Shai'ri osidlují celou naši planetu. Ani její nejodlehlejší, nejhostinnější kouty nejsou před mimozemskými kolonizátory, zanechávajícími za sebou jen zmatek a spoušť, v bezpečí. Právě v jednom z nich, v divočině arktické Kanady, bojují o přežití dva odvážlivci - kanadský zoolog Mike Brown a americká vojenská profesionálka Stacy Jordanová. Mike se vydal Stacy zachránit poté, co z poničeného letounu Black Butterfly A12, s nímž byla po bitvě nad Kármánovou hranicí nucena nouzově přistát na ostrově Eglinton, vyslala tísňový signál. Hodlá ji odvést do osady Sachs Harbour na jihozápadě Banks Island. Předtím, než dvojice dosáhla severního cípu tohoto ostrova, přesvědčila se o tom, jaké nebezpečí mimozemšťané představují. Telepaticky s nimi komunikoval Reh'shb, pravá ruka Vládce. Z jeho monologu jasně vyplynulo, že se Shai'ri staví nad všechny druhy obývající Zemi. Mike a Stacy se ze smrtelného sevření mimozemských útočníků nakonec vymanili, Reh'shb však tyto uprchlíky, odmítající se podvolit, nenechá jen tak jít...
LOVCI KRYPTIDŮ 4: MIKE A STACY, ČÁST TŘETÍ:
Nečas sílil. Vítr prudce bil o skalní stěny, a jeho táhlý, strašidelný hlas se co chvíli zvyšoval, když vrážel do skalních puklin a jeskyní. Mike vystrčil z úkrytu hlavu. Venku bylo příšerně. "Budeme tu muset chvíli zůstat," pronesl docela klidně a rukou z čepice shrnul několik sněhových vloček, které na ní přistály. "Teď mě začíná mrzet, že jsem nevzala víc jídla," řekla Stacy, "ta půlka tyčinky moc nezabrala. Pořád mám hlad." "Jestli se počasí brzo uklidní, skočíme na člun, pojedeme dál podél pobřeží, a za pár hodin snad dorazíme do osady. Tam nám dají něco k snědku. Inuité jsou velice pohostinní," řekl na to Mike. "Chtěla bych se tě na něco zeptat, Mikeu," řekla se zájmem Stacy. "Ano?" Mike zvedl obočí. "Bereš svou práci jako prostředek, jak se skrýt před tím, co se děje ve světě?" zeptala se Stacy. Mike se pousmál. "Takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlel," řekl téměř monotónně, s tajemným přídechem. "Mluvil jsi o tom, že svět, ve kterém žijeme, není takový, s jakým jsi vyrostl. Ale přitom žiješ tady, kde se obvykle nic zvláštního neděje. Zabýváš se tady věcmi, které důkladně studuješ už léta. Nic tě nemůže překvapit," prohlásila Stacy. "V tom bude asi ten rozdíl mezi námi, kapitánko," zasmál se Mike, "ty jsi pořád ve středu dění. Tvůj život se táhne od jednoho válečného konfliktu ke druhému. Já jsem prostě... člověk, který se zabývá tím, co ho zajímá. Mám rád ticho. V odlehlé divočině s málo lidmi se cítím dobře." Stacy na to chápavě pokývala hlavou, ale Mike se na ni již nepodíval. Chvílemi přemýšlela, zda si to nevzal trochu moc osobně. Jediné, co chtěla, bylo udržovat kontakt s jediným člověkem, jenž byl poblíž. Avšak Mike jí připadal až příliš tajuplný, a když už o něčem mluvil, působil nostalgicky, opuštěně, a snad i díky okamžitému pochopení, že se od sebe lišili, se nesnažil se Stacy mluvit tak osobně. Hodiny plynuly. Bouře nakonec ustala, a tentokrát to byla Stacy, kdo vyhlédl ven jako první. Vyšla z jeskyně ven, boty se jí zanořily do čerstvého sněhu, a prohlédla si zasněžená skaliska. Šedivá mračna se vytratila, obloha teď byla průzračně modrá. Slunce ten nádherný kraj radostně ozařovalo. "Zdá se, že všechno je v pořádku," řekla Mikeovi, "vraťme se tedy na moře." Mike vyšel z jeskyně trochu pomaleji. Vypadal obezřetně. Stacy to chápala, ale nechtěla v okolí úkrytu trávit příliš mnoho času. Vrátila se na pobřeží. Jakmile však zahlédla člun, zůstala stát jako solný sloup. Člun byl už totiž nalezen jiným tvorem, obrovskou medvědovitou šelmou s tmavě hnědou srstí a výrazným bílým proužkem na ztlačeném čele. Stacy si vzpomněla na své nedávné setkání s ledním medvědem na ostrově Eglinton. Očima si masivního medvěda, který motorový člun očichával, přeměřila, a porovnala ho s mladým samcem ledního medvěda, jehož velikost si jasně vybavila. Toto zvíře bylo dvakrát, možná i třikrát větší. Stacy za sebou uslyšela pomalé kroky. Nebylo pochyb, že na zasněžený kamenitý břeh přišel i Mike. Jemně se dotkl Stacininy ruky. "Ani se nehni," řekl tiše, "tohle je medvěd krátkočelý. Přeživší z doby ledové. Největší medvědovitá šelma, která kdy žila. Už pár let se ví, že na Banks Island žijí." "Tohle jsi mi neřekl, ty tajnůstkáři," odpověděla naštvaně Stacy, a znovu si zvíře prohlédla. Medvěd nonšalantním pohybem tlapy odstrčil několik velkých kamenů, jež člun na břehu přidržovaly. Pak do něj s kašlavým vydechnutím narazil hlavou, a celý ho porazil. "Hledá něco k jídlu," zašeptal Mike, "ale ve člunu nic nenajde. Počkáme, až to zjistí. Jakmile odejde, hodíme člun na vodu, a odjedeme." Stacy však začala o Mikeově plánu brzy pochybovat. Téměř tunový medvěd krátkočelý uchopil mezi zuby držadlo benzínového kanystru. Úlovek položil na zem, a drápy jej poškrabal. Nakonec ho opět zvedl v čelistech, zatřepal hlavou, a hodil kanystr do moře. Pak vyčenichal druhý kanystr, a nějakým zázrakem se mu podařilo odtrhnout z něj víko. Jakmile z něj začala téct černá, smrdutá tekutina, medvěd zhrozeně uskočil. "Kolik kanystrů jsi ve člunu měl?" zeptala se s patřičným rozhořčením Stacy. Medvěd se mezitím postavil na zadní a strčil do člunu takovou silou, že ho celý převrátil. Ani sněhová bouře nedokázala za několik hodin to, co během několika vteřin svedl jeden medvěd krátkočelý. Člun sebou plácl o vodní hladinu. Pak zvíře znovu vtáhlo do čenichu vzduch, a zaznamenalo přítomnost dalších dvou tvorů, stojících možná nějakých dvacet metrů od něj. "Co se tvé otázky týče," řekl tiše Mike, "myslím, že člun je ztracený. Jenom doufám, že my ne." "Jak to myslíš? Útočí snad na lidi?" zeptala se Stacy. Odpověď ale znát nepotřebovala. Pokud člověka jako kořist vidí hladový medvěd lední, proč by ho na svůj jídelníček nehodlal zařadit i vyhladovělý medvěd krátkočelý? Ve vteřině se proti Mikeovi a Stacy rozběhl se strašlivým, zabijáckým výrazem v očích. Na rozhodnutí, zda se vydat na útěk, nepotřebovali jedinou vteřinu. Vyběhli na zasněženou plošinu. Funící medvěd se brzy ocitl přímo za nimi. Mike a Stacy utíkali dál, až se nakonec zastavili na úpatí nízkého kopce. Teprve nyní si uvědomili, že medvěd zůstal stát na okraji plošiny, nespustil je však z očí. "Testuje si nás. Chce vědět, co uděláme," vydechl Mike. "Lední medvědi tohle taky dělají," řekla na to Stacy. "Jo, přesně tak," Mikea její znalosti malinko překvapily. "Nesmíme ho nechat, aby nás dostal," dodala Stacy, a vytáhla z kapsy pistoli. "Třináct nábojů, ty nám na něj určitě postačí." Medvěd se dal znovu do pohybu. Bez potíží přeběhl zasněženou plošinu, míře k oběma lidským bytostem, jež se měly stát jeho kořistí. Stacy vystřelila z pistole, a kulka zasáhla sníh asi dva metry před medvědem. Instinktivně se zastavil. Nevypadal však poděšeně. Zvedl se na zadní, z plna hrdla zařval, a pak jedním velkým skokem zase uvedl své tělo do sprintu. "Na kopec! Rychle!" vyhrkl Mike. Stacy z vrcholku kopečka po medvědovi vystřelila ještě jednou, tentokráte kulka prosvištěla pouhých pár centimetrů nad jeho kožichem, ale on se vůbec nezastavil. Oba odvážlivci sjeli ze zasněženého svahu, Mike dopadl tvrdě na obličej, hned ale zase vstal, a nabral rychlost. Stacy se ho pokoušela krýt. Nebezpečný vyslanec z doby ledové se již přibližoval. Děsivě řval, a hnal se proti Mikeovi. Stacy bez přemýšlení namířila pistoli na medvěda, a zmáčkla kohoutek. Dostal přímý zásah do pravého boku. V agonii sebou trhl, ztratil rovnováhu, nemotorně dopadl do sněhu, a natočil ke zranění hlavu. "Cos mu to udělala?!" vykřikl naštvaně Mike. "Padáme odsud! Pojď!" zvolala Stacy, a rychlým během zamířila dál do sněhobílé tundry. Mikeovi nezbývalo, než ji následovat. Teprve, když byli v dostatečné vzdálenosti od zraněného medvěda krátkočelého, za vysokým kopcem, znovu spolu promluvili. "Tohle nebyl dobrý tah," zkritizoval ji Mike, "jednou už se na Banks Island medvědi krátkočelí stříleli.* Nevěřil bych tomu, že se to stane znovu. Příšerné." "Šel po nás. Ještě pár kroků, a zakousl tě," bránila své rozhodnutí zvíře postřelit Stacy. Všimla si, že tajemno v Mikeových očích vystřídalo rozzlobení. Bylo jí líto, že medvědovi ublížila, ale Mikea i sebe asi jinak zachránit nemohla. Mike to nakonec pochopil, a po minutách mlčení Stacy poděkoval. "Víš co? Nakonec to asi nešlo jinak. Chybu jsem udělal já. Měli jsme z pobřeží vyculovat hned, jak jsme ho spatřili. Kdyby nás neuviděl, nikdy by se po nás nerozehnal," dodal. "Takže co teď? Jdeme dál pěšky, co?" řekla Stacy. "Půjdeme dál na jih po západní hranici Národního parku Aulavik," odpověděl Mike, "jakmile se dostaneme do určité vzdálenosti od Sachs Harbour, i když budeme pořád docela dost daleko, budu moct použít tuhle vysílačku." Vytáhl z kapsy staré vysílací zařízení s anténou. "Předtím, než jsem za tebou odjel, poprosil jsem jednoho kluka z osady, Tarkika, aby neustále kontroloval přístroj v mé pracovně. Nemusel jsem ho k tomu přesvědčovat dlouho, vysílačka v mém domku se mu strašně líbí, a jeho maminka, taková starostlivá paní jménem Arnaq, mu dovolila tam přespávat. Až tedy při západní hranici národního parku dosáhneme břehů řeky Woon, spustím tenhle krám a zkusím se mu dovolat. Kdyžtak za námi někoho pošlou na čtyřkolce," představil Mike svůj nový plán. "To zní dobře," řekla mu Stacy a poplácala ho po zádech, "jsem ráda, žes počítal se vším."
Pochod tundrou po zběsilém útěku před medvědem krátkočelým byl až nezvykle klidný. Teplota se postupně zvyšovala, až vyšplhala na celých 7°C. Sluneční paprsky napadaný sníh postupně roztavily. V okolí zakrslých keříčků začali poskakovat malí pěvci hledající potravu. Pustina ožila. Po půldruhé hodině chůze narazili Mike a Stacy na stádo pižmoňů. Bylo tvořeno jedinci všech velikostí, od drobných mláďat po staré kolosy se zjizvenými obličeji. "Jsou nádherní," řekla Stacy, když je spatřila. "Těmito zvířaty se zabývám už spoustu let," pronesl nadšeně Mike, a usmál se na Stacy, "a stejně, když je pokaždé vidím, zastaví se mi srdce. Jsou to mí nejoblíbenější savci." V uctivé vzdálenosti od pižmoňů, přežvykujících vegetaci, se proháněli sněhobílí arktičtí zajíci. V suché tundře s tajícím sněhem působili jako pěst na oko. Nebylo divu, že se někteří z nich brzy ocitli v hledáčku polárních lišek. Přímo před zraky lidské dvojice vystartoval po zajícovi mladý samec lišky s tmavou jarní srstí. Útok trval jen chvíli, a byl úspěšný. Mike by za normálních okolností lišku sledoval při odnášení kořisti, a pokoušel by se vypátrat její doupě, ale dnes to nebylo na pořadu dne. Přesto to byl on, kdo se nakonec po kilometrech chůze zastavil, aby si odpočinul. "Děláš si legraci? Na nohy, vojáku! Jde se dál!" smála se mu Stacy. "Promiňte, kapitánko, ale začínají mě tlačit moje nové boty," odpověděl na to s humorem Mike. Sedl si na zem, stáhl si boty z nohou, a protáhl si prsty. Stacy hbitě vyběhla příkrý svah. "Zas další stádo pižmoňů," řekla už trochu znuděně, když se rozhlédla po okolí. "Tam vzadu se leskne voda, to bude asi naše řeka, co?" zvolala pak na Mikea. "Nejspíš," odpověděl Mike, zabraný do práce s vysílačkou, "ale pořád jsme moc daleko. Nemůžu se odsud dovolat do Sachs Harbour." Stacy zůstala stát na svahu, a zkoumavě očima přejížděla rozlehlou tundru. Nedlouho poté její sluch zaznamenal známý hluk. Zamračila se. Stejný zvuk vydávaly letouny Shai'ri, se kterými na moři s Mikem bojovali. "Mikeu, navleč si boty! Musíme se schovat!" zařvala. Mike už ten zvuk také zaznamenal. Jakmile dohnal Stacy, objevilo se na obloze deset malých vesmírných plavidel. "Kruci," řekl Mike, "myslíš, že jdou po nás?" "Možná," odpověděla Stacy. Seběhli mezi stádo pižmoňů, které nenadálý příchod lidí notně znervóznil. Skutečná panika ho však ovládla až ve chvíli, kdy se mimozemské letouny se skřípavým, pištivým zvukem ocitly nad plání. Pižmoni se s mručením dali hromadně do pohybu, div se v tom zmatku neposráželi. Shai'ri měli skutečně zálusk na ty dva lidi, kteří se při běhu drželi kraje vyděšeného stáda. V popředí letecké skupiny se nacházel poměrně velký letoun se čtyřmi tryskami. Ovládal ho Reh'shb. Po bitvě v McClureově úžině Mikea a Stacy neztratil. I na vzdálenost mnoha kilometrů sledoval jejich pohyb telepaticky. Zdroj jejich myšlenek, jež dokázal detekovat jednoduchým telepatickým zařízením umístěným na čele, byl schopen vypátrat prakticky kdekoliv. Zatímco utíkali asi dvacet nebo pětadvacet metrů pod ním, poslal jim do myslí další zprávu: "Nevzdorujte. Nemáte šanci. Když jsme se dříve setkali, reagovali jste podrážděně. Bránili jste se nevyhnutelnému. Nemohu vám dovolit odporovat. Musíte být zabiti." Když tuto zprávu, tvořenou pouhými myšlenkami, bezeslovnými, abstraktními, a přec tak konkrétními, tolik srozumitelnými, Mike a Stacy obdrželi, opět se jim dostalo pocitu, že se vše kolem nich zpomalilo. Jakmile zprávu pochopili, jejich mysl se zase přenesla do reality. "Chtějí nás zavraždit!" křikl Mike, a byl by zakopl o kámen, kdyby včas nezareagoval a nenadskočil mu. "Pořád nejsme bezbranní," odpověděla Stacy. Namířila na Reh'shbovo plavidlo pistoli, a vystřelila. Netrefila se však. Potom se o ní bokem otřel prchající pižmoň, a ona tvrdě dopadla mezi nízké keříky. Dvě plavidla okamžitě přistála za nedalekým kopcem. Opustili je dva mimozemští vojáci, s trubicovitými střelnými zbraněmi vyšli ven, jen aby stanuli tváří v tvář hrozivému obránci, který je nehodlal nechat dál vše ničit. Přistáli totiž nedaleko doupěte velké samice medvěda krátkočelého. Její tři potomci, narození teprve na začátku jara, a tisknoucí se k sobě před malou skalní štěrbinou, byli podle jejího úsudku v ohrožení. S řevem se rozehnala po prvním mimozemšťanovi, a tlapou roztrhla břišní dutinu jeho vyzáblého, hubeného tělíčka. Druhý voják na ni namířil zbraň, a vystřelil, avšak medvědice nějakým zázrakem světelné střele uskočila, přiklusala k mimozemšťanovi, postavila se před ním, a tlapou ho praštila do hlavy. Její vítězoslavný ryk se rozezněl krajem, a všechno ostatní na chvíli ztichlo. Stádo pižmoňů na planině utvořilo stěnu rohů a rozzuřených pohledů. Také chránili svá mláďata, a nehodlali útočníkům dovolit, aby ohrozili jejich životy. Shai'ri se však zajímali pouze o lidskou dvojici. Stacy se zvedla ze země, a zamířila pistolí na další přistávající letoun. Mimozemský voják z něj hbitě vyskočil, jen aby o vteřinu později dopadl na zem s prostřelenou hlavou. Stacy si uvědomovala, že zásobník pistole na zabití zbylých nepřátel patrně nepostačí. Mike se zastavil kousek od stáda pižmoňů, a gesty Stacy naznačoval, aby běžela za ním. Zpoza protějšího kopce náhle vyšli čtyři další mimozemšťané. V závěsu za nimi pochodoval Reh'shb. Sluneční paprsky se opíraly do sytě zelené diamantové ozdoby na jeho hrudi, lámaly se v ní, a směřovaly do Staciných očí. Kapitánka Jordanová byla v přesile. Dva mimozemšťany okamžitě zastřelila, pak se však na ni snesla smršť světelných střel. Uskočila jim, načež dostala od Reh'shba další vzkaz: "Neubráníte se. Nemáte šanci. Musíte zemřít. Tento svět nyní patří Shai'ri. Vy a všichni ostatní, kteří nám vzdorujete, musíte zaplatit svými životy. Vzdor Shai'ri je zločin. Trestá se cenou nejvyšší." "Vylez z mý hlavy, bastarde jeden," zařvala Stacy a zamířila na Reh'shba pistolí. Zmáčkla spoušť, avšak v poslední chvíli před Vládcova pomocníka skočil voják kráčící nalevo před ním, a obětoval se pro něj. Reh'shb se zastavil, pohlédl na něj, a se smutkem podobným tomu lidskému pokrčil čelo. Pak natáhl ruku, prsty namířil na Stacy. Z energetického reaktoru na zápěstí vyšlehla objemná, tmavě modrá světelná střela doprovázená hlasitým zaduněním. Stacy skočila k zemi. Část svahu, kterou Reh'shb zasáhl, se rozprskla v tisíce kamínků, z nichž některé při dopadu zasáhly její záda.
Před Reh'shba dopadlo několik větších kamenů. Hodil je po něm Mike. "Stacy, zvedni se! Běžíme k řece!" křičel. Zvedl ze země další kámen, a téměř by na tu vzdálenost Reh'shba zasáhl, kdyby poslední zbylý voják po jeho boku kámen při letu vzduchem nesestřelil. Stacy po obou vyzáblých tvorech vystřelila ještě jednou, ale tentokrát se vůbec netrefila. Dala se do běhu. Dohnala Mikea, sprintujícího neobyčejnou rychlostí ke břehu řeky Woon. Když se ohlédla, spatřila další přeživší mimozemšťany, utíkající za nimi. A že byli při běhu docela rychlí! Jejich neobutá, plochá chodidla dopadala s pleskáním na zem, a odrážela je od ní jako hbité, vycvičené lidské závodníky. Pokusila se jednoho zastřelit, ale pouze mu zranila ruku. Mike seskočil ze skalní římsy ke břehu líně plynoucí řeky. Byl celý zadýchaný. Přemýšlel, co dělat. Kdyby tak měl nějakou zbraň! No jistě! Počal utíkat po proudu řeky. Jeho jedinou nadějí nyní bylo dosáhnout znovu místa útoku a sebrat některému ze zabitých mimozemšťanů ten trubicovitý kanón. Pár mimozemšťanů bylo ještě ve svých letounech. Mike byl brzy pronásledován jedním z nich. "No nazdar," řekl si pro sebe. Hned nato dostal letoun zezadu přímý zásah do trysky. Stacy již také dosáhla břehu řeky, a dál kryla Mikea. Pilot se úspěšně pokusil o přistání. Mike se obrátil k letounu, silou otevřel přední kryt, a vrhl se na útočníka. Sevřel oběma rukama jeho úzký krček, a vytáhl ho ven. Shai'ri ani nestačil popadnout svou zbraň, položenou vedle sedadla. Bránil se však s vervou. Strhl Mikeovi čepici z hlavy, hodil ji do řeky, a pak ho zatáhl za ucho tak, že Mike musel pustit. Dopadl na zem, chytl se za ucho, a dostal od mimozemšťana kopanec do obličeje. Z nosu mu vystříkla krev. Shai'ri se otočil, aby si došel pro zbraň. Ale vše, co stačil udělat, bylo vypísknout překvapením. Zbraň už držela v ruce Stacy, jež oba bojovníky dohnala. Stiskla spoušť, a z dlouhé trubice vyletěla střela, která mimozemšťanovi odstřelila hlavu. "Nevím, kolik jsem jich oddělala, ale ještě jich tu pár je. Včetně jejich vůdce," vydechla Stacy. "Myslíš, že bychom mohli skočit do toho letounu?" zeptal se Mike, stále si mnoucí ucho. "Nemůže to mít zas tak složitý ovládání," odpověděla s úsměvem Stacy, "schválně, jak moc je to podobné stíhačce." Mike rychle zakýval hlavou. Vytáhl z bundy vysílačku a pokusil se navázat spojení se Sachs Harbour. "Mohli bychom do osady doletět. Samozřejmě potom, co se zbavíme našich pronásledovatelů," řekl Mike. Stacy přišla k letounu, a zasunula do řídící komory nohu. Pak se ozvala příšerná rána. Ze skalní římsy po letounu vystřelil Reh'shb ze svého energetického reaktoru. Stacy vyletěla do vzduchu, a dopadla obličejem na skálu. Obě zbraně jí rázem vypadly z rukou. Bolestně se chytila za čelo. Bylo zkrvavené. Udělaly se jí mžitky před očima. Pohlédla na Reh'shba. Všechno se zdálo být rozmazané. Pak se prudce otočila směrem k rozbitému vesmírnému plavidlu. Drželo se kraje břehu, špička jeho přední části se už nacházela ve vodě. Těsně za ním ležel Mike. Vypadal zraněně, ale vysílačku stále držel v ruce. "Dělej, Stacy, dej se dohromady," zašeptala si pro sebe kapitánka Jordanová, přejela si prsty po ošklivé ráně na čele, zvedla trubicovitou pušku, a pokusila se střelou zasáhnout Reh'shba. Bohužel seskočil ze skalní římsy dříve, než skutečně mohl být zasažen. Stacy přiběhla k Mikeovi. "Vysílačka funguje," řekl rychle, "řekl jsem Tarkikovi, že na Banks Island útočí mimozemšťané. Ať se všichni v osadě schovají nebo se pokusí utéci." "A co my?" vyhrkla Stacy. "Pozor!" zařval Mike, a strhl Stacy k sobě. Střela z Reh'shbova energetického reaktoru ovšem byla příliš rychlá. Zasáhla Stacy do ruky. Mimoto úplně zničila zbraň, kterou v ní nesla. Pak dostal zásah i Mike. Chytil se za spálený hrudník, a začal kašlat krev. "Mám pocit, že my se z toho už nedostaneme," řekl Mike, a zakryl si ústa. Krev obarvila jeho ruku do ruda. Stacy se pokusila postavit, dostala ale ránu do nohy. Dopadla vedle Mikea. Leželi teď vedle sebe, oba smrtelně ranění, pokrytí krví. Všechno se změnilo tak rychle. Najednou byli bezmocní, a cítili, že už dlouho nevydrží. Pocítili smutek. Nechtěli zemřít, zvlášť po překonání všech těch překážek. Stacy chytla Mikea za ruku. "Díky, žes pro mě přišel," řekla docela jednoduše. Mike pokýval hlavou. Byl by něco řekl, ale nemohl. Dusil se. "Ptáte se sami sebe, proč zrovna vy? Proč zrovna vy musíte zemřít? Je to jednoduché. Abyste uvolnili místo pro nově příchozí. Tak to zkrátka chodí. Vzdor vám i všem ostatním způsobí jen více bolesti," přenesl jim do myslí Reh'shb. Pak oba odvážné lidi naposledy zasáhl. Jejich mrtvoly nechal ležet na břehu řeky Woon poblíž poničeného vesmírného plavidla, a vydal se na svou další misi, veden věrností Vládci... Nad mrtvými těly Stacy Jordanové a Mikea Browna se snesla noc, a přinesla s sebou další sněhovou bouři. Zakryti sněhem, zůstali opuštěni zde, uprostřed arktické divočiny, ve společnosti pižmoňů, polárních lišek, ledních medvědů, pterodaktylů a medvědů krátkočelých. Stali se oběťmi mimozemských kolonizátorů. Byli odvážní, bojovali do poslední chvíle, a přesto byli poraženi. Jejich cesta skončila dříve, než ji mohli dokončit.
* - odkaz na kapitolu "Hledání medvědí nestvůry" z 1. série
Tímto příběhem jsme se rozloučili s Mikem Brownem, který se objevil v příbězích "Hledání medvědí nestvůry", "459", "Schizma" a "Odlet černého motýla", a Stacy Jordanovou, jež se objevila v příběhu "Jako můra k plameni". I oni patří mezi mnohé oběti Shai'ri. Před mimozemskými kolonizátory není nikdo v bezpečí. A to všechno byl teprve začátek. Temná budoucnost se blíží...
No...tak tentokrát si mě asi dostal. :) Napadá mě jedině Notharctus, ale ani to mi moc nesedí. Navíc si popravdě nepamatuji, jestli žil v oligocénu nebo jindy.
Takhle těžké je to, ale rozhodně zábava.