úterý 31. srpna 2010

Pravěká zoo-Za Patagonskými obry 3.

Jestli-že Vám nějak unikla minulá část mého seriálu, najdete ji zde: Příběhy na vyprávění .
Dnes přináším další část!!!

PRAVĚKÁ ZOO-ZA PATAGONSKÝMI OBRY-část 3/7:
Giganotosaurus se rozběhl přímo na Iguanodonty. Oba dva začali utíkat skrze portál. Já jsem ho zavřel a běžel jsem k Jeepu. "Johne, nasedni do auta, padáme odsud!" zavaroval jsem. Mezitím v Pravěké Zoo hlavní ošetřovatel Charles sbíral v sadu jablka. "No tak, vy taky chcete jablíčko?! Ne, vy nemůžete, ve vaší době ani nic takového nebylo!" říkal Charles skupince Orodromeů žijící ve výběhu pod sadem. My jsme konečně po hodině dorazili zpět. Stádo Argentinosaurů už také zmizelo. "I když jsou to pomalá, přes 70 tun vážící zvířata, už tady nikde nejsou." řekl jsem. "Bude to špatné, ale budeme se muset utábořit." namítl jsem. Byl právě večer a venku byla už pořádná tma když mně venku vyděsil pěkněě velký stín. Zvíře prošlo v blízkosti lampy. "Zmizel v lese! V této době tu žila spousta malých predátorů, například Austraraptor." řekl jsem. Vzal jsem lucernu, obul jsem se a vyrazil jsem do lesa. Ucítil jsem jak mi na rameno spadla kapka vody. Ten les byl vážně vlhký. Kolem mně se ozývala taková spousta zvuků. Šlo o smíchaninu hrozivých řevů, dusotu Iguanodontů a plno jiných. Začal jsem lucernou mávat kolem sebe. Nějaké zvíře zaběhlo do křoví a už se nevrátilo. Najednou jsem si uvědomil, že mi mohlo jít o život. A že také může. Raději jsem to vzal cestou zpět, ale v tom se to stalo!

Nějaký menší tvor se zobákem, což jsem rozpoznal, se mi přihnal pod ruce. Stiskl jsem jeho ochmýřený dlouhý krk. "Á, tak to už vím, co to bylo v táboře. Pěkně jsi nás vyděsil, všechny!" řekl jsem. Pod rukama jsem měl Patagonyka, malé alvarezsaurida z doby svrchní Křídy. Když jsem si ho však chtěl prohlédnout, malým a jediným ostrým prstem z přední končetiny mně pořádně řízl. Raději jsem ho už pustil, ale viděl jsem, jak vystartoval po mravenci. "Pořádně to bolí. Připomělo mi to hrozně moc hady a vůbec jiná zvířata, která koušou!" řekl jsem. "Dej mi na to náplast." řekl jsem kameramanovi. Vstoupil jsem do svého oranžového stanu a lehce se přikryl modrou dekou. "Venku se pohybuje taková spousta tvorů, ale už za nimi ven nepůjdu." slíbil jsem kameramanovi. Hned ráno jsme se probudili a já dostal nápad, jak nějaké Argentinosaury zase najít. Byl to plán, který jsem chtěl vždycky uskutečnit a teď mně přivedla náhoda k tomu, abych zkusil to, co jsem chtěl už od mala...

Jaký nápad dostal Jack? Nebude to dosti riskantní? Jaká ještě stále čekají na tým překvapení? Vyhynutí Argentinosaurů už není daleko... Čtěte další část (typuji, že by mohla být už o výkendu!).

pondělí 30. srpna 2010

Soutěž PLANETA DINOSAURŮ-7.kolo (poslední)

Poněkud dlouho trvající souět o seriálu Planeta dinosaurů je u konce. Rozpis bodů: Juriju: 23 bodů! Deinonych: 26 bodů! Mojeznámky: 20 bodů! A nakonec Alfaraptor: 15 bodů! Dnes je tu poslední kolo s ne čtyřmi ale pěti otázkami. Odpovídejte ihned protože se v budoucnu bude chystat nová soutěž a diplomy Vás všechny neminou!

Otázka č.1:
VYJMENUJTE PRVNÍ TŘI TVORY, KTEŘÍ SE V DÍLE DAS NA LOVU OBJEVILI.

Otázka č. 2:
VŠICHNI PRAVĚCÍ ŽIVOČICHOVÉ Z DASOVA DÍLU.

Otázka č. 3:
BYL PODLE DÍLU TROODON OPEŘENÝ?
Odpovědi: Za A: ano, je to i prokázáno, za B: ne, v seriálu šlo o chybu.

Otázka č.4:
V JAKÉ ČÁSTI ELGHORNSKÉHO POHOŘÍ DAS ŽIL?
Odpovědi: Za A: Nížina, za B: Vysočina.

Otázka č. 5:
VŠICHNI ŽIVOČICHOVÉ ŽIJÍCÍ PŘED 68 MILIONY LETY (zobrazeno jako o sedm milionů let později).

Čím dříve napíšete odpovědi tím dříve budou diplomy!
P.S.: Vím, že třeba Alfaraptor už neesoutěží ale diplom za účast určitě dostane, proto je zde uveden.

neděle 29. srpna 2010

Stádo Parasaurolophů

Další část ze série "Život ve skupinách", tentokrát však speciální...

ŽIVOT VE SKUPINÁCH-ČÁST PÁTÁ (SPECIÁLNÍ)-STÁDO PARASAUROLOPHŮ:
Minulé části tohoto seriálu se zaabývaly mnoha živočichy, ale tato část není jen tak obyčejná. Jinak by šlo o "Zbůsob života hadrosauridů" a ne Parasaurolophů. Je to jedna ze speciálních částí. U rodu Parasaurolophus si na první pohled můžeme všimnout velikého a vyznačeného hřebene. Zdá se, tedy těm, co pravěk mnoho neznají, že je to normální dinosauří jev. Doopravdy ale hřeben sloužil k dorozumívání se stádem... Podle toho také víme, že se Parasaurolophus pohyboval ve skupinách... Zhora šel zvuk až do nosu. Stáda těchto živočichů musela být v Severní Americe koncem křídy hojná. Známe velké množství exemplářů. Stáda těchto kolosů musela vyhledávat potravu. Dříve se spekulovalo, že se Hadrosauridi živili vodní potravou-lehce stravitelnými vodními travami nebo řasami. Ovšem bylo to jinak: tito tvorové potřebovali měkké kapradiny, ale i tvrdší keře. V dnešním případě by šlo například o tis. Stáda těchto velikánů musela podobně jako Sauroposdi každý rok vyrážet za potravou na několik desítek a někdy i stovek kilometrů od místa začátku. O tom nám svědčí jejich žaludky. Narodzíl však třeba od Iguanodontů, kteří neměli téměř žádný zbůsob ochrany svých druhů, měli Parasaurolophové jednu výhodu: podle množství stop dnes víme, že Parasaurolophové žili ve větších skupinách. V takovémto případě si klademe otázku: "Když jich bylo více, museli vůbec chránit jeden druhého?"
Odpověď najdeme u afrických pakoňů. Stáda pakoňů neustále migrují za jedním cílem-potravou. Představte si půlku televize s pakoni a druhou půlku s Parasaurolophy. Tito živočichové měli mnoho věcích natolik podobných, že jsme mohli vyzkoumat, co by se stalo při přepadení třeba mláděte. Podle skupinových porovnání pakoňů a Parasaurolophů bychom přišli na jediné: obrana u nich platila. Byla to obrana všech členů skupiny. Nebylo to tak, jak to dělají lvi... Ti nebrání jeden druhého v nelítostném boji... Zato pakoně ano. A takto podle skupinových vyměření konali i Parasaurolophové...


Druhý obrázek stojí za povšimnutí: bez ohledu na bolest chrání dopělec mládě...

Tato část byla poněkud delší než ostatní, nevím jak na tom však budou další části...

sobota 28. srpna 2010

Hybodus


Jméno: Hybodus,
potrava: Maso,
typ: Žralok,
výskyt: Jura, před 160-155 miliony let.
Popisek:
Tento až 3 metry dlouhý žralok je často vídán v dokumentech BBC, mohli jsme ho vidět v Monstrech pravěkých oceánů nebo ve třetím díle Putování s dinosaury. Měl celkově dobrý sluch, tomu prozrazují veliké ušní jámy. Musel slyšet na celkově dlouhou vzdálenost a šlo někdy i o mořského mrchožrouta. Jen tak nevyhynul, nechal po sobě jiné a vyvinutější žraloky. Smrt mu pravděpodobně způsobili Metryorynchové nebo Plesiosauři.

Příště se dozvíte o jednom velmi známém monstru!

Číňané

Číňané přijeli na Isla-Sorna-MA-TA-NUY přímo za druhé světové války: v roce 1944 se tam usídlili a když zjistili, že je již po válce, rok potom, tedy v roce 1946 odjeli zpět. Nejvýznamější postavou ostrovu je Andrew James Johnson, avšak, měl by být až na druhém, protože Číňané udělali lepší práci i jen za ty dva roky. Zaprvé: napsali zhruba 300 stranovou knihu o ostrovu jménem "Vyhynuli a přece žijí". Narozdíl od Johnsonovi knihy, kteerá byla později smetena ze světa Turky, originál knihy Číňanů se zachoval. V Indii byl náhle velmi ceněn a jakmile přijeli Turci, obyvatelé měst se bránili. Kopie se dostali až do Anglie kde je Waleské nekladatelství vydalo v Anglickém jazyce. Kniha dál putovala do Německa a Bulharska, a měla se dostat i do Česka, aale to se nestalo. Dnes existuje originál o všech 300 stranách-jen vazba je jaksi poškozená...

Za druhé: Číňané byli významní tím, kolik živočichů za tak málo času stačili popsat. Popsali nejvíce pravěěkých živočichů-bylo jich přibližně 100 a dále se jim podařilo popsat asi 10 prehistorických rostlin-Permských a Karbonských. Avšak, neznají se jejich jména. Zatím nemají a ve filmu zřejmě ani nebudou mít svá křestní jména...

Příště se dozvíte o další významné postavě a to o Johnsovi Mantellovi!

pátek 27. srpna 2010

Obrázek týdne 27.8.2010

Jsou to už snad dva měsíce, co jsem tento obrázek na internetu našel... Ale to, že ho mám uložený, jsem si vzpoměl až včera. Není nádherný?

Popisek k obrázku: Pravěký medvěd druhu Ursus Spelaeus ohlodává lidské kosti před 50 000 lety. Nyní je období sucha a poklidná lovecká jeskyně se nedávno proměnila v hrob. Mrchožroutům se zde daří...

Snad se Vám tento obrázek líbil!

čtvrtek 26. srpna 2010

Na vyhubení mamutů se téměř vůbec nepodílel člověk...

V sobotu nebo v neděli ohlásila BBC svůj nový objev. Nejedná se o žádnou novou zkamenělinu, ale o to, jak opravdu vyhynuli mamuti. Člověk se na jejich vyhubení totiž nepodílel ani ze třetiny. Podle vědců, kteří případ podrobně studovali mamutům chyběly pastviny. Paleontologové se shodli, že většina mamutů vymřela koncem doby ledové, 10 000 let před naším letopočtem. Ale zbytek prý ještě přežíval na ostrovech před 4 000 lety. Vymřeli kvůli množství kyslíčníku uhličitého, který byl po době ledové v atmosféřě. V době ledové spousta býložravců potřebovala potravu, která začala mizet před 13 000 lety a o následný tisíc let později se stalo osudným pro huňaté nosorožce. Stejně jako těmto kolosům, i mamutům chyběly životadárné pastviny. Pravděpodobně Evropa "zjehličnatěla". Všude se dalo narazit na lesy či skály. Mamuti vyhynuli a menší, zakrslí, mamuti se vydali na ostrovy. Tam tragicky přežívali 6 000 let a pak vymřeli. I tam již nebyly pastviny. Až do teď byla teorie, že za vyhynutí mamutů mohli lovci, podobně, jak se i dříve říkalo u amerických mamutů Mastodontů, ale nyní víme, že vymírání zapříčinily mizející pastviny, což je i následným vysvětlením pro vyhynutí Mastodontů.

Zdoje: za informace děkuji novinkám.cz stejně jako za obrázek.

středa 25. srpna 2010

Monstra pravěkých oceánů (část 2.)

Druhý díl dokumentárního seriálu BBC jsem se rozhodl uveřejnit brzy. Tentokrát Nigel Marven přežije setkání s Dunkleosteem, neunikne mu přítomnost velkého Basilosaura a setká se tváří v tvář s ohromným Carcharodonem Megalodonem...




Další část na pokračování! V co nejbližší době však přidám poslední díl!

úterý 24. srpna 2010

Nanotyrannus

Nanotyrannus ("malý tyran") byl malý, pětimetrový tyrannosauriod žijící před 68 miliony lety, tedy ve stejné době, kdy se na Zemi objevil obávaný Tyrannosaurus Rex. Známe pouze jeden druh a to Nanotyrannus lancensis. Podle některých vědců je však Nanotyrannus přiřazován jako nedopsělý jedinec rodu Albertosaurus, tomu se však Nanotyrannova lebka příliš nepodobá. Zřejmě by však mohlo jít o tento rod, protože kostra nalezená v roce 2000 nic neukázala. Fosílie z roku 2000 byl doopravdy mladý Tyrannosaurus Rex... Z Nanotyranna byla nalezena pouze jedna lebka, později také kostra, ze které se však ukázalo, že jde o Tyrannosaura. Žil pouze na odlehlých pláních Montany. Tento masožravec se musel živit menšími tvory jako byl Orodromeus a Parksosaurus a zřejmě si na velká zvířata, jako byl třeba Anatotitan vůbec nemohl dovolit...
Jeho popis najdete třeba v knize "Dinosauři průvodce 270 rody" od Dougala Dixona...


Příště Bruhathkayosaurus!!!

pondělí 23. srpna 2010

Křída-Montana

Třetí článek do této rubriky je tu! Tentokrát bude velmi rozšířený.
Snad se Vám článek bude líbit!!!

Montana, která leží v USA, je hotovým nalezištěm. Už v roce 1902 zde Barnum Brown nalezl Tyrannosaura Rexe. Nejhojnější a také nejznámější naleziště je souvrství Hell Creek. Tento obrovský kaňon se stal místem, na kterém žila spousta druhů dinosaurů. Před 65 miliony lety v Hell Creeku žily různé druhy hadrosaurů včetně Corythosaurů a Parasaurolophů. Žil zde masožravý Tyrannosaurus Rex a nejen to. Hell Creek se stal nejhojnějším nalezištěm pro Triceratopsi. Z Montany pochází mnoho nálezů spíše od doby svrchní Křídy, z doby před 80-65 miliony lety. Montana byla před pětašedesáti miliony lety poměrně suchá, zato před ještě 70 miliony lety zde byly žluté pastviny. Nejen dinosauři jsou z území Montany známí. Obrovsý krokodýl Deinosuchus, nebo giganitcký ptakoještěr Quetzalkoatlus zde byli převážně rozšířeni. Dále zde žili různí pachycefalosauři jako byl třeba Stygimoloch. V pravěkém Hell Creeku bylo spíše prašno. Lesy se zde mnoho nevyskytovaly... Toto místo bylo zároveň jedním z nejvíce tragických po pádu meteoritu. Jelikož zde právě žilo mnoho druhů zvířat, pád meteoritu přinesl mnoha rodům smrt. Meteorit však nespadl do Montany ale na Yucatán. T-Rex samozřejmě nebyl jediným masožravcem, který byl nejen v Hell Creeku nalezen. Například ona sama Montana je nalezištěm i jiných tyrannosauridů jako je Daspletosaurus, ale i malích masožravců, mezi které řadíme Troodona nebo Dromaeosaura. Montana v té době byla zjevně jinde než dnes, protože v té době byla Severní Amerika rozdělena obrovským vnitrozemním mořem...




Na prvním obrázku je souvrství Hell Creek, na druhém souboj druhů Tyrannosaurus Rex a Triceratops Horridus, na třetím vidíme Ankylosaura a na posledním obrázku je detail prehistorické Severní Ameriky... Příště se dostaneme do Alberty...

neděle 22. srpna 2010

Appalachiosaurus

Appalachiosaurus ("ještěr z Apalačského pohoří") byl velmi podobný svému ve stejné době žijícímu Albertosaurovi. Objev tyrannosaurioda v Apalačském pohoří bylo velké překvapení. Tento dravec dosahoval poloviční velikosti Tyrannosaura, a na pozdního a vyvinutého tyrannosaurioda vážil až příliš málo. Měl jen 3,5 tuny na váhu, tedy, jako průměrný běžec musel uběhnout zhruba 40 km/h. Jak všichni víme, před 75 miliony lety byla Severní Amerika rozdělena velkým vnitrozemním mořem o kterém se často hovoří. Zvířata nebyla po celé Severní Americe rozšířena, to platilo jen pro krokodýli. Všichni tyranosaurovití žili ať spíše po celé Asii nebo u částí Severní Ameriky jako byl Texas nebo Montana. Proto byl nález Appalachiosaura velmi překvapivý. Appalachiosaurus se musel živit menšími zvířaty, která zde žila, jako třeba Parksosaurus.
Hledal jsem ho jak v mých knihách tak v půjčených ale nikde nebyl. Až včera jsem to zjistil. Je vystaven krátce v knize: "Dinosauři průvodce 270 rody".

Příště Nanotyrannus!

sobota 21. srpna 2010

Monstra pravěkých oceánů (část 1)

Velmi děkuji Vendacovi za radu, jak přidávat do blogu videa, Vendaci, já Ti také poradím až něco vědět ohledně blogu nebudeš... Ještě jednou moc díky a přidávám sem videa...

Celosvětově proslulý seriál BBC Putování s dinosaury není jediný od stejných tvůrců. V roce 2003 byla natočena dokumentární mořská trilogie Monstra pravěkých oceánů. Hlavní postavou je zde Nigel Marven, který, podobně jako v předešlých speciálech, cestuje zpět do minulosti a to přímo proti proudu času...

MONSTRA PRAVĚKÝCH OCEÁNŮ, část 1.:




Tato část je na pokračování... Proto se těšte na příští část, kterou bych zde měl uveřejnit během týdne!

pátek 20. srpna 2010

Obrázek týdne 20.8.2010

Již zanedlouho skončí prázdniny, ale sem přichází další obrázek týdne! Vypadá to, že je trochu starší, tedy, není z jednadvacátého století. Našel jsem ho na serveru Google když jsem hledal výsledky na slovo stegosauridae.

Popisek k obrázku: Stegosaurus prošel celou poušť v Severní Americe v Coloradu před asi 150 miliony let. Zjevně by vysílením padl, ale ví, že nemůže, protože by ho to mohlo i zabít. Raději tedy doplní tekutiny a počká až ucítí sílu. Až pak si za tmy na chvíli lehne a přes noc bude ve své daleké pouti za potravou pokračovat dál...

Obrázek na příští týden jdu teprve vybírat ale určitě bude podle mně pěkný!

čtvrtek 19. srpna 2010

Zachovalé vnitřní orgány dinosaurů

Tento článek má přinést pohled do prehistorie a na to, co se dokonce ve fosíliích zachovalo... Doufám, že se Vám bude líbit....

Je to už dávno, co paleontologové nalezli zkamenělinu Thescelosaura kterému dali jméno Willo, na němž se zachovalo i srdce. Srdce... Dinosauří srdce... Nikdo si ho až do té doby nedokázal představit. Jak vědci zjistili, měli dinosauři, tedy podle Willa, jednodušší srdce než třeba krokodýlové. Bylo to zřejmě proto, že takoví, jako právě Thescelosaurus byli rychlí. Aligátoři a krokodýlové nevinikají žádnou rychlostí. Zatímco krokodálové mají párovou aortu, dinosauři měli pravděpodobně jen jednoduchou aortu. Levá a pravá komora byly od sebe dále než u krokodýlů, a chlopeň vůbec nebyla spojená. Byl to důsledek evoluce. Willo byl dinosaurus, na kterém se nejen srdce, ale i jiné orgány zachovaly. A Thescelosaurus nebyl jediný. Na zkamenělinách druhu Scipionyx se nalezly střeva, průdušnice a játra a dokonce i svalová vlákna. Scipionyx byl díky tomuto jedním z nejlépe rekonstruovaných dinosaurů...

V seriálu "Ve stínu dinosaurů" (orig.Mammals vs. Dinosaurs) jste mohli vidět nebojácného paleontologa, který nezoufal nad tím, aby rozřezal žebra Supersaura a zjistil, co určovalo tomuto dinosaurovi dýchání. Našel jakési "vaky". Ve zkamenělinách najdeme opravdu hodně zajímavostí, které se však bohužel na jiných rodech nezachovaly... Ale nejen orgány se dokážou zachovat. Je to teprve nedávno, kdy vědci odhalili barvy dvou prehistorických zvířat-Sinosauropteryxe a Anchiornise. Na jiných zkamenělinách se zase zachovaly kusy zkamenělé kůže... To však už nejsou vnitřnosti... Zkameněliny však mnoho odhalily... Avšak zpět ke Scipionyxovi... Díky zachovalým orgánům tohoto dinosaura jsme určili, že Scipionyx a pravděpodobně i jemu příbuzní, tedy raptoři, dýchali podobně jako krokodýlové a aligátoři, a i když se v mnohých částech těla, třeba jejich nohy, podobají ptákům, jako ptáci nedáchali. Podobně jako pták však dýchal Allosaurus. V dokumentu Zázračná Planeta II jsme mohli vidět skutečnost, že ptáci měli jakousi příbuznost k dinosaurům. Velký Allosaurus nebyl podobný ptákům, ale mohl dýchat jako oni. Scipionyx to neuměl, ten dáchal jako krokodýl. Toto je pravda o tom, co nám fosílie odhalily...

Tento článek o orgánech dinosaurů Vám snad poskytl nějaké informace. Doufám, že se Vám líbil, i když informace, které zde byly vystaveny, znáte všichni. Je to jen smýchání těchto vědomostí, ale kdyby se Vám článek líbil, napište to do komentáře...

středa 18. srpna 2010

Množství vrstevníků-mnohdy ochrana

Další část mého dokuemntárního seriálu nás tentokrát zavede dále, tak doufám, že se Vám to bude líbit. Pátá část bude za nedlouho!

ŽIVOT VE SKUPINÁCH-ČÁST ČTVRTÁ-MNOŽSTVÍ VRSTEVNÍKŮ-MNOHDY OCHRANA

V jedné z částí dokuemntárního seriálu jménem Planeta Dinosaurů jsme mohli vidět nepochybnou scénu lovu malých dinosaurů Alvarezsaurů při lovu na "hromadu" mláďat Saltasaurů. Další neodvratitelná scéna byla vyobrazena v druhé epizodě seriálu BBC Putování s dinosaury, kde Allosaurus ulovil jen jedno mládě Diplodoca. V této části budeme zjišťovat, co dokáže množství vrstevníků, když je někdo loví. Scény z dokumentů, jejichž jména jsem vyjmenoval, byly pravdivé... Ale i menší skupinky měly své výhody. Avšak nejvyšším stupněm na přežití je množství vrstevníků. Při těchto chvílích by se Vám mohly vyobrazit různé situace. Představte si třeba scénu, jak mláďata Iguanodontů utíkají před dospělcem Tarascosaura. Dravec chytá pouze nějaká mláďata, zatímco ostatní zůstávají na živu. V těchto chvílích nemohl platit smutek-šlo zde zvlíště o život... Nové úkazy dokonce poukazují na to, že mláďata ve svém putování musela žíti opravdu ve velkých skupinkách. Tím bylo více šancí na přežití...

Tato kapitola byla spíše velmi stručná, ale na další část, která bude patřit mezi speciální, se můžete těšit už začátkem příštího týdne! Bude se jmenovat "Stádo Parasaurolophů"!

úterý 17. srpna 2010

Thescelosaurus

Thescelosaurus ("úžasný plaz") byl svrchokřídový býložravec. Tento druh je dobře známý hlavně díky exempláři jménem Willo na kterém se kromě většiny orgánů zachovalo i srdce. Patřil k větším ornithopodům. Měl asi 4,5 metru na délku. Záda byla pokryta silnými destičkami. Ty pomáhaly Thescelosaurovi v případě obrany. Šlo o poměěrně rychlou zvěř. Podle vědeckého pátrání měl štíhlé avšak silnější nohy běžce, takže je zde prokázána příbuznost s Orodromeem.  Od doby prvního nálezu vědci přibližně 22 let fosílii nestudovali. Tento živočich se musel stávat častou kořistí Tyrannosauridů jako byl Albertossaurus který žil ve stejném době jako Thescelosaurus. V zadu měl Thescelosaurus menší zuby které byly podobné stoličkám a rozmělňovaly potravu. Ještě blíže k prvnímu nálezu; jméno Thescelosaurus dostal díky tomu, že ho nikdo nestudoval 22 let. Avšak stal se známým dinosaurem a dnes by ho mělo znát každé dítě...
V mých knihách se o Thescelosaurovi moc nepíše, ale vyzkoušejte: "Dinosauři průvodce 270 rody" nebo nález se srdcem můžete vidět v: "Putování s dinosaury Speciál: Pátrání po T-Rexovi".


Příště Appalachiosaurus!

pondělí 16. srpna 2010

Pravěká zoo-Za Patagonskými obry 2.

Pokud Vám nějak unikla minulá částmého dokumentu, najdete ji v rubrice: Příběhy na vyprávění .
Dnes přináším další část!!!

PRAVĚKÁ ZOO-ZA PATAGONSKÝMI OBRY-část 2/7:
Hned ráno jsme vstali. "Pojďme dál, když je tu rovina, mohly by tu být i pláně!" zavelil jsem... Zatímco výprava šla dál, já jsem vylezl na menší část kaňonu abych se rozhlédl. Dál od nás už byl seschlý les. "Leda tam by mohli Argentinosauři ještě žít!" řekl jsem si a slezl jsem. Hned jak jsme  tam došli v očích jsme měli údiv... Před námi se páslo na posledních zelených jehlicích stádo Argentinosaurů. "Tomu nevěřím!" řekl John. "Ale je to skutečnost." řekl jsem Johnovi. Dva dospělci ale vyrazili trochu dál od stáda ale najednou se z křoví vyhnal nějaký masožravec. "Pryč, Giganotosaurus!" varoval jsem výpravu. "Táhle je křoví, tam se schovejte!" informoval jsem ještě výpravu... Giganotosaurus se díval hlavou přímo přede mně, každou chvíli už musel hkavu otočit a vidět mně. Mezitím v Pravěké Zoo se veterináři přišli podívat na velkého jeskynního lva. "Už je zase ven z jeskyně!" zaradoval se Charles. "Hned jak začíná vždycky foukat studený vítr, vyleze ven." přidal ještě k tomu. V těch chvílích v prehistorické Patagonii se Giganotosaurus stáhl zpět. "Můj bože, to byly horké chvilky!" řekl jsem. Náhle však Giganotosaurus vyběhl znovu kus od nás. Kousl Argentinosaura do zadní končetiny. Ten ho však porazil na zem a dravec se opět stáhl...

Znovu jsme se zase mohli zvednout ze země a podívat se na Argentinosaury. "Nevíme, kdy vyhynou, mohli bychom je chytit teď!" řekl jsem. Můj plán se však opět nezdařil... Stádo jihoamerických iguanodontů se hnalo přímo proti nám. "Zdrhejte odsud!" křičel John. Drželi jsme krok jen tak tak před stádem vyděšených iguanodontů. Najednou se stádo zastavilo a začlo se pást na malých kapradinách. "Co teď budeme dělat? Stádo Argentinosaurů a Iguanodontů je až příliš a pro Iguanodonty jsme se sem přece nevrátili." řekl jsem. To byl zkažený plán. Ale až do chvíle, kdy se jeden Iguanodont oddělil od stáda. "Podívejte na tamtoho." řekl jsem a ukázal jsem na Iguanodonta. Z křoví v té chvíli opět vyběhl velký Giganotosaurus a hnal se přímo na Iguanodonta. Druhý Iguanodont šel svému druhovi pomoct a já dostal nápad. Připravil jsem časový portál. Teď jsem měl šanci získat jihoamerického Iguanodonta do Pravěké Zoo...

Podaří se Jackovi nalákat Iguanodonta do portálu? Co se stane v příští části se dozvíte v co nejbližší době!

neděle 15. srpna 2010

Pravěká zoo-Za Patagonskými obry

Pokud Vám nějak unikla minulá část mého seriálu, najdete ji v rubrice: Příběhy na vyprávění .
Dnes přináším další část!!!

PRAVĚKÁ ZOO-ZA PATAGONBSKÝMI OBRY-část 1/7:
Můj sen o vytvoření zoo plné pravěkých zvířat se stal skutečností... Měli jsme již dva menší ale roztoucí Daspletosaury, obrovského krokodýla Deinosucha nebo také mamuta srstnatého a bylo toho ještě více. Právě, kdy měl tým odborníků menší problémy s krmením velkého Yangchuanosaura, já si naplánoval další výpravu. "Nedávno mi poslali tento odlitek zubů Argentinosaura, jihoamerického býložravce!" řekl jsem. "Moc rád bych se pro toto zvíře vypravil do času jeho vymizení!" dodal jsem k tomu. "Mám připravit jeep?" zeptal se John. "Jistě, vyrazíme hned." informoval jsem Johna. Argentinosauři vyhynuli před 79 miliony lety... Spousta druhů, které žili v Jižní Americe ještě před 80 miliony let už vyhynulo. Argentinosauři žili na odlehlých pláních pravěké Patagonie. Vjeli jsme do portálu a čekali jsme, co bude... Vyjeli jsme v nějakém velkém kaňonu, všude tu byl suchý oranžový písek a vířil se jak jsme jeli. "Tohleto není místo pro Argentinosaury... Není tu ani žádná vegetace..." řekl jsem. "Půjdeme dál pěšky?" optal se John. "Asi ano... Támhle je zase bahnité jezero. Jeep necháme tady a podíváme se dál." řekl jsem. Přešli jsme pěšky jezero a čekalo na nás překvapení. Před námi se na uslých jehlicích páslo stádo menších jihoamerických iguanodontů...

Šlo o menší, sedmimetrové iguanodonty. Byla to nádherná zvířata. Pozorovali jsme je s nohami ve špinavé vodě ale najednou se za mnou něco objevilo. "Ven z vody!" zařval jsem. Z jezera vykoukla obrovská hlava Sarcosucha, obrovského krokodýla. "Už máme v zoo Deinosucha, Sarcosuchus by neškodil naší sbírce prehistorických druhů!" řekl jsem. Připravil jsem portál a rozstvítil jsem ho. Vzal jsem malá klacík a hodil ho do tlamy Sarcosucha. Ten po mně zuřivě vyběhl. Tak tak jsem mu uhnul a jakmile špička ocasu byla z portálu pryč, zavřel jsem portál... "To bylo vážně něco! Ale měli bychom najít Argentinosaura, nemyslíš, Jacku?" zeptal se mně John. "Máš pravdu, tady začíná být rovina. Možná tu někde budou pláně!" řekl jsem Johnovi. Když v Pravěké Zoo ubytovali Sarcosucha, šel se podívat Charles na mláďata Daspletosaura. "Pamatuju si, jak jsme s Jackem nedávno projížděli výběhem a měli 3,5 metru. Nyní vyrostli o 2 metry." řekl si Charles a zapsal to do seznamu růstu dinosaurů. V té chvíli jsme my putovali po pravěké Patagonii. "tady je krásná rovinka, mohli by jsme tu přenocovat a druhý den půjdeme dál." navrhl jsem. Filmový štáb začal stavět tábor... Už jsme se těšili na pokračování naší mise druhý den...

Jaká byla jedna z úloh na vyhynutí Argentinosaura? Bylo to nepřetržitým lovem dravců? A co když v této době již Argentinosaurus vyhynul? Třeba se Jack spletl? Příště se to dozvíte!

sobota 14. srpna 2010

Spinův poslední lov-část 4.

V minulé části:
Spino šel lesní zkratkou ale nepočítal se smečkou Afrovenatorů. Kvůli nim byl kousnut do přední končetiny... Uviděl zde však i stádo Paralititanů a chtěl se prve zaměřit na mládě. Ale potom si vzpoměl na svůj hon. Carcharodontosaurus vešel do kaňonu ale Spino za ním vyběhl...

SPINŮV POSLEDNÍ LOV-ČÁST ČTVRTÁ-SOUBOJ NA ŽIVOT A NA SMRT:
Spino došel co nejrychleji po písku do kaňonu. Carcharodontosaurus již tušil, že jde o velikou past, ale jeho pozornost upoutala malá cestička nalevo ven z kaňonu. Ale Spino už mu nedovolil odejít. Carcharodontosaurus se pokusil vrátit a vyjít z kaňonu, ale Spino mu ihned zatarasil cestu ven. Jakmile však Carcharodontosaurus vystoupil na větší kámen, Spino po něm vyběhl a kousl ho do přední pravé končetiny. Carcharodontosaurus bolestně zařval a prudce narazil hlavou do Spinova boku a kousl ho do stehna levé zadní končetiny. Spino zařval pronikavým zvukem, který by člověkem úplně pronikal. Prve byl jeho řev chudý ale nyní řval tak, že Carcharodontosaurus se stáhl o dva metry dál. Spino toho ihned využil a kousl Carcharodontosaura dvakrát opakovaně do přední zraněné končetiny a potom ho dlouhou "krokodýlí" tlamou bouchl do nohy, kde byl Carcharodontosaurus zraněn. Měl za lubem ho kousnout do boku ale to udělal Carcharodontosaurus. Teď byl souboj vyrovnán. Po obou socích tekly proudy krve které zbarvovaly písek do ruda... Tu však Spino vyběhl a udeřil tlamou Carcharodontosaura do hlavy. Cudák dravec hlavou otřásl několikrát, přičemž ho Spino kousal do zraněné zadní končetiny. Carcharodontosaurus však náhle ustal, přerušil otřásání a kousl hrozivě Spinosaura Spina do krku. Asi dvakrát prudce trhl a Spino ulehl na břicho. Dravec se chystal odejít ale Spino ho dlouhým ocasem silně uděřil. Teď oba leželi na zemi hlavami proti sobě. Nešlo jim se zvednout s jejich váhou, ale Spino se najednou zvedl. Jeho pozornost upoutalo stádo Paralititanů na vršku kaňonu. V té chvíli však Carcharodontosaurus lebkou porazil Spina na zem. Spino naposledy vydechnul. Carcharodontosaurus prošel zkratkou kaňonu ale u konce padl na břicho, obrátil hlavu napravo a také vydechl naposledy... Dva nejmocnější dravci Afriky tak skončili v kaňonu jen tak ležet. Jejich nehybná těla po hodinách zakryl pomalu se nesoucí světlý písek a když už byl na tělech obrů, spadl kus kaňonu na mrtvá těla...

Popisek k obrázku: Jakmile však Carcharodontosaurus vystoupil na větší kámen, Spino po něm vyběhl a kousl ho do přední pravé končetiny...

Dotazník o příběhu:

Místo odehrání: Maroko, Afrika
hlavní hrdina: Spino (Spinosaurus aegypticus)
překlad jména do angličtiny: Spino´s last hunt
příběh se odehrál před 95 miliony lety...

V poslední době se hojně těšte na Pravěkou Zoo, později by měl začít další příběh: Obojí Smrt!

pátek 13. srpna 2010

Obrázek týdne 13.8.2010

Tento obrázek sice není rukama lidí malovaný ale přesto je nádherný, podívejte se:

Popisek k obrázku: Toto jsou dinosauři z polokoule Gonwana, zleva doprava a zehora dolů: Camarasaurus, Allosaurus a Spinosaurus. Pod Allosaurem stojí pozdní diplodocid Amargasaurus, vedle něho řve Ceratosaurus, za Ceratosaurem je Diplodokus a Baryonyx. Pod Baryonyxem vidíme Guanloga a před těmi všemi jsou miniaturní dinosauři Comsognathus a Microceratops.

Na příště se můžete těšit na jeden velmi krásný obrázek z doby Jury!

čtvrtek 12. srpna 2010

Pravěký krokodýl s jednou záhadou...

Z Afriky ze země Tanzanie vědci vyzdvihli menšího prehistorického krokodýla. Jmenuje se Pakasuchus kapilima a k jeho nejbližším příbuzným patřil třeba coloradský Protocuchus. Byl to suchozemský krokodýl ale měl jednu záhadu-místo malých monstrózních zoubků v tlamě měl savčí stoličky. Tomuto suchozemskému krokodýlovi se vzhledem podobali raní archosauridi jako třeba Marasuchus, Lagosuchus nebo Euparkeria. To, že má však savčí stoličky je velice neobvyklé. Podle některých vědců se může jednat i o nomen dubium, takže není přesně určeno, zda-li vůbec žil. Nejde o zrovna nějaký nejnovější nález-Pakasucha již našli paleontologové v roce 2008. Pakasuchus pravděpodobně lovil hmyz a pavoukovce, někdy si však mohl přilepšit i trochou masa z nějaké mršiny menšího tvora, kterou zrovna našel...


Zdroje: První obrázek je z blogu www.deinonych.blog.cz a druhý je z www.theropoda.blog.cz .
Pokud se Vám tento článek líbil, ohodnoťte v hvězdičkách a napište to do komentáře...

středa 11. srpna 2010

Antropogén

Zhruba 12 tisíc let trvající Holocén (období, které začalo 10 000 let př.n.l a trvalo až do teď) skončil svojí vládu. Patřil mezi nejkratší úseky v dějinách naší Země. Poslední dobu se však na životu na naší planetě stále více podílí člověk. Buď chrání přírodu tak hodně, že jí to až pomáhá a živočichům se z toho uleví, nebo přírody zneužívá a používá ji jenom ke svému prospěchu-tedy stručně řečeno nedělá pro přírodu nic moc dobrého. Takových lidí je více, a proto radím, aby jste i vy přírodě pomáhali... Období Antropogén bylo vyhlášeno v roce 2005 a téhož roku šlo o začátek této další doby. Oslavování počátku této nové éry v dějiných naší Země bylo majestátní a bylo zařazeno do čtvrtohor, ale doopravdy vědci vymysleli tento název v překladu do češtiny jako "období člověka". A to je právě ono. Lidé nedbají na přírodu a jaderné elektrárny ovzduší ničí. Jediné, co nám v tom pomáhá, jsou zelené rostliny-vtahují oxid uhličitý k sobě a mění ho v kyslík. Ale nektěří přece jenom nedbají. Do patnácti až dvaceti sekund padnou tři fotbalová hřiště dohromady, lidé kácejí lesy až příliš. Představte si, že ve spočtení všech těchto padlých míst by se vešlo už Skotsko a někdy za rok padne i více stromů. I když však budeme naší přírodě ubližovat, ona se nevzdá a zotaví se. Když necháme vyhynout druhy živočichů naší planety, zrodí se noví. Ale nikdy přírodu neničte, protože i kdyby se měla zotavovat z obrovských zranění, které jsme jí uškodili my, lidé, trvalo by to  i miliony let... 

Jestli-že se Vám tento článek líbil, komentujte to.
Obrázek je jen ilustrační foto (kolem není žádná mýtina nebo tak nějak).

úterý 10. srpna 2010

Evoluce Sauropodů

Další díl mého projektu během něhož skončí celá řada projektů na tomto blogu. Tentokrát se týká Sauropodů a omlouvám se za chybu v minulé části (ne ceratopsidi ale ceratopiani).

KDO TO VLASTNĚ BYLI TI SAUROPODI?

Sauropoda je řádem z větší a početnější skupiny Sauropodomorpha která pochází z podřádu Saurischia (plazopánvích). Šlo o čtyřnohá zvířata s malou rychlostí. Mohli však dosáhnout obřích rozměrů, jako třeba Brachiosaurus (více než 13 metrů vysoký) nebo Supersaurus (obr dlouhý 38 metrů). Jejich evoluce je daleká a dnes známe mnoho čeledí (ať jurských tak křídových).

VÝVOJ PRVOTNÍCH SAUROPODŮ

Dříve se spekulovalo, že přímími předky Sauropodů jsou Prosauropodi (odtud jméno-česky "před sauropody"). Ale nedávno se zjistilo, že je tomu jinak. Mezi první formy Sauropodů patřili primitivní patagonské druhy jako třeba Patagosaurus. Jak se postupně tělo a krk prodlužovali, nezapomělo se na ocas a Sauropodi dosáhli později překvapivých a pro ty, co se o pravěk nezajímají dokonce šokujících rozměrů...

ODKUD POCHÁZELI A KAM SE DOSTALI?

Jak už víme, kolébkou prvních dinosaurů a zároveň i Sauropodů byla Jižní Amerika. Přes tu se později dostali i do Severní Ameriky kde vznikli obrovité rody a druhy. Avšak primitvní druhy žili i v Anglii takže nejsme přesvědčeni, zda-li to byla vážně Jižní Amerika. Je to ale přesnější protože přes tu by se Sauropodi dostali do Severní Ameriky a dále do Číny, kde byli také nalézáni hojně.

VÝVOJ ZUBŮ

Sauropodi měli nejdříve primitvní zuby, které se nedají nazývati jinak než lžícovité. Později však nalézáme i nálezy Sauropodů, u kterých je výrazně vidět, jak se měnily zuby Sauropodů. Mimoto někdy Sauropodi polykali kameny, které se jmenují gastrolity. Neměli stoličky a proto museli polykat kameny, které jim potom v žaludku rozmělnily potravu...

Jestli-že se Vám těnto článek líbil, okomentujte to prosím.

pondělí 9. srpna 2010

Ve stínu dinosaurů

Co se skrývalo ve stínu dinosaurů?




Dvoudílný dokument Vám přiblíží různé zajímavosti ze světa dinosaurů. Seriál ve stínu dinosaurů (orig. "Mammals vs.Dinos, nebo také savci kontra dinosauři) však nepředstavuje mnoho dinosaury ale i jejich společníky-savce a nejen to. Zjistíte zde, jakou výhodu měly primitivní jurské myšky ve sluchu, jeden vědec zde dokonce nezaváhá rozřezat žebro Supersaura a dojde zde i k zápasu Stegosauraa a Allosaura. Uvidíte zde Microraptora a nejen to. Tento seriál jsem zatím neviděl vyjít na DVD ale naposledy ho v červnu vysílali na programu Spectrum (12). Pro tento seriál bylo mnoho uděláno ale výsledná práce ve výsledku v televizi byla pro tvůrce více než překvapivá, stejně jako pro mně. I já jsem byl překvapen, co všechno bylo do "pouhého" dvoudílného dokumentu zasazeno...

neděle 8. srpna 2010

Evoluce Ceratopsidů

Zde je nejnovější projekt o evoluci některých řádů nadřádu Dinosauria. Projekt bude dlouhodobý a za jeho proběhnutí skončí celá řada jiných projektů. Doufám, že se Vám to bude líbit...

KDO TO VLASTNĚ BYLI TI CERATOPSIDI?

Ceratopsia je podřád dinosaurů, kteří se v češtině nedají nazvat jinak než rohatí dinosauři. Do této skupiny se řadilo spousta čeledí a zvířat. Od Microceratopse před Protoceratopse až po obrovského Torosaura. Ceratopsidi se objevili na Zemi poprvé asi v době před 100 miliony lety, moc se však těm pozdějším formám, které známe, nepodobali...

VÝVOJ PRVOTNÍCH CERATOPSIDŮ

Z doby před 100 miliony lety není známa nějaká velká škála zkamenělin, ale kandidátem na první Ceratopsidy byl třeba rod Psittacosaurus. Patřil do čeledi Psittacosauridae ale jeho silný zobák už připomínal zobáky pokročilých Ceratopsidů. První Ceratopsidi se objevili jako bipední (dvounohá) zvířata, mezi něž mohl patřit třeba Leptoceratops.

ODKUD POCHÁZELI A KAM SE DOSTALI?

Podle všech předpokladů se, jak už víme, první Ceratopsidi vyvinuli v Asii. Ale jak se mohli dostat až do Severní Ameriky, tak daleko? Důvody skví v tom, že přes Asii ležel obrovský pevninský most který vedl do Kanady. Tam se právě dostali Centrosaurini jako třeba Styracosaurus. Dále po Kanadě se dostali až do USA ale dál už se neodvážili. Možná by se dostali ještě dále, ale v té době už dinosaurům hrozilo vyhynutí...

VYTVÁŘENÍ ROHŮ

První Ceratopsidi neměli žádné rohy. Pravděpodobně se v evoluci vyvinuli k obraně. Ale i první Ceratopsidi, jako Protoceratops, uměli používat k boji tvrdý límec místo rohů. Rohatí Ceratopsidi, tedy Chasmosaurini a Centrosaurini se objevili jen v Severní Americe. Kdyby jsme třeba z Centrosaura však ubrali přední roh a zatočené rohy na límci, vznikl by jakýsi Protoceratops ze Severní Ameriky. Tato nádherná zvířata vyhynula před 65 miliony lety, pádem meteoritu...

Příště tu bude další evoluce pravěkých zvířat!!!

sobota 7. srpna 2010

Leedsichthys

Jméno: Leedsichthys,
zbůsob obživy: filtrační potrava,
délka: největší ryba která kdy žila, asi 27 metrů.
Popis:
Leedsichtrhys byla obrovská a zároveň největší ryba v historii Země, žila společně s dravám Liopleurodonem v době Jury před 160-145 miliony lety. Velice neobvyklá je zvláště v počtu zubů: bylo jich zhruba 40 000. Na svojí velikost se živila pouze filtrační potravou a odvěkými nepříteli něchto gigantů byli pliosaurovití. Leedsichrhys měla malé oči ale obrovité ploutve. Kdyby ještě dnes Leedsichthys žila, hned po velrybách by byla možná největším tvorem na Zemi. Zemřela kvůli Jurským Armagedonům které ji postihly.



Omlouvám se za spoždění článků v této rubrice. Teď je sem budu dávat trochu více, Jura totiž ještě neopustila své místo. Příště to bude jedno méně obvyklé monstrum!

Nejčtenější