Queerfobie ve vědě: Škodlivé spojování stejnopohlavní aktivity u žab s toxickými chemikáliemi

Ve třetím článku, který vychází v rámci Žabího týdne 2025, se chci věnovat závažnému tématu - queerfobii ve vědě ve spojení se studiem chování žab, jež je mylně atribuováno chemickému znečištění prostředí, v němž žijí. Námětem a hlavním zdrojem pro jeho napsání pro mne byl příspěvek doktorky Meliny Packer zabývající se rasovými, sexuálními a genderovými studii na University of Wisconsin-La Crosse s názvem The Push for Queer-Inclusive Studies of Toxicants nebo též What Frogs Teach Us About Queerphobia in Science, který 4. března tohoto roku vydal YES! Magazine. Jméno Meliny Packer se již na mém blogu objevilo; nedávno jsem vás upozorňoval na knihu Feminism in the Wild, kterou napsala spolu s evoluční bioložkou Ambikou Kamath. Věřím, že představení tohoto tématu pro vás bude přínosné - přírodovědu je třeba vyvíjet a utvářet tak, aby nám umožňovala studovat přírodní svět a jeho antropogenní ovlivnění, a zbavovat ji předsudků, které nám pochopení přírodního světa znemožňují.

Stejnopohlavní sexuální aktivita, párování a námluvy byly dosud pozorovány a studovány u více než 1500 živočišných druhů, od žiraf (Giraffa sp.) a šimpanzů (Pan troglodytes) přes keporkaky (Megaptera novaeangliae) a labutě černé (Cygnus atratus) až po tejovité ještěry rodu Aspidoscelis či několik druhů vážek (řád Odonata). Ještě po většinu 20. století bylo studium stejnopohlavních námluv a aktivit v přírodním světě tabu, a teprve v jeho posledních dekádách byl takříkajíc prolomen led, prve hlavně v primatologickém výzkumu. Ačkoliv je homosexualita dobře známa u mnoha savčích a ptačích druhů, jedna skupina obratlovců byla po nějakou dobu nezdravě přehlížena - obojživelníci. Když se ve vědecké literatuře v 90. letech začaly objevovat články o stejnopohlavní sexuální aktivitě u žab, pojednávaly o ní vždy ve spojení se znečištěním toxickými látkami. Právě v onom desetiletí se toxikologové začali zajímat o chemikálie obsahující endokrinní disruptory (anglicky se jim říká EDCs, "endocrine-disrupting chemicals"), které ovlivňují hormony v tělech a tím pádem mají vliv na vývoj různých tělesných funkcí a orgánů, včetně těch rozmnožovacích. Tyto syntetické látky se mohou nacházet ve zdrojích pro výrobu potravin, ve výrobcích pro osobní péči, znečišťují vodu, půdu a vzduch. Do našich těl se dostávají i přes kůži. Některé mimikují hormony, jiné jsou blokátory hormonů. Lidem jsou dokonce schopny způsobit rakovinu nebo cukrovku. Zásadním problémem však bylo, že dopady EDCs na živé organismy byly v 90. letech studovány téměř výhradně u žab, oněch tolik využitelných (a zneužitelných) laboratorních subjektů extrémně senzitivních na náhlé změny. Tehdejší studie neustále řešily dopad EDCs na rozmnožovací orgány žab a na jejich sexuální chování. Dává smysl, že žáby, které tráví tolik času ve vodě či u vody, jsou vhodnými studovacími subjekty vodního znečištění. Předsudečnost vědců však ovlivnila jejich práci, a vyústila v paniku z queer žab.

Samec severoamerického skokana lesního (Lithobates sylvaticus, syn. Rana sylvatica) v Rachel Carson National Wildlife Refuge v Maine, USA. Fotografie z webu Pic for Today

Studie v podstatě nařkly EDCs z toho, že z žabích samců "dělají gaye". Vinily toxické látky z toho, že mění pohlaví žab, a "činí je trans" nebo "je proměňují na intersex". Výzkumníci tedy rámcovali queerness těchto živočichů jako důsledek znečištění, jako "nepřirozený důsledek" přítomnosti toxických látek v prostředí. Lidské sexuální a genderové identity začali připisovat žábám, které byly vystaveny endokrinním disruptorům, a někteří zašli dokonce tak daleko, že pak sexuální životy těchto obojživelníků označovali za "smutné". Stejnopohlavní sexuální aktivita žabích samců tak byla prezentována jako nežádoucí. Člověk s kritickým smýšlením se při čtení takových závěrů zarazí a zamyslí. Něco tu nesedí. Sociální předsudky vyrostlé z dlouhé tradice queerfobního útlaku v (hetero)patriarchální a heterosexistické společnosti (tedy společnosti, v níž je standardizována a normalizována heterosexualita, a ostatní sexuální orientace, byť stejně validní, jsou odsouvány nebo dokonce patologizovány) přece nemají mít s životy žab (a jiných živočichů nepatřících k lidskému druhu) vůbec co do činění. A jak Melina Packer upozorňuje ve svém článku pro YES! Magazine, označování žab za "ublížené" toxickými látkami a narativ, že z nich tyto látky "udělaly gaye", jsou nejen sociálně, ale také biologicky nesprávné. Stejnopohlavní sexuální aktivita žab v prostředí neznečištěném i znečištěném je totiž faktem života. Samci některých ze sta žijících druhů pralesniček (čeleď Dendrobatidae) z neotropické oblasti, tedy ze Střední a Jižní Ameriky, byly pozorovány při námluvách jiným samcům. Drápatky vodní (Xenopus laevis) ze subsaharské Afriky (vyskytují se od Nigérie až po Jihoafrickou republiku) jsou také známy pro své stejnopohlavní páření. Na seznamu se vyskytuje i náš evropský skokan hnědý (Rana temporaria), ona 6 až 9 centimetrů dlouhá žába, se kterou se v lese nebo někde u potůčku setkal snad každý. Žáby nejsou žádné jednoduché živoucí stroje, ostatně jako žádné jiné živoucí organismy. Jejich chování je komplexní, a vyskytuje se u nich řada sexuálních orientací. Každý fanoušek Spielbergova Jurského parku navíc díky brilantnímu monologu Sama Neilla v roli Alana Granta ví, že některé západoafrické druhy žab umí měnit pohlaví v oblastech, kde se zástupci opačného pohlaví nevyskytují. Konkrétně to platí například o rákosničce žlutozelené (Hyperolius viridiflavus). Pohlaví jsou v nikterak negativně ovlivněném prostředí schopni měnit i pulci některých žabích druhů. Žabí queerness s toxicitou prostředí nesouvisí.

Skokan hnědý (Rana temporaria), snad nejznámějších evropská žába. Fotografie z webu iNaturalist

Výzkum dopadů EDCs na žáby je postaven na homofobních a ableistických předsudcích, podle nichž je stejnopohlavní sexuální chování či změna pohlaví "abnormální". V roce 2002 vyšel článek Tyrona B. Hayese a jeho kolegů, kteří tělesné změny u samců drápatky vodní exponované chemikálii atrazinu označily za "hermafroditismus" a "demaskulinizaci". Na akademický text je takový jazyk nepřiměřeně předsudečný. Co to je "maskulinita žab"? Můžeme hovořit o vykonstruované maskulinitě u lidí, která je performativní; maskulinní tělesné znaky se nám už budou hledat hůře, snad prostě můžeme hovořit o znacích mužských (mužské pohlaví nerovná se maskulinita, to už zabíháme k genderu). Ale jak popsat "maskulinitu žab"? A co vůbec má být "demaskulinizace" obecně? Tento koncept vychází z heteropatriarchální ideologie, a s chováním či vzhledem žab nemá mít co do činění. Obdobně zavádějící je ve spojení s vlivem toxických EDCs na žáby hovořit o "chemické kastraci". Tyto termíny jsou zkrátka spjaty s abnormalizací těl queer, trans, intersex, neurodivergentních a disabled osob, a používat je při výzkumu environmentálního zdraví, v biologii a toxikologii jen přispívá k posilování sociálních stigmat. Nakonec tyto narativy o žábách vypovídají mnohé o útlaku v naší společnosti; na komplexitu životů obojživelníků jsou promítány předsudky vyrostlé z institucionalizovaného útlaku lidských skupin, jež jsou dehumanizovány, patologizovány a diskriminovány pro své odlišnosti od vykonstruovaných heteronormativních, neurotypických a able-bodiness standardů. Žáby, stejně jako lidé, nemají "normální sexuální orientaci", nemají "normální těla" a "normální mozky" - žádná normálnost neexistuje, existuje jen standardizace, která je výsledkem souhry kulturních, náboženských, ekonomických a jiných sil a vlivů. Eugenický jazyk patří do propadliště dějin. Intersex žáby se mohou rozmnožovat; trans žáby mění pohlaví adaptivně; stejnopohlavní sexuální aktivita není nic nepřirozeného, u nich, ani u jiných živočichů.

Drápatky africké (Xenopus laevis) v laboratorním prostředí. Fotografie z článku o páření těchto žab od Frauke Hoffman z roku 2012

Homosexualita, stejnopohlavní přitažlivost, není společensky ani environmentálně podmíněna. Vědecký konsensus v roce 2016 v review publikovaném v odborném časopise Psychological Science in the Public Interest uvádí: "Nejběžnější smysluplná kontroverze napříč časem a prostorem se týkala toho, do jaké míry je homosexualita společensky ovlivněna, a konkrétněji, zda se šíří či nešíří v důsledku nákazy a sociální tolerance. Neexistují žádné dobré důkazy o tom, že by jedno z nich zvýšilo míru homosexuální orientace, ačkoli tolerance může usnadnit behaviorální vyjádření homosexuální touhy." Gay žáby se dostaly do veřejného povědomí zvláště v roce 2015 kvůli vyjádřením bláznivého konspiračního teoretika Alexe Jonese, který vinil americkou vládu z toho, že naschvál provádí "chemickou válečnou operaci" s cílem "zvýšit homosexualitu a snížit porodnost", přičemž uvedl: "Nelíbí se mi, že dávají do vody chemikálie, které promění ty zatracené žáby na gaye!" Jonesovým slovům a konspiracím se můžeme dobře zasmát - a snad ještě více lidí se smálo, když se po prohře u soudu kvůli jiné kontroverzi ve svém šíleném pořadu rozbrečel. Zároveň však jeho slova a slova jiných konspiračních pomatenců můžeme s klidným srdcem a s obrovským množstvím vědeckých důkazů vyvrátit. Nezávislá americká vládní agentura Environmental Protection Agency (EPA) došla v roce 2013 k závěru, že výše zmíněný atrazin nemá žádné neměnné vlivy na vývoj obojživelníků. Max Lambert a Melina Packer tehdy uvedli: "Přímá souvislost mezi EDCs a žábami se změněným pohlavím byla pozorována pouze v laboratoři, nikoli ve volné přírodě. Co způsobuje změnu pohlaví v těchto populacích divokých žab, není dosud jasné, ale naše nejnovější údaje naznačují, že přirozené změny teploty, ke kterým dochází nezávisle na urbanizaci nebo změně klimatu, mohou být katalyzátorem." Atrazin má důsledky na některé živočišné druhy, u žab však ve volné přírodě žádné výrazné změny nezpůsobuje, a jeho dopady na ně jsou obecně subletální.

Jak se do budoucna vyhnout škodlivým, queerfobním narativům o sexuální orientaci či sexuálním chování a změnách pohlaví ve spojení se znečišťujícími látkami? Velkou pomocí budou kritická studia toxicity. Melina Packer uvádí, že je třeba vnímat toxické látky v sociohistorických kontextech. Zároveň je třeba vědeckou prací prefigurovat demokratičtější svět, v němž mají všichni zástupci lidského i jiných druhů své místo - svět, ve kterém jsou mj. queer identita, trans identita, intersex, ženská identita, neurodivergentnost, všechny tvary těla a všechna zbarvení vnímány bez předsudků a jako zcela přirozená součást našeho rozmanitého světa. 

Zdroje informací pro tento článek:

What Frogs Teach Us About Queerphobia in Science (YES! Magazine)

Endocrine-Disrupting Chemicals (EDCs) (Endocrine Society)

Homosexual behaviour in animals (Wikipedia)

12 Frogs Gay Facts Revealed (Music Innovation)

LGBTQ chemicals conspiracy theory (Wikipedia)

Hermaphroditic, demasculinized frogs after exposure to the herbicide atrazine at low ecologically relevant doses (PNAS)

Pokud vás toto téma zajímá více, sáhněte po letos v lednu vydané akademické publikaci Toxic Sexual Politics: Toxicology, Environmental Poisons, and Queer Feminist Futures od Meliny Packer, vydané tiskem newyorské univerzity (New York University Press). Žabí týden 2025 bude pokračovat...