předvánočním obdobím nespojuje. A přitom to nebylo poprvé, co jsem za poslední léta na tato "studenokrevná" zvířata narazil na začátku zimy.
Lokalita, na kterou jsem se s tímto konkrétním jedincem setkal v sobotu 16. prosince, vám zůstane zatajena. Znám více dobrých lokalit pro mloky skvrnité ve střední Evropě, a tato je jednou z nich. Neříkám, že se nachází v ČR (zdvižený prst!), ale opravdu nehodlám blíže specifikovat, protože je to území, na které nechci nalákat nějakého nezodpovědného darebáka, co tam - aby se mou mloky milující maličkost troufnul naštvat - zapálí lesní porost nebo něco podobného. Protože na své výlety jezdím obvykle se zrcadlovkou, stále se svým Canonem EOS 40D zakoupeným v New Yorku před asi desetiletím, mohl jsem tohoto obojživelníka blejsknout, a to jsem taky udělal. A zde je tedy pár fotek...
Na tohoto dospělého mloka skvrnitého, dlouhého kolem 15 centimetrů, jsem narazil úplně náhodou na kraji lesní cesty. Už když jsem se k němu přibližoval, stál jen na místě, vůbec se nepohyboval, ač po chvíli bylo poznat, že dýchá. Stál na místě několik minut v této póze.
Když jsem jej spatřil, byl ke mně vlastně otočený zády, takže vypadal takto...
Strávili jsme spolu několik hezkých chvil, a pak se mlok rozhodl mašírovat do úkrytu za krajem cesty - do otvoru mezi spadlými borovicovými větvemi, kde dokonce zbývala trocha sněhu (na fotografii je ostatně vidět). Tam bohužel mlok v jedné pozici příliš dlouho nepobyl, takže mám již jen jedinou další fotku. Brzy se skryl úplně, a byl mu vidět již jen ocas.
A teď si něco řekněme k aktivitě mloka skvrnitého v prosinci, jež může být, jak už jsem zmínil výše, pro laika překvapením. Pro mě jako člověka, který se rád honí za obojživelníky a plazy se svou zrcadlovkou, to překvapivé vůbec není - jednak kvůli mým zkušenostem dlouhaletého amatérského herpera, druhak kvůli tomu, co se o těchto obojživelnících obecně ví. Na fóru Caudata.org je aktivitě mloků skvrnitých v posledním měsíci roku věnováno vlákno z roku 2010. Pokud se teplota vzduchu zvýší tak na 9 či 10°C, což platilo i v den, kdy jsem fotky pořídil, vylezou mloci ze svých úkrytů v podzemí, a trádují se venku při hledání nových zimních úkrytů. To platilo i o tomto jedinci - šlo prostě poznat, že nehledal partnera nebo partnerku, ale prostě jen úkryt. Chci podotknout, že jsem ho nijak neděsil, nemanipuloval jsem s ním, prostě si sám zalezl mezi ty borovicové větve, a to vůbec není překvapivé.
Loni jsem také potkal mloka skvrnitého v prosinci, jen byla větší zima, a byl chudák dosti pomalý. Tento se hýbal úplně stejně jako mloci na jaře. Jediné dva měsíce, kdy jsem se zatím s mloky skvrnitými nikdy nesetkal, jsou leden a únor. V ostatní části roku pro mne není šokující na některého narazit, nacházím-li se v místech, kde vím, že žijí.
Doufám, že se vám tento krátký příspěvek se třemi fotografiemi líbil!
Žádné komentáře:
Okomentovat