Od projektu Pravěcí netopýři jsem si dal více než měsíční pauzu. To ale neznamená, že by tento projekt skončil! Je na čase seznámit Vás s dalším pozoruhodným prehistorickým letounem...
Druh: Miniopterus tao,
Období: pleistocén, před 2 miliony až 10 000 lety,
Území: Čína.
Miniopterus, česky nazývaný létavec, je rod netopýrů z nadtřídy Vespertilionoidea, který v současné době zahrnuje 34 platných žijících druhů a přinejmenším 4 druhy fosilní. Druh Miniopterus tao je z nich patrně nejlépe prozkoumaný. Je znám z čínského pleistocénu, a vyhynul teprve na samém konci poslední doby ledové, asi před 10 000 lety. Historie rodu Miniopterus však sahá mnohem hlouběji do minulosti; vypadá to, že klad zahrnující tento rod se od ostatních primitivních letounů oddělil již v paleocénu nebo v eocénu, před přibližně 54 až 43 miliony let. Nejstarší druh rodu Miniopterus je pak znám již z pozdního eocénu. Fosilní pozůstatky druhu M. tao byly nalezeny v proslulém jeskynním systému nedaleko vesnice Čou-kchou-tien asi čtyřiačtyřicet kilometrů jihozápadně od Pekingu. Tato oblast se proslavila především nálezy koster tzv. pekingského člověka (Homo erectus pekinensis). Prvním nalezeným pozůstatkem jednoho z našich předků žijících v okolí Čou-kchou-tienu v pleistocénu byl jediný zub, nalezený roku 1921 Birginem Bolinem pod vedením Otta Zdanského. Lebky a další kosti pak byly v oblasti vykopány během příštích desetiletí. Miniopterus tao byl v Čou-kchou-tienu nalezen zřejmě ve 30. letech minulého století. Roku 1934 popsal čínský paleontolog Jang Čung-ťien několik fosilií netopýrů, jež byly vykopány v Lokalitě č. 1 uprostřed jeskynního systému. Nalezené letouny však nepopsal jako zástupce rodu Miniopterus, k tomu se odhodlali až v roce 1963 Kazimierz Kowalski a Čuan-kuei Li. Domnívali se, že tyto zkamenělé fragmenty náležely létavci stěhovavému (Miniopterus schreibersii), dosud žijícímu druhu rozšířenému v celé palearktické oblasti i dále na jih, dokonce až do Austrálie. V roce 1986 pak Bronislaw Woloszyn zjistil, že nalezené zkameněliny ve skutečnosti patřily úplně novému, již vyhynulému druhu létavců, a rozhodl se dát mu jméno Miniopterus tao. K tomuto rozhodnutí dospěl při zkoumání dvou fosilních mandibul, jež byly umístěny v depozitáři Polské akademie věd. Druhové jméno "tao", jež pro netopýra vybral, je přímým odkazem na čínský filozofický koncept, který hraje důležitou roli v taoismu. M. tao rozhodně nepatřil mezi největší netopýry, vlastně ani nepatřil mezi největší druhy létavců. Průměrná délka spodní čelisti představovala 12 milimetrů, z čehož lze vyvodit, a to i na základě porovnání s žijícími druhy rodu Miniopterus, celkovou velikost zvířete. M. tao byl docela průměrný létavec, s rozpětím křídel okolo 30 centimetrů, od čenichu po ocásek měřil zhruba 10 centimetrů, a vážil nanejvýš 20 gramů. Je velice pravděpodobné, že byl celkově poněkud robustního vzrůstu. Létavci jsou vybaveni neuvěřitelně dlouhým třetím prstem, a všichni zástupci rodu jsou schopni ho při odpočinku spolu s křídly jaksi "složit". Díky dlouhým křídlům dokáží létavci vyvinout v letu skutečně velkou rychlost, pohybují-li se v otevřeném prostoru. Zajímavé je, že přinejmenším po 20 milionů let provází létavce virus rodu Deltaretrovirus, způsobující u lidí leukémii. Co se stravy týče, byl M. tao s velkou pravděpodobností hmyzožravý, stejně jako jeho současní příbuzní. Po setmění lovil okřídlený noční hmyz. V době, kdy žil, vyskytovalo se na území Čou-kchou-tienu i několik dalších netopýrů, například netopýr ia (Ia io), který přežil do dnešních dnů.
Létavec stěhovavý (Miniopterus schreibersii), druh, od něhož byl M. tao oddělen
Tento projekt bude pokračovat!
Žádné komentáře:
Okomentovat