sobota 16. dubna 2022

The Cryptid Queen (9/10)

Od té doby, co vznikly první civilizace, potýkalo se lidstvo s velkým nepřítelem. S lídry, stavějícími se nad ostatní, s individui neschopnými soucitu, kteří chtěli vládnout ostatním. Svoboda, volnost, vzájemná kooperace na základě vlastního rozhodnutí tak postupně odumíraly. Někteří lidé se nazývali vedoucími komunit, jiní krály, vůdci, císaři, a vždy měli jedno společné - jejich arogance, jejich touha po moci a po nerovnoprávnosti, jejich nesnášenlivost a paranoia způsobovaly problémy mnoha ostatním lidem, tedy těm, nad které se tito jedinci povyšovali. Nakonec tato víra ve stádovost a hloupost otroků, poddaných či zmanipulovaných voličů vedla k nejhorším zvěrstvům, jaké se kdy mohly stát. Psychopati, tyrani a diktátoři vnesli do životů ostatních lidí beznaděj. Nyní mezi ty tyrany patří i Sabine Leroy, Královna kryptidů. Přišla do tohoto světa z jiné dimenze v mnohovesmíru, a hodlá si jej podmanit, stejně jako si podmanila desítky verzí Země z dalších paralelních světů. S pomocí své armády poslušných a hladových kryptidů šíří po celé planetě chaos, nechává zabíjet neposlušné, a přežít své uctívače. Sabine je největším nebezpečím pro Zemi od skončení invaze Shai'ri, ze které se lidstvo pořád docela nevzpamatovalo. Pierre Leroy, její bratr, si dal za cíl ji zastavit. Považuje se za ochránce planety, a celý svět monitoruje pomocí satelitů. Oba sourozenci představují opačné strany jedné mince - nakonec jim o svobodu lidstva vůbec nejde. Tím, že francouzský Lovec kryptidů držel ve špicberské základně členy zločinecké organizace Čtyři hlavy a také několik kryptidů, a to proti jejich vůli, proti sobě poštval své kolegy, vedené nyní Jackem Owenem. Aby se Jack zbavil čipu, který Pierre nechal implantovat do jeho oka v psychiatrické nemocnici v Ciudad de Panamá, zaryl si do svého levého zraku nůž. Po přeprogramování počítačového systému v letounu Cryptodactyl se Lovci kryptidů přesunuli ze skotského pobřeží do jižního Londýna. Jack a Fahad znovu po více než roce a půl stanuli ve staré základně týmu, byť po invazi Shai'ri přestavěné. Lovci kryptidů se hodlají postavit jak Sabine, tak Pierrovi. Zatímco se však připravují na velký boj, ve světě to vře. Archibald Quartermaine s osvobozenými vězni z tajného ostrova v Atlantiku zapříčinil chaos v Langley, a zabil vedoucího CIA, Arika Thomsona. Pauline Jetkinsovou, zmanipulovanou pomocí feromonů k tomu, aby se zamilovala do Arika, spolu s jejím synem Deanem odvedla Sabine s tím, že má s oběma členy Owenovy rodiny jisté plány. Pierre se znovu se Sabine střetl v Madridu, a spolu s Curupirou, Juanem Paredesem a Caiporou - přesvědčenými přidat se k němu poté, co Curupiře slíbil, že z Amazonie učiní velkou chráněnou rezervaci - Královnu kryptidů zřezal. Pak ale Sabine, stejně jako Pierre prakticky nezničitelná, otevřela portál s televizorem, a její bratr spatřil něco děsivého. Co to asi je? O co se asi Sabine snaží? V sázce je teď stabilita světa. Pokud nebude Královna kryptidů zastavena, čeká svět temná budoucnost.

THE CRYPTID QUEEN, ČÁST DEVÁTÁ:
Pierre pomalu prošel portálem. Televizor se nacházel v obchodě s elektronikou, dosud neponičeném, s krásně čistou, lesklou podlahou. Při pohledu na obrazovku Pierre vykulil oči. Nacházely se na ní tři osoby - Ishita Burmanová, Pauline Jetkinsová a Dean Owen. Premiérka Spojeného království, členka starých Lovců kryptidů a Paulinin a Jackův syn seděli spoutáni mezi černými větvemi jakéhosi zvláštního tvora, vzdáleně připomínajícího černý, shořelý strom. Skutečně však nešlo o rostlinu, neboť měl velké oranžové oči, neustále mrkající. Jeho zajatci měli ústa přelepená náplastmi. Dean plakal, v bolestivém sevření netvora sebou mrskal ve snaze osvobodit se, ale nebylo mu to nic platné. Pauline také tekly z očí slzy, a v jednom kuse na své dítě pohlížela. Nedokázala snést jeho očividnou bolest. "A teď poslouchej, Pierre," řekla Sabine svému bratrovi, "komentář, který uslyšíš, jsem nahrála v jednom pitomém studiu v Bristolu. Jeho majitel mě tam nejdřív nechtěl pustit, bál se, že bych mu poplivala mikrofon. Zajímalo by mě, jestli změnil názor, když mu břišní orgány rozežíraly toxické sliny mothmenů." Zasmála se. "Měls to vidět. Jak sebou házel, jak kašlal, a co kašlal... Kdybych měla po ruce kameru, natočila bych si to," dodala. Pierre se na ni podíval, jako na úchyla. Zakroutil nevěřícně hlavou. Z televize se začal ozývat Sabinin předtočený komentář: "Poddaní! Obyvatelé Země! Osoby, které vidíte na obrazovce, pomohou k vašemu podmanění. Nebude to trvat dlouho, a všichni budete poslouchat. Vytvoříte lepší svět, který nebude oponovat Královně kryptidů! Svět poslušných poddaných. Budete jako stádo. Cožpak si to nezasloužíte? Cožpak lidé stádními zvířaty nejsou? Pokud se mnou v tuto chvíli nesouhlasíte, pak mi věřte, že za chvíli již budete jen plivat na svou ohavnou minulost, kdy vám byla slíbena svoboda a... a rovnost, a podobné šílenosti! Nyní budete skutečně sami sebou! Ta stromu podobná příšera, která zprostředkovatele vašeho osvobození od odporu drží ve svých hnátech, se nazývá Zaghul. Je to poslušný tvor. Následuje mě od první chvíle, co jsem se s ním kdysi u protinožců, avšak ne na této planetě, setkala. Důležitější však je to, co vidíte nad hlavami zprostředkovatelů vašeho osvobození. Ty zvláštní přilby, které jim budou brzy nasazeny na hlavy, vyšlou do světa signál - a vaše mozky jej zaregistrují, a trochu se promění. Nebude to proměna bolestivá. Nebudete nijak zmanipulováni. Jen se trošičku změní chemický obsah vašeho mozku. Telepatie není prostředkem k manipulaci ostatními, je to prostředek k osvobození vás, mých poddaných, od nerealistických představ o svobodě. Těšte se na tu chvíli, kdy se mi budete jen klanět, všichni a bez rozdílu, neboť takoví máte opravdu být. Vaše životy budou mít smysl. A všemu tomu zabíjení bude konec! Ano, jakmile se podmaníte, nevezmu již život žádnému z vás! Mohlo to proběhnout jinak, ale vy jste se rozhodli odporovat... Znovu však říkám, že vás k poddajnosti nijak nenutím. Jste ji sami schopni, ty pocity, ty emoce... se skutečně nacházejí ve vašich myslích, jsou v nich zaryty! Vy máte někoho následovat, jste k tomu předurčeni - biologicky! Zanedlouho to započne. Zanedlouho již budete jásat v podmanění! Nesmutněte, rozradostněte se! Milujte svou královnu!"

"Napsala jsem to sama," řekla Sabine Pierrovi, "a psala jsem to od srdce. Jen jsem to musela nahrát dvakrát, jednou jsem se totiž při čtení rozkašlala... Ten prevít, co jsem mu nechala rozežrat břicho, měl na mikrofonu moc prachu." Pierre pokrčil čelo, a začal se nahlas řehtat. "To byla ta největší blbost, jakou jsem kdy slyšel! Oh mon Dieu!" vykřikl Pierre. Hlubokým hlasem parodizoval Sabinina slova: "Prý 'Vaše životy budou mít smysl'! 'Jste k následování předurčeni - biologicky'! Pche, ty seš taková úchylka, ty jedna zpackaná feno!" Proskočil portálem předtím, než jej Sabine stačila zavřít, a povalil ji na zem. Zaryl jí do obličeje své keratinové drápy, roztrhal jí rty s takovou vervou, že Sabinina krev dokonale zastříkala celé jeho oči, a pak ji začal dusit. "Jen kašli, diktátorko! Vykašli si třeba plíce! Já... já jsem ochránce planety! A nenechám tě udělat z lidí tohohle světa otroky!" řval. Sabine se smála, přestože kuckala. Vrazila Pierrovi do čela dýku z meteokolosia, a odkopla ho k polorozbořené budově. "Drž hubu, sociopate. Ničemu nezabráníš. Zase jdeš jenom po mě! Ani nevíš, kde ti lidi jsou. Nevíš, kam se vydat, abys tomu zabránil. A vlastně se na to vůbec neptáš. Jsi směšný, Pierre. Řídíš se akorát emocemi... Řekni mi, to z tebe tohohle emočně nestabilního grázla udělala moje smrt v tomhle vesmíru? Co tě připravilo o mozek?" Náhle si Sabine všimla Curupiry, která po ní vyskočila. Luskla prsty, a démonickou ochránkyni Amazonie ve vzduchu nabral na záda velký drak, a odnesl ji do výše. "Amatéři," zašeptala Sabine, "nikdy se nepoučí." "Tak kde teda jsou? Byla to Pauline, že jo? A Dean. A Ishita, britská premiérka! Kam jsi je strčila?" zeptal se Pierre, motající jako opilec se od budovy zpět ke Královně. "Kdybych ti to řekla, vydal by ses je zachránit... Nemůžu to udělat!" pousmála se Sabine. "V tom případě tě k tomu donutím," vycenil zuby Pierre. "Jak? Seš totálně neschopný! Zase na mě skočíš a vypíchneš mi oči, i když se mi zahojí? Jsi blb, Pierre. Nech už toho." "Neříkal jsem něco o kyselině?" pousmál se Pierre. Sabine vykřikla. Něco se dotklo její hlavy. Něco ji začalo pálit. A jak to pálilo! Celý svět se pro ni otočil vzhůru nohama. Proč to jen tak podivně hřálo, když jí to prožíralo kůži na hlavě?

Maya předstoupila před Pauline, Ishitu a Deana. Stála na černé plošince, vynesené na úroveň zajatců mechanickým zdvihačem. Sáhla po první telepatické přilbě, a hrubě ji nasadila Ishitě na hlavu. Britská premiérka se celá otřásla. Zpod náplastí na ústech něco nesrozumitelného vykřikovala. Maya jí dala facku, ale hned na to se taky otřásla. Pohled na to, jak Ishita trpěla, ji zděsil. Vidět jinou ženu v pevném sevření nepřítele, ve snaze bránit se mu, připomnělo Maye nejhorší traumata jejího života. Záblesk usmívajících se vojáků, tisknoucích ji k podlaze kuchyně, ji v tento krátký moment učinil ztuhlou. Zatřepala hlavou, aby tu vzpomínku zapudila, ale nešlo to. Ishita bojovala, jako kdysi bojovala Maya. Byla nucena dělat něco, co nechtěla. Maye z očí začaly vytékat slzy. Nemohla se na britskou premiérku dívat. Velmi krátce pohlédla na Pauline, a pak na malého Deana. "Bože, co to sakra je?!" zařvala nahlas. Přišla k malému dítěti, a strhla mu náplast z úst. Děcko řvalo bolestí i zděšením. Ten jeho obličej! "Co seš zač?! Co ty seš zač, ty bastarde?!" zařvala mu Maya do tváře. Pauline, roztřesená z toho, jak se Maya zachovala k jejímu dítěti, se úplně roztřásla, a podařilo se jí ze Zaghulových hnátů vyprostit nohu. V lásce se ke svému dítěti kopla do hýždě jeho trýznitelku. Maya ještě silněji strhla náplast z jejích úst, až Pauline vypískla bolestí. "Co je ten bastard zač?! Co je sakra zač?!" řvala na ni Maya. Pauline se vydýchávala, a udržovala s ní oční kontakt. Působila naštvaně, chtěla trýznitelku svého dítěte zmlátit, a bylo jí to vidět ve tváři. "Proč... proč se tak moc podobá mému otci?!" zařvala Maya. Kdokoliv, kdo tu scénu v přímém přenosu sledoval - protože byla stále vysílána na každé televizní stanici - musel mít pocit, že sledoval jakýsi příšerný hororový film. To napětí mezi Mayou a Pauline, a Mayou a malým Deanem, bylo nesnesitelné. "Je to můj syn. A syn Jacka Owena! Jacku! Jacku!!!" řvala Pauline. "Jacku, proboha, zachraň nás! Někdo nás zachraňte! Chtějí přes naše mozky zmanipulovat všechny lidi na světě! A zabijou nás tím! Tohle neuneseme, naše mozky... Pomozte nám někdo! Jacku, přijď sem, prosím! Prosím!" "Drž hubu!" zařvala Maya, otočila se pak na malého Deana, a pleskla ho do tváře. Jednou, a podruhé, a potřetí, a malé dítě brečelo, a lidé před televizními obrazovky sprostě nadávali, a mlátili do nich pěstmi, a Dean se kroutil, rudý v obličeji, snad mu kvůli těm fackám z tvářiček tekla i krev! 

"Jsme na Svaté Lucii! Prosím vás, pomozte nám někdo! Jacku, prosím, přileť sem!" křičela Pauline. Nevěřila však tomu, že její přítel ji zachrání. Myslela si, že byl stále v psychiatrické nemocnici v hlavním městě Panamy. A tak na poslední chvíli prosbu trochu změnila. "Pierre! Pierre Leroyi, tohle určitě sleduješ! Přileť na Svatou Lucii! Jsme v Qualibou, v té kaldeře!" zařvala, než jí Maya vrazila do úst špinavý kapesník, a znemožnila jí tak dál křičet. "Ty hnusná malá potvoro, tebe taky zplodil Jack Owen?!" vykřikla Maya, a ještě jednou Deana uhodila do hlavy. Malý, takřka dvouletý chlapeček si div nevybrečel hlasivky. Maya ho již dále nedokázala trápit. Zcela si na něm vybila poslední zbytky své zloby. Sama se rozbrečela, sama začala kvílet, a z černé plošiny seskočila dolů. 

Jack to celé sledoval z obrazovečky na řídícím panelu v Cryptid Swiftu. Spolu se svými kolegy se chtěl původně ve starém letounu Lovců kryptidů proletět nad Londýnem. Nyní však cítil, že měl mnohem důležitější úkol. Někteří z jeho přátel s ním byli na palubě, jiní stáli kolem letounu v hangáru, a přímý přenos ze Svaté Lucie sledovali na svých mobilních telefonech či tabletech. Jack si utřel slzy vytékající z pravého oka. Zezadu k němu přistoupil Fahad. "Moc mě mrzí, co se děje, Jacku," řekl tiše a nejistě. "Musíme tam odletět. Hned," řekl Jack, a otočil na Fahada svou tvář. Chtělo se mu brečet. Měl stažený krk, až ho to bolelo. "Myslel jsem, že jste měli nějaký plán," řekl Bone Shatterer, též přítomný na palubě Cryptid Swiftu. "Jo. Ten plán je najít Sabine a Pierra. Něco mi říká, že je nebudeme muset dlouho hledat... Setkáme se s nimi právě tam. Ale hlavně, proboha... hlavně tu jde o Pauline, o Deana... a o lidi na celém světě!" odpověděl Jack. Nato se opravdu rozbrečel. Položil čelo na řídící panel, a naříkal. Vidět, jak Maya, jeho vlastní dcera, mlátila Deana, jak mu dávala jednu facku za druhou, Jacka neskutečně trýznilo. Všechny ty vzpomínky na zmasakrované tělíčko batolete, ze kterého stříkala krev do otcovy tváře, se mu teď vracely. V panice se zvedl ze sedadla, a otevřel dveře do letounu. "Vy, co nejste v Cryptid Swiftu, sedněte na Cryptodactyla! Letíme na Svatou Lucii! Jste oblečení, máte na sobě spandex? Fajn. To je jedině dobře. Letíme teď hned! Marvine, ty vedeš skupinu na Cryptodactylu!" zařval Jack. Marvin pokýval hlavou. "Laserovky všichni máte?" zeptal se svých kolegů jamajský technik. 

Sabine se zmítala na zaprášené silnici. "Pálí to, co? Cítíš ten žhnoucí keratin, ségro? Cítíš tu odporně zapáchající spálenou kůži? Dokonce... dokonce ti to snad teče i do očí! Merde, to jsem rád. Já si to snad natočím... To je úžasné," smál se Pierre, a obrátil se k letounu LWD-309, "Gabrielle, vytáhnout kameru! Chci mít Sabinino mučení hezky natočené, a do detailu! Nezapomeň to pěkně přiblížit, když natáčíš zpoza předního okna letounu!" Pak přišel k řvoucí Sabine, a rozkopl jí kotník. "Pěkný dron, že? Teda, ty na něj vlastně nevidíš... Mon erreur. Ale je fakt hezký. Pojmenoval jsem ho Leroydrone XY2. Písmena a číslo samozřejmě označují jen výrobní sérii, ale ten název nesoucí naše společné příjmení... Sedí to, co? Teď Leroybot mučí Sabinku Leroyovou... Proč se nad tím vlastně tak rozplývám?" povídal jí Pierre. "Protože fakt smrdíš egoismem, idiote," zasyčela Sabine, a pokusila se dát mu ránu pěstí. Jenže minula. "Nemáš oči, Sabine. Už zase. Přestaň s tím mlácením! Nepoučíš se snad nikdy? Z toho dronu na tebe teče hezká zelená kyselina, a mon dieu, jak krásně ti rozežírá ksicht!" "Pierre! Pierre Leroyi, tohle určitě sleduješ! Přileť na Svatou Lucii! Jsme v Qualibou, v té kaldeře!" ozval se z televizní obrazovky zpoza portálu Paulinin hlas. Pierre se otočil, a pousmál se. "No vida, tak to z tebe ani nebudu muset tlačit, Sabine. Pauline už nemá na rtech náplast, mluví... a sama mi sdělila, kam mám letět. Tebe si tady udržím, dron má v sobě kyseliny dost. A přilétají další! Zhebneš tu, rozložíš se, pěkně pomalu... A já jdu zachránit svět, Sabine! Zase! Jo, znova ho zachráním," řekl Pierre, a odběhl k letounu. Curupira v tu chvíli konečně přesvědčila draka, aby ji nechal být, podivně na něj zapískla, a on ji vysadil na křídle LWD-309. Juan Paredes, Caipora a její čuník pekari se k letounu také přemístili poměrně rychle.


"Jak dlouho tu ještě budeme čekat?" zeptal se jeden z osvobozených zločinců Quartermainea, sedícího v ruinách jedné z budov Ústřední zpravodajské služby v Langley. "Pépepé, bébebé! Pépepé-á, bébebé-á," zpíval si Quartermaine, vybarvoval pastelkami malůvky na papírech, které našel v nějakém šuplíku, a vůbec si tazatele nevšímal. "Hej, divňouši! Na něco jsem se tě ptal!" zařval chlapík. "Rata-dada-dá! Tu-tu-dudu-dů! Já vidím tě, jak se topíš... dů! Du-dů! Vodička už plíce tvoje, bů... bu-bů! Naplnila do sto procent, ty sis asi přišel pro cent, který jsem ti ukrad dávno, jé, jé, jé! A teď tu stojíš, bemte-bů, a chceš mi kazit blujchtyd-ooh!" zpíval si falešně Quartermaine, a dále se věnoval vybarvování obrázků. "Ty seš fakt podivín!" přidal se jiný zločinec. "Jo! Co dalšího tu máme dělat? Máme všichni hlad!" zařval další. "Nažerte se svýho masa, vypadá jak tamta klasa... Ty si asi pořídíš... pejska co obývá tvou spíš! A ty zase plynem oplýváš!" pokračoval ve zpěvu Quartermaine. "Zabijem ho?" zeptali se vzájemně zločinci. "Ale to ne, Jakeu! Oni zabít mě chtějí! Pfuf!" zařval Quartermaine, a vyskočil. "Věnuj nám trochu pozornosti, blbče. Co máme dělat?" "Co máte dělat? Co chcete, ne? CIA padla, do prkna už dubovýho, bukovýho nebo palmovýho! Do oka tvojeho už! Do zubu mojeho už! Do prádelny v čínské čtvrti v LA už! Do pravěkýho mamuta už! Do právníků všech už! Do nehtů, co jsem dneska okousal a snědl, už! Blujch!" řval Quartermaine, a pleskal se přitom do tváří a do hrudníku. Pak si strhl košili, a začal tančit. "Slípka lítá, bažant svlíká, peří svoje, černý z loje!" vykřikoval u toho. "Seš magor," ozvalo se ze stále se zvětšujícího davu zločinců, nyní již Quartermainea zcela obklopujícího. "Leťte, ptáci! Plazte se pryč, háďata! Osvobodil jsem vás, ale teď je na vás, abyste byli volní! Jako já, podívejte," řekl Quartermaine, a vytáhl z kapsy své spodky, "já jsem volný! Jsem naprosto volný!" Jednomu ze zločinců je hodil do tváře. "Woo! Jakeu, podívej, jak na mě čumí! První rána kapitána, není-liž pravda, Bilbo Pytlíku?" smál se Quartermaine. "Já z tebe udělám pytlík, ty grázle jeden... až tě roztrhám na cucky a pak je znova sešiju!" zařval zločinec, a po Quartermaineovi skočil.

Předtím, než však na Quartermainea mohl sáhnout, obtočil muže Jake, stín excentrického Angličana. "Kdepak, skřete. Já udělám pytlík z tebe," usmál se Quartermaine. V Jakeově sevření muž zemřel. Popraskaly mu cévy. "Jako hroznýš jsi, Jakeu, škrtíš a škrtíš, a pak bum a prásk, a céva mlask! A krev ta proudí tělíčkem, jako mým starým řezníčkem, kterému jsem kopl do hlavy, neboť mě nedal salámů záplavy!" zpíval Quartermaine. "Proč jsi Lena zabil?!" ozval se někdo z davu. "Nevím, otravoval mě, jako teď vy! Běžte, dámové a pány, a edělte, oc chcojte! Evšchno an svjáťáku můžete dělatusák, ťak uťukat vy průčínyč! Mám hodně práce, vy dronteové jedni!" zněla Quartermaineova odpověď. "Pošuk." "Magor." "Idiot." "Imbecil." "Nedá se s tebou bavit, debile." Dav se rozpustil. "Tak, co to tu máme, Jakeu?! Já-ha-há!" zasmál se Quartermaine, a sedl si k malůvkám. "Pierre a jeho sestřička... ještě jí nakreslím růžové tvářičky!" vypískl jako dítě Quartermaine. Pak vzal do ruky další obrázek, a políbil ho. "To je Jack, Jakeu! Jack Owen! Je zpátky... Och, jak zpátky jen je! Zpátky znovu, jako fénix z popela!" Do dalšího papíru se zakousl. "A Arik, mrtvý, CIA... to je zase pí uáj uéj! Vidíš, jak se zmítá na tomhle obrázku? To ho škrtíš ty, Jakeu!" Obrátil pozornost ke zločincově mrtvole, a olízl jí čelo. "Ještě je chutný. Nepřehnal jsi to, Jakeu. Ještě může sloužit jako večeře! Ach, lidské masíčko, ty nikdy nejsi špatníčko!" V ruinách budovy rozdělal oheň, a začal se připravovat na večeři. "Jak se říká, Jakeu... first time for everything! Dnes se poprvé v životě stanu kanibalem, a propána... jak já se na to jen těším! Úplně se mi sbíhají sliny!"

"Něco se muselo stát," řekla Tien, "přímý přenos s Pauline, Deanem a Ishitou Burmanovou se vysílá už padesát minut, přilbu má na hlavě jenom Ishita, a pořád se nestalo to, o čem Královna kryptidů v tom svém komentáři hovořila." Seděla vedle Marvina, jenž řídil letoun Cryptodactyl. "No, to je jedině dobře. Za chvíli jsme na Svaté Lucii. Vlastně do minuty," odpověděl jamajský technik. Barbara, Vilhelm, Nanami, Faldbakken a Baffier se na sebe vzájemně podívali, někteří docela zděšení, jiní až nepřirozeně klidní. Tak nějak jim docházelo, že to všechno skončí tady, ať už to dopadne jakkoliv. Jack řídil Cryptid Swift. "Nevybodl sis to oko zbytečně? Pauline prosila v televizním přenosu i Pierra, aby přiletěl... Takže se tu setkáme," řekl mu Harvey. "Blbost. Vyříznutím toho čipu z oka jsem se zbavil toho, že nade mnou měl Pierre nadvládu. Jsem teď úplně volný. Stálo to za to," pousmál se ustaraně Jack. "Musím přiznat, že mám strach. To je důvod, proč se tě na to ptám... chci mluvit," řekl Harvey. "Taky jsem z toho vyděšený. Časy, kdy jsem tyhle akce miloval, jsou dávno pryč," přidal se k němu Fahad. "Cítíme se stejně, chlapi. Všichni tři jsme otci. Nechceme, aby... aby naše děti zůstaly bez tátů," řekl Jack. "Přesně tak," pokýval hlavou Fahad, "rozdíl je tu samozřejmě v tom, že tvoje dítě je tam dole, v té kaldeře, kdežto naše jsou v relativním bezpečí londýnské základny." "Ne jenom jedno dítě, Fahade," řekl na to Jack, "ale dvě. Maya, ta, co Deana mlátila, je moje dcera. Ani nevím, jestli jsem vám to řekl. Tobě a Harveymu asi ne. Vilhelmovi, Tien a Marvinovi ano." 

"Ke Qualibou se blíží LWD-309, Jacku! Pierre přilétá!" ozval se Marvinův hlas z vysílačky na řídícím panelu letounu. "Dík za upozornění. Taky už ho na radaru vidím, ale... vy máte o třídu lepší letoun, takže..." odpověděl Jack. "Přistaňte s Cryptid Swiftem v kaldeře, my s Pierrem půjdeme do boje! Zdržíme ho!" zařval Marvin. "Souhlas. Držte ho odtamtud co nejdál. Kdyby se s námi setkal na zemi, mohlo by to být hodně špatné," odpověděl Jack. Cryptodactyl se obrátil, a vydal se naproti letounu LWD-309. Vystřelil po něm několik raket. "No jasně, jsou tu," zasmál se Pierre. Prudce trhl kniplem, a raketám se vyhnul. Jeho letoun nenásledovaly. Skončily v moři. Pierre sám po Cryptodactylu vystřelil několik raket z LWD-309. 

Zatímco se nad vodami při pobřeží Svaté Lucie odehrávala letecká bitva, přistával Cryptid Swift v kaldeře, u Sulphur Springs. Jakmile z něj vyskočili Jack, Fahad, Harvey, Bone Shatterer, Haruko a Vinaya, země se zachvěla. "Tohle nebylo zemětřesení, že ne? Vím, že tu k nim často dochází, ale..." poznamenala Haruko. "Ne, to musel způsobit ten strom!" zařvala Vinaya, a ukázala na Zaghula. "Země se příšerně otřásá... nechce, abychom se k jeho zajatcům přiblížili!" vykřikl Jack. "A brzo budeme mít ještě větší problémy!" vykřikl Fahad, ukazuje prstem na oblohu. Do kráteru se sneslo hejno rudých ptakoještěrů. Jack začal střílet z laserové pistole, a hned dva z nich zasáhl. "Miřte jim na hlavy... A nastavte si paprsek na nejvyšší stupeň, ať je spálíte!" vykřikl na své kolegy, a pak se odebral k Zaghulovi. Projít stěnou mihotajících se ptakoještěrů však bylo nemožné. Okamžitě schytal několik kousanců a drápanců. "Nemáte tu někdo tu Marvinovu krabičku, co dělá strašný hluk?!" zeptal se Jack, a jednoho pterosaura, snažícího kousnout jej do obličeje, střelil do křídla. "Myslím, že ji u sebe má druhá část týmu!" ozval se Harvey. "Sakra," zasyčel Jack. "Hele, já tě k tomu stromu vezmu!" vykřikl Bone Shatterer, rozčtvrtil několik ptakoještěrů, zvedl Jacka do náručí, a skočil s ním na plošinu před Zaghulem. "Jacku!" zařvala Pauline. "Poradíš si s nima?" zeptal se Bone Shatterer Jacka. "Jasně, běž pomoct ostatním," zněla Jackova odpověď. Nato prostřelil laserovou pistolí kameru, která tři zajatce snímala. 

Lidé po celém světě právě dostali naději. Když přenos končil zjevem Jacka Owena s pirátskou páskou přes oko, v černém spandexovém oděvu, a s laserovou pistolí v ruce, snad jim v hlavách proběhly vzpomínky na dávné doby. Na doby, kdy Jack a Lovci kryptidů nebyli považováni za vrahy, které z nich učinil zesnulý Deylin Nieto. Ne, teď snad byli vnímáni znovu jako hrdinové. Pohledný černovlasý Angličan přinesl naději, že svět bude zachráněn. Že bude zachráněn před zotročením, před podmaněním, a že přece jen nakonec zavládne svoboda. Co již svět neviděl bylo setkání Jacka s Mayou, která hned po něm hned po skončení přenosa skočila. Svalila ho na záda, a dala mu ránu pěstí. "Jsi psychopat!" zařvala na něj. Nevěděl, co na to říci. Obdržel od ní další ránu do obličeje. "Jsi shnilý, jsi zrůda, opustil jsi mě..." brečela Maya, pak toho nechala, sama si na plošině lehla na záda, a nahlas naříkala. "Už jsem ti říkal, že jsem tě neopustil, aspoň ne tak, jak si to myslíš! Mayo, všechno ti do detailu vysvětlím, ale teď... teď by se mi hodila tvoje pomoc! Prosím, nezabíjej mě, nemlať mě... Musíme osvobodit tyhle tři! Víš, co jsou zač ty helmy, a na co jsou napojené?" 


"Ostuda," ozval se hlas Královny kryptidů, "copak tu technologii sám nepoznáváš, Jacku?" Za Jackem a Mayou se otevřel portál, a Sabine jím prošla. Z hlavy se jí kouřilo, a neměla na ní jediný vlas. V očích měla zlostný výraz. "Královno..." zašeptala Maya. "Brzo si něco s Pierrem vyřídím," pousmála se Sabine, "snad tu někde je, ne? Ale ty, Jacku..." Zazubila se. "Ty jsi nějaký zhlouplý. Ty helmy fungují na stejném principu, jako tvé telepatické korunky. Ve většině vesmírů jsi byl uvězněný na jisté planetě hluboko v kosmu, kde jsi jednu z nich využíval ke komunikaci s malými modrými mimozemšťany..." pokračovala. "Jistě. Tak tomu bylo i zde," řekl Jack. "Vypůjčila jsem si telepatické korunky od desítek verzí tvé maličkosti z jiných vesmírů, a spojila jsem je. Vytvořila jsem nejúčinnější telepatický přístroj v celém mnohovesmíru. A teď mi pomůže ovládnout tuhle Zemi. Nikdo mi v tom nezabrání," řekla Sabine. 

Pokračování příště...

1 komentář:

Kuzuri řekl(a)...

Chtěl bych jen podotknout, že tahle část tu možná není úplně ve finišované formě - je možné, že ještě v průběhu dneška přidám odstavec nebo dva... Ale abych řekl pravdu, docela s tím dneska bojuju. Začátek se mi psal dobře, konec celkem špatně, myšlenky mi přelítávají jinam... No jo, jsou Velikonoce. Možná s tím ještě něco udělám. Nebojte, vím, kam příběh míří, ale jsem dneska trochu mimo.

I really have to go back to using them LSD's for inspiration.

Okomentovat

Nejčtenější