Vědecký název: Leucocarbo chalconotus,
Rozšíření: region Otago, Jižní ostrov Nového Zélandu,
Velikost: délka 70 cm, hmotnost 2 až 3 kg.
Do rodu Leucocarbo patří 16 druhů kormoránů z jižní polokoule, konkrétněji z jižní části Jižní Ameriky, Antarktidy a Aotearoi (Nového Zélandu). Nemálo z těchto druhů je endemity ostrovů - tak například kormorán bountský (L. ranfurlyi) je k nalezení pouze na souostroví Moutere Hariri (nebo též Bounty), kormorán aucklandský (L. colensoi) zase žije pouze na souostroví Motu Maha (Aucklandových ostrovech), a kormorán Stewartův je doma jen a pouze na jihovýchodním pobřeží Jižního ostrova Nového Zélandu v regionu Ōtākou (Otago). V minulosti byl L. chalconotus spojován dohromady s druhem L. stewarti z ostrova Rakiura (Stewartova ostrova) a průlivu Te Ara-a-Kiwa (tento pták podle webu BioLib.cz nemá český ekvivalent; české názvosloví je zde opravdu nešťastné, když by české jméno pasovalo spíše druhu L. stewarti). Zajímavé je, že kormorán Stewartův je dimorfním ptákem - nicméně nejedná se o pohlavní dimorfismus. Existují dva typy jeho opeření; zhruba čtvrtina zástupců tohoto druhu má strakaté peří s tmavými a bílými pery, zbytek ptáků je však zcela tmavý (na Novém Zélandu se takovým kormoránům obvykle říká "bronze shag"). Dimorfní, avšak nikoliv pohlavně, je v období rozmnožování také obličej těchto opeřenců - zhruba polovině dospělců se objeví na tváři nepříliš velké, tmavě oranžové kožovité výrůstky, kdežto druhá polovina ptáků si na bázi zobáku nechává narůst výraznou, světle oranžovou kůži zhruba kulovitého tvaru. Barva zobáku je u kormoránů Stewartových proměnlivá, zadní končetiny jsou růžové. Jedná se o téměř ohrožený druh, neboť počet kolonií těchto kormoránů se v čase snižuje. Mezi lety 1994 a 2016 byl tento pták klasifikován jako zranitelný, nicméně populační úbytek za ony zhruba dvě desítky let donutil odborníky stanovisko přehodnotit, a jako téměř ohrožený je druh veden od roku 2018. Ví se, že v roce 1994 se ve volné přírodě pohybovalo na 3300 až 5300 dospělých jedinců, v roce 2016 jich zbývalo už jen 2500. Co tomuto kormoránovi způsobuje problémy? Především jsou to rybářské sítě. Kormoráni Stewartovi se do nich při lovu ryb na moři zapletávají, a nakonec se utopí. Čas od času jsou také stříleni rybáři, jež je považují za nepřátele. Obdobně jsou kormoráni "vítáni" i na rybích farmách. Dalším problémem je lidská činnosti na samotném pobřeží, která kormorány vyhání ze starých hnízdních území, a také introdukce nepůvodních savců, kterými jsou kočky, hlodavci a lasicovité šelmy. V roce 2000 se však většina hnízdních kolonií vyskytovala na ostrůvcích, které těmito invazivními zloději vajec nebyly dobyty. Podle fosilních dokladů byli tito ptáci ještě zhruba kolem roku 1280 našeho letopočtu rozšířeni i po celém východním pobřeží Jižního ostrova, odkud však začali mizet už jen sto let po příchodu lidí. Hnízda si tito ptáci staví v době od května do září, přičemž využívají guána a dalšího organického materiálu k jejich konstrukci. Kormoráni Stewartovi jen málokdy opouští pobřeží; téměř nikdy nezalétnou do vnitrozemí ani na otevřené moře, ryby nejraději chytají v moři do hloubky 30 metrů.
Zdroj obrázku:
Zdroje informací:
Žádné komentáře:
Okomentovat